Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o silničním provozu, přijaté ve Vídni dne 8. listopadu 1968

Registrace

1. 1. a) Za účelem využívání výhod této Úmluvy musí každé motorové vozidlo v mezinárodní dopravě, a každé přípojné vozidlo jiné než lehký přívěs, které je připojeno k motorovému vozidlu, být registrováno smluvní stranou nebo její částí, a řidič motorového vozidla musí mít u sebe platný certifikát o této registraci, vydaný buď příslušným orgánem této smluvní strany nebo její části, nebo, v jejich zastoupení a s jejich pověřením, organizací zplnomocněnou k tomu touto smluvní stranou nebo její částí. Tento certifikát, nazývaný certifikát o registraci, musí obsahovat nejméně následující údaje:

   sériové číslo, nazývané registračním číslem, složené způsobem, uvedeným v příloze 2 této Úmluvy;

   datum první registrace vozidla;

   úplné jméno a adresa držitele certifikátu;

   jméno nebo obchodní značka výrobce vozidla;

   sériové číslo podvozku (výrobní nebo sériové číslo výrobce);

   u vozidel určených pro dopravu zboží maximální povolená hmotnost;

   u vozidel určených pro dopravu zboží hmotnost vozidla v nenaloženém stavu;

   doba platnosti, jestliže není neomezená.

   Údaje, uvedené v certifikátu, musí být zapsány jen buď latinskými písmeny nebo tzv. anglickým skriptem, nebo musí být opakovány v této formě.

   1. b) Avšak smluvní strany nebo jejich části mohou rozhodnout, že místo data první registrace, bude v certifikátech vydaných na jejich území uveden rok výroby.
   2. c) U motorových vozidel kategorie А а В definovaných v přílohách 6 a 7 této Úmluvy, a jestliže je to možné, u ostatních motorových vozidel:
      1. i) v záhlaví certifikátu se vyznačí rozlišovací značka státu registrace, jak je definována v příloze 3 této Úmluvy;
      2. ii) na všech certifikátech o registraci musí být uvedena písmena A, B, C, D, E, F, G a H, před každým z osmi druhů údajů požadovaných podle pododstavce a) tohoto odstavce, nebo za těmito údaji;
      3. iii) slova Certificat ď immatriculation ve francouzštině budou umístěna buď před nebo za názvem certifikátu ve vnitrostátním jazyce (nebo jazycích) státu registrace.
   1. d) U přípojných vozidel, včetně návěsů, dočasně dovezených do určitého státu jiným způsobem dopravy než po silnici, bude pokládána za postačující fotokopie certifikátu o registraci, jejíž pravost je ověřená orgánem, který certifikát vydal.

1. 2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku, návěsová souprava, jejíž vozidla nejsou rozpojena po dobu mezinárodního provozu, bude oprávněna k využití výhod ustanovení této Úmluvy, i když je předmětem jen jediné registrace a má jediný certifikát pro tažné vozidlo a návěs, z kterých je souprava složena.
2. 3. Žádné ustanovení této Úmluvy nesmí být interpretováno jako omezující právo smluvních stran nebo jejich částí, aby přezkoumaly u vozidla v mezinárodním provozu, které není zaregistrováno na jméno osoby, která v něm jede, oprávnění řidiče mít toto vozidlo v držení.
3. 4. Doporučuje se, aby smluvní strany, jestliže tak dosud neučinily, zřídily na vnitrostátní nebo regionální úrovni službu, která bude odpovědná za udržování registru motorových vozidel, která byla uvedena do provozu, a dále centrální registr, v němž budou, po jednotlivých vozidlech, vedeny údaje, které byly zaznamenány do každého certifikátu o registraci.

Registrační číslo

1. 1. Každé motorové vozidlo v mezinárodním provozu musí mít vyznačeno vpředu a vzadu své registrační číslo; avšak u motocyklů se požaduje registrační číslo pouze vzadu.
2. 2. Každé registrované přípojné vozidlo musí mít v mezinárodním provozu registrační číslo vzadu. V případech, kdy motorové vozidlo táhne jedno nebo více přípojných vozidel, musí mít toto jedno nebo poslední přípojné vozidlo, jestliže nejsou registrována, registrační číslo vozidla, které je táhne.
3. 3. Složení registračního čísla, o kterém pojednává tento článek, a způsob jeho vyznačení musí odpovídat ustanovením přílohy 2 této Úmluvy.

