Vyhláška ministerstva dopravy o plánované údržbě a hospodárném provozu motorových vozidel.

Příloha II.

Technicko-hospodářské normy spotřeby pohonných látek, mazadel, obručí a akumulátorů motorových vozidel; normy výkonů mezi generálními opravami.

Hospodárná spotřeba pohonných látek, mazadel, obručí, akumulátorů a hospodárné výkony motorových vozidel mezi opravami jsou v zájmu celého našeho hospodářství, hospodářství každého závodu i jednotlivých držitelů a řidičů motorových vozidel.

Určené množství (normy) spotřeby i určené výkony mezi opravami motorových vozidel usnadňují posouzení a porovnání hospodárnosti provozu, dávají podklad pro plánování hmot a oprav a pro odměňování za úspory; tím umožňují cílevědomé zhospodárňování provozu jeho technicko-hospodářským řízením a přímou iniciativou řidičů a údržbářů, jejich soutěžením, zlepšováním a novátorstvím.

Roztřídění provozních poměrů pro účely technicko-hospodářských norem v silniční dopravě.Část I.

(1) Spotřeba pohonných látek, obručí a do jisté míry i mazadel a výkony motorových vozidel jsou odvislé, kromě jiných vlivů, též od vnějších podmínek provozu motorových vozidel. Z vnějších podmínek provozu se uplatňují zejména: sklonitost silnice a povrch vozovky. Proto se pro účely technicko-hospodářských norem v silniční dopravě přihlíží k těmto druhům provozních poměrů:

(2) Pro třídění silnic do skupin podle jejich sklonitosti pro účely technicko-hospodářských norem se pokládá

1. a) za rovinatou silnici silnice (cesta) — třeba v hornatém kraji — jejíž podélný profil vykazuje sklony nejvýše 5%, takže téměř není třeba jet na nižší rychlostní stupeň než na přímý záběr;
2. b) za kopcovitou silnici silnice (cesta), na jejímž podélném profilu se rovina často střídá s kopci o sklonu nad 5%, takže je třeba jet na nižší rychlostní stupeň než na přímý záběr, a to na úsecích zpravidla delších než 500 m;
3. c) za horskou silnici silnice (cesta) v horách, která má strmé sklony a zákruty, vyžadující častého řazení a dlouhých jízd při zařazeném nízkém rychlostním stupni; za strmý svah se pokládá svah o sklonu nejméně 15%.

(3) Jednotlivé druhy provozních poměrů, uvedené v odst. 1, které mají přibližně týž vliv na opotřebování vozidel nebo obručí, se pro účely technicko-hospodářských norem sdružuji do těchto hlavních skupin provozních poměrů:

(4) Provozní poměry se označují pro účely norem spotřeby pohonných látek oběma značkami pro danou skupinu sklonitosti silnice a povrchu, na př. provozní poměry při jízdě po kopcovité silnici s válcovaným povrchem v dobrém stavu (povrch rovný) se označují K I nebo při jízdě po silnici v rovině (rovinaté) s vrstvou neprojetého sněhu do 15 cm (povrch nerovný) se označí R II a pod. Pro stanovení lhůt P1 a P2 a účely norem výkonů vozidel do generální opravy a norem výkonů obručí se užívá označení podle skupin provozních poměrů A až D.

(5) Normy spotřeby pohonných látek, olejů a mazadel, obručí, automobilových plášťů, akumulátorů i normy výkonů motorových vozidel mezi velkými opravami slouží zajištění hospodárnosti provozu a premiování řidičů a údržbářů za úspory; spotřeba i výkony musí být držiteli vozidel sledovány a kontrolovány v provozu; k tomu účelu jsou držitelé vozidel povinni vést vhodné záznamy. Jsou dále povinni informovat řidiče o normě základní spotřeby jejich vozidla a o výši přirážek po případě srážek v procentech pro jednotlivé druhy provozních poměrů a pro jiné důvody, jakož i o normách výkonů vozidel do generální opravy a o normách výkonů obručí a akumulátorů. Nejméně jednou za 14 dní provozu vozidla jsou povinni se přesvědčit o skutečné spotřebě a porovnat ji se spotřebou normovanou pro provedené výkony; je-li spotřeba vyšší než normovaná, musí držitel vozidla učinit příslušná opatření k zajištění hospodárné spotřeby (seřízení vozidla, poučení řidiče a pod.).

