Vyhláška ministerstva spravedlnosti, kterou se vydávají podrobnější předpisy o řízení ve věcech správních.

§ 1.

účinné od 1. 7. 1955Způsobilost k jednání.

účinné od 1. 7. 1955(1) Samostatně mohou v řízení jednat svéprávné osoby. Nejde-li o případy, kdy se nesvéprávný nemůže vlastními úkony zavazovat, a připouští-li to povaha věci, mohou v řízení samostatně jednat též osoby nesvéprávné; jinak osobu nesvéprávnou zastupuje její zákonný zástupce, po případě opatrovník (§ 8 odst. 1 správního řádu).

účinné od 1. 7. 1955(2) Osoby právnické a jiné organisace jednají svými orgány podle příslušných předpisů.

§ 2.

účinné od 1. 7. 1955Zastupování zmocněncem.

účinné od 1. 7. 1955(1) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat zmocněncem. Zmocnění je třeba prokázat písemnou plnou mocí nebo plnou mocí prohlášenou ústně do protokolu. V nepochybných případech může správní orgán od průkazu plnou mocí upustit. Správní orgán může také na místě průkazu plnou mocí připustit podle ustanovení § 21 správního řádu čestné prohlášení.

účinné od 1. 7. 1955(2) Obsah a rozsah zmocnění se posuzuje podle plné moci. V pochybnostech se posuzuje podle ustanovení občanského práva.

účinné od 1. 7. 1955(3) I když byl ustanoven zmocněnec, může zmocnitel jednat v řízení sám; liší-li se prohlášení zmocnitel a zmocněnce, rozhoduje prohlášení zmocnitele. Správní orgán si může také vyžádat potřebné údaje přímo od zmocnitele nebo mu uložit, aby určitý úkon v řízení provedl osobně.

účinné od 1. 7. 1955(4) Byl-li by vystupováním zmocněnce ohrožen řádný průběh řízení, může jej správní orgán ze zastupování vyloučit; musí však učinit opatření, aby, tím účastník řízení neutrpěl právní újmu.

§ 3.

účinné od 1. 7. 1955Místní příslušnost.

účinné od 1. 7. 1955Nemá-li v případech, kdy se místní příslušnost řídí bydlištěm účastníka řízení, účastník bydliště v tuzemsku, řídí se příslušnost jeho posledním zdejším bydlištěm nebo pobytem.

§ 4.

účinné od 1. 7. 1955Dožádání.

účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán může v zájmu urychlení nebo zhospodárnění řízení dožádat jiný správní orgán téhož nebo nižšího stupně, aby za něj provedl určitý úkon v řízení; rovněž může dožádat soudy a jiné státní orgány, aby mu byly při řízení nápomocny.

účinné od 1. 7. 1955(2) Dožádané orgány jsou povinny v mezích své působnosti dožádání vyhovět.

§ 5.

účinné od 1. 7. 1955Podjatost.

účinné od 1. 7. 1955(1) Důvodem podjatosti je zejména blízké příbuzenství nebo rodinné vztahy (děti, rodiče, sourozenci, manželé, sešvagření, druh, družka a pod.), důvěrné přátelství, osobní nepřátelství nebo přímý majetkový zájem na vyřízení věci.

účinné od 1. 7. 1955(2) Pracovník správního orgánu, u něhož je dán důvod podjatosti, je povinen oznámit to neprodleně svému bezprostřednímu představenému, který bud’ řízení provede sám nebo tím pověří jiného nepodjatého pracovníka. Je-li podjat vedoucí správního orgánu, odevzdá věc svému zástupci a oznámí to neprodleně nadřízenému správnímu orgánu (vedoucí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru své radě).

účinné od 1. 7. 1955(3) Je-li podjat celý správní orgán, provede řízení jeho jménem nadřízený správní orgán; tento orgán může také provedením řízení nebo jeho části pověřit jiný podřízený správní orgán.

účinné od 1. 7. 1955(4) Správní orgán přihlíží k důvodům podjatosti z úřední povinnosti v každém období řízení až do jeho skončení.

§ 6.

účinné od 1. 7. 1955Způsob doručení.

účinné od 1. 7. 1955(1) Není-li způsob doručení písemnosti stanoven, určí jej správní orgán. Zpravidla se doručuje poštou.

účinné od 1. 7. 1955(2) Adresátovi lze doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.

§ 7.

účinné od 1. 7. 1955Náhradní doručení písemnosti s doručenkou.

