Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn "Přílohy A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů" a "Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě" Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

vyhlášené znění

U směsí je nezbytné získat nebo odvodit informace, které umožní využití kritérií pro klasifikaci a přiřazení obalových skupin. Přístup ke klasifikaci a přiřazení obalových skupin je odstupňován a je závislý na množství dostupných informací pro směs samotnou, pro podobné směsi a/nebo pro její složky. Postupový diagram na Obrázku 2.2.8.1.6.1 níže popisuje proces, který má být dodržen:

Obrázek 2.2.8.1.6.1: Postupový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím

Obrázek
  1. 2.2.8.1.6.2 Zásady extrapolace

    Pokud směs nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího potenciálu žíravosti pro kůži, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích tak, aby bylo možné směs klasifikovat a přiřadit k obalové skupině, budou tato data použita v souladu s následujícími zásadami extrapolace. Tím je zajištěno, že se v procesu klasifikace využívají k charakterizaci nebezpečí směsi dostupné údaje v největší možné míře.

    (a) Ředění: Pokud je testovaná směs zředěna ředidlem, které nesplňuje kritéria pro třídu 8 a neovlivňuje obalovou skupinu ostatních složek, smí být nová zředěná směs přiřazena ke stejné obalové skupině jako původní zkoušená směs.

  2. POZNÁMKA: V určitých případech může zředění směsi nebo látky vést ke zvýšení žíravých vlastností. Pokud tomu tak je, tuto metodu extrapolace nelze použít.

    3. (b) Dávkování: Potenciál žíravosti pro kůži zkoušené výrobní šarže směsi smí být považován za rovnocenný jiné směsi - nezkoušené výrobní šarže téhož obchodního produktu, je-li vyráběn stejným výrobcem nebo pod kontrolou téhož výrobce, pokud není důvod se domnívat, že došlo k významné změně tak, že se potenciál žíravosti pro kůži nezkoušené výrobní šarže změnil. Pokud k tomu dojde, je nutná nová klasifikace.

    (c) Koncentrace směsí obalových skupin I: Je-li zkoušená směs splňující kritéria pro zařazení do obalové skupiny I koncentrovaná, pak více koncentrovaná nezkoušená směs smí být zařazena do obalové skupiny I bez dalších zkoušek.

    (d) Interpolace v rámci jedné obalové skupiny: Pro tři směsi (A, B a C) s identickými složkami, jestliže směsi A a B byly vyzkoušeny a jsou ve stejné obalové skupině, a jestliže nezkoušená směs C má tytéž složky třídy 8 jako směsi A a B, ale má koncentrace složek třídy 8 mezi koncentracemi ve směsích A a B, pak se předpokládá, že směs C je ve stejné obalové skupině jako směsi A a B.

    (e) Podobnost směsí: Jsou-li dány následující předpoklady:

    (i) dvě směsi: (A + B) a (C + B);

    (ii) Koncentrace složky B je stejná v obou směsích;

    (iii) Koncentrace složky A ve směsi (A + B) se rovná koncentraci složky C ve směsi (C + B);

    (iv) Údaje o žíravosti složek A a C pro kůži jsou dostupné a jsou v podstatě ekvivalentní, to znamená, že jsou ve stejné obalové skupině a neovlivňují potenciál žíravosti pro kůži.

    Pokud je směs (A + B) nebo (C + B) již klasifikována na základě údajů ze zkoušek, pak smí být další směs zařazena do stejné obalové skupiny.

  1. 2.2.8.1.6.3 Výpočtová metoda založená na klasifikaci látek
    1. 2.2.8.1.6.3.1 Pokud směs nebyla zkoušena za účelem stanovení jejího potenciálu žíravosti pro kůži a zároveň nejsou k dispozici ani dostatečné údaje o podobných směsích, považuje se za nutné klasifikovat žíravé vlastnosti látek ve směsi a přiřadit směs k obalové skupině.

      Použití výpočtové metody je povoleno pouze tehdy, pokud neexistují žádné synergické efekty, které činí směs více žíravou než součet jejích látek. Toto omezení platí pouze tehdy, bude-li směs zařazena do obalové skupiny II nebo III.

