Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou se sídlem Dlouhá 35, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2022, č. j. 72 Co 124/2022-127, v rozsahu výroku I., za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení; a 1) J. K., zastoupené JUDr. Jiřím Janouškem, advokátem, se sídlem Badeniho 3, Praha, 2) L. V., zastoupeného Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Rubešova 10, Praha 3) Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, Městská část Praha 19, se sídlem Semilská 1, Praha, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Výrokem I. usnesení*) Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 72 Co 124/2022-127, došlo k porušení nejlepšího zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva stěžovatele být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.II. Výrok I. usnesení*) Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 72 Co 124/2022-127, se proto ruší.III. Městskému soudu v Praze se ukládá, aby stěžovateli nahradil náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 2 600 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů ode dne vykonatelnosti tohoto nálezu._____________*) ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2022
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Stěžovatel, který se narodil dne XXX a má tedy 14 let, podal k Ústavnímu soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ústavní stížnost datovanou dne 17. 6. 2022. Stížnost nezletilého stěžovatele směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 72 Co 124/2022-127, vydaném v řízení ve věci předběžného opatření, kterým byl změněn výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 2022, č. j. 11 P 50/2015-104, tak, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, aby byl stěžovatel odevzdán do péče otce a nahrazen souhlas matky s přihlášením ke vzdělávání na základní škole v místě bydliště otce.
2. Podle stěžovatele mělo zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu dojít k porušení práv stěžovatele zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i mezinárodních smluv, které jsou součástí ústavního pořádku. Konkrétně stěžovatel namítá porušení práva na ochranu základních práv a svobod soudní mocí zaručeného čl. 4 Ústavy, jakož i právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Podle stěžovatele došlo k porušení práva dítěte být v řízení slyšeno, rovněž namítá porušení jeho práva na ochranu nejlepšího zájmu dítěte zaručeného čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, včetně práva na ochranu, bezpečí a ochranu lidské důstojnosti dítěte. Podle stěžovatele dále došlo k zásahu do práva dítěte na ochranu před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, nedbalým zacházením a trýzněním během doby, kdy je v péči jednoho nebo obou rodičů, nebo jakýchkoli osob, starajících se o dítě, zaručeného čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel namítá rovněž porušení práva na ochranu osobnosti zaručeného v čl. 10 odst. 1 Listiny, přičemž tento zásah spatřuje stěžovatel v absenci jakékoli ochrany ze strany soudu či opatrovníka před devalvováním jeho osoby a schopností ze strany účastníků řízení, čímž je ponižován ve své důstojnosti dítěte a osobní cti.
3. Stěžovatel se svou stížností spojil návrh na přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu, a to s ohledem na setrvalou hrozbu duševního násilí a traumatizace z vynuceného návratu do společné domácnosti s první vedlejší účastnicí (matkou) a jejím druhem proti výslovné vůli stěžovatele, v nesouladu s jeho přirozenými a bytostnými potřebami bezpečí, z čehož mohou vzniknout obtížně odčinitelné následky na duševním či fyzickém zdraví stěžovatele. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu uložil městskému soudu, aby stěžovateli nahradil náklady řízení.
II. Skutkový stav a řízení před prvostupňovým soudem
4. Stěžovatel má 14 let. Je soudně svěřen do výchovy matky (dále též "první vedlejší účastnice"), kde se nacházel od roku 2009 do února 2022. Posléze v návaznosti na stěžovatelem tvrzené duševní strádání u matky a jejího druha zůstal po jedné z návštěv u svého otce (dále též "druhý vedlejší účastník"). První vedlejší účastnice s tímto nesouhlasila. Druhý vedlejší účastník podal dne 25. 2. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 9 návrh na vydání předběžného opatření, v němž mimo jiné tvrdil vznik situace, která si žádá okamžité řešení prostřednictvím poskytnutí soudní ochrany nezletilému dítěti, a žádal prozatímní stabilizaci nezletilého stěžovatele ve své péči, s docházkou do školy v jeho bydlišti. Tak by stěžovateli bylo v jeho aktuální životní situaci a nových poměrech zabezpečeno jeho právo na ochranu, bezpečí a vzdělání tam, kde se cítí bezpečně a kde si sám přeje pobývat z řady podstatných důvodů. K návrhu se soudu písemně vyjádřil sám nezletilý stěžovatel. Ve svém vyjádření uvedl, že nevhodné jednání druha matky vůči němu se neustále stupňovalo a hraničilo s šikanou a že i matka se vůči němu chovala dlouhodobě nevhodně. Vyjádřil, že chce zůstat u otce, chce zde bydlet, chodit i do školy a k lékaři. Stěžovatel byl připraven se soudem spolupracovat při výkonu jeho ochrany a soudnictví důvěřoval jako autoritě ochraňující práva dětí, o níž se takto učil ve škole. Proto stěžovatel poskytl soudu své telefonní číslo, aby ho soud v případě potřeby kontaktoval a vyslechl si jeho stanovisko.
