léčebný řád

§ 56

účinné od 1. 1. 1959Doprava sanitními vozy

účinné od 1. 1. 1959(1) Převoz sanitním vozem se poskytuje, vyžaduje-li podle potvrzení ošetřujícího lékaře stav nemocného, aby nemocný byl dopraven tímto způsobem do zdravotnického zařízení (včetně lázeňského zařízení) nebo nazpět do místa pobytu v době onemocnění; ředitel zdravotnického zařízení může ve zvlášť odůvodněných případech povolit při zpáteční cestě převoz do jiného místa.

účinné od 1. 1. 1959(2) Převoz osoby stižené přenosnou nemocí nebo podezřelé z takového onemocnění se provádí zvláštním vozem pro převoz nemocných přenosnými nemocemi.

účinné od 1. 1. 1959(3) Převoz do zdravotnického zařízení obstarává ústav národního zdraví (popř. hygienicko-epidemiologická stanice), v jehož obvodu je nemocný v době potřeby převozu. Je-li třeba dalšího převozu do jiného zařízení nebo odvozu ze zdravotnického zařízení nazpět, obstarává jej zpravidla zařízení, ve kterém byl nemocný ošetřován. Při dálkových převozech, jež povoluje ředitel ústavu, je však třeba za pomoci dispečerské služby podle možnosti sloučit za účelem náležitého využití vozu dopravu více nemocných, zvláště při zpáteční cestě. Za odborné léčebné ústavy, které nemají vlastní sanitní vozy, obstarávají potřebné převozy zpravidla okresní ústavy národního zdraví (popř. hygienicko-epidemiologické stanice), v jejichž obvodu jsou odborné léčebné ústavy.

účinné od 1. 1. 1959(4) Doprava podle odstavců 1 až 4 se poskytuje bezplatně, pokud nemocný má nárok na bezplatnou péči podle ustanovení §§ 3 až 11; ostatním osobám se poskytuje za úhradu podle § 12.

§ 57

účinné od 1. 1. 1959Zásady pro úhradu nákladů dopravy

účinné od 1. 1. 1959(1) Pokud osoby uvedené v §§ 3 až 11 mají nárok na bezplatnou péči, hradí se jim po předložení dokladů náklady dopravy do zdravotnického zařízení a nazpět, je-li použití dopravního prostředku nutné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného nebo ke vzdálenosti a nelze-li zajistit dopravu podle § 56.

účinné od 1. 1. 1959(2) Stát hradí nutné náklady dopravy osobním vlakem, popř. jiným veřejným dopravním prostředkem podle nejnižší vozové třídy a nejkratším směrem, s vyloučením zařízení sloužících místní dopravě, a zpravidla jen při vzdálenosti přes 5 km jedním směrem. Náklady dopravy rychlíkem se hradí jen při vzdálenosti nad 100 km, jinak pouze tehdy, je-li nutnost použití rychlíku pro nebezpečí z prodlení ověřena ošetřujícím lékařem nebo umožňuje-li použití rychlíku návrat téhož dne. Požívá-li nemocný slevy jízdného nebo jízdní výhody, náleží mu náhrada nákladů jen do výše tohoto sníženého jízdného.

účinné od 1. 1. 1959(3) Náklady dopravy autem nebo jiným neveřejným dopravním prostředkem ve výši platných sazeb se hradí, byl-li takový převoz předepsán ošetřujícím lékařem nebo dodatečně uznán za nutný vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného a k nemožnosti použití jiného prostředku.

účinné od 1. 1. 1959(4) Náhrada nákladů dopravy průvodcům nemocných se poskytuje při dopravě dětí ve věku do 15 let; u starších nemocných se tato náhrada poskytuje tehdy, je-li nutnost potřeby průvodce vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného ověřená lékařem.

účinné od 1. 1. 1959(5) Náklady dopravy hradí zpravidla okresní ústav národního zdraví příslušný podle místa pobytu nemocného; byl-li nemocný pozván nebo odeslán na vyšetření nebo léčení závodním lékařem, hradí náklady ústav národního zdraví, pro který tento lékař pracuje. Předvolalo-li si jiné zdravotnické zařízení nemocného z vlastního podnětu, je povinno hradit mu náklady dopravy. Je-li to účelnější, mohou orgány státní zdravotní správy pověřit poskytováním úhrady i jiná zdravotnická zařízení, zejména odborné léčebné ústavy.

účinné od 1. 1. 1959(6) Vedoucí příslušného zařízení může povolit úhradu nákladů dopravy, i když na ni není nárok podle ustanovení tohoto oddílu, svědčí-li pro to zvláštní důvody sociální.

§ 58

účinné od 1. 1. 1959Úhrada nákladů dopravy při ambulantní a ústavní péči

účinné od 1. 1. 1959(1) Náklady dopravy do zařízení poskytujících obvodní služby a zpět se nehradí.

