Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazují sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 108/1976 Sb., č. 82/1984 Sb. a č. 80/1994 Sb., o vyhlášení přijetí změn a dodatků Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)

Definice

Pro účely této Dohody:

1. a) „vozidlo“ znamená každé motorové vozidlo nebo přívěs; tento výraz zahrnuje i soupravu vozidel;
2. b) „motorové vozidlo“ znamená každé silniční vozidlo s vlastním pohonem, které je obvykle používané pro silniční přepravu osob nebo nákladu anebo pro tažení vozidel používaných pro přepravu osob nebo nákladu; tento pojem nezahrnuje zemědělské traktory;
3. c) „přívěs“ znamená každé vozidlo, které se připojuje za motorové vozidlo a zahrnuje i návěsy;
4. d) „návěs“ znamená každý přívěs, který se s motorovým vozidlem spojuje tak, že zčásti na něm spočívá, přičemž se na toto motorové vozidlo přenáší podstatná část jeho hmotnosti a hmotnosti jeho nákladu;
5. e) „souprava vozidel“ znamená spojená vozidla, která jezdí po silnici jako jednotka;
6. f) „maximální přípustná hmotnost“ znamená maximální hmotnost naloženého vozidla, která je prohlášena za přípustnou příslušným orgánem státu, ve kterém je vozidlo registrováno;
7. g) „přeprava po silnici“ znamená každou cestu prováděnou zcela nebo zčásti po veřejných pozemních komunikacích prázdným nebo loženým vozidlem používaným pro přepravu cestujících nebo nákladu;
8. h) „mezinárodní silniční doprava“ („mezinárodní přeprava po silnici“) znamená silniční dopravu, která zahrnuje překročení alespoň jedné hranice;
9. i) „linková doprava“ znamená přepravu cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách.

   Pravidla upravující provoz nebo dokumenty, které je nahrazují, schválené příslušnými orgány smluvních stran a zveřejněné dopravcem před počátkem jejich používání definují podmínky přepravy, zvláště četnost spojů, jízdní řády, tarify a povinnost přijmout cestující k přepravě, pokud tyto podmínky nejsou stanoveny zákonem nebo nařízením.

   Bez ohledu na to, kdo přepravu organizuje, je za linkovou dopravu považována rovněž přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob, pokud je prováděna za podmínek uvedených v prvním pododstavci. Tato doprava, zejména ta, kterou se zajišťuje přeprava pracovníků na pracoviště a z něho nebo přeprava žáků do škol a z nich, je dále uváděna jako „zvláštní linková doprava“;

1. j) „řidič“ znamená každou osobu, pobírající nebo nepobírající mzdu, která řídí vozidlo třeba jen krátkou dobu nebo je ve vozidle, aby je popřípadě mohla řídit;
2. k) „člen osádky“ znamená řidiče nebo některou z níže uvedených osob, pobírající nebo nepobírající mzdu:
   1. i) pomocníka řidiče, tj. každou osobu, která doprovází řidiče, aby mu při některých úkonech mohla pomoci, a obvykle se činně účastní přepravních výkonů, aniž je řidičem ve smyslu ustanovení písm. j) tohoto článku;
   2. ii) průvodčího, tj. každou osobu, která doprovází řidiče vozidla přepravujícího osoby a je zejména pověřena vydávat nebo kontrolovat jízdenky nebo jiné doklady opravňující cestující k jízdě vozidlem;

1. l) „týden“ znamená období mezi 0.00 hodin v pondělí a 24.00 hodinami v neděli;
2. m) „odpočinek“ znamená každou nepřerušenou dobu nejméně jedné hodiny, během níž řidič může volně nakládat se svým časem.

