Vyhláška ministerstva národní bezpečnosti o provozu na silnicích.

§ 42.

Železniční přejezdy.

(1) V blízkosti železničních přejezdů jsou uživatelé silnice povinni počínat si obzvláště opatrné, aby svým jednáním neohrozili sebe nebo jiné a nerušili železniční a silniční provoz. Jsou povinni dbát železničních výstražných znamení, návěstí a polohy závor a musí se včas přesvědčit, že nehrozí nebezpečí.

(2) Není dovoleno vstupovat nebo vjíždět na železniční přejezd,

1. a) jakmile na přejezdu zazní zvukové výstražné znamení nebo se již sklánějí závory,
2. b) je-li dáváno znamení „Stůj!” červeným světlem světelného zařízení na přejezdu nebo osobou střežící přejezd, červeným praporkem anebo červeným světlem pohybovaným v kruhu,
3. c) jestliže je slyšet pískání nebo jiné znamení přijíždějícího vlaku nebo jiného železničního vozidla anebo je-li je již vidět.

(3) Každý, kdo je za okolností uvedených v odstavci 2 v prostoru mezi výstražnými kříži nebo mezi závorami, musí jej okamžitě opustit.

(4) Není dovoleno vjíždět na přejezd, není-li na druhé straně dosti místa k projetí. Vozidla smějí přejíždět přes přejezd oběma směry jen v jednom proudu.

(5) Řidiči motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob a řidiči všech vozidel vezoucích hořlavé nebo výbušné látky musí zastavit před každým přejezdem, a to v takové vzdálenosti, z níž je rozhled na železniční trať. To platí i pro městská kolejová vozidla. V uzavřených osadách třeba zastavit jen před přejezdem bez závor a bez světelného výstražného zařízení. Řidiči ostatních motorových vozidel jsou před přejezdem a při jeho přejíždění povinni snížit rychlost nejméně na 25 km za hodinu. Pro přejíždění vleček ustanovení o zastavení před přejezdem neplatí.

(6) Řidiči motorových vozidel nesmějí při přejíždění přejezdu měnit převodový stupeň ani jet bez zařazeného převodového stupně.

§ 43.

Doprava nebezpečných nákladů.

(1) Snadno zápalné, výbušné nebo jinak nebezpečné náklady lze dopravovat jen v technicky naprosto bezzávadných vozidlech vybavených protipožárním zařízením a zneškodňujícími prostředky. Používat vozidel s generátorovým nebo parním pohonem pro přepravu nebezpečných nákladů je zakázáno.

(2) Vozidla přepravující zápalné látky musí mít po stranách a vzadu nápis „Nebezpečí ohně”. Při dopravě výbušného nebo jiného nebezpečného nákladu musí být vozidlo opatřeno nápisem „Nebezpečný náklad”. Nápisy třeba provést černým písmem na bílém podkladě písmeny vysokými 20 cm.

(3) K řízení vozidel dopravujících nebezpečné náklady smějí být připuštěni jen zkušeni řidiči, pokud možno dobře obeznámení s cestou.

(4) Přepravovaný náklad musí být tak zajištěn, aby za jízdy nehrozilo nebezpečí ohně nebo výbuchu. Sedět na nákladu a dopravovat ve vozidle jiné osoby než ty, které náklad doprovázejí, je zakázáno.

(5) Motorová vozidla přepravující výbušiny mohou jet jen takovou rychlostí, která nezpůsobuje silné nárazy a otřesy.

(6) Řidič jedoucí s nebezpečným nákladem nesmí mít u sebe snadno zápalné látky, prudce vozidlo rozjíždět nebo brzdit, nesmí jezdit s vypnutou spojkou a vzdalovat se od vozidla. Všem osobám jedoucím ve voze s nebezpečným nákladem je zakázáno kouřit.

(7) Nebezpečný náklad musí doprovázet osoba, která dobře zná vlastnosti nákladu a dovede s ním zacházet.

