Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele E. H., zastoupeného Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou, sídlem Na Můstku 383/1, Praha 1 - Staré Město, proti výroku I písm. a) v části týkající se běžné péče a místa předávání dítěte a výroku I písm. b) rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 402/2025-1103 ze dne 1. dubna 2026, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. N., zastoupené Mgr. Janem Hartmanem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 74, Kolín, a nezletilé N. H., zastoupené městem Český Brod, sídlem Husovo náměstí 70, Český Brod, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Stěžovatel (otec) a první vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice (dcera). Dceři budou čtyři roky.
3. Dcera byla rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č. j. 0 Nc 29085/2023-32 ze dne 3. října 2023 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 8/2024-106 ze dne 26. března 2024 (původní rozsudek o péči) svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné.
4. Otec žije v A, matka dříve s dcerou žila ve B, vesnici vzdálené cca 14 km od bydliště otce, v domě, který otec rekonstruoval.
5. Dne 31. října 2024 podala matka návrh na úpravu styku otce s dcerou a na změnu bydliště dítěte. Krátce poté se s dcerou bez souhlasu otce přestěhovala do C, vzdálených od B přibližně 250 km autem. Vzápětí podal otec návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soud stanovil matce povinnost navrátit dceru do místa obvyklého bydliště ve B, zatímně svěřil dceru do péče otce a matce upravil styk s dcerou a vyživovací povinnost.
6. Okresní soud nařídil dne 13. listopadu 2024 usnesením č. j. 0 P 178/2024-192 předběžné opatření (původní předběžné opatření o bydlišti), jímž matce uložil povinnost strpět bydliště dcery na určené adrese ve B do pravomocného skončení řízení o změnu bydliště. Současně tímto usnesením zahájil řízení o změnu úpravy poměrů dcery a spojil řízení o styku, o změnu bydliště a změnu úpravy poměrů ke společnému projednání.
7. Okresní soud usnesením č. j. 0 P 178/2024-292 ze dne 28. listopadu 2024 původní předběžné opatření o bydlišti změnil tak, že matka je povinna strpět bydliště dcery v okruhu do 20 km od původního bydliště ve B (druhé předběžné opatření) (výrok I). Zároveň zamítl jak návrh otce na nařízení předběžného opatření o předání dcery do jeho péče a určení styku matky (výrok II), tak návrh matky na zrušení původního předběžného opatření o bydlišti (výrok III).
8. Proti oběma nařízeným předběžným opatřením se matka odvolala, přičemž odvolání proti původnímu předběžnému opatření o bydlišti krajský soud usnesením z 14. ledna 2025 odmítl a dalším usnesením z téhož dne potvrdil druhé předběžné opatření ve výrocích I a III.
9. V červnu 2025 otec podal návrh na určení bydliště dcery v místě trvalého pobytu otce a nahrazení souhlasu matky s docházkou do mateřské školy.
10. Okresní soud rozsudkem č. j. 0 P 178/2024-942, 10 P a Nc 337/2024, 10 P a Nc 338/2024, 10 P a Nc 350/2024, 10 P a Nc 205/2025, 10 P a Nc 206/2025 ze dne 4. srpna 2025 svěřil dceru do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky bude od pondělí lichého kalendářního týdne od 10.00 hodin do středy téhož týdne do 10.00 hodin a od pátku téhož týdne od 10.00 hodin do čtvrtka sudého kalendářního týdne do 10.00 hodin. Ve zbývajícím čase bude v péči otce. Dále upravil letní prázdniny a období od 10. prosince do 2. ledna následujícího kalendářního roku. Místem předání určil školní/předškolní zařízení, jinak bydliště rodičů, jehož péče začíná. Bude-li bydliště rodiče mimo území Středočeského kraje či hlavního města Prahy, poté je místem předání tohoto rodiče vestibul vlakového nádraží Český Brod (výrok I). Matce určil vyživovací povinnost v částce 2 000 Kč (výrok II) a otci v částce 4 000 Kč (výrok III). Nahradil souhlas matky s podáním žádosti o změnu adresy trvalého pobytu dcery na adresu otce (výrok IV). Dále nahradil souhlas matky s podáním přihlášky do mateřské školy A od školního roku 2026/2027 (výrok V). Zamítl návrh matky na úpravu styku otce (výrok IV), návrh matky na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště dcery do C (výrok VII), návrh matky na nahrazení souhlasu otce s podáním žádosti o změnu adresy trvalého pobytu na adresu matky ve C (výrok VIII), návrh otce na nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky do mateřské školy D (výrok IX) a návrh matky na nahrazení souhlasu otce s podáním přihlášky do mateřské školy ve C (výrok X). Změnil tak rozsudek okresního soudu z 3. října 2023 ve spojení s rozsudkem krajského soudu z 26. března 2024 (výrok XI). Matce uložil povinnost nahradit otci náklady řízení (výrok XII) a ve vztahu mezi rodiči a dcerou rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok XIII).