Oblast působnosti

1. 1. Tato Dohoda platí na území každé smluvní strany pro veškerou mezinárodní silniční dopravu prováděnou jakýmkoli vozidlem registrovaným na území zmíněné smluvní strany nebo na území kterékoli jiné smluvní strany.
2. 2. Nicméně
   1. a) jestliže během mezinárodní silniční dopravy jeden nebo několik členů osádky neopustí státní území, na němž normálně vykonávají své povolání, nemusí smluvní strana, které toto území patří, vztahovat na tohoto člena nebo na tyto členy osádky ustanovení této Dohody;
   2. b) pokud se smluvní strany, o jejichž území se jedná, nedohodnou jinak, tato dohoda se nevztahuje na mezinárodní silniční dopravu prováděnou:
      1. 1. vozidly používanými pro přepravu nákladu, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně přívěsu nebo návěsu nepřekračuje 3,5 tuny;
      2. 2. vozidly používanými pro přepravu cestujících, která jsou podle druhu své konstrukce a svého vybavení vhodná pro přepravu nejvýše devíti osob včetně řidiče, a jsou k tomuto účelu určena;
      3. 3. vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km;
      4. 4. vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 30 km/h;
      5. 5. vozidly používanými nebo kontrolovanými ozbrojenými silami, civilní obranou, požárními sbory a silami odpovědnými za udržování veřejného pořádku;
      6. 6. vozidly používanými v souvislosti s kanalizačními sítěmi, ochranou před povodněmi, údržbou rozvodů vody, plynu a elektřiny, údržbou a kontrolu silnic, odvozem a likvidací odpadu, přepravu poštovních zásilek, telegrafní a telefonní služby, rozhlasové a televizní vysílání a detekci rozhlasových a televizních vysílačů a přijímačů;
      7. 7. vozidly používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích;
      8. 8. specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely;
      9. 9. vozidly přepravujícími cirkus a lunapark;
      10. 10. speciálními havarijními vozidly;
      11. 11. vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu;
      12. 12. vozidly používanými pro neobchodní přepravu nákladu pro osobní užití;
      13. 13. vozidly používanými pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu kontejnerů na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení dobytka do hospodářství.

Používání některých ustanovení Dohody v silniční dopravě prováděné vozidly registrovanými ve státech, které nejsou smluvními stranami

1. 1. Každá smluvní strana použije na svém území u mezinárodních silničních přeprav, prováděných jakýmkoli vozidlem registrovaným na území státu, který není smluvní stranou této Dohody, ustanovení nejméně tak přísná, jako jsou ta, která jsou stanovena v článcích 5, 6, 7, 8, 9 a 10 této Dohody.
2. 2. Každá smluvní strana smí v případě vozidla registrovaného ve státě, který není smluvní stranou této Dohody, povolit, aby byly místo kontrolního zařízení vyhovujícího příloze této Dohody, vyžadovány pouze denní záznamové listy vyplněné ručně řidičem.

Všeobecné zásady

Každá smluvní strana může uplatňovat vyšší minimální hodnoty nebo nižší maximální hodnoty, než jsou hodnoty stanovené v článcích 5 až 8. Ustanovení této Dohody se však nadále vztahují na řidiče v mezinárodní dopravě, kteří řídí vozidla registrovaná v jiném smluvním nebo nesmluvním státě.

Osádky

1. 1. Minimální věk řidičů nákladní dopravy je:
   1. a) 18 let pro vozidla, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně přívěsu a návěsu nepřesahuje 7,5 t;
   2. b) u ostatních vozidel:

      21 let nebo 18 let za podmínky, že řidič je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti uznaným jednou ze smluvních stran, které potvrzuje ukončení výcviku pro řidiče vozidel silniční nákladní dopravy. Smluvní strany se navzájem informují o minimální, státem předepsané úrovni výcviku a o ostatních příslušných podmínkách týkajících se řidičů mezinárodní nákladní dopravy podle ustanovení této Dohody.

1. 2. Minimální věk řidičů osobní dopravy je 21 let.

   Řidič osobní dopravy na tratích přesahujících okruh 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla musí rovněž splňovat jednu z následujících podmínek:

   1. a) po dobu nejméně jednoho roku musel vykonávat činnost řidiče nákladní dopravy na vozidlech, jejichž maximální přípustná hmotnost je vyšší než 3,5 t;
   2. b) po dobu nejméně jednoho roku musel vykonávat činnost řidiče osobní dopravy na tratích nepřesahujících délku 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla nebo pro jiné druhy přepravy cestujících, na které se nevztahuje tato Dohoda, pokud příslušný orgán shledá, že tímto způsobem získal potřebné zkušenosti;
   3. c) je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti, uznaného jednou ze smluvních stran, potvrzujícího ukončení výcviku pro řidiče osobní dopravy.

