Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

1. 1. Společný trh se rozšíří na zemědělství a obchod zemědělskými produkty. Zemědělskými produkty se rozumějí produkty rostlinné a živočišné výroby a rybolovu, jakož i výrobky po prvotním zpracování, které mají s těmito produkty přímou souvislost.
2. 2. Pravidla stanovená pro vytváření společného trhu se vztahují i na zemědělské produkty, nestanoví-li články 39 až 46 jinak.
3. 3. Produkty, na něž se vztahují články 39 až 46, jsou zahrnuty do seznamu v příloze II této smlouvy. Do dvou let od vstupu této smlouvy v platnost Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou rozhodne, které další produkty mají být do tohoto seznamu zařazeny.
4. 3. Fungování a rozvoj společného trhu se zemědělskými produkty musejí být doprovázeny zavedením společné zemědělské politiky členskými státy.

1. 1. Cílem společné zemědělské politiky je:
   1. a) zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly;
   2. b) zajistit tak odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství;
   3. c) stabilizovat trhy;
   4. d) zajistit plynulé zásobování;
   5. e) zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.

1. 2. Při vypracovávání společné zemědělské politiky a zvláštních metod, které může zahrnovat, se bude přihlížet:
   1. a) ke zvláštní povaze zemědělské činnosti, vyplývající ze sociální struktury v zemědělství a ze strukturálních a přírodních rozdílů mezi různými zemědělskými oblastmi;
   2. b) k nutnosti provádět vhodné úpravy postupně;
   3. c) ke skutečnosti, že v členských státech zemědělství představuje odvětví, které je těsně spjato s celým hospodářstvím.

1. 1. Členské státy postupně během přechodného období vypracují společnou zemědělskou politiku a nejpozději do konce tohoto období ji začnou uplatňovat.
2. 2. K dosažení cílů vymezených v článku 39 bude zřízena společná organizace zemědělských trhů.

   Tato organizace má v závislosti na dotyčných produktech jednu z těchto forem:

   1. a) společná pravidla hospodářské soutěže;
   2. b) povinná koordinace různých vnitrostátních systémů organizace trhu;
   3. c) evropská organizace trhu.

1. 3. Společná organizace trhů podle odstavce 2 může zahrnovat veškerá opatření potřebná k dosažení cílů stanovených v článku 39, zejména regulaci cen, subvencování výroby i odbytu různých produktů, skladovací a překlenovací opatření a společné mechanismy pro stabilizaci dovozu nebo vývozu.

   Společná organizace trhů se musí omezit na dosažení cílů uvedených v článku 39 a musí vylučovat jakoukoli diskriminaci mezi výrobci nebo spotřebiteli uvnitř Společenství.

   Společná cenová politika musí být založena na společných kritériích a jednotných metodách výpočtu.

1. 4. Aby společná organizace trhů podle odstavce 2 mohla dosáhnout svých cílů, může být vytvořen jeden nebo více zemědělských orientačních a záručních fondů.

K dosažení cílů stanovených v článku 39 mohou být v rámci společné zemědělské politiky přijata opatření jako například:

1. a) účinné koordinace úsilí v oblasti odborného vzdělávání, výzkumu a šíření odborných zemědělských poznatků; přitom mohou být společně financovány projekty nebo instituce;
2. b) společná opatření postupu na podporu spotřeby určitých produktů.

Ustanovení kapitoly týkající se pravidel hospodářské soutěže se vztahují na zemědělskou produkci a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který podle čl. 43 odst. 2 a 3 a způsobem v něm stanoveným vymezí Rada se zřetelem k cílům uvedeným v článku 39.

Rada může zejména schválit poskytování podpor:

1. a) k ochraně podniků, jež jsou znevýhodněny strukturálními nebo přírodními podmínkami;
2. b) v rámci programů hospodářského rozvoje.

1. 1. K určení základních směrů společné zemědělské politiky svolá Komise ihned po vstupu této smlouvy v platnost konferenci členských států, která porovná zemědělské politiky členských států, zejména prostřednictvím vzájemného porovnání zdrojů a potřeb členských států.
2. 2. S přihlédnutím k výsledku konference uvedené v odstavci 1 předloží Komise po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem do dvou let od vstupu této smlouvy v platnost Radě návrhy týkající se vypracování a provádění společné zemědělské politiky včetně nahrazení vnitrostátních systémů organizace trhu některou z forem společné organizace trhů uvedenou v čl. 40 odst. 2 a realizace opatření uvedených v této hlavě.

