Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

Členské státy považují svou politiku konjunktury za věc společného zájmu. Jednají mezi sebou a s Komisí o opatřeních, která je třeba přijmout za stávajících okolností.

1. 2. Aniž jsou dotčeny ostatní postupy podle této smlouvy, Rada může na návrh Komise jednomyslně rozhodnout o opatřeních, která odpovídají dané situaci.
2. 3. Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise případně vydá nezbytné směrnice o podrobnostech realizace opatření podle odstavce 2.
3. 4. Postupy podle tohoto článku se použijí také v případě obtíží v zásobování určitými výrobky.

Každý členský stát uskutečňuje hospodářskou politiku nezbytnou k zajištění rovnováhy své celkové platební bilance a udržení důvěry ve vlastní měnu při současném zajištění vysoké úrovně zaměstnanosti a stability cenových hladin.

1. 1. K usnadnění dosažení cílů stanovených v článku 104 koordinují členské státy svou hospodářskou politiku. Za tímto účelem zakládají spolupráci mezi příslušnými orgány státní správy a mezi svými centrálními bankami.

   Komise předkládá Radě doporučení pro vytváření takové spolupráce.

1. 2. Za účelem rozvíjení koordinace politiky členských států v měnové oblasti v rozsahu potřebném pro fungování společného trhu bude zřízen Měnový výbor s poradní funkcí, jehož úkolem je:
   1. — sledovat měnovou a finanční situaci v členských státech a ve Společenství a obecný platební systém členských států a podávat o tom pravidelně zprávy Radě a Komisi,
   2. — zaujímat stanoviska pro předložení těmto orgánům z vlastního podnětu nebo na žádost Rady nebo Komise.

   Každý členský stát a Komise jmenují po dvou členech Měnového výboru.

1. 1. Každý členský stát se zavazuje povolit v měně členského státu, v němž má věřitel nebo oprávněný sídlo nebo bydliště, jakékoli platby související se směnou zboží, služeb nebo kapitálu, jakož i převody kapitálu a mezd v takovém rozsahu, v němž je při uplatňování této smlouvy liberalizován pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob mezi členskými státy.

   Členské státy prohlašují, že jsou připraveny liberalizovat platby ve větším rozsahu, než je stanoveno v předchozím pododstavci, pokud jim to dovolí jejich celková hospodářská situace, zejména stav jejich platební bilance.

1. 2. Pokud jsou směna zboží a služeb a pohyb kapitálu omezeny pouze omezeními plateb s tím spojených, použijí se obdobně pro účely postupného odstranění takových omezení ustanovení kapitol vztahující se k odstranění množstevních omezení, liberalizaci služeb a volnému pohybu kapitálu.
2. 3. Členské státy se zavazují nezavádět mezi sebou žádná nová omezení převodů spojených s neviditelnými operacemi vyjmenovanými v příloze III této smlouvy.

   Postupné odstranění stávajících omezení se uskuteční v souladu s ustanoveními článků 63, 64 a 65, pokud takové odstranění není upraveno ustanoveními odstavců 1 a 2 nebo kapitolou vztahující se k volnému pohybu kapitálu.

1. 4. Ukáže-li se to jako nezbytné, dohodnou se členské státy navzájem na opatřeních, která mají být přijata, aby umožnila uskutečnit platby a převody uvedené v tomto článku; tato opatření však nesmí být v rozporu s cíli stanovenými v této kapitole.

1. 1. Každý členský stát považuje svou politiku v oblasti směnných kurzů za otázku společného zájmu.
2. 2. Jestliže některý členský stát provede změnu svého směnného kurzu, která je neslučitelná s cíli stanovenými v článku 104 a která vážně narušuje podmínky hospodářské soutěže, může Komise po konzultaci s Měnovým výborem zmocnit ostatní členské státy, aby na omezené období přijaly opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby se vyhnuly následkům takové změny; podmínky a metody uplatňování takových opatření stanoví Komise.

1. 1. Pokud členský stát čelí obtížím nebo hrozí-li mu obtíže v oblasti vlastní platební bilance v důsledku celkové nerovnováhy platebních bilancí nebo druhu měn, které má k dispozici, a mohou-li takové obtíže ohrozit fungování společného trhu nebo postupné zavádění společné obchodní politiky, prozkoumá Komise neprodleně situaci daného státu, jakož i opatření, která přijal nebo může přijmout s využitím všech dostupných prostředků podle článku 104. Komise určí opatření, jejichž přijetí danému státu doporučí.

   Ukážou-li se opatření učiněná členským státem a opatření navržená Komisí jako nedostatečná k překonání vzniklých nebo hrozících obtíží, doporučí Komise po konzultaci s Měnovým výborem Radě poskytnutí vzájemné pomoci a doporučí k tomu vhodné metody.