Normy spotřeby pohonných látek.Část II.

1. A. Normy spotřeby při jízdě.
   1. 1. Norma spotřeby pohonných látek při jízdě určuje pro jednotlivé druhy a typy motorových vozidel — v závislosti na různých provozních poměrech — přiměřenou a hospodárnou spotřebu pohonné látky na 100 km jízdy, čítajíc v to spotřebu pro denní ošetřování (D) motorového vozidla.
   2. 2. Základní norma spotřeby benzinové směsi nebo nafty (plynového oleje) je stanovena pro běžné typy a druhy motorových vozidel a pro příznivé provozní poměry v tabulce č. 1 v části VII; je to spotřeba motorového vozidla v řádném technickém stavu zatíženého do dovoleného zatížení, při jízdě na silnicích v rovině nebo s mírným zvlněním a asfaltovým, betonovým nebo dlážděným nebo jiným rovným (dobře uválcovaným) povrchem vozovky za příznivých povětrnostních poměrů a bez přívěsného vozu; v základní normě spotřeby je obsažena i spotřeba nutná pro manévrování, řazení rychlostí a pro denní ošetřování vozidla.
   3. 3. Při jízdě za ztížených provozních poměrů se základní norma podle odstavce 2 zvyšuje o přirážku, jejíž výše v procentech základní normy je stanovena v tabulce č. 2 v části VII. této přílohy; při jízdě vozidla nezatíženého po případě zatíženého jen do 30% dovoleného zatížení se základní norma snižuje — s výjimkou osobních automobilů — o srážku, jejíž výše v procentech je rozněž uvedena v tabulce č. 2 v části VII. této přílohy.
   4. 4. Přirážky uvedené v tabulce č. 2 v části VII., po případě přirážky, uvedené v odst. 8 — je-li více důvodů ztížené jízdy — se sečítají; součet přirážek se připočítává k základní normě za délku jízdy projetou za ztížených podmínek. K přirážkám uvedeným pod pořadovým číslem 4 písm. a) (jízda uvnitř velkého města) lze přičíst jen přirážku na technický stav vozidla (poř. č. 1), na mlhu [poř. č. 4, písm. b)], na zimní období [poř. č. 4, písm. c)], na Jízdu v koloně [poř. č. 4, písm. d)], na skříňovou karoserii (poř. č. 5), na přívěsné vozy (poř. č. 6) a pomocná zařízení (poř. č. 7), po případě mimořádné přirážky podle odst. 8. Při cvičných jízdách se zvyšuje celková norma spotřeby o 5%.
   5. 5. Pro určení normy spotřeby jsou směrodatné km udané tachografem nebo tachometrem po přepočítání případné úchylky přístroje U vozidel, která nejsou vybavena nebo která z technických příčin nelze vybavit předepsaným přístrojem, musí býti stanovena vzdálenost před jízdou nebo aspoň musí být najeté km (udané řidičem) přezkoušený měřením na mapě.
   6. 6. Pro vozidla, která nejsou uvedena v tabulce číslo 1 nebo pro vozidla kombinovaná nebo speciální stanoví základní normu spotřeby držitel vozidla (vedoucí závodu). Určování základní normy spotřeby paliva provádí se za těchto podmínek:
      1. a) vozidlo musí býti v dobrém technickém stavu, se zaběhaným motorem řádně seřízeným, dobře seřízeným zapalováním a karburátorem, po případě vstřikovacím čerpadlem a tryskami vstřiku; motor musí být ohřát na požadovanou provozní teplotu, brzdy a sbíhavost kol musí být seřízeny a pneumatiky huštěny předepsaným tlakem tak, aby vozidlo mělo přiměřený doběh, to je dojezd s vysunutými převody a vypnutým motorem v rovně;
      2. b) vozidlo musí být zatíženo na předepsanou největší celkovou váhu: traktor se zkouší s přívěsem o celkové váze přívěsu, rovnající se dvojnásobku provozní váhy traktoru,
      3. c) vozidlo má řídit uvědomělý a svědomitý řidič;
      4. d) při zkušebních jízdách použije se největšího normálního rychlostního stupně (zařazen zpravidla přímý záběr);
      5. e) zkouška se provede na suché rovinaté silnici, pokud možno bez zatáček o délce 1 km, vymezeně pevnými kilometrovníky, tam a zpět, s tvrdým povrchem (asfalt, beton). Dovolené je krátké stoupání a spád do 1.5%;
      6. f) přípustná je největší síla větru 7—18 km v hod. a vnější teplota 5—20°C;
      7. g) měření se provede třikrát v obou směrech; jízdy v obou směrech následují za sebou;
      8. h) při měření spotřeby najíždí vozidlo 200 m před počátkem zkušební dráhy stejnoměrnou rychlostí, odpovídající dvěma třetinám největší rychlosti, u vozidel s omezovačem (regulátorem) otáček motoru a traktoru třem čtvrtinám největší rychlosti, udané v typovém osvědčení zkoušeného vozidla. Rychlost se zaokrouhlí na nejbližší 5 nebo 0. (Na př. ⅔ nebo 3⁄4 rychlost 41.2 km/hod. se zaokrouhlí na 40 km/hod.).