    1. 2.2.8.1.6.3.2 Při použití výpočtové metody musí být vzaty v úvahu všechny složky třídy 8, které jsou přítomny v koncentraci ≥ 1%, nebo <1%, jsou-li tyto složky stále relevantní pro klasifikaci směsi jako žíravé pro kůži.
    2. 2.2.8.1.6.3.3 Pro stanovení, zda směs obsahující žíravé látky musí být považována za žíravou směs a musí být přiřazena k obalové skupině, se použije výpočtová metoda uvedená v diagramu na Obrázku 2.2.8.1.6.3.
    3. 2.2.8.1.6.3.4 Je-li v tabulce A kapitoly 3.2 nebo ve zvláštním ustanovení určité látce přiřazen specifický koncentrační limit (SCL), použije se tento limit namísto obecných koncentračních limitů (GCL). To je znázorněno na Obrázku 2.2.8.1.6.3, pro hodnocení obalové skupiny I se v prvním kroku použije 1% látek a v dalších krocích 5 %.
    4. 2.2.8.1.6.3.5 Pro tento účel musí být sumární vzorec pro každý krok výpočtu přizpůsoben. To znamená, že tam, kde je to vhodné, se obecný koncentrační limit nahradí specifickým koncentračním limitem pro látku/y (SCLi), a upravený vzorec je váženým průměrem různých přiřazených koncentračních limitů různých látek ve směsi:
      1. Kde:

        PG xi = je koncentrace látky 1, 2,...i ve směsi přiřazené k obalové skupině x (I, II nebo III)

        GCL = obecný koncentrační limit

        SCLi = specifický koncentrační limit přiřazený látce i

      Kritérium pro obalovou skupinu je splněno, když je výsledek výpočtu ≥ 1. Obecné koncentrační limity, které se použijí pro hodnocení v každém kroku výpočtové metody, jsou uvedeny v Obrázku 2.2.8.1.6.3.

      Příklady použití výše uvedeného vzorce naleznete v poznámce níže.

    5. POZNÁMKA: Příklady použití výše uvedeného vzorce

      6. Příklad 1: Směs obsahuje jednu žíravou látku v koncentraci 5% přiřazenou k obalové skupině I bez specifického koncentračního limitu:

      1. Výpočet pro obalovou skupinu I: 5/(5 (GCL))=1 → Zařadit do třídy 8, obalová skupina I.

      Příklad 2: Směs obsahuje tři látky žíravé pro kůži; dvě z nich (A a B) mají specifické koncentrační limity; pro třetí (C) platí obecný koncentrační limit. Zbytek směsi není třeba brát v úvahu:

      Obrázek 2.2.8.1.6.1: Postupový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím
      Látka X ve
      směsi a její
      obalová skupina
      v rámci třídy 8      		 Koncentrace
      (konc.) ve
      směsi v %      		 Specifický
      koncentrační limit
      (SCL) pro OS I      		 Specifický
      koncentrační limit
      (SCL) pro OS II      		 Specifický
      koncentrační limit
      (SCL) pro OS III
      A, přiřazená
      k obalové
      skupině I      		 3 30% žádný žádný
      B přiřazená
      k obalové
      skupině I      		 2 20% 10% žádný
      C, přiřazená
      k obalové
      skupině III      		 10 žádný žádný žádný

      Kritérium pro obalovou skupinu I není splněno.

      Kritérium pro obalovou skupinu I není splněno.

      Kritérium pro obalovou skupinu III je splněno, směs musí být zařazena do třídy 8, obalová skupina III.