5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 2022, č. j. 11 P 50/2015-104, soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a opatření dle § 74 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") nařídil, když stanovil, že se stěžovatel odevzdává do péče otce a soud nahrazuje souhlas matky s přihlášením nezletilého ke vzdělávání v ZŠ v místě bydliště otce (výrok I.). Výrokem II. zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření, kterým by byl nahrazen souhlas matky se změnou pediatra nezletilého a opatrovníkem nezletilého pro řízení ve věci péče nezletilého ustanoveno Statutární město Děčín. Výrokem III. ustanovil opatrovníkem nezletilého pro řízení o návrhu otce na vydání předběžného opatření Městskou část Praha 19 - Úřad městské části, se sídlem Semilská 43/1, Praha 9.
6. Obvodní soud v prvostupňovém rozhodnutí předestřel, že ve věci nezletilého probíhá opatrovnické řízení kontinuálně v důsledku stále dalších a dalších návrhů rodičů a vzájemného napadání se mezi rodiči již několik let, rodiče navíc mezi sebou vedou i několik civilních sporů. Prvostupňový soud si vyžádal vyjádření první vedlejší účastnice a záznam z pohovoru s nezletilým, který byl proveden u Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též "OSPOD") v Děčíně dne 21. 2. 2022 bez přítomnosti otce i dalších osob. Soud si rovněž vyžádal stanovisko kolizního opatrovníka nezletilého, OSPOD Městské části Praha 19 (dále též "třetí vedlejší účastník"), který je dlouhodobě seznámen s poměry v rodině. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že ve věci odevzdání nezletilého do péče otce do doby rozhodnutí ve věci samé, tedy do doby rozhodnutí o změně výchovy nezletilého, jsou dány důvody pro vydání předběžného opatření. Protože je nezletilý již ve věku 14 let, kdy musí být respektován jeho názor a přání, nadto má ve škole dobré výsledky, nebyl podle prvostupňového soudu důvod přání nezletilého nevyhovět nebo se domnívat, že by nezvládl změnu školního zařízení. Přání nezletilého měl za osvědčené ze záznamu z pohovoru s pracovnicí orgánu péče o děti ze dne 22. 2. 2022 u OSPOD Děčín. Pro další otcem požadované předběžné patření, tj. nahrazení souhlasu matky se změnou pediatra a změnou opatrovníka nezletilého na jiný orgán sociálně-právní ochrany dětí, již důvody neshledal.
III. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu
7. Proti prvostupňovému rozhodnutí se první vedlejší účastnice odvolala. Namítala, že pro nařízené předběžného opatření a zatímní úpravu poměrů účastníků nebyly splněny podmínky. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městský soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a návrh v celém rozsahu zamítl.
8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Městský soud konstatoval, že jakkoliv je soud ve smyslu § 867 odst. 2 občanského zákoníku povinen věnovat patřičnou pozornost názoru dítěte, který mu dítě sdělilo nebo který za dítě sdělila jiná dítěti blízká a informovaná osoba, to ovšem bez dalšího neznamená, že soud bude dále postupovat a rozhodne tak, jak si dítě přeje. Tento postoj je konformní také s judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud ve svých nálezech mj. uvedl, že není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho jednou vysloveném přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů, a to i při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky (srovnej např. nález ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1708/14, nebo nález ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 1338/20). Rozhodnutí v tak významné záležitosti pro dítě jako je péče o ně (potažmo změna jeho bydliště a školy) vyžaduje, aby si soud obstaral dostatek podkladů, aby mohl právě proto komplexně a pečlivě posoudit především zájem nezletilého. Takový postup však řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, v němž soud neprovádí dokazování, neumožňuje, přičemž soud v zásadě vychází jen z listin předložených navrhovatelem, případně z obsahu spisu.
9. Podle odvolacího soudu v projednávané věci vyplývá, že nezletilý byl na základě dohody rodičů v roce 2009 svěřen do péče matky, následně byl otci upraven styk s nezletilým naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2019, č. j. 11 P 50/2015-1767, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 72 Co 311/2019-1948. V průběhu opatrovnického řízení opatrovník opakovaně prošetřoval poměry nezletilého a z obsahu spisu nevyplývá, že by ve výchově nezletilého byly na straně matky shledány takové závady, které by odůvodňovaly naléhavou potřebu změny úpravy poměrů nezletilého předběžným opatřením. Předběžným opatřením by bylo navíc, jak správně matka stěžovatele namítla, zároveň předurčován průběh navazujícího řízení a prejudikováno rozhodnutí ve věci samé. Takový postup je proto nepřípustný, přičemž odvolací soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 36/07. Nezletilý je sice ve věku, ve kterém již dokáže porozumět smyslu řízení a projevit své stanovisko, avšak nelze z něj vycházet bez dalšího, tak jak to učinil prvostupňový soud v projednávané věci. Stanovisko nezletilého bude významné případně až v řízení ve věci samé.
