Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

I.3 Protokol o německém vnitřním obchodu a souvisejících otázkách

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

ZVAŽUJÍCE stávající situaci plynoucí z rozdělení Německa,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují k této smlouvě:

1. 1. Jelikož obchod mezi německými územími, na která se vztahuje Základní zákon Spolkové republiky Německo, a německými územími, na která se Základní zákon nevztahuje, tvoří součást německého vnitřního obchodu, nevyžaduje uplatňování této smlouvy žádnou změnu současného systému tohoto obchodu v Německu.
2. 2. Každý členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o dohodách týkajících se obchodu s německými územími, na která se nevztahuje Základní zákon Spolkové republiky Německo, a o prováděcích ustanoveních. Každý členský stát dbá, aby provádění těchto dohod nebylo v rozporu se zásadami společného trhu, a zejména přijme vhodná opatření, aby zabránil jakékoli následné škodě v hospodářství jiných členských států.
3. 3. Každý členský stát může přijmout vhodná opatření, aby předešel jakýmkoli obtížím, které by mu mohly vzniknout v důsledku obchodu mezi některým členským státem a německými územími, na která se nevztahuje Základní zákon Spolkové republiky Německo.

V Římě dne dvacátého pátého května tisíc devět set padesát sedm.

I.4 Protokol o určitých ustanoveních týkajících se Francie

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI upravit v souladu s obecnými cíli Smlouvy určité zvláštní otázky, jež v současné době existují,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují k této smlouvě:

1. I. Poplatky a podpory
   1. 1. Komise a Rada prozkoumá každoročně režim podpor při vývozu a zvláštních poplatků při dovozu, který se uplatňuje ve frankové oblasti.

      Při tomto průzkumu jim francouzská vláda oznámí opatření, která hodlá přijmout za účelem snížení a racionalizace výše těchto podpor a poplatků.

      Uvědomí dále Radu a Komisi o veškerých nových poplatcích, které hodlá zavést v důsledku pokračující liberalizace, a o veškerých úpravách podpor a poplatků, které hodlá provést v mezích nejvyšší poplatkové sazby platné k 1. lednu 1957. Uvedená opatření mohou být projednána v těchto orgánech.

   1. 2. Má-li Rada za to, že nejednotnost poškozuje určité průmyslové úseky jiných členských států, může rozhodnutím přijatým kvalifikovanou většinou na návrh Komise požádat francouzskou vládu, aby učinila určitá opatření ke sjednocení poplatků a podpor v každé ze tří skupin: suroviny, polotovary a konečné výrobky. V případě, že by francouzská vláda tato opatření neprovedla, zmocní Rada rozhodnutím rovněž přijatým kvalifikovanou většinou ostatní členské státy, aby přijaly ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti Rada určí.
   2. 3. Pokud by byla běžná platební bilance frankové oblasti v rovnováze po dobu delší jednoho roku a její měnové rezervy dosáhly výše považované za uspokojivou, zejména s ohledem na objem jejího zahraničního obchodu, může Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou rozhodnout, že francouzská vláda má zrušit režim poplatků a podpor.

      Jestliže se Komise a francouzská vláda neshodnou, zda lze výši měnových rezerv frankové oblasti považovat za uspokojivou, obrátí se se žádostí o vyjádření k osobě nebo instituci, kterou si vzájemnou dohodou zvolí za rozhodce. V případě neshody určí tohoto rozhodce předseda Soudního dvora.

      Takové rozhodnutí o zrušení poplatků a podpor musí být provedeno tak, aby neohrozilo rovnováhu platební bilance; především může být prováděno postupně. Jakmile dojde k jejich zrušení, užijí se plně ustanovení Smlouvy.

      Výraz „běžná platební bilance“ se chápe ve smyslu přijatém mezinárodními organizacemi a Mezinárodním měnovým fondem; zahrnuje obchodní bilanci spolu s neviditelnými transakcemi, které mají povahu příjmů nebo poskytování služeb.

1. II. Odměňování za přesčasovou práci

   Členské státy mají za to, že zřízení společného trhu povede na konci první etapy k situaci, kdy jak základ, nad který se přesčasové hodiny odměňují zvlášť, tak i průměrná výše těchto příplatků za přesčasové hodiny v průmyslu budou odpovídat těm, které platí ve Francii, a to podle průměru roku 1956.

   Pokud tato situace na konci první etapy nenastane, je Komise povinna zmocnit Francii, aby v průmyslových oborech, které jsou dotčeny nerovností ve způsobu odměňování za přesčasové hodiny, přijala ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti Komise určí, ledaže by v průběhu této etapy průměrné zvýšení úrovně mezd v týchž oborech v jiných členských státech převyšovalo v poměru k průměru roku 1956 zvýšení, ke kterému došlo ve Francii, o procento, jež stanoví Komise se schválením Rady přijatým kvalifikovanou většinou.

V Římě dne dvacátého pátého března tisíc devět set padesát sedm.

I.5 Protokol o Itálii

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

PŘEJÍCE SI vyřešit některé zvláštní otázky týkající se Itálie,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují k této smlouvě:

ČLENSKÉ STÁTY SPOLEČENSTVÍ

BEROU NA VĚDOMÍ skutečnost, že italská vláda zahájila desetiletý program hospodářského rozvoje zaměřeného na vyrovnání strukturální nerovnováhy italského hospodářství, zejména vybavením méně rozvinutých oblastí na jihu a na ostrovech a vytvořením nových pracovních míst s cílem odstranit nezaměstnanost;

PŘIPOMÍNAJÍ, že zásady a cíle tohoto programu italské vlády byly vzaty na vědomí a schváleny organizacemi pro mezinárodní spolupráci, jichž jsou členské státy členy;

UZNÁVAJÍ, že dosažení cílů italského programu je v jejich společném zájmu;

SHODUJÍ SE na tom, aby orgánům Společenství bylo doporučeno s cílem usnadnit italské vládě splnění tohoto úkolu přijmout všechny prostředky a postupy umožněné Smlouvou, zejména přiměřené využití zdrojů Evropské investiční banky a Evropského sociálního fondu;

DOMNÍVAJÍ SE, že orgány Společenství musí při uplatňování Smlouvy brát v úvahu úsilí, které musí italské hospodářství vyvinout během nadcházejících let, a vhodnou příležitost k odvrácení nebezpečného napětí, zejména v platební bilanci a úrovni zaměstnanosti, které by mohlo ohrozit uplatňování Smlouvy v Itálii;

UZNÁVAJÍ zejména, že v případě použití článků 108 a 109 je třeba dbát, aby opatření požadovaná od italské vlády zajišťovala naplnění jejího programu hospodářského rozvoje a zvýšení životní úrovně obyvatelstva.