Doba řízení

1. 1. Doba řízení mezi dvěma denními dobami odpočinku nebo jednou denní dobou odpočinku a jednou týdenní dobou odpočinku (dále jen „denní doba řízení“) nesmí přesáhnout 9 hodin. Dvakrát za týden může být prodloužena na 10 hodin.

   Po nejvýše šesti denních dobách řízení musí mít řidič týdenní dobu odpočinku podle čl. 8 odst. 3.

   Týdenní doba odpočinku smí být přesunuta na konec šestého dne, jestliže celková doba řízení po dobu šesti dnů nepřesahuje maximum odpovídající šesti denním dobám řízení.

   V případě mezinárodní osobní přepravy jinou než linkovou dopravou se slova „šesti“ a „šestého“ v druhém a třetím pododstavci nahrazují slovy „dvanácti“ a „dvanáctého“.

1. 2. Celková doba řízení nesmí přesáhnout 90 hodin za období dvou po sobě následujících týdnů.

Bezpečnostní přestávky

1. 1. Po čtyřech a půl hodinách řízení musí mít řidič přestávku nejméně 45 minut, pokud nezačíná dobu odpočinku.
2. 2. Tuto přestávku může nahradit nejméně patnáctiminutovými přestávkami zařazenými do doby řízení nebo bezprostředně po této době tak, aby bylo dosaženo souladu s odstavcem 1.
3. 3. Během těchto přestávek nesmí řidič vykonávat žádnou jinou práci. Pro účely tohoto článku se doba čekání a doba nevěnovaná řízení strávená ve vozidle při jízdě, na trajektu nebo ve vlaku nepovažuje za „jinou práci“.
4. 4. Přestávky podle tohoto článku nesmějí být považovány za denní dobu odpočinku.

Doba odpočinku

1. 1. V průběhu každých 24 hodin musí mít řidič odpočinek nejméně 11 po sobě následujících hodin, který smí být zkrácen na nejméně 9 po sobě následujících hodin nejvýše třikrát týdně za podmínky, že bude náhradou poskytnuta odpovídající doba odpočinku před koncem následujícího týdne.

   Ve dnech, ve kterých se odpočinek nezkracuje podle prvního pododstavce, smí být čerpán ve dvou nebo třech oddělených částech během 24 hodin, přičemž jedna z těchto částí musí trvat nejméně 8 po sobě následujících hodin. V takovém případě se minimální doba odpočinku prodlužuje na 12 hodin.

1. 2. Jsou-li ve vozidle nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 8 po sobě následujících hodin v průběhu každých 30 hodin.
2. 3. V každém týdnu musí být jedna z dob odpočinku uvedených v odstavcích 1 a 2 jako týdenní odpočinek v celkovém trvání 45 po sobě následujících hodin. Tato doba odpočinku smí být zkrácena na minimum 36 po sobě následujících hodin, je-li čerpána v místě obvyklého odstavení vozidla nebo v místě pobytu řidiče, nebo na minimum 24 po sobě následujících hodin, je-li čerpána mimo tato místa. Každé zkrácení musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.
3. 4. Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, může být připojena k jednomu nebo druhému z těchto týdnů.
4. 5. V případě přepravy cestujících, na kterou se vztahuje článek 6 odstavec 1 čtvrtý pododstavec, lze čerpat dobu týdenního odpočinku v týdnu následujícím po tom, v němž měl být odpočinek čerpán, a připojit ji k týdennímu odpočinku tohoto druhého týdne.
5. 6. Každá doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení denní a/nebo týdenní doby odpočinku musí být připojena k jinému odpočinku trvajícímu nejméně osm hodin a je řidiči na jeho žádost zajištěna v místě zaparkování vozidla nebo v místě bydliště řidiče.
6. 7. Řidič smí trávit denní dobu odpočinku v zaparkovaném vozidle, je-li vybaveno lehátkem.
7. 8. Odchylně od ustanovení odstavce 1 může být denní doba odpočinku, pokud řidič nákladní nebo osobní dopravy doprovází vozidlo přepravované na trajektu nebo po železnici, pouze jednou přerušena, jsou-li splněny následující podmínky:
   1. - část denního odpočinku strávená na zemi musí být čerpána před částí denního odpočinku strávenou na palubě trajektu nebo ve vlaku nebo musí být čerpána po ní,
   2. - doba mezi dvěma částmi denního odpočinku musí být co nejkratší a nesmí v žádném případě přesáhnout jednu hodinu před naloděním nebo po vylodění, přičemž celní formality se započítávají do doby nalodění a vylodění,
   3. - během obou částí denního odpočinku musí mít řidič k dispozici lůžko nebo lehátko.

