Nález
Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudce Vojtěcha Šimíčka - ze dne 31. prosince 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 ve věci ústavní stížnosti P. S. a J. S., obou zastoupených Zuzanou Candigliota, advokátkou, se sídlem Burešova 6, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 č. j. 16 Co 13/2018-597, kterým potvrzen prvostupňový rozsudek o pěstounské péči a o zamítnutí návrhu stěžovatelů na svěření dcery do jejich péče, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, Okresního soudu Brno-venkov a nezletilé E. S., zastoupené opatrovnicí Mgr. Annou Šabatovou, Ph.D., veřejnou ochránkyní práv, L. Š., T. Š. a V. K. jako vedlejších účastníků řízení.
I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 č. j. 16 Co 13/2018-597 byly porušeny čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování, a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod chránící právo stěžovatelů na rodinný život.II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 č. j. 16 Co 13/2018-597 se proto ruší.
Odůvodnění
I. Vymezení věci a argumentace účastníků
1. Stěžovatelé jsou rodiče nezletilé vedlejší účastnice (dále též jen "nezletilá"). Dva týdny po svém narození byla nezletilá odebrána z péče stěžovatelů a předběžným opatřením svěřena do pěstounské péče na přechodnou dobu, neboť stěžovatelé byli přistiženi pod vlivem alkoholu a neschopni se o nezletilou postarat. Rozhodnutím ze září 2016 byla nezletilá vrácena do péče stěžovatelů, poté co stěžovatelé prokázali úpravu poměrů, spolupráci s odborníky a silný a vážně míněný zájem o dceru a péči o ni. Dne 20. 4. 2017 byla nezletilá na základě předběžného opatření podruhé odebrána z péče stěžovatelů a předána do pěstounské péče na přechodnou dobu V. K. (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem, dále též jen "pěstounka na přechodnou dobu"); toto řešení péče o nezletilou bylo následně potvrzeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov č. j. P 141/2016-369 ze dne 20. 6. 2017 ve věci samé. Posledně uvedené rozhodnutí bylo změněno rozsudkem okresního soudu č. j. P 141/2016-483 ze dne 17. 10. 2017, jímž byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do společné pěstounské péče manželů L. Š. a T. Š.; dosavadní pěstounská péče na přechodnou dobu u pěstounky V. K. byla zrušena; návrh stěžovatelů jako rodičů na svěření nezletilé vedlejší účastnice do jejich péče byl zamítnut; a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů byl tento rozsudek okresního soudu, v rozsahu napadených výroků, potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 13/2018-597 ze dne 11. 4. 2018, který je napaden ústavní stížností stěžovatelů.
2. Stěžovatelé nesouhlasí se svěřením své nezletilé dcery do společné pěstounské péče manželů Š. (vedlejších účastníků řízení před Ústavním soudem, dále též "dlouhodobí pěstouni") a postup obecných soudů i orgánu sociálně-právní ochrany dětí považují za rozporný s nejlepším zájmem nezletilé i s právem nezletilé a jich samotných na rodinný život. Upozorňují, že nezletilá již během svého dvouletého života pobývala u několika osob, přitom od dubna 2017 o ni pečovala pěstounka na přechodnou dobu se svým manželem a s ní má nyní nezletilá citovou vazbu (a také se svou matkou, stěžovatelkou). I ve zprávě z psychologického posouzení nezletilé z března 2018 bylo pro emocionální vývoj nezletilé a její trvalou schopnost navazovat a vytvářet vztahy doporučeno pokračovat v budování pevnější a bezpečnější vazby s dosavadními pěstouny (pěstounkou na přechodnou dobu a jejím manželem) a do jiné rodiny nezletilou případně přesouvat nejdříve po třetím roce věku. Pěstounka na přechodnou dobu a její manžel jsou přitom podle stěžovatelů ochotni o nezletilou nadále pečovat. Stěžovatelé připomínají i svůj pozitivní vztah s rodinou pěstounky na přechodnou dobu, která chápe situaci stěžovatelů a v podstatě jim nabízí pomoc a podporuje jejich kontakty s nezletilou dcerou. Naproti tomu ve vztahu k novým, dlouhodobým pěstounům stěžovatelé vyjadřují obavu z tzv. skrytého osvojení dítěte, neboť podle nich se tito pěstouni snaží nezletilé poskytnout zcela novou rodinu a omezovat její kontakt se stěžovateli jako biologickými rodiči, a to za souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Stěžovatelé zdůrazňují, že v daném případě měl být vyhodnocen nejlepší zájem nezletilé a podle něj pak mělo být rozhodnuto. Všichni odborníci zainteresovaní na případu se přitom shodují na nutnosti stability pro nezletilou; přesto však napadeným rozhodnutím krajského soudu byla nezletilá vytržena z rodiny, na kterou si navykla, k níž si vytvořila vazbu a která také podporovala její kontakty se stěžovateli jako rodiči a vytváření podmínek pro její budoucí návrat do biologické rodiny. S ústavní stížností stěžovatelé spojili návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, kterému Ústavní soud usnesením č. j. II. ÚS 2344/18-50 ze dne 2. 8. 2018 vyhověl (viz též níže bod 20 nálezu).