11. K odvolání obou rodičů krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku ohledně běžné péče tak, že v péči otce bude dcera v každém sudém kalendářním týdnu od středy od 13.45 hodin do neděle do 15.45 hodin s místem předání na vlakovém nádraží Kolín, jinak bude v péči matky. Ve zbylém rozsahu výrok I rozsudku okresního soudu o péči o prázdninách potvrdil (výrok I a). Dále rozsudek okresního soudu změnil ve výroku IV tak, že návrh otce na nahrazení souhlasu matky s podáním žádosti o změnu adresy trvalého pobytu dcery na bydliště otce zamítl (výrok I b). Ve zbylých výrocích vyjma výroků o nákladech řízení rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
12. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že přestěhování dcery do C nebylo pro matku jediným možným řešením. Připustil nicméně matčinu objektivně obtížnou situaci, a to jak ekonomickou, tak otázku bydlení a péče o dceru. Zájem dcery spatřoval v potřebě zachovat a rozvíjet pevné vztahy k oběma rodičů, nepřipustit marginalizaci otce na návštěvníka, neabsolvovat četná cestování a konfliktní předání, poskytnout stabilní a dlouhodobě vykonatelné uspořádání a nepodporovat jednostranné kroky rodičů. Upozornil, že je třeba vyjít nejen z faktického pobytu, ale z dlouhodobějšího zájmu na stabilním a předvídatelném institucionálním ukotvení. Proto nestabilizoval změnu bydliště do C tím, aby nahradil souhlas otce se školkou ve C. Přestěhování dcery do značně vzdálené lokality neodpovídalo jejímu nejlepšímu zájmu, proto jej soud neaproboval.
II.
Argumentace stěžovatele
13. Otec v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud mu neposkytl účinnou ochranu jeho práv. Krajský soud zásadně oslabil ochranný rámec, jenž nastolil okresní soud tím, že změnu bydliště do C neschválil, jelikož institucionálně ukotvil dítě v A, nikoli ve C, a podle toho změnil i trvalý pobyt dítěte na adresu otce. Naproti tomuto krajský soud jednotlivými výroky rozhodnutí nezabránil tomu, aby se fakticky neupevňovala změna bydliště dcery do C. Jinými slovy, krajský soud nepromítl nejlepší zájem dcery do konkrétního, dlouhodobě udržitelného a vykonatelného řešení. V praxi napadený rozsudek umožní, aby čas legitimizoval matkou jednostranně vytvořený stav.
14. Otec odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 3399/23 ze dne 28. února 2024, z něhož usuzuje na to, že změní-li jeden rodič jednostranně životní centrum dítěte do vzdálené lokality, a soud tento postup neaprobuje, musí rozhodnutí vybavit praktickým rámcem bránícím dalšímu prohlubování stavu. Podle otce nevytváří napadený rozsudek jasný a prakticky vykonatelný rámec. Ilustruje to na příkladu, že dcera je sice v době péče otce přihlášena do školky v A, ale to nebrání tomu, aby dcera chodila do školky ve C. Rozpor mezi deklarovaným cílem a praktickým účinkem představuje podle otce zásah do jeho práva na rodinný život a reálný výkon rodičovské odpovědnosti. Zejména proto, že je stále nejasné, kde má být dítě institucionálně (školkou, školou) ukotveno, není-li zde korektiv jednostranného přesunu dcery matkou.