10. Městský soud dále konstatoval, že v projednávané věci lze soudu I. stupně vytknout, že nepostupoval v souladu s § 76 odst. 3 věta první o. s. ř., když otci současně s nařízením předběžného opatření neuložil podat návrh na zahájení řízení. Tento procesní nedostatek byl však v mezidobí - avšak jen částečně - zhojen tím, že otec soudu dne 28. 3. 2022 doručil "Návrh na zahájení řízení o neshodách rodičů ve věci pro nezletilého významných". Protože v daném případě nebyly podle odvolacího soudu osvědčeny takové skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení otcem požadovaného předběžného opatření, které by navíc ve svém důsledku znamenalo i vytržení nezletilého ze školní výuky v probíhajícím druhém pololetí (což rozhodně nelze považovat za rozhodnutí v zájmu nezletilého), odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 per analogiam o. s. ř. změnil tak, že se návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítá.
IV. Ústavní stížnost stěžovatele
11. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel předeslal, že si je vědom mnohokrát judikované obezřetnosti Ústavního soudu z hlediska zásahů do rozhodovací činnosti opatrovnických soudů ve věci předběžných opatření. Je však přesvědčen, že se v jeho případě jedná o výjimečný případ hodný zásahu Ústavního soudu. Na úvod své stížnosti stěžovatel předestřel důvody, pro něž se jako nezletilý obrátil na Ústavní soud. Stěžovatel je jakožto nezletilá osoba hodná zvláštní ochrany (čl. 32 odst. 1 Listiny). V důsledku napadeného rozhodnutí nicméně čelí setrvalému ohrožení, že bude proti své vůli a bez jakéhokoli respektu k jeho potřebám a nejlepšímu zájmu odňat z prostředí a péče svého otce a přemístěn zpět do domácnosti matky. Stěžovatel uvádí, že se k otci uchýlil pro pomoc a ochranu před svou dále již nesnesitelnou situací v domácnosti matky a jejího druha, které je svěřen do výlučné péče rozsudkem. U matky byl následně dlouhodobě podroben zejména psychickému násilí. Stěžovatel se souhrou těchto okolností u matky necítí v klidu a v bezpečí. Psychický nátlak ze strany matky jako první vedlejší účastnice kulminoval natolik, že se odvážil doposud ke svému asi nejzávažnějšímu životnímu rozhodnutí - opustit domácnost první vedlejší účastnice a jejího druha a vyhledat ochranu a pomoc u svého otce. V souladu s tím, co se učil ve škole, se tak obrací na státní orgány povolané k ochraně práv dětí. Načasování svého kroku stěžovatel dlouho zvažoval, původně byly hranicí jeho úvah hlavní letní prázdniny 2022, nakonec svou situaci pocítil jako již dále nesnesitelnou ještě dříve. Ke konci svého strádání si stěžovatel sám zajistil důkazy, aby mu dle jeho slov někdo věřil, a to včetně získání příslibu svědectví svých nezletilých spolužáků, vědom si, že jeho matka a její druh své nevhodné zacházení s ním budou popírat. Doposud státní orgány vždy věřily verzi matky, oproti verzi stěžovatele, proto má obavu, že se situace bude opakovat.
12. V době podání ústavní stížnosti stěžovatel nedovršil 15 let. Vzhledem k tomu, že nedosáhl zastání u orgánů na ochranu zájmů dítěte, obrátil se s pomocí otce na právní zástupkyni, která s převzetím zastoupení souhlasila. Dle ústavní stížnosti odvolací soud nijak neposuzoval jeho rozumové schopnosti a označil jeho jednání bez dalšího, veden odvolací argumentací první vedlejší účastnice, za přání či stanovisko pubertálního chlapce de facto bez významu pro projednávanou věc. Právní zástupkyně shledala nezletilého stěžovatele dostatečně rozumově způsobilým a v návrhu uvedla, že stěžovatel má i jisté znalosti ohledně Ústavy, ústavního práva a Ústavního soudu ze základní školy. Rovněž ví, že podává ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu, kterým byla zrušena péče jeho otce o něj, o kterou z velmi jasných důvodů sám svým uvážlivým jednáním usiloval, a že mu v důsledku napadeného rozhodnutí hrozí výkon odnětím, což pociťuje dennodenně. Podání ústavní stížnosti je jeho vůlí.
