Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Minamatské úmluvy o rtuti  

1. 1. Smluvní strana může dát podnět k rozhodčímu řízení v souladu s článkem 25 úmluvy písemným oznámením druhé straně nebo stranám sporu. K oznámení musí být přiloženo prohlášení žalobního nároku, společně s jakýmikoli podpůrnými dokumenty. V tomto oznámení musí být uveden předmět rozhodčího řízení a musí obsahovat zvláště články úmluvy, jejichž výkladu nebo uplatňování se řízení týká.
2. 2. Strana uplatňující nárok oznámí sekretariátu, že postupuje spor k rozhodčímu řízení podle článku 25 této úmluvy. Oznámení musí být doplněno písemným oznámením zaslaným stranou uplatňující nárok, prohlášením o žalobním nároku a podpůrnými dokumenty podle odstavce 1 výše. Sekretariát rozešle takto obdržené informace všem smluvním stranám.

1. 1. Jestliže se spor postupuje k rozhodčímu řízení podle článku 1 výše, ustanoví se rozhodčí soud. Soud bude tvořen třemi členy.
2. 2. Každá strana sporu jmenuje jednoho rozhodce a oba takto jmenovaní rozhodci na základě společné dohody určí rozhodce třetího, který se stane předsedou rozhodčího soudu. Předseda soudu nesmí být národnosti žádné ze stran sporu, nesmí mít obvyklé bydliště na území žádné z těchto stran, nesmí být zaměstnancem žádné z nich a nesmí v daném sporu vystupovat v jakékoli jiné funkci.
3. 3. Volná místa rozhodců budou obsazena způsobem stanoveným pro první jmenování rozhodců.

1. 1. Jestliže jedna ze stran sporu nejmenuje rozhodce do dvou měsíců ode dne, kdy žalovaná strana obdrží oznámení o rozhodčím řízení, druhá strana o tom může informovat generálního tajemníka Organizace spojených národů, který v další lhůtě dvou měsíců rozhodce určí.
2. 2. Jestliže nebude ve lhůtě dvou měsíců ode dne jmenování druhého rozhodce určen předseda rozhodčího soudu, určí předsedu generální tajemník Organizace spojených národů na žádost jedné ze stran, a to v další lhůtě dvou měsíců.

Rozhodčí soud je povinen činit rozhodnutí v souladu s ustanoveními úmluvy a s mezinárodním právem.

Jestliže se strany sporu nedohodnou jinak, určí si rozhodčí soud vlastní jednací řád.

Rozhodčí soud může na žádost jedné ze stran sporu navrhnout nezbytné předběžné ochranné opatření.

Strany sporu jsou povinny usnadnit práci rozhodčího soudu a využitím veškerých pro ně dostupných prostředků především:

1. a) poskytnout rozhodčímu soudu veškeré příslušné dokumenty, informace a prostředky a
2. b) umožnit mu, bude-li to nutné, předvolat svědky nebo znalce a získat od nich důkazy.

Strany a rozhodci jsou povinni chránit důvěrnost všech informací nebo dokumentů, které důvěrně obdrželi v průběhu řízení u rozhodčího soudu.

Pokud rozhodčí soud nerozhodne z důvodu zvláštních okolností jinak, náklady rozhodčího soudu nesou strany sporu rovným dílem. Rozhodčí soud je povinen vést záznamy o veškerých svých nákladech a poskytnout stranám jejich konečné vyúčtování.

Strana, která má na předmětu sporu právní zájem a rozhodnutí o sporu se ji může dotknout, může se souhlasem rozhodčího soudu do řízení zasahovat.

Rozhodčí soud může vyslechnout protinávrhy, které vyplynou přímo z předmětu sporu, a rozhodnout o nich.

O procesních i věcných otázkách předmětu sporu rozhoduje rozhodčí soud většinou hlasů svých členů.

1. 1. Jestliže se jedna ze stran sporu nedostaví k rozhodčímu soudu nebo neuplatní svou obhajobu, druhá strana může požádat soud, aby v řízení pokračoval a vynesl rozhodnutí. Nepřítomnost jedné ze stran nebo skutečnost, že strana neuplatní svou obhajobu, není překážkou řízení.
2. 2. Před vynesením konečného rozhodnutí je rozhodčí soud povinen přesvědčit se, že žaloba je z věcného i právního hlediska odůvodněná.

Rozhodčí soud je povinen vynést konečné rozhodnutí do pěti měsíců ode dne, kdy byl ustaven v plném počtu, pokud nepovažuje za nutné prodloužit tuto lhůtu o dobu, která by neměla přesáhnout dalších pět měsíců.

Konečné rozhodnutí rozhodčího soudu se musí omezit na předmět sporu a musí v něm být uvedeno odůvodnění, na němž se zakládá. Musí obsahovat jména a příjmení zúčastněných členů a datum vynesení konečného rozhodnutí. Kterýkoliv člen soudu může ke konečnému rozhodnutí přiložit samostatný nebo nesouhlasný názor.

Konečné rozhodnutí je pro obě strany sporu závazné. Výklad úmluvy obsažený v rozhodnutí je závazný také pro smluvní stranu, která do sporu zasahuje podle výše uvedeného článku 10, a to pokud jde o skutečnosti, které vedly k jejímu zapojení do sporu. Proti konečnému rozhodnutí se nelze odvolat, pokud se strany sporu předem nedohodly na odvolacím řízení.

Jakýkoli spor, který by vznikl mezi stranami vázanými konečným rozhodnutím podle výše uvedeného článku 16 a týkal by se výkladu nebo způsobu provedení tohoto rozhodnutí, může kterákoli z těchto stran předložit k rozhodnutí rozhodčímu soudu, který rozhodnutí vydal.

Žádost strany sporu o zřízení smírčí komise v návaznosti na odstavec 6 článku 25 bude zaslána v písemné formě sekretariátu a v kopii druhé straně nebo stranám sporu. Sekretariát bezodkladně informuje o této skutečnosti všechny smluvní strany.

1. 1. Smírčí komise se skládá ze tří členů, pokud se strany nedohodnou jinak. Každá z dotčených stran jmenuje jednoho člena a ti společně zvolí předsedu komise.
2. 2. V případě sporu mezi více než dvěma stranami, strany, které sdílejí stejný zájem, se společně dohodnou na jmenování svého člena komise.

Jestliže strany sporu nejmenují členy komise do dvou měsíců ode dne, kdy sekretariát obdržel písemnou žádost uvedenou v článku 1 výše, generální tajemník Organizace spojených národů jmenuje na základě žádosti jedné ze stran tyto členy v další lhůtě dvou měsíců.

Jestliže nebude předseda smírčí komise určen do dvou měsíců poté, co byl jmenován druhý člen komise, generální tajemník Organizace spojených národů jmenuje na základě žádosti jedné ze stran sporu předsedu ve lhůtě dalších dvou měsíců.

Smírčí komise pomáhá stranám sporu nezávislým a nestranným způsobem dosáhnout přátelské urovnání.

1. 1. Smírčí komise může vést smírčí řízení způsobem, který považuje za vhodný, při zohlednění okolností případu a stanovisek stran sporu včetně žádostí o rychlé urovnání. Jestliže se zúčastněné strany sporu nedohodnou jinak, určí si smírčí komise vlastní jednací řád.
2. 2. Smírčí komise může kdykoliv během řízení předložit návrhy nebo doporučení k vyřešení sporu.

Strany sporu spolupracují se smírčí komisí. Zejména se vynasnaží splnit požadavky komise ohledně předložení písemných materiálů, poskytnutí důkazů a účasti na jednáních. Strany sporu a členové smírčí komise jsou povinni chránit důvěrnost všech informací nebo dokumentů, které důvěrně obdrželi v průběhu řízení u komise.

Smírčí komise rozhoduje většinou hlasů svých členů.

Pokud nebyl spor rozřešen, smírčí komise vyhotoví zprávu s doporučeními pro rozhodnutí o sporu do dvanácti měsíců ode dne, kdy byla ustanovena; strany jsou povinny tuto zprávu v dobré víře uvážit.

O jakékoli neshodě týkající se působnosti smírčí komise zabývat se jí předloženou věcí rozhodne komise.

Náklady na jednání smírčí komise ponesou rovnoměrně zúčastněné strany sporu, pokud se nedohodnou jinak. Komise si vede záznamy o veškerých svých nákladech a stranám předloží jejich konečné vyúčtování.