účinné od 1. 1. 1959(2) Náklady dopravy z venkovských obvodů do okresních zdravotnických středisek (poliklinik) a náklady dopravy do středisek (poliklinik) krajských a fakultních a zpět se hradí, byl-li nemocný do těchto zařízení pozván na vyšetření nebo ošetření nebo odeslán: to platí rovněž, byl-li nemocný pozván k odbornému vyšetření pro účely posudkové s výjimkou pozvání před orgány posudkové služby sociálního zabezpečení, kdy se poskytuje úhrada podle zvláštních předpisů. Náklady dopravy při ambulantní lázeňské péči se nehradí.

účinné od 1. 1. 1959(3) Také při nutné návštěvě prodejny (služebny) ortopedických potřeb za účelem opatření léčebné nebo ortopedické pomůcky a při nutné návštěvě speciální dílny za účelem zhotovení nebo vyzkoušení individuální oční protézy, popř. jiných ortopedických pomůcek se poskytuje náhrada nákladů dopravy.

účinné od 1. 1. 1959(4) Při ústavní péči, kromě ozdravenské a lázeňské péče o dospělé, hradí stát náklady dopravy z místa pobytu do příslušného ústavu a zpět do místa pobytu v době onemocnění. Tyto náklady nehradí, jde-li o svévolné přerušení léčení, o propuštění z důvodu porušování domácího řádu nebo o dočasné propuštění z ústavu na žádost nemocného, nebo jestliže nemocný, který je neschopen práce, přerušil cestu z vlastního podnětu. Náklady přepravy dětí vyslaných do ozdravoven (se slevou jízdného podle tarifu k železničnímu přepravnímu řádu) nesou rodiče.

účinné od 1. 1. 1959(5) Úhradu nákladů na dopravu při ústavní lázeňské péči o dospělé a nákladů na dopravu do nočních sanatorií upravují zvláštní předpisy.

§ 59

účinné od 1. 1. 1959Nocležné a stravné

účinné od 1. 1. 1959(1) Byl-li nemocný, který má nárok na bezplatnou péči, vyslán nebo povolán k ambulantnímu vyšetření nebo ošetření, popřípadě za účelem zhotovení nebo vyzkoušení ortopedické pomůcky podle § 58 odst. 3, a musil-li přenocovat mimo své bydliště, protože vzhledem k určené době vyšetření nebo ošetření, popř. zhotovení nebo vyzkoušení ortopedické pomůcky musil nastoupit cestu již předchozího dne nebo protože nemohl ještě téhož dne vykonat zpáteční cestu anebo protože mu bylo stanoveno vyšetření nebo ošetření ještě na další den, poskytne mu zařízení, které jej vyslalo nebo povolalo, nocležné v částce Kčs 10,— a při prokázaných nutných vyšších nákladech až do výše Kčs 20,—.

účinné od 1. 1. 1959(2) Byl-li nemocný povolán k ambulantnímu vyšetření pro účely posudkové do obce mimo své bydliště nebo pravidelné pracoviště, poskytne mu zařízení, které jej povolalo, denní stravné v částce

účinné od 1. 1. 1959Kčs 5,— trvala-li cesta od 6—10 hodin,

účinné od 1. 1. 1959Kčs 8,— trvala-li cesta nad 10—14 hodin,

účinné od 1. 1. 1959Kčs 14,— trvala-li cesta nad 14 hodin.

účinné od 1. 1. 1959(3) Průvodcům nemocných (odstavce 1 a 2) přísluší za podmínek stanovených v § 57 odst. 4 nocležné, popř. stravné, a to ve stejném rozsahu jako nemocným.

účinné od 1. 1. 1959(4) Náhradu ušlého výdělku z důvodů poskytování preventivní a léčebné péče zdravotnická zařízení neposkytují.¹)

účinné od 1. 1. 1959(5) Nárok na nocležné, popř. stravné nelze uplatnit po jednom roce od vyšetření nebo ošetření.

§ 60

účinné od 1. 1. 1959Náklady léčení při pobytu v cizině

účinné od 1. 1. 1959(1) Pokud osobám uvedeným v § 3 odst. 2 není při pobytu v cizině poskytována preventivní a léčebná pece bezplatně na základě mezistátních úmluv, popř. podle zásady vzájemnosti, a není-li bezplatné poskytováni péče zajištěno jiným způsobem, obdrží tyto osoby náhradu nákladů nutného a přiměřeného léčení v cizině.

účinné od 1. 1. 1959Osobám, které se přechodně zdržují v cizině ze soukromých důvodů a v tuzemsku mají nárok na bezplatnou péči, může okresní ústav národního zdraví poskytnout náhradu nákladů nutného a přiměřeného léčení v cizině, a to zpravidla do výše nákladů, jichž by si vyžádalo léčení v tuzemsku.