13. Stěžovatel krátce předestřel skutkový stav. Uvedl, že se o víkendu dne 18. až 20. 2. 2022 účastnil víkendového styku se svým otcem (prvním vedlejším účastníkem) v místě jeho bydliště, a to dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 3. 2019, č. j. 11 P 50/2015-1767, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 72 Co 311/2019-1948 (napadeném v únoru 2020 doposud nevyřízenou žalobou pro zmatečnost pro odnětí možnosti jednat před soudem, kterým byl upraven mimo jiné i jeho styk s otcem). Z tohoto setkání se stěžovatel v neděli dne 20. 2. 2022 odmítl vrátit zpět do péče matky s tím, že chce zůstat u otce a má pro to závažné důvody. O tomto svém rozhodnutí se nevrátit k matce stěžovatel sám (a poté i první vedlejší účastník) s matkou telefonicky komunikovali. První vedlejší účastnice s takovým postupem nesouhlasila a stěžovateli sdělila, že dokud mu nebude 15 let, nemůže o sobě rozhodovat. Současně ho informovala, že je tímto páchána trestná činnost únosu a zanedbání povinné péče.
14. Postoj stěžovatele a jeho názor byl doposud zjišťován toliko orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Hned druhý den poté, co se stěžovatel rozhodl zůstat u otce (dne 21. 2. 2022), se s druhým vedlejším účastníkem dostavil na OSPOD v Děčíně. Zde bez přítomnosti otce hovořil se sociální pracovnicí oddělení péče o dítě. Sdělil jí, že se nechce z víkendu vrátit do domácnosti matky, kde žije i s jejím partnerem a dvěma polorodými sourozenci, a popsal jí ústně nějaké formy nevhodného chování a zacházení se stěžovatelem první vedlejší účastnice a jejího druha, kterými dlouhodobě strádal. Stěžovatel nebyl schopen vylíčit sociální pracovnici vyčerpávajícím způsobem vše ve svých podrobnostech pouhý den po svém dosud nejzávažnějším životním rozhodnutí. K tomu je zapotřebí kvalifikovaná psychoterapeutická pomoc dlouhodobějšího charakteru, po navázání důvěry, přičemž v tomto směru se jedná o dlouhodobější proces. Nezletilý nyní není schopen do detailu bez odborné podpory popisovat nedůstojné výchovné metody své matky a jejího druha, včetně například ponoukání de facto k vytváření závislosti na on-line hrách (což stěžovatel doložil přepisem nahrávek předložených na policii). Druhý vedlejší účastník podal po poučení OSPOD ze dne 21. 2. 2022 k soudu hned dne 25. 2. 2022 návrh na nařízení předběžného opatření v režimu občanského soudního řádu, v němž mimo jiné tvrdil vznik situace, která si žádá okamžité řešení prostřednictvím poskytnutí soudní ochrany nezletilému dítěti a žádal prozatímní stabilizaci nezletilého stěžovatele ve své péči, s docházkou do školy v jeho bydlišti tak, aby stěžovateli bylo v jeho aktuální životní situaci a nových poměrech zabezpečeno jeho právo na ochranu, bezpečí a vzdělání tam, kde se cítí bezpečně a kde si sám přeje pobývat z řady podstatných důvodů, a kde je schopen plnohodnotně a svébytně fungovat.
15. Stěžovatel namítá, že od února 2022, kdy situace eskalovala jeho odchodem k otci, se po celou dobu opatrovnického řízení pokoušel, aby soudy plnohodnotně akceptovaly jeho vyjádření ve věci. Již v rámci návrhu otce na vydání předběžného opatření se stěžovatel ke svým poměrům soudu vyjádřil. Učinil tak písemně. Sdělil, že se vrátit domů k matce bojí, že šikana jejího přítele vůči němu se neustále stupňovala a že matka se k němu chová rovněž (dlouhodobě) nevhodně, že chce zůstat u otce, chce zde bydlet, chodit i do školy a k lékaři. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1931/17, který na jeho věc plně dopadá, stěžovatel poskytl soudu své telefonní číslo, aby ho soud v případě potřeby kontaktoval a vyslechl si jeho stanovisko. Stěžovatel byl připraven se soudem spolupracovat při výkonu jeho ochrany a soudnictví důvěřoval jako autoritě ochraňující práva dětí, o níž se takto učil ve škole.
