Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Přílohy A – Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů a Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

TE20 Bez ohledu na jiné kódy cisteren, které jsou povoleny v hierarchii cisteren racionálního přiblížení uvedeného v 4.3.4.1.2, cisterny musí být vybaveny pojistným ventilem.

TE21 Uzávěry musí být chráněny uzamykatelnými kryty.

TE22 (Vyhrazeno)

TE23 Cisterny musí být vybaveny zařízením takové konstrukce, která zabrání jeho ucpání přepravovanou látkou a která zabrání úniku a nadměrnému přetlaku nebo podtlaku uvnitř nádrže.

TE25 (vyhrazeno)

(c) Schvalováni typu (TA)

TA1 Cisterny nesmějí být schváleny pro přepravu organických látek.

TA2 Tato látka smí být přepravována ve snímatelných nebo nesnímatelných cisternách nebo cisternových kontejnerech podle podmínek stanovených příslušným orgánem země původu, pokud se na základě dále uvedených zkoušek příslušný orgán přesvědčí o tom, že taková přeprava může být provedena bezpečně. Jestliže země původu není smluvní stranou ADR, tyto podmínky musejí být uznány příslušným orgánem první země ADR dotčené touto přepravou.

Pro schválení typu musejí být provedeny zkoušky za účelem:

1. – ověření snášenlivosti všech materiálů, které jsou během přepravy normálně ve styku s přepravovanými látkami;
2. – opatření údajů usnadňujících konstrukci nouzových pro vyrovnávání tlaku a pojistných ventilů s ohledem na charakteristické konstrukční prvky cisterny; a
3. – stanovení zvláštních požadavků nezbytných pro bezpečnou přepravu látek.

Výsledky zkoušek musejí být uvedeny v protokolu pro schválení typu.

TA3 Tato látka může být přepravována pouze v cisternách s kódem cisterny LGAV nebo SGAV; hierarchie v 4.3.4.1.2 se na tento případ nevztahuje.

TA4 Shodné stanovené postupy oddílu 1.8.7 musí být použity příslušným orgánem, jeho zástupcem nebo inspekční organizací odpovídající 1.8.6.2, 1.8.6.4, 1.8.6.5 a 1.8.6.8 a pověřeným podle EN ISO/IEC 17020:2012 (mimo oddíl 8.1.3) typ A.

TA5 Tato látka může být přepravována pouze v cisternách s kódem cisterny S2.65AN(+); hierarchie v 4.3.4.1.2 se na tento případ nevztahuje.

(d) Zkoušky (TT)

TT1 Cisterny z čistého hliníku je třeba podrobit prvním a periodickým hydraulickým tlakovým zkouškám tlakem pouze 250 kPa (2,5 baru) (přetlak).

TT2 Podmínka povlaku (vyložení) nádrží musí být kontrolována každý rok znalcem schváleným příslušným orgánem, který musí provést inspekci vnitřku nádrže (viz zvláštní ustanovení TU43 v 4.3.5).

TT3 Odlišně od požadavků uvedených v 6.8.2.4.2 periodické inspekce musí být provedeny nejméně každých osm roků a musí zahrnovat kontrolu tloušťky stěny použitím vhodných přístrojů. U takových cisteren zkouška těsnosti a kontrola, na kterou se vztahuje ustanovení uvedené v 6.8.2.4.3, musí být provedeny nejméně každé čtyři roky.

TT4 (Vyhrazeno)

TT5 Hydraulické tlakové zkoušky musí být provedeny nejméně každé

TT7 Bez ohledu na požadavky uvedené v 6.8.2.4.2 periodická vnitřní inspekce může být nahrazena programem schváleným příslušným orgánem.

TT8 Cisterny, na nichž je uvedeno oficiálního pojmenování pro přepravu UN čísla 1005 amoniak (čpavek) bezvodý podle 6.8.3.5.1 až 6.8.3.5.3 a vyrobené z jemnozrnné oceli s mezí průtažnosti vyšší než 460 N/mm² podle materiálové normy, musí být při každé periodické inspekci podle 6.8.2.4.2 podrobeny magnetickým práškovým inspekcím za účelem zjištění povrchových trhlin.

Dolní část každé nádrže, nejméně ve 20 % délky každého obvodového a podélného svaru, musí být zkontrolovány společně se všemi svary nástavců a všemi opravovanými a broušenými místy.