§ 61

účinné od 1. 1. 1959Uplatnění náhrady nákladů

účinné od 1. 1. 1959(1) Náhradu nákladů nelze uplatnit po uplynutí 6 měsíců po skončení ošetřování; pokračuje-li ošetřování i po skončení kalendářního roku, nelze náhradu nákladů vzniklých v tomto roce uplatnit po 30. červnu roku následujícího. V odůvodněných případech lze přiznat náhradu i po uplynutí této lhůty.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ministerstvo zdravotnictví může stanovit směrnicemi¹) podrobnosti o poskytování náhrad podle § 60 a pověřit určitý orgán nebo zařízení vyřizováním a proplácením náhrad.

§ 62

účinné od 1. 1. 1959Vyslání nemocného na léčení do ciziny¹)

účinné od 1. 1. 1959(1) Potřebná preventivní a léčebná péče se poskytuje nemocným v tuzemsku. Jen ve zcela výjimečných, mimořádně odůvodněných případech může ministerstvo zdravotnictví nebo z jeho pověření odbor rady krajského národního výboru vyslat nemocného na léčení do ciziny na účet státu.

účinné od 1. 1. 1959(2) Sjednal-li si nemocný léčení v cizině soukromě nebo bylo-li povoleno na jeho vlastní účet, nehradí stát náklady s tím spojené, ani na ně nepřispívá.

§ 63

účinné od 1. 1. 1959Základní ustanovení

účinné od 1. 1. 1959(1) Orgány státní zdravotní správy i pracovníci zdravotní služby jsou povinni soustavnou zdravotní péčí i odpovědnou posudkovou činností usilovat o snižování nemocnosti spojené s pracovní neschopností.¹)

účinné od 1. 1. 1959(2) Zdravotnická zařízení státní zdravotní správy uznávají, zda zaměstnanci, popř. jiné osoby pojištěné podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců (dále jen „zaměstnanci”), jsou dočasně neschopny práce pro nemoc nebo úraz, a vydávají o tom potvrzení.

účinné od 1. 1. 1959(3) Podle ustanovení § 3 vládního nařízení č. 57/1956 Sb., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení členů výrobních družstev, platí ustanovení tohoto oddílu přiměřeně i pro uznávání pracovní neschopnosti členů výrobních družstev.

účinné od 1. 1. 1959(4) Podle ustanovení tohoto oddílu postupují také zdravotnická zařízení podřízená ministerstvům národní obrany, vnitra a dopravy. Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s těmito ministerstvy a Ústřední radou odborů stanovit odchylky pro uznávání pracovní neschopnosti u zaměstnanců závodů podřízených těmto ministerstvům.²)

§ 64

účinné od 1. 1. 1959Příslušnost k uznávání pracovní neschopnosti

účinné od 1. 1. 1959(1) Při ambulantním ošetřování uznává zaměstnance neschopným práce pro nemoc nebo úraz

1. účinné od 1. 1. 1959a) dílenský lékař, jde-li o zaměstnance závodu, pro který je zřízeno závodní zdravotnické zařízení nebo určen lékař s úkoly dílenského lékaře (§ 16 odst. 2), s výjimkou případů, kdy zdravotní stav nedovoluje zaměstnanci dostavit se k dílenskému lékaři a kdy závodní zdravotnické zařízení není v provozu,
2. účinné od 1. 1. 1959b) v ostatních případech obvodní lékař příslušný podle místa pobytu zaměstnance.

   účinné od 1. 1. 1959Uznat zaměstnance neschopným práce může též odborný lékař, který převzal zaměstnance do soustavného ošetřování, popř. lékař pohotovostní služby, lékař, který poskytl zaměstnanci první pomoc, nebo lékař, který jej ošetřuje při jeho přechodném pobytu.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při ústavním ošetřování vydává potvrzení o uznání pracovní neschopnosti lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení, ve kterém je zaměstnanec ošetřován. Při propuštění z ústavního ošetřování ústav buď ukončí pracovní neschopnost zaměstnance nebo ho uzná dále neschopným práce.

účinné od 1. 1. 1959(3) Při karanténě vydává potvrzení ošetřující lékař, popř. příslušný okresní hygienik.

§ 65

účinné od 1. 1. 1959Způsob potvrzování pracovní neschopnosti

účinné od 1. 1. 1959(1) Potvrzení o uznání pracovní neschopnosti se vydává výhradně na předepsaných tiskopisech a způsobem stanoveným ministerstvem zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů. Je zároveň dokladem o omluvené nepřítomnosti v práci pro nemoc nebo úraz.