účinné od 1. 7. 1955(1) Nezastihl-li doručovatel adresáta, ačkoli se adresát v místě doručení zdržuje, a nemůže-li mu písemnost s doručenkou spolehlivě doručit ani prostřednictvím způsobilé osoby v jeho bydlišti (místě pobytu) nebo na pracovišti, uloží mu písemnost na poště nebo u výkonného orgánu místního národního výboru.

účinné od 1. 7. 1955(2) O uložení písemnosti uvědomí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá ve schránce na dopisy adresátova bytu nebo upevní na dveřích bytu, po případě na vhodném místě adresátova pracoviště.

účinné od 1. 7. 1955(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den doručení písemnosti, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

§ 8.

účinné od 1. 7. 1955Doručení do vlastních rukou.

účinné od 1. 7. 1955(1) Do vlastních rukou adresátových se doručuje rozhodnutí; jiné písemnosti tehdy, je-li to předepsáno nebo určí-li to správní orgán.

účinné od 1. 7. 1955(2) Nezastihl-li doručovatel adresáta, ačkoli se adresát v místě doručení zdržuje, uvědomí jej oznámením podle ustanovení § 7 odst. 2, že písemnost, kterou mu měl doručit do vlastních rukou, přijde mu doručit znovu v den a hodinu stanovenou v oznámení; tuto dobu určí podle možnosti tak, aby adresát mohl písemnost osobně přijmout. V oznámení zároveň adresáta upozorní, že, nebude-li adresát v určenou dobu přítomen k přijetí písemnosti, bude písemnost uložena u poštovního úřadu, po případě u výkonného orgánu místního národního výboru, kde si ji bude moci do 3 dnů vyzvednout.

účinné od 1. 7. 1955(3) Zůstane-li i nový pokus o doručení v době určené v oznámení bez výsledku, provede se náhradní doručení uložením písemnosti podle ustanovení § 7.

účinné od 1. 7. 1955(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 3 dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení písemnosti, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl.

§ 9

účinné od 1. 7. 1955Doručení veřejnou vyhláškou.

účinné od 1. 7. 1955Doručení opatrovníkovi.

účinné od 1. 7. 1955(1) Písemnosti určené osobám, jejichž pobyt není znám a které nemají zástupce, doručí se veřejnou vyhláškou, a to tak, že se doručovaná písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů na desce správního orgánu, který zařizuje její doručení, a její opis po stejnou dobu na desce místního národního výboru posledního známého bydliště (pobytu) adresáta. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení.

účinné od 1. 7. 1955(2) Přísluší-li však účastníkovi uvedenému v odstavci 1 podle obsahu doručované písemnosti vykonat v řízení nějaký úkon (na př. podat odvolání), ustanoví mu správní orgán opatrovníka a zařídí, aby písemnost byla doručena tomuto opatrovníkovi.

§ 10.

účinné od 1. 7. 1955Doručení do ciziny.

účinné od 1. 7. 1955(1) Doručování do ciziny řídi se zvláštními předpisy. Jde-li o doručení do státu, s nímž je doručování ve věcech správních upraveno mezinárodní smlouvou, řídí se způsob doručení touto smlouvou.

účinné od 1. 7. 1955(2) Má-li být doručeno účastníkovi řízení, který se trvale zdržuje v cizině nebo tam má sídlo a který, ačkoli mu to bylo uloženo, nejmenoval zmocněnce bydlícího v tuzemsku, provede se doručení veřejnou vyhláškou, po případě opatrovníkovi (§ 9).

účinné od 1. 7. 1955(3) O doručování ve zvláštních případech s hlediska mezinárodního práva platí zvláštní předpisy (§ 49).

§ 11.

účinné od 1. 7. 1955Odepření přijetí doručované písemnosti.

účinné od 1. 7. 1955Písemnost, kterou adresát bezdůvodně odepřel přijmout, považuje se za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na to musí doručovatel adresáta upozornit.

§ 12.

účinné od 1. 7. 1955Předvolávání.

účinné od 1. 7. 1955(1) Při předvolávání musí správní orgán vycházet pracujícím vstříc tak, aby je zbytečně nezatěžoval; Zejména má dobu jednání podle možnosti stanovit tak, aby předvolaný mohl výzvě vyhovět bez újmy plnění svých pracovních úkolů, po případě, aby mohlo být postaráno na pracovišti o jeho zastoupení.

účinné od 1. 7. 1955(2) Předvolanému, který obsílce bezdůvodně nevyhoví, může správní orgán uložit, aby hradil náklady vzniklé zmařením jednání.

účinné od 1. 7. 1955(3) V obsílce má být uvedeno zejména místo, doba a předmět jednání, zda se obeslaný předvolává jako účastník, svědek, znalec a pod., které pomůcky a důkazy má k jednání přinést, zda se musí dostavit osobně nebo zda se může dát zastoupit a jaké následky ho stihnou, nedostaví-li se bezdůvodně.