   Tyto návrhy musí brát v úvahu vzájemnou závislost zemědělských otázek, o nichž tato hlava pojednává.

   Rada na návrh Komise a po konzultaci se Shromážděním v průběhu dvou prvních etap jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou vydá nařízení nebo směrnice anebo přijme rozhodnutí; tím není dotčeno právo Rady vydávat vhodná doporučení.

1. 3. Rada může kvalifikovanou většinou v souladu s odstavcem 2 nahradit vnitrostátní systémy organizace trhu společnou organizací trhu, stanovenou v čl. 40 odst. 2, pokud:
   1. a) společná organizace trhu poskytne členským státům, které se stavějí proti tomuto opatření a které mají vlastní systém organizace trhu pro příslušnou výrobu, rovnocenné záruky zaměstnanosti a životní úrovně příslušných výrobců, a to s přihlédnutím k úpravám, které jsou možné, a ke stupni vyžadované specializace;
   2. b) společná organizace trhu zabezpečí obchodu uvnitř Společenství podmínky obdobné podmínkám existujícím na vnitrostátním trhu.

1. 4. Bude-li zavedena společná organizace trhu pro určité suroviny před zavedením společné organizace trhů pro odpovídající zpracované produkty, mohou být dané suroviny dovezeny ze zemí mimo Společenství, pokud se používají pro zpracované produkty určené pro vývoz do třetích zemí.

1. 1. Pokud by postupné rušení cel a množstevních omezení mezi členskými státy mohlo vést ke vzniku cen, jež by ohrozily dosažení cílů uvedených v článku 39, může každý členský stát v průběhu přechodného období zavést nediskriminačním způsobem pro určité produkty místo kvót systém minimálních cen, a to v míře nebránící rozšíření objemu obchodu stanovenému v čl. 45 odst. 2; v případě poklesu cen pod stanovené minimální ceny může být dovoz buď
   1. a) dočasně zastaven nebo omezen, nebo
   2. b) podmíněn tím, že cena bude převyšovat minimální cenu stanovenou pro daný produkt.

   V druhém případě minimální ceny nezahrnují cla.

1. 2. Minimální ceny nesmějí vyvolat snížení obchodu, který existoval mezi členskými státy ke dni vstupu této smlouvy v platnost, ani být překážkou postupného rozšiřování tohoto obchodu. Nesmějí být uplatňovány tak, aby překážely rozvoji přirozené preference mezi členskými státy.
2. 3. Ihned po vstupu této smlouvy v platnost určí Rada na návrh Komise objektivní kritéria pro zavedení systémů minimálních cen a pro stanovení těchto cen.

   Tato kritéria především přihlížejí k průměrným tuzemským výrobním nákladům v členském státě, který minimální cenu uplatňuje, k situaci v jednotlivých podnicích vzhledem k těmto průměrným výrobním nákladům, jakož i k nutnosti podporovat jak postupné zdokonalování zemědělského podnikání, tak nutné přizpůsobování a specializaci uvnitř společného trhu.

   Komise dále navrhne postup pro revizi těchto kritérií, která by umožnila a urychlila technický pokrok a postupně sblížila ceny uvnitř společného trhu.

   Tato kritéria a postup pro jejich změnu stanoví Rada jednomyslným rozhodnutím do tří let od vstupu této smlouvy v platnost.

1. 4. Dokud rozhodnutí Rady nenabude účinku, mohou členské státy stanovit minimální ceny za podmínky, že o tom předem uvědomí Komisi a ostatní členské státy, aby se k tomu mohly vyjádřit.

   Jakmile Rada přijme své rozhodnutí, stanoví členské státy minimální ceny na základě výše uvedených kritérií.

   Rada může kvalifikovanou většinou na návrh Komise napravovat rozhodnutí členských států, nejsou-li v souladu s výše definovanými kritérii.

1. 5. Nebude-li možné pro určité produkty stanovit uvedená objektivní kritéria do začátku třetí etapy, může Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise měnit minimální ceny uplatňované na tyto produkty.
2. 6. Na konci přechodného období bude vypracován přehled stále uplatňovaných minimálních cen. Rada na návrh Komise většinou devíti hlasů v souladu s ustanovením čl. 148 odst. 2 prvního pododstavce o váženém hlasování určí režim, který bude uplatňován v rámci společné zemědělské politiky.