účinné od 1. 1. 1959(2) Uznání pracovní neschopnosti platí při ambulantním ošetřování jen na dobu uvedenou v potvrzení, zpravidla nejdéle do 4 dnů; bylo-li uznání pracovní neschopnosti prodlouženo, je lékař povinen to vyznačit na potvrzení.

účinné od 1. 1. 1959(3) V případech stanovených orgány státní zdravotní správy, zpravidla v případech, kdy pracovní neschopnost při ambulantním ošetřování trvá déle než 7 dnů, je třeba, aby další uznání pracovní neschopnosti bylo schváleno lékařskou poradní komisí.

účinné od 1. 1. 1959(4) Pro jednotlivé výplaty nemocenského (včetně nemocenského při karanténě) vydává příslušné zdravotnické zařízení potřebná potvrzení na předepsaných tiskopisech.

účinné od 1. 1. 1959(5) Příslušný lékař, popř. lékařská poradní komise uzná zaměstnance práce schopným, jakmile může opět bez ohrožení zdraví vykonávat své dosavadní zaměstnání. Uznání pracovní schopnosti vyznačí na potvrzení a popř. i na dokladu uvedeném v odstavci 4. Ukončení pracovní neschopnosti při přechodu do invalidity se provádí podle zvláštních předpisů.¹)

§ 66

účinné od 1. 1. 1959Potvrzování pro účely peněžité pomoci v mateřství

účinné od 1. 1. 1959(1) Pro účely peněžité pomoci v mateřství vydává příslušný ošetřující lékař, zpravidla lékař, který má zaměstnankyni¹) v soustavné předporodní péči, potvrzení o předpokládaném dnu porodu. Potvrzení vydává nejpozději 4 týdny před tímto dnem, ledaže zaměstnankyně vstoupila do ošetřování lékaře teprve později.

účinné od 1. 1. 1959(2) Potvrzení je zároveň dokladem o omluvené nepřítomnosti v práci z důvodu mateřství.

§ 67

účinné od 1. 1. 1959Potvrzování potřeby ošetřování člena rodiny

účinné od 1. 1. 1959(1) Nemůže-li zaměstnanec pracovat, protože musí ošetřovat nemocného člena rodiny, který s ním žije ve společné domácnosti, vydá lékař, jenž ošetřuje nemocného člena rodiny, potvrzení o jeho zdravotním stavu a o potřebě ošetřování zaměstnancem. Lékař je povinen napřed přezkoumat, zda ošetřování nemocného člena rodiny v nemocnici není možné, a potvrdí tuto okolnost, není-li nemocniční ošetřování indikováno nebo nelze-li nemocného do nemocnice převézt, popř. přijmout. Potvrzení smí být při témže onemocnění vydáno toliko jednou a jen jednomu z více oprávněných.

účinné od 1. 1. 1959(2) Jde-li o potřebu ošetřování dítěte, jemuž byla nařízena karanténa, vydá o tom potvrzení ošetřující lékař, popř. okresní hygienik.

účinné od 1. 1. 1959(3) Potvrzení je zároveň dokladem o omluvené nepřítomnosti v práci.

§ 68

účinné od 1. 1. 1959Náměty a upozornění občanů

účinné od 1. 1. 1959(1) Veřejnost spolupůsobí k rozvoji zdravotnictví i jeho kritikou a návrhy na odstranění nedostatků; účast pracujících na plnění a kontrole úkolů zdravotnických zařízení je hlavní metodou pro zlepšování jejich činnosti. Za tím účelem musí být ve zdravotnických zařízeních umístěny na místě snadno přístupném všem ošetřovaným osobám knihy nebo schránky přání a stížností, v nichž mohou občané podávat svá upozornění.

účinné od 1. 1. 1959(2) Těmto upozorněním i jiným námětům a projevům veřejnosti, směřujícím ke zlepšení zdravotní péče, jsou pracovníci zdravotnických orgánů a zařízení povinni věnovat veškerou pozornost a podle nich dále zdokonalovat ochranu zdraví lidu. Jsou též povinni podat v knize a pokud jsou upozornění nebo náměty podepsány, i navrhovateli zprávu o tom, jaké bylo k upozornění nebo námětu zaujato stanovisko.