§ 13.

účinné od 1. 7. 1955Protokol.

účinné od 1. 7. 1955(1) O ústních podáních i o důležitých úkonech v řízení (na příklad o provedených důkazech, o ústním čestném prohlášení, o poučení svědka, o ústním jednání nebo smíru) sepíše správní orgán protokol;

účinné od 1. 7. 1955(2) Protokol má obsahovat zejména výstižné vylíčení průběhu a obsahu jednání a jména, všech osob na jednání zúčastněných. Protokol podepisují orgán provádějící řízení a po přečtení všechny osoby na jednání zúčastněné.

účinné od 1. 7. 1955(3) Vzdálí-li se osoba zúčastněná na jednání před podepsáním protokolu, odepře-li protokol podepsat nebo namítne-li, že obsah protokolu neodpovídá průběhu či obsahu jednání, poznamená se to s uvedením důvodů v protokolu.

§ 14.

účinné od 1. 7. 1955Svědci.

účinné od 1. 7. 1955(1) Svědek musí být před výslechem vyzván, aby vypovídal pravdivě a nic nezatajil, a musí být poučen o tom, kdy může výpověď odepřít a jaké jsou trestní následky nepravdivé výpovědi.

účinné od 1. 7. 1955(2) Jako svědek nesmí být vyslýchán ten, kdo by výpovědí

1. účinné od 1. 7. 1955a) prozradil státní tajemství;
2. účinné od 1. 7. 1955b) porušil státem výslovně uloženou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, pokud nebyl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.

účinné od 1. 7. 1955(3) Svědek může odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci nebo manželu, příbuzným manžela v pokolení přímém nebo jeho sourozencům anebo osobám, které žijí se svědkem ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením;

§ 15.

účinné od 1. 7. 1955Znalecký posudek.

účinné od 1. 7. 1955(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, vyžádá si správní orgán znalecký posudek.

účinné od 1. 7. 1955(2) Ustanovení o podjatosti, o důvodech, pro které nelze vyslechnout svědka, a o jeho právu odepřít výpověď platí přiměřeně i pro znalce.

§ 16.

účinné od 1. 7. 1955Listiny.

účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení, o němž je podle výsledku dosavadního řízení známo, že má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil; totéž může uložit i jiné osobě, která má listinu potřebnou k důkazu.

účinné od 1. 7. 1955(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z týchž důvodů, pro které svědek nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď.

účinné od 1. 7. 1955(3) Veřejné listiny, to jest listiny vydané československými státními orgány v mezích jejich působnosti a v předepsané formě nebo listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, podávají, pokud není dokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich potvrzeno.

§ 17.

účinné od 1. 7. 1955Ohledání.

účinné od 1. 7. 1955Provádí-li se důkaz místním ohledáním nebo ohledáním věci, je vlastník (držitel, správce) povinen trpět ohledání, dovolit k tomu účelu nezbytný přístup na pozemek nebo do místnosti po případě předložit předmět ohledání. Splnění této povinnosti lze odepřít z týchž důvodů, pro které svědek je oprávněn odepřít výpověď; ohledání nelze provést v případech, kdy nesmí být vyslechnut svědek.

§ 18.

účinné od 1. 7. 1955Čestné prohlášení.

účinné od 1. 7. 1955(1) Čestné prohlášení musí obsahovat ujištění účastníka řízení na jeho čest, že obsah prohlášení odpovídá skutečnosti a že si je vědom trestních následků nepravdivého čestného prohlášení. Čestné prohlášení lze učinit písemně nebo ústně do protokolu.

účinné od 1. 7. 1955(2) Ústní čestné prohlášení lze učinit buď u správního orgánu, který provádí řízení, nebo u výkonného orgánu místního národního výboru místa bydliště nebo pobytu účastníka, v cizině u československého zastupitelského úřadu.

účinné od 1. 7. 1955(3) Pravost podpisu na písemném čestném prohlášení musí být ověřena výkonným orgánem národního výboru nebo státním notářstvím nebo lidovým soudem, v cizině československým zastupitelským úřadem.

účinné od 1. 7. 1955(4) Účastník, který činí čestné prohlášení, musí být před sepsáním protokolu nebo před ověřením podpisu na písemném prohlášení poučen o trestních následcích nepravdivých údajů v prohlášení; v protokole nebo v ověřovací doložce se potvrdí, že se tak stalo.

§ 19.

účinné od 1. 7. 1955Osvědčení.

účinné od 1. 7. 1955K osvědčení lze použít všech vhodných důkazních prostředků, které lze bez průtahů obstarat. Osvědčování není vázáno předpisy o dokazování.

§ 20.

účinné od 1. 7. 1955Ústní jednání.

účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán provede ústní jednání ve všech případech, kde je to podle povahy věci účelné; obešle k němu účastníky řízení (jejich zástupce), po případě další osoby, které mohou přispět k řádnému zjištění podkladu pro rozhodnutí.

účinné od 1. 7. 1955(2) Má-li být při ústním jednání provedeno ohledání, koná se ústní jednání zpravidla na místě, kde má být provedeno ohledání.

§ 21.

účinné od 1. 7. 1955Předběžné otázky.

účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán může si pro své rozhodnutí učinit úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému správnímu orgánu nebo soudu, nestanoví-li zákon výslovně, že určitou otázku musí řešit soud nebo jiný orgán a že nemůže být v jiném řízení řešena ani jako otázka předběžná (na př. neplatnost manželství).

účinné od 1. 7. 1955(2) Správní orgán může však řízení přerušit až do rozhodnutí předběžné otázky příslušným správním orgánem nebo soudem, jestliže řízení o této otázce je u příslušného orgánu nebo soudu již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí; řízení přerušit musí, nesmí-li předběžnou otázku řešit sám.

účinné od 1. 7. 1955(3) Byla-li předběžná otázka ohledně téhož účastníka nebo mezi týmiž účastníky již rozhodnuta příslušným orgánem nebo soudem, je správní orgán tímto rozhodnutím vázán.

§ 22.

účinné od 1. 7. 1955Úvodní ustanovení.

účinné od 1. 7. 1955Pokud nemá tato vyhláška zvláštních ustanovení, platí pro exekuční řízení, které provádějí správní orgány k vydobytí nepeněžitých nároků*), ustanovení správního řádu.

§ 23.

účinné od 1. 7. 1955Vymáhající orgán.

účinné od 1. 7. 1955(1) Výkon správní exekuce pro nepeněžité nároky zařídí správní orgán, který řízení, z něhož vzešel podklad exekuce (exekuční titul), prováděl v první stolici (dále jen „vymáhající orgán“).

účinné od 1. 7. 1955(2) Vymáhající orgán zařídí výkon exekuce z vlastního podnětu nebo na návrh oprávněného účastníka; z vlastního podnětu zařídí výkon exekuce jen tehdy, vyžaduje-li to obecný zájem.

účinné od 1. 7. 1955(3) Není-li vymáhající orgán zároveň exekučním orgánem (§ 24), požádá o provedení exekuce příslušný exekuční orgán.

§ 24.

účinné od 1. 7. 1955Exekuční orgán.

účinné od 1. 7. 1955(1) Exekučním orgánem, který provádí správní exekuce k vydobytí nepeněžitých nároků s výjimkou exekucí vyklizením (§§ 39 a 40), jest zpravidla výkonný orgán místního národního výboru.

účinné od 1. 7. 1955(2) Jestliže by exekuce neměla výsledku pro nedostatek prostředků, které má výkonný orgán místního národního výboru po ruce, anebo jsou-li zde jiné důležité důvody, provede exekuci příslušný odbor rady okresního národního výboru.

účinné od 1. 7. 1955(3) Exekuce vyklizením provádí zásadně příslušný odbor rady okresního národního výboru. Tento odbor může však prováděním exekucí vyklizením pověřit odbor rady místního národního výboru, je-li u něho zajištěno řádné provádění těchto exekucí.

§ 25.

účinné od 1. 7. 1955Exekuční vykonavatel.

účinné od 1. 7. 1955(1) Správní exekuci vykonávají exekuční vykonavatelé, kteří jsou činní z příkazu exekučního orgánu a jím kontrolováni. Exekuční vykonavatelé jsou zpravidla ustanoveni ze zaměstnanců exekučního orgánu; u místních národních výborů, které nemají zaměstnance, mohou být ustanoveny exekučními vykonavateli i jiné schopné osoby obeznámené s předpisy o správní exekuci; nelze-li výkon exekuce zajistit ani tímto způsobem, provede ji příslušný odbor rady okresního národního výboru.

účinné od 1. 7. 1955(2) Exekuční orgán vydá exekučním vykonavatelům osobní průkaz o tom, že jsou pověřeni vykonáváním správních exekucí.

§ 26.

účinné od 1. 7. 1955Výkon exekuce soudem.

účinné od 1. 7. 1955Je-li podle povahy věci účelnější, aby exekuce, jejíž výkon zařizuje vymáhající orgán z vlastního podnětu, byla vykonána soudem, podá vymáhající orgán místně příslušnému lidovému soudu návrh na povolení soudní exekuce. Totéž může učinit oprávněný účastník, jde-li o exekuci, jejíž výkon se zařizuje jen na jeho návrh.

§ 27.

účinné od 1. 7. 1955Výzva k plnění.

účinné od 1. 7. 1955(1) Nebylo-li v exekučním titulu stanoveno, kdy nebo do jaké lhůty má být plnění provedeno, vyzve exekuční orgán, dříve než přikročí k výkonu exekuce, povinnou stranu, aby dobrovolně splnila, k čemu je podle exekučního titulu povinna (výzva k plnění).

účinné od 1. 7. 1955(2) Ve výzvě k plnění se uvedou data exekučního titulu, druh plnění, lhůta, do níž má být plněno, jakož i upozornění, že, nesplní-li povinná strana svoji povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně, bude plnění vymoženo exekučně. Jde-li o výzvu k vyklizení obytných místností na základě exekučního titulu vydaného podle předpisů o hospodaření s byty, nesmí být lhůta k vyklizení stanovena kratší než určuji tyto předpisy.

účinné od 1. 7. 1955(3) Výzva k plnění se doručí povinné straně do vlastních rukou.

§ 28.

účinné od 1. 7. 1955Volba exekučních prostředků.

účinné od 1. 7. 1955Při výkonu exekuce použije exekuční orgán exekučního prostředku, který povinnou stranu nejméně postihuje a vede ještě k cíli.

§ 29.

účinné od 1. 7. 1955Exekuční příkaz.

účinné od 1. 7. 1955(1) Má-li být exekuce provedena exekučním vykonavatelem, dá mu exekuční orgán písemný příkaz k výkonu exekuce (dále jen „exekuční příkaz“), ve kterém určí, které exekuční úkony mají být provedeny

účinné od 1. 7. 1955(2) V exekučním příkazu uvede exekuční orgán i případné zvláštní pokyny, týkající se provedení nařízených exekučních úkonů (na př. určení času a místa výkonu); exekuční orgán může dát exekučnímu vykonavateli tyto pokyny též’ ústně, netýkají-li se výkonu exekuce ve dnech pracovního klidu nebo v noci (§ 33).

§ 30.

účinné od 1. 7. 1955Provádění exekučních úkonů.

účinné od 1. 7. 1955(1) Při provádění exekučních úkonů řídi se exekuční vykonavatel exekučním příkazem a případnými dalšími pokyny exekučního orgánu.

účinné od 1. 7. 1955(2) Exekuční úkon provede exekuční vykonavatel pokud možno v přítomnosti povinné strany nebo v přítomnosti zletilých členů její domácnosti, po případě s přibráním svědků.

účinné od 1. 7. 1955(3) Před provedením exekučního úkonu prokáže se exekuční vykonavatel povinné straně i dalším osobám, které jsou na výkonu exekuce zúčastněny, exekučním příkazem a osobním průkazem o tom, že je pověřen vykonáváním správních exekucí.

účinné od 1. 7. 1955(4) Bezprostředně před výkonem vyzve exekuční vykonavatel povinnou stranu, aby plnila dobrovolně. Nevyhoví-li povinná strana této výzvě, přikročí exekuční vykonavatel k vlastnímu výkonu exekuce.

§ 31.

účinné od 1. 7. 1955Upuštění od exekučního úkonu.

účinné od 1. 7. 1955(1) Exekuční vykonavatel upustí od exekučního úkonu, prokáže-li mu povinná strana, že vymáhané plněni bylo již provedeno nebo že oprávněný účastník upustil od exekučního vymáhání nebo že výkon exekuce byl exekučním orgánem odložen anebo že byly podány námitky, které mají odkladný účinek nebo jimž exekuční orgán přiznal odkladný účinek.

účinné od 1. 7. 1955(2) Exekuční vykonavatel může upustit od exekučního úkonu, jestliže při něm byly podány námitky, které mají odkladný účinek nebo o nichž může důvodně předpokládat, že jim exekuční orgán, vzhledem k jejich závažnosti a vzhledem k rozsahu újmy, která by povinnou stranu postihla neodkladným výkonem exekuce, přizná odkladný účinek; v takovém případě si vyžádá, pokud je to možné, telefonicky pokyn od exekučního orgánu.

§ 32.

účinné od 1. 7. 1955Výkon exekuce v budovách obsazených ozbrojenými sbory.

účinné od 1. 7. 1955V budovách obsazených ozbrojenými sbory smí exekuční vykonavatel vykonat nařízený exekuční úkon jen se svolením příslušného velitele (náčelníka) a za jeho přítomnosti nebo za přítomnosti zástupce určeného velitelem. Odepřel-li velitel svolení, podá o tom exekuční vykonavatel zprávu exekučnímu orgánu a vyžádá si další pokyny.

§ 33.

účinné od 1. 7. 1955Výkon exekuce ve dnech pracovního klidu nebo v noci.

účinné od 1. 7. 1955Ve dnech pracovního klidu nebo v době od 21. hodiny večerní do 6. hodiny ranní smí exekuční vykonavatel vykonat Exekuční úkony jen tehdy, dal-li k tomu exekuční orgán ze závažných důvodů v exekučním příkaze výslovný pokyn.

§ 34.

účinné od 1. 7. 1955Zachování pořádku při exekuci.

účinné od 1. 7. 1955(1) Exekuční vykonavatel učiní opatření, jichž je třeba, aby byl při výkonu exekuce zachován pořádek. Osoby, které ruší exekuční úkon, napomene; bylo-li napomenutí bezvýsledné, vykáže je z místa úkonu, i když jsou účastníky exekučního řízení.

účinné od 1. 7. 1955(2) Nemůže-li exekuční vykonavatel sám zjednat pří výkonu exekuce pořádek, požádá o podporu nejbližší bezpečnostní orgán.

§ 35.

účinné od 1. 7. 1955Náhradní výkon.

účinné od 1. 7. 1955(1) Nevykoná-li povinná strana řádně a včas úkon, k němuž je podle exekučního titulu povinna, může být úkon vykonán, je-li to podle povahy věci možné, na její náklad a nebezpečí třetí osobou.

účinné od 1. 7. 1955(2) Není-li podle povahy věci možné nebo účelné, aby náhradní výkon provedl exekuční vykonavatel, dá mu exekuční orgán příkaz, aby dal náhradní výkon provést způsobilou třetí osobou. O tom, že bylo zařízeno provedení náhradního výkonu třetí osobou, musí exekuční vykonavatel povinnou stranu vyrozumět; je-li toho třeba, provede se náhradní výkon za účasti exekučního vykonavatele.

§ 36.

účinné od 1. 7. 1955(4) Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna se zdržet nebo trpět vykonání nějakého činu nebo opatření, provede se exekuce tím, že za každý čin povinné strany, který se příčí této její povinnosti a byl vykonán poté, co se exekuční titul stal vykonatelným, uloží exekuční orgán povinné straně pokutu. Opakuje-li povinná strana po uložení pokuty znovu takový čin, uloží ji pokutu vždy vyšší než byla pokuta předcházející.

účinné od 1. 7. 1955(2) Jednotlivá pokuta nesmí přesahovat částku 1000 Kčs a úhrn všech uložených pokut částku 3000 Kčs.

§ 37.

účinné od 1. 7. 1955Pokutami lze vynucovat také plnění, které pro svou zvláštní povahu nemůže být vykonáno nikým jiným než povinnou stranou. V takovém případě exekuční orgán vyzve povinnou stranu k plnění (§ 27), když lhůta k plnění byla stanovena již v exekučním titulu, a ve výzvě výslovně upozorní, že nesplnění závazku bude mít za následek uložení pokuty. Ustanovení § 36 odst. 2 platí i pro tyto případy.

§ 38.

účinné od 1. 7. 1955Přímé donucení.

účinné od 1. 7. 1955Není-li zvláštními předpisy stanoveno jinak, může být stav odpovídající exekučnímu titulu zjednán přímým donucením (na př. předvedením nebo vyvedením povinné osoby, odnětím listiny nebo věci a pod.). Přímého donucení je však možno užít jen tehdy, nelze-li účelu exekuce dosáhnout jinými prostředky, buď vůbec nebo nelze-li ho dosáhnout včas.

§ 39.

účinné od 1. 7. 1955Vyklizení bytu nebo jeho části.

účinné od 1. 7. 1955(1) Exekuci vyklizením bytu lze provést jen tehdy, je-li povinné straně a osobám, bydlícím v bytě jen na základě jejího práva přidělen přiměřený, zdravotně nezávadný a zdravotně vhodný náhradní byt nebo — v případech stanovených předpisy o hospodaření s byty — přiměřené, zdravotně nezávadné a zdravotně vhodné náhradní ubytování.

účinné od 1. 7. 1955(2) Exekuční vyklizení bytu se provede tak, že exekuční vykonavatel zařídí přestěhování povinné strany a osob, bydlících jen na základě jejího práva v bytě, do náhradního bytu (do náhradního ubytování

účinné od 1. 7. 1955(3) Při provádění exekuce musí být dbáno toho, aby vyklizované věci nebyly poškozeny.

účinné od 1. 7. 1955(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí v případech, kdy dosavadní uživatelé vyklizovaného bytu nemají podle předpisů o hospodaření s byty nárok, aby jim byl přidělen náhradní byt. V těchto případech se provede vyklizení bytu tak, že exekuční vykonavatel odstraní z bytu povinnou stranu a osoby bydlící v bytě jen na základě jejího práva. Vystěhovaným osobám musí být přechodně poskytnuto přístřeší, než si budou moci opatřit řádné ubytování. Vyklizení movitých věcí provede exekuční vykonavatel podle obdoby § 40.

účinné od 1. 7. 1955(5) O chystaném exekučním vyklizení bytu vyrozumí exekuční vykonavatel povinnou stranu v každém případě nejméně 48 hodin předem.

účinné od 1. 7. 1955(6) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro vyklizení části bytu.

§ 40.

účinné od 1. 7. 1955Jiná vyklizení nemovitých věci nebo jejich části.

účinné od 1. 7. 1955(1) Exekuce vyklizením nemovité věci nebo její části se provede tak, že exekuční vykonavatel odstraní z vyklizované nemovité věci povinnou stranu a osoby, které jsou na této věci jen na základě práva povinné strany, a odstraní, po případě dá odstranit všechny movité věci jim patřící. Pří odstraňování těchto věcí musí být dbáno toho, aby nebyly poškozeny.

účinné od 1. 7. 1955(2) Vyklizené movité věci odevzdá exekuční vykonavatel povinné straně, jejímu zástupci nebo způsobilé osobě její domácnosti; není-li to možné, zařídí úschovu těchto věcí na náklad povinné strany. Nepřevezme-li je povinná strana do jednoho roku, budou prodány způsobem předepsaným pro prodej věcí v exekuci pro vydobytí peněžitých nároků; věci podléhající rychlé zkáze budou prodány i před uplynutím této lhůty. Výtěžek prodeje, který zbude po úhradě nákladů uskladnění a výkonu prodeje, se uloží pro dřívější vlastníky těchto věcí u exekučního orgánu.

§ 41.

účinné od 1. 7. 1955Odklad exekuce.

účinné od 1. 7. 1955(1) Výkon exekuce může být odložen,

1. účinné od 1. 7. 1955a) jestliže by neodkladným výkonem utrpěla povinná strana nebo jiná osoba uplatňující právo k předmětu exekuce nenahraditelnou újmu anebo takovou újmu, která svým rozsahem daleko převyšuje prospěch plynoucí z okamžitého vynucení vymáhaného plnění,
2. účinné od 1. 7. 1955b) prokáže-li povinná strana, že vymáhané plnění nemohly bez své viny provést včas (na př. pro nemoc) a lze-li současně očekávat, že povinná strana vymáhané plnění dodatečně dobrovolně provede,
3. účinné od 1. 7. 1955c) byl-li podán návrh na zrušení exekuce,
4. účinné od 1. 7. 1955d) jsou-li tu jiné důvody hodné zvláštního zřetele,

účinné od 1. 7. 1955(2) Výkon exekuce musí být odložen, souhlasí-li s odkladem vymáhající orgán, po případě oprávněný účastník, v jehož prospěch se plnění vymáhá.

účinné od 1. 7. 1955(3) Odklad exekuce povoluje exekuční orgán z vlastního podnětu nebo na návrh některého účastníka, po případě na návrh osoby, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí výkon exekuce. Proti povolení odkladu exekuce i proti zamítnutí návrhu na odklad exekuce je přípustné odvolání.

§ 42.

účinné od 1. 7. 1955Zrušení exekuce.

účinné od 1. 7. 1955(1) Exekuční orgán zruší exekuci z vlastního podnětu nebo na návrh účastníka řízení,

1. účinné od 1. 7. 1955a) jestliže vymáhaný nárok zanikl nebo jeho vymáhání se stalo bezpředmětným,
2. účinné od 1. 7. 1955b) jestliže exekuce je nepřípustná,
3. účinné od 1. 7. 1955c) je-li exekuce vedena proti někomu, kdo není povinnou stranou,
4. účinné od 1. 7. 1955d) je-li pro vymožení téhož nároku vedena proti téže osobě exekuce soudní.

účinné od 1. 7. 1955(2) Exekuční orgán zruší exekuci též, bylo-li vyhověno námitkám třetí osoby, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí výkon exekuce;

účinné od 1. 7. 1955(3) Proti zrušení exekuce i proti zamítnutí návrhu na zrušení exekuce je přípustné odvolání.

§ 43.

účinné od 1. 7. 1955(1) Proti jednotlivým exekučním úkonům nebo opatřením může povinná strana, po případě třetí osoba, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí její výkon, podat námitky.

účinné od 1. 7. 1955(2) Námitky je třeba podat exekučnímu orgánu do 15 dnu ode dne, kdy by] učiněn úkon nebo opatření, proti němuž námitky směřují. Nebyl-li takový úkon (opatření) učiněn v přítomnosti osoby oprávněné k podání námitek, počítá se tato lhůta ode dne, kdy se o úkonu (opatření) dozvěděla.

účinné od 1. 7. 1955(3) Námitkami nelze uplatňovat okolnosti, které bylo nebo je možno uplatnit proti exekučnímu titulu.

účinné od 1. 7. 1955(4) Námitky, které již byly v exekučním řízení zamítnuty, nemohou být opakovány.

účinné od 1. 7. 1955(5) Pokud se dále nestanoví jinak, nemají námitky odkladný účinek.

§ 44.

účinné od 1. 7. 1955(1) Včas podané námitky mají odkladný účinek tehdy, jde-li o námitky

1. účinné od 1. 7. 1955a) proti výzvě k plnění v případech exekuce vyklizením (§§ 27, 39 a 40),
2. účinné od 1. 7. 1955b) proti uložení pokuty (§§ 36 a 37),
3. účinné od 1. 7. 1955c) ve kterých se uplatňuje, že vymáhané plnění bylo již provedeno nebo že exekuce je vedena předčasně, ježto lhůta k plnění ještě neuplynula, anebo že byl povolen odklad exekuce,
4. účinné od 1. 7. 1955d) ve kterých třetí osoba uplatňuje k předmětu exekuce právo, které výkon exekuce nepřipouští.

účinné od 1. 7. 1955(2) Exekuční orgán může přiznat odkladný účinek i jiným než v odstavci 1 uvedeným námitkám.

§ 45.

účinné od 1. 7. 1955Pro řízení o námitkách se užije obdobně obecných předpisů platných pro řízení o odvolání ve správním řízení. Proti rozhodnutí o námitkách není připuštěn další opravný prostředek.

§ 46.

účinné od 1. 7. 1955Odvolání.

účinné od 1. 7. 1955V exekuci k vydobytí nepeněžitých nároků lze podat odvolání jen proti rozhodnutím o odkladu nebo zrušení exekuce (§§ 41 a 42).

§ 47.

účinné od 1. 7. 1955(1) Náklady vlastního výkonu exekuce hradí povinná strana, s výjimkou nákladů výkonu exekuce, která byla zrušena z důvodu § 42 odst. 1 písm. b)—d).

účinné od 1. 7. 1955(2) V případech hodných zvláštního 'zřetele může exekuční orgán upustit od vymáhání těchto nákladů.

§ 48.

účinné od 1. 7. 1955Rozsah platnosti.

účinné od 1. 7. 1955(1) Podle této vyhlášky se postupuje v řízení, které provádějí správní orgány, pokud toto řízení není zvláštními předpisy upraveno odchylně. Tato vyhláška se nevztahuje na trestní řízení správní.

účinné od 1. 7. 1955(2) Správními orgány podle této vyhlášky jsou výkonné orgány národních výborů a ostatní orgány státní správy.

§ 49.

účinné od 1. 7. 1955Mezinárodní právo.

účinné od 1. 7. 1955(1) Správní orgán je povinen šetřit v řízení imunit a výsad přiznávaných právem mezinárodním, mezinárodními smlouvami uzavřenými Československou republikou nebo zvláštními československými vnitrostátními předpisy.

účinné od 1. 7. 1955(2) O předvolávání osob požívajících těchto imunit (výsad), o doručování jim, o jejich svědeckém a znaleckém výslechu, o ohledání u nich, jakož i o exekučních úkonech proti nim platí zvláštní předpisy Zvláštní předpisy platí rovněž o doručování úřadům a orgánům cizích států, o poskytování právní pomoci úřady a orgány cizích států a naopak, jakož i o doručování, o ohledání a o exekučních úkonech v budovách a místech určených pro potřeby úřadů a orgánů cizích států.

účinné od 1. 7. 1955(3) Vzejdou-li v řízení pochybnosti s hlediska mezinárodního práva, zejména s hlediska rozsahu imunit a výsad, platnosti mezinárodního smluv, poskytování právní pomoci nebo s hlediska vzájemnosti, vyžádá si správní orgán stanovisko příslušného ústředního úřadu.

§ 50.

účinné od 1. 7. 1955Účinnost.

účinné od 1. 7. 1955Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1955.