Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii

vyhlášené znění

Protokol č. 2

o Alandách

Vzhledem ke zvláštnímu postavení Aland podle mezinárodního práva se Smlouvy, na kterých je založena Evropská unie, vztahují na Alandy s těmito odchylkami:

OdkazČlánek 1

Ustanovení Smlouvy o ES nevylučují uplatňování předpisů platných ke dni 1. ledna 1994 na Alandách, které se týkají:

  1. – nediskriminačních omezení práva fyzických osob, které nemají na Alandách „hembygdsrätt/kotiseutuoikeus“ (domovské právo), a právnických osob nabývat a vlastnit nemovitý majetek na Alandách bez povolení příslušných alandských orgánů;
  2. – nediskriminačních omezení práva usazování a práva poskytování služeb vztahujícího se na fyzické osoby, které nemají na Alandách „hembygdsrätt/kotiseutuoikeus“ (domovské právo), a právnické osoby bez povolení příslušných alandských orgánů.
OdkazČlánek 2
  1. a) Území Aland – považované za třetí území podle čl. 3 odst. 1 třetí odrážky směrnice Rady 77/388/EHS, ve znění pozdějších předpisů, a za vnitrostátní území, které nespadá do oblasti působnosti směrnic o harmonizaci spotřebních daní, jak je definováno v článku 2 směrnice Rady 92/12/EHS – je vyloučeno z územní působnosti předpisů ES v oblasti harmonizace právních předpisů členských států o daních z obratu, spotřebních daních a jiných formách nepřímého zdanění. Toto vynětí nesmí mít vliv na vlastní zdroje Společenství.

    Tento odstavec se nevztahuje na ustanovení směrnice Rady 69/335/EHS, ve znění pozdějších předpisů, týkající se daně ze základního kapitálu.

  1. b) Tato odchylka má za cíl udržovat životaschopnost místního hospodářství na uvedených ostrovech a nesmí mít nepříznivé účinky na zájmy Unie nebo na její společné politiky. Usoudí-li Komise, že ustanovení písmene a) již nejsou odůvodněná, zejména pokud jde o korektní hospodářskou soutěž nebo vlastní zdroje, předloží vhodné návrhy Radě, která rozhodne v souladu s příslušnými články Smlouvy o ES.
OdkazČlánek 3

Finská republika zajistí, aby všechny fyzické a právnické osoby členských států na Alandách podléhaly stejnému zacházení.

Protokol č. 3*

o Saamech

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

UZNÁVAJÍCE povinnosti a závazky Švédska a Finska vůči Saamům, vyplývající z vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů,

ZDŮRAZŇUJÍCE zejména, že Švédsko a Finsko se zavázaly chránit a rozvíjet prostředky obživy, jazyk, kulturu a způsob života Saamů,

S VĚDOMÍM, že tradiční kultura a způsob života Saamů jsou závislé na základních hospodářských činnostech, jako je chov sobů v oblastech tradičně osídlených Saamy,

SE DOHODLY na následujících ustanoveních:

OdkazČlánek 1

Odchylně od ustanovení Smlouvy o ES mohou být Saamům udělena výhradní práva pro chov sobů v oblastech tradičně osídlených Saamy.

OdkazČlánek 2

Tento protokol může být rozšířen s ohledem na možný další vývoj výhradních práv pro Saamy spojených s jejich tradičním způsobem obživy. Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Výborem regionů jednomyslným rozhodnutím schválit potřebné změny protokolu.

Protokol č. 4*

Protokol č. 5**

o příspěvcích nových členských států do fondů Evropského společenství uhlí a oceli

Příspěvky nových členských států do fondů Evropského společenství uhlí a oceli se stanoví takto:

Protokol č. 2 o Alandách Protokol č. 3* o Saamech Protokol č. 4* Protokol č. 5** o příspěvcích nových členských států do fondů Evropského společenství uhlí a oceli
–Rakouská republika15 300 000 ECU
–Finská republika12 100 000 ECU
–Švédské království16 700 000 ECU

Tyto příspěvky budou zaplaceny ve dvou stejných bezúročných splátkách, první dne 1. ledna 1995 a druhá dne 1. ledna 1996.