   Takto přerušený denní odpočinek se prodlužuje o 2 hodiny.

Odchylky

Řidič se může odchýlit od ustanovení této Dohody v míře nezbytné pro dojetí do vhodného místa zastávky tak, aby zajistil bezpečnost osob, vozidla nebo jeho nákladu, pokud neohrozí bezpečnost silničního provozu. Řidič uvede druh a důvod odchylky na záznamovém listu kontrolního zařízení nebo ve svém denním pracovním plánu.

Kontrolní zařízení

1. 1. Smluvní strany stanoví povinnost zabudování a používání kontrolního zařízení ve vozidlech registrovaných na jejich území podle požadavků této Dohody a Přílohy včetně Dodatků.
2. 2. Kontrolní zařízení ve smyslu této Dohody, jeho konstrukce, montáž, používání a zkoušení musí vyhovovat požadavkům této Dohody a její Přílohy včetně Dodatků.
3. 3. Kontrolní zařízení, které konstrukcí, montáží, používáním a zkoušením vyhovuje nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 z 20. prosince 1985, se považuje za vyhovující požadavkům této Dohody a její Přílohy včetně Dodatků.

Kontrola prováděná podnikem

1. 1. Dopravce je povinen organizovat přepravy v silniční dopravě tak, aby členové osádek mohli dodržovat ustanovení této Dohody.
2. 2. Dopravce je povinen pravidelně kontrolovat doby řízení, doby jiné práce a doby odpočinku, s použitím veškerých dokladů, jež má k dispozici, například osobních kontrolních knížek. Zjistí-li jakékoliv porušení této Dohody, je povinen neprodleně učinit nápravu a zabránit opakování, například změnou pracovní doby a trasy.
3. 3. Je zakázáno řidiče odměňovat i prémiovým zvýhodněním nebo příplatky za ujetou vzdálenost nebo objem přepraveného zboží, pokud by tyto odměny mohly vést k ohrožení bezpečnosti silničního provozu.

Opatření zajišťující provádění Dohody

1. 1. Každá smluvní strana přijme všechna vhodná opatření, aby bylo zajištěno dodržování ustanovení této Dohody, zejména přiměřeným počtem silničních kontrol a kontrol prováděných v provozovnách dopravců, které každoročně zahrnují významnou a reprezentativní část řidičů, dopravců a vozidel všech druhů dopravy na něž se vztahuje tato Dohoda.
   1. a) Příslušné orgány smluvních stran organizují kontroly tak, aby:
      1. - bylo během každého kalendářního roku kontrolováno nejméně 1% pracovních dnů řidičů vozidel, na něž se vztahuje tato Dohoda;
      2. - bylo nejméně 15% ze všech kontrolovaných pracovních dnů řidičů kontrolováno při silniční kontrole a nejméně 25% v provozovnách dopravců;
   1. b) Silniční kontrola zahrnuje:
      1. - denní doby řízení, bezpečnostní přestávky a denní doby odpočinku a, při zřejmých nesrovnalostech, záznamové listy z předchozích dnů, které musí být ve vozidle;
      2. - případně poslední dobu týdenního odpočinku;
      3. - řádné fungování kontrolního zařízení.

      Tyto kontroly se provádějí bez jakékoliv diskriminace vozidel a řidičů, ať už na základě registrace nebo bydliště.

   1. c) Kontrola v provozovně dopravce zahrnuje kromě bodů kontrolovaných při silniční kontrole:
      1. - týdenní doby odpočinku a doby řízení mezi těmito dobami odpočinku;
      2. - dodržování čtrnáctidenních omezení dob řízení;
      3. - náhradu za zkrácení denní a týdenní doby odpočinku v souladu s článkem 8, odstavci 1 a 3;
      4. - použití záznamových listů a/nebo organizaci pracovní doby řidičů

1. 2. V rámci vzájemné pomoci si příslušné orgány smluvních stran pravidelně vzájemně zasílají všechny dostupné informace týkající se:
   1. - porušování této Dohody řidiči nerezidenty a sankce jim za to uložené;
   2. - sankce uložené smluvní stranou svým rezidentům za taková porušení spáchaná na území jiných smluvních stran.