   Komise pravidelně informuje Radu o situaci a jejím vývoji.

1. 2. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou o poskytnutí vzájemné pomoci a přijme směrnice nebo rozhodnutí určující podmínky a podrobnosti této pomoci. Vzájemná pomoc může mít především formu:
   1. a) dohodnutého postupu u ostatních mezinárodních organizací, na které se mohou členské státy obrátit;
   2. b) jakýchkoli opatření potřebných k zamezení odklonu obchodu, pokud stát, který má obtíže, udržuje nebo znovu zavádí množstevní omezení vůči třetím zemím;
   3. c) poskytování úvěrů v omezené výši ostatními členskými státy; k tomu je třeba jejich souhlasu.

   Kromě toho může mít během přechodného období vzájemná pomoc také formu zvláštních celních omezení nebo zvýšení kvót, aby byl umožněn zvýšený vývoz ze státu, který má obtíže, a to v souladu s dohodou přijatou mezi státy, které by tato opatření přijaly.

1. 3. Neposkytne-li Rada vzájemnou pomoc doporučenou Komisí nebo jsou-li poskytnutá vzájemná pomoc a přijatá opatření nedostatečná, zmocní Komise stát, který má obtíže, aby přijal ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti Komise stanoví.

   Rada může kvalifikovanou většinou takové zmocnění odvolat a podmínky a podrobnosti těchto opatření změnit.

1. 1. V případě náhlé krize platební bilance členského státu a není-li okamžitě přijato rozhodnutí uvedené v čl. 108 odst. 2, může dotyčný členský stát preventivně přijmout nezbytná ochranná opatření. Tato opatření musí co nejméně narušit fungování společného trhu a nesmějí přesahovat rozsah nezbytně nutný pro odstranění obtíží, které náhle vznikly.
2. 2. Komise a ostatní členské státy budou o takových ochranných opatřeních informovány nejpozději při jejich vstupu v platnost. Komise může Radě doporučit poskytnutí vzájemné pomoci podle článku 108.
3. 3. Po obdržení stanoviska Komise a po konzultaci s Měnovým výborem může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že dotyčný stát musí změnit, pozastavit nebo zrušit výše uvedená ochranná opatření.

Vytvořením celní unie hodlají členské státy přispět ve společném zájmu k harmonickému rozvoji světového obchodu, k postupnému odstranění omezení mezinárodního obchodu a ke snižování celních překážek.

Společná obchodní politika přihlíží k příznivému dopadu, který může mít odstranění cel mezi členskými státy na vzrůst konkurenceschopnosti podniků těchto států.

Aniž jsou dotčeny články 115 a 116, použijí se během přechodného období tato pravidla:

1. 1. Členské státy koordinují své obchodní vztahy s třetími zeměmi tak, aby po uplynutí přechodného období byly naplněny podmínky nezbytné pro uskutečňování společné politiky v oblasti vnějšího obchodu.

   Komise předloží Radě návrhy týkající se způsobu sledování společného postupu a pro sjednocení obchodní politiky během přechodného období.

1. 2. Komise předloží Radě doporučení ohledně jednání o clech s třetími zeměmi týkající se společného celního sazebníku.

   Rada zmocní Komisi, aby zahájila tato jednání.

   Komise při vedení těchto jednání konzultuje zvláštní výbor, který jmenuje Rada, aby jí v tomto úkolu napomáhal, a řídí se směrnicemi, které jí Rada může poskytnout.

1. 3. Při výkonu svých pravomocí podle tohoto článku přijímá Rada svá rozhodnutí v průběhu prvních dvou etap jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou.
2. 4. Členské státy po jednání s Komisí přijmou veškerá nezbytná opatření, zejména s cílem přizpůsobit veškeré platné dohody o sazbách se třetími zeměmi tak, aby nebylo zpožděno přijetí společného celního sazebníku.
3. 5. Členské státy si stanovují cíl dosáhnout nejvyšší možné úrovně sjednocení svých liberalizačních seznamů vůči třetím zemím nebo skupinám třetích zemí. Komise za tímto účelem vydá členským státům jakákoli vhodná doporučení.

   Učiní-li členské státy kroky k odstranění nebo snížení množstevních omezení vůči třetím zemím, jsou povinny o tom předem informovat Komisi a používat stejná opatření vůči ostatním členským státům.

1. 1. Aniž jsou dotčeny závazky, jež členské státy převzaly v rámci jiných mezinárodních organizací, budou režimy podpor poskytovaných členskými státy vývozu do třetích zemí před uplynutím přechodného období postupně harmonizovány v takovém rozsahu, aby hospodářská soutěž mezi podniky Společenství nebyla narušena.