15. Konečně otec navrhl přednostní projednání ústavní stížnosti s ohledem na počátek školního roku 2026/2027 a hrozbu, že se bude dcera institucionálně ukotvovat ve C nebo její předškolní vzdělávání bude pouze formální a nepravidelné.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
16. Ústavní soud jmenoval dceři usnesením č. j. III. ÚS 1908/26-17 ze dne 8. července 2026 opatrovníka město X.
17. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
IV.
Vyjádření k ústavní stížnosti a replika
18. Krajský soud se s námitkami otce neztotožnil a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Skutkový stav považuje za dostatečně zjištěný, úvahy o nejlepším zájmu dcery jsou konkrétní a přezkoumatelné, jak rozsah péče, tak místo předávání jsou jednoznačné, a otázky bydliště, trvalého pobytu a předškolního vzdělávání jsou řádně odlišeny. Doplnil, že zohlednil zejména výchovnou způsobilost obou rodičů, jakož i jejich skutečný zájem o dceru a absenci nedostatků v péči. Přihlížel ke značné vzdálenosti bydlišť rodičů, časové náročnosti přesunů a k vysoce konfliktní komunikaci. Zvolené uspořádání je výsledkem poměření skutečného zapojení rodičů a potřebou omezit přesuny a konfliktní předání. Rozsudek zachovává pravidelnou a významnou osobní péči otce. Tvrzení o péči pouze čtyři dny v měsíci tak výroku neodpovídá. Místo předání v běžném režimu měl rovněž za jednoznačné, tj. vlakové nádraží Kolín. Nejde tedy o subsidiární místo předání, když není možné předání prostřednictvím školského zařízení. Ani tato námitka stěžovatele nemá oporu ve výroku.
19. Při stanovení předškolní docházky vycházel krajský soud z faktického pobytu a dlouhodobějšího zájmu na stabilním a předvídatelném institucionálním ukotvení bez prohlubování důsledků jednostranně vytvořeného stavu. Neurčitost ani nevykonatelnost výroku nezakládá ani to, že rozsudek nestanoví detailní režim každého jednotlivého dne docházky.
20. Dále krajský soud uvedl, že rozlišoval mezi bydlištěm jako skutečným životním centrem a adresou trvalého pobytu jako evidenčním údajem. Nebylo prokázáno, že by bez změny trvalého pobytu nebylo možné zajistit péči, zdravotní služby či jiné potřeby dcery. Zamítnutí návrhu jednoho rodiče s významnou záležitostí neznamená automaticky vyhovění opačnému návrhu druhého rodiče. Zamítnutí návrhu matky na nahrazení souhlasu se změnou bydliště do C neznamená, že soud musel uložit konkrétní povinnost přemístit bydliště do určité jiné lokality.
21. Krajský soud uzavřel, že nelze přijmout výklad, že jedinou ústavně souladnou reakcí na jednostrannou změnu bydliště je automatické přemístění k druhému rodiči, změna trvalého pobytu na adresu tohoto rodiče a časově rovnoměrná péče. Dodal, že jednostranně vzniklý faktický stav nepřehlédl, dostatečně jej neaproboval, péči otce rozšířil a potvrdil nahrazení souhlasu matky se školkou v A. Navrhl ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
22. Opatrovník uvedl, že otci rozsudek vysvětlil a odkázal jej s jeho dotazy na soud. Doplnil, že spis postoupil místně příslušnému OSPOD Y dle trvalého pobytu dcery.
23. Matka navrhla ústavní stížnost otce odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Podle matky výrok o péči a místu předávání nepřipouští jinou interpretaci, než že místem předání je vždy vlakové nádraží v Kolíně. Má-li otec za to, že primárním místem předání je předškolní zařízení, jde o výklad subjektivní a zjevně nesprávný. Ani docházka dcery do mateřské školy není nejasná a otec překračuje předmět řízení, protože soudy nerozhodovaly o povinnosti rodiče zajistit docházku dcery do předškolního zařízení v určitém rozsahu. Je na rodiči, zda dítě do školky v době své péče předá, či nikoli. Argumentace otce je tak jeho úvahou o povinnosti matky předávat dceru do mateřské školy v A v době matčiny péče, o čemž ale soudy ani rozhodnout nemohly. Stejně tak krajský soud neporušil ústavně zaručená práva otce tím, že zamítl určení místa trvalého pobytu, protože jde o evidenční údaj. Matka tak má za to, že napadené rozhodnutí dceru institucionálně, školkou ani školou, neukotvuje ve C. Skutečnost, že matka žije v jiném místě než otec, nemá vliv na rozsah péče otce o dceru.
