Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Evropského zákoníku sociálního zabezpečení

1. 1. U pravidelně se opakujících plateb, na něž se vztahuje tento článek, bude dávka zvýšená o rodinné přídavky poskytované během sociální události taková, aby u typického příjemce dávky uvedeného v tabulce připojené k této části dosáhla u každé sociální události nejméně procenta uvedeného v tabulce z celkového předchozího výdělku příjemce dávky nebo jeho živitele a částky rodinných přídavků poskytovaných chráněné osobě se stejnými povinnostmi k rodině, jaké má typický příjemce dávky.
2. 2. Předchozí výdělek příjemce dávky nebo jeho živitele se vypočte podle stanovených pravidel; jsou-li chráněné osoby nebo jejich rodiny rozděleny do tříd podle výdělku, může být předchozí příjem vypočten ze základního výdělku tříd, do nichž patří.
3. 3. Pro výši dávky nebo pro výdělek, který se bere za základ pro výpočet dávky, může být stanoveno maximum za předpokladu, že je toto maximum stanoveno tak, aby byla ustanovení odstavce 1 tohoto článku splněna v případech, kdy je předchozí výdělek příjemce dávky nebo jeho živitele stejný nebo nižší než výdělek kvalifikovaného dělníka - muže.
4. 4. Předchozí výdělek příjemce dávky nebo jeho živitele, mzda kvalifikovaného dělníka - muže, dávka a rodinné přídavky se vypočítají ze stejného základního časového období.
5. 5. U ostatních příjemců dávek bude dávka stanovena tak, aby byla v rozumném poměru k dávce typického příjemce dávky.
6. 6. Pro účely tohoto článku se považuje za kvalifikovaného dělníka - muže:
   1. a) seřizovač nebo soustružník ve strojírenství, s výjimkou výroby elektrických strojů; nebo
   2. b) typický kvalifikovaný dělník určený podle ustanovení odstavce 7 tohoto článku; nebo
   3. c) osoba, jejíž výdělek se rovná 125 procentům průměrného výdělku všech chráněných osob.

1. 7. Typickým kvalifikovaným dělníkem pro účely písmena b) předchozího odstavce je osoba zaměstnaná v největší skupině hospodářské činnosti s nejvyšším počtem hospodářsky činných osob mužského pohlaví, které jsou chráněny při sociální události přicházející v úvahu, nebo případně živitelů chráněných osob v odvětví, které zahrnuje největší počet takových chráněných osob nebo jejich živitelů; za tím účelem se použije mezinárodní standardní odvětvová klasifikace ekonomických činností schválená Hospodářskou a sociální radou Organizace spojených národů na jejím sedmém zasedání dne 27. srpna 1948, která je v Dodatku 1 Zákoníku, s přihlédnutím ke všem případným pozdějším změnám.
2. 8. Je-li výše dávek různá podle oblastí, může být pro každou oblast vybrán kvalifikovaný dělník podle ustanovení odstavců 6 a 7 tohoto článku.
3. 9. Mzda kvalifikovaného dělníka - muže vybraného podle odstavce 6 a) nebo b) tohoto článku bude stanovena na základě mzdových sazeb za normální pracovní dobu určených kolektivními smlouvami, popřípadě vnitrostátními právními předpisy nebo na jejich základě anebo podle zvyklostí, včetně případného drahotního přídavku; liší-li se takto stanovené mzdy mezi jednotlivými oblastmi a nepoužije-li se odstavec 8 tohoto článku, bere se v úvahu střední mzda.
4. 10. Výše pravidelně se opakujících plateb ve stáří, při pracovních úrazech a nemocech z povolání (s výjimkou dávek poskytovaných při pracovní neschopnosti), při invaliditě a při úmrtí živitele se přezkoumá, nastanou-li podstatné změny ve všeobecné úrovni výdělků, které vyplynou z podstatných změn životních nákladů.

