Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o vzájené pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii

Vrácení

1. 1. Dožádaný členský stát může na žádost dožadujícího členského státu, a aniž jsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře, předat dožadujícímu státu věci získané trestnou činností, aby je vrátil oprávněným vlastníkům.
2. 2. Dožádaný členský stát se může při použití článků 3 a 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a čl. 24 odst. 2 a článku 29 Beneluxské smlouvy vzdát vrácení věcí buď před jejich předáním, nebo po jejich předání dožadujícímu členskému státu, pokud by se tím usnadnilo jejich vrácení oprávněnému vlastníkovi. Práva třetích osob nabytá v dobré víře tím nejsou dotčena.
3. 3. V případě, že se dožádaný členský stát vzdá vrácení věcí před jejich předáním dožadujícímu členskému státu, neuplatní dožádaný členský stát k těmto věcem zástavní ani jiné zajišťovací právo, ani jiný nárok podle daňových a celních předpisů.

   Vzdáním se nároku na vrácení věci podle odstavce 2 není dotčeno právo dožádaného členského státu vybrat od oprávněného vlastníka daně nebo jiné poplatky.

Dočasné předání osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pro účely vyšetřování

1. 1. Dojde-li k dohodě mezi příslušnými orgány dotyčných členských států, může členský stát, který požádal o vyšetřování, pro které je nezbytná přítomnost osoby držené ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na jeho území, dočasně tuto osobu předat na území členského státu, ve kterém se má vyšetřování konat.
2. 2. Dohoda stanoví podrobnosti o dočasném předání osoby a lhůtu, ve které musí být vrácena na území dožadujícího členského státu.
3. 3. Pokud je předání podmíněno souhlasem dotyčné osoby, poskytne se neprodleně dožádanému členskému státu její písemný souhlas nebo jeho kopie.
4. 4. Doba, po kterou bude tato osoba zbavena na území dožádaného členského státu svobody, se započítává do doby trvání vazby nebo trestu odnětí svobody, které dotyčná osoba vykonává nebo má vykonat na území dožadujícího členského státu.
5. 5. Ustanovení čl. 11 odst. 2 a 3 a článků 12 a 20 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci se použijí obdobně na tento článek.
6. 6. Každý členský stát může při oznámení podle čl. 27 odst. 2 prohlásit, že než bude dosaženo dohody podle odstavce 1 tohoto článku, bude vyžadován souhlas podle odstavce 3 tohoto článku nebo že bude vyžadován za určitých podmínek uvedených v prohlášení.

Výslech prostřednictvím videokonference

1. 1. Nachází-li se osoba na území jednoho členského státu a má-li být tato osoba vyslechnuta jako svědek nebo znalec justičními orgány jiného členského státu, může tento jiný členský stát požádat o to, aby výslech proběhl prostřednictvím videokonference v souladu s odstavci 2 až 8, pokud není žádoucí nebo možné, aby se tato osoba dostavila k výslechu na jeho území osobně.
2. 2. Dožádaný členský stát souhlasí s výslechem prostřednictvím videokonference, pokud použití videokonference neodporuje jeho základním právním zásadám, a za podmínky, že pro výslech disponuje odpovídajícím technickým zařízením. Nedisponuje-li dožádaný členský stát technickými prostředky pro výslech prostřednictvím videokonference, může mu dožadující členský stát na základě vzájemné dohody tyto prostředky poskytnout.
3. 3. Žádost o výslech prostřednictvím videokonference musí obsahovat kromě údajů uvedených v článku 14 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 37 Beneluxské smlouvy zdůvodnění, proč není žádoucí nebo možné, aby se svědek nebo znalec dostavil osobně, název justičního orgánu a jména osob, které budou výslech provádět.
4. 4. Justiční orgán dožádaného členského státu předvolá dotyčnou osobu způsobem stanoveným jeho vnitrostátními právními předpisy.
5. 5. Pro výslech prostřednictvím videokonference platí tato pravidla:
   1. a) při výslechu je přítomen justiční orgán dožádaného členského státu, kterému je v případě potřeby k dispozici tlumočník; tento orgán odpovídá za zjištění totožnosti vyslýchané osoby a za dodržování základních právních zásad dožádaného členského státu. Pokud se justiční orgán dožádaného členského státu domnívá, že během výslechu byly porušeny základní právní zásady dožádaného členského státu, přijme neprodleně nezbytná opatření, aby bylo zajištěno, že výslech bude pokračovat v souladu s uvedenými zásadami;
   2. b) příslušné orgány dožadujícího a dožádaného členského státu se případně dohodnou na opatřeních k ochraně vyslýchané osoby;
   3. c) výslech vede přímo justiční orgán dožadujícího členského státu nebo probíhá pod jeho vedením v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy;
   4. d) na žádost dožadujícího členského státu nebo vyslýchané osoby zajistí dožádaný členský stát, aby měla vyslýchaná osoba v případě potřeby k dispozici tlumočníka;
   5. e) vyslýchaná osoba může uplatnit právo odepřít výpověď podle právních předpisů dožádaného nebo dožadujícího členského státu.