Rozlišovací značka státu registrace

1. 1. a) Každé motorové vozidlo v mezinárodním provozu musí mít vyznačenu vzadu, kromě registračního čísla, rozlišovací značku státu, ve kterém je registrováno.
   1. b) Tato značka může být umístěna buď odděleně od tabulky registračního čísla, nebo může být do ní začleněna.
   2. c) Jestliže je rozlišovací značka začleněna do tabulky registračního čísla, musí být také vyznačena na tabulce registračního čísla vozidla vpředu, jestliže je tabulka vpředu povinná.

1. 2. Každé přípojné vozidlo připojené k motorovému vozidlu a které je podle článku 36 této Úmluvy povinno mít registrační číslo vyznačeno na vozidle vzadu, musí mít vzadu vyznačenu rovněž rozlišovací značku státu, v němž bylo registrační číslo přiděleno, a to buď odděleně od tabulky registračního čísla, nebo jako její součást.
   Ustanovení uvedená v tomto odstavci se vztahují i na přípojná vozidla registrovaná ve státě jiném, než je stát, ve kterém bylo zaregistrováno motorové vozidlo, k němuž je přípojné vozidlo připojeno; jestliže přípojné vozidlo není registrováno, musí mí vzadu vyznačenu rozlišovací značku státu registrace tažného vozidla, kromě případů, kdy se pohybuje v tomto státu.
2. 3. Složení rozlišovací značky a způsob jejího vyznačení, nebo začlenění do tabulky registračního čísla, musí odpovídat podmínkám stanoveným v přílohách 2 a 3 této Úmluvy.

Identifikační značky

Každé motorové vozidlo a každé přípojné vozidlo v mezinárodním provozu musí být opatřeno identifikačními značkami specifikovanými v příloze 4 této Úmluvy.

Technické požadavky a technické kontroly vozidel

1. 1. Každé motorové vozidlo, každé přípojné vozidlo a každá souprava vozidel v mezinárodním provozu musí splňovat ustanovení přílohy 5 této Úmluvy. Současně musí být v dobrém provozním stavu.
2. 2. Vnitrostátní legislativa musí požadovat provádění pravidelných technických prohlídek:
   1. a) motorových vozidel používaných pro přepravu osob a majících více než osm míst k sedění, kromě sedadla řidiče;
   2. b) motorových vozidel používaných pro přepravu zboží, jejichž maximální povolená hmotnost přesahuje 3 500 kg, a přípojných vozidel určených k připojení těmto vozidlům.

1. 3. Vnitrostátní legislativa musí, v rámci možností, rozšířit opatření odstavce 2 na jiné kategorie vozidel.

Přechodná ustanovení

1. 1. Po dobu deseti roků od data vstupu této Úmluvy v platnost, budou přípojná vozidla v mezinárodním provozu, bez ohledu na jejich maximální povolenou hmotnost, podle odstavce 1 článku 47, oprávněna využívat výhod ustanovení této Úmluvy, i když nejsou zaregistrována.
2. 2. Certifikát o registraci musí splňovat ustanovení změny článku 35, odstavce 1 do pěti roků od data jeho vstupu v platnost. Certifikáty vydané v průběhu tohoto období musí být vzájemně uznávány až do data konce jejich platnosti v nich uvedeného.

Řidičské průkazy

(Platnost nynějšího textu skončí nejpozději k 28. březnu 2011 (viz nový článek 43), znění nového textu je uvedeno za textem nynějšího znění článku tmavomodrou barvou)

1. 1. a) Každý řidič motorového vozidla musí být držitelem řidičského průkazu.
   1. b) Smluvní strany se zavazují, že zajistí, aby řidičské průkazy byly vydány pouze poté, co příslušné orgány ověřily, že řidič má požadované znalosti a dovednosti.
   2. c) Vnitrostátní legislativa musí stanovit podmínky pro získání řidičského průkazu.
   3. d) Žádné ustanovení této Úmluvy nesmí být interpretováno jako bránící smluvním stranám nebo jejich částem, aby vyžadovaly řidičské průkazy i pro ostatní vozidla s motorovým pohonem a mopedy.