1. 1. U pravidelně se opakujících plateb, na něž se vztahuje tento článek, musí dávka zvýšená o rodinné přídavky poskytované během sociální události u typického příjemce dávky uvedeného v tabulce připojené k této části dosahovat u každé události alespoň v ní uvedeného procenta z celkové mzdy dospělého nekvalifikovaného dělníka - muže a částky rodinných přídavků poskytovaných chráněné osobě se stejnými povinnostmi k rodině, jaké má typický příjemce dávky.
2. 2. Mzda dospělého nekvalifikovaného dělníka - muže, dávka a rodinné přídavky se vypočtou ze stejného základního časového období.
3. 3. Pro ostatní příjemce dávky se dávka stanoví tak, aby byla v rozumném poměru k dávce typického příjemce.
4. 4. Pro účely tohoto článku se považuje za dospělého nekvalifikovaného dělníka - muže:
   1. a) typický nekvalifikovaný dělník ve strojírenství, s výjimkou výroby elektrických strojů; nebo
   2. b) typický nekvalifikovaný dělník vybraný podle ustanovení následujícího odstavce.

1. 5. Typický nekvalifikovaný dělník pro účely odstavce 4 b) tohoto článku bude vybrán ze skupiny zahrnující nejvyšší počet osob mužského pohlaví, které jsou chráněny se zřetelem k uvažované sociální události, popřípadě z živitelů rodin chráněných osob v odvětví, v němž je zaměstnán nejvyšší počet takových chráněných osob nebo živitelů rodin; za tímto účelem se použije mezinárodní standardní odvětvová klasifikace ekonomických činností přijatá Hospodářskou a sociální radou Organizace spojených národů na jejím sedmém zasedání dne 27. srpna 1948, která je v Dodatku 1 Zákoníku, s přihlédnutím ke všem případných pozdějším změnám.
2. 6. Je-li výše dávek různá podle oblastí, může být pro každou oblast vybrán dospělý nekvalifikovaný dělník - muž podle ustanovení odstavců 4 a 5 tohoto článku.
3. 7. Mzda dospělého nekvalifikovaného dělníka bude stanovena na základě mzdových sazeb za normální pracovní dobu určených kolektivními smlouvami, popřípadě vnitrostátními právními předpisy nebo na jejich základě anebo podle zvyklostí, včetně případného drahotního přídavku; liší-li se takto stanovené mzdy mezi jednotlivými oblastmi a nepoužije-li se odstavce 6 tohoto článku, bere se v úvahu střední mzda.
4. 8. Výše pravidelně se opakujících plateb ve stáří, při pracovních úrazech a nemocech z povolání (s výjimkou dávek poskytovaných při pracovní neschopnosti), při invaliditě a při úmrtí živitele se přezkoumá, nastanou-li podstatné změny ve všeobecné úrovni výdělků, které vyplynou z podstatných změn životních nákladů.

U pravidelně se opakujících plateb, na něž se vztahuje tento článek:

1. a) sazba dávky se určí podle stanovené stupnice nebo podle stupnice schválené příslušným veřejným orgánem podle stanovených pravidel;
2. b) tato sazba může být snížena pouze tehdy, když jiné rodinné příjmy příjemce dávky přesahují stanovenou částku nebo částku určenou příslušným veřejným orgánem podle stanovených pravidel;
3. c) úhrn dávky a ostatních příjmů po odečtení podstatné částky uvedené v písmenu b) tohoto článku musí postačit k zajištění zdravých a důstojných životních podmínek pro rodinu příjemce dávky a nesmí být nižší než dávka vypočtená podle ustanovení článku 66;
4. d) ustanovení písmene c) tohoto článku se považuje za splněné, jestliže úhrn dávek vyplácených podle příslušné části převyšuje alespoň o 30 procent úhrn dávek, jehož by bylo dosaženo použitím ustanovení článku 66 a ustanovení:

   (i) článku 15 písm. b) pro část III,

   (ii) článku 27 písm. b) pro část V,

   (iii) článku 55 písm. b) pro část IX,

   (iv) článku 61 písm. b) pro část X.