Protokol č. 6***

o zvláštních ustanoveních týkajících se cíle 6 v rámci strukturálních fondů ve Finsku a Švédsku

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

S OHLEDEM NA žádosti Finska a Švédska o zvláštní podporu formou strukturálních fondů pro jejich nejřidšeji osídlené regiony,

VZHLEDEM K TOMU, že Unie navrhla nový doplňkový prioritní cíl 6;

VZHLEDEM K TOMU, že toto přechodné opatření bude také opět vyhodnoceno a přezkoumáno zároveň s hlavním rámcovým nařízením (EHS) č. 2081/93 o strukturálních nástrojích a politikách v roce 1999;

VZHLEDEM K TOMU, že je třeba rozhodnout o kritériích a seznamu regionů způsobilých pro tento nový cíl;

VZHLEDEM K TOMU, že budou vyčleněny dodatečné zdroje na tento nový cíl;

VZHLEDEM K TOMU, že je třeba stanovit postupy vztahující se k tomuto novému cíli,

SE DOHODLY NA NÁSLEDUJÍCÍCH USTANOVENÍCH:

OdkazČlánek 1

Strukturální fondy, finanční nástroj pro orientaci rybolovu (FNOR) a Evropská investiční banka (EIB) přispívají do 31. prosince 1999 odpovídajícím způsobem na další prioritní cíl mimo pěti cílů uvedených v článku 1 nařízení Rady (EHS) č. 2052/88, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2081/93, a tímto cílem je:

  1. – podpora rozvoje a strukturálního přizpůsobení oblastí s velmi nízkou hustotou obyvatelstva (dále jen „cíl 6“).
OdkazČlánek 2

Oblasti, na něž se cíl 6 vztahuje, v zásadě představují nebo patří k regionům na úrovni NUTS II s hustotou obyvatelstva 8 obyvatel na km2 nebo méně. Pomoc Společenství může být, s výhradou požadavku na koncentraci, rozšířena i na k nim přiléhající menší oblasti, které splňují stejná kritéria hustoty obyvatelstva.

Tyto regiony a oblasti, uváděné v tomto protokolu jako „regiony“, na něž se vztahuje cíl 6, jsou vyjmenovány v příloze I.

OdkazČlánek 3

Pro období 1995 až 1999 tvoří odpovídající výši zdrojů Společenství ze strukturálních fondů a FNOR pro regiony, na něž se vztahuje cíl 6 a které jsou uvedeny v příloze 1, částka 741 milionů ECU v cenách z roku 1995. Příloha 2 uvádí rozdělení zdrojů podle let a členských států. Jde o dodatečné zdroje k původně plánovaným prostředkům pro platby ze strukturálních fondů a FNOR podle nařízení Rady (EHS) č. 2052/88, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2081/93.

OdkazČlánek 4

S výhradou článků 1, 2 a 3 se na cíl 6 vztahují níže uvedená nařízení, zejména ustanovení týkající se cíle 1:

  1. – nařízení Rady (EHS) č. 2080/93;
  2. – nařízení Rady (EHS) č. 2052/88, 4253/88, 4254/88, 4255/88 a 4256/88, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2081/93, 2082/93, 2083/93, 2084/93 a 2085/93.
OdkazČlánek 5

Ustanovení tohoto protokolu, včetně způsobilosti regionů uvedených v příloze 1 k získání pomoci ze strukturálních fondů, budou opět přezkoumána v roce 1999 zároveň s rámcovým nařízením (EHS) č. 2081/93 o strukturálních nástrojích a politikách, v souladu s postupy uvedenými v daném nařízení.

PŘÍLOHA I

Regiony, na něž se vztahuje cíl 6

  1. Finsko:

    Severní a východní regiony na úrovni NUTS II, skládající se z „Maakunta“ (region na úrovni NUTS III) Lappi a tří „Maakunnat“ Kainuu, Pohjois-Karjala a Etelä-Savo, včetně následujících přilehlých oblastí:

    1. – v „Maakunta“ Pohjois-Pohjanmaa: „Seutukunnat“ Ii, Pyhäntä, Kuusamo a Nivala;
    2. – v „Maakunta“ Pohjois-Savo: „Seutukunta“ Nilsiä;
    3. – v „Maakunta“ Keski-Suomi: „Seutukunnat“ Saarijärvi a Viitasaari;
    4. – v „Maakunta“ Keski-Pohjanmaa: „Seutukunta“ Kaustinen.
  1. Švédsko:

    Region na úrovni NUTS II v severním Švédsku, skládající se z „län“ (region na úrovni NUTS III) Norrbotten, Västerbotten a Jämtland, mimo následujících oblastí:

    1. – v Norrbotten: „kommun“ Luleå, „församling“ Överluleå v „kommun“ Boden a „kommun“ Piteå (s výjimkou „folkbokföringsdistrikt“ Markbygden);
    2. – ve Västerbotten: „kommuner“ Nordmaling, Robertsfors, Vännäs a Umeå a „församlingar“ Boliden, Bureå, Burträsk, Byske, Kågedalen, Lövånger, Sankt Olov, Sankt Örjan a Skellefteå v „kommun“ Skellefteå,
    1. ale včetně následujících přilehlých oblastí:
      1. – v „län“ Västernorrland: „kommuner“ Ånge a Sollefteå, „församlingar“ Holm a Liden v „kommun“ Sundsvall a „församlingar“ Anundsjö, Börjna, Skorped a Trehörningsjö v „kommun“ Örnsköldsvik;
      2. – v „län“ Gävleborg: „kommun“ Ljusdal;
      3. – v „län“ Kopparberg: „kommuner“ Älvdalen, Vansbro, Orsa a Malung a „församlingar“ Venjan Våmhus v „kommun“ Mora;
      4. – v „län“ Värmland: „kommun“ Torsby.

