Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o vyhlášení přijetí změn a doplňků Přílohy A – Všeobecná ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů a Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

vyhlášené znění

(vii) Způsoby kontroly článků nebo baterií, které neodpovídají typu vyzkoušenému podle ustanovení uvedených pod písmenem (a) výše;

(viii) Školicí programy a kvalifikační postupy pro příslušný personál; a

(ix) Postupy garantující, že finální výrobek není poškozen.

  • POZNÁMKA: Mohou být akceptovány vlastní programy řízení kvality. Osvědčení od třetí strany se nevyžaduje, ale postupy uvedené pod (i) až (ix) výše musí být řádně zaznamenané a sledovatelné. Kopie programu řízení kvality musí být na požádání poskytnuta příslušnému orgánu.

    • Lithiové baterie nepodléhají ustanovením ADR, jestliže splňují požadavky zvláštního ustanovení 188 kapitoly 3.3.

  • POZNÁMKA: Položky UN 3171 Vozidlo na akumulátorový pohon nebo UN 3171 Přístroj na akumulátorový pohon se vztahují pouze na vozidla poháněná mokrými bateriemi, sodíkovými bateriemi, bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia a na přístroje poháněné mokrými bateriemi nebo sodíkovými bateriemi, přepravované s těmito zabudovanými bateriemi.

    • Pro účely tohoto UN čísla jsou vozidla samohybné stroje zkonstruované pro přepravu jedné nebo více osob nebo věcí. Příklady takových vozidel jsou elektricky poháněné osobní automobily, motocykly, skútry, tří- nebo čtyřkolová vozidla nebo motocykly, motorová kola, invalidní vozíky, motorové sekačky trávy, čluny a letadla.

    Příklady přístrojů jsou sekačky trávy, čisticí stroje nebo modelové čluny a modelová letadla. Přístroje poháněné bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia musí být přiřazeny pod položky UN 3091 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ nebo UN 3091 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍM nebo UN 3481 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ nebo UN 3481 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍM, jak je to náležité.

    Hybridní elektrická vozidla poháněná jak spalovacím motorem, tak i mokrými bateriemi, sodíkovými bateriemi, bateriemi s kovem lithia nebo bateriemi s ionty lithia, přepravovaná se zabudovanou baterií (bateriemi) musí být zařazena pod položky UN 3166 VOZIDLO POHÁNĚNÉ HOŘLAVÝM PLYNEM nebo UN 3166 VOZIDLO POHÁNĚNÉ HOŘLAVOU KAPALINOU, jak je to náležité. Vozidla, která obsahují palivový článek, musí být zařazena pod položky UN 3166 VOZIDLO POHÁNĚNÉ PALIVOVÝMI ČLÁNKY OBSAHUJÍCÍMI HOŘLAVÝ PLYN nebo UN 3166 VOZIDLO POHÁNĚNÉ PALIVOVÝMI ČLÁNKY OBSAHUJÍCÍMI HOŘLAVOU KAPALINU, jak je to náležité.

    Záchranné prostředky

    1. 2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.

    Látky ohrožující životní prostředí

    1. 2.2.9.1.9 (Vypuštěno)

    Látky znečišťující vodu

    1. 2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
      1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
        1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

          Pro účely odstavce 2.2.9.1.10 „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

        1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí11. Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním a bioakumulačním chování.
        2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod12.
        3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
          1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
          2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
          3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
          4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
          5. - ECx: koncentrace spojená s X % reakcí;
          6. - EC50: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
          7. - ErC50: EC50 ve smyslu brzdění růstu;
          8. - Kow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
          9. - LC50 (50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
          10. - L(E)C50: LC50 nebo EC50;
          11. - NOEC (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;
          12. - Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
      1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
        1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:

          (a) akutní vodní toxicita;

          (b) chronická vodní toxicita;

          (c) bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a

          (d) degradace (biotická nebo abiotická) pro organické sloučeniny.

        1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně bylo dohodnuto, že údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů mohou být považovány za rovnocenné údaje a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
        2. 2.2.9.1.10.2.3 „Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.

          „Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.

          Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhradu pro všechny vodní organizmy a údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.

        1. 2.2.9.1.10.2.4 Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, která je určena v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.

          Dlouhodobé nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.

