Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o vzájené pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii

Orgány příslušné nařídit odposlech telekomunikačního provozu

Pro účely článků 18, 19 a 20 se „příslušným orgánem“ rozumí justiční orgán, nebo není-li justiční orgán příslušný pro oblast, kterou upravují tyto články, odpovídající příslušný orgán určený podle čl. 24 odst. 1 písm. e) činný v trestním řízení.

Žádosti o odposlech telekomunikačního provozu

1. 1. Příslušný orgán dožadujícího členského státu může pro účely trestního řízení v souladu s vnitrostátními právními předpisy podat příslušnému orgánu dožádaného členského státu žádost o
   1. a) odposlech telekomunikačního provozu s bezprostředním přenosem dožadujícímu členskému státu nebo
   2. b) odposlech, záznam a následný přenos záznamů dožadujícímu členskému státu.

1. 2. Žádosti podle odstavce 1 mohou být podány ve vztahu k telekomunikačnímu zařízení, které používá osoba, která má být odposlouchávána, pokud se tato osoba nachází
   1. a) v dožadujícím členském státě a dožadující členský stát potřebuje technickou pomoc dožádaného členského státu k odposlechu komunikace této osoby;
   2. b) v dožadujícím členském státě a její komunikaci lze odposlouchávat v tomto členském státě;
   3. c) ve třetím členském státě, který byl informován podle čl. 20 odst. 2 písm. a), a dožadující členský stát potřebuje technickou pomoc dožádaného členského státu k odposlechu komunikace této osoby.

1. 3. Odchylně od článku 14 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci a článku 37 Beneluxské smlouvy musí žádosti podle článku 18 obsahovat
   1. a) název orgánu podávajícího žádost;
   2. b) potvrzení, že zákonné povolení či příkaz k odposlechu byly vydány v souvislosti s trestním vyšetřováním;
   3. c) informace pro zjištění totožnosti osoby, která má být odposlouchávána;
   4. d) popis trestného jednání, které je předmětem vyšetřování;
   5. e) požadovaná doba provádění odposlechu a
   6. f) podle možnosti dostatečné technické údaje, zejména účastnické číslo pro připojení k síti, aby bylo možné žádost vyřídit.

1. 4. V případě žádosti podle odst. 2 písm. b) musí žádost obsahovat také stručný popis skutkového stavu. Dožádaný členský stát si může vyžádat další informace, které považuje za nezbytné, aby mohl rozhodnout, zda by požadované opatření bylo přijato i v obdobném vnitrostátním případě.
2. 5. Dožádaný členský stát se zavazuje vyřídit žádosti podané podle odst. 1 písm. a):
   1. a) v případě žádosti podané podle odst. 2 písm. a) a odst. 2 písm. c) poté, co obdrží informace uvedené v odstavci 3. Dožádaný členský stát může nařídit odposlech bez dalších formálních náležitostí;
   2. b) v případě žádosti podané podle odst. 2 písm. b) poté, co obdrží informace uvedené v odstavci 3 a 4, a pokud by požadované opatření použil i v obdobném vnitrostátním případě. Dožádaný členský stát může svůj souhlas podmínit dodržením podmínek, které by musely být splněny v obdobném vnitrostátním případě.

1. 6. Není-li bezprostřední přenos možný, je dožádaný členský stát povinen vyhovět žádosti ve smyslu odst. 1 písm. b) poté, co obdrží informace podle odstavců 3 a 4, pokud by požadované opatření použil i v obdobném vnitrostátním případě. Dožádaný členský stát může svůj souhlas podmínit dodržením podmínek, které by musely být splněny v obdobném vnitrostátním případě.
2. 7. Při oznámení podle čl. 27 odst. 2 může členský stát prohlásit, že je vázán odstavcem 6 pouze tehdy, není-li schopen zajistit bezprostřední přenos. V takovém případě mohou ostatní členské státy uplatnit zásadu vzájemnosti.
3. 8. Při podávání žádosti podle odst. 1 písm. b) může dožadující členský stát, má-li pro to zvláštní důvody, požádat také o přepis záznamu. Dožádaný členský stát posoudí takovou žádost v souladu s vnitrostátními právními předpisy a procesními postupy.
4. 9. Členský stát, který obdrží informace podle odstavců 3 a 4, je povinen s nimi nakládat jako s citlivými v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.

