Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech

Všeobecná ustanovení

1. 1. Žaloby proti osobám zdržujícím se na území jedné smluvní strany jsou bez ohledu na jejich státní příslušnost podávány u soudů této smluvní strany, žaloby proti právnickým osobám a jejich organizačním složkám jsou podávány u soudů smluvní strany, na jejímž území jsou zaregistrovány, pokud v částech II - V tohoto oddílu není stanoveno jinak.
2. 2. Pravomoc soudů každé ze smluvních stran je dána rovněž v případech, kdy na jejím území:
   1. 2.1. je prováděna obchodní, výrobní nebo jiná hospodářská činnost podniku (pobočky) odpůrce;
   2. 2.2. byl splněn nebo má být zcela nebo zčásti splněn závazek ze smlouvy, který je předmětem sporu.

1. 3. Žaloby proti přepravcům plynoucí ze smluv o přepravě nákladů, osob a zavazadel jsou podávány u soudů příslušných podle mista registrace dopravní firmy, vůči které byl vznesen nárok.

Smluvní příslušnost

1. 1. Soudy smluvních stran mohou projednávat spory i v jiných případech, pokud bylo písemnou dohodou stran stanoveno, že je mohou projednat. Výlučnou pravomoc soudů vyplývající z článku 20 odstavce 3 a z dalších ustanovení částí II - V tohoto oddílu, jakož i z právního řádu příslušné smluvní strany nelze dohodou stran měnit.
2. 2. Pokud existuje dohoda stran o předání sporu, pak na žádost odpůrce předá soud věc k projednání druhému soudu.

Překážky řízení

1. 1. Bylo-li zahájeno řízení v téže věci a mezi týmiž stranami u soudů obou smluvních stran, pak soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví.
2. 2. Se souhlasem justičních orgánů smluvních stran soud, který zahájil řízení ve věci dříve, také může řízení zastavit, pokud uzná, že věc bude rychleji a všestranněji projednána u jiného soudu, například v místě, kde se nachází nejvíce důkazů.
3. 3. K řízení o vzájemné žalobě a o požadavku na započtení, vyplývající z téhož právního vztahu jako původní žaloba, je příslušný soud, který projednává původní žalobu.

Způsobilost k právům a k právním úkonům

1. 1. Způsobilost k právům a k právním úkonům fyzické osoby se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
2. 2. Způsobilost k právům a k právním úkonům osoby zdržující se na území jedné ze smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území má povolení k pobytu.
3. 3. Způsobilost k právům právnické osoby se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla zaregistrována.

Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Obnovení způsobilosti

1. 1. Ve věcech omezení nebo zbavení osoby způsobilosti k právním úkonům je s výjimkou případů, uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, příslušný soud smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
2. 2. Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u osoby, která se zdržuje na jeho území a je občanem druhé smluvní strany, jsou důvody pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
3. 3. Jestliže soud smluvní strany, kterému byly oznámeny důvody pro omezení nebo zbavení osoby způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se nevyjádří, povede řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území se občan zdržuje. Rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
4. 4. Ustanovení odstavců 1 až 3 tohoto článku se použijí obdobně i na obnovení způsobilosti k právním úkonům.
5. 5. V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, které nesnesou odkladu, může soud smluvní strany, na jejímž území se osoba zdržuje, sám učinit opatření nezbytná k ochraně osoby nebo jejího majetku. Rozhodnutí vydaná v souvislosti s těmito opatřeními se zašlou soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba. Tato rozhodnutí mohou být zrušena, jestliže soud této smluvní strany rozhodne ve věci jinak.

Prohlášení za nezvěstného nebo za mrtvého. Určení faktu smrti

1. 1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou a k určení faktu smrti je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla naživu, u ostatních osob - je dána pravomoc justičních orgánů v místě, kde se osoba naposled zdržovala.
2. 2. Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany nebo jinou osobu, zdržující se na jejím území, za nezvěstnou nebo za mrtvou a také mohou určit fakt jejich smrti na návrh osob, majících na tom zájem a zdržujících se na jejím území, jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany. Rozhodnutí vydaná dle odstavce 2 tohoto článku jsou platná pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán rozhodnutí vydal.
3. 3. V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo za mrtvého používají soudy smluvních stran právního řádu svého státu.

Uzavření manželství

1. 1. Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích manželů právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem; pro ostatní osoby zdržující se na území jedné ze smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají povolení k pobytu.
2. 2. Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Osobní a majetkové vztahy manželů

1. 1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.
2. 2. Jestliže jeden z manželů se zdržuje na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, přičemž oba manželé mají stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž jsou občany.
3. 3. Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, a jeden z nich se zdržuje na území jedné, a druhý na území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště.
4. 4. Jestliže osoby uvedené v odstavci 3 tohoto článku neměly společné bydliště na území smluvních stran, použije se právního řádu té smluvní strany, u jejíhož justičního orgánu bylo zahájeno řízení.
5. 5. Právní vztahy manželů týkající se jejich nemovitého majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
6. 6. K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1 až 3 a 5 tohoto článku. Jestliže manželé nikdy neměli majetek na území smluvních stran, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které použijí právního řádu svého státu.