Pokud je značka látky na cisterně nebo štítku cisterny odstraněna, musí být provedena magnetická prášková inspekce a tato činnost zaznamenána ve zkušebním protokolu připojeným ke složce dokladů cisterny.

Takové práškové magnetické inspekce musí být prováděny kompetentní osobou kvalifikovanou pro tuto metodu podle EN ISO 9712:2012 (Nedestruktivní zkoušení – Kvalifikace a osvědčení personálu NDT – Všeobecné zásady).

TT9 Pro inspekce a zkoušky (včetně dohledu výrobce) postupy oddílu 1.8.7 musí být použity příslušným orgánem, jeho zástupcem nebo inspekční organizací odpovídajícím 1.8.6.2, 1.8.6.4, 1.8.6.5 a 1.8.6.8 a pověřeným podle EN ISO/IEC 17020:2012 (mimo oddíl 8.1.3) typ A.

TT10 Periodické inspekce podle 6.8.2.4.2 se musí provádět

(e) Značení (TM)

TM1 Cisterny musí být kromě údajů předepsaných v 6.8.2.5.2 opatřeny nápisem: „Neotvírat během přepravy. Náchylné k samozapálení (viz též Poznámka výše).

TM2 Cisterny musí být kromě údajů předepsaných v 6.8.2.5.2 opatřeny nápisem: „Neotvírat během přepravy. Vyvíjí hořlavé plyny při styku s vodou“ (viz též Poznámka výše).

TM3 Cisterny musí být též opatřeny na štítku předepsaném v 6.8.2.5.1 oficiálním pojmenováním pro přepravu a maximální přípustnou hmotností nákladu v kg pro tuto látku.

TM4 U cisteren musí být uvedeny následující doplňkové údaje vyražením nebo jiným podobným způsobem na štítku předepsaném v 6.8.2.5.2 nebo přímo na nádrži samé, pokud stěny jsou tak zesíleny, že pevnost cisterny není zmenšena: chemický název se schválenou koncentrací příslušné látky.

TM5 Cisterny musí být opatřeny, kromě údajů uvedených v 6.8.2.5.1, datem (měsíc, rok) poslední inspekce vnitřku cisterny.

TM6 (Vyhrazeno)

TM7 Stylizovaný trojlístek uvedený v 5.2.1.7.6 musí být vyznačen vyražením nebo jiným rovnocenným způsobem na štítku předepsaném v 6.8.2.5.1. Tento trojlístek může být vyryt přímo na stěně nádoby samé, jestliže stěny jsou tak zesíleny, že pevnost cisterny není zmenšena.

1. 6.8.5 Požadavky na materiály a konstrukci svařovaných nesnímatelných cisteren, svařovaných snímatelných cisteren a svařovaných nádrží cisternových kontejnerů, pro které je požadován zkušební tlak nejméně 1 MPa (10 barů) a svařovaných nesnímatelných cisteren, svařovaných snímatelných cisteren a svařovaných nádrží cisternových kontejnerů určených pro přepravu hluboce zchlazených zkapalněných plynů třídy 2
   1. 6.8.5.1 Materiály a nádrže
      1. 6.8.5.1.1 (a) Nádrže určené pro přepravu:
         1. – stlačených, zkapalněných plynů nebo rozpuštěných plynů třídy 2;
         2. – UN 1380, 2845, 2870, 3194, 3391 až 3394 třídy 4.2; a
         3. – UN 1052 fluorovodík, bezvodý a UN 1790 kyselina fluorovodíková svíce než 85 % fluorovodíku třídy 8

            musí být vyrobeny z oceli.

         (b) Nádrže vyrobené z jemnozrnné oceli určené pro přepravu:

         1. – žíravých plynů třídy 2 a UN 2073 čpavek, roztok; a
         2. – UN 1052 fluorovodík, bezvodý a UN 1790 kyselina fluorovodíková svíce než 85 % fluorovodíku třídy 8

         musí být podrobeny tepelnému zpracování k odstranění tepelných napětí.

         (c) Nádrže určené pro přepravu hluboko zchlazených zkapalněných plynů třídy 2 musí být vyrobeny z oceli, hliníku, slitiny hliníku, mědi nebo slitiny mědi (např. mosazi). Nádrže vyrobené z mědi nebo slitiny mědi jsou však dovoleny jen pro plyny, které neobsahují acetylen; ethylen, smí však obsahovat nanejvýše 0,005 % acetylenu.