      Obrázek 2.2.8.1.6.3: Výpočtová metoda

      Obrázek
  1. 2.2.8.1.7 Jestliže látky třídy 8 vlivem příměsí spadají do jiných kategorií nebezpečnosti než do těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
  2. POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady), viz také oddíl 2.1.3.
  1. 2.2.8.1.8 Na základě kritérií uvedených v pododdílu 2.2.8.1.6 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs obsahující jmenovitě uvedenou látku takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením této třídy.
  2. POZNÁMKA: UN 1910 OXID VÁPENATÝ a UN 2812 HLINITAN SODNÝ, které jsou uvedeny ve Vzorových předpisech OSN, nepodléhají předpisům ADR.
  1. 2.2.8.2 Látky nepřipuštěné k přepravě
    1. 2.2.8.2.1 Chemicky nestálé látky třídy 8 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění možnosti nebezpečného rozkladu nebo polymerizace za normálních podmínek přepravy. K opatřením potřebným pro zabránění polymerizaci viz zvláštní ustanovení 386 kapitoly 3.3. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
    2. 2.2.8.2.2 K přepravě nejsou připuštěny následující látky:
      1. - UN 1798 KYSELINA DUSIČNÁ A CHLOROVODÍKOVÁ (solná), SMĚS,
      2. - chemicky nestálé směsi odpadní kyseliny sírové,
      3. - chemicky nestálé směsi nitrační kyseliny nebo směsi odpadní kyseliny sírové a dusičné, nedenitrované,
      4. - kyselina chloristá, vodné roztoky s více než 72 % hm. čisté kyseliny nebo směsi kyseliny chloristé s jinými kapalnými látkami než s vodou.
  1. 2.2.8.3 Seznam hromadných položek
    Obrázek 2.2.8.1.6.1: Postupový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím Obrázek 2.2.8.1.6.3: Výpočtová metoda
    Vedlejší nebezpečíKlasifikační kódUN- čísloPojmenování látek nebo předmětů
    Žíravé látky bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky
    2584KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové nebo
    2584KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové
    2693HYDROGENSIŘIČITANY, VODNÝ ROZTOK, J.N.
    kapalnéC12837HYDROGENSULFÁTY, VODNÝ ROZTOK
    anorganické3264LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, KYSELÁ,
    ANORGANICKÁ, J.N.
    Látky kyselého charakteru1740HYDROGENFLUORIDY TUHÉ, J.N.
    tuhéC2
    2583KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové nebo
    2583KYSELINY, ARYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové
    3260LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, KYSELÁ,
    ANORGANICKÁ, J.N.
    2586KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové nebo
    kapalnéC32586KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové
    2987CHLORSILANY ŽÍRAVÉ, J.N.
    3145ALKYLFENOLY, KAPALNÉ, J.N. (včetně C2-C12-homologů)
    3265LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, KYSELÁ,
    ORGANICKÁ, J.N.
    organické2430ALKYLFENOLY, TUHÉ, J.N. (včetně C2-C12- homologů)
    tuhéC42585KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové nebo
    2585KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové
    3261LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, KYSELÁ, ORGANICKÁ, J.N.
    1719LÁTKA ŽÍRAVÁ, ALKALICKÁ, KAPALNÁ, J.N.
    kapalnéC52797ELEKTROLYT PRO AKUMULÁTORY (BATERIE), ALKALICKÝ
    3266LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, ALKALICKÁ,
    ANORGANICKÁ, J.N.
    anorganické3262LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, ALKALICKÁ,
    ANORGANICKÁ, J.N.
    tuhéC6
    Látky zásaditého charakteru
    2735AMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
    2735POLYAMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
    kapalnéC73267LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, ALKALICKÁ,
    ORGANICKÁ, J.N.
    organické3259AMINY, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
    3259POLYAMINY, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
    tuhéC83263LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, ALKALICKÁ,
    ORGANICKÁ, J.N.
    1903PROSTŘEDEK DEZINFEKČNÍ, KAPALNÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    2801BARVIVO KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N., nebo
    2801MEZIPRODUKT PŘI VÝROBĚ BARVIV, KAPALNÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    kapalnéC93066BARVA ( včetně barev, laků, emailů, mořidel, šelak, fermež, politura a kapalné základy laků) nebo
    3066LÁTKY POMOCNÉ K VÝROBĚ BAREV (včetně ředidel a složek odstraňovačů)
    Jiné žíravé látky1760LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, J.N.
    3147BARVIVO, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