   V případě vážných porušení obsahuje taková informace uloženou sankci.

1. 3. Jestliže výsledky silniční kontroly řidiče vozidla registrovaného v jiné smluvní straně vedou k podezření, že došlo k porušení předpisů, které nelze při silniční kontrole zjistit, protože chybějí nezbytné údaje, poskytnou si příslušné orgány dotčených smluvních stran při vyjasňování situace vzájemnou pomoc. V případech, kdy příslušná smluvní strana provede kontrolu v provozovně dopravce, sdělí výsledek této kontroly druhé z dotčených stran.
2. 4. Smluvní strany vzájemně spolupracují při organizaci koordinovaných silničních kontrol.
3. 5. Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů vydá každé dva roky zprávu o uplatňování odstavce 1 tohoto článku smluvními stranami.

Přechodná ustanovení

1. 1. Všechna nová ustanovení této Dohody včetně její Přílohy a Dodatků 1B a 2 týkající se zavedení digitálního kontrolního zařízení, se pro státy, které jsou smluvními stranami této Dohody, stanou závaznými nejpozději čtyři roky po nabytí účinnosti příslušných změn vyplývajících z postupu podle článku 21. Po uplynutí této lhůty musí být vozidla, na které se vztahuje tato Dohoda a která jsou poprvé uvedená do provozu, vybavena kontrolním zařízením, které je v souladu s těmito novými požadavky. Během této čtyřleté lhůty musí smluvní strany, které ve svých zemích tyto změny dosud neprovedly, na svém území přijímat a kontrolovat vozidla registrovaná u jiné smluvní strany této Dohody a již vybavená tímto digitálním kontrolním zařízením
2. 2. a) Smluvní strany přijmou všechna nezbytná opatření, aby byly nejpozději tři měsíce před uplynutím stanovené čtyřleté lhůty uvedené v odstavci 1, schopny vydávat karty řidiče uvedené v Příloze této Dohody v platném znění. Tato minimální tříměsíční doba musí být dodržena rovněž v případě, kdy smluvní strana implementuje ustanovení týkající se digitálního kontrolního zařízení podle Dodatku 1B Přílohy před uplynutím stanovené čtyřleté lhůty. Tyto smluvní strany musí pravidelně informovat sekretariát Pracovní skupiny pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise o vývoji v zavádění digitálního kontrolního zařízení na svém území v souladu s Dodatkem 1B Přílohy.
   1. b) Dokud nebudou smluvní strany schopny vydávat karty podle písm. a), platí pro řidiče, po kterých je požadováno řízení vozidel vybavených kontrolním zařízením v souladu s Dodatkem 1B Přílohy, ustanovení článku 14 Přílohy této Dohody.

1. 3. Uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení po nabytí účinnosti změn uvedených v odstavci 1 se vztahuje na Dohodu v platném znění, včetně stanovené lhůty pro implementaci uvedené v odstavci 1.

   Dojde-li k přistoupení v době kratší než dva roky před uplynutím lhůty uvedené v odst. 1, bude stát spolu s uložením své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení informovat depositáře o datu, k němuž začne být na území tohoto státu digitální kontrolní zařízení využíváno. Stát může v takovém případě využít přechodného období, jehož trvání nepřekročí délku dvou let počínaje datem, jímž vstoupí Dohoda pro tento stát v účinnost. Depositář o tom bude informovat všechny smluvní strany.

   Ustanovení předchozího odstavce platí rovněž v případě přistoupení státu po uplynutí stanovené čtyřleté lhůty pro implementaci uvedené v odstavci 1.

1. 1. Tato Dohoda je otevřena k podpisu do 31. března 1971 a po tomto datu k přistoupení členských států Evropské hospodářské komise a států přijatých do Komise s poradním hlasem podle odstavce 8 mandátu této Komise.
2. 2. Tato Dohoda podléhá ratifikaci.
3. 3. Ratifikační listiny a listiny o přistoupení budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
4. 4. Tato Dohoda vstoupí v účinnost stoosmdesátého dne potom, kdy bude uložena osmá listina o ratifikaci nebo přistoupení.
5. 5. Pro každý stát, který ratifikuje tuto Dohodu nebo k ní přistoupí po uložení osmé ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení ve smyslu odstavce 4 tohoto článku, vstoupí tato Dohoda v účinnost stoosmdesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení.