1. 6. Aniž jsou dotčena opatření dohodnutá za účelem ochrany osob, vypracuje justiční orgán dožádaného členského státu protokol o výsledku výslechu s uvedením dne a místa konání výslechu, totožnosti vyslýchané osoby, totožnosti a funkce všech ostatních osob dožádaného členského státu zúčastněných při výslechu, složených přísah a technických podmínek, za kterých se výslech konal. Tento dokument zašle příslušný orgán dožádaného členského státu příslušnému orgánu dožadujícího členského státu.
2. 7. Náklady na zajištění videokonference, náklady na provoz videozařízení v dožádaném členském státě, odměnu tlumočníka poskytnutého dožádaným členským státem, náhradu nákladů svědka a znalce a cestovní výdaje v dožádaném členském státě hradí dožadující členský stát dožádanému členskému státu, ledaže se dožádaný stát zřekne úhrady veškerých nebo části těchto výdajů.
3. 8. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že jsou-li svědkové nebo znalci vyslýcháni podle tohoto článku na jeho území, a přestože mají povinnost vypovídat, výpověď odepřou nebo vypovídají nepravdivě, použije své vnitrostátní právní předpisy stejně, jako kdyby výslech probíhal při vnitrostátním řízení.
4. 9. Členské státy mohou podle své úvahy také použít tento článek při výslechu obviněné osoby prostřednictvím videokonference, pokud je to vhodné, a se souhlasem svých příslušných justičních orgánů. V tomto případě musí být rozhodnutí o uskutečnění videokonference a způsob, jakým bude provedena, předmětem dohody mezi dotyčnými členskými státy v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy a souvisejícími mezinárodními úmluvami včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950.

   Každý členský stát může při oznámení podle čl. 27 odst. 2 prohlásit, že nebude první pododstavec uplatňovat. Toto prohlášení může kdykoliv odvolat.

   Výslech smí probíhat pouze se souhlasem obviněného. Rada přijme formou právně závazného dokumentu pravidla, která se mohou ukázat nezbytnými pro ochranu práv obviněných osob.

Výslech svědků a znalců prostřednictvím telefonní konference

1. 1. Nachází-li se osoba na území jednoho členského státu a má-li být tato osoba vyslechnuta jako svědek nebo znalec justičními orgány jiného členského státu, může tento jiný členský stát, pokud to umožňují jeho vnitrostátní právní předpisy, požádat jiný členský stát, aby umožnil konání výslechu prostřednictvím telefonní konference v souladu s odstavci 2 až 5.
2. 2. Výslech prostřednictvím telefonní konference se může konat pouze se souhlasem svědka nebo znalce.
3. 3. Dožádaný členský stát souhlasí s výslechem prostřednictvím telefonní konference, pokud použití telefonní konference neodporuje jeho základním právním zásadám.
4. 4. Žádost o výslech prostřednictvím telefonní konference musí obsahovat kromě údajů uvedených v článku 14 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 37 Beneluxské smlouvy také název justičního orgánu a jména osob, které budou výslech provádět, a rovněž údaj o tom, že svědek nebo znalec s výslechem prostřednictvím telefonní konference souhlasí.
5. 5. Členské státy mezi sebou upraví dohodou praktická opatření pro provedení výslechu. Přitom se dožádaný členský stát zaváže
   1. a) oznámit dotyčnému svědkovi nebo znalci dobu a místo konání výslechu,
   2. b) zabezpečit zjištění totožnosti svědka nebo znalce,
   3. c) ověřit, zda svědek nebo znalec s výslechem prostřednictvím telefonní konference souhlasí.

   Dožádaný členský stát může svůj souhlas podmínit zcela nebo zčásti splněním souvisejících ustanovení čl. 10 odst. 5 a 8. Pokud není dohodnuto jinak, použije se obdobně čl. 10 odst. 7.