1. 2. Smluvní strany musí uznat:
   1. a) každý vnitrostátní řidičský průkaz vydaný v jejich vnitrostátním jazyce nebo v jednom z jejich vnitrostátních jazyků, nebo pokud není sepsán v takovém jazyce, s přiloženým ověřeným překladem;
   2. b) každý vnitrostátní řidičský průkaz, který odpovídá ustanovením přílohy 6 této Úmluvy;
   3. c) každý mezinárodní řidičský průkaz, který je odpovídá ustanovením přílohy 7 této Úmluvy;

   za platný na svých územích pro řízení vozidel, která patří do kategorií, na které se řidičský průkaz vztahuje, za podmínky, že řidičský průkaz je dosud platný a že byl vydán smluvní stranou nebo její částí, nebo organizací k tomu náležitě zmocněnou touto smluvní stranou. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na řidičské průkazy žáků autoškol.

   [ex odstavec 3 vypuštěn]

1. 3. Bez ohledu na ustanovení předchozího odstavce:
   1. a) v případech, kdy je platnost řidičského průkazu je předmětem zvláštní doložky o podmínce, že držitel řidičského průkazu musí nosit určitá zařízení, nebo že vozidlo musí být určitým způsobem vybaveno vzhledem ke zdravotnímu postižení řidiče, nebude řidičský průkaz pokládán za platný, pokud tyto podmínky nejsou splněny;
   2. b) smluvní strany mohou odmítnout uznat na svých územích platnost řidičských průkazů osob, které nedovršily osmnáct let věku;
   3. c) smluvní strany mohou odmítnout uznat na svých územích platnost řidičských průkazů k řízení motorových vozidel nebo souprav vozidel kategorií C, D a E, o kterých pojednávají přílohy 6 a 7 této Úmluvy, držených osobami, které nedovršily dvacet jeden rok věku.

1. 4. Smluvní strany mohou do své vnitrostátní legislativy zavést další rozdělení kategorií vozidel uvedených v přílohách 6 a 7 této Úmluvy. Jestliže je řidičský průkaz omezen na určitá vozidla v rámci kategorie, připojí se k písmenu kategorie ještě číslice a druh omezení se uvede v řidičském průkazu.
2. 5. Za účelem použití odstavce 2 a pododstavce 3 c) tohoto článku:
   1. a) motorové vozidlo kategorie В uvedené v přílohách 6 a 7 této Úmluvy může být spojeno s lehkým přívěsem; a též může být spojeno s přípojným vozidlem, jehož maximální povolená hmotnost je vyšší než 750 kg, ale není vyšší než hmotnost motorového vozidla v nenaloženém stavu, jestliže společná maximální povolená hmotnost takto spojených vozidel nepřekračuje 3 500 kg;
   2. b) motorové vozidlo kategorie С nebo kategorie D uvedené v přílohách 6 a 7 této Úmluvy, může být spojeno s lehkým přívěsem, aniž by souprava přestala patřit do kategorie С nebo D.

1. 6. Mezinárodní řidičský průkaz může být vydán pouze držiteli vnitrostátního řidičského průkazu, k jehož vydání byly splněny minimální podmínky uvedené v této Úmluvě. Nebude platný po datu uplynutí platnosti jemu odpovídajícího vnitrostátního řidičského průkazu, jehož číslo musí být uvedeno v mezinárodním řidičském průkazu.
2. 7. Ustanovení tohoto článku nevyžadují na smluvních stranách:
   1. a) aby uznaly platnost vnitrostátních nebo mezinárodních řidičských průkazů vydaných na území jiné smluvní strany osobám, které měly v době vydání tohoto řidičského průkazu normální bydliště na jejich území, nebo jejichž normální bydliště bylo od doby vydání přemístěno na jejich území; nebo
   2. b) aby uznaly platnost výše uvedených řidičských průkazů vydaných řidičům, jejichž normální bydliště v době vydání řidičského průkazu nebylo na území, na němž byl řidičský průkaz vydán, nebo kteří od doby vydání průkazu přemístili místo svého normálního bydliště na jiné území.