1. 1. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Dohodu oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. 2. Výpověď nabude účinnosti šest měsíců po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení o výpovědi.

Tato Dohoda pozbude účinnosti, jestliže po nabytí účinnosti bude počet smluvních stran po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců menší než tři.

1. 1. Každý stát může při podpisu této Dohody nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení anebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že tato Dohoda bude platit na všech územích nebo na některém z území, která v mezinárodních vztazích zastupuje. Tato Dohoda bude platit na území nebo na územích uvedených v oznámení počínaje stoosmdesátým dnem poté, kdy toto oznámení obdržel generální tajemník, a jestliže toho dne tato Dohoda ještě nevstoupila v účinnost, počínaje dnem jejího vstupu v účinnost.
2. 2. Každý stát, který podle předchozího odstavce učiní prohlášení, že Dohoda platí na některém území, které zastupuje v mezinárodních vztazích, může podle článku 15 této Dohody vypovědět tuto Dohodu, pokud jde o uvedené území.

1. 1. Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami ve věci výkladu nebo provádění této Dohody je pokud možno urovnán jejich vzájemným jednáním.
2. 2. Jakýkoli spor, který nebude urovnán jednáním, bude podroben rozhodčímu řízení, požádá-li o to některá ze sporných smluvních stran, a předložen jednomu nebo více rozhodcům zvoleným společnou dohodou sporných stran. Jestliže se do tří měsíců ode dne, kdy bylo navrženo rozhodčí řízení, sporné strany nedohodnou o volbě rozhodce nebo rozhodců, může kterákoli z těchto stran požádat generálního tajemníka Organizace spojených národů, aby určil jediného rozhodce, jemuž bude spor předložen k rozhodnutí.
3. 3. Rozhodnutí rozhodce nebo rozhodců určených podle předchozího odstavce je pro sporné smluvní strany závazný.

1. 1. Každý stát může v době podpisu, ratifikace nebo přistoupení k této Dohodě prohlásit, že se necítí být vázán odstavci 2 a 3 článku 18 této Dohody. Ostatní smluvní strany nejsou vázány uvedenými odstavci vůči každé smluvní straně, která učinila takovou výhradu.
2. 2. Jestliže některý stát při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení učiní jinou výhradu, než tu podle odstavce 1 tohoto článku, sdělí generální tajemník Organizace spojených národů tuto výhradu státům, které již uložily svou ratifikační listinu nebo listinu o přistoupení a nevypověděly později tuto Dohodu. Výhrada bude považována za přijatou, jestliže do šesti měsíců od tohoto sdělení žádný z těchto států nevznese námitku proti jejímu přijetí. V opačném případě nebude výhrada přijata, a jestliže stát, který výhradu učinil, ji neodvolá, bude uložení ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení tohoto státu neúčinné. Při použití ustanovení tohoto odstavce se nebude přihlížet k námitce států, jejichž přistoupení nebo ratifikace by byly podle tohoto odstavce neúčinné v důsledku výhrad, které učinily.
3. 3. Každá smluvní strana, jejíž výhrada byla přijata v Podpisovém protokolu této Dohody, nebo která učinila výhradu podle odstavce 1 tohoto článku nebo výhradu přijatou podle odstavce 2 tohoto článku, může tuto výhradu kdykoli odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi.

1. 1. Po uplynutí tří let od účinnosti této Dohody může každá smluvní strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, aby byla svolána konference za účelem revize Dohody. Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny smluvní strany a svolá revizní konferenci, jestliže do čtyř měsíců ode dne, kdy odeslal vyrozumění, nejméně třetina smluvních stran projeví svůj souhlas s touto žádostí.
2. 2. Je-li konference podle předchozího odstavce svolána, vyrozumí o tom generální tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník sdělí všem smluvním stranám předběžný program jednání konference, jakož i znění těchto návrhů, nejméně tři měsíce přede dnem zahájení konference.
3. 3. Generální tajemník na jakoukoli konferenci svolanou podle tohoto článku pozve všechny státy uvedené v odstavci 1 článku 14 této Dohody.