3. V pozdějším doplnění ústavní stížnosti stěžovatelé blíže poukázali na porušení svého práva na spravedlivý proces a zkritizovali postup krajského soudu i orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jako tehdejšího kolizního opatrovníka nezletilé (dále též jen "OSPOD"), při jednání dne 11. 4. 2018. Namítají, že se soudce dopouštěl hrubého chování zejména vůči pěstounce na přechodnou dobu, nekriticky přebíral výhrady vůči její práci formulované ze strany OSPOD, a nadto i připustil, že přijaté řešení péče nezletilou poškodí. Navíc právní zástupkyni stěžovatelů částečně nebylo umožněno klást otázky svědkům či dalším účastníkům řízení, zejména byly odmítány jakékoli otázky - a to i pokud se vztahovaly k nejlepšímu zájmu dítěte - týkající se záležitostí, které byly dříve projednávány na případové konferenci, jíž se však soudci sami nezúčastnili a jejíž průběh není vázán principy spravedlivého procesu.
4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili účastník, vedlejší účastníci, Okresní soud Brno-venkov a také město Kuřim jako OSPOD, který byl kolizním opatrovníkem nezletilé vedlejší účastnice v řízení před obecnými soudy. K zastupování v řízení o ústavní stížnosti byla nezletilé vedlejší účastnici jmenována opatrovnicí Mgr. Anna Šabatová, Ph.D., veřejná ochránkyně práv (usnesením Ústavního soudu č. j. II. ÚS 2344/18-20 ze dne 18. 7. 2018).
5. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření plně odkazuje na písemné odůvodnění svého rozsudku napadeného ústavní stížností (viz níže bod 18 nálezu).
6. Okresní soud Brno-venkov poukazuje na předcházející průběh řízení a zejména skutečnost, že stěžovatelům již v minulosti byla dána šance k prokázání schopnosti řádně pečovat o nezletilou a vychovávat ji. Avšak k takovému zlepšení jejich péče o nezletilou dlouhodobě nedošlo, takže nezletilá byla znovu předána do pěstounské péče na přechodnou dobu. Vzhledem k tomu, že tato pěstounská péče může ze zákona trvat nejdéle po dobu jednoho roku a stěžovatelé ani v mezidobí neuspořádali své osobní poměry tak, aby byli schopni převzít péči o nezletilou, bylo nutné zajistit pro nezletilou bezpečné a stabilní prostředí, které bylo shledáno u dlouhodobých pěstounů. Okresní soud zdůrazňuje, že v rámci svého rozhodování se důsledně zabýval nejlepším zájmem nezletilé, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí a podobně i z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu. Těmito rozhodnutími podle okresního soudu nebylo zasaženo do práv stěžovatelů na rodinný život a na spravedlivý proces ani do práva nezletilé na respektování jejího nejlepšího zájmu jako předního hlediska při rozhodování.
7. OSPOD ve svém vyjádření podrobně připomíná obsah své spisové dokumentace k nezletilé, svůj dosavadní postup v daném případě a informace k rodině stěžovatelů. Shrnuje, že všechny doposud použité mechanismy a způsoby sociální práce a podpory stěžovatelů selhávají, stěžovatelé dosud nebyli schopni vytvořit klidné a bezpečné prostředí pro život a zdravý vývoj nezletilé, ba ani nejsou schopni adekvátně vyhodnotit své chování a jejich spolupráce s odborníky není dostatečná. Nezletilá se proto zatím bez rizika ohrožení nemůže navrátit do péče stěžovatelů; nejdříve je podle OSPOD zapotřebí, aby se stěžovatelé účastnili dlouhodobé psychologické či psychiatrické terapie a zvládli svou závislost na alkoholu (zejména stěžovatelka). Závěrem se OSPOD vyjadřuje k osobě pěstounky na přechodnou dobu (kriticky) a k osobám dlouhodobých pěstounů, jejichž pěstounská péče naopak již v celém rozsahu plní svůj účel. OSPOD považuje dosavadní úpravu poměrů nezletilé vedlejší účastnice za zcela souladnou s jejím zájmem, byť v dlouhodobém horizontu nevylučuje, že by se nezletilá mohla vrátit do stabilizovaného rodinného prostředí u stěžovatelů. Ke svému vyjádření OSPOD připojil zprávy poradenských a terapeutických organizací o spolupráci se stěžovateli a aktuální psychologické zprávy z asistovaného kontaktu stěžovatelů s nezletilou a vyjádření k průběhu pěstounské péče ze dne 28. 6. 2018 a dne 18. 7. 2018 zpracované psycholožkou doprovázející organizace dlouhodobých pěstounů (Spolku Pěstoun).