(8) Pro dopravu zápalných, výbušných nebo jinak nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.

§ 44.

Čerpání pohonných hmot.

(1) Při doplňování pohonných hmot zařadí se motorová vozidla u čerpacích stanic do proudu ve směru jízdy tak, aby nepřekážela mimojedoucím vozidlům. Od vozidla, které čerpá pohonné hmoty, musí následující vozidlo zastavit ve vzdálenosti nejméně 3 m. Další vozidla zachovávají vzdálenost nejméně 1 m.

(2) Při doplňování pohonných hmot musí byt motor v klidu a zapalování vypnuto. Řidičům není dovoleno u čerpacích stanic vzdalovat se od vozidla.

(3) V okruhu 15 m od čerpací stanice je zakázáno kouřit, seřizovat a rozebírat motor a provádět jeho opravy.

(4) Vozidlům ozbrojených sborů, požární ochrany a záchranné služby přísluší právo přednostního zásobování.

§ 45.

Překážky silničního provozu.

(1) Překážky na silnici, které brání plynulému provozu nebo ohrožují jeho bezpečnost, musí být neprodleně odstraněny. O odstranění překážky je povinen se postarat především ten, kdo ji způsobil. Nestalo-li se tak, bude překážka odstraněna na jeho náklad. Překážkou provozu může také být opuštěné vozidlo, na př. na místě, kde je zákaz stání nebo vozidlo neosvětlené.

(2) Překážky, které vznikly v souvislosti s nehodou v silničním provozu, pří níž došlo k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, smějí však být odstraněny jen se souhlasem vyšetřujícího orgánu.

(3) Není-li možno překážku silničního provozu neprodleně odstranit, třeba ji označit tak, aby ji ostatní uživatelé silnice včas zpozorovali, na př. za dne červeným praporkem rozměrů 20 cm × 20 cm, za snížené viditelnosti červeným výstražným světlem, není-li překážka osvětlena odjinud. Povinnost označit překážku mají osoby uvedené v odstravci 1, které jsou také povinny ohlásit překážku, provozu místnímu národnímu výboru.

(4) Jsou-li na silnici prováděny opravné práce, které vyžadují úplného nebo částečného uzavření silnice, je třeba takovou překážku provozu označit červenobílými zábranami a za snížené viditelnosti také červeným světlem s červenými odrazovými skly. Na provádění opravných prací, které nevyžadují ani částečného uzavření silnice, stačí upozornit značkou „Práce na silnici” nebo červeným praporkem, za snížené viditelnosti červeným světlem. Označení je povinen provést ten, kdo práce provádí; zodpovědným je vedoucí prací.

(5) Pro určité účely, při nichž musí být použito také vozovky, jako na př. při měření, může hlavní dopravní inspektorát povolit, aby k zajištění bezpečnosti pracovníků bylo používáno přenosných dopravních značek.

§ 46.

Dopravní nehody.

(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle možnosti o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na jejich požádání prokázat svoji totožnost občanským průkazem, a jde-li o řidiče motorového vozidla, též řidičským průkazem.

(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc, vyžaduje-li to povaha zranění nebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič motorového vozidla, který měl účast na nehodě, vždy povinen dovézt postiženého do nejbližšího zdravotnického zařízení a prokázat tam svoji totožnost.

(3) Došlo-li při nehodě k umrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů národní bezpečnosti a nesmí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného úředního vyšetření nehody, zejména nesmí hýbat s vozidly, která měla na nehodě účast. Účastníci nehody se mohou vzdálit teprve se souhlasem orgánů Sboru národní bezpečnosti. To se netýká dopravy zraněných osob do zdravotnického zařízení a ohlášení nehody.

(4) Každou nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví nebo k věcné škodě nikoliv nepatrné, jsou účastníci povinni hlásit nejbližšímu orgánu národní bezpečností nebo místnímu národnímu výboru. Těmže orgánům je třeba současně oznámiv každou škodu, jež byla při nehodě způsobena na silnici nebo na jiném veřejném zařízení.

