léčebný řád

§ 23

účinné od 1. 1. 1959Poskytování ostatních odborných služeb

účinné od 1. 1. 1959(1) Péči obvodních a dílenských (závodních) lékařů doplňují odborné služby, jež poskytují odborná oddělení okresních a závodních středisek (poliklinik), popř. krajských a fakultních středisek (poliklinik).

účinné od 1. 1. 1959(2) Tyto odborné služby se poskytují zpravidla jako služby konsiliární zahrnující speciální vyšetření a jiné úkony, jež nemůže provést ošetřující lékař, jakož i doporučení dalšího léčebného postupu; přitom nemocný zůstává dále v péči ošetřujícího lékaře.

účinné od 1. 1. 1959(3) Vyžaduje-li toho povaha nemoci, převezme odborné oddělení zdravotnického střediska (polikliniky) nemocného do soustavného ošetřování, které mu nemůže poskytnout obvodní (dílenský) lékař; v tom případě přejímá odborný lékař všechny povinnosti ošetřujícího lékaře a je povinen o tom uvědomit příslušného obvodního (dílenského) lékaře.

účinné od 1. 1. 1959(4) Za určité odborné služby v oboru dermatologie, zejména za kosmetické úkony a drobné plastické operace, jakož i za odbornou péči poskytnutou v protialkoholních záchytných stanicích¹) se vybírají příplatky (§ 12).

§ 24

účinné od 1. 1. 1959Odesílání do odborné péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Na vyšetření nebo do ošetřování odborného oddělení odesílá nemocné — s výjimkami stanovenými v § 25 — obvodní nebo jiný ošetřující lékař. Ošetřující lékař odešle nemocného zpravidla na příslušné odborné oddělení okresního nebo závodního zdravotnického střediska (polikliniky) téhož okresu nebo závodu. Není-li v takovém středisku (poliklinice) zřízeno odborné oddělení potřebného oboru, odešle nemocného do zdravotnického střediska (polikliniky), příslušného podle úpravy stanovené odborem rady krajského národního výboru.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vyžaduje-li zdravotní stav nemocného takové odborné vyšetření, které nemůže být provedeno v okresním nebo závodním zdravotnickém středisku (poliklinice), odešle jej lékař odborného oddělení tohoto střediska na příslušné oddělení krajského zdravotnického střediska (polikliniky) v tomtéž kraji; není-li zde potřebné odborné oddělení, odešle nemocného do jiného kraje podle úpravy stanovené ministerstvem zdravotnictví.

účinné od 1. 1. 1959(3) Jestliže zdravotní stav nemocného vyžaduje specialisovaného odborného vyšetření, jež může být poskytnuto jen ve fakultním zdravotnickém středisku (poliklinice), odešle jej přednosta odborného oddělení krajského zdravotnického střediska (polikliniky) do fakultního střediska (polikliniky), příslušného podle úpravy stanovené ministerstvem zdravotnictví. Kromě těchto případů je ambulantní vyšetření a ošetřování ve fakultních střediscích (poliklinikách), jakož i ve výzkumných ústavech přípustné podle zvláštních předpisů.

účinné od 1. 1. 1959(4) Odbor rady okresního, popř. krajského národního výboru může, je-li toho třeba, stanovit účelné odchylky v postupu při vysílání k odbornému vyšetření a ošetřování.

§ 25

účinné od 1. 1. 1959Přímý přístup k ostatním odborným lékařům

účinné od 1. 1. 1959(1) Bez doporučení obvodního nebo jiného ošetřujícího lékaře se může nemocný obrátit přímo na odborné oddělení okresního zdravotnického střediska (polikliniky) v těchto případech:

1. účinné od 1. 1. 1959a) na všechna oddělení, jde-li o ošetření vážnějších úrazů,
2. účinné od 1. 1. 1959b) na oční oddělení, jde-li o předpis brýlí,
3. účinné od 1. 1. 1959c) na kožní a pohlavní oddělení, jde-li o vyšetření nebo ošetření pohlavního onemocnění.

účinné od 1. 1. 1959Ministerstvo zdravotnictví určí v dohodě s Ústřední radou odborů, kdy nabudou účinnosti ustanovení předchozí věty o omezeném přístupu na oční a kožní a pohlavní oddělení. Do této doby se mohou nemocní nadále obracet přímo na oční a kožní a pohlavní oddělení ve všech případech onemocnění spadajících do těchto oborů.

účinné od 1. 1. 1959(2) O tom, kdy je poskytována péče odborným lékařem dětským, ženským a zubním (dentistou) platí ustanovení § 18 odst. 2 a 3.