   Rada na návrh Komise do konce druhé etapy jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou přijímá k tomu potřebné směrnice.

1. 2. Předchozí ustanovení se nepoužijí na navracení cel nebo poplatků s rovnocenným účinkem, ani na navracení nepřímých daní včetně daně z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní, které se povolují při vývozu zboží z členského státu do třetí země, pokud tato navracení nepřevyšují poplatky a daně, jimž byly vyvážené výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny.

1. 1. Po uplynutí přechodného období se bude společná obchodní politika zakládat na jednotných zásadách, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a obchodní ochranná opatření, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.
2. 2. Komise předkládá Radě návrhy k provádění společné obchodní politiky.
3. 3. Je-li třeba sjednat dohody se třetími zeměmi, podá Komise doporučení Radě. Rada zmocní Komisi, aby zahájila potřebná jednání.

   Komise při vedení těchto jednání konzultuje zvláštní výbor, který jmenuje Rada, aby jí v tomto úkolu napomáhal, a řídí se směrnicemi, které jí Rada může poskytnout.

1. 4. Rada při výkonu pravomocí, které jí byly tímto článkem svěřeny, rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Dohody podle čl. 111 odst. 2 a článku 113 uzavírá Rada jménem Společenství, přičemž jedná v průběhu prvních dvou etap jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou.

K zajištění toho, aby provádění obchodněpolitických opatření přijatých v souladu s touto smlouvou některým členským státem nebylo znemožněno odklonem obchodu, nebo vyvolá-li rozdílnost těchto opatření hospodářské obtíže v jednom nebo v několika členských státech, doporučí Komise metody potřebné spolupráce mezi členskými státy. Nestačí-li to, může Komise zmocnit členský stát, aby přijal nutná ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti Komise stanoví.

V naléhavém případě mohou členské státy během přechodného období samy přijmout taková opatření, která jsou potřebná, a informují o nich ostatní členské státy, jakož i Komisi, a ta může rozhodnout o jejich doplnění nebo zrušení.

Přednostně je třeba volit taková opatření, která co nejméně narušují fungování společného trhu a která berou v úvahu nezbytnost co nejvíce urychlit vytvoření společného celního sazebníku.

Ve veškerých otázkách zvláštního významu pro společný trh postupují členské státy od konce přechodného období v rámci mezinárodních organizací hospodářského charakteru výhradně společně. K tomuto účelu Komise předkládá Radě návrhy týkající se rozsahu a provádění těchto společných postupů; Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.

V průběhu přechodného období jednají členské státy vzájemně o sjednocování svých postupů a v co nejvyšší míře přijímají jednotný postoj.

Členské státy se shodují v tom, že je nutno podporovat zvyšování životní úrovně a zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců tak, aby bylo možno tyto podmínky vyrovnat a přitom udržet jejich zvýšenou úroveň.

Členské státy soudí, že takový vývoj bude nejen výsledkem fungování společného trhu, který napomůže harmonizaci sociálních systémů, ale také výsledkem postupů stanovených touto smlouvou a sbližování právních a správních předpisů členských států.

Aniž jsou dotčena jiná ustanovení této smlouvy, a v souladu s jejími obecnými cíli je úkolem Komise podporovat úzkou spolupráci mezi členskými státy v sociální oblasti, zejména v záležitostech, jež se týkají:

1. — zaměstnanosti,
2. — pracovního práva a pracovních podmínek,
3. — odborného a dalšího vzdělávání,
4. — sociálního zabezpečení,
5. — ochrany před pracovními úrazy a nemocemi z povolání,
6. — ochrany zdraví při práci,
7. — práva sdružovat se v odborových organizacích a práva kolektivního vyjednávání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Za tím účelem Komise v úzké spolupráci s členskými státy vypracovává průzkumy, vydává stanoviska a organizuje porady o problémech, které vznikají na vnitrostátní úrovni, a o problémech, které se týkají mezinárodních organizací.

Před vydáním stanovisek podle tohoto článku konzultuje Komise Hospodářský a sociální výbor.

Každý členský stát zajistí v průběhu první etapy uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci a bude ji nadále dodržovat.

Odměnou ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním.

Rovnost odměňování mužů a žen bez diskriminace na základě pohlaví znamená:

1. a) že se odměna za stejnou práci vypočítává při úkolové mzdě podle stejné sazby;
2. b) že časová odměna za práci je stejná na stejném pracovním místě.

Členské státy se vynasnaží zachovat stávající rovnocennost systémů placené dovolené.

Rada může jednomyslně po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem pověřit Komisi úkoly, které se týkají provádění společných opatření, zejména v oblasti sociálního zabezpečení migrujících pracovníků, podle článků 48 až 51.