§ 47.

Ochrana silnice.

(1) Uživatelé silnice nesmějí ji poškozovat, znečišťovat nebo opotřebovávat nad obvyklou míru, zejména při opravách nebo obsluze vozidla nebo při dopravě, nakládání a skládání nákladu. Je zakázáno používat zařízení nebo činit taková opatření, která jsou s to poškodit nebo opotřebit silnici nad obvyklou míru, na př. při brzdění nebo při užíváni přírub na kolech traktorů.

(2) Koně a jiná zvířata smějí být opatřena podkovami s ostrými ozuby nebo ostrozubými hmatci, jen je-li na silnici náledí.

(3) Sněhové řetězy musí být při užívání tak napjaty, aby netloukly do vozovky. Smí jich být použito jen u vozidel s pryžovými obručemi a jen v době, kdy jízda s nimi je bezpečnější.

(4) Používat saní nebo vláčet na silnici kmeny anebo jiné předměty, jimiž by mohla být poškozena, je dovoleno, jen je-li silnice pokryta dostatečně silnou sněhovou nebo ledovou vrstvou.

§ 48.

Výchova ke kázni.

(1) Těm, kteří nedbají pravidel silničního provozu, neuposlechnou pokynů orgánů řídících silniční provoz nebo nedbají pokynů vyjádřených dopravními značkami, může být dopravními orgány — bez újmy trestních opatření — uloženo, aby se na vlastní útraty zúčastnili povinného školení o pravidlech silničního provozu.

(2) Povinné školení provádí Svaz pro spolupráci s armádou pod dohledem a za řízení ministerstva národní bezpečnosti nebo orgánů jím k tomu pověřených.

(3) Doba školení nesmí být delší než 3 hodiny. Pokud povinné školení má být prováděno mimo bydliště osoby k němu povolané, nesmí být místo školeni vzdáleno vice než 5 km.

§ 49.

Zvláštní užívání silnic.

(1) K užívání silnic k provozu nad obvyklou míru je třeba povolení. Takovým užíváním je zejména:

1. a) pořádání shromáždění a průvodů, závodů, soutěží a jiných podobných podniků na silnici,
2. b) umisťování zařízení nebo předmětů na silnicích, jako prodejních, zábavních a jiných podobných zařízení (na př. reklam, užívání tlampačů),
3. c) skládání jakýchkoliv věcí na silnici, nemají-li být neprodleně odstraněny,
4. d) pořádání podniků, umisťování věcí a zařízení (na př. hospodářských, kulturních, zábavních, skladů, prodejen a j.) v přímém okolí silnice, jestliže by jejich provozem nebo umístěním, po případě provozním ruchem jimi vyvolaným mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu,
5. e) doprava zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry a váha přesahují stanovenou míru.

(2) Povolení k zvláštnímu užívání silnice lže odvolat nebo jeho platnost vázat na splnění podmínek, které mohou být stanoveny i dodatečně.

(3) Povolení uděluje dopravní inspektorát příslušný podle toho, jde-li o provoz v okrese, kraji nebo více krajích, a to v součinnosti s příslušnými národními výbory.

§ 50.

(1) K řízení a zajištění plynulosti a bezpečnosti provozu na silnicích slouží také dopravní značky a zařízení a pokyny dopravních orgánů.

(2) V silničním provozu smí být užíváno jen dopravních značek uvedených v příloze. Není dovoleno umisťovat v blízkosti silnice jakákoliv zařízení, jež by mohla vést k záměně s dopravní značkou (zařízením) nebo která by silniční dopravní značku zakrývala. Vlastníci a jiní uživatelé nemovitostí při silnicích jsou povinni bez úplaty dovolit, aby na jejich nemovitostech byly umístěny a udržovány, dopravní značky a jiná zařízení, která slouží k provozu na silnicích.