§ 26

účinné od 1. 1. 1959Ambulantní lázeňská péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Za odbornou ambulantní péči podle tohoto oddílu se považuje i léčení v lázeňských zařízeních (zejména poskytování procedur) v případech, kdy nejde o ústavní lázeňskou péči podle §§ 34 a 35.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ambulantní lázeňská péče může být poskytnuta nemocným,

1. účinné od 1. 1. 1959a) kterým nelze poskytnout ústavní lázeňskou péči nebo
2. účinné od 1. 1. 1959b) kteří pracuji nebo mají trvalý pobyt v obvodu okresního ústavu národního zdraví (závodního ústavu národního zdraví), v němž je příslušné lázeňské zařízení, nebo v obvodech sousedních okresních ústavů národního zdraví (závodních ústavů národního zdraví), pokud tyto ústavy nemají potřebná zařízení k provádění fyzikální léčby.

účinné od 1. 1. 1959(3) Pro poskytování ambulantní lázeňské péče platí zvláštní předpisy.¹)

§ 27

účinné od 1. 1. 1959Rozsah ústavní péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Ústavní péče zahrnuje

1. účinné od 1. 1. 19591. nemocniční péči (včetně ošetřování v porodnicích),
2. účinné od 1. 1. 19592. odbornou ústavní péči v odborných léčebných ústavech (včetně lázeňských ústavů).

   účinné od 1. 1. 1959Odborná ústavní péče, která navazuje na péči ambulantní nebo nemocniční, se poskytuje za odlišných podmínek jako ústavní péče o dospělé (kromě péče lázeňské), ústavní lázeňská péče o dospělé a ústavní péče (včetně péče lázeňské) o děti.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při ústavním ošetřování nemocného, který nebyl přijat na vlastní žádost (např. do psychiatrické léčebny), postupuje správa ústavu podle ustanovení občanského soudního řádu a předpisů vydaných k jeho provedení, jimiž se upravuje řízení o povolení k zadržení v ústavu.¹)

účinné od 1. 1. 1959(3) Za ústavní léčení alkoholiků vybírají zdravotnická zařízení příplatek (§ 12).

§ 28

účinné od 1. 1. 1959Poskytování nemocniční péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Nemocniční péče se poskytuje, jestliže i při vyčerpání dostupných možností ambulantního ošetřování nelze poskytnout nemocnému potřebnou péči nebo ambulantně provést potřebná vyšetření.

účinné od 1. 1. 1959(2) Nemocniční péči poskytuje zpravidla okresní nemocnice (porodnice) v tom okrese, ve kterém má nemocný pobyt, popř. krajská nemocnice, pokud plní zároveň úkoly okresní nemocnice. Není-li v okrese nemocnice nebo nemá-li nemocnice potřebné oddělení, poskytne nemocnému ústavní ošetřování nemocnice příslušná podle úpravy stanovené odborem rady krajského národního výboru.

účinné od 1. 1. 1959(3) Pracujícím ze závodů, v nichž je zřízena závodní nemocnice, se poskytuje nemocniční péče především v závodní nemocnici.

účinné od 1. 1. 1959(4) Za podmínek dohodnutých mezi ministerstvy zdravotnictví a národní obrany mohou být nemocní přijímáni i ve vojenských nemocnicích.

§ 29

účinné od 1. 1. 1959(1) Do okresní nemocnice (porodnice) jsou nemocní přijímáni na doporučení ošetřujícího lékaře s výjimkou případů, kdy je ústavní ošetřování nutné jako první pomoc.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vyžaduje-li stav nemocného takový druh nemocniční péče, kterou nelze zajistit v okresní nemocnici, poskytne mu ji příslušná krajská nemocnice na návrh přednosty odborného oddělení okresní nemocnice, popř. okresního nebo závodního zdravotnického střediska (polikliniky).

účinné od 1. 1. 1959(3) Vyžaduje-li stav nemocného nemocniční péči, kterou nelze zajistit ani v krajské nemocnici, poskytne mu ji na návrh přednosty oddělení krajské nemocnice, popř. krajského zdravotnického střediska (polikliniky) odborné oddělení fakultní nemocnice příslušné podle úpravy stanovené ministerstvem zdravotnictví. Kromě těchto případů je přijímání nemocných do fakultních nemocnic, jakož i do výzkumných ústavů přípustné podle zvláštních předpisů.

účinné od 1. 1. 1959(4) Je-li výjimečně v odůvodněných případech třeba, aby nemocný byl — kromě první pomoci — ústavně ošetřován v nepříslušné nemocnici, může být přijat na základě předchozí dohody odesílajícího lékaře s přednostou oddělení nemocnice.

§ 30

účinné od 1. 1. 1959(1) Nemocnice nesmí odepřít přijetí v případech, kdy odložením nástupu by byl ohrožen život nemocného nebo by bylo vážně ohroženo jeho zdraví.

účinné od 1. 1. 1959(2) V případě, kdy nemocný nebyl přijat do příslušné nemocnice, ačkoliv přijetí je odůvodněno, sjedná lékař nemocnice s nemocným dobu nástupu podle provozních možností; i v tomto případě je však nemocnice povinna poskytnout nemocnému neprodleně potřebnou první pomoc. Odmítne-li nemocnice přijetí nebo sjedná-li s nemocným nástup na pozdější dobu, je povinna vydat o tom písemné potvrzení pro odesílajícího lékaře, uvést důvod odmítnutí a výsledek svého vyšetření nebo ošetření a popř. doporučit postup další léčby pro nejbližší dobu.