Řidičské průkazy

(Ustanovení, která nabudou platnost od 29. března 2011 (viz nový článek 43))

1. 1. a) Každý řidič motorového vozidla musí být držitelem řidičského průkazu.
   1. b) Smluvní strany se zavazují, že zajistí, aby řidičské průkazy byly vydány pouze poté, co příslušné orgány ověřily, že řidič má požadované znalosti a dovednosti; osoby, které jsou oprávněny k ověření požadovaných znalostí a dovedností řidičů musí mít příslušnou kvalifikaci; obsah a postupy konání jak teoretických tak praktických zkoušek stanoví vnitrostátní legislativa.
   2. c) Vnitrostátní legislativa musí stanovit podmínky pro získání řidičského průkazu. Musí zejména stanovit minimální věk, jehož musí držitel řidičského průkazu dosáhnout, požadavky na zdravotní stav a podmínky, které musí být splněny pro úspěšné vykonání teoretických a praktických zkoušek.
   3. d) Žádné ustanovení této Úmluvy nesmí být interpretováno jako bránící smluvním stranám nebo jejich částem, aby vyžadovaly řidičské průkazy i pro ostatní vozidla s motorovým pohonem a mopedy.

1. 2. a) Smluvní strany musí uznat:
   1. i) každý vnitrostátní řidičský průkaz, který odpovídá ustanovením přílohy 6 této Úmluvy;
   2. ii) každý mezinárodní řidičský průkaz, který odpovídá ustanovením přílohy 7 této Úmluvy, za podmínky, že je předložen spolu s odpovídajícím vnitrostátním řidičským průkazem,

   za platný na svých územích pro řízení vozidel, která patří do kategorií, na které se řidičské průkazy vztahují, za podmínky, že řidičské průkazy jsou dosud platné a že byly vydány jinou smluvní stranou nebo její částí, nebo organizací náležitě k tomu zmocněnou touto jinou smluvní stranou, nebo jednou z jejich částí.

   1. b) Řidičské průkazy vydané smluvní stranou musí být uznány na území jiné smluvní strany do doby, než se toto území stane místem normálního bydliště svého držitele.
   2. c) Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na řidičské průkazy žáků autoškol.

1. 3. Vnitrostátní legislativa může omezit trvání doby platnosti vnitrostátního řidičského průkazu. Doba platnosti mezinárodního řidičského průkazu musí být buď nejvýše tři roky od data jeho vydání, nebo do data ukončení platnosti vnitrostátního řidičského průkazu, podle toho, co nastane dříve.
2. 4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2:
   1. a) v případech, kdy je platnost řidičského průkazu předmětem zvláštní doložky o podmínce, že držitel řidičského průkazu musí nosit určitá zařízení, nebo že vozidlo musí být určitým způsobem vybaveno vzhledem ke zdravotnímu postižení řidiče, nebude řidičský průkaz pokládán za platný, pokud tyto podmínky nejsou splněny;
   2. b) smluvní strany mohou odmítnout uznat na svých územích platnost řidičských průkazů osob, které nedovršily osmnáct let věku;
   3. c) smluvní strany mohou odmítnout uznat na svých územích platnost řidičských průkazů křížení motorových vozidel nebo souprav vozidel kategorií C, D, CE a DE, o kterých pojednávají přílohy 6 a 7 této Úmluvy, jejichž držiteli jsou osoby, které nedovršily dvacet jeden rok věku.

1. 5. Mezinárodní řidičský průkaz může být vydán pouze držiteli vnitrostátního řidičského průkazu, k jehož vydání byly splněny minimální podmínky uvedené v této Úmluvě. Mezinárodní řidičský průkaz může být vydán pouze smluvní stranou, na jejímž území má jeho držitel normální bydliště, a která vydala vnitrostátní řidičský průkaz, nebo která uznala řidičský průkaz vydaný jinou smluvní stranou; tento řidičský průkaz nebude platný na výše uvedeném území.
2. 6. Ustanovení tohoto článku nevyžadují na smluvních stranách:
   1. a) aby uznaly platnost vnitrostátních řidičských průkazů vydaných na území jiné smluvní strany osobám, které měly v době vydání tohoto řidičského průkazu normální bydliště na jejich území, nebo jejichž normální bydliště bylo od doby vydání přemístěno na jejich území;
   2. b) aby uznaly platnost vnitrostátních řidičských průkazů vydaných řidičům, jejichž normální bydliště v době vydání řidičského průkazu nebylo na území, na němž byl řidičský průkaz vydán, nebo kteří od doby vydání průkazu přemístili místo svého normálního bydliště na jiné území.