8. Dlouhodobí pěstouni se ztotožňují s rozsudky okresního a krajského soudu a s ústavní stížností nesouhlasí. Rekapitulují průběh řízení před obecnými soudy, předání nezletilé vedlejší účastnice do své pěstounské péče i dosavadní kontakty nezletilé se stěžovateli, důvody pro asistovaný styk mezi nimi, svou snahu se dohodnout se stěžovateli na styku s nezletilou a odmítavou reakci a opoziční postoj stěžovatelů k dohodě a k dlouhodobým pěstounům vůbec. Zdůrazňují, že od začátku chtěli pomoci - nehledě na to, zda v režimu osvojení, či pěstounské péče - nějakému dítěti, jež nemůže vyrůstat se svými biologickými rodiči. Poukazují na zájem a blaho nezletilé, která je na ně již velmi citově navázána, a její případný další přesun, byť i do rodiny pěstounky na přechodnou dobu, by pro ni byl podle nich nevhodný, traumatický a poškozující. Závěrem připomínají, že až stěžovatelé orgánům veřejné moci osvědčí skutečnost, že upravili svůj život a závislost na alkoholu, jsou připraveni vrátit nezletilou do jejich péče.
9. Pěstounka na přechodnou dobu k věci uvedla, že v daném případě se, ze své pozice pěstounky na přechodnou dobu, snažila ve věci vystupovat jako nestranná osoba. Pro zachování stabilního prostředí bez negativních změn pro nezletilou vedlejší účastnici nicméně je ochotna a připravena o ni nadále pečovat a spolupracovat se stěžovateli, což uváděla již v řízení před obecnými soudy.
10. Opatrovnice nezletilé v řízení před Ústavním soudem, veřejná ochránkyně práv, se v rámci výkonu své funkce seznámila se spisovou dokumentací OSPOD, komunikovala s Městským úřadem Židlochovice, který je orgánem sociálně-právní ochrany dětí v místě bydliště dlouhodobých pěstounů, a s pěstounkou na přechodnou dobu, osobně se setkala se samotnou nezletilou za účasti dlouhodobé pěstounky, s níž též hovořila, a se stěžovateli. Ve svém vyjádření opatrovnice navrhuje ústavní stížnosti vyhovět. Shrnuje informace týkající se zlepšování a postupné stabilizace poměrů stěžovatelů, kteří (především stěžovatelka) dlouhodobě spolupracují s řadou odborníků, stěžovatelka se zapojila do pracovního procesu a výrazně se posunuje i v řešení závislosti na alkoholu, za podpory abstinence i ze strany stěžovatele. Opatrovnice se vyjadřuje ke kontaktům mezi nezletilou a stěžovateli, jejichž četnost a podobu v době, kdy nezletilá byla v pěstounské péči na přechodnou dobu, hodnotí za správnou, a naopak za "zcela nevhodné, nesprávné, a nadto i neoprávněné" pokládá zásadní omezení práva dítěte na kontakt s rodiči při a po přechodu na dlouhodobou pěstounskou péči, a to tím spíše, že zde k němu došlo nikoli na základě soudního rozhodnutí, ale z doporučení orgánů státní správy a doprovázející organizace dlouhodobých pěstounů. Připomíná ustanovení mezinárodních smluv i vnitrostátní ústavní a zákonné předpisy chránící právo na respektování rodinného života i konkrétně právo rodičů a dětí navázat a udržovat vzájemný a pravidelný styk, který lze omezit či vyloučit pouze v případě, že je to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte. V zájmu dětí vyrůstajících v pěstounské péči, i podle názoru psychologů, obecně je zachovávání a rozvíjení vztahů s rodiči.
11. S ohledem na existující silnou vazbu nezletilé se stěžovateli, prokazatelnou snahu stěžovatelů účinně řešit svou situaci (zejména problémy s alkoholem) a stále vysokou perspektivu návratu nezletilé do jejich péče pokládá opatrovnice zprostředkování a svěření nezletilé do dlouhodobé pěstounské péče za zcela nevhodné, nesprávné a zájmu nezletilé nevyhovující řešení, a to tím spíše, že je patrná tendence dotčených orgánů státní správy směřovat primárně k dlouhodobému ponechání nezletilé v této pěstounské péči. Pozitivně naopak hodnotí předchozí fungování pěstounské péče na přechodnou dobu, při níž byl navíc - ku prospěchu nezletilé - navázán velmi dobrý vztah a kooperace mezi pěstounkou a stěžovateli jako rodiči; pěstounka na přechodnou dobu též umožňovala častý kontakt nezletilé se stěžovateli, což by nemělo být kritizováno. Opatrovnice poznamenává, že přestože obecně by pěstoun na přechodnou dobu neměl usilovat o následné získání dítěte do dlouhodobé pěstounské péče; za specifických okolností projednávaného případu by takový případný postup pěstounky na přechodnou dobu nepovažovala za neprofesionální. Naproti tomu by takový postup byl veden nejlepším zájmem nezletilé, jímž je podpora a prohlubování jejího vztahu s biologickými rodiči, za současného zajištění stabilního výchovného prostředí, pokud možno bez dalších změn hlavní pečující osoby. Opatrovnice také upozorňuje, že podle komentářové literatury je s ohledem na zájem dítěte výjimečně možno připustit opakování pěstounské péče na přechodnou dobu. Podle ní by tedy nejvhodnějším řešením v zájmu nezletilé bylo její setrvání v péči pěstounky na přechodnou dobu, v jejíž péči byla nezletilá za svůj život po nejdelší dobu (13 měsíců), k níž má navázanou silnou vazbu a v jejíž péči je podporována i silná vazba nezletilé na rodiče (stěžovatele).