§ 31

účinné od 1. 1. 1959Poskytování odborné ústavní péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Odborná ústavní péče — kromě péče lázeňské — se poskytuje dospělým nemocným zejména v těchto zařízeních:

1. účinné od 1. 1. 1959a) v tuberkulózních léčebnách,
2. účinné od 1. 1. 1959b) v psychiatrických léčebnách,
3. účinné od 1. 1. 1959c) v léčebnách nemocí vnitřních,
4. účinné od 1. 1. 1959d) v onkologických ústavech,
5. účinné od 1. 1. 1959e) v rehabilitačních ústavech.

účinné od 1. 1. 1959Poskytování odborné ústavní péče dětem se řídí ustanovením § 36.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vysílání do odborných ústavů se provádí výběrově na základě návrhů, jež zpravidla podávají přednostové odborných oddělení nemocnic a středisek (poliklinik) podle indikací stanovených ministerstvem zdravotnictví. Odbor rady krajského národního výboru zajistí podle potřeby přezkoumání návrhů.

účinné od 1. 1. 1959(3) Ministerstvo zdravotnictví stanoví příslušnost odborných ústavů pro jednotlivé kraje vymezením jejich územního okruhu působnosti. Je-li výjimečně ve zvlášť odůvodněných případech třeba, aby nemocný byl vyslán do jiného odborného ústavu, musí navrhující lékař jeho umístění napřed dohodnout s ředitelem nepříslušného ústavu.

účinné od 1. 1. 1959(4) Výběr navržených nemocných provádí a nemocné do odborné ústavní péče povolává ředitel odborného ústavu. Nemocné vybírá a povolává do léčení podle stupně naléhavosti zdravotní péče a nemocné se stejným stupněm naléhavosti podle společenského významu jejich práce a pracovních zásluh. Do psychiatrických léčeben se nemocní přijímají podle zvláštních směrnic.

§ 32

účinné od 1. 1. 1959Noční sanatoria

účinné od 1. 1. 1959(1) Odbornou ústavní péči poskytují též noční sanatoria.¹) Výběr nemocných do nich provádějí ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí lékaři závodních zdravotnických zařízení, při nichž jsou noční sanatoria zřízena.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při ošetřování v nočním sanatoriu hradí zaměstnanec náklady stravování, snížené o příspěvek závodu a odborového orgánu.

§ 33

účinné od 1. 1. 1959Závodní lůžkové ošetřovny

účinné od 1. 1. 1959Pro krátkodobé ošetřování nebo pozorování těch nemocných zaměstnanců, u nichž povaha nemoci nevyžaduje ústavní péči a jimž při jejich ubytovacích poměrech nemůže být poskytnuto dobré domácí ošetřování, zřizují a provozují závody zpravidla ze svých prostředků lůžkové ošetřovny. Zřizování a provoz závodních lůžkových ošetřoven upraví příslušné ústřední orgány v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a Ústřední radou odborů.¹)

§ 34

účinné od 1. 1. 1959Poskytování ústavní lázeňské péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Ústavní lázeňskou péčí se rozumí preventivní a léčebná péče, při níž se využívá především místních přírodních léčivých zdrojů nebo příznivých klimatických podmínek a při níž je nemocný umístěn v lůžkovém lázeňském zařízení.¹)

účinné od 1. 1. 1959(2) Tato péče může být poskytnuta na základě výběrového řízení dospělým osobám, jejichž zdravotní stav to vyžaduje, pokud indikační zaměření a rozsah lázeňských zařízení umožňuje umístění nemocného. Poskytování lázeňské péče dětem ve věku do 15 roků se řídí ustanovením § 36.

§ 35

účinné od 1. 1. 1959Navrhování a povolování ústavní lázeňské péče

účinné od 1. 1. 1959O způsobu výběru dospělých osob na ústavní lázeňskou péči, o podmínkách jejího poskytování a o vlivu lázeňské péče na dovolenou, platí zvláštní předpisy,¹) které též upravují řízení při poskytování této péče.

§ 36

účinné od 1. 1. 1959Dětské léčebny a ozdravovny

účinné od 1. 1. 1959(1) Dětem ve věku do 15 roků se poskytuje odborná ústavní péče (včetně lázeňské péče) zejména v těchto zařízeních:

1. účinné od 1. 1. 1959a) dětské tuberkulózní léčebny,
2. účinné od 1. 1. 1959b) dětské psychiatrické léčebny,
3. účinné od 1. 1. 1959c) interní, nervové a jiné dětské léčebny (včetně léčeben vad zraku, řeči, sluchu a ortopedických vad).