Sledované zásilky

1. 1. Každý členský stát se zavazuje, že na žádost jiného členského státu povolí na svém území v rámci vyšetřování trestných činů, pro které je přípustné vydání, sledování zásilky.
2. 2. O sledování zásilky rozhodují v jednotlivých případech příslušné orgány dožádaného členského státu při dodržení vnitrostátních právních předpisů tohoto členského státu.
3. 3. Sledování zásilky se provádí v souladu s procesními postupy dožádaného členského státu. Právo jednat, řídit a dohlížet na průběh takové operace náleží příslušným orgánům tohoto členského státu.

Společné vyšetřovací týmy

1. 1. Příslušné orgány dvou nebo více členských států mohou na základě vzájemné dohody zřídit společný vyšetřovací tým pro určitý účel a na určitou dobu, která může být vzájemnou dohodou prodloužena, s cílem vést trestní vyšetřování v jednom nebo více členských státech, které tým zřídí. Složení týmu se stanoví v dohodě.

   Společný vyšetřovací tým se zřizuje zejména v těchto případech:

   1. a) vyšetřování trestných činů prováděné členským státem vyžaduje obtížné a náročné vyšetřování, které souvisí s jinými členskými státy;
   2. b) několik členských států provádí vyšetřování trestných činů, které s ohledem na okolnosti případu vyžadují koordinovaný postup provedený ve vzájemné shodě členských států, kterých se postup týká.

   Žádost o zřízení společného vyšetřovacího týmu může předložit kterýkoliv dotyčný členský stát. Tým bude zřízen v členském státě, v kterém bude vyšetřování pravděpodobně probíhat.

1. 2. Kromě údajů uvedených v článku 14 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 37 Beneluxské smlouvy musí žádost o zřízení společného vyšetřovacího týmu obsahovat návrhy na jeho složení.
2. 3. Společný vyšetřovací tým působí na území členských států, které jej zřídily, za těchto obecných podmínek:
   1. a) vedoucím týmu je zástupce příslušného orgánu účastnícího se trestního vyšetřování z toho členského státu, ve kterém tým působí. Vedoucí týmu jedná v mezích svých pravomocí vymezených vnitrostátními právními předpisy;
   2. b) tým postupuje v souladu s právními předpisy členského státu, ve kterém působí. Členové týmu provádějí úkoly pod vedením vedoucího uvedeného v písmeni a), přičemž dodržují podmínky stanovené jejich vlastními orgány v dohodě o zřízení týmu;
   3. c) členský stát, na jehož území tým působí, vytvoří pro jeho činnost nezbytné organizační podmínky.

1. 4. Pro účely tohoto článku se členové vyšetřovacího týmu z jiného členského státu, než je členský stát, ve kterém tým působí, pokládají za „vyslané“ členy.
2. 5. Vyslaní členové společného vyšetřovacího týmu mají právo účastnit se vyšetřovacích úkonů v členském státě, ve kterém se vyšetřování provádí. Vedoucí týmu může však z určitých důvodů rozhodnout jinak podle právních předpisů členského státu, ve kterém tým působí.
3. 6. Vyslaní členové společného vyšetřovacího týmu mohou být podle právních předpisů členského státu, na jehož území tým působí, pověřeni vedoucím týmu, aby provedli určité vyšetřovací úkony, pokud to bylo schváleno příslušnými orgány členského státu, ve kterém tým působí, a vysílajícího členského státu.
4. 7. Pokud společný vyšetřovací tým potřebuje provést vyšetřovací úkon v některém ze členských států, které jej zřídily, mohou vyslaní členové týmu z tohoto členského státu požádat, aby tyto úkony provedly jejich vlastní příslušné orgány. Tento členský stát posoudí provedení úkonů za podmínek, které by se použily, pokud by žádost o jejich provedení byla podána v rámci jeho vnitrostátního vyšetřování.
5. 8. Potřebuje-li společný vyšetřovací tým pomoc z jiného členského státu, než jsou státy, které tým zřídily, nebo ze třetího státu, mohou příslušné orgány členského státu, ve kterém tým působí, podat příslušným orgánům tohoto jiného státu žádost o pomoc v souladu se souvisejícími smlouvami a dohodami.
6. 9. Vyslaný člen společného vyšetřovacího týmu může v souladu s právními předpisy svého státu a v mezích svých pravomocí poskytovat týmu informace, kterými disponuje členský stát, jenž jej vyslal pro účely trestního vyšetřování prováděného týmem.
7. 10. Informace získané zákonným způsobem členem týmu nebo vyslaným členem týmu v rámci jeho účasti ve společném vyšetřovacím týmu, které jinak nejsou dostupné příslušným orgánům dotyčného členského státu, smějí být použity
   1. a) pro účely, pro které byl vyšetřovací tým zřízen;
   2. b) pro odhalení, vyšetřování a stíhání jiných trestných činů na základě předchozího souhlasu členského státu, ve kterém byla informace získána. Tento souhlas může být odepřen pouze v případech, kdy by takové použití informace mohlo ohrozit trestní vyšetřování v dotyčném členském státě, nebo pokud by tento členský stát mohl v tomto ohledu odmítnout vzájemnou pomoc;
   3. c) pro předcházení bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti, a aniž je dotčeno písmeno b), následuje-li zahájení trestního vyšetřování;
   4. d) pro jiné účely, pokud to je dohodnuto mezi členskými státy, které zřídily vyšetřovací tým.