    Odkazy na NUTS v této příloze není dotčeno konečné vymezení úrovní NUTS ve výše uvedených regionech a oblastech.

PŘÍLOHA 2

Orientační položky závazků na cíl 6

v milionech. ECU v cenách roku 1995

PŘÍLOHA 2 Orientační položky závazků na cíl 6
199519961997199819991995-1999
Finsko9095101110115511
Švédsko4143464951230
Celkem131138147159166741

Tato čísla zahrnují v příslušných případech, kromě položek na cíle 3, 4 a 5a, položky závazků na pilotní projekty, inovační akce, studie a iniciativy Společenství podle článku 3 a čl. 12 odst. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2052/88, ve znění nařízení (EHS) č. 2081/93.

Protokol č. 7*

Protokol č. 8

o volbách do Evropského parlamentu v některých členských státech, konaných v mezidobí

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

vzhledem k tomu, že některé nové členské státy si přejí mít možnost uspořádat volby do Evropského parlamentu v době mezi podpisem této smlouvy a jejím vstupem v platnost,

SE DOHODLY NA NÁSLEDUJÍCÍCH USTANOVENÍCH:

OdkazČlánek 1

Podle čl. 31 odst. 3 tohoto aktu o přistoupení může každý nový členský stát uspořádat volby do Evropského parlamentu v mezidobí mezi podpisem aktu o přistoupení a jeho vstupem v platnost pro dotyčný stát.

OdkazČlánek 2

Příslušná ustanovení aktu ze dne 20. září 1976 o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, připojeného k rozhodnutí 76/787/ESUO, EHS, Euratom, naposledy pozměněného tímto aktem o přistoupení, se vztahují na volby konané podle tohoto protokolu.

Tyto volby se konají postupy uvedenými v příloze tohoto protokolu.

OdkazČlánek 3

Výsledky voleb konaných podle článků 1 a 2 nabývají účinku dnem, kdy tato smlouva vstupuje v platnost pro nové členské státy, ve kterých se konaly.

OdkazČlánek 4

Pokud jde o zastupitele zvolené podle tohoto protokolu, má ode dne přistoupení dotyčných států:

  1. – Evropský parlament pravomoci stanovené v článku 11 aktu ze dne 20. září 1976 o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách;
  2. – Soudní dvůr stejné pravomoci, jako kdyby se uvedené volby konaly podle čl. 31 odst. 1 aktu o přistoupení.
PŘÍLOHA

Ustanovení týkající se voleb do Evropského parlamentu v některých nových členských státech, konaných v mezidobí

Obecná ustanoveníKAPITOLA I

OdkazČlánek 1

Pro účely této přílohy se:

  1. – „volbami do Evropského parlamentu“ rozumějí volby zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách v souladu s aktem ze dne 20. září 1976 o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (Úř. věst. L 278, 8. 10. 1976, s. 5);
  2. – „volebním obvodem“ rozumí území nového členského státu, v němž jsou členové Evropského parlamentu voleni lidem tohoto státu v souladu s výše uvedeným aktem a v souladu s volebním zákonem tohoto státu;
  3. – „kandidátským státem“ rozumí nový členský stát, který pořádá volby do Evropského parlamentu v souladu s tímto protokolem před vstupem této smlouvy v platnost;
  4. – „kandidátským státem bydliště“ rozumí kandidátský stát, v němž má občan Unie bydliště, ale jehož není státním příslušníkem;
  5. – „domovským členským státem“ rozumí členský stát, jehož je občan Unie státním příslušníkem;
  6. – „voličem ze Společenství“ rozumí každý občan Unie s právem volit ve volbách do Evropského parlamentu v kandidátském státě bydliště v souladu s touto přílohou;
  7. – „osobou ze Společenství s právem být volena“ rozumí každý občan Unie, který má právo být volen ve volbách do Evropského parlamentu v kandidátském státě bydliště na základě této přílohy;
  8. – „seznamem voličů“ rozumí úřední seznam všech voličů s právem volit v daném volebním okrsku nebo místě, sestavený a aktualizovaný příslušným orgánem podle volebního zákona kandidátského státu bydliště, nebo evidence obyvatelstva, pokud je v ní uvedena způsobilost osob volit;
  9. – „rozhodným dnem“ rozumí den nebo dny, k nimž občané Unie musí, podle právních předpisů kandidátského státu bydliště, splnit podmínky nutné k tomu, aby mohli volit nebo být voleni v tomto státě;
  10. – „čestným prohlášením“ rozumí prohlášení dotyčné osoby, za jehož nesprávnost hrozí této osobě sankce podle vnitrostátních právních předpisů.
OdkazČlánek 2

