Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o počítačové kriminalitě

vyhlášené znění

104

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. listopadu 2001 byla v Budapešti otevřena k podpisu Úmluva o počítačové kriminalitě.

Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 9. února 2005.

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 22. srpna 2013.

Při ratifikaci Úmluvy byla učiněna následující výhrada České republiky:

„V souladu s článkem 29 odst. 4 a článkem 42 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že si vyhrazuje právo odmítnout žádost o uchování podle článku 29 Úmluvy v případech, kdy lze předpokládat, že by nebylo možno, ve vztahu k trestným činům jiným, než jsou ty, stanovené podle článků 2 až 11 Úmluvy, naplnit podmínku oboustranné trestnosti pro vyřízení žádosti o vzájemnou pomoc týkající se prohlídky nebo podobného přístupu, zajištění nebo podobného zabezpečení, nebo zpřístupnění uložených dat.“

Současně bylo učiněno toto prohlášení:

„V souladu s článkem 2 a článkem 40 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že trestní odpovědnost za jednání popsané v článku 2 této Úmluvy vzniká překonáním bezpečnostního opatření za účelem získání neoprávněného přístupu k počítačovému systému nebo jeho části.

V souladu s článkem 27 odst. 9 písm. e) Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že z důvodů efektivity mají být žádosti podle tohoto odstavce adresovány ústředním orgánům.“

Při uložení listiny o přístupu bylo rovněž učiněno následující oznámení:

„V souladu s článkem 24 odst. 7 písm. a) Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že v případě neexistence smlouvy o vydávání bude orgánem odpovědným za předkládání nebo přijímání žádostí o vydání nebo o předběžnou vazbu Ministerstvo spravedlnosti České republiky (Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2).

V souladu s článkem 27 odst. 2 písm. a) Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že ústředním orgánem, který je zodpovědný za předkládání žádostí a odpovídání na žádosti o vzájemnou pomoc, vyřizování takových žádostí nebo jejich předávání orgánům příslušným pro jejich vyřizování, je Nejvyšší státní zastupitelství České republiky pro žádosti vzešlé z přípravného řízení a Ministerstvo spravedlnosti České republiky pro ostatní žádosti.

Adresy ústředních orgánů určených v souladu s ustanovením článku 27 odst. 2 písm. a) této Úmluvy:

  1. Nejvyšší státní zastupitelství České republiky
  2. Jezuitská 4
  3. 660 55 Brno
  4. Česká republika
  5. Telefon: +420 542 512 330
  6. Fax: +420 542 512 350
  7. E-mail: podatelna@nsz.brn.justice.cz
  8. Ministerstvo spravedlnosti České republiky
  9. Vyšehradská 16
  10. 128 10 Praha 2
  11. Česká republika
  12. Telefon: +420 221 997 435
  13. Fax: +420 221 997 986
  14. E-mail: mot@msp.justice.cz

V souladu s článkem 35 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika oznamuje, že jako kontaktní místo je určeno:

  1. Policejní prezidium České republiky
  2. Úřad služby kriminální policie a vyšetřování
  3. Odbor informační kriminality
  4. Strojnická 27
  5. P.O.Box 62/KPV
  6. 170 89 Praha 7
  7. Česká republika
  8. Kontakt v pracovní době (7:30 – 15:30):
  9. Telefon: +420 974 834 550
  10. Mobil: +420 603 190 057
  11. Fax: +420 974 834 708
  12. E-mail: contact@mvcr.cz
  13. Kontakt mimo pracovní dobu (služba 24/7):
  14. Telefon: +420 974 834 380
  15. Fax: +420 974 834 716
  16. E-mail: contact@mvcr.cz“.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 36 odst. 3 dne 1. července 2004. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 4 téhož článku dne 1. prosince 2013.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