II. Průběh řízení před obecnými soudy a před Ústavním soudem
12. Ústavní soud se seznámil se spisem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. P 141/2016 a spisem města Kuřim - orgánu sociálně-právní ochrany dětí sp. zn. Om 24/16 k nezletilé vedlejší účastnici. Z nich vyplynuly následující relevantní skutečnosti.
13. Nezletilá vedlejší účastnice byla poprvé odebrána z péče stěžovatelů v únoru 2016 předběžným opatřením, jímž byla předána do pěstounské péče na přechodnou dobu M. D. (usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. Nc 5001/2016-24 ze dne 17. 2. 2016); a to poté, co oba stěžovatelé byli v domácnosti zastiženi pod vlivem alkoholu a ani následně nebyli schopni adekvátně vyhodnotit své závadové chování a ohrožení nezletilé. Na základě rozsudku okresního soudu č. j. P 141/2016-213 ze dne 14. 9. 2016 byla nezletilá vrácena do péče stěžovatelů; zároveň byl nad výchovou nezletilé stanoven dohled a stěžovatelům bylo uloženo po dobu šesti měsíců od právní moci rozsudku využívat odbornou pomoc v zařízení pro prevenci a léčbu závislostí, docházet do psychiatrické ambulance a spolupracovat s poradenským centrem. Okresní soud zohlednil, že v mezidobí stěžovatelé vyhledali odbornou pomoc psychiatrickou i poradenskou, začali abstinovat a projevili silný a vážně míněný zájem a motivaci, aby nezletilá byla vrácena do jejich péče; proto jim bylo potřeba dát druhou šanci postarat se o své dítě. Okresní soud uvážil i věk nezletilé a potřebu navázat citové vazby se stěžovateli jako rodiči, má-li nezletilá mít šanci vyrůstat v biologické rodině.
14. Dne 20. 4. 2017 OSPOD podal druhý návrh na nařízení předběžného opatření poté, co dne 18. 4. 2017 byli stěžovatelé doma zastiženi evidentně pod vlivem alkoholu, stěžovatelka přiznala též jeho kombinaci s užíváním léků a nebyli schopni řádně se postarat se o nezletilou, která navíc měla boule a modřinu na hlavě. Okresní soud Brno-venkov usnesením č. j. Nc 5006/2017-15 ze dne 20. 4. 2017 nařídil předběžné opatření, kterým nezletilou předal do pěstounské péče na přechodnou dobu V. K. (pěstounky na přechodnou dobu). Nezletilá poté byla svěřena do pěstounské péče na přechodnou dobu pěstounce V. K. rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov č. j. P 141/2016-369 ze dne 20. 6. 2017.
15. V průběhu července 2017 byli jako osoby vhodné stát se pěstouny nezletilé vedlejší účastnice vybráni manželé Š., dlouhodobí pěstouni. Ti dne 8. 8. 2017 podali u okresního soudu návrh na svěření nezletilé do své pěstounské péče. Dne 17. 10. 2017 proběhlo před okresním soudem jednání, na němž mimo jiné stěžovatelé navrhli svěřit nezletilou zpět do jejich péče, případně ji ponechat v pěstounské péči pěstounky na přechodnou dobu. Rozsudkem okresního soudu č. j. P 141/2016-483 ze dne 17. 10. 2017 byla nezletilá svěřena do společné pěstounské péče dlouhodobých pěstounů (výrok I); pěstounská péče na přechodnou dobu byla u nezletilé zrušena (výrok II); tímto byl změněn předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 20. 6. 2017 (výrok III); návrh rodičů na svěření nezletilé do jejich péče byl zamítnut (výrok IV); návrh České republiky - Úřadu práce České republiky na stanovení výživného stěžovatelům na nezletilou byl zamítnut (výrok V); a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok VI). Okresní soud neshledal, že by nezletilá mohla být vrácena do péče stěžovatelů; a to zejména s ohledem na skutečnost, že stěžovatelé nepokračovali v abstinenci ani po odebrání nezletilé v dubnu 2017, naopak stěžovatelka byla v mezidobí i hospitalizována v psychiatrické nemocnici; stěžovatelé nadto ani nespolupracují se všemi organizacemi, jak jim bylo dříve uloženo. Jelikož pěstounská péče na přechodnou dobu je ze zákona pouze dočasným opatřením a nelze předvídat, že by ve vymezené době byla nezletilá předána do péče stěžovatelů, okresní soud rozhodl o svěření nezletilé do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů, což za dané situace vyhodnotil jako opatření v souladu s nejlepším zájmem nezletilé. Okresní soud dodal, že usilují-li stěžovatelé o vrácení nezletilé zpět do své péče, musí skutečně abstinovat a tuto skutečnost prokázat a musí se u nich jednat o dlouhodobou snahu, nikoliv trvající jen pár měsíců.