účinné od 1. 1. 1959(2) Dětem, jimž je třeba v rekonvalescenci nebo při ohrožení zdraví poskytnout ústavní ošetřování, jejichž stav však nevyžaduje nemocničního ošetřování nebo ústavní péče v dětských léčebnách, poskytuje se péče v ozdravovnách.

účinné od 1. 1. 1959(3) Ustanovení § 31 odst. 3 platí obdobně.

§ 37

účinné od 1. 1. 1959Přijetí do léčebny nebo ozdravovny

účinné od 1. 1. 1959(1) Návrhy na přijetí dítěte do léčebny nebo ozdravovny podávají zpravidla odborná oddělení nemocnic a středisek (poliklinik), popř. též lékaři obvodních zdravotnických zařízení a školní zdravotní služby, a to podle indikací stanovených ministerstvem zdravotnictví. Je-li třeba, zajistí odbor rady krajského národního výboru přezkoumání návrhů.

účinné od 1. 1. 1959(2) Způsob výběru dětí a jejich umísťování v dětských léčebnách a ozdravovnách upravují zvláštní směrnice.¹) Oddělení a lékaři uvedení v odstavci 1 sledují, zda jimi podané návrhy jsou včas vyřizovány.

§ 38

účinné od 1. 1. 1959Péče v těhotenství a šestinedělí

účinné od 1. 1. 1959(1) V těhotenství a šestinedělí se poskytuje ženám

1. účinné od 1. 1. 1959a) preventivní péče včetně potřebných odborných vyšetření a přípravků, jimiž se má předejít komplikacím ohrožujícím průběh těhotenství, šestinedělí, zdravý vývoj plodu nebo kojení anebo způsobujícím neplodnost ženy,
2. účinné od 1. 1. 1959b) léčebná péče ambulantní a ústavní při potratu, při předčasném porodu, při souběžných (interkurentních) onemocněních a při krvácení z rodidel.

účinné od 1. 1. 1959(2) O umělém přerušení těhotenství platí zvláštní předpisy.¹)

§ 39

účinné od 1. 1. 1959Porodní péče

účinné od 1. 1. 1959(1) Porodní péče se poskytuje pokud možno v lůžkových zařízeních, a to na ženských a porodnických odděleních nemocnic, popř. v porodnicích. Tato péče se poskytuje přednostně ženám, u nichž se vyskytly komplikace při porodu nebo u nichž lze takové komplikace očekávat, prvorodičkám starším 30 let, ženám po čtvrtém porodu a ženám, které žijí v nevyhovujícím prostředí.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ženám, kterým nelze poskytnout ústavní porodní péči, se poskytuje potřebná porodní péče lékaře nebo porodní asistentky v domácnosti.

§ 40

účinné od 1. 1. 1959Péče o chrup dospělých

účinné od 1. 1. 1959Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, poskytuje se jim s výjimkou případů uvedených v § 42 bezplatně též péče o chrup, která zahrnuje souborné vyšetření chrupu a úst, jakož i souborné ošetření konzervační, chirurgické, protetické a ortodontické (rovnání zubů). Tuto péči poskytují zdravotnická zařízení příslušná podle oddílů III. až V.

§ 41

účinné od 1. 1. 1959Péče o chrup dětí a mládeže

účinné od 1. 1. 1959(1) Všem dětem ve věku do 15 roků se poskytuje mimo péči uvedenou v § 40 bezplatně ještě soustavná péče o stálý chrup, popř. též o mléčný chrup, která zahrnuje plánovité preventivní prohlídky s ošetřením (včetně potřebných úkonů protetických a ortodontických) alespoň jednou ročně.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ministerstvo zdravotnictví může péči podle odstavce 1 postupně rozšiřovat i na mladistvé.

§ 42

účinné od 1. 1. 1959Úhrada a příplatky v péči o chrup

účinné od 1. 1. 1959(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 nemají nárok na bezplatnou péči, poskytuje se jim péče o chrup za úhradu (§ 12). Členové jednotných zemědělských družstev, která uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění druhu A, platí úhradu za ošetření protetické a ortodontické.

účinné od 1. 1. 1959(2) I osoby, které jinak mají nárok na bezplatnou péči, hradí příplatek

1. účinné od 1. 1. 1959a) za snímací protézy v jiném než běžném provedení, zejména za kovové desky, ledaže takové provedení je z lékařského hlediska nutné,
2. účinné od 1. 1. 1959b) za prozatímní snímací protézy poskytované na dobu, než dojde k trvalé úpravě čelisti, pokud jejich poskytnutí není zvlášť odůvodněno výkonem povolání nebo není nutné z lékařského hlediska,
3. účinné od 1. 1. 1959c) za opravy protéz a upevňovacích dlah v případě zaviněného poškození,
4. účinné od 1. 1. 1959d) za nové snímací protézy nebo snímací upevňovací dlahy, pokud dosavadní protézy nebo dlahy jsou ještě z lékařského hlediska použivatelné anebo byly zaviněně zničeny nebo ztraceny,
5. účinné od 1. 1. 1959e) za zhotovení pevných protéz (např. korunek a můstků) s výjimkou pevných protéz
   1. účinné od 1. 1. 19591. poskytovaných náhradou za zuby ztracené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo škodlivými vlivy při výrobě (např. prachem a anorganickými kyselinami),
   2. účinné od 1. 1. 19592. nutných k zachování pracovní výkonnosti,
   3. účinné od 1. 1. 19593. zhotovených mladistvým nebo ženám v době těhotenství a do 6 měsíců po porodu,
   4. účinné od 1. 1. 19594. předních zubů (včetně zubů pilířových) u osob do dovršení 30 roků věku.