Každá osoba, která k rozhodnému dni:

  1. a) je občanem Unie podle čl. 8 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o ES a
  2. b) není státním příslušníkem kandidátského státu bydliště, ale splňuje podmínky které kandidátský stát bydliště stanoví pro právo volit a být volen vlastním státním příslušníkům,
  3. má právo volit a být volena ve volbách do Evropského parlamentu v kandidátském státě bydliště, pokud nebyla na základě článků 5 a 6 těchto práv zbavena.

Musí-li státní příslušníci kandidátského státu bydliště, aby mohli být voleni, být jeho státními příslušníky po určitou minimální dobu, považuje se tato podmínka za u občanů Unie za splněnou, pokud byli po tuto dobu státními příslušníky kteréhokoli členského státu.

OdkazČlánek 3
  1. 1. Osoba, která volila ve volbách v roce 1994 v kterémkoli členském státě, nesmí volit v kandidátském státě.
  2. 2. Osoba, která kandidovala ve volbách v roce 1994 v kterémkoli členském státě, nesmí kandidovat v kandidátském státě.
OdkazČlánek 4

Pokud jsou státní příslušníci kandidátského státu bydliště povinni pro výkon práva volit nebo být voleni mít ve volebním obvodu dotyčného státu po určitou minimální dobu bydliště, považuje se tato podmínka u voliče ze Společenství nebo osoby ze Společenství s právem být volena za splněnou, pokud měli po tuto dobu bydliště v jiném členském státě. Tímto ustanovením nejsou dotčeny zvláštní podmínky týkající se délky doby pobytu v daném volebním okrsku nebo místě.

OdkazČlánek 5
  1. 1. Každý občan Unie, který má bydliště v kandidátském státě, jehož není státním příslušníkem, a který byl individuálním rozhodnutím v trestních nebo občanských věcech zbaven práva být volen podle práva kandidátského státu bydliště nebo podle práva domovského členského státu, je vyloučen z výkonu tohoto práva v kandidátském státě bydliště ve volbách do Evropského parlamentu.
  2. 2. Kandidatura každého občana Unie ve volbách do Evropského parlamentu v kandidátském státě bydliště bude prohlášena za nepřípustnou, pokud tento občan nemůže předložit písemné potvrzení uvedené v čl. 9 odst. 2.
OdkazČlánek 6
  1. 1. Kandidátský stát bydliště může ověřovat, zda občané Unie, kteří projevili vůli vykonávat v něm své právo volit, nebyli v domovském členském státě tohoto práva zbaveni individuálním rozhodnutím v trestních nebo občanských věcech.
  2. 2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku může kandidátský stát bydliště uvědomit domovský členský stát o prohlášení uvedeném v čl. 8 odst. 2. Za tímto účelem poskytne domovský členský stát v přiměřené lhůtě a vhodným způsobem příslušné běžně dostupné informace; tyto informace mohou obsahovat pouze údaje naprosto nezbytné pro provedení tohoto článku a mohou být použity pouze k tomuto účelu. Stane-li se v důsledku poskytnutých informací obsah prohlášení neplatným, učiní členský stát bydliště příslušné kroky, aby zabránil dotyčné osobě volit.
  3. 3. Domovský členský stát může poskytnout kandidátskému státu bydliště v přiměřené lhůtě a vhodným způsobem jakékoli informace nezbytné pro provedení tohoto článku.
OdkazČlánek 7
  1. 1. Volič ze Společenství vykoná své právo volit v kandidátském státě bydliště, pokud k tomu vyjádřil svou vůli.
  2. 2. Pokud je v kandidátském státě bydliště účast ve volbách povinná, vztahuje se tato povinnost na voliče ze Společenství, kteří k tomu vyjádřili svou vůli.