16. Proti rozsudku okresního soudu (do výroků I, II, III, IV a VI) stěžovatelé podali odvolání, v němž nesouhlasili se svěřením své dcery do pěstounské péče dlouhodobé obecně ani konkrétně s výběrem dlouhodobých pěstounů a poukazovali mimo jiné na zásadní změnu svých poměrů a situace, k níž v mezidobí došlo, a na nedostatek respektu dlouhodobých pěstounů vůči nim jako rodičům, neochotu dlouhodobých pěstounů k jejich častým kontaktům s nezletilou a nepřipravenost dlouhodobých pěstounů navrátit v budoucnu nezletilou zpět do biologické rodiny.
17. Ve dnech 6. 12. 2017, 9. 1. 2018 a 28. 2. 2018 došlo na Městském úřadě Kuřim k případovým setkáním osob na případu zúčastněných (na setkání dne 9. 1. 2018 nebyli přítomni stěžovatelé). Na těchto setkáních byly řešeny kontakty nezletilé se stěžovateli a s dlouhodobými pěstouny; stěžovatelé vyjadřovali přání vídat se s nezletilou častěji než dlouhodobí pěstouni, tj. než jednou za 14 dní (jako jim bylo umožněno dříve); pěstounka na přechodnou dobu potvrzovala navázanou citovou vazbu nezletilé na stěžovatelku; dlouhodobí pěstouni deklarovali snahu pomoci dítěti a připravenost navrátit v budoucnu nezletilou zpět do péče stěžovatelů a do rozhodnutí odvolacího soudu žádali stejné podmínky ve styku s nezletilou jako mají stěžovatelé. Dne 29. 3. 2018 bylo provedeno klinicko-psychologické vyšetření nezletilé Mgr. Kateřinou Krebsovou, při němž u nezletilé byla zjištěna vyhýbavá vztahová vazba, s ohledem na tři předchozí separace (od pečujících osob) ve velmi raném věku. Pro upravení jejího emocionálního vývoje psycholožka doporučila pokračování v budování pevnější a bezpečnější vazby se stávajícími pěstouny (pěstounkou na přechodnou dobu a jejím manželem) pro trvalou schopnost navazování a vytvoření vztahů nezletilé, což se děje do tří let věku dítěte. Pokud by posléze měla nezletilá stávající rodinu opustit a odejít do péče trvalých pěstounů nebo rodičů, volila by pro to psycholožka dobu po třetím roce nezletilé, a to s dostatečnou přípravou a možným kontaktem s původními pěstouny.
18. Dne 11. 4. 2018 proběhlo jednání před Krajským soudem v Brně jako odvolacím soudem. Na něm mimo jiné stěžovatelka znovu zmínila své obavy z přerušení kontaktů s nezletilou po jejím předání do péče dlouhodobých pěstounů a uvedla, že na ni byl činěn nátlak ze strany pracovnic obou dotčených orgánů sociálně-právní ochrany dětí; závěrem pak stěžovatelé navrhli, aby nezletilá zůstala u pěstounky na přechodnou dobu, a to do doby, než prokáží svou schopnost zajistit péči o nezletilou; pro případ vyhovění návrhu dlouhodobých pěstounů žádali též o úpravu styku s nezletilou. Z výpovědí dlouhodobé pěstounky i pěstounky na přechodnou dobu vyplynulo, že dříve bylo jednáno i o možnosti návrhu pěstounky na přechodnou dobu na svěření nezletilé do její pěstounské péče (dlouhodobé), pěstounka na přechodnou dobu nakonec v únoru 2018 měla říci, že by tento návrh podala, pokud by byla nezletilá "právně volná" (tedy pokud by zde nebyl návrh dlouhodobých pěstounů), a na předmětném jednání před krajským soudem uvedla, že podle ní je v nejlepším zájmu nezletilé se již dále nestěhovat. Pracovnice OSPOD ve svém vyjádření vytkla postup právní zástupkyně stěžovatelů a kritizovala jako profesionální selhání postup pěstounky na přechodnou dobu v souvislosti se zvažováním přechodu z výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu na výkon pěstounské péče dlouhodobé. Rozsudkem č. j. 16 Co 13/2018-597 ze dne 11. 4. 2018 Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek okresního soudu v napadených výrocích a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud konstatoval, že dosud nedošlo k žádným zásadnějším změnám poměrů stěžovatelů tak, aby nezletilá mohla být vrácena do jejich péče (přestože ti začali pracovat, zajistili si lepší bydlení a spolupracují s odborníky), pěstounská péče na přechodnou dobu u nezletilé skončí nejpozději ke dni 8. 8. 2018, a tak v nejlepším zájmu nezletilé je její předání do společné pěstounské péče dlouhodobých pěstounů, neboť v jejich výchovném prostředí bude mít nezletilá šanci seznámit se se standardním fungováním normální rodiny a principy a zásadami rodinného soužití. K požadavku na úpravu styku stěžovatelů s nezletilou krajský soud poukázal na zákonné povinnosti pěstounů v tomto směru a dodal, že až při jejich porušování se lze domáhat úpravy styku cestou soudního rozhodnutí.