1. 1. Dokud vnitrostátní systémy organizace trhu nebudou nahrazeny některou z forem společné organizace trhu uvedených v čl. 40 odst. 2 bude se obchod produkty, u nichž v některých členských státech existuje:
   1. a) mechanismus zajišťující odbyt pro domácí výrobce a
   2. b) potřeba dovozů,
   3. rozvíjet uzavíráním dlouhodobých dohod nebo smluv mezi členskými státy dovozu a vývozu.

   Tyto dohody nebo smlouvy musí směřovat k postupnému odstraňování veškeré diskriminace mezi různými výrobci ve Společenství při uplatňování těchto mechanismů.

   Tyto dohody nebo smlouvy budou uzavřeny v průběhu první etapy; přitom bude přihlédnuto k zásadě vzájemnosti.

1. 2. Pokud jde o množství, vezmou tyto dohody nebo smlouvy za základ průměrný objem obchodu příslušnými produkty mezi členskými státy v posledních třech letech před vstupem této smlouvy v platnost a umožní zvyšování objemu obchodu v mezích existujících potřeb s přihlédnutím k tradičnímu zaměření obchodu.

   Pokud jde o ceny, umožní tyto dohody nebo smlouvy výrobcům odbyt smluveného množství za ceny, které se postupně přibližují cenám placeným domácím výrobcům na domácím trhu kupujícího státu.

   Ceny se takto musí přibližovat co nejpravidelněji a musí být vyrovnány do konce přechodného období.

   Ceny sjednávají příslušné strany v rámci směrnic, které vydá Komise k provedení dvou předchozích pododstavců.

   V případě prodloužení první etapy budou dohody nebo smlouvy prováděny za podmínek platných na konci čtvrtého roku od vstupu této smlouvy v platnost; závazek ke zvyšování množství a přibližování cen se pozastaví až do přechodu do druhé etapy.

   Členské státy využijí všech možností, které jim poskytují jejich právní předpisy, zejména v oblasti dovozní politiky, aby zajistily uzavření a provádění těchto dohod a smluv.

1. 3. Pokud členské státy potřebují suroviny pro výrobu výrobků určených pro vývoz mimo Společenství, které tam soutěží s výrobky třetích zemí, nesmějí jmenované dohody a smlouvy překážet dovozu surovin k tomuto účelu ze třetích zemí. Toto ustanovení se však nepoužije, jestliže Rada jednomyslně rozhodne o vyplacení částek potřebných k vyrovnání rozdílu, o který cena zboží dováženého k výše uvedenému účelu na základě daných dohod nebo smluv převyšuje cenu stejného zboží na světovém trhu.

Jestliže v některém členském státe určitý produkt podléhá vnitrostátnímu systému organizace trhu nebo vnitřní regulaci s rovnocenným účinkem a je-li tím z hlediska soutěžního postavení nepříznivě ovlivněna výroba stejného druhu v jiném členském státě, zavedou členské státy vyrovnávací poplatek při dovozu tohoto produktu z členského státu, v němž taková organizace nebo regulace existuje, ledaže by tento stát zavedl vyrovnávací poplatek při vývozu.

Výši poplatků stanoví Komise v míře nutné k obnovení rovnováhy; může schválit také použití jiných opatření, jejichž podmínky a podrobnosti sama určí.

Odborná skupina pro zemědělství Hospodářského a sociálního výboru bude, pokud jde o úkoly přenesené na něj v rámci této hlavy, k dispozici Komisi při přípravě jednání tohoto výboru podle článků 197 a 198.

1. 1. Nejpozději na konci přechodného období bude zajištěn volný pohyb pracovníků ve Společenství.
2. 2. Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.
3. 3. S výhradou omezení odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví zahrnuje právo:
   1. a) ucházet se o skutečně nabízená pracovní místa;
   2. b) pohybovat se za tím účelem volně na území členských států;
   3. c) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků;
   4. d) zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání za podmínek, které budou předmětem prováděcích nařízení vydaných Komisí.

1. 4. Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.