Výkon práva volit a práva být volenKAPITOLA II

OdkazČlánek 8
  1. 1. Kandidátský stát přijme nezbytná opatření, aby byl voliči ze Společenství, který projevil vůli v tomto státě volit, umožněn zápis do seznamu voličů s dostatečným předstihem před konáním voleb.
  2. 2. Pro zápis do seznamu voličů musí volič ze Společenství předložit stejné doklady jako volič, který je státním příslušníkem. Předloží rovněž čestné prohlášení uvádějící:
    1. a) jeho státní příslušnost a adresu ve volebním obvodu kandidátského státu bydliště;
    2. b) v případě potřeby místo nebo volební okresek kteréhokoli jiného členského státu, v jehož seznamu voličů bylo jeho jméno naposledy zapsáno, a
    3. c) že nevykonal své právo volit ve volbách v roce 1994 v žádném členské státě.
  1. 3. Kandidátský stát bydliště může dále požadovat od voliče ze Společenství, aby:
    1. a) uvedl ve svém prohlášení podle odstavce 2, že není zbaven práva volit ve svém domovském členském státě;
    2. b) předložil platný průkaz totožnosti, a
    3. c) uvedl datum, od kterého pobývá v tomto státě nebo v jiném členském státě.
  1. 4. Voliči ze Společenství zapsaní do seznamu voličů zde zůstanou zapsáni za stejných podmínek jako voliči, kteří jsou státními příslušníky, až do doby, kdy požádají o vymazání nebo až do doby úředního vymazání z důvodu, že přestali splňovat podmínky pro výkon práva volit.
OdkazČlánek 9
  1. 1. Při předání žádosti o kandidaturu se musí osoba ze Společenství s právem být volena prokázat stejnými doklady jako osoba s právem být volena, která je státním příslušníkem. Dále předloží čestné prohlášení uvádějící:
    1. a) její státní příslušnost a adresu ve volebním obvodu kandidátského státu bydliště;
    2. b) že nekandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v roce 1994 v žádném jiném členském státě, a
    3. c) v případě potřeby místo nebo volební okrsek kteréhokoli jiného členského státu, v jehož seznamu voličů bylo její jméno naposledy zapsáno.
  1. 2. Při předání žádosti o kandidaturu musí osoba ze Společenství s právem být volena také předložit písemné potvrzení příslušných správních orgánů domovského členského státu, které osvědčuje, že není zbavena práva být volena v uvedeném členském státě nebo že žádná taková nezpůsobilost není těmto orgánům známa.
  2. 3. Kandidátský stát bydliště může od osoby ze Společenství s právem být volena požadovat také předložení platného průkazu totožnosti. Může od ní rovněž požadovat uvedení data, od kterého je státním příslušníkem členského státu.
OdkazČlánek 10
  1. 1. Kandidátský stát bydliště informuje dotyčnou osobu o tom, co bylo učiněno ve věci její žádosti o zapsání do seznamu voličů nebo o rozhodnutí ve věci přípustnosti její kandidatury.
  2. 2. Pokud je osobě zápis do seznamu voličů odmítnut nebo je její kandidatura zamítnuta, může tato osoba využít stejné opravné prostředky, které stanoví právní předpisy kandidátského státu bydliště pro voliče a osoby s právem být voleny, jež jsou jeho státními příslušníky.
OdkazČlánek 11

Kandidátský stát bydliště včas a vhodným způsobem uvědomí voliče ze Společenství a osoby ze Společenství s právem být voleny o podmínkách a pravidlech pro výkon práva volit a být volen v tomto státě.

OdkazČlánek 12

Současné členské státy a kandidátský stát si vyměňují informace požadované pro provedení článku 3.

Odchylky a přechodná ustanoveníKAPITOLA III

OdkazČlánek 13
  1. 1. Pokud v kandidátském státě ke dni 1. ledna 1993 přesahuje poměr občanů Unie, kteří zde mají bydliště, avšak nejsou jeho státními příslušníky, a kteří dosáhli věku pro právo volit, 20 % celkového počtu všech osob s právem volit, může tento kandidátský stát odchylně od článků 2, 8 a 9:
    1. a) vyhradit právo volit voličům ze Společenství, kteří mají bydliště v kandidátském státě po určitou minimální dobu, jež nesmí přesáhnout pět let;
    2. b) vyhradit právo být volen pro osoby ze Společenství s právem být voleny, které mají bydliště v kandidátském státě po určitou minimální dobu, jež nesmí přesáhnout deset let.

    Těmito ustanoveními nejsou dotčena příslušná opatření, která může kandidátský stát přijmout ohledně sestavování kandidátních listin a která mají usnadnit zejména zapojení občanů Unie, kteří nejsou jeho státními příslušníky.

    Avšak na voliče ze Společenství a osoby ze Společenství s právem být voleny, kteří z důvodu skutečnosti, že mají bydliště mimo svůj domovský členský stát, nebo z důvodu délky jejich pobytu nemají právo v tomto domovském státě volit nebo být voleni, se nevztahují podmínky týkající se délky pobytu, stanovené v prvním pododstavci.

  1. 2. Kandidátský stát, který použije odchylky v souladu s odstavcem 1, předloží Komisi veškeré potřebné podklady.