Úmluva o počítačové kriminalitě

Preambule

Členské státy Rady Evropy a ostatní státy, které podepsaly tuto Úmluvu,

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy,

uznávajíce hodnotu budování spolupráce s ostatními státy, které podepsaly tuto Úmluvu,

jsouce přesvědčeny o potřebě prioritního uskutečňování společné trestní politiky zaměřené na ochranu společnosti proti počítačové kriminalitě, zvláště pak přijetím příslušných právních předpisů a budováním mezinárodní spolupráce,

při vědomí zásadních změn způsobených digitalizací, konvergencí a pokračující globalizací počítačových sítí,

jsouce znepokojeny rizikem, že počítačové sítě a elektronické informace mohou být také zneužity pro páchání trestných činů a že důkazy o těchto trestných činech mohou být uchovávány v těchto sítích a prostřednictvím těchto sítí přenášeny,

uznávajíce potřebu spolupráce mezi státy a soukromými podnikateli při potírání počítačové kriminality a potřebu chránit legitimní zájmy při používání a rozvoji informačních technologií,

věříce, že účinný boj proti počítačové kriminalitě vyžaduje zvýšenou, urychlenou a funkční mezinárodní spolupráci v trestních věcech,

jsouce přesvědčeny, že tato Úmluva je nezbytná pro odrazení od činů namířených proti důvěrnosti, integritě a dostupnosti počítačových systémů, sítí a počítačových dat, i proti zneužití těchto systémů, sítí a dat tím, že stanoví kriminalizaci takového chování, jak je popsáno v této Úmluvě, a přijetí pravomocí dostatečných pro účinné potírání takových trestných činů tím, že usnadňuje zjišťování, vyšetřování a trestní stíhání takových trestných činů na vnitrostátní i mezinárodní úrovni a stanoví mechanismy pro rychlou a spolehlivou mezinárodní spolupráci,

majíce na paměti potřebu zajistit správnou rovnováhu mezi zájmy vynucování práva a respektováním základních lidských práv, jak jsou zakotvena v Úmluvě Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, Mezinárodním Paktu Organizace spojených národů o občanských a politických právech z roku 1966, jakož i ostatních příslušných mezinárodních úmluv o lidských právech, které opětovně stvrzují právo každého jednotlivce na zastávání názorů bez postihu i právo na svobodu projevu, včetně svobody vyhledávat, získávat a sdělovat informace i myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, a dále pak práva týkající se respektu k soukromí,

majíce také na paměti ochranu osobních údajů, jak je stanovena například v Úmluvě Rady Evropy o ochraně jednotlivců při automatickém zpracování osobních údajů z roku 1981,

majíce na zřeteli Úmluvu Organizace spojených národů o právech dětí z roku 1989 a Úmluvu Mezinárodní organizace práce o nejhorších formách dětské práce z roku 1999,

berouce v úvahu stávající úmluvy Rady Evropy o spolupráci v oblasti trestního práva i podobné smlouvy, které existují mezi členskými státy Rady Evropy a jinými státy a s důrazem na to, že tato Úmluvy je zamýšlena k doplnění těchto úmluv tak, aby bylo možno účinněji provádět trestní vyšetřování i řízení týkající se trestných činů spojených s počítačovými systémy a daty a umožnit shromažďování elektronických důkazů trestného činu,

vítajíce poslední vývoj, který dále posiluje mezinárodní porozumění i spolupráci v boji proti počítačovým trestným činům, včetně aktivit Organizace spojených národů, OECD, Evropské Unie a G8,

dovolávajíce se Doporučení č. R (85) 10 o praktickém provádění Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech v souvislosti s dožádáními týkajícími se odposlechu telekomunikací, Doporučení č. R (88) 2 o pirátství v oblasti autorských a přidružených práv, Doporučení č. R (87) 15 upravující použití osobních dat v policejním sektoru, Doporučení č. R (95) 4 o ochraně osobních dat v oblasti telekomunikačních služeb, se zvláštním ohledem na telefonní služby i Doporučení č. R (89) 9 o kriminalitě spojené s počítači, stanovící směrnice pro národní zákonodárce ohledně definování určitých počítačových trestných činů a Doporučení č. R (95) 13 o problémech trestního procesního práva spojených s informační technologií,