          Údaje o chronické toxicitě jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity NOEC nebo jiné ekvivalentní ECx.

        1. 2.2.9.1.10.2.5 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

          Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log Kow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.

        1. 2.2.9.1.10.2.6 Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.

          Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek biologické odbouratelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině prostředí. Toto jsou sladkovodní zkoušky a tak bylo zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořská prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

          Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být všechny brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti13.

          Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

          (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

          (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;

          (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;

          Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů14; nebo

          (b) v těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD5 /COD ≥ 0,5; nebo

          (c) je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

      1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek
        1. 2.2.9.1.10.3.1 Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1. Tato kritéria popisují podrobně klasifikační kategorie. Ty jsou ve formě diagramu shrnuty v tabulce 2.2.9.1.10.3.2.

          Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)

          (a) Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro vodu

          Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
          Kategorie Akutní 1: (viz POZNÁMKA 2)
          96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l (viz POZNÁMKA 3)

          (b) Dlouhodobé nebezpečí pro vodu (viz též obr. 2.2.9.1.10.3.1)

          (i) Látky, které nejsou rychle odbouratelné (viz POZNÁMKA 4), pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

          Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
          Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKA 2)
          Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 0,1 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 0,1 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 0,1 mg/l
          Kategorie Chronická 2:
          Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤1 mg/l

          (ii) Rychle odbouratelné látky, pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

          Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
          Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKA 2)
          Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 0,01 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 0,01 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 0,01 mg/l
          Kategorie Chronická 2:
          Chronická NOEC nebo ECx (pro ryby)≤ 0,1 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro korýše)≤ 0,1 mg/l a/nebo
          Chronická NOEC nebo ECx (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 0,1 mg/l

          (iii) Látky, pro něž nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě

          Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1)
          Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKA 2)
          96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l (viz POZNÁMKA 3)
          a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow
          ≥ 4) (viz POZNÁMKA 4 a 5).
          Kategorie Chronická 2:
          96 hodin LC50 (pro ryby)> 1 ale ≤ 10 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)> 1 ale ≤ 10 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)> 1 až ≤ 10 mg/l (viz POZNÁMKA 3)
          a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow
          ≥ 4) (viz POZNÁMKA 4 a 5).
        2. POZNÁMKA 1: Organismy ryby, korýši a řasy jsou testovány jako representativní druhy pokrývající široký rozsah trofických úrovní a dávek a zkušební metody jsou ve vysoké míře standardizovány. Údaje o jiných organismech smějí být rovněž vzaty v úvahu, avšak za podmínky, že představují rovnocenné druhy a experimentální účinky.
        3. POZNÁMKA 2: Při klasifikaci látek jako Akutní 1 a/nebo Chronická 1 je třeba současně uvést náležitý součinitel M (viz 2.2.9.1.10.4.6.4) pro použití při součtové metodě.
        4. POZNÁMKA 3: Pokud je toxicita pro řasy ErC50 (= EC50 (rychlost růstu)) více než 100 krát nižší než toxicita pro nejbližší nejcitlivější druh a povede ke klasifikaci založené pouze na tomto účinku, musí se uvážit, zda je tato toxicita reprezentativní pro toxicitu vůči vodním rostlinám. Pokud se může prokázat, že to není tento případ, musí znalec rozhodnout, zda klasifikaci provést. Klasifikace musí být založena na ErC50. Za okolností, kdy podmínky pro určení EC50 nejsou stanoveny a žádný ErC50 není zaznamenán, musí být klasifikace založena na nejnižším disponibilním EC50.
        5. POZNÁMKA 4: Nedostatek rychlé odbouratelnosti je založen buď na nedostatku snadné biotické odbouratelnosti, nebo na jiných údajích ukazujících nedostatek rychlé degradace. Pokud nejsou k dispozici použitelné údaje o odbouratelnosti, buď údaje experimentálně zjištěné, nebo odhadnuté, musí být látka považována za látku, která není rychle odbouratelná.
        6. POZNÁMKA 5: Bioakumulační potenciál, založený na experimentálně odvozeném BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4, za podmínky, že log Kow je vhodným popisovačem pro bioakumulační potenciál látky. Naměřené hodnoty log Kow mají přednost před odhadnutými hodnotami a naměřené hodnoty BCF mají přednost před hodnotami log Kow.