Protokol č. 9*

o silniční, železniční a kombinované dopravě v Rakousku

DEFINICEČÁST I

OdkazČlánek 1

Pro účely tohoto protokolu se rozumí:

  1. a) „vozidlem“ vozidlo, jak je definováno v článku 2 nařízení (EHS) č. 881/92 použitelného v den podpisu smlouvy o přistoupení;
  2. b) „mezinárodní dopravou“ mezinárodní doprava, jak je definována v článku 2 nařízení (EHS) č. 881/92 použitelného v den podpisu smlouvy o přistoupení;
  3. c) „tranzitní přepravou přes Rakousko“ přeprava přes rakouské území z výchozího místa do místa určení, která obě leží mimo rakouské území;
  4. d) „těžkým nákladním vozidlem“ každé motorové vozidlo o nejvyšší povolené hmotnosti větší než 7,5 tuny, evidované v členském státě a určené k přepravě zboží nebo tahání přívěsů, včetně souprav tahače s návěsem, a každý přívěs o nejvyšší povolené hmotnosti větší než 7,5 tuny, tažený motorovým vozidlem evidovaným v členském státě o nejvyšší povolené hmotnosti 7,5 tuny;
  5. e) „tranzitní přepravou zboží po silnici přes Rakousko“ přeprava těžkými nákladními vozidly přes Rakousko bez ohledu na to, zda jsou naložené nebo nikoli;
  6. f) „kombinovanou dopravou“ přeprava zboží těžkými nákladními vozidly nebo prostředky nákladní přepravy, které uskutečňují část jízdy po železnici, a jízdu buď zahájí, nebo ukončí po silnici, takže tranzitní přeprava v žádném případě nemůže při své jízdě buď z výchozího místa, nebo do koncového místa trasy proběhnout přes rakouské území pouze po silnici;
  7. g) „dvoustrannými jízdami“ mezinárodní přeprava při jízdách provedených vozidlem, kdy výchozí místo nebo cílové místo je v Rakousku a cílové místo nebo výchozí místo je v jiném členském státě, a jízdy bez nákladu provedené v souvislosti s takovýmito jízdami.

ŽELEZNIČNÍ A KOMBINOVANÁ DOPRAVAČÁST II

OdkazČlánek 2

Tato část se vztahuje na opatření týkající se ustanovení o železniční a kombinované dopravě přes území Rakouska.

OdkazČlánek 3

Společenství a dotyčné členské státy v rámci svých pravomocí přijímají a úzce koordinují opatření zaměřená na rozvoj a podporu železniční a kombinované dopravy pro přepravu zboží přes Alpy.

OdkazČlánek 4

Společenství při vypracování hlavních směrů uvedených v článku 129c Smlouvy o ES zajišťuje, aby dopravní trasy definované v příloze 1 tvořily součást transevropských sítí železniční a kombinované dopravy, a dále aby byly považovány za projekty společného zájmu.

OdkazČlánek 5

Společenství a dotyčné členské státy v rámci svých pravomocí provádějí opatření uvedená v příloze 2.

OdkazČlánek 6

Společenství a dotyčné členské státy usilují co nejvíce o rozvoj a využívání dodatečné kapacity železniční dopravy uvedené v příloze 3.

OdkazČlánek 7

Společenství a dotyčné členské státy přijímají opatření, aby zvýšily poskytování služeb železniční a kombinované dopravy; tato opatření jsou případně s výhradou jiných ustanovení Smlouvy o ES přijímána po konzultaci se železničními společnostmi a jinými poskytovateli železničních služeb. Přednost by měla být dána opatřením stanoveným v předpisech Společenství o železniční a kombinované dopravě. Při provádění všech opatření má být věnována zvláštní pozornost konkurenceschopnosti, efektivnosti a průhlednosti nákladů týkajících se železniční a kombinované dopravy. Příslušné členské státy mají usilovat o přijetí zejména takových opatření, která by zajistila konkurenceschopnost cen kombinované dopravy vůči cenám jiných druhů dopravy. Každá pomoc poskytnutá na tyto účely musí být v souladu s předpisy Společenství.

OdkazČlánek 8

V případě závažné havárie v železniční dopravě, například v případě přírodní katastrofy, vyvine Společenství a dotyčné členské státy veškeré možné společné úsilí k udržení plynulého chodu dopravy. Přednost je třeba dávat citlivým nákladům, například potravinám podléhajícím rychlé zkáze.

OdkazČlánek 9

Fungování této části přezkoumá Komise postupem podle článku 16.

SILNIČNÍ DOPRAVAČÁST III

OdkazČlánek 10

Tato část se vztahuje na silniční přepravu zboží provozovanou na území Společenství.

