Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se ruší sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s., č. 6/2002 Sb. m. s., č. 65/2003 Sb. m. s., č. 77/2004 Sb. m. s., č. 33/2005 Sb. m. s., č. 14/2007 Sb. m. s. a č. 21/2008 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků „Přílohy A – Všeobecná ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“ a „Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidů pro neznámé radionuklidy a

směsi

1. kde:

   f_(i) je podíl aktivity nebo specifické aktivity příslušného radionuklidů i ve směsi;

   X_(i) je příslušná hodnota A₁ nebo A₂ nebo mez specifické aktivity pro vyjmutou látku nebo mez aktivity pro vyjmutou zásilku pro příslušný radionuklid i; a

   X_m je odvozená hodnota z hodnot A₁ nebo A₂ nebo specifické aktivity pro vyjmutou látku nebo z meze aktivity pro vyjmutou zásilku v případě směsi.

1. 2.2.7.2.3.1 Látky s nízkou specifickou aktivitou (LSA)
   1. 2.2.7.2.3.1.1 (Vyhrazeno)
   2. 2.2.7.2.3.1.2 Látky LSA se rozdělují do tří skupin

      (a) LSA-I

      (i) uranové a thoriové rudy, koncentráty těchto rud a další rudy obsahující přírodně se vyskytující radionuklidy, které jsou určeny ke zpracování pro využití těchto radionuklidů;

      (ii) přírodní uran, ochuzený uran, přírodní thorium nebo jejich sloučeniny nebo směsi, které nebyly ozářeny a jsou tuhé nebo kapalné;

      (iii) radioaktivní látku, pro niž je hodnota A₂ neomezena s výjimkou štěpné látky v množstvích, která nejsou vyňata z požadavků na štěpnou látku podle 2.2.7.2.3.5; nebo

      (iv) další radioaktivní látky, ve kterých je aktivita zcela rozptýlena a stanovená průměrná specifická aktivita nepřekračuje třicetinásobek hodnoty stanovené podle 2.2.7.2.2.1 až 2.2.7.2.2.6, s výjimkou štěpné látky v množstvích, která nejsou vyňata z požadavků na štěpnou látku podle 2.2.7.2.3.5.

      (b) LSA-II

      (i) voda s tritiem o koncentraci do 0,8 TBq/l; nebo

      (ii) další látky, ve kterých je aktivita zcela rozptýlena a stanovená průměrná specifická aktivita nepřevyšuje 10^-4 A₂/g pro tuhé látky a plyny a 10^-5 A₂/g pro kapaliny;

      (c) LSA-III - Tuhé látky (t.j. zpevněné odpady, aktivované materiály) s výjimkou prášků splňujících požadavky uvedené v 2.2.7.2.3.1.3, v nichž současně:

      (i) radioaktivní látka je zcela rozptýlena v tuhé látce nebo v tuhých předmětech nebo je v podstatě rovnoměrně rozptýlena v kompaktní pojivé látce (jako je beton, bitumen, keramika apod.);

      (ii) radioaktivní látka je relativně nerozpustná nebo je vázána v relativně nerozpustném podkladu, takže ani v případě ztráty funkčnosti obalového souboru by ztráta radioaktivních látek z jednoho obalu loužením ve vodě po dobu sedm dní nepřesáhla 0,1 A₂; a

      (iii) stanovená průměrná hmotnostní aktivita tuhé látky bez stínicího materiálu nepřekračuje 2.10^-3 A₂/g.

   1. 2.2.7.2.3.1.3 Látky LSA-III musí být tuhými látkami takové povahy, že jestliže by se celkový obsah kusu podrobil zkoušce uvedené v 2.2.7.2.3.1.4, aktivita ve vodě by nepřekročila 0,1 A₂
   2. 2.2.7.2.3.1.4 Látky LSA-III se zkoušejí následovně:

      Vzorek tuhé látky představující úplný obsah kusu (ne méně) musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude přinejmenším dosahovat 10 % objemu samotného vzorku tuhé látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální měrnou vodivost 1mS/m při 20°C. Celková aktivita volného objemu vody musí být měřena po skončení sedmidenní zkoušky.

   1. 2.2.7.2.3.1.5 Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.1.4 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2

1. 2.2.7.2.3.2 Povrchově kontaminovaný předmět (SCO)

   SCO se zařazují do jedné ze dvou skupin:

   (a) SCO-I, tuhý předmět, na kterém:

   (i) nefixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše průměrně 300 cm² (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm²) nepřekračuje 4 Bq/cm² u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 0,4 Bq/cm² u všech ostatních alfa zářičů; a

   (ii) fixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše průměrně 300 cm² (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm²) nepřekračuje 4x10⁴ Bq/cm² u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 4x10³ Bq/cm² u všech ostatních alfa zářičů; a

   (iii) součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu větším než 300 cm² (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm²) nepřekračuje 4x10⁴ Bq/cm² u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 4x10³ Bq/cm² u všech ostatních alfa zářičů;

   (b) SCO-II, tuhý předmět, na jehož povrchu překračuje fixovaná nebo nefixovaná kontaminace meze uvedené pro SCO-I v (a), a na kterém:

   (i) nefixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše větší než 300 cm² (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm²) nepřekračuje 400 Bq/cm² u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 40 Bq/cm² u všech ostatních alfa zářičů; a

   (ii) fixovaná kontaminace na přístupném povrchu na ploše větší než 300 cm² (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm²) nepřekračuje 8x10⁵ Bq/cm² u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou nebo 8x10⁴ Bq/cm² u všech ostatních alfa zářičů; a

   (iii) součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu o ploše větší než 300 cm² (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm²) nepřekračuje 8x10⁵ Bq/cm² u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou nebo 8x10⁴ Bq/cm² u všech ostatních alfa zářičů.