         Rychlost se měří stopkami. Dovolená úchylka je ± 3,5%. (Na př. vozidlo, které má být zkoušeno ve 40 km/hod. rychlosti, vykazuje podle měření stopkami 38,6 km, to je dovolená úchylka);

      1. ch) změří se přesně množství paliva spotřebovaného na ujeté dráze (1 km) zvlášť pro každou jízdu tam a zpět, celkem tedy 6 měření. Měření se provede pomocí průtokového měřiče spotřeby, který musí dávati možnost odečtení 2 cm³.

         Z naměřených hodnot zjistí se střední hodnota spotřeby na 1 km a vypočítá se spotřeba na 100 km. K této spotřebě paliva připočte se u nákladních automobilů 15% na příznivé okolnosti během měření a na denní ošetřování. Spotřeba se udává s přesností na jedno desetinné místo, zaokrouhlené tak, že pod 0,05 se zaokrouhlí dolů, 0,05 a výše nahoru. Na př. vypočítaná spotřeba 16,23 l = 16,2 l,

         26,95 l = 27,- l.

         Takto zjištěná spotřeba je základní norma spotřeby paliva motorového vozidla.

      1. i) o provedení měření a zkoušky je nutno provésti zápis.

   (7) Norma spotřeby jiných pohonných látek než benzinové směsi a nafty se stanoví podle těchto přepočítaných poměrů;

   1. a) 1 kg zkapalněného (tekutého) plynu odpovídá 1,5 l benzinové směsi nebo naopak 1 litr benzinové směsi odpovídá 0,67 kg zkapalněného plynu,
   2. b) 1 m³ svítiplynu při tlaku 1 atm a 0° C odpovídá 0,5 l benzinu,
   3. c) 1 m³ metanu anebo zemního plynu při tlaku 1 atm a 0° C odpovídá 1 l benzinu,
   4. d) 1 kg dřevěného uhlí nebo antracitu odpovídá 0,67 l benzinové směsi, nebo naopak 1 l benzinové směsi odpovídá 1,5 kg dřevěného uhlí nebo antracitu,
   5. e) 1 kg suchého dříví odpovídá 0,24 l benzinové směsi nebo naopak 1 l benzinové směsi odpovídá 4,2 kg suchého dříví.
   6. f) 1 kg koksu odpovídá 0,5 l benzinové směsi, nebo naopak 1 l benzinové směsi odpovídá 2 kg koksu.