§ 69

účinné od 1. 1. 1959Povinnosti zdravotnických pracovníků

účinné od 1. 1. 1959Pracovníci zdravotnických zařízení jsou povinni soustavně zvyšovat zdravotní úroveň lidu a plnit svědomitě a v souladu s poznatky vědy všechny své úkoly, zejména povinnosti stanovené předpisy o právech a povinnostech státních zaměstnanců a o zdravotnických povoláních.¹)

§ 70

účinné od 1. 1. 1959Součinnost a chování nemocných

účinné od 1. 1. 1959(1) Osoby, kterým stát poskytuje preventivní a léčebnou péči, jsou povinny spolupůsobit k udržení a upevnění svého zdraví a k účinnému léčení; osoby neschopné práce jsou povinny spolupůsobit k urychlenému obnovení pracovní schopnosti a umožnit její odpovědné posouzení. Zejména je každý povinen

1. účinné od 1. 1. 1959a) vyhledávat lékařskou pomoc v příslušných zařízeních a v jejich pravidelné ordinační době, pokud nejde o první pomoc, pravidelně se dostavovat na vyšetření a ošetření v dobu určenou lékařem nebo na vyzvání v určenou dobu před lékařskou poradní komisi, popř. před posudkovou komisi sociálního zabezpečení;¹) při těchto návštěvách, při změně ošetřujícího lékaře a při nástupu do nemocnice, je-li nemocný neschopen práce, předložit vždy potvrzení o pracovní neschopnosti,
2. účinné od 1. 1. 1959b) pravdivě a úplně zodpovídat zdravotnickým pracovníkům a odborovým orgánům dotazy týkající se jeho zdraví, životních a pracovních podmínek i okolností souvisících s nemocí, zvláště příčin pracovní neschopnosti,
3. účinné od 1. 1. 1959c) umožnit lékaři nebo jinému zdravotnickému pracovníku výkon návštěvy v bytě, dodržovat lékařské pokyny, především zachovávat předepsanou životosprávu, užívat léky a jiné prostředky předepsané lékařem a vystříhat se zejména v době pracovní neschopnosti všeho, co by mohlo nepříznivě působit na jeho zdravotní stav,
4. účinné od 1. 1. 1959d) podrobit se vyšetření nebo léčení, jde-li o nemoci, u nichž je to stanoveno právními předpisy,²)
5. účinné od 1. 1. 1959e) předložit bez odkladu zaměstnavateli potvrzení o uznání pracovní neschopnosti, popř. mateřské dovolené nebo omluvené nepřítomnosti v práci z důvodů ošetřování člena rodiny, pokud tak neučiní zdravotnické zařízení, ve kterém bylo potvrzení vydáno; při ukončení pracovní neschopnosti předložit potvrzení bez odkladu svému zaměstnavateli.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při zamýšlené změně pobytu během pracovní neschopnosti je nemocný povinen vyžádat si napřed souhlas ošetřujícího lékaře i předsedy komise národního pojištění a dát si jej písemně poznamenat v potvrzení (legitimaci) o pracovní neschopnosti.

účinné od 1. 1. 1959(3) U osob nesvéprávných jsou povinni dbát na dodržování uvedených povinností ti, kdož o ně pečují.

§ 71

účinné od 1. 1. 1959Revers

účinné od 1. 1. 1959(1) Jestliže nemocný přes náležité vysvětlení odmítá vyšetřovací nebo léčebný úkon anebo dohled potřebný v zájmu jeho zdraví a nelze-li mu uložit povinné vyšetření nebo léčení, vyžádá si o tom ošetřující lékař jeho písemné prohlášení (revers).

účinné od 1. 1. 1959(2) Ošetřující lékař si vyžádá písemné prohlášení (revers) též o tom, že nemocný přivoluje k závažným vyšetřovacím nebo léčebným úkonům, které svou povahou nebo svými důsledky překračují rámec obvyklého léčení, avšak jež je nutno provést v zájmu uzdravení nemocného nebo záchrany jeho života. Půjde zejména o přivolení nemocného k operacím, jimiž se výrazně změní jeho tělesný stav nebo které vedou k nežádoucím vedlejším důsledkům, jakož i k úkonům, které nejsou z lékařského hlediska plně vyzkoušeny nebo které by z jiného důvodu mohly vyvolat vážné nebezpečí, ač zároveň vzhledem ke stavu nemocného poskytují větší naději na uzdravení nebo záchranu života než obvyklé léčebné metody.

účinné od 1. 1. 1959(3) Revers má význam důkazu o tom, že nemocný byl upozorněn na povahu úkonu a možné důsledky a s provedením úkonu souhlasil nebo nesouhlasil. Nezbavuje však odpovědnosti za řádné poskytnutí zdravotní péče.

účinné od 1. 1. 1959(4) Úkony nezbytně nutné v zájmu zachování života, ke kterým by jinak bylo třeba přivolení nemocného podle odstavce 2, provedou se bez jeho přivolení, nemůže-li nemocný vzhledem ke svému stavu platně dát přivolení a je-li nebezpečí z prodlení. Revers se zde nahradí záznamem ošetřujícího lékaře, popř. se jinak zajistí důkaz o nutnosti úkonu a o stavu nemocného.