          7. Obrázek 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky dlouhodobě nebezpečné vodnímu prostředí

          Obrázek
        1. 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma v tabulce 2.2.9.1.10.3.2 dále sumarizuje klasifikační kritéria pro látky

          Tabulka 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí

          Záchranné prostředky Látky ohrožující životní prostředí Látky znečišťující vodu Tabulka 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKA 1) Obrázek 2.2.9.1.10.3.1 Kategorie pro látky dlouhodobě nebezpečné vodnímu prostředí Tabulka 2.2.9.1.10.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí
          Klasifikační kategorie
          Akutní nebezpečí
          (viz           POZNÁMKA 1)          		Dlouhodobé nebezpečí (viz POZNÁMKA 2)
          Dostatečné údaje o chronické toxicitě
          jsou k dispozici          		Dostatečné údaje
          o chronické toxicitě nejsou k dispozici
          (viz           POZNÁMKA 1)
          Látky, které nejsou rychle odbouratelné (viz POZNÁMKA 3)Rychle
          odbouratelné
          látky
          (viz           POZNÁMKA 3)
          Kategorie:
          Akutní 1          		Kategorie:
          Chronická 1          		Kategorie:
          Chronická 1          		Kategorie:
          Chronická 1
          L(E)C50 ≤ 1,00NOEC nebo ECx ≤ 0,1NOEC nebo ECx ≤ 0,01L(E)C50 ≤ 1,00 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
          Kategorie: Chronická 2Kategorie: Chronická 2Kategorie: Chronická 2
          0,1< NOEC nebo ECx ≤ 10,01 < NOEC nebo ECx ≤ 0,11,00 < L(E)C50 ≤ 10,0 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
        2. POZNÁMKA 1: Pásmo akutní toxicity založené na hodnotách L(E)C50 v mg/l pro ryby, korýše a/nebo řasy nebo jiné vodní rostliny (nebo vyhodnocení QSAR (Quantitative Structure Activity Relationships), jestliže nejsou žádné experimentální údaje15).
        3. POZNÁMKA 2: Látky jsou klasifikovány do různých chronických kategorií, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě pro všechny tři trofické úrovně nad rozpustností ve vodě nebo nad 1 mg/l. („Dostatečný“ znamená, že údaje dostatečně pokrývají sledovaný rozsah. Obecně by to znamenalo naměřené údaje při zkoušce, aby se však vyhnulo zbytečnému zkoušení, je možno případ od případu použít údaje z vyhodnocení, např. QSAR, nebo pro jasné případy posudek experta).
        4. POZNÁMKA 3: Pásmo chronické toxicity založené na NOEC nebo ekvivalentních hodnotách ECx v mg/l pro ryby nebo korýše nebo jiných uznávaných měřeních chronické toxicity.
      1. 2.2.9.1.10.4 Kategorie a kritéria klasifikace směsí
        1. 2.2.9.1.10.4.1 Klasifikační systém pro směsi zahrnuje klasifikační kategorie, které jsou používány pro látky, tj. kategorie Akutní 1 a Chronické 1 a 2. Za účelem využití všech disponibilních údajů pro klasifikaci nebezpečí směsi pro vodní prostředí se vychází z následujícího předpokladu, který se použije, kde je to náležité:

          „Relevantní složky“ směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 0,1 % (hm.) nebo vyšší pro složky klasifikované jako Akutní a/nebo Chronická 1 a 1 % (hm.) nebo vyšší pro jiné složky, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 0,1 % může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.

        1. 2.2.9.1.10.4.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečí pro vodní prostředí je víceúrovňový a je závislý na druhu disponibilních informací pro vlastní směs a pro její složky. Prvky víceúrovňového přístupu zahrnují:

          (a) klasifikaci založenou na vyzkoušených směsích;

          (b) klasifikaci založenou na překlenovacích zásadách;

          (c) použití „součtu klasifikovaných složek“ a/nebo „aditivního vzorce“.