Po vstupu této smlouvy v platnost přijímá Rada na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem nezbytná opatření ve formě směrnic nebo nařízení k postupnému zavedení volného pohybu pracovníků tak, jak je vymezen v článku 48, a to zejména tím, že:

1. a) zajistí úzkou spolupráci mezi vnitrostátními úřady práce;
2. b) systematicky a postupně odstraní ty administrativní postupy a praxi, jakož i lhůty pro přístup pracovníků k volným pracovním místům, vyplývající buď z vnitrostátních právních předpisů, nebo z dohod dříve uzavřených mezi členskými státy, jejichž zachování by bylo překážkou liberalizace pohybu pracovníků;
3. c) systematicky a postupně odstraní všechny takové lhůty a jiná omezení stanovená vnitrostátními předpisy nebo dohodami dříve uzavřenými mezi členskými státy, které kladou pro státní příslušníky jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pro vlastní státní příslušníky;
4. d) vytvoří vhodný mechanismus, jenž by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejich vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu.

Členské státy budou v rámci společného programu podporovat výměnu mladých pracovníků.

Rada jednomyslně na návrh Komise přijme v oblasti sociálního zabezpečení taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků; za tímto účelem Rada vytvoří systém, který migrujícím pracovníkům a oprávněným příslušníkům jejich rodin zajistí:

1. a) započtení všech dob získaných podle práv členských států pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i pro výpočet jejich výše;
2. b) vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členských států.

V rámci níže uvedených ustanovení budou v průběhu přechodného období postupně odstraněna omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území státu druhého. Stejně tak budou postupně odstraněna omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu na území druhého státu.

Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.

Členské státy nezavedou na svém území pro státní příslušníky jiných členských států žádná nová omezení práva usazování, nestanoví-li tato smlouva jinak.

1. 1. Před uplynutím první etapy přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Shromážděním jednomyslně obecný program odstraňování stávajících omezení svobody usazování uvnitř Společenství. Komise předloží svůj návrh Radě v průběhu prvních dvou let první etapy.

   Program stanoví všeobecné podmínky pro každou kategorii činností, a zejména etapy zavádění svobody usazování.

1. 2. Rada přijme na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Shromážděním do konce první etapy jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou směrnice k provedení obecného programu, anebo, pokud takový program neexistuje, k dokončení jedné etapy zavádění svobody usazování v určité oblasti činnosti.
2. 3. Rada a Komise plní úkoly, které pro ně vyplývají z předchozích ustanovení, přičemž zejména:
   1. a) zpravidla se přednostně zabývají takovými obory činnosti, v nichž svoboda usazování zvláště významně přispívá k rozvoji výroby a obchodu;
   2. b) zajišťují úzkou spolupráci mezi příslušnými orgány státní správy členských států, aby se informovaly o konkrétní situaci v různých oborech činnosti uvnitř Společenství;
   3. c) odstraňují administrativní postupy a praxi, které vyplývají z vnitrostátních právních předpisů nebo z dohod uzavřených dříve mezi členskými státy a jejichž další zachování by bylo překážkou svobody usazování;
   4. d) zajišťují, aby pracovníci jednoho členského státu, kteří jsou zaměstnáni na území jiného členského státu, mohli na tomto území zůstat za účelem výkonu samostatně výdělečné činnosti, splňují-li podmínky, které by museli splňovat, kdyby vstupovali do tohoto státu s úmyslem takovou činnost zahájit;
   5. e) umožňují státním příslušníkům jednoho členského státu nabývat a užívat nemovitosti na území jiného členského státu, pokud to není v rozporu se zásadami stanovenými v čl. 39 odst. 2;
   6. f) postupně odstraňují omezení svobody usazování v každém oboru činnosti, který přichází v úvahu, a to jak pokud jde o podmínky zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností na území členského státu, tak i pokud jde o podmínky vstupu zaměstnanců mateřského podniku na řídící nebo dozorčí místa těchto zastoupení, poboček nebo dceřiných společností;
   7. g) v míře nezbytné k dosažení jejich rovnocennosti koordinují záruky, které jsou pro ochranu zájmů společníků i třetích osob vyžadovány v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce;
   8. h) kontrolují, zda podmínky usazování nejsou narušovány podporami poskytovanými členskými státy.

Ustanovení této kapitoly se v členských státech nevztahují na činnosti, které jsou v příslušném členském státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonem veřejné moci.

Rada může na návrh Komise kvalifikovanou většinou rozhodnout, že na určité druhy činností se ustanovení této kapitoly nepoužijí.