1. 2.2.7.2.3.3 Radioaktivní látky zvláštní formy
   1. 2.2.7.2.3.3.1 Radioaktivní látka zvláštní formy musí mít alespoň jeden rozměr nejméně 5 mm. Pokud uzavřené pouzdro obsahuje část radioaktivní látky zvláštní formy, pouzdro musí být vyrobeno tak, aby je bylo možno otevřít pouze destrukcí. Vzor radioaktivní látky zvláštní formy vyžaduje jednostranné schválení.
   2. 2.2.7.2.3.3.2 Radioaktivní látka zvláštní formy musí být takové povahy, nebo musí být vyrobena tak, aby po provedených zkouškách podle 2.2.7.2.3.3.4 až 2.2.7.2.3.3.8 splňovala následující požadavky:

      (a) nepraskne nebo se nerozdrtí v průběhu zkoušek na náraz, tlak a ohyb podle 2.2.7.2.3.3.5 (a), (b), (c) a 2.2.7.2.3.3.6(a);

      (b) neroztaví se nebo se nerozptýlí při tepelných zkouškách specifikovaných v 2.2.7.2.3.3.5 (d) nebo 2.2.7.2.3.3.6 (b); a

      (c) aktivita vody při stanovení vyluhovatelnosti podle 2.2.7.2.3.3.7. a 2.2.7.2.3.3.8 nepřekročí 2 kBq; nebo u uzavřených zářičů rychlost objemového úniku při zkoušce hodnotící objemový únik, specifikovaný v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana - uzavřené radioaktivní zářiče - metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992 E, ISO, Geneva, 1992“, nepřekročí příslušnou mez stanovenou příslušným orgánem.

   1. 2.2.7.2.3.3.3 Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.3.2 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.
   2. 2.2.7.2.3.3.4 Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku zvláštní formy, musí být podrobeny pádové zkoušce, zkoušce nárazem, ohýbací zkoušce a tepelné zkoušce podle 2.2.7.2.3.3.5 nebo alternativně zkoušce podle 2.2.7.2.3.3.6. Pro každou z těchto zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být provedeno stanovení vyluhovatelnosti nebo test rychlosti objemového úniku daného vzorku pomocí metody, která nesmí být méně citlivá než metody specifikované v 2.2.7.2.3.3.7 pro nerozptýlitelnou tuhou látku nebo podle bodu 2.2.7.2.3.3.8 pro zapouzdřenou látku.
   3. 2.2.7.2.3.3.5 Závazné zkušební metody jsou:

      (a) Pádová zkouška: Vzorek musí padnout na podložku (terč) z výšky 9 m. Podložka musí odpovídat definici v 6.4.14;

      (b) Zkouška průrazem: vzorek musí být umístěn na plátu olova, podepřeném hladkou tuhou plochou a musí do něj narazit plochou přední stranou tyč z měkké oceli tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr (3,0 ± 0,3) mm. Olovo o tvrdosti 3,5 - 4,5 podle Vickersovy stupnice a o tloušťce nejvýše 25 mm musí překrývat plochu větší, než činí plocha vzorku. Pro každý náraz musí být použit nový olověný povrch. Tyč musí na vzorek narazit v místě předpokládaného největšího poškození;

      (c) Zkouška ohybem se musí provádět pouze pro dlouhé a tenké zdroje, které mají minimální délku 10 cm a současně poměr délky k minimální šířce činí nejméně 10. Vzorek musí být pevně uchycen tak, aby jedna jeho polovina vyčnívala přes okraj uchycení. Orientace vzorku musí být taková, aby došlo k jeho maximálnímu poškození, když na jeho volný konec narazí přední plocha ocelové tyče. Ocelová tyč musí na vzorek narazit tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr (3,0 ± 0,3) mm;

      (d) Tepelná zkouška: Vzorek musí být ohříván na vzduchu na teplotu 800 °C, na této teplotě musí být udržován 10 minut a po té se musí nechat vychladnout.

   1. 2.2.7.2.3.3.6 Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru nemusí být prověřovány:

      (a) zkouškami předepsanými v bodech 2.2.7.2.3.3.5 (a) a (b), za předpokladu, že hmotnost radioaktivní látky zvláštní formy je:

      (i) menší než 200 g a alternativně jsou vystaveny zkoušce nárazem 4. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci ISO 2919:1999 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace“; nebo

      (ii) menší než 500 g a alternativně jsou vystaveny zkoušce nárazem 5. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci ISO 2919:1999 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace“; a

      (b) zkouškou, předepsanou v 2.2.7.2.3.3.5 (d), za předpokladu, že alternativně jsou vystaveny teplotní zkoušce 6. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: ISO 2919:1999 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace“.