          Dále uvedený obrázek 2.2.9.1.10.4.2 ukazuje postup, který je nutno dodržet:

          Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a dlouhodobých nebezpečí pro vodní prostředí

          Obrázek
        1. 2.2.9.1.10.4.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs
          1. 2.2.9.1.10.4.3.1 Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být tyto informace použity pro klasifikaci směsi podle kritérií, která byla schválena pro látky. Klasifikace je normálně založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny (viz 2.2.9.1.10.2.3 a 2.2.9.1.10.2.4). Pokud se nedostává dostatečných akutních nebo chronických údajů pro směs jako celek, musí se použít „překlenovací zásady“ nebo „součtová metoda“ (viz 2.2.9.1.10.4.4 až 2.2.9.1.10.4.6).
          2. 2.2.9.1.10.4.3.2 Klasifikace směsí z hlediska dlouhodobého nebezpečí vyžaduje dodatečné informace o odbouratelnosti a v některých případech o bioakumulaci. Neexistují žádné údaje o odbouratelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Zkoušky odbouratelnosti a bioakumulace pro směsi se nepoužívají, neboť je obvykle obtížné je vyhodnotit, a takové zkoušky mohou mít význam jen pro jednotlivé látky.
          3. 2.2.9.1.10.4.3.3 Klasifikace do kategorie Akutní 1

            (a) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50 nebo EC50 ) pro směs jako celek ukazující L(E)C50 ≤ 1 mg/l:

            Klasifikovat směs jako Akutní 1 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (a);

            (b) Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50(s) nebo EC50(s) ) pro směs jako celek ukazující L(E)C50(s) > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:

            Není nutno klasifikovat z hlediska akutního nebezpečí pod ADR.

          1. 2.2.9.1.10.4.3.4 Klasifikace do kategorií Chronická 1 a 2

            (a) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (ECx nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující ECx nebo NOEC zkoušené směsi ≤ 1 mg/l:

            (i) klasifikovat směs jako Chronickou 1 nebo 2 podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (b) (ii) (rychle odbouratelná), pokud dostupné informace dovolují učinit závěr, že všechny relevantní složky směsi jsou rychle odbouratelné;

            (ii) klasifikovat směs jako Chronickou 1 nebo 2 ve všech ostatních případech podle tabulky 2.2.9.1.10.3.1 (b) (i) (není rychle odbouratelná);

            (b) Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (ECx nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující ECx(s) nebo NOEC(s) zkoušené směsi > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:

            Není nutno klasifikovat z hlediska dlouhodobého nebezpečí pod ADR.

        1. 2.2.9.1.10.4.4 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs: překlenovací zásady
          1. 2.2.9.1.10.4.4.1 Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího nebezpečí pro vodní prostředí, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích, aby přiměřeným způsobem charakterizovaly nebezpečí této směsi, musí se tyto údaje použít v souladu s následujícími schválenými překlenovacími pravidly. Tímto se zajišťuje, aby se při klasifikačním procesu využilo k charakteristice nebezpečí směsi v co největším možném rozsahu disponibilních údajů, bez nutnosti dodatečných zkoušek na zvířatech.
          2. 2.2.9.1.10.4.4.2 Ředění

            Je-li nová směs vytvořena zředěním zkoušené směsi nebo látky ředidlem, které má stejnou nebo nižší klasifikaci z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí, než nejméně toxická původní složka, a od něhož se neočekává, že ovlivní nebezpečí pro vodní prostředí jiných složek, musí být výsledná směs klasifikována jako rovnocenná s původní zkoušenou směsí nebo látkou. Alternativně smí být použita metoda vysvětlená v 2.2.9.1.10.4.5.“.

          1. 2.2.9.1.10.4.4.3 Dávkování

            Klasifikace zkoušené výrobní šarže směsi z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí musí být považována za v podstatě rovnocennou klasifikaci jiné nezkoušené výrobní šarže téhož obchodního produktu, je-li vyráběn týmž výrobcem nebo pod kontrolou téhož výrobce, pokud není důvodu věřit, že došlo k významné změně, takže se změnila klasifikace nezkoušené šarže z hlediska jejího nebezpečí pro vodní prostředí. Pokud k tomuto dojde, je nutná nová klasifikace.

          1. 2.2.9.1.10.4.4.4 Koncentrace směsí, které jsou zařazeny do nejpřísnějších klasifikačních kategorií (chronická 1 a akutní 1)

            Je-li zkoušená směs klasifikována jako chronická 1 a/nebo akutní 1 a složky směsi, které jsou klasifikovány jako chronická 1 a/nebo akutní 1, jsou ještě více koncentrovány, musí být více koncentrovaná nezkoušená směs zařazena do stejné klasifikační kategorie jako původní zkoušená směs bez dodatečných zkoušek.