(3) Provoz na silnicích řídí a na něj dozírají dopravní orgány. Dopravními orgány jsou orgány ministerstva národní bezpečnosti a jiné orgány, které podle příslušných předpisů pověří ministerstvo národní bezpečnosti.

(4) Dopravními orgány na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, jsou orgány vojenské správy.

(5) Pokyny orgánů, které bezprostředně řídí provoz na silnicích nebo na něj dozírají, mají přednost před pravidly silničního provozů i před pokyny vyjádřenými dopravními značkami nebo zařízeními (včetně světelných znamení).

(6) Dopravní inspektoráty OOVB mohou pověřit také jiné orgány a osoby dobrovolně se hlásící, aby pomáhaly při zajišťování bezpečnosti provozu na silnicích. Tyto osoby musí být označeny páskou a musí mít k výkonu pomocné služby písemné zmocnění vydané dopravním inspektorátem. Uživatelé silnic jsou povinni jejich pokynu uposlechnout.

§ 51.

Místní úprava silničního provozu.

(1) Vyžaduje-li to podle místních poměrů bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, lze silniční provoz v míře nezbytně nutné upravit, po případě omezit nebo i zastavit místní úpravou, která je odlišná od úpravy nařízené pravidly silničního provozu. Tuto místní úpravu lze provést jen v případech, pro něž je stanovena dopravní značka.

(2) Dočasně lze provoz upravit, omezit nebo zastavit v míře nezbytně nutné také

1. a) k zajištění bezpečnostních opatření,
2. b) k provádění prací na silnici,
3. c) vyžaduje-li toho nezbytně stav silnice,
4. d) při zvláštním užívání silnice (§ 49).

(3) Místní úpravu nutno provést postavením odpovídající dopravní značky nebo dopravního zařízení.

(4) O místní úpravě provozu rozhoduje místně příslušný dopravní inspektorát OOVB.

(5) Pokud by v Praze nebo jiných velkých městech z důvodů bezpečnosti nebo plynulosti silničního provozu nebylo vhodné provést místní úpravu podle odstavce 1 dopravními značkami nebo zařízeními, může být místní úprava provedena vyhláškou hlavního dopravního inspektorátu, uveřejněnou v úředním listu.

§ 52.

Znamení dopravních orgánů.

(1) Dopravní orgány řídí provoz na silnicích pokyny paží a změnou postoje. Pro lepší viditelnost pokynů dávaných pažemi používají orgány směrovky, kterou drží v pravé ruce.

(2) Provoz na silnici je řízen těmito znameními:

1. a) znamením „Stůj!“ dávaným upažením jedné nebo obou paží napříč zakázaného směru provozu, při čemž orgán stojí čelem nebo zády k zastavovanému směru,
2. b) znamením „Volno“ dávaným upažením jedné nebo obou paží ve volném směru provozu, při čemž dopravní orgán stojí bokem k dovolenému směru provozu,
3. c) znamením „Pozor!“ dávaným vztyčením paže, nebo používá-li orgán směrovky, vztyčením předloktí pravé ruky,
4. d) znamením pro zpomalení (kývání upaženou paží nahoru a dolů) nebo znamením pro zrychlení jízdy nebo chůze (krčení upažené paže k rameni).

Při znamení „Stůj!“ a „Volno“ může dopravní orgán připažit jednu nebo obě paže, postačí-li řídit provoz jen změnou postoje.

(3) Při každé změně směru musí orgán řídící provoz vycházet ze znamení „Pozor!“.

(4) Na křižovatkách znamená upažení jedné nebo obou paží „Volno” ve směru upažení a „Stůj!” pro příčný provoz. Na znamení volno pokračuji uživatelé silnice v přímém směru a vozidla mohou odbočit vpravo a vlevo podle ustanovení platných pro odbočování.