    tuhé aC103147MEZIPRODUKT PŘI VÝROBĚ BARVIV, TUHÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    3244LÁTKY TUHÉ, OBSAHUJÍCÍ
    ŽÍRAVOU KAPALNOU LÁTKU, J.N.
    1759LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, J.N.
    1774NÁPLNĚ HASICÍCH PŘÍSTROJŮ, žíravá kapalná látka
    2028PUMY MLŽNÉ, DÝMOVNICE, NEVYBUŠNÉ, obsahující žíravou kapalnou látku, bez zapalovačů
    2794AKUMULÁTORY (BATERIE), NAPLNĚNÉ KYSELÝM KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
    PředmětyC112795AKUMULÁTORY (BATERIE), NAPLNĚNÉ ALKALICKÝM KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
    2800AKUMULÁTORY (BATERIE), JIŠTĚNÉ PROTI VYTEČENÍ NAPLNĚNÉ KAPALNÝM
    ELEKTROLYTEM
    3028AKUMULÁTORY (BATERIE), SUCHÉ, OBSAHUJÍCÍ TUHÝ HYDROXID DRASELNÝ
    3477ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKU, obsahující žíravé látky, nebo
    3477ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKU OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ, obsahující žíravé látky, nebo
    3477ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKU BALENÉ SE ZAŘÍZENÝM, obsahující žíravé látky, nebo
    3547PŘEDMĚTY OBSAHUJÍCÍ ŽÍRAVÉ LÁTKY, J.N.
    Žíravé látky s vedlejším(i) nebezpečím(i) a předměty obsahující takové látky
    2734AMINY, KAPALNÉ ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N. nebo
    2734POLYAMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N.
    kapalnéCF12986CHLORSILANY, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N.
    hořlavéb)2920LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, J.N.
    CF3470BARVA, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ (včetně laků, emailů, mořidel, šelaku a fermeží, leštidel a kapalných základových složek laků) nebo
    3470LÁTKA POMOCNÁ K VÝROBĚ BAREV, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ (včetně ředidel a složek odstraňovačů)
    TuhéCF22921LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, HOŘLAVÁ, J.N.
    schopné samoohřevuKapalnéCS13301LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, SCHOPNÁ SAMOOHŘEVU, J. N.
    CStuhéCS23095LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, SCHOPNÁ, SAMOOHŘEVU, J. N.
    reagující s vodoukapalné b)CW13094LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, J. N.
    CW
    tuhéCW23096LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, J. N.
    podporující hoření COKapalnéCO13093LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J. N.
    tuhéCO23084LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ;J. N.
    kapalné c)CT12922LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, TOXICKÁ, J. N.
    3471HYDROGENFLUORIDY, ROZTOK, J.N.
    toxickéd)
    CTtuhé e)CT22923LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, TOXICKÁ, J. N.
    předmětyCT33506RTUŤ VYROBENÁ VE VÝROBNÍCH PŘEDMĚTECH
    hořlavé, toxické, kapalné d)CFT(není k dispozici žádná hromadná položka s tímto klasifikačním kódem; je-li nutné přiřazení k hromadné položce s klasifikačním kódem, určí se z tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10)
    podporující hoření, toxické d),e)COT(není k dispozici žádná hromadná položka s tímto klasifikačním kódem; je-li nutné přiřazení k hromadné položce s klasifikačním kódem, určí se z tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10)
  2. Poznámky:
  3. a) Směsi tuhých látek, které nepodléhají předpisům ADR, s žíravými kapalnými látkami mohou být přepravovány pod UN číslem 3244, bez toho, aby předtím byla použita přiřazovací kritéria pro třídu 8, za předpokladu, že v době nakládky látky nebo uzavírání obalu, vozidla nebo kontejneru není viditelná žádná volná kapalina. Každý obal musí odpovídat konstrukčnímu typu obalu, který obstál s úspěchem při zkoušce těsnosti pro obalovou skupinu II.
  4. b) Chlorsilany, které s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvíjejí hořlavé plyny, jsou látkami třídy 4.3.
  5. c) Chlorformiáty s převažujícími toxickými vlastnostmi jsou látkami třídy 6.1.
  6. d) Žíravé látky, které jsou podle odstavců 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9 při vdechnutí velmi toxické, jsou látkami třídy 6.1
  7. e) UN 1690 FLUORID SODNÝ, TUHÝ, UN 1812 FLUORID DRASELNÝ, TUHÝ, UN 2505 FLUORID AMONNÝ, UN 2674 HEXAFLUOROKŘEMIČITAN SODNÝ, UN 2856 HEXAFLUOROKŘEMIČITANY, J. N., UN 3415 FLUORID SODNÝ, ROZTOK aUN 3422 FLUORID DRASELNÝ, ROZTOK jsou látkami třídy 6.1.
  1. 2.2.9 Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty
    1. 2.2.9.1 Kritéria
      1. 2.2.9.1.1 Název třídy 9 zahrnuje látky a předměty, které během přepravy představují jiné nebezpečí, než jsou nebezpečí ostatních tříd.
      2. 2.2.9.1.2 Látky a předměty třídy 9 jsou rozděleny následovně:

        M1 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

        M2 Látky a předměty, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny

        M3 Látky uvolňující hořlavé páry

        M4 Lithiové baterie

        M5 Záchranné prostředky

        M6-M8 Látky ohrožující životní prostředí

        1. M6 Látky znečišťující vodu, kapalné
        2. M7 Látky znečišťující vodu, tuhé
        3. M8 Geneticky změněné mikroorganismy a organismy

        M9-M10 Zahřáté látky

        1. M9 kapalné
        2. M10 tuhé

        M11 Jiné látky a předměty, které během přepravy představují nebezpečí a neodpovídají definici žádné jiné třídy.

      Definice a klasifikace

      1. 2.2.9.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 9 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, k odpovídající položce této tabulky nebo pododdílu 2.2.9.3 musí být provedeno v souladu s ustanoveními odstavců 2.2.9.1.4 až 2.2.9.1.8, 2.2.9.1.10, 2.2.9.1.11, 2.2.9.1.13 a 2.2.9.1.14.

      Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

      1. 2.2.9.1.4 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví, zahrnují azbest a směsi obsahující azbest.

      Látky a předměty, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny

      1. 2.2.9.1.5 Látky a předměty, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny, zahrnují polychlorované bifenyly (PCB) a terfenyly (PCT) a polyhalogenované bifenyly a terfenyly a směsi obsahující tyto látky, jakož i předměty, jako transformátory, kondensátory a jiné předměty, které tyto látky nebo směsi obsahují.
      2. POZNÁMKA: Směsi s obsahem PCB nebo PCT nejvýše 50 mg/kg nepodléhají předpisům ADR.

      Látky uvolňující hořlavé páry

      1. 2.2.9.1.6 Látky uvolňující hořlavé páry zahrnují polymery, které obsahují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 55 °C.

      Lithiové baterie

      1. 2.2.9.1.7 Lithiové baterie musí splňovat následující požadavky, pokud není v ADR stanoveno jinak (např. pro prototypy a malé výrobní série baterií platí zvláštní ustanovení 310 nebo pro poškozené baterie zvláštní ustanovení 376).
      2. POZNÁMKA: Pro UN 3536 BATERIE LITHIOVÉ ZABUDOVANÉ V NÁKLADNÍ DOPRAVNÍ JEDNOTCE, viz zvláštní ustanovení 389 v kapitole 3.3.

        3. Články a baterie, články a baterie obsažené v zařízení nebo články a baterie balené se zařízením, obsahující lithium v jakékoli formě, musí být přiřazeny k UN číslům 3090, 3091, 3480 nebo 3481, jak je to náležité. Smějí být přepravovány pod těmito položkami, jestliže splňují následující ustanovení:

        (a) Každý článek nebo baterie je typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje požadavky každé zkoušky uvedené v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3;

      3. POZNÁMKA: Baterie musí být typu, u něhož bylo prokázáno, že splňuje zkušební požadavky Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, bez ohledu na to, zda jsou články, z nichž jsou baterie složeny, zkoušeného typu.

        4. (b) Každý článek a baterie je opatřen(a) ochranným zařízením proti vnitřnímu přetlaku, nebo zkonstruován(a) tak, aby se zabránilo jejich prudkému roztržení za normálních podmínek přepravy;

        (c) Každý článek a baterie je vybaven(a) účinným systémem k zabránění vnějším zkratům;

        (d) Každá baterie s více články nebo sériemi článků s paralelním zapojením je vybavena účinným zařízením, které zabraňuje nebezpečným zpětným proudům (např. diody, pojistky atd.);

        (e) Články a baterie musí být vyráběny pod programem řízení kvality, který zahrnuje:

        (i) Popis organizační struktury a odpovědností personálu s ohledem na konstrukci a kvalitu výrobku;

        (ii) Příslušné instrukce pro inspekce a zkoušky, kontrolu kvality, zajištění kvality a výrobní postup, které budou používány;