§ 72

účinné od 1. 1. 1959Následky porušení povinností

účinné od 1. 1. 1959(1) Porušuje-li nemocný přes napomenutí nebo vážným způsobem povinnosti uložené tímto léčebným řádem nebo na jeho základě, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení příslušný závodní výbor základní organizace odborového svazu, jde-li o zaměstnance nebo o jeho rodinného příslušníka, popř. správu družstva, jde-li o člena jednotného zemědělského družstva nebo o člena výrobního družstva (jeho rodinného příslušníka), aby tyto orgány mohly učinit vhodná opatření k nápravě.

účinné od 1. 1. 1959(2) Jestliže nemocný zneužívá služeb poskytovaných v preventivní a léčebné péči, může být proti němu uplatňována náhrada škody. Je-li jeho závadné jednání takového druhu, že jde o trestný čin nebo přestupek, bude dán podnět, aby proti němu bylo zavedeno trestní stíhání.

účinné od 1. 1. 1959(3) Zdravotnický pracovník, který poruší své povinnosti, může být stíhán kárně, po případě trestně a pokud porušením svých povinností způsobí škodu, může též být proti němu uplatňována náhrada takové škody.

§ 73

účinné od 1. 1. 1959Úkoly závodů

účinné od 1. 1. 1959(1) Závody provádějí podle předpisů hygienických a předpisů o bezpečnosti při práci veškerá potřebná opatření k ochraně zdraví pracujících; dbají pokynů orgánů hygienické a protiepidemické služby a orgánů inspekce práce k odstranění závad. Při zařazování zaměstnanců do práce a přeřazování k jiné práci z důvodů zdravotních postupuje vedení závodu podle lékařského posudku.

účinné od 1. 1. 1959(2) Závody upozorňují z vlastního podnětu lékaře, popř. lékařské poradní komise na okolnosti závažné pro péči o zdraví zaměstnanců a posuzování jejich zdravotního stavu; mohou si též vyžádat v odůvodněných případech mimořádnou prohlídku zaměstnance lékařem nebo lékařskou poradní komisí. Jsou povinny urychleně sdělovat lékaři nebo lékařské poradní komisi všechny potřebné údaje požadované v zájmu řádné péče o zdraví zaměstnanců a posuzování jejich zdravotního stavu. Závod vyšle odpovědného zástupce k jednání, jež svolává závodní lékař nebo odborový orgán k řešení otázek zdravotní péče a boje proti absenci pro nemoc.

účinné od 1. 1. 1959(3) V zájmu snížení absence a rovnoměrného zatížení provozu zdravotnických zařízení je závod povinen důsledně pečovat o to, aby návštěvy práce schopných zaměstnanců u lékařů nebyly podle možnosti konány v pracovní době. Nelze-li návštěvu u lékaře zařídit mimo pracovní dobu, může závod žádat o potvrzení doby, strávené ve zdravotnickém zařízení, na zvláštním tiskopise vydaném závodem.

§ 74

účinné od 1. 1. 1959Zjišťování a hlášení pracovní neschopnosti v závodě

účinné od 1. 1. 1959(1) Začátek a konec pracovní neschopnosti zjišťuje závod z příslušných dílů potvrzení pracovní neschopnosti; je povinen vyžadovat od zaměstnanců jejich včasné předkládání a zajistit rychlou manipulaci s těmito potvrzeními. Je-li v závodě ustanoven závodní lékař, musí mu závod ihned předložit k evidenci a podpisu všechna potvrzení nebo náhradní hlášení došlá od jiných lékařů (obvodních, odborných) nebo lůžkových zdravotnických zařízení. Závodní lékař může v odůvodněných případech dát ihned přezkoumat pracovní neschopnost zaměstnance.

účinné od 1. 1. 1959(2) Závod musí zajistit, aby potvrzení pracovní neschopnosti bylo doplněno potřebnými údaji o výdělku, a jde-li o ukončení neschopnosti, také o nástupu práce a aby bylo zpravidla ještě téhož dne, nejpozději však následujícího dne po doručení předloženo komisi národního pojištění.

účinné od 1. 1. 1959(3) Nastoupí-li zaměstnanec z vlastního rozhodnutí, předloží závod potvrzení o pracovní neschopnosti, odevzdané zaměstnancem, závodnímu lékaři s uvedením dne nástupu práce; není-li pro závod ustanoven závodní lékař, odešle závod toto potvrzení ošetřujícímu lékaři.

účinné od 1. 1. 1959(4) Závod je povinen napřed a včas oznámit ošetřujícímu lékaři pravděpodobný den skončení nároku na peněžité dávky u pracujících důchodců a u osob přijatých na sezónní a kampaňové práce. Dále je povinen oznámit lékaři čtvrt roku před vyčerpáním podpůrčí doby, ke kterému datu podpůrčí doba skončí.

účinné od 1. 1. 1959(5) Závod je povinen zajistit, aby alespoň dvakrát měsíčně byla porovnána evidence práce neschopných zaměstnanců vedená závodem s evidencí závodního lékaře a aby byly odstraněny zjištěné závady.

