Směrnice ministra spravedlnosti k provedení zákona o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví

Rozhodující pro konečné vítězství socialismu je dobudovat a upevnit v celém národním hospodářství socialistické výrobní vztahy, jejichž základem je socialistické vlastnictví výrobních prostředků. Ochrana socialistického vlastnictví jako nedotknutelného zdroje bohatství a síly republiky a blahobytu pracujícího lidu je předním zájmem všech pracujících. V ochraně majetku v socialistickém vlastnictví je třeba — jak bylo zdůrazněno na XI. sjezdu KSČ — dosáhnout rozhodného obratu a učinit ji záležitostí nejširších vrstev pracujících.

Sesilení ochrany socialistického vlastnictví není jen věcí příslušného trestního stíhání velkých rozkrádačů národního majetku z řad nepřátel naší socialistické výstavby. Ke splnění uvedeného úkolu vytýčeného na XI. sjezdu strany je zároveň třeba uplatnit a rozvinout všechny formy a metody výchovy pracujících, u nichž se dosud pozůstatky kapitalistického myšlení, často záměrně podporované zbytky vykořisťovatelských tříd, projevují nesprávným a neujasněným poměrem k socialistickému vlastnictví. Ani soudy ani národní výbory a jejich výkonné orgány nemohou v těchto případech převzít plnou odpovědnost za výchovu pracujících k ochraně socialistického vlastnictví. Výchova pracujících k úctě k majetku v socialistickém vlastnictví musí být prováděna především na jejich pracovišti, a to zejména neustálým rozvíjením masově politické práce. Za tím účelem bylo také přikročeno v závodech ke zřizování komisí pro ochranu socialistického vlastnictví jako pomocných orgánů odborových organizací. Z téhož důvodu bylo zákonem o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví rozhodování o drobných případech rozkrádání tohoto majetku přeneseno do podniků a závodů, aby si tyto záležitosti vyřizovali přímo pracující a aby každý takový čin byl vedle náhrady škody morálně odsouzen celým pracovním kolektivem.

Plná náhrada škody způsobené na majetku v socialistickém vlastnictví, který tvoří základ blahobytu všech pracujících, a zejména morální odsouzení před celým pracovním kolektivem je v těchto případech malé společenské nebezpečnosti mnohem účinnější a výchovnější nežli trest uložený soudem; proto zákon sleduje ten cíl, aby co největší počet těchto případů byl přenesen na závody.

Dosavadní zkušenosti však ukazují, že cílů sledovaných vydáním tohoto zákona nebylo všude dosaženo. V mnoha okresech a v řadě i velkých závodů nebyl zákon dosud vůbec uveden v život nebo je používán nedostatečně. Tím vznikají na majetku v socialistickém vlastnictví značné ztráty, které poškozují úsilí převážné většiny pracujících o dovršení výstavby socialismu v nejkratší době.

Ve snaze přispět ve všech podnicích, úřadech, ústavech a ostatních organizacích socialistického sektoru k širokému rozvinutí výchovy pracujících k ochraně socialistického vlastnictví, vydává ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem vnitra a s Ústřední radou odborů podle § 14 zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, tyto

1. směrnice:

   I. Kárné provinění I. Kárné provinění

   1. 1. Jako kárné (disciplinární) provinění s« stíhají všechny případy drobného rozkrádání nebo jiného úmyslného poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, jestliže jsou splněny všechny tyto podmínky
      1. a) jde o majetek v socialistickém vlastnictví, který je ve správě, podniku (úřadu, ústavu nebo jiné organizace socialistického sektoru) — (bod 5),
      2. b) rozkrádání nebo jiného úmyslného poškození věci se dopustil zaměstnanec tohoto podniku — (body 6 a 7),
      3. c) způsobená škoda není vyšší než 500 Kčs (body 8 a 9),
      4. d) uložení kárného opatření postačí k výchově provinivšího se zaměstnance (body 10 a 11).
   1. 2. Rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví se rozumějí případy, kdy zaměstnanec
      1. a) odcizí věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo
      2. b) takovou věc zpronevěří (tj. s věcí, která mu byla svěřena, nakládá jako s vlastní, např. svěřený nástroj prodá), nebo
      3. c) ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví sebe nebo někoho jiného jinak neoprávněně obohatí (např. tzv. černé jízdy s podnikovými vozidly).
   1. 3. Jiným úmyslným poškozováním majetku v socialistickém vlastnictví se rozumějí případy, kdy zaměstnanec věc, která je v socialistickém vlastnictví, úmyslně zničí, poškodí nebo jinak učiní neupotřebitelnou.
   2. 4. Poškození věci z nedbalosti nelze stíhat jako kárné (disciplinární) provinění podle zákona č. 24/1957 Sb. Není však vyloučeno, aby poškození věci z nedbalosti bylo stíháno kárně podle pracovního řádu pro porušení pracovních povinností.
   3. 5. Za majetek v socialistickém vlastnictví, který je ve správě podniku, se považuje nejen majetek, který je v jeho správě, jako např. jeho základní fondy, suroviny, pomocné hmoty, rozpracované nebo hotové výrobky, drobné krátkodobé předměty, nýbrž i předměty, jež byly podniku svěřeny, např. k provedení opravy nebo přepravy nebo do úschovy, ať již organizacemi socialistického sektoru nebo i soukromými osobami. Jako kárné (disciplinární) provinění nelze však stíhat např. krádeže spáchané na majetku spoluzaměstnanců, pokud podnik není povinen za odzicený majetek poskytnout náhradu.
   4. 6. Kárný (disciplinární) orgán může stíhat pro kárné (disciplinární) provinění pouze zaměstnance podniku, a to jen pro provinění, jež zaměstnanec spáchal ve svém podniku. Dopustil-li se tedy např. zaměstnanec drobného rozkrádání v jiném podniku, nelze jej stíhat pro kárné provinění, nýbrž půjde o přestupek, který stíhá výkonný orgán národního výboru.
   5. 7. Provést řízení a uložit kárné (disciplinární) opatření lze jen za trvání pracovního poměru provinivšího se zaměstnance. Kárné (disciplinární) řízení se tedy neprovede a věc se postoupí výkonnému orgánu národního výboru, jestliže pracovní poměr zaměstnance byl zrušen před zahájením řízení. Věc se rovněž postoupí výkonnému orgánu národního výboru, jestliže byl pracovní poměr zrušen v průběhu provádění kárného (disciplinárního) řízení.
   6. 8. Výše škody se určuje takto:
      1. a) u předmětů, na něž je stanovena maloobchodní cena, je pro určení výše škody rozhodující maloobchodní cena odcizeného nebo úmyslně zničeného předmětu.
      2. b) u předmětů, na něž není stanovena maloobchodní cena, je pro určení výše škody rozhodující součet velkoobchodní ceny odcizeného nebo úmyslně zničeného předmětu a daně z obratu, jež je na tento předmět (výrobek) stanovena v sazebníku daně z obratu, vydaného ministerstvem financí.

      Při stanovení výše škody je nutno vždy přihlížet k opotřebení předmětu, který byl odcizen nebo úmyslně zničen.

   1. 9. Dopustilo-li se drobného rozkrádání nebo jiného úmyslného poškození věci několik zaměstnanců společně, je pro stanovení výše škody rozhodující její celková výše; nelze tedy částku rovnající se celkové výši škody dělit mezi jednotlivé spolupachatele.
   2. 10. Kárné (disciplinární) řízení nelze provádět a kárné (disciplinární) opatření nelze uložit i když škoda nepřevyšuje 500 Kčs v těch případech, jestliže se zaměstnanec již několikrát (tj. alespoň dvakrát) dopustil rozkrádání nebo poškozování majetku v socialistickém vlastnictví a kdy by tudíž uložení kárného (disciplinárního) opatření zřejmě nesplnilo svou výchovnou funkci. V těchto případech je nutno věc postoupit výkonnému orgánu národního výboru popřípadě prokurátorovi (část VI těchto směrnic).
   3. 11. Při rozhodování otázky, zda čin zaměstnance je kárným (disciplinárním) proviněním, musí být přihlíženo nejen k tomu, zda se zaměstnanec rozkrádání nebo jiného úmyslného poškozování věcí v majetku v socialistickém vlastnictví již několikrát nedopustil a zda škoda nepřesahuje 500 Kčs, nýbrž musí být vzat zřetel též k povaze jeho činu.