Výroční zpráva Komise pro Shromáždění obsahuje zvláštní kapitolu o vývoji sociální situace ve Společenství.

Shromáždění může Komisi vyzvat, aby vypracovala zprávy o zvláštních problémech týkajících se sociální situace.

Pro zlepšení možností zaměstnávání pracovníků na společném trhu, a tím pro zvyšování životní úrovně se podle následujících ustanovení zřizuje Evropský sociální fond, jehož posláním bude rozšiřovat možnosti zaměstnávání pracovníků a zvyšovat jejich profesní a geografickou mobilitu uvnitř Společenství.

Fond spravuje Komise.

Komisi je při tom nápomocen výbor, jehož předsedou je člen Komise a jehož členy jsou zástupci vlád, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů.

1. 1. Na žádost členského státu pokryje fond v rámci nařízení uvedených v článku 127 50 % nákladů tohoto státu nebo subjektu veřejného práva ode dne vstupu této smlouvy v platnost:
   1. a) na zajištění znovuzaměstnání pracovníků prostřednictvím
      1. — profesní rekvalifikace,
      2. — náhrady za přesídlení;
   1. b) na poskytování podpory zaměstnancům, kteří jsou dočasně zaměstnáni na zkrácenou pracovní dobu nebo plně nebo částečně suspendováni v důsledku přechodu jejich podniku na jinou výrobu tak, aby mohli i nadále dostávat stejnou výši odměny až do svého znovuzaměstnání na plný úvazek.

1. 2. Podpora poskytovaná fondem na náklady na profesní rekvalifikaci je podmíněna tím, že nezaměstnaní pracovníci nemohli nalézt zaměstnání jinde než v novém povolání a tím, že byli po dobu alespoň šesti měsíců produktivně zaměstnáni v povolání, pro které byli rekvalifikováni.

   Poskytování podpory v souvislosti s příplatky za přesídlení je podmíněno tím, že nezaměstnaní pracovníci byli nuceni změnit své bydliště ve Společenství, a dále tím, že byli ve svém novém bydlišti produktivně zaměstnáni po dobu alespoň šesti měsíců.

   Poskytování podpory zaměstnancům v případech, kdy byl podnik reorganizován, podléhá těmto podmínkám:

   1. a) zaměstnanci, kterých se to týká, byli v tomto podniku znovuzaměstnáni na plný úvazek po dobu alespoň šesti měsíců,
   2. b) příslušná vláda již dříve předložila plán vypracovaný daným podnikem na jeho reorganizaci a financování této reorganizace a
   3. c) Komise již dříve odsouhlasila plán reorganizace.

Po uplynutí přechodného období může Rada po obdržení stanoviska Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Shromážděním:

1. a) kvalifikovanou většinou rozhodnout, že celá podpora nebo jen její část podle článku 125 již nebude nadále poskytována;
2. b) jednomyslným rozhodnutím stanovit nové úkoly, které mají být fondu svěřeny v souladu s jeho posláním, jak je vymezuje článek 123.

Rada na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Shromážděním přijme kvalifikovanou většinou nařízení nezbytná k provedení článků 124, 125 a 126; zejména přesně stanoví podrobnosti týkající se podmínek, za kterých fond poskytuje podporu podle článku 125, jakož i kategorie podniků, jejichž zaměstnanci obdrží podporu podle čl. 125 odst.1 písm. b).

Rada na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem stanoví obecné zásady pro uskutečňování společné politiky v oblasti odborného vzdělávání, které mohou přispět k harmonickému rozvoji národních hospodářství i společného trhu.

Zřizuje se Evropská investiční banka, která má právní subjektivitu.

Členy Evropské investiční banky jsou členské státy.

Statut Evropské investiční banky je předmětem protokolu připojeného k této smlouvě.

Úkolem Evropské investiční banky je přispívat k vyrovnanému a plynulému rozvoji společného trhu v zájmu Společenství prostřednictvím pomoci z kapitálových trhů a z jejích vlastních zdrojů. Za tímto účelem napomáhá neziskovým poskytováním půjček a záruk financování následujících projektů ze všech odvětví hospodářství:

1. a) projektů na rozvíjení méně vyvinutých regionů;
2. b) projektů na modernizaci nebo reorganizaci podniků nebo na vytvoření nových činností, které vyžaduje postupné vytváření společného trhu a které díky svému rozsahu nebo povaze nemohou být plně pokryty různými způsoby financování existujícího v každém z členských států;
3. c) projektů společného zájmu pro více členských států, které díky svému rozsahu nebo povaze nemohou být plně pokryty různými způsoby financování existujícími v každém z členských států.