§ 75

účinné od 1. 1. 1959Úkoly odborových orgánů

účinné od 1. 1. 1959(1) Orgány Revolučního odborového hnutí plní v péči o zdraví zaměstnanců a při snižování nemocnosti spojené s pracovní neschopností především úkoly stanovené v předpisech vydaných Ústřední radou odborů.¹)

účinné od 1. 1. 1959(2) Orgány Revolučního odborového hnutí mohou žádat, aby bylo přezkoumáno, zda pracovní neschopnost trvá, nebo zda rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti bylo správné. Mohou si též v odůvodněných případech vyžádat mimořádnou prohlídku zaměstnance lékařem nebo lékařskou poradní komisí.

účinné od 1. 1. 1959(3) Komise národního pojištění je povinna sdělovat lékaři vyžádané údaje týkající se práce zaměstnance a oznamovat lékaři na jeho žádost, zejména v případech, kdy nemocný se nedostavil k prohlídce, do tří dnů zjištění učiněná při soudružské návštěvě nemocného.

účinné od 1. 1. 1959(4) Předseda komise národního pojištění uděluje souhlas ke změně pobytu zaměstnance v době jeho pracovní neschopnosti. V pochybných případech, zejména tehdy, kdy se jeho stanovisko neshoduje se stanoviskem ošetřujícího lékaře, vyžádá si urychleně schválení komise národního pojištění.

účinné od 1. 1. 1959(5) Členové komise národního pojištění jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech okolnostech týkajících se zdravotního stavu nemocných, o nichž se dověděli při výkonu své funkce.

účinné od 1. 1. 1959(6) Úkoly odborových orgánů, pokud jde o členy výrobních družstev, obstarávají příslušné družstevní orgány.²)

§ 76

účinné od 1. 1. 1959Odvolací řízení

účinné od 1. 1. 1959(1) Má-li oprávněná osoba zato, že bylo v oboru preventivní a léčebné péče nesprávně rozhodnuto o pracovní neschopnosti, o poskytnutí ortopedické pomůcky nebo o bezplatnosti preventivní a léčebné péče, může proti takovému rozhodnutí podat odvolání. Jde-li o rozhodnutí o pracovní neschopnosti, může podat odvolání též příslušný orgán Revolučního odborového hnutí nebo výrobního družstva.

účinné od 1. 1. 1959(2) Odvolání se podává u ředitele ústavu národního zdraví, v němž je sdruženo zdravotnické zařízení, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Odvolání je nutno podat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, jde-li však o odvolání proti rozhodnutí o pracovní neschopnosti, musí je ten, jehož se rozhodnutí přímo dotýká, podat ve lhůtě 3 dnů.

účinné od 1. 1. 1959(3) Ředitel ústavu národního zdraví, u něhož bylo odvolání podáno, může mu sám vyhovět. Neučiní-li tak, předloží odvolání i se svým stanoviskem a popř. i s vyjádřeními ostatních účastníků řízení odvolacímu orgánu.

účinné od 1. 1. 1959(4) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí zdravotnického zařízení, které je podřízeno okresnímu národnímu výboru, je odvolacím orgánem odbor rady okresního národního výboru, v jehož obvodu je toto zařízení. V ostatních případech je odvolacím orgánem odbor rady krajského národního výboru, v jehož obvodu je zařízení, proti jehož rozhodnutí se odvolání podává.

účinné od 1. 1. 1959(5) Odvolací orgán rozhodne po bezpečném zjištění věci a potřebném odborném posouzení. Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o pracovní neschopnosti, vyžádá si odvolací orgán posudek lékařské poradní komise; posudek nesmí být vyžádán od lékařské poradní komise, u níž lze pro její poměr k projednávané věci pochybovat o její nepodjatosti. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu nelze se odvolat.

§ 77

účinné od 1. 1. 1959Přezkoumání výkonu preventivní a léčebné péče

účinné od 1. 1. 1959(1) V jiných případech, než které jsou uvedeny v § 76 odst. 1, se může oprávněná osoba, má-li zato, že jí byla odepřena potřebná preventivní a léčebná péče, obrátit o zjednání nápravy na vedoucího zdravotnického zařízení, v němž jí byla tato péče odepřena; jde-li o zařízení sdružená v ústavu národního zdraví, je tímto vedoucím vedoucí příslušné složky nebo organizace (nemocnice, polikliniky, léčebny apod.) tohoto ústavu. Oprávněná osoba může zároveň žádat o prozatímní opatření, jehož je třeba k ochraně jejího zdraví.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vedoucí zdravotnického zařízení rozhodne o nápravě v jednoduchých nebo naléhavých věcech bez odkladu, v ostatních případech nejdéle do 15 dnů; podle potřeby učiní též bezodkladně potřebná prozatímní opatření. Nezjedná-li vedoucí zdravotnického zařízení nápravu je povinen neprodleně věc oznámit se svým vyjádřením příslušnému odboru rady národního výboru. Jestliže žádost o nápravu směřuje proti zdravotnickému zařízení, které je podřízeno okresnímu nebo místnímu národnímu výboru, je příslušným odbor rady okresního národního výboru, v jehož obvodu je toto zařízení. V ostatních případech je příslušným odbor rady krajského národního výboru, v jehož obvodu je dotčené zařízení.