1. 1. Ustanovení této kapitoly a opatření přijatá na jejich základě nevylučují užití těch ustanovení právních a správních předpisů, které stanoví zvláštní režim pro cizí státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví.
2. 2. Před uplynutím přechodného období přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci se Shromážděním jednomyslně směrnice ke koordinaci výše uvedených právních a správních předpisů. Po skončení druhé etapy však Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise přijímá směrnice ke koordinaci ustanovení, která jsou v každém členském státě obsažena v podzákonných a správních předpisech.

1. 1. Za účelem usnadnění přístupu osob k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu přijme Rada do konce první etapy jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou na návrh Komise a po konzultaci se Shromážděním směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci.
2. 2. Za stejným účelem přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci se Shromážděním před uplynutím přechodného období směrnice ke koordinaci právních a správních předpisů členských států, jež se týkají přístupu k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkonu. Jednomyslnost hlasování bude vyžadována v záležitostech, které jsou alespoň v jednom členském státě upraveny zákony, a u opatření týkajících se ochrany úspor, především bankovnictví a problematiky úvěru, jakož i podmínek týkajících se výkonu lékařských, ostatních zdravotnických a farmaceutických povolání v různých členských státech. Ve všech ostatních případech rozhoduje Rada v průběhu první etapy jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou.
3. 3. Pokud jde o povolání lékařská, zdravotnická a farmaceutická, bude postupné odstraňování omezení záviset na koordinaci podmínek pro jejich výkon v jednotlivých členských státech.

Se společnostmi založenými podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní provozovnu uvnitř Společenství, se pro účely této kapitoly zachází stejně jako s fyzickými osobami, které jsou státními příslušníky členských států.

Společnostmi se rozumějí společnosti založené podle občanského nebo obchodního práva včetně družstev a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva s výjimkou neziskových organizací.

Podle následujících ustanovení budou v průběhu přechodného období postupně odstraněna omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb.

Rada může na návrh Komise jednomyslným rozhodnutím rozšířit použitelnost této kapitoly též na poskytovatele služeb, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí a kteří jsou usazeni ve Společenství.

Za služby se podle této smlouvy pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob.

Služby zahrnují zejména:

1. a) činnosti průmyslové povahy;
2. b) činnosti obchodní povahy;
3. c) řemeslné činnosti;
4. d) činnosti v oblasti svobodných povolání.

Aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly týkající se práva usazování, může poskytovatel služby za účelem jejího poskytnutí dočasně provozovat svou činnost ve státě, kde je služba poskytována, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům.

1. 1. Volný pohyb služeb v oblasti dopravy je upraven ustanoveními hlavy o dopravě.
2. 2. Liberalizace bankovních a pojišťovacích služeb, které jsou spojeny s pohybem kapitálu, se uskuteční v souladu s postupnou liberalizací pohybu kapitálu.

Členské státy nezavedou žádná nová omezení volného pohybu služeb, kterého již bylo dosaženo ke dni vstupu této smlouvy v platnost, nestanoví-li tato smlouva jinak.

1. 1. Před koncem první etapy Rada na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Shromážděním jednomyslně přijme obecný program odstraňování stávajících omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství. Komise předloží návrh tohoto programu Radě v průběhu prvních dvou let první etapy.

   Program stanoví pro každý typ služeb obecné podmínky a etapy jeho liberalizace.

1. 2. Rada vydá na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Shromážděním do konce první etapy jednomyslně a poté kvalifikovanou většinou směrnice k provedení obecného programu, anebo, pokud takový program neexistuje, k dokončení jedné etapy liberalizace určitého typu služeb.
2. 3. Návrhy a rozhodnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 se zpravidla přednostně týkají těch služeb, které mají přímý vliv na výrobní náklady nebo jejichž liberalizace přispívá ke směně zboží.

Členské státy jsou připraveny přistoupit k liberalizaci služeb ve větší míře, než jsou povinny na základě směrnic vydaných podle čl. 63 odst. 2, pokud jim to dovolí jejich celková hospodářská situace, jakož i situace v příslušném hospodářském odvětví.

Za tím účelem podá Komise příslušným členským státům vhodná doporučení.