Výplatu dávky, na niž by jinak chráněná osoba měla nárok podle některé z částí II až X Zákoníku, lze zastavit ve stanoveném rozsahu:

1. a) po dobu, po kterou se chráněná osoba zdržuje mimo území smluvní strany;
2. b) po dobu, po kterou je chráněná osoba zaopatřena z veřejných prostředků nebo na náklady ústavu nebo služby sociálního zabezpečení; část dávky však musí být poskytována osobám závislým na příjemci dávky;
3. c) po dobu, po kterou chráněná osoba pobírá jinou peněžitou dávku sociálního zabezpečení s výjimkou rodinných přídavků, a po celou dobu, během níž je odškodňována za stejnou sociální událost třetí stranou; zastavená část dávky však nesmí převyšovat tuto jinou dávku nebo odškodnění poskytnuté třetí stranou;
4. d) pokusila-li se zúčastněná osoba získat dávky podvodem;
5. e) byla-li sociální událost vyvolána trestným činem, kterého se dopustila zúčastněná osoba; byla-li sociální událost vyvolána úmyslným zaviněním zúčastněné osoby;
6. g) opomene-li zúčastněná osoba v určitých případech využít zdravotních nebo rehabilitačních služeb, které jsou jí k dispozici, nebo nedbá-li stanovených pravidel k ověření existence sociální události nebo pravidel upravujících chování příjemců dávek;
7. h) jde-li o podporu v nezaměstnanosti a zúčastněná osoba nevyužívá služeb zaměstnanosti, jež jsou jí k dispozici;
8. i) jde-li o podporu v nezaměstnanosti a zúčastněná osoba přišla o zaměstnání přímo následkem zastavení práce, k němuž došlo na základě pracovního sporu, nebo odešla dobrovolně ze zaměstnání bez dostatečných důvodů; a
9. j) jde-li o dávky pozůstalých po dobu, kdy vdova žije s mužem jako družka.

1. 1. Každý žadatel musí mít právo odvolat se v případě odmítnutí dávky nebo ve sporu o druh nebo výši dávky.
2. 2. Je-li při provádění Zákoníku správa zdravotní péče svěřena státnímu orgánu, který je odpovědný parlamentu, může být právo odvolat se stanovené v odstavci 1 tohoto článku nahrazeno právem na přezkoumání každé stížnosti na odepření nebo na kvalitu poskytnuté zdravotní péče příslušným orgánem.
3. 3. Vyřizují-li žádosti zvláštní soudy zřízené k projednávání otázek sociálního zabezpečení, v nichž jsou zastoupeny chráněné osoby, není třeba poskytovat právo na odvolání.

1. 1. Náklady na poskytované dávky podle Zákoníku a náklady na správu těchto dávek budou hrazeny kolektivně z příspěvků nebo z daní nebo oběma způsoby, a to tak, aby osoby s nízkými příjmy nebyly příliš zatíženy a aby se přihlíželo k ekonomické situaci jak smluvní strany, tak chráněných osob.
2. 2. Úhrn pojistných příspěvků placených chráněnými zaměstnanci nesmí převýšit 50 procent celkových finančních zdrojů určených na ochranu zaměstnanců, jejich manželek a dětí. Má-li se zjistit, zda tato podmínka je splněna, lze přihlédnout ke všem dávkám, které smluvní strana poskytuje podle Zákoníku, s výjimkou rodinných dávek a s výjimkou dávek poskytovaných při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pokud je poskytuje zvláštní instituce.
3. 3. Smluvní strana přijímá obecnou odpovědnost za náležité poskytování dávek podle Zákoníku a učiní veškerá nezbytná opatření k dosažení tohoto cíle; zajistí, pokud je třeba, v pravidelných intervalech vypracování pojistně-matematických studií a výpočtů týkajících se finanční rovnováhy, vždy však před každou změnou dávek, výše pojišťovacích příspěvků nebo daní sloužících ke krytí příslušných sociálních událostí.