vzhledem k Rezoluci č. 1 přijatou evropskými ministry spravedlnosti na jejich 21. konferenci (Praha, červen 1997), která doporučila Výboru ministrů podporovat práci Evropského výboru pro problémy kriminality (CDPC) v oblasti počítačové kriminality s cílem sbližovat vnitrostátní ustanovení trestního práva a umožňovat použití účinných prostředků vyšetřování takových trestných činů, a rovněž s ohledem na Rezoluci č. 3 přijatou na 23. konferenci evropských ministrů spravedlnosti (Londýn, červen 2000), která vyzvala jednající strany k pokračování jejich úsilí o nalezení vhodných řešení, aby se co nejvíce států mohlo stát stranami Úmluvy a stvrdila potřebu rychlého a účinného systému mezinárodní spolupráce, který bude brát náležitě v potaz specifické požadavky boje proti počítačové kriminalitě,

dále pak s ohledem na Plán činnosti schválený hlavami států a vlád Rady Evropy u příležitosti jejich druhého summitu (Štrasburk, 10. - 11. října 1997) o hledání společných odpovědí na vývoj nových informačních technologií, které budou založeny na standardech a hodnotách Rady Evropy,

se dohodly na následujícím:

– Užití pojmůKapitola I

OdkazČlánek 1

- Definice

Pro účely této Úmluvy:

  1. a. “počítačový systém“ znamená jakékoli zařízení nebo skupinu propojených nebo přidružených zařízení, z nichž jedno nebo více provádí automatické zpracování dat podle programu;
  2. b. “počítačová data“ znamenají jakékoli vyjádření faktů, informací nebo pojmů ve formě vhodné pro zpracování v počítačovém systému, včetně programu způsobilého zapříčinit provedení funkce počítačovým systémem;
  3. c. “poskytovatel služby“ znamená:

    (i) jakýkoli veřejný nebo soukromý subjekt, který uživatelům své služby umožňuje komunikovat prostřednictvím počítačového systému, a

    (ii) jakýkoli jiný subjekt, který zpracovává nebo uchovává počítačová data pro takovou komunikační službu nebo pro uživatele takové služby.

  1. d. “provozní data“ znamenají jakákoli počítačová data vztahující se ke komunikaci prostřednictvím počítačového systému, vytvořená počítačovým systémem, jakožto součástí komunikačního řetězce, uvádějící původ, cíl, cestu, čas, datum, objem nebo trvání komunikace nebo typ příslušné služby.

– Opatření, která mají být přijata na vnitrostátní úrovniKapitola II

– Trestní právo hmotnéČást 1

– Trestné činy proti důvěrnosti, integritě a použitelnosti počítačových dat a systémůOddíl 1

OdkazČlánek 2
– Nezákonný přístup

Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů byl trestným činem, pokud je spáchán úmyslně, neoprávněný přístup k celému počítačovému systému nebo jeho jakékoli části. Strana může stanovit, že bude považovat tento čin za trestný, jen pokud je spáchán porušením bezpečnostních opatření, s úmyslem získat počítačová data nebo s jiným nečestným úmyslem, nebo ve vztahu k počítačovému systému, který je spojen s jiným počítačovým systémem.

OdkazČlánek 3
– Nezákonný odposlech

Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů byl trestným činem úmyslný, neoprávněný, technickými prostředky provedený odposlech neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému přenášejícího taková počítačová data. Strana může stanovit, že bude považovat tento čin za trestný, jen pokud je spáchán s nečestným úmyslem, nebo ve vztahu k počítačovému systému, který je spojen s jiným počítačovým systémem.

OdkazČlánek 4
– Zasahování do dat
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů bylo trestným činem, pokud je spácháno úmyslně, neoprávněné poškození, vymazání, snížení kvality, pozměnění nebo potlačení počítačových dat.
  2. 2. Strana si může vyhradit právo stanovit, že bude považovat jednání popsané v odstavci 1 za trestné, jen pokud způsobí závažnou škodu.
OdkazČlánek 5
– Zasahování do systému

Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů bylo trestným činem, pokud je spácháno úmyslně, neoprávněné závažné omezení funkčnosti počítačového systému vkládáním, přenášením, poškozením, vymazáním, snížením kvality, pozměněním nebo potlačením počítačových dat.