   (8) Držitel vozidla (osoba odpovědná za provoz vozidel, vedoucí závodu), je oprávněn zvýšit na omezenou dobu základní normu spotřeby pohonných látek uvedenou v tabulce č. 1 v části VII., a to nejvýše o 5% základní normy, je-li to odůvodněno technickým nedostatkem vozidla, který nelze ihned odstranit. Na př. vozidlo je třeba ponechat omezenou dobu v provozu přesto, že některá součást vozidla je opotřebovaná, nelze ji však ihned opravit nebo vyměnit. Je oprávněn i zvýšit sazby přirážek k základní normě spotřeby (tabulka č. 2 části VII.), a to zvýšit příslušnou přirážku přičtením celkem nejvýše 10%, je-li to odůvodněno mimořádnými okolnostmi, zejména provozními poměry, pro které není stanovena zvláštní přirážka (na př. mimořádně časté zastavování vozidel, hustota stanic na poměrně krátké trati, jiný přerušovaný provoz — na př. rozvoz potravin v městech, rozvoz a svoz pošty, časté nakládání a skládání a pod. — hustá mlha, vyžadující jízdy ne větší rychlostí než 6 km, jízda s nákladem ryb nebo živého dobytka nebo nebezpečného nákladu).

   (9) Skutečná spotřeba motorových vozidel nesmí překročit stanovenou normu.

   (10) Normy spotřeby jsou stanoveny pro provoz na veřejných silnicích: pro provoz speciální mimo veřejné silnice (na př. provoz vnitrozávodový, pro polní práce), je nutno stanovit normy podle znaků odpovídajících tomuto provozu.

   (11) Vzory zjištění norem spotřeby v silničním provozu za různých provozních podmínek u různých typů motorových vozidel jsou uvedeny v části VIII. této přílohy.

1. B. Normy spotřeby pohonných látek na údržbu a opravy motorových vozidel.

   (1) Norma spotřeby pohonných látek na seřizování motoru při technických prohlídkách 1. nebo 2. stupně činí 5% základní spotřeby na 100 km jízdy podle tabulky č. 1 v části VII. této přílohy.

   (2) Délka zkušební jízdy činí

   Příloha II. Roztřídění provozních poměrů pro účely technicko-hospodářských norem v silniční dopravě. Normy spotřeby pohonných látek.

   a) po střední opravě	10 km.
   b) po generální opravě	30 km.

   Pro normu spotřeby pohonných látek při jízdě platí ustanovení oddílu A této části.

   (3) Norma spotřeby pohonných látek při zkušebním běhu motoru na brzdě nebo při prvotním záběhu motoru před jízdou činí na každou jednotku jeho jmenovitého výkonu (na každého koně)

   Příloha II. Roztřídění provozních poměrů pro účely technicko-hospodářských norem v silniční dopravě. Normy spotřeby pohonných látek.

   u benzinových motorů	0,3 l,
   u naftových motorů	0,2 l.

Normy spotřeby olejů a mazadel.Část III.

(1) Normy spotřeby mazacích olejů činí

1. a) u čtyřdobých motorů 4 až 6% normy spotřeby pohonné látky; pro stanovení normy v uvedeném rozmezí je směrodatný technický stav vozidla a opotřebení motoru;
2. b) u dvoudobých motorů 5% normy spotřeby pohonné látky;
3. c) u čtyřdobých motocyklových motorů s cirkulačním mazáním 5% normy spotřeby pohonné látky.

(2) Normy spotřeby mazadel v převodovém ústrojí činí

1. a) u vozidel s jednou hnací nápravou 0,8% normy spotřeby pohonné látky,
2. b) u vozidel s více hnacími nápravami 1,5% normy spotřeby pohonné látky.

(3) Norma spotřeby tuhých tuků činí u vozidel bez ústředního mazání 0,8% normy spotřeby pohonné látky.

Normy výkonů automobilových plášťů.Část IV.

Roztřídění automobilových plášťů.