        (iii) Kontroly výroby, které by měly zahrnovat příslušné činnosti k zamezení a zjištění závad, pokud jde o vnitřní zkraty, během výroby článků;

        (iv) Záznamy o kvalitě, jako jsou inspekční zprávy, údaje ze zkoušek, kalibrační údaje a osvědčení. Údaje ze zkoušek musí být uchovávány a být na požádání poskytnuty příslušnému orgánu;

        (v) Audit k zajištění účinného fungování programu řízení kvality;

        (vi) Postup pro kontrolu dokladů a jejich revize;

        (vii) Způsoby kontroly článků nebo baterií, které neodpovídají typu vyzkoušenému podle ustanovení uvedených pod písmenem (a) výše;

        (viii) Školicí programy a kvalifikační postupy pro příslušný personál; a

        (ix) Postupy garantující, že finální výrobek není poškozen.

      4. POZNÁMKA: Mohou být akceptovány vlastní programy řízení kvality. Osvědčení od třetí strany se nevyžaduje, ale postupy uvedené pod (i) až (ix) výše musí být řádně zaznamenané a sledovatelné. Kopie programu řízení kvality musí být na požádání poskytnuta příslušnému orgánu.

        5. (f) Lithiové baterie, obsahující jak primární lithiové kovové články, tak i dobíjecí lithium-iontové články, které nejsou konstruovány k externímu nabíjení (viz zvláštní ustanovení 387 kapitoly 3.3), musí splňovat následující podmínky:

        (i) dobíjecí lithium-iontové články mohou být nabíjeny jen z primárních lithiových kovových článků;

        (ii) přebití dobíjecích lithium-iontových článků je vyloučeno konstrukcí;

        (iii) baterie byla odzkoušena jako lithiová primární baterie;

        (iv) články jako součásti baterie musí být typu, který vyhověl příslušným zkušebním požadavkům Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3;

        (g) Výrobci a následně distributoři článků nebo baterií vyrobených po 30. červnu 2003 musí mít k dispozici zkušební protokol, jak je stanoveno v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, odstavci 38.3.5.

        Lithiové baterie nepodléhají ustanovením ADR, jestliže splňují požadavky zvláštního ustanovení 188 kapitoly 3.3.

      Záchranné prostředky

      1. 2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.

      Látky ohrožující životní prostředí

      1. 2.2.9.1.9 (Vypuštěno)

      Látky znečišťující vodu

      1. 2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
        1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
          1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

            Pro účely odstavce 2.2.9.1.10 „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

          1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí9. Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním a bioakumulačním chování.
          2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod10.
          3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
            1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
            2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
            3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
            4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
            5. - ECx: koncentrace spojená s X % reakcí;
            6. - EC50: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
            7. - ErC50: EC50 ve smyslu brzdění růstu;
            8. - Kow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
            9. - LC50 (50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
            10. - L(E)C50: LC50 nebo EC50;
            11. - NOEC (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
            12. - Směrnice pro zkoušení OECD - Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
        1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
          1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:

            (a) akutní vodní toxicita;

            (b) chronická vodní toxicita;

            (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a

            (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické sloučeniny.

          1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně bylo dohodnuto, že údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů mohou být považovány za rovnocenné údaje a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
          2. 2.2.9.1.10.2.3 „Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.

            „Krátkodobé (akutní) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.

            Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhradu pro všechny vodní organizmy a údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.

          1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.

            Dlouhodobé (choronické) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.

            Údaje o chronické toxicitě jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity NOEC nebo jiné ekvivalentní ECx.

          1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

            Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log Kow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 107,117 nebo 123.

          1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.

            Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické rozložitelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině prostředí. Toto jsou sladkovodní zkoušky a tak bylo zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořská prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

            Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být všechny brány v úvahu při definování snadné rozložitelnosti11.

            Látky jsou považovány za snadno rozložitelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

            (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

            (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;

            (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;

            Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů11 12; nebo

            (b) v těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD5 /COD ≥ 0,5; nebo

            (c) je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

        1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek
          1. 2.2.9.1.10.3.1 Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1. Tato kritéria popisují podrobně klasifikační kategorie. Ty jsou ve formě diagramu shrnuty v tabulce 2.2.9.1.10.3.2.

            Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)

            (a) Krátkodobá (akutní) nebezpečnost pro vodní prostředí