OdkazČlánek 6
– Zneužívání zařízení
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů byly trestnými činy, pokud jsou spáchány úmyslně a neoprávněně:

    (a) výroba, prodej, opatření za účelem použití, dovoz, distribuce nebo jiné zpřístupnění:

    1. i. zařízení, včetně počítačového programu, vytvořeného nebo přizpůsobeného zejména za účelem spáchání kteréhokoli z trestných činů stanovených podle článků 2 – 5;
    2. ii. počítačového hesla, přístupového kódu nebo podobných dat, pomocí nichž lze získat přístup do celého počítačového systému nebo do jakékoli jeho části

    s tím úmyslem, že jej bude použito pro účely spáchání kteréhokoli z trestných činů stanovených podle článků 2 až 5; a

    (b) držení jedné z položek uvedených v odstavcích (a) i. nebo (a) ii. shora s tím úmyslem, že bude použita pro účely spáchání kteréhokoli z trestných činů stanovených v článcích 2 až 5. Strana může zákonem stanovit, že trestní odpovědnost vzniká až při držení několika takových položek.

  1. 2. Tento článek nelze vykládat tak, že stanoví trestní odpovědnost v případech, kdy nejde o výrobu, prodej, opatření za účelem použití, dovoz, distribuci nebo jiné zpřístupnění nebo držení uvedené v odstavci 1 tohoto článku za účelem spáchání trestného činu stanoveného podle článků 2 až 5 této Úmluvy, jako třeba při oprávněném zkoušení nebo ochraně počítačového systému.
  2. 3. Každá strana si může vyhradit právo nepoužít odstavec 1 tohoto článku za podmínky, že se tato výhrada nebude týkat prodeje, distribuce nebo jiného zpřístupnění předmětů uvedených v odstavci 1(a) ii.

– Trestné činy související s počítačemOddíl 2

OdkazČlánek 7
– Počítačové padělání

Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů byly trestnými činy, pokud jsou spáchány úmyslně a neoprávněně, vkládání, pozměnění, vymazání nebo potlačení počítačových dat, které povede k nepravosti dat, a to s úmyslem, aby tato data byla považována za pravá nebo aby podle nich bylo pro právní účely jednáno tak, jako by to byla data pravá, bez ohledu na to, zda jsou tato data přímo čitelná a srozumitelná či nikoli. Strana může stanovit, že k založení trestní odpovědnosti je nezbytný úmysl podvést nebo podobný nečestný úmysl.

OdkazČlánek 8
– Počítačový podvod

Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů bylo trestným činem, pokud je spácháno úmyslně a neoprávněně, způsobení ztráty na majetku jinému:

(a) jakýmkoli vkládáním, pozměňováním, vymazáním nebo potlačením počítačových dat,

(b) jakýmkoli zásahem do fungování počítačového systému,

  1. s podvodným nebo nečestným úmyslem neoprávněně získat majetkový prospěch pro sebe nebo pro jiného.

– Trestné činy související s obsahemOddíl 3

OdkazČlánek 9
– Trestné činy související s dětskou pornografií
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů bylo trestným činem, pokud je spácháno úmyslně a neoprávněně, následující jednání:

    (a) výroba dětské pornografie za účelem její distribuce prostřednictvím počítačového systému;

    (b) nabízení nebo zpřístupňování dětské pornografie prostřednictvím počítačového systému;

    (c) distribuce nebo přenos dětské pornografie prostřednictvím počítačového systému;

    (d) opatřování dětské pornografie prostřednictvím počítačového systému pro sebe nebo pro jiného;

    (e) uchovávání dětské pornografie v počítačovém systému nebo na médiu pro ukládání počítačových dat.

  1. 2. Pro účely výše uvedeného odstavce 1 “dětská pornografie“ bude zahrnovat pornografický materiál, který vizuálně znázorňuje:

    (a) nezletilou osobu, která se účastní sexuálně jednoznačného chování;

    (b) osobu, jež se zdá být nezletilou, která se účastní sexuálně jednoznačného chování;

    (c) realistické zobrazení představující nezletilou osobu, která se účastní sexuálně jednoznačného chování.