Odposlech telekomunikačního provozu na státním území prostřednictvím poskytovatelů služeb

1. 1. Členské státy, na jejichž území působí systémy k poskytování telekomunikačních služeb provozované prostřednictvím pozemské stanice družicových komunikací, zajistí, aby v případě, že tyto systémy nejsou přímo dostupné na území jiného členského státu pro účely zákonného odposlechu osoby nacházející se na území tohoto členského státu, byl pro tento účel umožněn přístup k těmto systémům prostřednictvím určeného zprostředkujícího poskytovatele služeb působícího na území tohoto jiného členského státu.
2. 2. V případě uvedeném v odstavci 1 jsou příslušné orgány členského státu oprávněny provést odposlech pro účely trestního řízení a v souladu s vnitrostátními právními předpisy a za podmínky, že se odposlouchávaná osoba nachází v tomto členském státě, prostřednictvím určeného zprostředkujícího poskytovatele služeb působícího na jeho území, aniž by bylo třeba o to žádat členský stát, na jehož území je pozemská stanice družicových komunikací umístěna.
3. 3. Odstavec 2 se rovněž použije, pokud se odposlech provádí na žádost podanou podle čl. 18 odst. 2 písm. b).
4. 4. Tento článek nebrání členskému státu, aby podal žádost členskému státu, na jehož území se nachází pozemská stanice družicových komunikací, o zákonný odposlech telekomunikací v souladu s článkem 18, zejména tehdy, nenachází-li se v dožadujícím členském státě žádný zprostředkující poskytovatel služeb.

Odposlech telekomunikačního provozu bez technické pomoci jiného členského státu

1. 1. Aniž jsou dotčeny obecné zásady mezinárodního práva a čl. 18 odst. 2 písm. c), vztahují se povinnosti podle tohoto článku na příkazy k odposlechu vydané nebo povolené příslušným orgánem jednoho členského státu v rámci trestního vyšetřování, které má povahu vyšetřování následujícího po spáchání určitého trestného činu, včetně pokusu spáchat trestný čin, pokud je takové jednání podle vnitrostátních právních předpisů trestné, aby bylo možno zjistit totožnost odpovědné osoby nebo osob, zadržet je, obžalovat je, trestně je stíhat nebo je odsoudit.
2. 2. Pokud je za účelem trestního vyšetřování povolen odposlech telekomunikačního provozu příslušným orgánem jednoho členského státu („členský stát provádějící odposlech“) a pokud se telekomunikační adresa osoby uvedené v příkazu k odposlechu používá na území jiného členského státu („uvědomovaný členský stát“), od nějž není zapotřebí žádné technické pomoci k provedení odposlechu, uvědomí členský stát provádějící odposlech uvědomovaný členský stát o odposlechu
   1. a) před odposlechem v případech, kdy je mu před nařízením odposlechu známo, že se odposlouchávaná osoba nachází na území uvědomovaného členského státu;
   2. b) v jiných případech bezprostředně poté, co se dozví, že se odposlouchávaná osoba nachází na území uvědomovaného členského státu.

1. 3. Informace, které poskytuje členský stát provádějící odposlech, musí obsahovat:
   1. a) název orgánu nařizujícího odposlech;
   2. b) potvrzení, že zákonný příkaz k odposlechu byl vydán v souvislosti s trestním vyšetřováním;
   3. c) informace pro zjištění totožnosti odposlouchávané osoby;
   4. d) popis trestného jednání, které je předmětem vyšetřování;
   5. e) předpokládaná doba trvání odposlechu.