19. Dne 19. 4. 2018 proběhlo případové setkání, bez účasti stěžovatelů, na němž byl dohodnut časový průběh předávání nezletilé z pěstounské péče na přechodnou dobu do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů; k definitivnímu předání nezletilé došlo dne 28. 5. 2018, v mezidobí byla naplánována dvě setkání stěžovatelů s nezletilou. Dne 2. 5. 2018 stěžovatelé podali návrh na vydání předběžného opatření upravujícího jejich styk s nezletilou; tento návrh okresní soud zamítl jako nedůvodný usnesením č. j. P 141/2016-623 ze dne 9. 5. 2018. Dne 3. 7. 2018 stěžovatelé podali návrh na zrušení pěstounské péče o nezletilou.
20. Po podání ústavní stížnosti Ústavní soud usnesením č. j. II. ÚS 2344/18-50 ze dne 2. 8. 2018 k návrhu stěžovatelů odložil vykonatelnost napadeného rozsudku krajského soudu do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, neboť shledal, že pobyt nezletilé v pěstounské péči dlouhodobých pěstounů vytváří situaci, kdy by mohlo dojít k nezvratitelnému neúměrnému zásahu do práv stěžovatelů (práva na rodinný život, rodičovských práv) a zejména do práv a nejlepšího zájmu nezletilé vedlejší účastnice. Následně okresní soud usnesením č. j. Nc 5015/2018-36 ze dne 8. 8. 2018 nařídil předběžné opatření, kterým se nezletilá vedlejší účastnice předává do pěstounské péče na přechodnou dobu V. K.; okresní soud tak učinil k návrhu OSPOD, který však navrhl ponechat nezletilou v pěstounské péči dlouhodobých pěstounů.
III. Hodnocení Ústavního soudu
21. Ústavní stížnost je důvodná.
22. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uplatnili vícero námitek; napadené rozhodnutí krajského soudu i jemu předcházející postup orgánů veřejné moci považovali především za rozporné s nejlepším zájmem nezletilé a s právem svým i nezletilé na rodinný život; dále pak namítali porušení svého práva na spravedlivý proces. Po posouzení všech relevantních skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím krajského soudu byly porušeny čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování, a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zaručující stěžovatelům právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života. Naopak Ústavní soud neshledal opodstatněnými stížnostní námitky týkající se porušení práva na spravedlivý proces.
23. Ústavní soud doplňuje, že se zabýval souladem napadeného rozhodnutí s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, přestože stěžovateli jsou rodiče nezletilé dívky, nikoliv (i) ona sama. Toto ustanovení totiž zakládá nejen substantivní základní právo dětí, aby jejich zájem byl předním hlediskem při rozhodování, ale rovněž interpretační zásadu, tedy povinnost volit vždy výklad nejpříhodnější z hlediska nejlepšího zájmu dítěte, a procesní pravidlo nutnosti hodnotit dopad činěného rozhodnutí na dítě, kterého se týká, a reflektovat tuto úvahu v odůvodnění rozhodnutí [srov. obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 14 k právu dítěte, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem (čl. 3 odst. 1), ze dne 29. 5. 2013, CRC/C/GC/14, bod 6; viz též níže bod 25 tohoto nálezu]. Tohoto ustanovení se tedy mohou dovolávat nejen děti, ale též další účastníci řízení dotýkajících se dětí. Ostatně Ústavní soud při přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se péče o dítě pravidelně posuzuje, zda byl náležitě zohledněn nejlepší zájem dítěte či zda přijatá opatření byla činěna v jeho nejlepším zájmu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), bod 17; či nález sp. zn. II. ÚS 169/16 ze dne 24. 6. 2016 (N 120/81 SbNU 873), bod 12; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto nálezu jsou dostupná též z http://nalus.usoud.cz]. Již v minulosti též Ústavní soud na základě ústavních stížností rodičů shledal rozpor napadených soudních rozhodnutí týkajících se dětí s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte [např. nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. 7. 2011 (N 131/62 SbNU 59) a nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213)]. Mimoto je třeba zohlednit, že v posuzovaném případě zde není ani žádná jiná osoba, jejímž prostřednictvím by se na Ústavní soud mohla obrátit sama nezletilá dívka a domáhat se účinné ochrany svých ústavně zaručených práv [srov. obdobně přístup Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") při posuzování stížností podaných rodiči jako stěžovateli ve jménu svých dětí a na ochranu jejich práv - viz např. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Scozzari a Giunta proti Itálii ze dne 13. 7. 2000 č. 39221/98 a 41963/98, § 138; či rozsudek ESLP ve věci T. proti České republice ze dne 17. 7. 2014 č. 19315/11, § 90-91; všechna rozhodnutí ESLP citovaná v tomto nálezu jsou dostupná na http://hudoc.echr.coe.int]. V řízení před Ústavním soudem jmenovaná opatrovnice nezletilé vedlejší účastnice se pak rovněž vyjádřila, že napadené rozhodnutí krajského soudu neodpovídá nejlepšímu zájmu nezletilé, a navrhla vyhovět ústavní stížnosti stěžovatelů.