1. 1. Není-li správa svěřena státnímu orgánu, který je odpovědný parlamentu, musí se za stanovených podmínek na řízení podílet nebo mít poradní funkci zástupci chráněných osob; vnitrostátní právní předpisy mohou také rozhodnout o účasti zástupců zaměstnavatelů a veřejných orgánů.
2. 2. Smluvní strana přijímá všeobecnou odpovědnost za řádnou správu institucí a služeb, které spolupůsobí při provádění Zákoníku.

Zákoník se nevztahuje na:

1. a) sociální události, které nastaly dříve, než nabyla účinnosti příslušná část Zákoníku pro zúčastněnou smluvní stranu;
2. b) dávky poskytované při sociálních událostech, které nastaly poté, co příslušná část Zákoníku nabyla účinnosti pro zúčastněnou smluvní stranu, pokud se nároky na tyto dávky odvozují z období před tímto datem.

Smluvní strany budou usilovat o úpravu otázek sociálního zabezpečení cizinců a migrujících pracovníků, především se zřetelem ke stejnému zacházení jako se svými státními příslušníky a zachování nabytých nebo nabývaných práv, formou zvláštního dokumentu.

1. 1. Každá smluvní strana předloží generálnímu tajemníkovi roční zprávu o provádění Zákoníku. Zpráva bude obsahovat:
   1. a) úplné informace o právních předpisech, kterými se provádí ustanovení Zákoníku, na které se vztahuje ratifikace; a
   2. b) důkazy o tom, že vyhověla statistickým požadavkům uvedeným v:

      (i) článcích 9 a), b) nebo c); 15 a) nebo b); 21 a); 27 a) nebo b); 33; 41 a) nebo b); 48 a) nebo b); 55 a) nebo b); 61 a) nebo b), pokud jde o počet chráněných osob;

      (ii) článcích 44, 65, 66 nebo 67, pokud jde o výši dávek;

      (iii) odstavci 2 článku 24, pokud jde o dobu poskytování dávek v nezaměstnanosti; a

      (iv) odstavci 2 článku 70, pokud jde o podíl zdrojů, které pocházejí z pojistných příspěvků chráněných osob.

      Tyto důkazy budou poskytnuty pokud možno způsobem a v pořadí, které navrhne Výbor.

1. 2. Každá smluvní strana poskytne generálnímu tajemníkovi na požádání doplňující informace o způsobu, jímž provádí ustanovení Zákoníku, na něž se vztahuje ratifikace.
2. 3. Výbor ministrů může pověřit generálního tajemníka, aby předal Poradnímu shromáždění kopii zpráv a doplňující informace podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.
3. 4. Generální tajemník zašle generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce zprávu a doplňující informace podle odstavců 1 a 2 tohoto článku a požádá jej, aby mu po poradě s příslušným orgánem Mezinárodní organizace práce předal závěry tohoto orgánu.
4. 5. Tyto zmíněné zprávy a doplňující informace, jakož i závěry orgánu Mezinárodní organizace práce zmíněné v odstavci 4 tohoto článku Výbor prostuduje a předá Výboru ministrů zprávu se svými závěry.

1. 1. Po případné konzultaci s Poradním shromážděním rozhoduje Výbor ministrů dvoutřetinovou většinou podle článku 20 písm. d) Statutu Rady Evropy, zda smluvní strana splnila povinnosti, které podle Zákoníku převzala.
2. 2. Domnívá-li se Výbor ministrů, že smluvní strana neplní závazky vyplývající ze Zákoníku, vyzve tuto smluvní stranu, aby učinila opatření, která Výbor ministrů považuje za nezbytná k zajištění tohoto plnění.

Každá smluvní strana zašle vždy jednou za dva roky generálnímu tajemníkovi zprávu o stavu zákonodárství a praxe, pokud jde o ustanovení každé z částí II až X Zákoníku, které při ratifikaci podle článku 3 nebo následném oznámení podle článku 4 nespecifikovala.