Rozvod manželství

1. 1. Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu.
2. 2. Je-li každý z manželů občanem jiné smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož justičního orgánu byl podán návrh na rozvod manželství.

Pravomoc justičních orgánů smluvních stran

1. 1. K rozvodu manželství, v případě uvedeném v článku 28 odstavci 1, je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Zdržují-li se oba manželé v době podání návrhu na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také justičních orgánů této smluvní strany.
2. 2. K rozvodu manželství, v případě uvedeném v článku 28 odstavci 2, je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území se oba manželé zdržují. Pokud se jeden z manželů zdržuje na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran.

Prohlášení manželství za neplatné

1. 1. Prohlášení manželství za neplatné se řídí právním řádem smluvní strany, který byl podle článku 26 použit při uzavření manželství.
2. 2. Pravomoc justičních orgánů smluvních stran ve věcech prohlášení manželství za neplatné se řídí podle článku 29 této smlouvy.

Určení a popření otcovství nebo mateřství

1. 1. Určení a popření otcovství nebo mateřství se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž občanství dítě nabylo narozením.
2. 2. Jestliže občanství dítěte není známo, řídí se určení a popření otcovství nebo mateřství právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se dítě zdržuje.
3. 3. Ve věci určení nebo popření otcovství nebo mateřství je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území se dítě zdržuje.

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

1. 1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
2. 2. K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž právní řád byl použit v odstavci 1 tohoto článku.
3. 3. V naléhavých případech může justiční orgán jedné smluvní strany podle svého právního řádu přijmout předběžné rozhodnutí nezbytné pro ochranu práv dítěte a jeho majetku, o čemž neprodleně informuje justiční orgán druhé smluvní strany, jejímž občanem je dítě, a současně mu v příloze zašle opis příslušných listin.

Poručenství a opatrovnictví

1. 1. Zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být zřízeno nebo zrušeno poručenství nebo opatrovnictví.
2. 2. Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které bylo poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž justiční orgán poručníka nebo opatrovníka ustanovil.
3. 3. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.
4. 4. Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní strany, může být ustanoven občan druhé smluvní strany, pokud se zdržuje na území strany, kde bude poručenství nebo opatrovnictví vykonáváno.

Pravomoc justičních orgánů smluvních stran ve věcech poručenství a opatrovnictví

Ve věci zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osoba, nad kterou se zřizuje nebo zrušuje poručenství nebo opatrovnictví, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

Postup při přijetí opatření v poručenství a opatrovnictví

1. 1. Je-li třeba přijmout nezbytná poručenská nebo opatrovnická opatření v zájmu občana jedné smluvní strany, který se zdržuje na území druhé smluvní strany nebo tam má majetek, justiční orgán této smluvní strany o tom bezodkladně uvědomí justiční orgán, jehož pravomoc je dána v souladu s článkem 34.
2. 2. V neodkladných případech může justiční orgán druhé smluvní strany sám přijmout nezbytná dočasná opatření podle svého právního řádu. Tuto skutečnost je povinen neprodleně oznámit justičnímu orgánu, jehož pravomoc je dána v souladu s článkem 34, a současně mu zaslat kopie příslušných listin. Tato opatření zůstávají v platnosti do doby, dokud justiční orgán uvedený v článku 34 nerozhodne jinak.

Přenesení poručenství nebo opatrovnictví

1. 1. Justiční orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 34, může přenést poručenství nebo opatrovnictví na justiční orgán druhé smluvní strany v případě, že osoba svěřená do poručenství nebo opatrovnictví se zdržuje na území této smluvní strany nebo tam má majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, jakmile dožádaný justiční orgán poručenství nebo opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující justiční orgán.
2. 2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 tohoto článku poručenství nebo opatrovnictví převzal, vykonává je podle právního řádu svého státu. Nemůže však rozhodovat ve věcech týkajících se osobního stavu osoby svěřené do poručenství nebo opatrovnictví, může však dát svolení k uzavření manželství, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

Osvojení

1. 1. Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení.
2. 2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je třeba pro osvojení nebo jeho zrušení souhlasu zákonného zástupce a příslušného státního orgánu, jakož i souhlasu dítěte, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž je dítě občanem.
3. 3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, pak osvojení nebo jeho zrušení musí být provedeno v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území bylo zahájeno řízení o osvojení.
4. 4. K řízení o osvojení nebo jeho zrušení je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení. V případě uvedeném v odstavci 3 tohoto článku je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území manželé měli nebo mají poslední společné bydliště.