A. Nejlepší zájem dítěte
24. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být nejlepší zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými, nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Tak i v judikatuře Ústavního soudu je soustavně vyžadováno, aby při jakémkoli soudním rozhodování týkajícím se dětí byl nejlepší zájem zkoumán a posuzován jako určující kritérium pro konečné rozhodnutí - ať se jedná o rozhodování o péči o dítě, o styku dítěte s rodiči, o uznání cizího rozhodnutí o určení rodičovství k nim, o náhradě újmy způsobené dítěti veřejnou mocí, či i o rozhodování o trestu pro rodiče dítěte [srov. nález sp. zn. II. ÚS 169/16 ze dne 24. 6. 2016 (N 120/81 SbNU 873), nález sp. zn. I. ÚS 3296/17 ze dne 20. 12. 2017 (N 238/87 SbNU 853), nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017 (N 116/85 SbNU 879), nález sp. zn. I. ÚS 1737/16 ze dne 12. 7. 2017 (N 124/86 SbNU 109) a nález sp. zn. II. ÚS 2027/17 ze dne 7. 8. 2017 (N 137/86 SbNU 315)]. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 695/2000 ze dne 19. 4. 2001 (N 66/22 SbNU 83) Ústavní soud zrušil napadené soudní rozhodnutí ve věci svěření nezletilého dítěte do pěstounské péče pro rozpor s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neboť obecný soud nezkoumal věc z hlediska zájmu nezletilého, vázaného citovými vztahy na stávající prostředí, což vyplývalo ze zprávy psychologa.
25. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/16 ze dne 12. 7. 2017 se Ústavní soud podrobně věnoval konceptu nejlepšího zájmu dítěte a zdůraznil trojí význam ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jak jej připomíná Výbor pro práva dítěte (viz jeho obecný komentář č. 14, citovaný výše, bod 6) a používá i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (nález sp. zn. I. ÚS 1737/16, body 52-55, včetně odkazů na další rozhodnutí). Ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zaprvé zakotvuje (hmotné) právo dítěte na to, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem při jakékoliv činnosti jej se týkající. Zadruhé z něj vyplývá základní interpretační princip pro všechny orgány veřejné moci v případech, kdy se jejich činnost dotýká dětí: je-li možné interpretovat právní předpis vícero způsoby, je třeba zvolit ten, který nejefektivněji naplňuje a podporuje nejlepší zájem dítěte. Zatřetí pak uvedené ustanovení zakládá i procesní požadavky. Při jakémkoli rozhodování dotýkajícím se dítěte je třeba posuzovat a určit jeho nejlepší zájem a hodnotit možný dopad rozhodnutí na dané dítě. Tyto úvahy se musí promítnout i do odůvodnění přijatého rozhodnutí, z něhož musí být zřejmé, že nejlepší zájem dítěte byl skutečně předním hlediskem při rozhodování; musí v něm být vyloženo, co příslušný orgán považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy (obdobně viz i nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017, bod 29; a nález sp. zn. II. ÚS 2027/17 ze dne 7. 8. 2017, bod 20).
26. Nejlepší zájem dítěte je jako koncept flexibilní a vždy by měl být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází, přičemž pozornost je třeba věnovat jeho osobním poměrům, situaci a potřebám (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017, bod 30).
27. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3296/17 ze dne 20. 12. 2017 (bod 31) Ústavní soud doplnil, že z čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 1 a 3 Úmluvy o právech dítěte plyne, že oddělení dítěte od jeho rodiče musí být až posledním prostředkem, kterého může být užito jen v případě ohrožení dítěte, nebo je-li to z jiného důvodu zcela nezbytné. V případě oddělení dítěte od rodiče je potom povinností rozhodujícího orgánu zajistit, aby si dítě udrželo vztahy s tímto rodičem, ledaže by to bylo v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Jak doplňuje Výbor pro práva dítěte, při rozhodování o četnosti a délce návštěv či styku rodiče s dítětem je nutno brát v úvahu kvalitu jejich vztahu a vazeb a potřebu je zachovat (obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 14, citovaný výše, bod 65).