24. Otec v replice reaguje jak na jednotlivá vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení, tak převážně opakuje argumentaci uvedenou již v ústavní stížnosti. K vyjádření krajského soudu doplňuje, že vzhledem k potvrzenému rozsahu prázdninové péče tak místem předání dne 20. prosince může být v některých letech školské zařízení. Má za to, že i přes formální úspěch nemá k dispozici vykonatelný výrok, který by zabránil upevňování soudem neschváleného stavu. K vyjádření matky otec podotýká, že sama matka potvrzuje svým přístupem praktické riziko, tedy že matka bude fakticky upevňovat každodenní život dcery ve C a určovat sama předškolní režim. Ve vztahu k vyjádření opatrovníka poznamenává, že opatrovník nijak věcně neposoudil nejlepší zájem dcery, nevysvětlil, zda napadený rozsudek chrání vztah dcery k oběma rodičům a nevypořádal se s rizikem upevňování stavu ve C. Právě naopak je zřejmé, že postoupením příslušnosti na Městský úřad Břeclav se již riziko projevilo. Otec vyjadřuje obavu, že se bude nadále vycházet z trvalého pobytu a faktického bydliště, institucionální těžiště se přesune na Moravu a otec ponese praktické časové, finanční i organizační následky, ač stav nezpůsobil.
25. Otec v neposlední řadě shrnuje okolnosti nastalé po vydání napadeného rozsudku a dodává, že do posuzované věci jsou přenositelné i závěry Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v rozsudku ve věci Novák proti České republice, stížnost č. 6656/24, ze dne 9. dubna 2026. Závěrem otec uvádí, že průběh jednání před krajským soudem neodpovídal požadavkům klidného, nestranného, věcného a důstojného vedení řízení a odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 741/21 ze dne 2. srpna 2021.
V.
Posouzení ústavní stížnosti
26. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy nebo správními či zákonodárnými orgány. V judikatuře Ústavního soudu je soustavně zdůrazňováno, že při jakémkoliv soudním rozhodování týkajícím se dětí musí být nejlepší zájem dítěte zkoumán a posuzován jako určující kritérium pro konečné rozhodnutí. Ustanovení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte se tedy mohou dovolávat nejen děti, ale též další účastníci řízení týkajících se dětí, v nyní projednávané věci tudíž i otec. Ústavní soud může shledat rozpor soudního rozhodnutí, týkajícího se dětí, s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, i na základě ústavní stížnosti rodičů [srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 3399/23 ze dne 28. února 2024 a sp. zn. II. ÚS 2344/18 ze dne 31. prosince 2018, bod 23].
27. Je-li ve standardních případech v nejlepším zájmu dítěte udržet rodinné a osobní vazby, vyvíjet se ve zdravém prostředí a udržovat kontakt s oběma rodiči [nález sp. zn. III. ÚS 428/19 ze dne 30. července 2019, bod 45], je v případech dětských únosů třeba pečlivě zvažovat, jak takový zájem zajistit při zachování spravedlivé rovnováhy se zájmy rodičů (již cit. nález sp. zn. I. ÚS 3399/23, bod 28). Těmto požadavkům krajský soud dostál.
28. Z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud velmi pečlivě zjišťoval skutkový stav, vymezil nejlepší zájem dcery a podrobně zohledňoval kritéria pro volbu co nejvhodnějšího rozložení péče. Reagoval na pokračující vysoce konfliktní vztah rodičů a cílem krajského soudu bylo vymezit režim péče přesněji a jednodušeji, pevně stanovit místo předání a omezit přesuny, jakož i zachovat otce v životě dcery a neredukovat jeho roli. Současně krajský soud odmítl aprobovat jednání matky spočívající s přestěhováním dcery do značně vzdáleného místa od bydliště otce a původního bydliště dcery bez souhlasu otce. Takové řešení neměl za odpovídající jejímu nejlepšímu zájmu. Ústavní soud nemá, co by takovému posouzení z ústavně právního hlediska vytknul.