(1) Automobilové pláště se dělí pro normy svých výkonů do těchto skupin:

1. a) pláště pro osobní a dodávkové automobily (nákladní automobily s podvozkem osobních automobilů o nosnosti do 900 kg),
2. b) lehké pláště: do rozměrů 7,15—20 mimo pláště uvedené v bodě a), dále rozměry 30 X 5 a 32 X 6,
3. c) střední pláště: do rozměrů 9,00—20 a rozměry 34 X 7, 36 X 6 a 36 X 8,
4. d) těžké pláště: do rozměrů 11,00—20 a rozměry 38 X 7, 38 X 9 a 40 X 8,
5. e) obří pláště: do rozměrů 12,00—20 a rozměry 13,00—20, 12,00—22 a větší.

(2) Normy výkonů plášťů jsou stanoveny pro jejich jednotlivé skupiny v části VII. této přílohy v tabulce 3 a to pro skupiny provozních poměrů A (příznivé), B (stižené), C (nepříznivé) a D (velmi nepříznivé). Pro bližší třídění provozních poměrů platí ustanovení části I této přílohy.

(3) Normy jsou stanoveny pro výkony plášťů až do jejich vyřazení z provozu bez celokruhového obnovení (vulkanisování); provede-li se takové obnovení, zvýší se norma výkonu o podíl odpovídající poměru nákladu na celokruhové obnovení k pořizovací ceně pláště (na př. pořizovací cena pláště, jehož norma je 35.000 km, činí Kčs 7209,—, obnovení stojí Kčs 2480.—, t. j. 34% pořizovací ceny. Původní norma výkonu pláště 35.000 km se zvýší o 34%, t. j. na 46.900 km).

(4) Norma výkonu duší činí 150% normy výkonu plášťů podle odst. 2.

(5) Držitel vozidla (osoba odpovědná za provoz vozidla, vedoucí závodu) je oprávněn snížit normu výkonu určitých plášťů stanovenou v tabulce č. 3 části VII. v případě, že takové snížení je odůvodněno trvale mimořádně ztíženými provozními poměry nebo sníženou odolností plášťů, potvrzenou jejich výrobcem. Toto snížení smí činit nejvýše 10%. Osoba odpovědná za provoz vozidla odpovídá za oprávněnost snížení normy

Normy výkonů nebo doby upotřebitelnosti akumulátorů.Část V.

Norma výkonu nebo doby upotřebitelnosti činí u akumulátorů

Normy výkonů motorových vozidel mezi generálními opravami.Část VI.

(1) Výkon motorových vozidel mezi generálními opravami je výkon v km ujetých od prvého zařazeni vozidla do provozu až do první generální opravy nebo od generální opravy až do další generální opravy anebo do vyřazení vozidla; za hospodárný výkon se pokládá ujeti počtu km, který je stanoven se zřetelem k typům vozidel a podmínkám jejich provozu v části VII této přílohy v tabulce č. 1.

(2) Normy výkonů motorových vozidel mezi generálními opravami jsou uvedeny v části VII. v tabulce č. 1 pro skupinu provozních poměrů A (příznivé), B (ztížené), C (nepříznivé) a D (velmi nepříznivé): pro bližší třídění provozních poměrů platí ustanovení části I této přílohy.

(3) Jezdilo-li motorové vozidlo za různých skupin provozních poměrů, stanoví se norma výkonu průměrem z poměrného počtu ujetých km v jednotlivých skupinách provozních poměrů.

(4) Generální oprava motorového vozidla zajisťuje obnovu všech skupin, částí a dílů motorového vozidla, nutnou k udržení vozidla ve stavu schopném provozu. Generální oprava obsahuje vynětí jednotlivých skupin (agregátů) z podvozku a úplné rozebrání skupin na části a díly, kontrolu a třídění částí a dílů na vyhovující, potřebující opravu nebo nevyhovující, výměnu nevyhovujících dílů za nové a opravu dílů opotřebených, kontrolu rámu a jeho opravu, dále sestavení částí z nových nebo opravených dílů a skupin z částí, jejich vyzkoušení a seřízeni, sestavení a vyzkoušení motoru na motorové brzdě a sestavení vozidla a jeho vyzkoušení při jízdě.