          1. 2.2.9.1.10.4.4.5 Interpolace uvnitř jedné kategorie toxicity

            Pro tři směsi (A, B a C) s identickými složkami, jestliže směsi A a B byly vyzkoušeny a jsou v téže kategorii toxicity a jestliže nezkoušená směs C má tytéž toxikologicky aktivní složky jako směsi A a B, ale má koncentrace toxikologicky aktivních složek mezilehlé mezi koncentracemi ve směsích A a B, potom se předpokládá, že směs C je v téže kategorii jako A a B.

          1. 2.2.9.1.10.4.4.6 V podstatě podobné směsi

            Jsou-li dány následující předpoklady:

            (a) dvě směsi:

            (i) A + B;

            (ii) C + B;

            (b) koncentrace složky B je v podstatě stejná v obou směsích;

            (c) koncentrace složky A ve směsi (i) se rovná koncentraci složky C ve směsi (ii);

            (d) údaje o nebezpečích pro vodní prostředí pro A a C jsou k dispozici a jsou v podstatě rovnocenné, tj. jsou v téže kategorii nebezpečí a neočekává se, že ovlivní vodní toxicitu B,

            1. jestliže směs (i) nebo (ii) je již klasifikována na základě údajů ze zkoušek, potom může být té druhé směsi přiřazena tatáž kategorie nebezpečí.
        1. 2.2.9.1.10.4.5 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro všechny složky nebo jen pro některé složky směsi
          1. 2.2.9.1.10.4.5.1 Klasifikace směsi musí být založena na součtu koncentrací jejích klasifikovaných složek. Procentní podíl složek klasifikovaných jako „akutní“ nebo „chronická“ bude zahrnut přímo do součtové metody. Detaily součtové metody jsou popsány v 2.2.9.1.10.4.6.1 až 2.2.9.1.10.4.6.4.
          2. 2.2.9.1.10.4.5.2 Směsi mohou být vytvořeny jak ze složek, které jsou klasifikovány (jako Akutní 1 a/nebo Chronická 1,2), tak i ze složek, pro které jsou k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek toxicity. Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o toxicitě pro více než jednu složku ve směsi, vypočte se celková toxicita těchto složek použitím následujících aditivních vzorců (a) nebo (b) v závislosti na povaze údajů o toxicitě:

            (a) Založeno na akutní vodní toxicitě:

            kde:

            1. Ci = koncentrace složky i (procento hmotnosti);
            2. L(E)C50i = LC50 nebo EC50 pro složku i (mg/l);
            3. n = počet složek, i se pohybuje od 1 do n;
            4. L(E)C50m = L(E)C50 části směsi s údaji ze zkoušek.

            Vypočtená toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadila kategorie akutního nebezpečí, která se následně použije při aplikaci součtové metody;

            (b) Založeno na chronické vodní toxicitě: kde:

            kde:

            1. Ci = koncentrace složky i (procento hmotnosti) pokrývající rychle odbouratelné složky;
            2. Cj = koncentrace složky j (procento hmotnosti) pokrývající složky, které nejsou rychle odbouratelné;
            3. NOECi = NOEC (nebo jiná uznávaná měření chronické toxicity) pro složku i, pokrývající rychle odbouratelné složky, v mg/l;
            4. NOECj = NOEC (nebo jiná uznávaná měření chronické toxicity) pro složku j, pokrývající složky, které nejsou rychle odbouratelné, v mg/l;
            5. n = počet složek, i a j se pohybují od 1 do n;
            6. EqNOECm = ekvivalent NOEC části směsi s údaji ze zkoušek.

            Ekvivalentní toxicita tak odráží skutečnost, že látky, které nejsou rychle odbouratelné, jsou klasifikovány o jednu úroveň kategorie nebezpečí „přísněji“ než rychle odbouratelné látky.

            Vypočtená ekvivalentní toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadila kategorie dlouhodobého nebezpečí podle kritérií pro rychle odbouratelné látky (tabulka 2.2.9.1.10.3.1 (b) (ii), která se následně použije při aplikaci součtové metody.