28. Obdobně i judikatura ESLP zdůrazňuje, že pokud soudy rozhodují ve věcech dotýkajících se dětí, musí se zabývat nejlepším zájmem dítěte, který má při jejich rozhodování prvořadý význam (např. rozsudek ve věci Strand Lobben a další proti Norsku ze dne 30. 11. 2017 č. 37283/13, § 108). Z rozhodovací praxe ESLP navíc vyplývá, že v případě soudního rozhodování o dětech rovněž nelze upřednostňovat abstraktní principy před nejlepším zájmem dítěte v konkrétním případě (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017, bod 27). Obecně pak nejlepší zájem dítěte vyžaduje jednak zajištění zdravého prostředí pro vývoj dítěte, jednak udržování a zachování vazeb dítěte s jeho rodinou, ledaže ta se ukáže jako zvláště nezpůsobilá, neboť narušení těchto vazeb znamená odříznutí dítěte od jeho kořenů. V souladu s nejlepším zájmem dítěte tak k přerušení rodinných vazeb mohou vést pouze zcela výjimečné okolnosti a vždy je třeba učinit vše pro zachování osobních vztahů a následně, až to bude možné, pro obnovu rodiny (rozsudek ve věci T. proti České republice, citovaný výše, § 112). Zároveň ESLP připomíná, že pokud náhradní péče o dítě trvá po značnou dobu, může být zájem dítěte dále neměnit svou faktickou rodinnou situaci silnější nežli zájem rodičů na opětovném sloučení rodiny (rozsudek ve věci Strand Lobben a další proti Norsku, citovaný výše, § 109; či rozsudek K. A. proti Finsku ze dne 14. 1. 2003 č. 27751/95, § 138).
B. Právo na rodinný život
29. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje význam práva na rodinný život, zaručeného obecně v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož základním prvkem je soužití rodičů a dětí. Jakékoliv opatření státu narušující vazbu mezi rodiči a dětmi pak představuje zásah do tohoto ústavně zaručeného práva [viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377), bod 31; a další judikaturu Ústavního soudu a ESLP tam uvedenou]. V právě citovaném nálezu (bodě 32) Ústavní soud rovněž poukázal na to, že právo na rodinný život není právem absolutním. V kontextu Listiny podléhá tzv. imanentním omezením, plynoucím přímo z ústavního pořádku, tj. lze jej omezit pro kolizi s jiným základním právem či ústavně chráněným právním statkem. V souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny práva rodičů na rodičovskou výchovu a péči mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, přičemž zároveň dle čl. 4 odst. 4 Listiny musí být šetřena podstata a smysl takových omezení a tato nesmí být zneužita k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Též Úmluva předvídá možnost oprávněně zasáhnout do práva na respektování rodinného života, avšak dle čl. 8 odst. 2 musí takový zásah být v souladu se zákonem, sledovat legitimní cíl a být nezbytný v demokratické společnosti.
30. Rozdělení rodiny představuje velmi závažný zásah do základních lidských práv, který se musí opírat o dostatečně pádné argumenty motivované zájmem dítěte. Při posuzování odnětí dítěte z péče rodičů je tedy esenciálním kritériem nejlepší zájem dítěte [nález sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015, citovaný výše, bod 33; nález sp. zn. II. ÚS 838/07 ze dne 10. 10. 2007 (N 157/47 SbNU 53), bod 15; obdobně i judikatura ESLP, např. rozsudek ve věci K. A. proti Finsku, citovaný výše, § 93]. Důvodem pro odnětí dítěte z péče rodičů nemůže být pouze skutečnost, že by dítě bylo možno umístit do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu. Nadto odnětí dítěte z péče rodičů musí být chápáno zásadně jako dočasné opatření, které bude ukončeno, jakmile to okolnosti dovolí, a veškerá opatření související s dočasnou náhradní péčí o dítě by měla být souladná s primárním cílem opětovného sloučení rodičů s dětmi [nález sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015, citovaný výše, bod 33; nález sp. zn. IV. ÚS 2244/09 ze dne 20. 7. 2010 (N 146/58 SbNU 227), bod 42; nález sp. zn. II. ÚS 838/07 ze dne 10. 10. 2007, citovaný výše, body 17-18; rozsudek velkého senátu ESLP ve věci K. a T. proti Finsku ze dne 12. 7. 2001 č. 25702/94, § 173 a 178; rozsudek ESLP ve věci K. A. proti Finsku, citovaný výše, § 92 a 138; rozsudek ESLP ve věci Kutzner proti Německu ze dne 26. 2. 2002 č. 46544/99, § 69 a 76]. V tomto ohledu je stát vázán pozitivními povinnostmi v rámci ochrany rodinného života, především povinností činit vhodná opatření za účelem opětovného sloučení rodiny, co nejdříve to bude možné, přičemž tato povinnost se s přibývajícím časem stává čím dál tím naléhavější. Je třeba mít na paměti, že prostý běh času může vést k nenapravitelným důsledkům pro vztahy mezi dětmi a rodičem či rodiči, kteří spolu nežijí [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3765/11 ze dne 13. 3. 2012 (N 52/64 SbNU 645), bod 28].