OdkazČlánek 11
  1. 1. Na jízdy, které představují tranzitní přepravu zboží po silnici přes Rakousko, se vztahuje režim stanovený pro jízdy pro vlastní potřebu a pro jízdy pro cizí potřebu podle první směrnice Rady ze dne 23. července 1962 a nařízení Rady (EHS) č. 881/92, s výhradou ustanovení tohoto článku.
  2. 2. Do 1. ledna 1998 se použijí tato ustanovení:
    1. a) Celkové emise NOx těžkých nákladních vozidel projíždějících tranzitem přes Rakousko se musí v době od 1. ledna 1992 do 31. prosince 2003 snížit o 60 %, jak uvádí tabulka v příloze 4.
    2. b) Snižování celkového objemu emisí NOx těžkých nákladních vozidel je spravováno pomocí systému ekobodů. Podle tohoto systému se u každého těžkého nákladního vozidla vyžaduje určitý počet ekobodů, který se rovná objemu jeho emisí NOx (což je hodnota povolená v rámci shodnosti výroby (COP) nebo vyplývající ze schválení typu). Metoda výpočtu a správy těchto bodů je popsána v příloze 5.
    3. c) Překročí-li počet tranzitních jízd v kterémkoli roce referenční počet stanovený na rok 1991 o více než 8 %, přijme Komise postupem podle článku 16 vhodná opatření v souladu s bodem 3 přílohy 5.
    4. d) Rakousko včas vydá a dá k dispozici karty ekobodů, které jsou podle přílohy 5 potřebné ke správě systému ekobodů pro těžká nákladní vozidla projíždějící tranzitem přes Rakousko.
    5. e) Ekobody rozděluje Komise mezi členské státy v souladu s předpisy, které mají být přijaty podle odstavce 6.
  1. 3. Rada na základě zprávy Komise do 1. ledna 1998 přezkoumá fungování ustanovení týkajících se tranzitní přepravy zboží po silnici přes Rakousko. Toto přezkoumání se provede v souladu se základními zásadami práva Společenství, například s řádným fungováním vnitřního trhu, zejména s volným pohybem zboží a služeb, ochranou životního prostředí v zájmu Společenství jako celku a bezpečností dopravy. Nerozhodne-li Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně jinak, prodlužuje se přechodné období, během nějž se uplatňuje odstavec 2, do 1. ledna 2001.
  2. 4. Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí vypracuje do 1. ledna 2001 vědeckou studii o tom, v jaké míře bylo dosaženo splnění cíle snížení znečistění stanoveného v odst. 2 písm. a). Dospěje-li Komise k závěru, že tohoto cíle bylo udržitelným způsobem dosaženo, přestane se odstavec 2 uplatňovat dne 1. ledna 2001. Dospěje-li Komise k závěru, že tohoto cíle nebylo udržitelným způsobem dosaženo, může Rada podle článku 75 Smlouvy o ES přijmout v rámci Společenství opatření, která zajistí rovnocennou ochranu životního prostředí, zejména snížení znečistění o 60 %. Nepřijme-li Rada taková opatření, přechodné období se automaticky prodlouží o závěrečné tříleté období, během nějž se použije odstavec 2.
  3. 5. Od konce přechodného období se acquis communautaire uplatňuje v plném rozsahu.
  4. 6. Komise přijme postupem podle článku 16 podrobná opatření ohledně postupů týkajících se systému ekobodů, rozdělování ekobodů a technických otázek spojených s uplatňováním tohoto článku, která vstoupí v platnost v den přistoupení Rakouska.

    Opatření uvedená v prvním pododstavci zajistí zachování současné situace pro stávající členské státy, která vyplývá z uplatňování nařízení Rady (EHS) č. 3637/92 a správní dohody podepsané dne 23. prosince 1992, která stanoví den vstupu v platnost a postupy pro zavedení systému ekobodů uvedeného v dohodě o přepravě. Je nutno vyvinout veškeré nezbytné úsilí s cílem zajistit, aby podíl ekobodů přidělený Řecku dostatečně odpovídal řeckým potřebám v této souvislosti.

OdkazČlánek 12
  1. 1. Na mezinárodní nákladní dopravu při jízdách mezi členskými státy se vztahuje režim stanovený nařízením Rady (EHS) č. 881/92, s výhradou ustanovení tohoto článku. Tato ustanovení jsou použitelná do 31. prosince 1996.
  2. 2. Současné kvóty pro dvoustranné jízdy jsou postupně liberalizovány a volný pohyb dopravních služeb se stane skutečností dnem 1. ledna 1997. První etapa liberalizace nabývá účinku dnem přistoupení Rakouska, druhá etapa dnem 1. ledna 1996.

    V případě potřeby může Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou přijmout vhodná opatření za tímto účelem.