Dokud nebudou odstraněna omezení volného pohybu služeb, uplatňuje je každý členský stát na všechny poskytovatele služeb podle čl. 59 prvního pododstavce, bez rozdílu státní příslušnosti nebo místa pobytu.

Pro otázky upravené touto kapitolou se použijí články 55 až 58.

1. 1. Členské státy mezi sebou v průběhu přechodného období postupně odstraní v míře nutné pro náležité fungování společného trhu všechna omezení pohybu kapitálu, který náleží rezidentům členských států, jakož i veškerou diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo bydliště stran anebo umístění příslušné investice.
2. 2. Běžné platby spojené s pohybem kapitálu mezi členskými státy budou osvobozeny od všech omezení do konce první etapy.

1. 1. V otázkách upravených v této kapitole budou členské státy devizová povolení, pokud budou po vstupu této smlouvy v platnost ještě nutná, udělovat co nejliberálněji.
2. 2. Uplatňuje-li členský stát na pohyb kapitálu liberalizovaný touto kapitolou své vnitrostátní předpisy pro kapitálový trh a systém úvěrů, činí tak bez jakékoli diskriminace.
3. 3. Půjčky určené k přímému nebo nepřímému financování členského státu nebo jeho územní samosprávy smějí být poskytovány nebo umísťovány v jiných členských státech, pokud se na tom příslušné státy dohodnou. Toto ustanovení nebrání použití článku 22 Protokolu o statutu Evropské investiční banky.

Rada vydá na návrh Komise, jež za tím účelem konzultuje Měnový výbor zřízený podle článku 105, v průběhu dvou prvních etap jednomyslně a později kvalifikovanou většinou směrnice nutné k postupnému provádění ustanovení článku 67.

1. 1. Komise navrhne Radě opatření k postupné koordinaci devizových politik členských států v oblasti pohybu kapitálu mezi těmito státy a třetími zeměmi. Rada za tím účelem přijme jednomyslně směrnice. Snaží se přitom dosáhnout co nejvyššího stupně liberalizace.
2. 2. Pokud opatření učiněná podle odstavce 1 nedovolují odstranit rozdíly mezi devizovými předpisy členských států a pokud by tyto rozdíly mohly vést osoby sídlící v některém členském státě k tomu, aby využívaly usnadnění převodů uvnitř Společenství stanovená v článku 67 k obcházení předpisů některého členského státu ve vztahu k převodu prostředků do nebo z třetích zemí, může tento členský stát po konzultaci s ostatními členskými státy a Komisí přijmout vhodná opatření k překonání těchto obtíží.

Zjistí-li Rada, že tato opatření omezují volný pohyb kapitálu uvnitř Společenství více, než je nutné k překonání těchto obtíží, může kvalifikovanou většinou na návrh Komise rozhodnout, že příslušný stát musí tato opatření pozměnit nebo zrušit.

Členské státy se vynasnaží nezavádět uvnitř Společenství žádná nová devizová omezení, která by se týkala pohybu kapitálu a s ním spojených běžných plateb, ani stávající předpisy nezpřísňovat.

Jsou připraveny překročit úroveň liberalizace pohybu kapitálu stanovenou v předchozích článcích, pokud jim to dovolí jejich hospodářská situace, zejména stav platební bilance.

Komise může po konzultaci s Měnovým výborem podávat členským státům v této věci doporučení.

Členské státy informují průběžně Komisi o pohybu kapitálu do nebo z třetích zemí, který jim je znám. Komise může podávat členským státům stanoviska, která v této věci pokládá za vhodná.

1. 1. Vyvolá-li pohyb kapitálu poruchy ve fungování kapitálového trhu v některém členském státě, zmocní Komise po konzultaci s Měnovým výborem tento stát, aby v oblasti pohybu kapitálu přijal ochranná opatření, jejichž podmínky a podrobnosti Komise stanoví.

   Rada může kvalifikovanou většinou toto zmocnění odvolat nebo tyto podmínky a podrobnosti změnit.

1. 2. Členský stát, který má obtíže, však může v případě nezbytnosti přijmout z důvodů utajení nebo naléhavosti výše uvedená opatření z vlastního podnětu. Komise a ostatní členské státy jsou o těchto opatřeních informovány nejpozději v době jejich vstupu v platnost. V tomto případě může Rada po konzultaci s Měnovým výborem rozhodnout, že příslušný stát musí tato opatření pozměnit nebo zrušit.