1. 4. Je-li členský stát uvědoměn podle odstavců 2 a 3, použije se tento postup:
   1. a) Jakmile příslušný orgán uvědomovaného členského státu obdrží informace podle odstavce 3, sdělí neprodleně a nejpozději do 96 hodin členskému státu provádějícímu odposlech, že
      1. i) souhlasí s provedením odposlechu nebo s jeho pokračováním. Uvědomovaný členský stát může udělit svůj souhlas s výhradou splnění podmínek, které je třeba dodržet v obdobném vnitrostátním případě;
      2. ii) požaduje, aby odposlech nebyl proveden nebo aby byl ukončen, pokud by odposlech nebyl přípustný podle vnitrostátních právních předpisů uvědomovaného členského státu nebo z důvodů uvedených v článku 2 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci. Pokud uvědomovaný členský stát vznese takový požadavek, musí své rozhodnutí písemně zdůvodnit;
      3. iii) požaduje, aby v případech uvedených v bodě ii) nesměl být použit veškerý materiál již získaný prostřednictvím odposlechu, když se odposlouchávaná osoba nacházela na území uvědomovaného členského státu, nebo aby směl být použit pouze za podmínek, které stanoví. Uvědomovaný členský stát sdělí členskému státu provádějícímu odposlech důvody pro uvedené podmínky;
      4. iv) žádá o krátké prodloužení původní 96hodinové lhůty nejvýše o 8 dnů za souhlasu členského státu provádějícího odposlech tak, aby mohly být provedeny potřebné postupy podle vnitrostátních právních předpisů uvědomovaného členského státu. Uvědomovaný členský stát sdělí písemně členskému státu provádějícímu odposlech okolnosti vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, které odůvodňují prodloužení lhůty v požadovaném rozsahu.
   1. b) Dokud uvědomovaný členský stát nepřijme rozhodnutí podle písm. a) bodů i) nebo ii), členský stát provádějící odposlech
      1. i) smí v provádění odposlechu pokračovat a
      2. ii) nesmí materiály odposlechem již získané použít, ledaže
         1. - se dotyčné členské státy dohodnou jinak, nebo
         2. - je třeba přijmout naléhavé opatření, aby se zabránilo bezprostřednímu a vážnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Uvědomovaný členský stát bude o každém takovém použití vyrozuměn spolu s uvedením důvodů.
   1. c) Uvědomovaný členský stát může požádat o popis skutkového stavu případu a o další informace, jež považuje za nezbytné, aby mohl posoudit, zda by byl odposlech povolen i v obdobném vnitrostátním případě. Touto žádostí není dotčeno použití písmene b), pokud se uvědomovaný členský stát a členský stát provádějící odposlech nedohodnou jinak.
   2. d) Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že odpověď bude poskytnuta v 96hodinové lhůtě. Za tímto účelem zřídí kontaktní místa s 24hodinovou denní pracovní dobou a uvedou je ve svých prohlášeních podle čl. 24 odst. 1 písm. e).

1. 5. Uvědomovaný členský stát je povinen s informacemi získanými podle odstavce 3 nakládat jako s citlivými v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy.
2. 6. Domnívá-li se členský stát provádějící odposlech, že informace poskytované podle odstavce 3 jsou zvláště citlivé, mohou být předány příslušnému orgánu prostřednictvím zvláštního orgánu, pokud to bylo mezi dotyčnými členskými státy dohodnuto na dvoustranné úrovni.
3. 7. Každý členský stát může při oznámení podle čl. 27 odst. 2 nebo kdykoliv později prohlásit, že nevyžaduje, aby mu byly podle tohoto článku sdělovány informace týkající se odposlechu.

Náhrada nákladů provozovatelům telekomunikačních sítí

Náklady, které vynaložili provozovatelé telekomunikačních sítí nebo poskytovatelé telekomunikačních služeb při vyřizování žádostí podle článku 18, hradí dožadující členský stát.

Dvoustranné dohody

Žádné ustanovení této hlavy nebrání členským státům, aby mezi sebou uzavřely dvoustranné nebo mnohostranné dohody, které by usnadnily využití současných i budoucích technických možností týkajících se zákonného odposlechu telekomunikačního provozu.