      Nelze proto zpravidla stíhat disciplinárně pachatele, který

      1. a) provedl rozkrádání vloupáním do uzamčené místnosti nebo schránky,
      2. b) se dopustil takového činu na věci úzkého profilu,
      3. c) se dopustil rozkrádání na věci v podniku, kde se rozkrádání věcí rozmohlo, a tím vznikají podniku různé obtíže nebo značné škody.

      Také u osob, které se v minulosti neživily svou vlastní prací, musí být zvláště pečlivě zváženo, zda provedení kárného řízeni a uložení kárného opatření splní svou výchovnou funkci a zda tudíž v daném případě nebude účelné, aby věc byla předána ke stíhání výkonnému orgánu národního výboru popřípadě prokurátorovi (část VI těchto směrnic).

      Jestliže jsou u uvedených osob náznaky svědčící o tom, že se rozkrádání nebo jiného úmyslného poškození věci v majetku v socialistickém vlastnictví dopustily z pohnutek pramenících z nepřátelského postoje k našemu socialistickému zřízení, je nutno předat věc vždy prokurátorovi.

   II. Kárné opatření II. Kárné opatření

   1. 12. Za kárné provinění se uloží některé z těchto opatření
      1. a) důtka,
      2. b) veřejná důtka,
      3. c) veřejná důtka s pokutou, přičemž pokuta nesmí být nižší než dvojnásobek částky způsobené škody; nesmí však nikdy přesahovat 1000 Kčs.
   1. 13. Za kárné provinění nelze uložit jiné opatření než které je uvedeno v předchozím bodě (nelze např. nařídit změnu pracoviště, krácení mzdy nebo uložit v kárném řízení povinnost nahradit škodu). Nelze též uložit současně dvě kárná opatření, jako např. důtku a veřejnou důtku; rovněž nelze uložit pouze pokutu bez současného uložení veřejné důtky. Poněvadž zákon sleduje, aby bylo zabráněno jakémukoli rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, je veřejná důtka uložená popřípadě s pokutou a provedená před celým kolektivem, nejúčinnějším opatřením.
   2. 14. Při rozhodování o tom, které kárné opatření má být uloženo, je nutno vycházet z toho, aby uložení kárného opatření v co nejvyšší míře splnilo svou výchovnou funkci. Při výměře kárného opatření se přihlédne zejména ke způsobu provedení a následkům činu (např. drobným rozkrádáním byl dán dalším zaměstnancům podnět k páchání obdobných činů), jakož i k poměrům a osobě pachatele (jde např. o pracovníka, jehož pracovní morálka není dobrá, nebo naopak o zaměstnance, který je všeobecně znám tím, že řádně plní své úkoly anebo jde o mladistvého zaměstnance) a k tomu, zda a do jaké míry nahradil pachatel způsobenou škodu ještě před uložením kárného opatření.

      Náhrada škody nebo vrácení odcizeného předmětu nemůže být ovšem nikdy důvodem k tomu, aby provinivšímu se zaměstnanci nebylo uloženo kárné opatření.

   III. Kárný orgán III. Kárný orgán

   1. 15. Kárné řízení provádí a o kárném provinění rozhoduje ředitel (vedoucí) podniku.
   2. 16. Ředitel podniku může k provádění kárného řízení a rozhodování o kárném provinění zmocnit některého ze zaměstnanců podniku nebo může vytvořit ze zaměstnanců zvláštní kárnou (disciplinární) komisi, a to zpravidla tříčlennou. Složení komise a osobu předsedy komise projedná ředitel předem se závodním výborem odborové organizace.

      Ředitel odpovídá za stíhání drobného rozkrádání nebo jiného úmyslného poškozování majetku v socialistickém vlastnictví v podniku; nemůže však zrušit rozhodnutí kárné komise. Je však oprávněn po projednání se závodním výborem odborové organizace odvolat člena kárné komise (nebo i celou komisi), jestliže řádně neplní svěřenou funkci.