Vlastnické právo

1. 1. Vlastnické právo k nemovitému majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. Posouzení toho, který majetek je nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
2. 2. Vlastnické právo k dopravním prostředkům podléhajícím zápisu do státního registru se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nachází orgán, u něhož byl dopravní prostředek zaregistrován.
3. 3. Vznik, změna nebo zánik vlastnického práva či jiného věcného práva k majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nacházel v době, kdy došlo k jednání či jiné skutečnosti zakládající vznik nebo zánik takového práva.
4. 4. K řízení ve věcech týkajících se vlastnického práva nebo jiných věcných práv k nemovitému majetku je dána výlučná pravomoc soudu, v jehož obvodu se nachází tento majetek.

Právní úkony

1. 1. Forma právního úkonu se řídí právním řádem místa, kde byl učiněn, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
2. 2. Forma právního úkonu ve vztahu k nemovitému majetku a práva k němu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
3. 3. Práva a povinnosti stran právního úkonu se řídí právním řádem místa, kde byl právním úkon učiněn, pokud se strany nedohodly jinak.

Náhrada škody

1. 1. Odpovědnost za škodu, s výjimkou té, která vyplývá ze smluv a z jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo ke vzniku škody.
2. 2. Jsou-li poškozený a ten, kdo škodu způsobil, občany stejné smluvní strany, použije se právní řád této smluvní strany.
3. 3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo jiné události zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat žalobu rovněž k soudu smluvní strany, na jejímž území se ten, kdo škodu způsobil, zdržuje.

Zásada rovnosti

Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občané této smluvní strany.

Dědické právo

1. 1. Právní poměry dědické, s výjimkou uvedenou v odstavci 2 tohoto článku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště.
2. 2. Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
3. 3. Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

Připadnutí dědictví státu

Jestliže podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, má dědictví připadnout státu, pak movitý majetek, který je předmětem dědění, přechází na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitý majetek přechází na smluvní stranu, na jejímž území se tento majetek nachází.

Závěť

1. 1. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, právní účinky vad projevu vůle, jakož i způsob popření platnosti závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti.
2. 2. Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení závěti. Stačí však, vyhoví-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena. Totéž platí i o formě zrušení závěti.
3. 3. Otevření a vyhlášení závěti provádí justiční orgán smluvní strany, na jejímž území je závěť uložena. Je-li k řízení o dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany, zašle se mu ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.

Pravomoc v dědických věcech

1. 1. K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v době své smrti.
2. 2. K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.
3. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí rovněž při projednání sporů, které vzniknou v souvislosti s dědickým řízením.

Oprávnění diplomatických misí a konzulárních úřadů v dědických věcech

V dědických věcech včetně dědických sporů jsou zastupitelské nebo konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci, s výjimkou práva odmítnout dědictví, před justičními orgány druhé smluvní strany občany svého státu, pokud jsou tito nepřítomni nebo si neustanovili zástupce.

Oznámení faktu smrti

Jestliže občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně tuto skutečnost oznámí zastupitelskému nebo konzulárnímu úřadu státu, jehož občanem byla zemřelá osoba, a zároveň mu sdělí údaje o dědicích, o místě jejich bydliště nebo pobytu, o rozsahu a hodnotě dědictví, jakož i o závěti, pokud existuje.

Opatření k zajištění dědictví

1. 1. Justiční orgány smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.
2. 2. O opatřeních učiněných podle odstavce 1 tohoto článku bude bezodkladně uvědomena diplomatická mise nebo konzulární úřad státu, jehož občanem je zůstavitel. Uvedený úřad nebo justiční orgán se může provádění těchto opatření zúčastnit.
3. 3. Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc k projednání dědictví je dána, mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku změněna, zrušena nebo odložena.

Vydání dědictví

1. 1. Má-li být po skončení dědického řízení na území jedné smluvní strany movitý majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná prodejem movitého nebo nemovitého majetku, který je předmětem dědění, vydána dědicům, kteří se zdržují na území druhé smluvní strany, a nelze-li jim nebo jejich zákonným zástupcům tento majetek nebo částku přímo vydat, předá se majetek, který je předmětem řízení, nebo částka získaná jeho prodejem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
2. 2. Justiční orgán příslušný v dědickém řízení vydá rozhodnutí o předání dědictví diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu.
3. 3. Tento majetek může být vydán dědicům, jestliže:
   1. 3.1. byly zaplaceny nebo zajištěny veškeré nároky věřitelů zůstavitele, uplatněné ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dědictví nachází;
   2. 3.2. byly zaplaceny nebo zajištěny veškeré dědické poplatky a daně;
   3. 3.3. příslušné orgány smluvních stran vydaly povolení k vývozu dědictví, je-li ho třeba.

1. 4. Převod peněžních částek se uskutečňuje podle právního řádu smluvních stran.