         (d) Je dovoleno použít pouze materiálů vhodných pro nejnižší a nejvyšší provozní teplotu nádrží a jejich příslušenství.

      1. 6.8.5.1.2 Pro výrobu nádrží jsou dovoleny tyto materiály:

         (a) oceli, které nejsou náchylné ke křehkému lomu při nejnižší provozní teplotě (viz 6.8.5.2.1):

         1. – měkké oceli (kromě pro hluboce zkapalněné plyny třídy 2);
         2. – jemnozrnné nelegované oceli do teploty - 60 °C;
         3. – legované niklové oceli (s obsahem niklu 0,5 až 9 %) do teploty – 196 °C v závislosti na obsahu niklu;
         4. – austenitické chromniklové oceli do teploty - 270 °C;
         5. – austeniticko-feritické nerezové oceli do teploty – 60 °C;

         (b) hliník čistoty nejméně 99,5 % nebo hliníková slitina (viz 6.8.5.2.2);

         (c) dezoxidovaná měď čistoty nejméně 99,9 % nebo slitiny mědi s obsahem mědi nad 56 % (viz 6.8.5.2.3).

      1. 6.8.5.1.3 (a) Nádrže vyrobené z oceli, hliníku nebo slitin hliníku musí být buď bezešvé, nebo svařované.

         (b) Nádrže vyrobené z austenitické oceli, z mědi nebo ze slitiny mědi smějí být natvrdo spájené.

      1. 6.8.5.1.4 Příslušenství může být k nádržím přišroubováno, nebo připevněno takto:

         (a) nádrže vyrobené z oceli, hliníku nebo hliníkové slitiny: svařením;

         (b) nádrže z austenitické oceli, mědi nebo slitiny mědi: svařením nebo spájením natvrdo.

      1. 6.8.5.1.5 Konstrukce nádrží a jejich upevnění na vozidlo, na podvozek nebo do kontejnerového rámu musí být takové, aby se bezpečně zamezilo snížení teploty nosných konstrukčních částí, které by mohlo způsobit jejich zkřehnutí. Upevňovací prvky nádrží musí být samy konstruovány tak, aby si zachovaly potřebné mechanické vlastnosti, i když nádrž dosáhne své nejnižší provozní teploty.
   1. 6.8.5.2 Zkušební požadavky
      1. 6.8.5.2.1 Ocelové nádrže

         Materiály použité k výrobě nádrží a svarové housenky musí při své nejnižší provozní teplotě, avšak nejméně při - 20 °C, splňovat z hlediska vrubové houževnatosti nejméně dále uvedené požadavky:

         1. – Zkoušky se provádějí na zkušebních vzorcích s vrubem tvaru V.
         2. – Nejnižší vrubová houževnatost (viz 6.8.5.3.1 až 6.8.5.3.3) zkušebních vzorků, jejichž podélná osa je kolmá ke směru válcování a které mají vrub tvaru V (v souladu s ISO R 148) kolmý k povrchu plechu, musí mít minimální hodnotu 34 J/cm2 pro měkkou ocel (přitom zkoušky mohou být provedeny na základě existujících norem ISO se zkušebními vzorky, jejichž podélná osa je ve směru válcování); jemnozrnnou ocel; feritickou legovanou ocel (Ni < 5 %); feritickou legovanou ocel (5 % ≤ Ni ≤ 9 %) austenitickou Cr-Ni ocel nebo austeniticko-feritickou nerezovou ocel;
         3. – U austenitických ocelí se podrobí zkoušce vrubové houževnatosti pouze svarová housenka.
         4. – Pro provozní teploty nižší než -196 °C se zkouška vrubové houževnatosti neprovádí při nejnižší provozní teplotě, nýbrž při teplotě - 196 °C.
      1. 6.8.5.2.2 Nádrže z hliníku nebo hliníkové slitiny

         Spoje nádrží musí vyhovět podmínkám stanoveným příslušným orgánem.

      1. 6.8.5.2.3 Nádrže z mědi nebo slitiny mědi

         Není nutné provádět zkoušky ke zjištění, zda je vrubová houževnatost dostatečná.