účinné od 1. 1. 1959(3) Potřebné drahé kovy dodává nebo hradí nemocný, který též nese náklad spojený s afinací kovu, zlacením a chromováním náhrad chrupu.

účinné od 1. 1. 1959(4) O výjimkách podle předchozích odstavců rozhoduje přednosta zubního oddělení zdravotnického zařízení.

§ 43

účinné od 1. 1. 1959Rehabilitace

účinné od 1. 1. 1959(1) Součástí ambulantní i ústavní péče je též rehabilitace, jejímž účelem je zabránit trvale a zcela nebo částečně následkům úrazu nebo onemocnění, zkrátit rekonvalescenci a umožnit nemocnému touto péčí (včetně vhodné volby pracovních úkonů) opětovné uplatnění v práci.

účinné od 1. 1. 1959(2) Rehabilitační péče se poskytuje v nemocnicích, ambulantních zařízeních i odborných léčebných ústavech, zejména rehabilitačních ústavech, tuberkulózních a psychiatrických léčebnách, jakož i v dětských léčebnách v rozsahu a za podmínek uvedených v oddílech II až V.

§ 44

účinné od 1. 1. 1959Pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách

účinné od 1. 1. 1959(1) Má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon dosavadního povolání nebo na činnost jemu přiměřenou, popř. na činnost odpovídající školení, výcviku a schopnostem postiženého, poskytuje se mu potřebná ambulantní a ústavní péče podle oddílů II až V. V tom jsou zahrnuty i potřebné plastické operace, pokud nejde o odstranění prostých vad kosmetických.

účinné od 1. 1. 1959(2) U rodinných příslušníků se klade na roveň povolání postiženého podle odstavce 1 i budoucí přiměřené povolání a vedení domácnosti.

účinné od 1. 1. 1959(3) V případech hodných zvláštního zřetele může ředitel ústavu na návrh přednosty oddělení výjimečně povolit s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého poskytnutí pomoci při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách, i když nejsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 45

účinné od 1. 1. 1959Pomoc při neplodnosti

účinné od 1. 1. 1959(1) Je-li zjištěna neplodnost manželů (druha a družky) nebo je-li na ni podezření, poskytuje se ambulantní i ústavní péče zahrnující zjištění příčiny a potřebné léčení neplodnosti, a to v rozsahu a za podmínek uvedených v oddílech II až V.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vyšetření se provede podle potřeby u obou účastníků (muže i ženy), při čemž vyšetření muže se provede napřed.

§ 46

účinné od 1. 1. 1959Péče o děti v kojeneckých ústavech

účinné od 1. 1. 1959(1) V kojeneckém ústavu se poskytuje péče novorozencům a kojencům (zpravidla do 1 roku), jejichž vývoj je ohrožen nezralostí, vrozenou slabostí, vrozenými vadami, proběhlou nemocí, nesprávnou výživou nebo nevhodným domácím prostředím a jež nelze umístit ve vhodném prostředí mimo ústav. V kojeneckém ústavu může být v nutném případě umístěna též kojící matka nebo těhotná žena.

účinné od 1. 1. 1959(2) Příslušným pro poskytování péče je kojenecký ústav, v jehož územním obvodu působnosti určeném odborem rady krajského národního výboru má pobyt osoba, která má dítě ve své péči.

účinné od 1. 1. 1959(3) Návrh na přijetí do kojeneckého ústavu opatřený potřebnými doklady podávají dětská, popř. ženská a porodnická oddělení nemocnic a středisek (poliklinik), v naléhavých případech i obvodní zdravotnická zařízení.

účinné od 1. 1. 1959(4) Pobyt dítěte v kojeneckém ústavu se přerušuje, onemocní-li dítě tak, že je nutné jeho léčení mimo ústav, nebo jestliže jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v ústavu.

účinné od 1. 1. 1959(5) Dítě se propouští z ústavu, jestliže odpadly podmínky nebo důvody pro jeho umístění, zejména bylo-li dítě osvojeno nebo dosáhlo-li jednoho roku.

účinné od 1. 1. 1959(6) Výběr dětí provádí, povolává je do péče ústavu a z ní je propouští ředitel ústavu.