   1. 2.2.7.2.3.3.7 Pro vzorky obsahující nebo simulující nerozptýlitelnou tuhou látku, musí být stanovení vyluhovatelnosti prováděno následovně:

      (a) vzorek musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude při nejmenším dosahovat 10% objemu samotného vzorku tuhé látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;

      (b) voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

      (c) potom musí být stanovena aktivita vody;

      (d) nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90%;

      (e) následně musí být vzorek ponořen do vody o stejné specifikaci jako v bodě (a) výše a tato voda se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a, tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

      (f) nakonec musí být stanovena aktivita vody.

   1. 2.2.7.2.3.3.8 Pro vzorky obsahující nebo simulující radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru, musí být provedeno buď stanovení vyluhovatelnosti, nebo rychlosti objemového úniku, a to následujícím způsobem:

      (a) Vyluhovací zkouška musí sestávat z následujících kroků:

      (i) vzorek musí být ponořený do vody při pokojové teplotě. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;

      (ii) voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

      (iii) potom musí být stanovena aktivita vody;

      (iv) nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90%;

      (v) postup podle bodů (i), (ii) a (iii) musí být opakován.

      (b) Alternativní stanovení rychlosti objemového úniku musí zahrnovat kteroukoliv ze zkoušek, předepsaných v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana - uzavřené radioaktivní zářiče - metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992, které jsou přijatelné pro příslušný orgán.

1. 2.2.7.2.3.4 Radioaktivní látky s nízkou rozptýlitelností
   1. 2.2.7.2.3.4.1 Konstrukce radioaktivní látky s malou rozptýlitelností podléhá vícestrannému schválení. Radioaktivní látka s malou rozptýlitelností musí být takové povahy, aby celkové množství této radioaktivní látky v kusu, s přihlédnutím k ustanovením v 6.4.8.14, splnilo následující požadavky:

      (a) hodnota příkonu dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 3 m od nestíněné radioaktivní látky nesmí překročit hodnotu 10 mSv/h;

      (b) po provedení testů specifikovaných v 6.4.20.3 a 6.20.4, nesmí aktivita uvolněných aerosolů ve formě plynné nebo tuhých částic překročit, až do aerodynamického ekvivalentu průměru 100 μm, hodnotu 100 A₂. Pro každou zkoušku může být použit zvláštní vzorek; a

      (c) po provedení zkoušky podle 2.2.7.2.3.1.4, aktivita ve vodě nesmí nepřekročit 100 A₂. Při tomto testu musí být vzato v úvahu poškození v důsledku zkoušek uvedených v bodu (b).

   1. 2.2.7.2.3.4.2 Radioaktivní látka s malou rozptýlitelností musí být zkoušena následovně:

      Vzorek obsahující nebo simulující radioaktivní látku s malou rozptýlitelností musí být podroben rozšířené tepelné zkoušce specifikované v 6.4.20.3 a nárazové zkoušce specifikované v 6.4.20.4. Pro každou ze zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být vzorek podroben vyluhovací zkoušce specifikované v 2.2.7.2.3.1.4. Po každé zkoušce musí být stanoveno, zda jsou naplněny aplikovatelné požadavky uvedené v 2.2.7.2.3.4.1.

   1. 2.2.7.2.3.4.3 Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.4.1 a 2.2.7.2.3.4.2 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.

1. 2.2.7.2.3.5 Štěpná látka

   Kusy obsahující štěpné látky musí být přiřazeny pod příslušnou položku tabulky 2.2.7.2.1.1, jejíž popis zahrnuje slova „ŠTĚPNÁ“ nebo „vyjmutá štěpná“. Klasifikace jako „vyjmutá štěpná“ je dovolena pouze tehdy, je-li splněna jedna z podmínek uvedených pod písmeny (a) až (d) tohoto odstavce. V rámci jedné zásilky smí být uplatněna pouze jedna výjimka (viz též 6.4.7.2).

   (a) Hmotnostní mez na zásilku, pokud nejmenší vnější rozměr každého kusu není menší než 10 cm, se stanoví podle tohoto vzorce:

   1. kde X a Y jsou hmotnostní meze definované v tabulce 2.2.7.2.3.5 za předpokladu, že:

      (i) každý jednotlivý kus obsahuje nejvýše 15 g štěpných nuklidů; pro nebalenou látku se toto hmotnostní omezení vztahuje na zásilku, která se má přepravovat ve vozidle nebo na vozidle; nebo

      (ii) štěpné látky jsou homogenní vodné roztoky nebo směsi, kde poměr štěpných nuklidů k vodíku je menší než 5 % hm.; nebo

      (iii) nejvýše 5 g štěpných nuklidů je obsaženo v libovolném deseti litrovém objemu látky.