účinné od 1. 1. 1959(3) Příslušný odbor učiní potřebné prozatímní opatření a rozhodne po bezpečném zjištění věci a odborném posouzení. Vyhoví-li žádosti o nápravu, zabezpečí zároveň, aby oprávněné osobě byla poskytnuta potřebná péče, a to popř. v jiném zdravotnickém zařízení.

účinné od 1. 1. 1959(4) Proti rozhodnutí příslušného odboru rady národního výboru nelze se odvolat. Jestliže oprávněné osobě vznikla škoda tím, že jí byla odepřena potřebná preventivní a léčebná péče, může oprávněná osoba uplatňovat náhradu škody podle obecných předpisů.

§ 78

účinné od 1. 1. 1959Řízení o úhradě a příplatcích

účinné od 1. 1. 1959(1) Nezaplatí-li povinná osoba ani na písemnou výzvu úhradu (příplatek) za preventivní a léčebnou péči (§ 12), vydá vedoucí zdravotnického zařízení (ústavu národního zdraví), které péči poskytlo, rozhodnutí, jímž se stanoví její povinnost zaplatit úhradu (příplatek) v určené výši do 15 dnů, uvede důvod této povinností a dá poučení o možnosti odvolání. Úhradu (příplatek) nelze vyměřit po uplynutí 3 roků od konce kalendářního roku, v němž mohla být vyměřena.

účinné od 1. 1. 1959(2) Pokud se v řízení před vydáním rozhodnutí nebo později zjistí, že povinná osoba nemůže nést úhradu (příplatek), vydá vedoucí zařízení rozhodnutí proti další povinné osobě, a pokud by z téhož důvodu nemohla nést úhradu (příplatek) žádná z povinných osob, rozhodne vedoucí zařízení o převzetí úhrady na účet státu.

účinné od 1. 1. 1959(3) Proti rozhodnutí může povinná osoba podat u zařízení, které je vydalo, do 15 dnů od jeho doručení odvolání, o němž rozhoduje odvolací orgán podle § 76 odst. 4. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu nelze se odvolat.

účinné od 1. 1. 1959(4) Vykonatelná rozhodnutí o úhradě (příplatku) nebo na jejich základě sestavené výkazy nedoplatků jsou podkladem exekuce správní popř. soudní, v nichž tyto pohledávky mají pořadí pohledávek státu na veřejných dávkách. Uzná-li povinná osoba písemně svůj závazek nebo je-li rozhodnutí vykonatelné, může vedoucí zařízení povolit přiměřené splátky, a to podle zvláštních předpisů.

§ 79

účinné od 1. 1. 1959Zdravotnická zařízení jsou povinna seznámit veřejnost s obsahem tohoto řádu a umožnit občanům podle potřeby do něho nahlížet.

§ 80

účinné od 1. 1. 1959(1) Závody ve smyslu tohoto řádu se rozumějí nejen podniky a závody výrobní a obchodní, nýbrž i úřady, soudy, zařízení státní správy, jiná zařízení, dobrovolné a jiné organizace, soukromá hospodářství a domácnosti, jakož i výrobní družstva.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ustanovení tohoto řádu o komisích národního pojištění platí obdobně i pro jiné odborové orgány, které provádějí nemocenské pojištění v závodech, a pro orgány, které provádějí nemocenské pojištění ve výrobních družstvech.

§ 81

účinné od 1. 1. 1959Ministerstvo zdravotnictví podrobně upraví směrnicemi poskytování preventivní a léčebné péče a provádění posudkové služby, a to pokud jde o zaměstnance, v dohodě s Ústřední radou odborů.

§ 82

účinné od 1. 1. 1959Zrušuje se vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 25/1957 Ú. l., kterou se upravuje postup při uznávání pracovní neschopnosti a stanoví s tím souvisící úkoly lékařů, závodů, odborových orgánů a zaměstnanců. Zrušena je též vyhláška ústřední národní pojišťovny č. 255/1950 Ú. l. I, kterou se vydává léčebný řád, ve znění vyhlášky Ústřední rady odborů č. 109/1952 Ú. l.

§ 83

účinné od 1. 1. 1959Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1959.