16. Podle stěžovatele učinil orgán sociálně právní ochrany dětí v jeho věci málo. Jeho vyjádření k návrhu na nařízení předběžného opatření sice souznělo s přáním stěžovatele, omezovalo se však jen na to, že si nezletilý stěžovatel přeje být u otce, pročež mu má být vyhověno. Jako opatrovníkovi před obecnými soudy ale OSPOD muselo mu být jasné, že taková procesní argumentace soudu nebude stačit. Zejména za situace, kdy soudy dlouhodobě plně přisvědčily názoru matky a názor nezletilého stěžovatele byl považován za "pouhé přání", dětský rozmar či pubertální manýr. Legitimní potřeba zajištění jeho bezpečí a ochrany před hrozbou pokračujícího duševního násilí na jeho osobě není v jeho věku a při jeho schopnostech v žádné rozumné formě uvažování možno podřadit pod pouhé "přání" či "názor".
17. Prvostupňový soud byl nečinný vůči návrhu otce na zahájení řízení ve věci (změny) meritorního rozhodnutí o svěření do péče. Ačkoliv otec stěžovatele nazval své podání ze dne 25. 2. 2022 jako "Návrh na vydání předběžného opatření, předcházející návrhu na zahájení řízení o péči a neshodách rodičů ve věci pro nezletilého významných", a odkazoval v textu podání na závěry rodinněprávního sympozia Justiční akademie, dle kterých není-li v praxi podán návrh na nařízení předběžného opatření spolu s návrhem na zahájení řízení ve věci samé, musí být řízení soudem řízení ihned zahájeno bez návrhu (je-li to s ohledem na jeho povahu možné), prvostupňový soud ve věci samé nekonal ničeho. Otec přitom předpokládal zahájení beznávrhového řízení o péči o stěžovatele. Prvostupňový soud až do dne 30. 5. 2022 aktivně vedl pouze řízení o návrzích matky na výkon rozhodnutí o úpravě styku, v němž matka navrhuje výkon odnětím stěžovatele z péče otce (a pokutu otci). Dne 22. 4. 2022 žádal orgán péče o děti o podání návrhu na vydání předběžného opatření podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ("z. ř. s.") a o zavedení stěžovatele jako ohrožené dítě v evidenci OSPOD, avšak bez reakce. Došlo k tomu na jednání, při kterém sociální pracovnice provedla některé důkazy audio nahrávkami, pořízenými stěžovatelem z doby, kdy ještě pobýval u matky. Při jednání tato pracovnice dospěla k závěru, že důkazy svědčí o tom, že s ním bylo v domácnosti matky nevhodně zacházeno. Postup prvostupňového soudu, vytýkaný odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí, je mylný, a to v důsledku § 12 odst. 2 z. ř. s. Třetí vedlejší účastník jako opatrovník nezletilého učinil k soudu dne 25. 5. 2022 podání formulované jako podnět na zahájení řízení o změně péče a nahrazení souhlasu matky s docházkou nezletilého do Krizové poradny. Až poté soud z moci úřední dne 30. 5. 2022 zahájil řízení o péči, které dosud probíhá.
18. Stěžovatel zdůrazňuje, že jej ke dni podání ústavní stížnosti nikdo úředně a oficiálně nepoučil o jeho právech a povinnostech ve vztahu k těmto řízením, nevysvětlil mu povahu řízení, k němuž je soudem předvolán (o výkonu rozhodnutí). Současně stěžovatel ví, že ani v minulém řízení v jeho věcech (v letech 2015 - 2020) nic takového jeho opatrovník nečinil, nic mu nevysvětloval. Stěžovatel se opakovaně pro tyto účely (marně) činí kontaktním. Stěžovatel sám nemá k dispozici jiné prostředky k ochraně svých práv a svobod a ochraně před trvajícím ohrožujícím zásahem a hrozbou výkonu odnětím (a dodání do domácnosti osobám, s nimiž pobývat je pro něj nesnesitelné, k čemuž došlo v důsledku napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze), než tuto ústavní stížnost. Dosavadní postup subjektů povolaných k ochraně práv dětí v jeho věci vede k rozčarování a ke ztrátě důvěry stěžovatele k autoritám, které nedokáží garantovat alespoň minimální ochranu před násilím v jakékoli jeho podobě slabším a zvláště zranitelným jedincům společnosti.