1. 11. Tímto článkem nejsou dotčeny jiné stávající akty nebo ujednání, které se týkají zřízení společných vyšetřovacích týmů nebo jejich postupů.
2. 12. Je možné dohodnout účast jiných osob než zástupců příslušných orgánů členských států zřizujících společný vyšetřovací tým na činnostech týmu, pokud to umožňují právní předpisy dotyčných členských států nebo jakýkoli právní nástroj uplatňovaný mezi nimi. Mohou jimi být například úředníci orgánů zřízených podle Smlouvy o Evropské unii. Práva udělená členům nebo vyslaným členům týmu na základě tohoto článku se na tyto osoby nevztahují, pokud dohoda výslovně nestanoví jinak.

Skryté vyšetřování

1. 1. Dožadující a dožádaný členský stát se mohou dohodnout na vzájemné pomoci při vyšetřování trestných činů prostřednictvím agentů zastírajících svou totožnost nebo působících pod nepravou totožností (skryté vyšetřování).
2. 2. Rozhodnutí o žádosti v každém jednotlivém případě přijímá příslušný orgán dožádaného členského státu v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a procesními postupy. Členské státy se dohodnou podle svých vnitrostátních právních předpisů a procesních postupů na délce trvání skrytého vyšetřování, jeho podrobných podmínkách a právním postavení agentů během skrytého vyšetřování.
3. 3. Skryté vyšetřování probíhá v souladu s vnitrostátními právními předpisy a procesními postupy členského státu, na jehož území se provádí. Zúčastněné členské státy spoluprací zajistí přípravu skrytého vyšetřování a dohled nad ním a přijmou opatření na ochranu agentů zastírajících svou totožnost nebo působících pod nepravou totožností.
4. 4. Při oznámení podle čl. 27 odst. 2 může každý členský stát prohlásit, že tímto článkem není vázán. Toto prohlášení může kdykoliv odvolat.

Trestní odpovědnost ve vztahu k úředním osobám

Během činností uvedených v článcích 12, 13 a 14 jsou úřední osoby z jiného členského státu než členského státu, ve kterém se činnost provádí, pokládány vzhledem k trestným činům, které spáchají nebo které jsou proti nim spáchány, za úřední osoby členského státu, ve kterém se činnost provádí.

Občanskoprávní odpovědnost ve vztahu k úředním osobám

1. 1. Pokud úřední osoby jednoho členského státu působí podle článků 12, 13 a 14 v jiném členském státě, odpovídá dříve uvedený členský stát za škodu, kterou tyto osoby způsobí během své činnosti, podle právních předpisů členského státu, na jehož území působí.
2. 2. Členský stát, na jehož území došlo ke škodě ve smyslu odstavce 1, nahradí tuto škodu za podmínek vztahujících se na škodu způsobenou jeho vlastními úředními osobami.
3. 3. Členský stát, jehož úřední osoby způsobí škodu nějaké osobě na území jiného členského státu, nahradí tomuto státu plnou výši částky, která byla vyplacena poškozeným nebo jejich právním nástupcům.
4. 4. Aniž jsou dotčena práva vůči třetím osobám a s výjimkou odstavce 3, může se každý členský stát v případě uvedeném v odstavci 1 zříci požadavku na náhradu škody, kterou utrpěl, od jiného členského státu.