  1. 3. Pro účely odstavce 2 shora bude termín “nezletilý“ zahrnovat všechny osoby mladší 18 let. Strana však může stanovit nižší věkovou hranici, která ale nesmí být nižší než 16 let.
  2. 4. Každá strana si může vyhradit právo nepoužít vcelku nebo zčásti odstavce 1 (d) a 1 (e), a 2 (b) a 2 (c).

– Trestné činy týkající se porušení autorského práva a práv souvisejících s právem autorskýmOddíl 4

OdkazČlánek 10
- Trestné činy týkající se porušení autorského práva a práv souvisejících s právem autorským
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů bylo trestným činem porušení autorského práva, jak je definováno právními předpisy této strany podle závazků, které přijala na základě Pařížské revize z 24. července 1971 Bernské Úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském, s výjimkou jakýchkoli osobnostních práv stanovených těmito úmluvami, pokud jsou tyto činy spáchány záměrně, v komerčním měřítku a prostřednictvím počítačového systému.
  2. 2. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů bylo trestným činem porušení práv souvisejících s právem autorským, jak jsou definována právními předpisy této strany podle závazků, které přijala na základě Mezinárodní úmluvy o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových snímků a rozhlasových organizací (Římská úmluva), Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a Smlouvy WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, s výjimkou jakýchkoli osobnostních práv stanovených těmito úmluvami, pokud jsou tyto činy spáchány záměrně, v komerčním měřítku a prostřednictvím počítačového systému.
  3. 3. Strana si může vyhradit právo nestanovit trestní odpovědnost podle odstavců 1 a 2 tohoto článku v omezeném rozsahu okolností, pokud jsou dostupná jiná účinná nápravná opatření a pokud tato výhrada neomezuje mezinárodní závazky strany stanovené v mezinárodních dokumentech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.

– Další formy odpovědnosti a trestůOddíl 5

OdkazČlánek 11
– Pokus trestného činu a účastenství
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů byla trestným činem, jakákoli úmyslná forma účastenství na spáchání kteréhokoli trestného činu podle článků 2 až 10 této Úmluvy, s tím úmyslem, aby takový trestný čin byl spáchán.
  2. 2. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby podle jejích vnitrostátních právních předpisů byl trestným činem úmyslný a neoprávněný pokus spáchat jakýkoli trestný čin podle článků 3 až 5, 7, 8, 9 (1) a) a 9 (1) c) této Úmluvy.
  3. 3. Každý stát si může vyhradit právo nepoužít odstavec 2 tohoto článku nebo jeho část.
OdkazČlánek 12
– Odpovědnost právnických osob
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby zajistila, že právnická osoba může být učiněna odpovědnou za trestný čin ustavený podle této Úmluvy, spáchaný v její prospěch jakoukoli fyzickou osobou, která v ní má vedoucí postavení, ať již jedná samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby, na základě:

    (a) pravomoci jednat navenek jménem právnické osoby;

    (b) pravomoci přijímat rozhodnutí jménem právnické osoby;

    (c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci právnické osoby.

  1. 2. Kromě případů, na něž se již vztahují ustanovení v odstavci 1, podnikne každá strana nezbytná opatření pro zajištění toho, že právnická osoba může být uznána odpovědnou v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany fyzické osoby zmíněné v odstavci 1 umožnil spáchání trestného činu, ustaveného v souladu s touto Úmluvou, ve prospěch této právnické osoby fyzickou osobou jednající v rámci její pravomoci.
  2. 3. Podle právních principů strany může být odpovědnost právnické osoby trestní, občanskoprávní nebo správní.
  3. 4. Tato odpovědnost nebude mít vliv na trestní odpovědnost fyzických osob, které trestný čin spáchaly.
OdkazČlánek 13
– Tresty a opatření
  1. 1. Každá strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby trestné činy ustavené podle článků 2-11 bylo možno potrestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty, včetně trestu odnětí svobody.
  2. 2. Každá strana zajistí, aby právnické osoby uznané odpovědnými podle článku 12 podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím trestním nebo netrestním sankcím nebo opatřením, včetně peněžitých sankcí