   1. 6.8.5.3 Zkoušky vrubové houževnatosti
      1. 6.8.5.3.1 U plechů tloušťky menší než 10 mm, avšak alespoň 5 mm, se použije zkušebních vzorků o příčném průřezu 10 mm × e mm, přičemž “e“ je tloušťka plechu. Je-li to potřebné, je dovoleno předválcování na 7,5 mm nebo 5 mm. Nejmenší hodnota 34 J/cm² musí být ve všech případech dodržena.
      2. POZNÁMKA: Zkouška vrubové houževnatosti se neprovádí u plechů tloušťky menší než 5 mm ani u jejich spojů.
      1. 6.8.5.3.2 (a) U plechů se vrubová houževnatost zjišťuje na třech zkušebních vzorcích. Zkušební vzorky se odebírají ve směru příčném ke směru válcování; jedná-li se však o měkkou ocel, mohou se odebírat ve směru válcování.

         (b) Pro zkoušení svarových spojů se zkušební vzorky odebírají takto:

         1. když e ≤ 10 mm

         tři zkušební vzorky s vrubem ve středu svaru;

         tři zkušební vzorky s vrubem ve středu zóny tepelně ovlivněné svarem (vrub tvaru V musí procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku):

         

         Střed svaru

         

         Zóna tepelně ovlivněná svarem

         1. když 10 mm < e ≤ 20 mm

         tři zkušební vzorky s vrubem ve středu svaru;

         tři zkušební vzorky s vrubem ve středu zóny tepelně ovlivněné svarem (vrub tvaru V musí procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku);

         

         Střed svaru

         

         Zóna tepelně ovlivněná svarem

         1. když e > 20 mm

         dvě sady po třech zkušebních vzorcích, jedna sada na horní straně, jedna sada na dolní straně v každém z dále uvedených míst (u zkušebních vzorků odebraných v zóně tepelně ovlivněné svarem musí vrub tvaru V procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku).

         

         Střed svaru

         

         Zóna tepelně ovlivněná svarem

      1. 6.8.5.3.3 (a) U plechů musí průměr ze tří zkoušek vyhovovat minimální hodnotě 34 J/cm² uvedené v 6.8.5.2.1; nejvýše jedna z hodnota smí být nižší než udaná minimální hodnota, avšak ne nižší než 24 J/cm².

         (b) U svarů průměrná hodnota získaná ze 3 zkušebních vzorků odebraných ze středu svaru nesmí být nižší než minimální hodnota 34 J/cm², nejvýše jedna z hodnot smí být nižší než udané minimum, avšak ne nižší než 24 J/cm².

         (c) Pro zónu tepelně ovlivněnou svarem (přičemž vrub tvaru V musí procházet okrajem tavné zóny ve středu zkušebního vzorku) smí být hodnota získaná nejvýše u jednoho ze tří zkušebních vzorků nižší než minimální hodnota 34 J/cm², avšak ne nižší než 24 J/cm².

      1. 6.8.5.3.4 Nejsou-li požadavky předepsané v 6.8.5.3.3 splněny, může se provést jedna nová zkouška jestliže:

         (a) průměrná hodnota vycházející ze tří prvních zkoušek je nižší než minimální hodnota 34 J/cm²; nebo

         (b) více než jedna z jednotlivých hodnot je nižší než minimální hodnota 34 J/cm², avšak ne nižší než 24 J/cm².

      1. 6.8.5.3.5 Při opakování zkoušky vrubové houževnatosti u plechů nebo svarů nesmí být žádná z jednotlivých hodnot nižší než 34 J/cm². Průměrná hodnota ze všech výsledků původní zkoušky a opakované zkoušky musí být rovná minimu 34 J/cm² nebo vyšší.

         Při opakování zkoušky vrubové houževnatosti zóny tepelně ovlivněné svarem nesmí být žádná z jednotlivých hodnot nižší než 34 J/cm².

   1. 6.8.5.4 Odvolávka na normy

      Požadavky pododdílů 6.8.5.2 a 6.8.5.3 se považují za splněné, pokud byly uplatněny dále uvedené příslušné normy:

      EN ISO 21028-1:2016 Kryogenní nádoby - Pevnostní požadavky na materiály při kryogenní teplotě – Část 1: Teploty pod –80 °C

      EN ISO 21028-2:2018 Kryogenní nádoby – Pevnostní požadavky na materiály při kryogenní teplotě – Část 2: Teploty mezi - 80 °C a - 20 °C