(5) Pro generální opravy hlavních částí motorového vozidla (převodovka, redukční skříň, rozvodová skříň, zadní a přední mosty, řízení) platí výkony stanovené pro vozidlo jako celek.

(6) Výjimkou z ustanovení odst. 5 se norma výkonu motoru do generální opravy stanoví polovinou výkonu stanoveného pro generální opravu vozidla jako celku.

(7) Výkon pro střední opravu vozidla se stanoví polovinou výkonu stanoveného pro generální opravu vozidla; střední oprava vozidla obsahuje generální opravu motoru (odstavec 6) i s jeho vymontováním z podvozku a běžnou opravu ostatních skupin, částí a dílů bez vymontování skupiny lze odmontovat z podvozku jen jednotlivě v případě, nelze-li odstranit poruchy na rámu a dá-li k odmontování souhlas vedoucí závodu (dílny)

(8) U vozidel po generální opravě se snižují normy výkonů o 10%, po druhé generální opravě o 15% a po třetí generální opravě o 20%: takto snížená norma výkonu platí i pro výkony po dalších generálních opravách

(9) Při jízdách s přívěsem se stanovené normy výkonu mezi generálními opravami snižují, a to

(10) Generální a střední oprava vozidla a motoru se provádí nejdříve po ujetí stanoveného počtu km; vyžaduje-li stav vozidla zjištěný při plánované údržbě opravy dříve, nebyl provoz hospodárný, pokud nejde o stav způsobený poškozením v provozu.

(11) Pro posuzování hospodárnosti provozu motorových vozidel mezi generálními opravami, zejména při prémiování řidičů a údržbářů, je nutno vedle výkonů přihlédnout také k celkovým nákladům v mezidobí mezi generálními opravami vynaloženými na práce plánované údržby a na běžné a střední opravy vozidel. Podrobnosti, zejména normy těchto nákladů, budou stanoveny zvláštním opatřením.

(12) Pro motorová vozidla typů, které nejsou uvedeny v tabulce 1 v části VII. této přílohy, stanoví normu výkonu mezi generálními opravami držitel vozidla (osoba odpovědná za provoz vozidla, vedoucí závodu) se zřetelem k podmínkám provozu, ke konstrukci vozidla a se zřetelem k normám výkonů obdobných typů.

(13) Opravy odstraňující během provozu poruchy jednotlivých skupin, částí a dílů, způsobené opotřebováním, nesprávnou jízdou nebo nedokonalou plánovanou údržbou, jsou opravy běžné, sloužící k zajištění okamžité provozní schopnosti vozidla. K pracím odstraňujícím důsledky přirozeného opotřebování patří na př. výměna pístních kroužků, zabroušení ventilů, výměna dílů způsobená nedostatkem konstrukce nebo materiálu a pod.; k poruchám způsobeným nesprávnou jízdou nebo nedokonalou údržbou patří na př. zlomení per nebo třmenů, listů per, nadměrné opotřebení brzdových bubnů a pod.

(14) Běžné opravy se, provádějí podle potřeby Generální opravy motorů a generální opravy celého vozidla je nutno plánovat pro každé motorové vozidlo a to podle jeho druhu, typu a způsobu provozu, při provádění oprav se doporučuje používat metody skupinové (agregátové), při níž se vyměňují určité skupiny (motor, převodovka, přední náprava, řídící mechanismus, kabina u nákladních vozidel) za opravené nebo nové skupiny téhož typu

(5) Připouští-li stav vozidla prodloužení lhůty ke generální nebo střední opravě, lze opravu provést později; nutnost a doba opravy musí být zjištěny odpovědné osobou odpovědnou za provoz vozidla a odbornými sílami při plánované údržbě 2. stupně a stanoveny další přípustné výkony, po kterých teprve bude na vozidle oprava provedena. Osoba odpovědná za provoz vozidla odpovídá za oprávněnost prodloužení lhůty.