Pozastavení platnosti řidičských průkazů

1. 1. Smluvní strany nebo jejich části mohou řidiči odejmout právo používat svůj vnitrostátní nebo mezinárodní řidičský průkaz na jejich území, jestliže se na těchto územích dopustí takového porušení jejich předpisů, které, podle jejich legislativy, má za následek odnětí jeho řidičského průkazu. V takovém případě příslušný orgán smluvní strany nebo její části, která odnímá právo používat řidičský průkaz, může:
   1. a) odejmout a zadržet řidičský průkaz až do konce doby, na kterou bylo odňato právo používat řidičský průkaz, nebo do doby, kdy jeho držitel opustí její území, podle toho, co nastane dříve;
   2. b) oznámit odejmutí práva používat řidičský průkaz orgánu, který řidičský průkaz vydal nebo z jehož pověření byl vydán;
   3. c) v případě mezinárodního řidičského průkazu zapsat do k tomuto účelu určeného místa poznámku, že řidičský průkaz ztratil na jejím území platnost;
   4. d) tam, kde nebyl použit postup podle ustanovení pododstavce a) tohoto odstavce, doplnit sdělení, které je uvedeno v pododstavci b), žádostí, aby orgán, který řidičský průkaz vydal nebo z jehož pověření byl vydán, uvědomil dotčenou osobu o rozhodnutí, které bylo o ní učiněno.

1. 2. Smluvní strany se musí snažit uvědomit dotčené osoby o rozhodnutích, která jim byla sdělena podle postupu stanoveného v odstavci 1 d) tohoto článku.
2. 3. Žádné ustanovení této Úmluvy nesmí být interpretováno jako bránící smluvním stranám nebo jejich částem, aby zakázaly řídit řidiči, který je držitelem vnitrostátního nebo mezinárodního řidičského průkazu, jestliže je zřejmé nebo prokázané, že jeho stav je takový, že mu znemožňuje řídit bezpečně, nebo jestliže mu bylo odejmuto právo k řízení státem, v němž má normální bydliště.

Přechodná ustanovení

1. 1. Smluvní strany zahájí vydávání vnitrostátních řidičských průkazů podle nových ustanovení přílohy 6 nejpozději do pěti roků po jejich vstupu v platnost. Vnitrostátní řidičské průkazy vydané podle dřívějších ustanovení článku 41, článku 43 a přílohy 6 této Úmluvy před uplynutím této lhůty budou uznávány po dobu jejich platnosti.
2. 2. Smluvní strany zahájí vydávání mezinárodních řidičských průkazů podle nových ustanovení přílohy 7 nejpozději do pěti roků po jejich vstupu v platnost. Mezinárodní řidičské průkazy vydané podle dřívějších ustanovení článku 41, článku 43 a přílohy 7 této Úmluvy před uplynutím této lhůty budou platné podle podmínek stanovených odstavcem 3 článku 41.

1. 1. Jízdní kola bez motoru v mezinárodním provozu musí:
   1. a) mít účinnou brzdu;
   2. b) být vybavena zvonkem, který je slyšet na dostatečnou vzdálenost, a nesmí být vybavena žádným dalším zvukovým výstražným zařízením;
   3. c) být vybavena červenou odrazkou vzadu a takovými zařízeními, která mohou svítit dopředu bílým nebo selektivně žlutým světlem a dozadu červeným světlem.
2. ⁵⁴ Viz poznámku pod čarou.

1. 2. Na území smluvních stran, které neučinily prohlášení podle odstavce 2 článku 54 této Úmluvy, že pokládají mopedy za motocykly, pak mopedy v mezinárodním provozu musí:
   1. a) mít dvě na sobě nezávislé brzdy;
   2. b) být vybaveny zvonkem nebo jiným zvukovým výstražným zařízením, které je slyšet na dostatečnou vzdálenost;
   3. c) být vybaveny účinným tlumičem výfuku;
   4. d) být vybaveny tak, aby mohly svítit dopředu bílým nebo selektivně žlutým světlem a dozadu červeným světlem a byly vzadu vybaveny červenou odrazkou;⁵⁵
   5. e) být vybaveny identifikační značkou podle přílohy 4 této Úmluvy.
2. ⁵⁶ Viz poznámku pod čarou.

1. 3. Na územích smluvních stran, které podle článku 54, odstavce 2 této Úmluvy prohlásily, že mopedy budou pokládat za motocykly, musí být podmínky, kterým musí mopedy vyhovovat pro připuštění do mezinárodního provozu, totožné s podmínkami, které jsou stanoveny pro motocykly v příloze 5 této Úmluvy.