   1. 17. Podle potřeby lze zřídit v podniku i několik kárných komisí, zejména je-li to odůvodněno značným počtem zaměstnanců, nebo jde-li o podnik s několika závody nebo místně oddělenými pracovišti.
   2. 18. Funkci kárného orgánu (člena kárné komise) pověřuje ředitel podniku jen takové zaměstnance, kteří jsou bezúhonní, jsou vzorem při plnění pracovních i občanských povinností, dovedou výchovně působit na pracující a mají jejich důvěru a také svými ostatními vlastnostmi poskytují záruku, že každé kárné provinění bude posouzeno v souladu se zásadami socialistické zákonnosti. Doporučuje se funkcí kárného orgánu pověřovat zkušené soudce z lidu, kteří pracují v podniku.
   3. 19. Je-li v podniku zřízen podle platných předpisů zvláštní kárný (disciplinární) orgán, provádí kárné řízení a rozhoduje o kárném provinění tento orgán.
   4. 20. Provádění kárného řízení a ukládání kárných opatření je povinností podniků a není k tomu třeba zvláštního rozhodnutí (zmocnění) příslušného ministra nebo rady krajského národního výboru. Příslušný ministr (rada KNV) může však stanovit, že se v některých jemu podřízených podnicích vzhledem k jejich zvláštním podmínkám případy drobného rozkrádání nebo jiného úmyslného poškozování majetku v socialistickém vlastnictví nebudou stíhat jako kárná provinění; v těchto případech pak uvedené činy stíhají výkonné orgány národních výborů jako přestupky.

   IV. Řízení IV. Řízení

   1. 21. Řízení před kárným orgánem je třeba vést tak, aby působilo výchovně nejen na provinivšího se zaměstnance, nýbrž i na celý pracovní kolektiv. K tornu přispěje jednoduché, neformální a rychlé projednání věci tak, aby uložení kárného opatření následovalo pokud možno bezprostředně po spáchání činu.
   2. 22. Doví-li se kárný orgán jakýmkoli způsobem o rozkrádání nebo jiném úmyslném poškození majetku ve správě podniku (např. z hlášení závodní stráže nebo od zaměstnanců podniku) prošetří věc tak, aby mohl posoudit, zda jde vůbec o rozkrádání nebo úmyslné poškození majetku v socialistickém vlastnictví a zda jde o případ, o němž přísluší kárnému orgánu rozhodnout, či zda vzhledem k závažnosti činu je třeba věc postoupit výkonnému orgánu národního výboru nebo prokurátorovi (body 38 a 40).
   3. 23. Jestliže jde o jasný případ (např. zaměstnanec byl dopaden při činu), vyslechne kárný orgán ihned provinivšího se zaměstnance. V případech, kdy je třeba věc hlouběji objasnit (např. vzhledem k neúplnosti oznámení o kárném provinění), provede kárný orgán ještě před výslechem zaměstnance potřebná informativní šetření; tak např. vyslechne spoluzaměstnance, kteří mohou o věci podat bližší vysvětlení.

      Jestliže jde o zaměstnance, který v podniku pracuje kratší dobu a ostatní jeho spolupracovníci hal proto blíže neznají, bude účelné vhodným způsoben zjistit (např. dotazem v závodě, kde dříve pracoval), zda nebyl již dříve stíhán pro rozkrádání nebo jiné úmyslné poškozování majetku v socialistickém vlastnictví.

      O výsledku provedených šetření pořídí kárný orgán stručný záznam.

   1. 24. Kárný orgán není oprávněn provádět úkony, jež může provést, popřípadě nařídit pouze prokurátor nebo soud. Tak zejména nemůže provést domovní prohlídku u zaměstnance. Jestliže by bylo třeba takovou prohlídku provést, obrátí se kárný orgán na prokurátora nebo, je-li nutno ihned zasáhnout, na orgány Veřejné bezpečnosti.
   2. 25. Po provedeném šetření a zjištění, že jde o drobné rozkrádání nebo jiné úmyslné poškození věci v socialistickém vlastnictví, které přísluší stíhat v kárném řízení, projedná kárný orgán věc se závodním" výborem odborové organizace; nestačí tedy projednání s některým z členů závodního výboru.
   3. 26. Zmocnil-li ředitel podniku k provádění kárného řízení kárnou komisi a je-li členem této komise člen závodního výboru, není tím kárná komise zproštěna povinnosti projednat kárný případ se závodním výborem odborové organizace.
   4. 27. Kárný orgán, popřípadě jeden z členů kárné komise podá ve schůzi závodního výboru ústní zprávu o výsledcích provedeného šetření a projedná se závodním výborem celý případ, a to i pokud jde o opatření, jež je nutno provést ke zvýšení ochrany majetku v socialistickém vlastnictví jak ve vztahu k osobě provinivšího se zaměstnance, tak i ve vztahu k celému pracovnímu kolektivu. Se závodním výborem bude třeba projednat i otázku, jaké kárné opatření má být uloženo a zda k provedení kárného jednání nebude účelné přizvat spoluzaměstnance.
   5. 28. Po projednání věci se závodním výborem provede kárný orgán jednání, k němuž musí přizvat provinivšího se zaměstnance. V nepřítomnosti zaměstnance lze jednání provést jen tehdy, jestliže se ho zaměstnanec bezdůvodně odepře zúčastnit. Uvede-li zaměstnanec dostačující omluvný důvod, pro který se jednání před kárným orgánem nemůže zúčastnit (např. pro nemoc, pracovní cestu nebo jinou závažnou překážku), je nutno jednání provést v jinou vhodnou dobu. Jednání bez přítomnosti zaměstnance lze provést též tehdy, jestliže se zaměstnanec bez řádné omluvy nedostaví a je-li zjištěno, že mu v tom nebrání vážná překážka.
   6. 29. Kárný orgán (předseda kárné komise) sdělí, z jakého provinění je zaměstnanec obviněn, jakož i skutečnosti, jež zaměstnance usvědčují; přitom vychází z výsledků předchozího šetření.
   7. 30. Jestliže se zaměstnanec při předchozím šetření k činu nepřiznal, přizve kárný orgán k jednání též osoby (např. spoluzaměstnance), které mohou zaměstnance svou výpovědí usvědčit.
   8. 31. Je-li zaměstnanec při jednání přítomen, musí mu být dána možnost, aby se vyjádřil ke všem předneseným obviněním.
   9. 32. Po zjištění, že čin zaměstnance je kárným, proviněním, rozhodne kárný orgán o uložení kárného opatření. Uloží-li se veřejná důtka, rozhodne kárný orgán též o způsobu jejího vyhlášení (např. na členské schůzi základní organizace odborového svazu, na nástěnkách v závodě, v závodním rozhlase nebo v závodním časopise). Přitom musí být přihlíženo k tomu, aby způsob vyhlášení veřejné důtky splnil co nejlépe svou výchovnou úlohu.

      Dospěje-li kárný orgán k závěru, že zaměstnanec se kárného provinění nedopustil, uvede to v zápisu o kárném jednání (bod 36) a sdělí to zaměstnanci.

      Zaměstnanci, který se dopustil kárného provinění, nelze uložit náhradu nákladů, jež vznikly jednáním o kárném provinění nebo v souvislosti s jeho provedením.

      I když kárným opatřením nelze zaměstnanci uložit, aby nahradil škodu, kterou svým činem způsobil, je dobrovolná náhrada škody před uložením kárného opatření rozhodující pro to, kterého kárného opatření se použije (bod 12); zásadou totiž musí být, že škoda způsobená na majetku v socialistickém vlastnictví musí být za všech okolností nahrazena.

   1. 33. Kárný orgán oznámí své rozhodnutí o uložení kárného opatření zpravidla ihned zaměstnanci, jestliže je přítomen. Současně musí být zaměstnanci sděleno, že má právo do 3 dnů u kárného orgánu písemně prohlásit, že s rozhodnutím kárného orgánu nesouhlasí, a že v tomto případě rozhodnutí pozbude účinnosti. Podal-li zaměstnanec písemné prohlášení, kárný orgán postoupí věc výkonnému orgánu národního výboru, jenž pak o činu rozhodne jako o přestupku.
   2. 34. Zaměstnanci, který byl přítomen kárnému jednání se opis písemného rozhodnutí o uložení kárného opatření doručí jen tehdy, jestliže o to požádá před skončením jednání; i v tomto případě se však počítá třídenní lhůta pro uplatnění písemného prohlášení ode dne, kdy zaměstnanci bylo ústně sděleno uložení kárného opatření.
   3. 35. Jestliže zaměstnanec nebyl při jednání přítomen, musí mu být zasláno písemné vyhotovení kárného rozhodnutí; v němž musí být též uvedeno, že má právo do 3 dnů ode jeho doručení písemně prohlásit, že s rozhodnutím kárného orgánu nesouhlasí, a že v tomto případě toto rozhodnutí pozbývá účinnosti.

   V. Zápis o kárném jednání V. Zápis o kárném jednání

   1. 36. O průběhu kárného jednání musí být pořízen stručný zápis, který obsahuje zejména tyto údaje:

      označení kárného orgánu (jména členů kárné komise),

      den a místo jednání,

      jméno a příjmení provinivšího se zaměstnance s uvedením jeho povolání a pracovního zařazení v podniku,

      druh provinění (např. odcizení 5 kg hřebíků),

      uvedení doby, kdy k provinění došlo,

      výše škody, jež byla činem způsobena,

      způsob usvědčení zaměstnance (např. hlášení závodní stráže a přiznání pachatele),

      zjištění, že věc byla projednána se závodním výborem odborové organizace („projednáno se ZV ROH dne .......”),

      rozhodnutí kárného orgánu o tom, které kárné opatření bylo zaměstnanci uloženo,

      je-li uložena veřejná důtka, uvede se také způsob výkonu tohoto kárného opatření,

      zjištění, že přítomný zaměstnanec byl poučen o svém právu do 3 dnů písemně prohlásit, že s uložením kárného opatření nesouhlasí.

      Zápis podepíše kárný orgán, popřípadě všichni členové kárné komise.

      Jestliže se zaměstnanec v průběhu řízení dobrovolně zaváže nahradit způsobenou škodu s uvedením doby, do které tak učiní, popřípadě v jakých splátkách, uvede se to rovněž v zápise, a to ve formě prohlášení, které provinivší se zaměstnanec podepíše.

   1. 37. Opis zápisu zašle kárný orgán závodnímu výboru odborové organizace a o uložení kárného opatření uvědomí též kádrové (osobní) oddělení závodu. Jestliže se kárné opatření stane pravomocným, (tj. neprohlásil-li zaměstnanec písemně do tří dnů, že s uložením kárného opatření nesouhlasí), vyznačí kádrové (osobní) oddělení uložení kárného opatření v kádrovém (osobním) spise zaměstnance.

   VI. Postoupení (vrácení) věci VI. Postoupení (vrácení) věci

   1. 38. Jestliže kárný orgán při projednávání případu rozkrádání nebo jiného úmyslného poškození věci v socialistickém vlastnictví dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky, aby čin byl stíhán jako kárné provinění (body 5 až 11), postoupí věc výkonnému orgánu národního výboru ke stíhání pro přestupek.
   2. 39. Kárný orgán postoupí věc výkonnému orgánu národního výboru také tehdy, jestliže
      1. a) zaměstnanec, jemuž bylo kárné opatření uloženo, do 3 dnů od jeho vyhlášení, popřípadě od jeho písemného doručení písemně prohlásí, že s uložením kárného opatřeni nesouhlasí, nebo
      2. b) kárný orgán nemůže věc náležitě objasnit, zejména z hlediska viny zaměstnance (např. nebude možno vyslechnout zaměstnance jiného závodu mimo sídlo podniku, ačkoli je toho pro správné posouzení věci nezbytně třeba); postoupení věci v tomto případě nesmí však vést k tomu, aby se kárný orgán vyhýbal rozhodnutí o kárném provinění a porušoval tak účel sledovaný zákonem.
   1. 40. Jestliže má kárný orgán za to, že jde o trestný čin (vysoká škoda nebo jiné zjištěné okolnosti ukazuji na vyšší nebezpečnost činu pro společnost — např. rozkrádání spáchené za účelem spekulace, rozkrádání nebo poškozování, jež nasvědčuje sabotážnímu úmyslu), postoupí věc prokurátorovi. Věc musí postoupit kárný orgán prokurátorovi také tehdy, jestliže to prokurátor nařídí.
   2. 41. Vrátí-li výkonný orgán národního výboru nebo prokurátor postoupenou věc kárnému orgánu, je tento orgán povinen v řízení pokračovat.

   VII. Promlčení kárného stíhání VII. Promlčení kárného stíhání

   1. 42. Kárné provinění zaměstnance může být stíháno nejpozději clo jednoho roku od spáchání činu; uplynutím této doby se promlčuje.

   VIII. Zamezení dvojího potrestání VIII. Zamezení dvojího potrestání

   1. 43. Kárný orgán nekoná řízení o kárném provinění, jestliže o rozkrádání nebo o jiném úmyslném poškození majetku v socialistickém vlastnictví rozhodl již soud, výkonný orgán národního výboru neb jiný státní orgán.
   2. 44. Jestliže kárný orgán uloží kárné opatření za rozkrádání nebo jiné úmyslné poškození věci v socialistickém vlastnictví, ač mu nepříslušelo o tom rozhodovat (šlo např. o rozkrádání většího rozsahu) a o věci proto rozhodl soud, popřípadě výkonný orgán národního výboru, je kárný orgán povinen své rozhodnutí zrušit.

   IX. Výkon důtky a veřejné důtky IX. Výkon důtky a veřejné důtky

   1. 45. Důtka se vykoná tak, že se uložení tohoto kárného opatření oznámí provinivšímu se zaměstnanci v kárném rozhodnuti.
   2. 46. Veřejná důtka se vykoná tak, že se rozhodnutí, kterým bylo uloženo toto kárné opatření, vyhlásí způsobem, který stanovil kárný orgán (bod 32). Veřejná důtka smí být vyhlášena teprve tehdy, stalo-li se rozhodnutí pravomocným (čl. 37). Poněvadž morální odsouzení celým kolektivem je, kromě náhrady škody, jednou z nejúčinnějších forem postupu proti rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a zákon právě na ni klade velký důraz, je nutno provedení tohoto kárného opatření zajišťovat co nejpečlivěji a před co nejširším okruhem zaměstnanců závodu.

   X. Vymáhání a účtování pokut X. Vymáhání a účtování pokut

   1. 47. Jestliže zaměstnanec uloženou pokutu dobrovolně nezaplatí, vymáhá ji účtárna podniku na podkladě pravomocného rozhodnutí kárného orgánu (bod 37), a to srážkou z platu až do 25 % jeho výše. Srážky, včetně srážek s předchozím pořadím, nesmějí však činit více, než kolik připouštějí obecné předpisy o exekuci na plat (§§ 529 a násl. občanského soudního řádu a nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité pohledávky na plat).
   2. 48. U osob, u nichž nebyla pokuta dosud zcela vymožena a přešly do jiného podniku, vymáhá se pokuta až do jejího úplného zaplacení na novém pracovišti. V takových případech je podnik povinen zaslat na nové pracoviště těchto osob výpis z rozhodnutí (příkazu) o vymáhání pokuty srážkou z platu a zároveň sdělit, jaké částky byly již vymoženy.
   3. 49. Podniky odvedou zaplacenou, popřípadě vymoženou pokutu do státního rozpočtu.
   4. 50. Uloženou pokutu lze vymáhat též soudní exekucí, a to na základě pravomocného rozhodnutí o jejím uložení, opatřeného doložkou o vykonatelnosti („Toto rozhodnutí je vykonatelné”) a podepsané kárným orgánem (předsedou kárné komise).

   XI. Nárok na náhradu škody XI. Nárok na náhradu škody

   1. 51. Uložením kárného opatření, např. tedy i uložením veřejné důtky a pokuty není dotčen nárok podniku na náhradu škody, jež byla způsobena rozkrádáním nebo jiným úmyslným poškozením majetku v socialistickém vlastnictví. Pokud provinivší se zaměstnanec tuto škodu sám nenahradil, je tedy podnik povinen ji vymáhat.

   XII. Účinnost XII. Účinnost

   Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. září 1958.