29. Otec zejména namítá, že mu krajský soud odepřel právo na soudní ochranu, protože je neúčinná a ponechává prostor pro stabilizaci protiprávního stavu. Otec cílí především na to, aby matka navrátila dceru do místa původního bydliště dcery, jelikož tím tam bude dcera ukotvena (rovněž institucionálně). Podstatou stížnosti tedy je, aby otec měl vykonatelný titul a matka dál protiprávní stav neprohlubovala.
30. Ústavní soud souhlasí s otcem, že v takto komplexním rodičovském sporu je stěžejní, aby jednotlivé výroky týkající se mnoha oblastí života dítěte spolu korespondovaly a byly pro běžný život rodiče a dítěte funkční. Ústavní soud však nemá za to, že by rozhodnutí krajského soudu z tohoto rámce vybočilo.
31. V posuzované věci je klíčové, co bylo, a naopak nebylo předmětem řízení před krajským soudem.
32. Ústavní soud z vyžádaného spisu zjistil, že jak v původním návrhu otce (č. l. 736), tak v jeho závěrečné řeči (č. l. 921) otec navrhoval, ať místem bydliště - nikoli trvalého pobytu - je adresa trvalého pobytu otce. Šlo tedy o návrh ve smyslu § 877 občanského zákoníku a § 466 písm. j) ve spojení s § 468 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních. V celém textu je nesprávné slovní spojení trvalé bydliště použito pouze jednou, soud by však měl návrh posuzovat podle obsahu, z něhož lze dovodit záměr otce, aby místem bydliště dcery zůstalo původní bydliště a nedošlo k jeho změně do C. Současně to byla matka, která navrhovala, aby soud zamítl nahrazení jejího souhlasu se změnou místa trvalého pobytu dcery v místě trvalého pobytu otce. Okresní soud následně výrokem určil nikoli bydliště, ale trvalý pobyt dcery. Okresní soud tak rozhodl o jiné záležitosti (zastoupení dítěte při podání žádosti o trvalý pobyt), než jak část předmětu řízení svým návrhem vymezil otec jako navrhovatel.
33. Otec následně nebyl nijak procesně aktivní, s výrokem o trvalém pobytu se ztotožnil a v řízení o odvolání jej navrhl potvrdit (č. l. 1081). Otec podal odvolání pouze proti výrokům o výživném a nákladech řízení, které má matka zaplatit otci. Nežádal ani doplnění rozsudku podle § 166 občanského soudního řádu. Matka podala odvolání proti všem výrokům rozsudku okresního soudu, vyjma výroku IX.
34. Krajský soud neměl v rámci řízení o odvolání procesní prostor, jak uložit matce konkrétní a vykonatelnou povinnost dceru navrátit do místa původního bydliště. Jelikož odmítl aprobovat protiprávní jednání matky, posílil ukotvení dcery v okruhu původního místa bydliště právě tím, že potvrdil výroky týkající se předškolního zařízení a místa předávání. V rámci vymezeného předmětu řízení dostál povinnostem plynoucím z judikatury Ústavního soudu (srov. např. sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. května 2018, bod 36). Podle ní by obecné soudy měly postupovat tak, aby alespoň zmírnily dopady (cestovné, dojezdová vzdálenost) do práv toho z rodičů, jehož práva jsou vznikem objektivní skutečnosti dotčena. Krajský soud sice změnil místo předání dítěte na vlakové nádraží v Kolíně, tj. cca o 28 km dále, než stanovil okresní soud, přesto se toto místo předání nachází v okruhu přibližně 35 km od bydliště otce a 25 km od původního bydliště dcery ve B.
35. Krajský soud tak zachoval místo předávání nadále v relativně krátké vzdálenosti od bydliště otce, aby otec nenesl nepřiměřené důsledky protiprávního jednání matky. Současně toto místo předání - vzdálené 2,5 hodiny jízdy vlakem a 250 km od místa jejího současného bydliště - by mělo být pro matku dostatečně motivační, aby dále nejednala v rozporu s rozsudkem, podle něhož se změna bydliště dcery zamítá, a zvolila místo svého bydliště, tím fakticky i dcery, v okolí (východní části Středočeského kraje). Krajský soud tak výroky o předškolním zařízení, místě předávání a změně bydliště dal jasně najevo, že podporu faktického bydliště dcery ve C neschvaluje a že praktické fungování rodiny bude možné pouze tehdy, bude-li dcera opět žít v okolí místa původního bydliště.