účinné od 1. 1. 1959(7) Na zaopatření dětí v kojeneckých ústavech, pro jejichž umístění v těchto ústavech nejsou splněny zdravotní nebo sociální indikace, hradí povinné osoby příplatek (§ 12). Pobyt kojící matky nebo těhotné ženy v kojeneckém ústavu se považuje za ústavní ošetřování; proto ženy, které mají nárok na bezplatnou péči, za toto ošetřování neplatí úhradu.

§ 47

účinné od 1. 1. 1959Péče o děti v dětských domovech

účinné od 1. 1. 1959(1) V dětském domově se poskytuje péče dětem ve věku od 1 do 3 roků, o něž nemá kdo pečovat nebo jimž nelze zajistit řádnou péči v rodině vlastní nebo cizí.

účinné od 1. 1. 1959(2) Návrh na přijetí dítěte opatřený potřebnými doklady podává orgán péče o mládež příslušný podle pobytu dítěte, popř. podle pobytu rodičů. Návrh posuzuje přednosta dětského oddělení okresního zdravotnického střediska (polikliniky), který také projedná přijetí dítěte do některého z domovů zpravidla téhož kraje.

účinné od 1. 1. 1959(3) Při přijímaní dětí do domovů mají přednost děti, které náhle zůstaly bez péče, a děti umísťované na základě usnesení soudu. U ostatních dětí se stanoví pořadí přijímání podle naléhavosti potřeby umístění.

účinné od 1. 1. 1959(4) Pobyt dítěte v domově se přerušuje, onemocní-li dítě tak, že je nutné jeho léčení mimo domov, nebo jestliže jeho stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v domově.

účinné od 1. 1. 1959(5) Dítě se propouští z domova, jestliže odpadly podmínky nebo důvody pro jeho umístění, zpravidla bylo-li dítě osvojeno nebo dosáhlo-li tří let.

účinné od 1. 1. 1959(6) Výběr dětí provádí, povolává je do péče domova a z ní je propouští ředitel domova.

účinné od 1. 1. 1959(7) Na zaopatření dětí v domově hradí povinné osoby příplatek (§ 12).

§ 48

účinné od 1. 1. 1959Péče o děti v jeslích

účinné od 1. 1. 1959(1) Zdravým dětem ve věku od 3 měsíců (výjimečně již od 6 týdnů) do 3 let se poskytuje zdravotně výchovná péče v jeslích. Jesle jsou určeny pro děti zaměstnaných matek a jiných osob, které mají děti ve své péči; výjimky povoluje odbor rady okresního národního výboru.

účinné od 1. 1. 1959(2) Příslušnými pro přijetí dětí jsou územní jesle, v jejichž územním obvodu působnosti určeném odborem rady okresního národního výboru má pobyt osoba, která má dítě ve své péči, popř. závodní jesle závodu, v němž tato osoba pracuje. Přijetí do jiných jeslí je přípustné jen ve výjimečných případech se souhlasem nebo na základě zmocnění odboru rady okresního národního výboru.

účinné od 1. 1. 1959(3) Děti se přijímají na žádost osob, které mají děti ve své péči, po předložení potřebných dokladů.

účinné od 1. 1. 1959(4) Péče o dítě v jeslích se přerušuje při jeho onemocnění. Dítě se propouští z jeslí, jestliže

1. účinné od 1. 1. 1959a) jeho zdravotní stav ohrožuje zdraví ostatních dětí nebo by mohl být ohrožen dalším setrváním v jeslích,
2. účinné od 1. 1. 1959b) osoba, která má dítě v péči, soustavně přes opakované domluvy porušuje domácí řád jeslí nebo neplatí na zaopatření dítěte příplatek,
3. účinné od 1. 1. 1959c) odpadnou podmínky nebo důvody jeho umístění, zejména dovrší-li dítě 3 roky věku.

účinné od 1. 1. 1959Osoba, která má dítě v péči, může je vzít z péče jeslí též z vlastního rozhodnutí; toto rozhodnutí je třeba aspoň 3 dny napřed oznámit vedoucí sestře jeslí.

účinné od 1. 1. 1959(5) Výběr dětí provádí, povolává je do péče jeslí a z ní je propouští vedoucí jeslí, a to po vyjádření lékaře pověřeného dohledem na jesle, jde-li o rozhodnutí na základě zdravotních důvodů nebo o přijetí dítěte mladšího 3 měsíců; v závodních jeslích je nutno vždy projednat věc též se závodním výborem základní organizace odborového svazu.

účinné od 1. 1. 1959(6) Na zaopatření dětí v jeslích platí osoby povinné jejich výživou příplatek (§ 12).

§ 49

účinné od 1. 1. 1959Poskytování léků

účinné od 1. 1. 1959(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, poskytují se jim při ambulantní péči potřebné léky bezplatně; ostatní osoby včetně členů jednotných zemědělských družstev, jež uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění druhu A nebo B, hradí léky poskytnuté při ambulantní péči ze svého.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při ústavní péči se poskytují osobám, pokud mají nárok na bezplatnou péči, bezplatně též potřebné léky. U ostatních osob je úhrada za léky zahrnuta v nákladech ústavní péče.

§ 50

účinné od 1. 1. 1959Předpisování léků při ambulantní péči

účinné od 1. 1. 1959(1) Při ambulantní péči se poskytují nemocným potřebné léky na základě předpisu ošetřujícího lékaře, vystaveného po vyšetření nemocného; z předpisu musí být patrno, zda má být lék vydán bezplatně nebo na účet nemocného. Lékař je povinen řídit se při předpisování léků směrnicemi ministerstva zdravotnictví.¹)

účinné od 1. 1. 1959(2) Léky, které si nemocný obstaral ze zahraničí, stát zpravidla nehradí.²)

§ 51

účinné od 1. 1. 1959Výdej léků

účinné od 1. 1. 1959(1) Zásobování nemocných léky je zabezpečeno sítí lékáren a výdejen léčiv, sběrnou službou na závodech i v obcích, jakož i pohotovostní službou lékáren v době pracovního klidu. V zájmu účelné distribuce může být výdej některých léků soustředěn jen do určitých lékáren; na to upozorní nemocného lékař při předepsání léku.

účinné od 1. 1. 1959(2) Lékárna nebo výdejna léčiv vydá lék na předložení řádně vystaveného lékařského předpisu. Je-li lék předepsán na účet nemocného, hradí se cena léku při vyzvednutí.

účinné od 1. 1. 1959(3) Lékařský předpis pozbývá platnosti, neurčí-li lékař jinak, za 1 týden, a jde-li o antibiotika, za tři dny po vystavení předpisu; pro určité druhy léků může ministerstvo zdravotnictví stanovit odchylky. Lékařský předpis vystavený při pohotovostní službě platí nejdéle následující pracovní den.

účinné od 1. 1. 1959(4) Bez lékařského předpisu může si nemocný v lékárně zakoupit volně prodejná léčiva, jejichž seznam je k nahlédnutí v lékárnách.

§ 52

účinné od 1. 1. 1959Poskytování léčebných a ortopedických pomůcek

účinné od 1. 1. 1959(1) Léčebnými pomůckami se rozumějí jiné prostředky než léky, jichž je třeba při léčení, jako jsou kapátka, oční pásky, gumové nebo kožené prsty, kýlní nebo břišní pasy, inhalační přístroje, jakož i podložní kola, mísy apod.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ortopedickými pomůckami se rozumějí prostředky, které mají nahrazovat nebo doplňovat funkci ztraceného nebo postiženého orgánu, a jiné prostředky, jež mají odvracet pracovní neschopnost nebo mírnit její následky.

účinné od 1. 1. 1959(3) Při ambulantní péči se potřebné pomůcky bezplatně poskytují nebo zapůjčují osobám uvedeným v §§ 3 až 11, pokud mají nárok na bezplatnou péči; ostatní osoby včetně členů jednotných zemědělských družstev, jež uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění druhu A nebo B, hradí tyto pomůcky ze svého.

účinné od 1. 1. 1959(4) Při ústavní péči se potřebné léčebné a ortopedické pomůcky nemocným zapůjčují s výjimkou pomůcek, u nichž je při dlouhodobé ústavní péči třeba, aby byly nemocnému poskytnuty trvale.

§ 53

účinné od 1. 1. 1959Předpisování a výdej léčebných a ortopedických pomůcek

účinné od 1. 1. 1959(1) Léčebné a ortopedické pomůcky předpisují zpravidla ošetřující lékaři. V některých případech jsou oprávněni tyto pomůcky předpisovat pouze lékaři určitých odborných oddělení. Ministerstvo zdravotnictví stanoví směrnicemi,¹) při kterých indikacích lze jednotlivé pomůcky poskytnout a která odborná oddělení jsou oprávněna určité pomůcky předpisovat.

účinné od 1. 1. 1959(2) Nákladnější pomůcky, u nichž je potřeba pouze dočasná nebo jichž lze po zániku potřeby použít pro jinou osobu, se zapůjčují a nemocní jsou povinni je po použití vrátit.

účinné od 1. 1. 1959(3) Předepsané léčebné a ortopedické pomůcky vydávají lékárny a prodejny (služebny) zdravotnických, optických a ortopedických potřeb. Je-li to účelnější, zejména jde-li o pomůcky nemocným pouze půjčované, mohou je vydávat přímo zdravotnická zařízení. Předpis musí být předložen do měsíce po vystavení a pomůcka vyzvednuta do měsíce po dni, k němuž bylo stanoveno její zhotovení nebo vydání jinak předpis pozbývá platnosti.

účinné od 1. 1. 1959(4) Pomůcky se poskytují v běžném provedení. Vyžádá-li si nemocný nákladnější provedení, hradí rozdíl v ceně ze svého.

účinné od 1. 1. 1959(5) Novou pomůcku lze bezplatně poskytnout, pokud trvá potřeba, zpravidla teprve po uplynutí stanovené užívací doby, stane-li se dosavadní pomůcka nadále nepouživatelnou.

§ 54

účinné od 1. 1. 1959Zvláštní ustanovení o poskytování ortopedických pomůcek

účinné od 1. 1. 1959(1) Při ztrátě končetin se poskytují protézy horních a dolních končetin a při ztrátě oka oční protézy; ženám, které pozbyly vlasů, se poskytuje paruka, pokud ztráta vlasů má nebo může mít vliv na výkon povolání. K protézám se poskytuje též nutné příslušenství, jehož je třeba k jejich řádnému používání nebo ke zmírnění obtíží s ním spojených.

účinné od 1. 1. 1959(2) K nápravě nebo zabránění následků tělesných vad se poskytují podpěrné přístroje pro horní a dolní končetiny, při zranění nebo vadách páteře korzety a při jiných ortopedických vadách potřebné bandáže. Při vrozeném vykloubení kyčelních kloubů u dětí se rovněž poskytují, popř. půjčují potřebné pomůcky. Důchodcům, u nichž potřeba ortopedických pomůcek vznikla jako následek zranění utrpěných v boji za osvobození Československé republiky, se poskytují tyto pomůcky bezplatně.

účinné od 1. 1. 1959(3) Při deformacích nebo onemocněních nohou se poskytují hole nebo berle a ve zvlášť indikovaných případech ortopedická obuv; osoby, které mají nárok na bezplatné poskytování pomůcek, platí na ortopedickou obuv příplatek.

účinné od 1. 1. 1959(4) Při ztrátě nebo ochrnutí obou dolních končetin se půjčují postiženým vozíky, a to mechanické vozíky s pákovým převodem, je-li nemocný schopen užívat paží k pohybování vozíku, jinak posunovací vozíky pro nemocné. V případech hodných zvláštního zřetele může být vozík půjčen i při ztrátě nebo ochrnutí jedné nohy. Opatří-li si nemocný se souhlasem ředitele ústavu národního zdraví vozík s motorovým pohonem, obdrží příspěvek ve výši ceny mechanického vozíku, a potřebuje-li ho pro výkon povolání, příspěvek ve výši ceny vozíku zesílené konstrukce. Při poskytnutí příspěvku může si stát vyhradit na dobu nejvýše 5 let předkupní právo, popř. i jiná práva k vozíku; z předkupního práva nevyplývá pro stát povinnost vozík vykoupit. Při uplatnění předkupního práva se vozík vykoupí za obecnou cenu po odečtení opotřebení a poskytnutého příspěvku. Náklady na pohonné látky stát nehradí.

účinné od 1. 1. 1959(5) Nedoslýchavým se poskytují při odůvodněné potřebě naslouchací přístroje běžné výroby; speciální nákladné naslouchací přístroje mohou být po příslušném odborném vyšetření nemocného a vyzkoušení půjčeny na dobu potřeby, a to přednostně osobám, které je potřebují pro výkon povolání. Baterie do naslouchacích přístrojů stát neposkytuje ani nehradí na ně náklady.

účinné od 1. 1. 1959(6) Nevidomým může být při odůvodněné potřebě poskytnut příspěvek na zakoupení vodicího psa.

účinné od 1. 1. 1959(7) V nutných případech mohou být uživateli pomůcky, který má nárok na bezplatnou péči, poskytnuty nebo hrazeny opravy nezaviněně poškozených nebo opotřebovaných pomůcek, popř. přiznán úhrnkový příspěvek na jejich udržování.

účinné od 1. 1. 1959(8) Bližší podrobnosti určují směrnice ministerstva zdravotnictví,¹) v nichž se stanoví počet poskytovaných vyhotovení, rozsah příslušenství a užívací doba; těmito směrnicemi se upravují též zvláštní podmínky pro poskytování pomůcek invalidům z řad bojovníků za svobodu a válečných poškozenců.

§ 55

účinné od 1. 1. 1959Zvláštní ustanovení o poskytování brýlí a jiných očních pomůcek

účinné od 1. 1. 1959(1) Návrhy na zhotovení brýlí nebo brýlových skel vystavují oční oddělení nemocnic a středisek (poliklinik).

účinné od 1. 1. 1959(2) Lékař vyznači v návrhu druh skel a popř. i zvláštních obrub, jichž je třeba. Vyžaduje-li to vada zraku nebo druh práce, poskytují se brýle na různé vzdálenosti; při nutné potřebě pro výkon povolání se poskytují se souhlasem přednosty očního oddělení skla dvojohnisková (bifokální).

účinné od 1. 1. 1959(3) Jiné korekční oční prostředky, zejména individuálně zhotovené brýle, posuvné lupy na čtení pro slabozraké, ortoptické a dalekohledové brýle a kontaktní čočky, popř. jiné speciální optické pomůcky se poskytují ve zvláštních případech nezbytné potřeby se souhlasem přednosty očního oddělení.

účinné od 1. 1. 1959(4) Ustanovení § 54 odst. 8 platí obdobně.