(5) Znamení „Pozor!“ znamená:

1. a) pro řidiče vozidel jedoucích ve směru, pro který byl provoz předtím zastaven, „Pozor, změna směru!“; tito řidiči jsou povinni připravit se k jízdě;
2. b) pro řidiče vozidel jedoucích ve směru předtím volném: „Zastav!“; tito řidiči musí před křižovatkou zastavit;
3. c) pro řidiče vozidel v prostoru křižovatky: „Uvolni křižovatku!“; tito řidiči jsou povinni opustit neprodleně křižovatku.

(6) Znamení dopravních orgánů platí stejně i pro chodce.

(7) Znamení „Stůj!“ mohou dopravní orgány dávat také červeným terčem, za snížené viditelnosti červeným trvalým nebo přerušovaným světlem. Dávají-li orgány znamení červeným světlem trvalým, mohou tak učinit krouživým pohybem. Dopravní orgány mohou dávat znamení „Stůj!“ také z jedoucího vozidla, a to pohyby nahoru a dolů upaženou paží.

§ 53.

Světelná znamení.

Užívá-li se k řízení silničního provozu světelných znamení, znamená

1. červené světlo: „Stůj!“,
2. zelené světlo: „Volno“,
3. žluté světlo: „Pozor!“,

§ 54.

(1) Na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, řídí provoz vojenské regulační orgány.

(2) Ve dne používají vojenské dopravní orgány k dávání pokynů dvou praporků, z nichž červený drží v levé ruce a žlutý v pravé.

1. a) Znamení „Stůj!“ dává orgán vzpažením levé ruky s červeným praporkem, při čemž je obrácen čelem nebo zády k proudu, který zastavuje;
2. b) znamení „Volno“ dává orgán z postoje „Pozor!“ tím, že spustí žlutý praporek, vykoná obrat vlevo v bok a vysune pravdu paži se žlutým praporkem do směru jízdy;
3. c) znamení „Pozor!“ dává orgán tím, že se postaví čelem k proudu a zdvihne paži se žlutým praporkem, při čemž červený praporek směřuje k zemi;
4. d) znamení „Zrychlit jízdu!“ dává orgán tím, že se postaví bokem k jedoucímu proudu a mává rychle nahoru a dolů žlutým praporkem;
5. e) znamení „Zpomalit jízdu!“ dává orgán tím, že se postaví bokem k jedoucímu proudu a mává rychle nahoru a dolů červeným praporkem.

(3) K řízení provozu v noci používají vojenské orgány barevných světel. Bílé světlo slouží k označení stanoviště orgánu, k pokynu pro směr jízdy a k dávání znamení „Pozor!“. Znamení „Stůj!“ a výstrahu před nebezpečím dává orgán červeným světlem.

§ 55.

Zastavování vozidel.

Zastavovat motorová vozidla a městská kolejová vozidla mohou jen orgány ministerstva národní bezpečnosti, pokud jsou v stejnokroji, a jiné orgány uvedené v § 50.

§ 56.

Výjimky a úlevy.

(1) Ustanovení části II se nevztahují na ozbrojené sbory, na požární ochranu a na službu záchrannou, pokud toho plnění jejich zvláštních úkolů nezbytně vyžaduje. Dále se na zvláštní vozidla ozbrojených sborů nevztahují ta ustanovení pravidel silničního provozu, jichž dodržení nepřipouští konstrukce těchto vozidel.

(2) Pro vozidla určená k udržování, čištění a provádění oprav všech zařízení na silnici neplatí příslušná ustanovení, pokud by jejich dodržování provedení příslušných prací znemožňovalo nebo značně ztížilo. Totéž platí pro osoby pracující na silnici.

(3) V jednotlivých případech, pro jednotlivé skupiny případů a pro určité silnice může povolit výjimky příslušný dopravní inspektorát. Je-li třeba povolení výjimky uvést ve všeobecnou známost, stane se tak způsobem v místě obvyklým.

(4) Výjimku, které je v silničním provozu okamžitě třeba, může povolit také dopravní orgán na, místě samém.