36. Z hlediska závěrů rozsudku ESLP ve věci Novák proti České republice, o nějž se otec opírá, má dále Ústavní soud za to, že zejména okresní soud využil prostředku, který byl za daných okolností přiměřený, aby zabránil narušení vazeb mezi otcem a dcerou. Okresní soud nařídil předběžnými opatřeními obnovení stavu, který existoval před protiprávním přemístěním dcery (druhým předběžným opatřením v okruhu do 20 km od původního bydliště), a to právě do pravomocného skončení věci - tedy do právní moci rozsudku krajského soudu. Bylo na otci, aby využil možnosti, které mu právo přiznává, pakliže matka nerespektovala nařízené předběžné opatření. Nelze klást k tíži státních orgánů, že nepřijaly další opatření k zachování rodinného života otce a dcery a nenastolily spravedlivou rovnováhu mezi zájmy účastníků, jestliže otec sám se nijak nedomáhal výkonu nařízeného předběžného opatření.
37. Ústavní soud závěrem upozorňuje, že matka se mýlí v tom, že na rozsah péče otce nemá vliv, že ona žije jinde než otec. Vzdálenost bydlišť rodičů, a to, že dcera nadále má těžiště každodenního života u matky, byly nosnými důvody pro rozvržení péče. Situace, kdy se výrazně zvýšila vzdálenost dělící dítě a nerezidentního rodiče, má většinou zásadní dopad na všechny oblasti spadající pod "poměry dítěte", které bývají zpravidla soudním rozhodnutím upravovány, tj. na péči o dítě, vyživovací povinnost k dítěti a úpravu kontaktu dítěte s nerezidentním rodičem (ROGALEWICZOVÁ, Romana. Určení místa bydliště jako významná záležitost dítěte. Právní rozhledy, 2019, č. 19, s. 649-654). Stejně tak se bydliště doposud převážně pečujícího rodiče promítá do místa faktického bydliště dítěte, a tedy i toho, kde bude mít dítě ošetřujícího dětského lékaře či jiného poskytovatele zdravotní péče. Nerespektování soudního rozhodnutí, zamítajícího změnu bydliště dcery do C, také může mít na dceru negativní dopady do předškolní docházky. Bude-li dcera docházet do určeného předškolního zařízení pouze čtyři dny v měsíci, má to vliv na její denní rutinu a sociální vazby v okruhu místa jejího původního bydliště.
38. Ústavní soud proto apeluje na matku, aby všechny tyto skutečnosti zohlednila a navrátila dceru (a její životní centrum) do místa původního bydliště (respektive jeho okolí s ohledem na to, že již původní nemovitost nevlastní). Nedojde-li k navrácení dcery (protože krajský soud změnu bydliště zamítl), a matka bude fakticky upevňovat těžiště života dcery ve C, lze takové jednání matky považovat za změnu poměrů pro nerespektování rodičovských práv otce a soud může zvážit novou úpravu péče každého z rodičů. V neposlední řadě má otec k dispozici procesní nástroje, kterými může docílit určení okruhu místa bydliště dcery a uložení povinnosti matce bydliště dcery v daném místě (okruhu) strpět.
39. Ústavní soud konečně nepřisvědčil ani argumentaci otce týkající se vedení řízení, respektive námitky týkající se nestrannosti soudce. Podle zvukového záznamu z jednání krajského soudu vedla referující soudkyně rodiče k tomu, aby řádně a ve shodě vykonávali svou rodičovskou odpovědnost se zaměřením na dítě, a ne na vlastní konflikt. Následně tyto úvahy promítla do odůvodnění napadeného rozsudku. Soudí-li se rodiče ve věcech týkajících se péče o dítě a o významných záležitostech týkajících se dítěte, výsledek nemusí vyhovovat ani jednomu z rodičů. Stěžejní je, zda sleduje nejlepší zájem dítěte. Tomu krajský soud na půdorysu vymezeném účastníky řízení dostál.
40. Protože Ústavní soud neshledal argumentaci stěžovatele důvodnou, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. září 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu