Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o vzájené pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii

Vztah k jiným úmluvám o vzájemné pomoci

1. 1. Účelem této úmluvy je doplnit níže uvedené dohody a usnadnit jejich uplatňování mezi členskými státy Evropské unie:
   1. a) Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 (dále jen „Evropská úmluva o vzájemné pomoci“);
   2. b) dodatkový protokol ze dne 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci;
   3. c) ustanovení o vzájemné pomoci v trestních věcech Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (dále jen „Schengenská prováděcí úmluva“), která se podle čl. 2 odst. 2 nezrušují;
   4. d) kapitolu 2 Smlouvy o vydávání a vzájemné pomoci v trestních věcech mezi Belgickým královstvím, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím ze dne 27. června 1962, pozměněnou protokolem ze dne 11. května 1974 (dále jen „Beneluxská smlouva“) ve vztazích mezi členskými státy Hospodářské unie Beneluxu.

1. 2. Touto úmluvou není dotčeno použití výhodnějších ustanovení dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi členskými státy, nebo podle čl. 26 odst. 4 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci, ujednání v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech dohodnutých na základě jednotných právních předpisů nebo zvláštního systému vzájemného používání opatření o vzájemné pomoci na jejich územích.

Ustanovení týkající se schengenského acquis

1. 1. Články 3, 5, 6, 7, 12 a 23 a v rozsahu týkajícím se článku 12 články 15 a 16 a v rozsahu týkajícím se uvedených článků článek 1 představují opatření pozměňující nebo rozvíjející akty uvedené v příloze A Dohody uzavřené Radou Evropské unie s Islandskou republikou a Norským královstvím o přistoupení Islandu a Norska a o jejich zapojení do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis¹).
2. 2. Ustanovení čl. 49 písm. a) a články 52, 53 a 73 Schengenské prováděcí úmluvy se zrušují.

Řízení, při kterých je vzájemná pomoc také poskytována

1. 1. Vzájemná pomoc je také poskytována při řízení před správními orgány pro činy postihované podle vnitrostátních právních předpisů dožadujícího nebo dožádaného členského státu nebo obou z důvodu porušení právních předpisů za předpokladu, že by jejich rozhodnutí mohlo vést k řízení před soudem s příslušností zejména v trestních věcech.
2. 2. Vzájemná pomoc je také poskytována v souvislosti s trestním řízením a řízením ve smyslu odstavce 1, které se týká skutků a porušení předpisů, za které může v dožadujícím členském státě nést odpovědnost právnická osoba.

Formální náležitosti a postupy při vyřizování žádostí o vzájemnou pomoc

1. 1. Při poskytování vzájemné pomoci se musí dožádaný členský stát řídit formálními náležitostmi a postupy výslovně uvedenými dožadujícím členským státem, pokud tato úmluva nestanoví jinak, a za podmínky, že tyto formální náležitosti a postupy neodporují základním právním zásadám dožádaného členského státu.
2. 2. Dožádaný členský stát vyřídí žádost o vzájemnou pomoc co nejdříve, přičemž se v nejvyšší možné míře řídí procesními a jinými lhůtami uvedenými dožadujícím členským státem. Dožadující členský stát lhůty odůvodní.
3. 3. Nemůže-li být žádost vyřízena nebo nemůže-li být vyřízena v celém rozsahu podle požadavků dožadujícího členského státu, vyrozumějí o tom orgány dožádaného členského státu neprodleně orgány dožadujícího členského státu a sdělí podmínky, za kterých by bylo možné žádost vyřídit. Orgány dožadujícího a dožádaného členského státu se mohou následně dohodnout na dalším průběhu, aby bylo možné tyto podmínky splnit.
4. 4. Lze-li předpokládat, že lhůty dožadujícího členského státu nelze splnit, a pokud důvody uvedené v odst. 2 druhé větě výslovně uvádějí, že by zpoždění podstatně narušilo řízení vedené v dožadujícím členském státě, uvedou orgány dožádaného členského státu neprodleně dobu, kterou považují za nezbytnou pro vyřízení žádosti. Orgány dožadujícího členského státu neprodleně sdělí, zda na žádosti nadále trvají. Orgány dožadujícího a dožádaného členského státu se mohou následně dohodnout na dalším postupu týkajícím se žádosti.

Zasílání a doručování procesních písemností

1. 1. Každý členský stát zasílá přímo poštou osobám, které se nacházejí na území jiného členského státu, jim určené procesní písemnosti.
2. 2. Procesní písemnosti mohou být zaslány prostřednictvím příslušných orgánů dožádaného členského státu pouze tehdy, pokud
   1. a) adresa osoby, které je písemnost určena, není známa nebo není jistá;
   2. b) podle platných procesních předpisů dožadujícího členského státu se vyžaduje doklad o doručení písemnosti adresátovi jiný, než který lze získat prostředictvím pošty;
   3. c) písemnost nelze doručit poštou;
   4. d) dožadující členský stát má oprávněné důvody se domnívat, že doručení poštou by bylo neúčinné nebo nevhodné.

1. 3. Lze-li předpokládat, že adresát nezná jazyk, ve kterém je písemnost vyhotovena, je třeba přeložit ji nebo alespoň její důležité části do jazyka (jednoho z jazyků) členského státu, na jehož území se adresát nachází. Pokud je orgánu, který písemnost vydal, známo, že adresát zná pouze jiný jazyk, musí být písemnost nebo alespoň její důležité části přeloženy do tohoto jiného jazyka.
2. 4. Ke všem procesním písemnostem musí být přiložena zpráva, že adresát může obdržet informace od orgánu, který písemnost vydal, nebo od jiných orgánů v daném členském státě, pokud jde o jeho práva a povinnosti týkající se písemnosti. Na tuto zprávu se vztahuje také odstavec 3.
3. 5. Tímto článkem není dotčeno použití článků 8, 9 a 12 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článků 32, 34 a 35 Beneluxské smlouvy.

Zasílání žádostí o vzájemnou pomoc

1. 1. Žádosti o vzájemnou pomoc a výměny informací bez žádosti ve smyslu článku 7 se podávají písemně nebo prostředky schopnými zachytit písemný záznam za podmínek umožňujících přijímajícímu členskému státu ověřit jejich pravost. Žádosti se podávají přímo mezi justičními orgány, které jsou pro jejich podání a vyřízení místně příslušné, a jejich vyřízení se zasílá stejným způsobem, pokud tento článek nestanoví jinak.

   Informace poskytované členským státem s ohledem na řízení před soudy jiného členského státu ve smyslu článku 21 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a ve smyslu článku 42 Beneluxské smlouvy mohou být sdělovány mezi příslušnými justičními orgány přímo.

1. 2. Odstavcem 1 není dotčena možnost zaslat nebo vyřídit žádosti ve zvláštních případech
   1. a) mezi ústředním orgánem členského státu a ústředním orgánem jiného členského státu, nebo
   2. b) mezi justičním orgánem jednoho členského státu a ústředním orgánem jiného členského státu nebo naopak.

1. 3. Bez ohledu na odstavec 1 mohou Spojené království a Irsko při oznámení podle čl. 27 odst. 2 prohlásit, že žádosti a sdělení jim zasílané uvedené v prohlášení musí být zasílány přes jejich ústřední orgán. Tyto členské státy mohou kdykoliv dalším prohlášením omezit rozsah takového prohlášení, aby posílily účinek odstavce 1. Učiní tak tehdy, kdy pro ně vstoupí v platnost ustanovení o vzájemné pomoci vyplývající ze Schengenské prováděcí úmluvy.
   Každý členský stát může použít zásadu vzájemnosti ve vztahu k prohlášením uvedeným výše.
2. 4. Jakákoliv žádost o vzájemnou pomoc v naléhavém případě může být učiněna prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol) nebo orgánu příslušného podle aktů přijatých v souladu se Smlouvou o Evropské unii.
3. 5. Pokud jde o žádosti podle článků 12, 13 nebo 14 a příslušným orgánem je justiční orgán nebo ústřední orgán jednoho členského státu a policejní nebo celní orgán jiného členského státu, může být žádost předána a vyřízena přímo mezi těmito orgány. Na tyto styky se vztahuje také odstavec 4.
4. 6. Pokud se žádost o vzájemnou pomoc vztahuje k řízení uvedenému v čl. 3 odst. 1 a příslušným orgánem je justiční orgán nebo ústřední orgán jednoho členského státu a správní orgán jiného členského státu, může být žádost předána a vyřízena přímo mezi těmito orgány.
5. 7. Kterýkoliv členský stát může prohlásit při oznámení podle čl. 27 odst. 2, že není vázán odst. 5 první větou nebo odstavcem 6 tohoto článku nebo oběma, nebo že bude tato ustanovení uplatňovat pouze za určitých podmínek, které vymezí. Toto prohlášení může kdykoliv odvolat nebo změnit.
6. 8. Níže uvedené žádosti nebo sdělení si členské státy předávají prostřednictvím svých ústředních orgánů:
   1. a) žádosti o dočasné předání nebo průvoz osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu článku 9 této úmluvy, článku 11 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 33 Beneluxské smlouvy;
   2. b) informace z rejstříků trestů ve smyslu článku 22 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 43 Beneluxské smlouvy. Žádosti o kopie rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci mohou být však předávány přímo příslušným orgánům.

Výměna informací bez žádosti

1. 1. Příslušné orgány členských států si mohou v rámci mezí stanovených jejich vnitrostátními právními předpisy vyměňovat informace bez žádosti, pokud se týkají trestných činů a porušení právních předpisů podle čl. 3 odst. 1, jejichž potrestám nebo vyřízení spadá do pravomoci přijímajícího orgánu v době, kdy je informace předávána.
2. 2. Orgán poskytující informace může podle svých vnitrostátních právních předpisů stanovit, za jakých podmínek může přijímající orgán tyto informace použít.
3. 3. Přijímající orgán je těmito podmínkami vázán.