19. Prostřednictvím prvního vedlejšího účastníka byly se svolením stěžovatele předány ve dnech 3. 3., 4. 3. a 14. 3. 2022 důkazy pořízené stěžovatelem o nevhodném zacházení s jeho osobou v domácnosti druhé vedlejší účastnice orgánům činným v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení zahájily šetření dle § 158 odst. 1 trestního řádu pro přečin týrání svěřené osoby, které je nyní vedeno na Obvodním ředitelství policie Praha, místní oddělení Čakovice, pod č. j. KRPA-94191-3/TČ-2022-001317-TICH. Stěžovatel byl reálně připraven na to, aby bezprostředně vypovídal na policii o věcech, které se mu děly. Do dnešního dne však policejní orgán stěžovatele nijak nekontaktoval. Rovněž v této souvislosti stěžovatel čelí nátlaku a zastrašování ze strany matky. Stěžovatel se nemá proti tomuto jak sám bránit a ani jeho opatrovník pro něj ničeho účinného a efektivního v této věci nečiní, přestože stěžovatel z celé situace má neurotické projevy. V důsledku postupu první vedlejší účastnice, jejích právních zástupců, odvolacího soudu a i kvůli nečinnosti opatrovníka nezletilého dochází k sekundární viktimizaci stěžovatele.
20. Stěžovatel telefonicky několikrát žádal svou matku, první vedlejší účastnici, aby ho respektovala, nečinila mu "přítěž" a aby se domluvili. První vedlejší účastnice se po zrušení nařízeného předběžného opatření ústavní stížností napadeným usnesením různými způsoby začala bezohledně domáhat okamžitého návratu nezletilého do její domácnosti. Straší ho, že páchá trestné činy a uráží ho, odmítá připustit, že stěžovatel má také právo činit vlastní rozhodnutí, sděluje mu, že ve věku 14 let o sobě nemůže nijak rozhodovat.
21. Nerespektování postoje stěžovatele matkou je taktéž patrné z nevhodného chování matky v místě jeho základní školy, k němuž došlo zhruba měsíc po vydání napadeného rozhodnutí (dne 17. 5. 2022). První vedlejší účastnice se s druhem dostavila do školy v průběhu školní výuky stěžovatele a vyžadovala jeho okamžité propuštění z výuky, aby si ho mohla odvést. Matka stěžovatele tak činila, ačkoliv měla stále trvající nabídku kdykoli se dostavit do bydliště otce, u kterého se stěžovatel zdržuje, případně nabídku si se stěžovatelem promluvit za účasti psychologa. V době, kdy otec stěžovatele byl na soudním jednání 120 km vzdáleném od místa jeho bydliště a místa plnění školní docházky stěžovatele (přičemž na tomto jednání měla být přítomna právě i matka nezletilého), se tato z jednání soudu předem omluvila a dostavila se do základní školy se svým druhem s cílem stěžovatele zastrašit a odvézt. Při události zasahovala Městská policie Jílové u Děčína a OSPOD Děčín, přivolané školou. Dle záznamů o tomto incidentu ze strany Magistrátu Města Děčín byl stěžovatel vystresován a odmítal se vzdálit z budovy školy, kde na něj čekala matka se svým druhem (který měl většinu času přistavené auto přímo před vstupním schodištěm do budovy). Se stěžovatelem byl ten den ve škole učiněn pohovor pracovnicemi orgánu péče o děti a později se z Prahy dostavil před budovu školy i otec (druhý vedlejší účastník), a ve škole byl učiněn pohovor s oběma rodiči. První vedlejší účastnice při tomto svém počínání argumentovala ústavní stížností napadeným rozhodnutím a uváděla, že je zde rozhodnutí, které se nemůže mařit a musí se hájit jeho dodržování.
22. Stěžovatel shrnul, že se mu sice podařilo z vyučování předčasně odejít se svým otcem, ale od té doby se bojí chodit sám do školy, ze školy, na volné hodiny mezi vyučováním ven, i ven se svými spolužáky po škole a jeho pocit ohrožení se v důsledku ústavní stížností napadeného rozhodnutí ještě prohloubil.
23. Napadené rozhodnutí zcela pomíjí participační práva nezletilého stěžovatele. Umožnit napadeným rozhodnutím donucování čtrnáctiletého nezletilého člověka k návratu do prostředí, kde důvodně pobývat nechce, musí být dle stěžovatele řádně odůvodněno a musí k tomu existovat velmi vážné důvody, kterým musí soud věnovat náležitou pozornost. Pokud měl odvolací soud za to, že žádné riziko újmy na zdraví a duševním stavu nezletilého není reálné, nebylo z odůvodnění jeho usnesení zřejmé proč a na podkladě jakých úsudků k tomu dospěl. Respekt a ochrana lidské důstojnosti a svobody je nejvyšším a nejobecnějším účelem práva. Obecně přitom platí, že řízení před soudy má být konáno a přijatá opatření mají být činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Postoj nezletilého stěžovatele jako mladého člověka, který byl několikrát písemně vyjádřen, zachycen sociálními pracovníky v rámci pohovoru bez přítomnosti rodičů a který stěžovatel umožnil rozšířit na základě poskytnutí kontaktních údajů, nelze eliminovat na jednou vyslovené přání nezletilého v pubertálním věku. Opomenutí závažných tvrzení stěžovatele o nevhodném zacházení s ním a opomenutí na věc zcela dopadající nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1931/17 je výrazem svévole a výkladu v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, pro které je Ústavní soud dle názoru stěžovatele oprávněn ve věci zasáhnout.
V. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků
24. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka i vedlejších účastníků řízení, jejichž stanovisko shrnuje níže. Z procesní opatrnosti si vyžádal rovněž vyjádření prvostupňového soudu, které však ve věci samé nepřineslo ničeho.
a) Vyjádření městského soudu
25. Městský soud v Praze jako účastník řízení se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že práva stěžovatele obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny, případně v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nebyla porušena. Stížností napadeným usnesením podle přesvědčení odvolacího soudu bylo rozhodnuto v souladu se zákonem a judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel ústy své právní zástupkyně v ústavní stížnosti emotivně líčí, jak je v rodině matky šikanován, jak je s ním zle zacházeno apod. Nic takového ovšem z obsahu spisu před rozhodnutím odvolacího soudu nevyplývalo. A pokud jde o názor samotného nezletilého stěžovatele, který jej vyjádřil v písemné podobě, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí osvětlil, proč z jeho názoru nebylo možné bez dalšího vycházet.
b) Vyjádření matky nezletilého
26. První vedlejší účastnice (matka) ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou a navrhuje Ústavnímu soudu, aby ji jako takovou odmítl. Matka opakovaně poukazuje na to, že lze důvodně pochybovat o autenticitě vyjádření nezletilého, jelikož se jejich obsah (použitá slova a slovní obraty, stavba vět) diametrálně odlišují od obvyklé komunikace nezletilého s matkou a jedná se o výrazy, které běžný patnáctiletý nezletilý nepoužívá a nemůže ani plně chápat jejich význam.
27. Její podrobné vyjádření lze stručně shrnout tak, že tvrzení stěžovatele a otce jsou dle ní nepravdivá a co do právních názorů mylná. Přání nezletilého není podstatným důvodem pro úpravu poměrů nezletilého předběžným opatřením a zamezení veškerého kontaktu s matkou. Úprava poměrů nezletilého předběžným opatřením je vyhrazena pouze pro nejzávažnější situace, které však, jak odvolací soud správně zhodnotil, nenastaly. Předběžné opatření dle přání nezletilého není jeho ústavou chráněným právem, a nevydání předběžného opatření dle přání nezletilého tak nemůže být protiústavní.
28. Stěžovatel je dále konstantně a úmyslně popuzován otcem proti matce a otec se skrze nezletilého matce mstí. Tvrzení o psychickém týrání nezletilého matkou jsou nepravdivá a neprokázaná. Prvostupňové nařízení předběžného opatření bylo protiústavní z důvodu jeho časové neomezenosti a absence styku s matkou. Napadené usnesení je pro matku jediná možnost, jak v současné době zastavit další odcizování nezletilého s ní. Přitom je to otec, kdo zadržuje nezletilého u sebe více než pět měsíců v rozporu s rozsudkem o péči a po celou tuto dobu matce brání v kontaktu s nezletilým, přičemž tímto otec zasahuje do ústavně zaručených práv matky (jako je právo rodiče na péči o dítě a jeho výchovu) i stěžovatele samotného (zde právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči). Podotýká, že jí nebyl ze strany otce ani OSPOD umožněn ani asistovaný styk s nezletilým, a to bez jakéhokoli relevantního důvodu. První vedlejší účastnice rovněž připomněla, že Ústavní soud přistupuje k přezkumu předběžných opatření pouze omezeně.