Ochrana osobních údajů

1. 1. Osobní údaje předávané podle této úmluvy může členský stát, kterému byly poskytnuty, použít:
   1. a) pro účely řízení, na které se vztahuje tato úmluva;
   2. b) pro jiná soudní a správní řízení přímo související s řízením uvedeným v písmeni a);
   3. c) pro odvrácení bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti;
   4. d) pro jakýkoliv jiný účel pouze s předchozím souhlasem členského státu, který údaje poskytl, ledaže by dotyčný členský stát získal souhlas přímo od osoby, které se údaje týkají.

1. 2. Tento článek se rovněž použije v případě osobních údajů, které nebyly předány, ale byly získány jiným způsobem podle této úmluvy.
2. 3. Předávající členský stát může s ohledem na okolnosti daného případu požadovat, aby mu členský stát, kterému osobní údaje předal, sdělil, jak tyto údaje použil.
3. 4. V případech, kdy jsou pro použití osobních údajů stanoveny podmínky podle čl. 7 odst. 2, čl. 18 odst. 5 písm. b), čl. 18 odst. 6 nebo čl. 20 odst. 4, má splnění těchto podmínek přednost. Pokud takové podmínky nebyly stanoveny, použije se tento článek.
4. 5. Ustanovení čl. 13 odst. 10 má přednost před tímto článkem, pokud jde o informace získané podle článku 13.
5. 6. Tento článek se nevztahuje na osobní údaje, které členský stát získá podle této úmluvy a které pocházejí z tohoto členského státu.
6. 7. Lucembursko může při podpisu úmluvy prohlásit, že v případě, že předá podle této úmluvy osobní údaje jinému členskému státu, platí toto:

   Lucembursko může s výhradou odst. 1 písm. c) stanovit s ohledem na okolnosti daného případu, pokud dotyčný členský stát nezíská souhlas osoby, které se dané údaje týkají, že osobní údaje mohou být použity pro účely uvedené v odst. 1 písm. a) a b) pouze s předchozím souhlasem Lucemburska v případě řízení, pro která Lucembursko může odmítnout nebo omezit předání nebo použití osobních údajů v souladu s touto úmluvou nebo nástroji uvedenými v článku 1.

   Pokud Lucembursko odmítne v určitém případě souhlasit s vyřízením žádosti členského státu podle odstavce 1, musí své rozhodnutí písemně zdůvodnit.

Prohlášení

1. 1. Při oznámení podle čl. 27 odst. 2 uvede každý členský stát ve svém prohlášení názvy orgánů, kromě těch již uvedených v Evropské úmluvě o vzájemné pomoci a v Beneluxské smlouvě, které jsou příslušné pro uplatňování této úmluvy a pro uplatňování ustanovení aktů uvedených v čl. 1 odst. 1 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy, a zejména
   1. a) popřípadě příslušných správních orgánů ve smyslu čl. 3 odst. 1;
   2. b) jednoho nebo více ústředních orgánů pro účely článku 6, jakož i orgánů příslušných pro vyřizování žádostí podle čl. 6 odst. 8;
   3. c) popřípadě policejních nebo celních orgánů příslušných pro účely čl. 6 odst. 5;
   4. d) popřípadě správních orgánů příslušných pro účely čl. 6 odst. 6, a
   5. e) orgánu nebo orgánů příslušných pro účely článků 18 a 19 a čl. 20 odst. 1 až 5.

1. 2. Prohlášení učiněná podle odstavce 1 mohou být kdykoliv zcela nebo zčásti stejným postupem změněna.

Výhrady

Výhrady k této úmluvě jsou přípustné pouze tehdy, pokud jsou v této úmluvě výslovně uvedeny.

Územní působnost

Tato úmluva se vztahuje na Gibraltar ode dne rozšíření působnosti Evropské úmluvy o vzájemné pomoci na Gibraltar.