1. 1. Každá smluvní strana může navrhnout jednu nebo více změn této Dohody. Znění každého pozměňovacího návrhu bude sděleno generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je sdělí všem smluvním stranám a vyrozumí o něm všechny ostatní státy uvedené v odstavci 1 článku 14 této Dohody.
2. 2. Do šesti měsíců ode dne, kdy generální tajemník sdělil pozměňovací návrh, může každá smluvní strana informovat generálního tajemníka:
   1. a) že má námitku proti navrhované změně; nebo
   2. b) že, ačkoli má v úmyslu návrh přijmout, nejsou dosud v jejím státě splněny podmínky nutné k jeho přijetí.

1. 3. Pokud smluvní strana, která zaslala sdělení uvedené v odstavci 2 písm. b) tohoto článku, neoznámí generálnímu tajemníkovi, že pozměňovací návrh přijímá, může podat námitku proti navržené změně do devíti měsíců od uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené pro její sdělení.
2. 4. Bude-li proti pozměňovacímu návrhu podána námitka za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, bude návrh považován za nepřijatý a nenabude účinnosti.
3. 5. Nebyla-li proti pozměňovacímu návrhu podána námitka za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, bude návrh považován za přijatý od níže uvedeného data:
   1. a) jestliže žádná smluvní strana nezaslala sdělení podle odstavce 2 písm. b) tohoto článku: po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku;
   2. b) jestliže jakákoli smluvní strana zaslala sdělení podle odstavce 2 písm. b) tohoto článku: od dřívějšího ze dvou následujících dat:
      1. - data, kdy všechny smluvní strany, které učinily takové sdělení, oznámily generálnímu tajemníkovi, že návrh přijímají, přičemž se však za toto datum pokládá den uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže všechna přijetí byla sdělena před uplynutím této lhůty;
      2. - data uplynutí devítiměsíční lhůty stanovené v odstavci 3 tohoto článku.

1. 5a. V případě státu, který se stane smluvní stranou této Dohody mezi okamžikem sdělení pozměňovacího návrhu a okamžikem, kdy je považován za přijatý, sdělí sekretariát Pracovní skupiny pro silniční dopravu Evropské hospodářské komise nové smluvní straně navrhovanou změnu v co nejkratším možném termínu. Tato smluvní strana může generálního tajemníka informovat o jakékoli námitce před uplynutím šestiměsíční lhůty od data oznámení původního pozměňovacího návrhu všem smluvním stranám.
2. 6. Každá změna považovaná za přijatou vstoupí v účinnost 3 měsíce ode dne, kdy byla považována za přijatou.
3. 7. Generální tajemník oznámí co nejdříve všem smluvním stranám, zda proti pozměňovacímu návrhu byla podána námitka podle odstavce 2 písm. a) tohoto článku a zda obdržel od jedné nebo více smluvních stran sdělení podle odstavce 2 písm. b) tohoto článku. Jestliže obdržel od jedné nebo více smluvních stran takové sdělení, informuje všechny smluvní strany, zda smluvní strana nebo smluvní strany, které mu zaslaly takové sdělení, podávají námitku proti pozměňovacímu návrhu nebo jej přijímají.
4. 8. Nezávisle na postupu projednávání pozměňovacích návrhů, stanoveném v odstavcích 1 až 6 tohoto článku, může být příloha k této Dohodě změněna dohodou mezi příslušnými orgány všech smluvních stran; jestliže příslušný orgán některé smluvní strany prohlásí, že podle jejího právního řádu je jeho souhlas podmíněn zvláštním zmocněním za tím účelem vydaným nebo schválením zákonodárného orgánu, bude se mít za to, že souhlas příslušného orgánu dotyčné smluvní strany ke změně přílohy nebyl dán, dokud příslušný orgán neoznámí generálnímu tajemníkovi, že požadované zmocnění nebo schválení bylo uděleno. Dohodou mezi příslušnými orgány bude určeno datum, kdy změněná příloha vstoupí v účinnost, a může být stanoveno, že během přechodného období zůstane původní příloha zcela nebo zčásti účinná souběžně se změněnou přílohou.