c) Vyjádření otce nezletilého
29. Druhý vedlejší účastník (otec) ve svém vyjádření konstatoval, že stěžovatel v řízení o podaném návrhu na nařízení předběžného opatření s důvěrou očekával, že bude vyslyšen. Předpokládal, že s ním bude někdo ze soudu hovořit a pro tyto účely poskytl i své telefonní číslo. Dle vyjádření otce byl zaskočen tím, že předběžné opatření bylo zrušeno, aniž se jeho samého soud jakkoli dotazoval a aniž se soud zabýval důvody, které stěžovatel ke svému rozhodnutí měl. Své důvody, proč se rozhodl k takové zásadní životní změně odejít od matky k otci, státním orgánům uvedl opakovaně a po zrušení vydaného předběžného opatření odvolacím soudem nabyl dojmu, že se jeho postojem nikdo nezabývá. Jestliže odvolací soud před vydáním napadeného usnesení vůbec nevyslechl stěžovatele a jeho aktuální pohled na situaci nijak věcně nehodnotil, postupoval dle druhého vedlejšího účastníka jednoznačně v rozporu s Úmluvou o právech dítěte i judikaturou Ústavního soudu, dle které po dosažení věkové hranice 12 let je nezbytné, nebrání-li tomu zvlášť významné okolnosti, zjistit přání dítěte přímo před soudem (např. nález ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 3241/19, bod 25; nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. II. ÚS 1931/17, bod 42; nález ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2943/14). Podle druhého vedlejšího účastníka je stěžovatel ve vztahu k soudnímu řízení v jeho věcech nejistý, obezřetný a ve stresu. Ví, že jeho matka podala návrh na výkon rozhodnutí jeho odnětím a že se měl u soudu projednávat. Dosud nebyl poučen opatrovníkem ani soudem, psal o svých obavách z nařízeného jednání ve věci samé soudu, avšak i toto zůstalo bez reakce. Vedlejší účastník nemá za to, že jsou s ohledem na situaci a pokusy stěžovatele o interakci se soudem řádně plněny úlohy soudu podle § 20 odst. 4 z. ř. s.
30. Vedlejší účastník v této souvislosti upozorňuje, že stěžovatel si uvědoměle plnil své školní povinnosti, a i přes obtíže spojené s přestupem na jinou základní školu prospěl s vyznamenáním. V domácnosti vedlejšího účastníka se také bez vyhýbání zapojil do běžných povinností, adekvátně svému věku se podílí na chodu domácnosti tak, jak vidí i u svých polorodých sester, a dělby činností v rodině, respektuje jej. V nové škole je pedagogy ústně hodnocen kladně.
31. V řízení dosud nebyly provedeny důkazy v podobě zvukových nahrávek o dehonestujícím jednání matky a jejího druha, pravidelných výsleších nezletilého po návratu od otce a navádění, aby stěžovatel hrál hry na mobilním telefonu, namísto běžného zapojení do chodu rodiny otce. Otec proto přiložil přepisy zvukových nahrávek pořizovaných stěžovatelem od podzimu 2021 do února 2022.
32. Ačkoli se stěžovatel ze své vlastní vůle zdržuje od 20. 2. 2022 v péči vedlejšího účastníka, výživné vedlejší účastník stále hradí dle rozsudku vedlejší účastnici (matce). Dle tvrzení vedlejšího účastníka nemá matka zájem v průběhu roku sledovat prospěch nezletilého, což plyne z informačního systému školy. Incident z května tohoto roku, kdy se stěžovatele snažila vedlejší účastnice neočekávaně domoci v průběhu jeho školní výuky za přítomnosti svého druha a před novými spolužáky, také přispěl u stěžovatele k nedůvěře k matce. Otec průběh incidentu doložil přepisem zvukových nahrávek dokládajících obsah interakce aktérů na parkovišti dne 17. 5. 2022 a způsob prezentace téhož vedlejší účastnicí. Telefonáty s vedlejší účastnicí stěžovatele rozrušují, jedná s ním nevhodně, ovšem dle reprodukce jeho vlastních výroků. Tím postupně získává v telefonickém kontaktu se svou matkou větší odstup, odolnost a sebevědomí. V současné době a v závislosti na okolnostech (soudní jednání, chování matky) si stále umí představit asistovaný styk s matkou za přítomnosti třetí osoby, která by dohlížela na to, aby jejich interakce byla rozumná a neztratila úroveň. Vedlejší účastnice má již od března 2022 (SMS zprávy z 8. 3. 2022 a z 24. 4. 2022) stále trvající nabídku vedlejšího účastníka, aby si kdykoli po předchozí dohodě se stěžovatelem přijela s ním osobně promluvit, případně že lze styk mezi nimi realizovat i za přítomnosti psychologa.
33. Stran iniciace meritorního řízení ve věci změny péče o nezletilého druhý vedlejší účastník uvedl, že v důsledku výše popsaného průběhu opatrovnického řízení v letech 2015 až 2020 ztratil důvěru v soudní ochranu svých rodičovských práv. Omezil se proto pouze na v aktuální situaci nezbytný a nutný návrh na vydání předběžného opatření tak, jak byl mimo jiné poučen ze strany OSPOD v Děčíně při návštěvě tohoto oddělení se synem dne 21. 2. 2022. Proto také sám dále neinicioval řízení o změně péče s tím, že jde o řízení nesporné a beznávrhové, v němž má být aktivní soud, dozví-li se o skutečnostech opravňujících zahájení a vedení řízení z moci úřední (podle § 13 odst. 1 z. ř. s.).
d) Vyjádření opatrovníka před obecnými soudy