Spojené království oznámí písemně předsedovi Rady záměr, aby se působnost této úmluvy rozšířila na území Normanských ostrovů a ostrova Man v důsledku rozšíření působnosti Evropské úmluvy o vzájemné pomoci na tato území. Rada o této žádosti rozhodne jednomyslně.

Vstup v platnost

1. 1. Tato úmluva podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.
2. 2. Členské státy oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie dokončení svých ústavních postupů vyžadovaných pro přijetí této úmluvy.
3. 3. Tato úmluva vstupuje uplynutím 90 dnů od oznámení podle odstavce 2 učiněného státem, který byl členem Evropské unie v době, kdy Rada přijala akt o vypracování této úmluvy, a který splní tuto formální náležitost jako osmý, v platnost pro těchto osm států.
4. 4. Každé oznámení učiněné podle odstavce 2 některým členským státem po přijetí osmého oznámení má za následek, že 90 dnů po tomto oznámení vstoupí tato úmluva v platnost mezi tímto členským státem a členskými státy, pro které již v platnost vstoupila.
5. 5. Než tato úmluva vstoupí v platnost podle odstavce 3, může každý členský stát při oznámení podle odstavce 2 nebo kdykoliv později prohlásit, že bude používat tuto úmluvu ve vztazích s členskými státy, které učinily stejné prohlášení. Tato prohlášení nabývají účinku devadesátým dnem od jejich uložení.
6. 6. Tato úmluva se použije na vzájemnou pomoc, o kterou bylo požádáno po dni, kdy vstoupí v platnost nebo od kterého je mezi dotyčnými členskými státy používána podle odstavce 5.

Přístup nových členských států

1. 1. Tato úmluva je otevřena k přístupu každému státu, který se stane členem Evropské unie.
2. 2. Znění této úmluvy vyhotovené Radou Evropské unie v jazyce přistupujícího členského státu je platné.
3. 3. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.
4. 4. Tato úmluva vstupuje v platnost vůči každému přistupujícímu členskému státu uplynutím 90 dnů od uložení jeho listiny o přístupu nebo dnem vstupu této úmluvy v platnost, pokud nevstoupí v platnost dnem uplynutí uvedené devadesátidenní lhůty.
5. 5. Pokud tato úmluva nevstoupí v platnost v době uložení listiny o přístupu, použije se na přistupující členské státy čl. 27 odst. 5.

Vstup v platnost pro Island a Norsko

1. 1. Aniž je dotčen článek 8 dohody uzavřené Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis („dohoda o přidružení“), vstupují ustanovení uvedená v čl. 2 odst. 1 v platnost pro Island a Norsko 90 dnů poté, co Rada a Komise obdrží podle čl. 8 odst. 2 dohody o přidružení informaci o splnění jejich ústavních požadavků, v jejich vzájemných vztazích se všemi členskými státy, pro které již tato úmluva vstoupila v platnost podle čl. 27 odst. 3 nebo 4.
2. 2. Vstup této úmluvy v platnost pro kterýkoliv členský stát po dni, kdy vstoupí ustanovení uvedená v čl. 2 odst. 1 v platnost pro Island a Norsko, má za následek, že je toto ustanovení použitelné také na vzájemné vztahy mezi tímto členským státem a Islandem a mezi tímto členským státem a Norskem.
3. 3. Ustanovení čl. 2 odst. 1 nejsou v žádném případě závazná pro Island a Norsko přede dnem stanoveným podle čl. 15 odst. 4 dohody o přidružení.
4. 4. Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, vstoupí ustanovení uvedená v čl. 2 odst. 1 pro Island a Norsko v platnost nejpozději dnem vstupu této úmluvy v platnost pro patnáctý stát, který je členem Evropské unie ke dni přijetí aktu o vypracování této úmluvy Radou.

Depozitář

1. 1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie.
2. 2. Depozitář zveřejňuje v Úředním věstníku Evropských společenství informace o průběhu přijímání a přístupů, prohlášení a výhrady a rovněž všechna další oznámení týkající se této úmluvy.