  1. 3. Aby se zabránilo obcházení článku 11, přijme Rada podle článku 75 Smlouvy nejpozději do 1. ledna 1997 vhodná a jednoduchá opatření.
  2. 4. Dokud se uplatňuje čl. 11 odst. 2, přijímají členské státy v případě potřeby, v rámci své vzájemné spolupráce, opatření slučitelná se Smlouvou o ES proti zneužívání systému ekobodů.
  3. 5. Dopravci, kteří jsou držiteli povolení Společenství vydaného příslušnými orgány v Rakousku, nejsou oprávněni provádět mezinárodní nákladní dopravu jízdami, při kterých nedochází v Rakousku ani k naložení ani k vyložení zboží. Všechny tyto jízdy, které zahrnují tranzit přes Rakousko, však podléhají ustanovením článku 11 a také, s výjimkou jízd mezi Německem a Itálií, stávajícím kvótám, na které se vztahují výše uvedená ustanovení odstavce 2.
OdkazČlánek 13
  1. 1. Do 31. prosince 1996 se nařízení (EHS) č. 3118/93 nevztahuje na dopravce, kteří jsou držiteli povolení Společenství vydaného příslušnými orgány v Rakousku pro provozování vnitrostátní přepravy zboží po silnici v jiných členských státech.
  2. 2. Během uvedené doby se nařízení (EHS) č. 3118/93 nevztahuje na dopravce, kteří jsou držiteli povolení Společenství vydaného příslušnými orgány v jiných členských státech pro provozování vnitrostátní přepravy zboží po silnici v Rakousku.
OdkazČlánek 14
  1. 1. Na hranicích mezi Rakouskem a ostatními členskými státy nejsou prováděny žádné kontroly. Odchylně od nařízení (EHS) č. 4060/89 a (EHS) č. 3912/92 a odchylně od článku 153 aktu o přistoupení však mohou být do dne 31. prosince 1996 zachovány nediskriminační fyzické kontroly vyžadující, aby vozidla zastavila pouze k ověření ekobodů přidělených na základě článku 11 a dopravních povolení uvedených v článku 12. Tyto kontroly nesmějí způsobit neodůvodněné zpomalení obvyklé dopravy.
  2. 2. O všech metodách kontroly, včetně elektronických systémů, které se použijí po dni 31. prosince 1996 a které se týkají provádění článku 11, bude rozhodnuto v nezbytném rozsahu postupem podle článku 16.
OdkazČlánek 15
  1. 1. Rakousko může odchylně od čl. 7 písm. f) směrnice 97/89/EHS uplatňovat do dne 31. prosince 1995 poplatky za užívání nejvýše v částce 3750 ECU ročně, včetně správních nákladů, a do dne 31. prosince 1996 nejvýše v částce 2500 ECU ročně, včetně správních nákladů.
  2. 2. Využije-li Rakousko možnost uvedenou v odstavci 1, uplatní podle první věty čl. 7 písm. g) směrnice 93/89/EHS do dne 31. prosince 1995 poplatek za užívání nejvýše v částce 18 ECU denně, 99 ECU týdně a 375 ECU měsíčně, včetně správních nákladů, a do dne 31. prosince 1996 nejvýše v částce 12 ECU denně, 66 ECU týdně a 250 ECU měsíčně, včetně správních nákladů.
  3. 3. Rakousko uplatní 50% snížení sazby poplatků za užívání, uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, u vozidel evidovaných v Irsku a v Portugalsku do dne 31. prosince 1996 a u vozidel evidovaných v Řecku do dne 31. prosince 1997.
  4. 4. Do dne 31. prosince 1995 může Itálie uplatnit na vozidla evidovaná v Rakousku poplatek nejvýše v částce 6,5 ECU za jeden vstup, včetně správních nákladů, a do dne 31. prosince 1996 nejvýše v částce 3,5 ECU. Uvedený poplatek je spravován způsobem shodným s ustanovením čl. 7 písm. c) směrnice 93/89/EHS.

OBECNÁ USTANOVENÍČÁST IV

OdkazČlánek 16
  1. 1. Komisi je nápomocen výbor skládající se ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.
  2. 2. Má-li být zahájen postup podle tohoto článku, zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda stanovit podle naléhavosti věci. Stanovisko se přijímá většinou stanovenou v čl. 148 odst. 2 Smlouvy pro přijímání rozhodnutí, která má Rada přijímat na návrh Komise. Hlasům zástupců členských států ve výboru je přidělena váha stanovená v uvedeném článku. Předseda nehlasuje.
  3. 3. Komise přijímá zamýšlená opatření, jsou-li v souladu se stanoviskem výboru.

    Pokud zamýšlená opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, předloží Komise Radě neprodleně návrh opatření, která mají být přijata. Rada se usnese kvalifikovanou většinou.

  1. 4. Pokud se Rada neusnese ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jí byl návrh předán, přijme navrhovaná opatření Komise.