Vyhláška ministerstva sociální péče, kterou se vydávají předpisy k provedení zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty.

1. aa) bylo by možno prohlásiti smlouvu o jeho užívání za zrušenou (č. 190), nebo
2. bb) byla by smlouva o jeho užívání neplatná, nebo

1. c) že bytu užívá osoba bez právního důvodu.

1. 192. Odvolání nemá odkladného účinku; místní národní výbor může jej však povoliti, nevyžaduje-li okamžitého výkonu
   1. a) nebezpečí z prodlení, jako na př. jsou-li tu odůvodněné obavy, že by odvolatel mohl naložiti s bytem neoprávněným způsobem, a pod., nebo
   2. b) veřejný zájem, jako na př. jde-li v obci, ve které je značný počet osob bez bytu nebo bydlících v nezdravých nebo nedostatečných bytech, o byt uvedený pod č. 80, nebo jde-li v obci, ve které je vysoká škola, o příkaz podle § 18, odst. 1 zákona, aby uživatel nadměrného bytu dal nadpočetné místnosti v užívání, a pod.

1. 193. Rozhodnutím může býti vydáno písemně nebo, pokud se nestanoví jinak (§ 12, odst. 2 a § 18, odst. 2 zákona a ustanovení č. 11, 98 a 129), i prohlášeno ústně; v tomto případě musí býti jeho obsah zapsán do protokolu o jednáni, při němž bylo rozhodnutí prohlášeno. Rozhodnutí místních národních výborů je vydáno doručením jeho písemného vyhotovení nebo, bylo-li prohlášeno ústně v přítomnosti strany, ústním prohlášením.

Odvolání.

1. 194. Podané odvolání musí národní výbor předložiti do 3 dnů odvolacímu orgánu se všemi spisy, jež se týkají projednávané věci. Bylo-li by snad odvolání podáno přímo odvolacímu orgánu, musí si tento vyžádati okamžitě telefonicky spisy od národního výboru, který je povinen je doručiti tak, aby zmíněná lhůta 3 dnů byla bezpodmínečně dodržena.
2. 195. O odvolání rozhoduje, jde-li o odvolání z rozhodnutí
   1. a) ústředních národních výborů měst Prahy, Liberce, Plzně, Brna, Olomouce, Ostravy, Opavy, Bratislavy a Košic a obce

      Vysokých Tater zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče);

   1. b) místních národních výborů ostatních obcí, okresní národní výbor;
   2. c) jež vydala správní bytová komise jménem
      1. aa) zemského národního výboru, ministerstvo sociální péče;
      2. bb) okresního národního výboru, zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče).

      Z rozhodnutí pověřenectva sociální péče, jež vydaly jeho jménem správní bytové komise, není opravného prostředku.

1. 196. Lhůta 3 týdnů, ve které musí odvolací orgán o odvolání rozhodnouti, počíná dnem, kdy mu došly od místního národního výboru spisy, týkající se projednávané věci.

   Odvolání nutno vyřizovati se zvláštním urychlením tak, aby bylo o nich rozhodnuto ve lhůtě 3 týdnů. Tato lhůta je zachována, bylo-li v ní rozhodnutí o odvolání příslušným orgánem odvolací stolice alespoň schváleno (usneseno — aprobováno), třebas toto rozhodnutí bylo straně doručeno až po jejím uplynutí. Nebude-li v této lhůtě v tomto smyslu rozhodnuto, má se za to, že odvolání bylo zamítnuto.

   Spisy, týkající se projednávané věci, musí odvolací orgán vrátiti místnímu národnímu výboru do 3 dnů od rozhodnutí nebo, jestliže o odvolání nerozhodl ve lhůtě 3 týdnů, do 3 dnů po jejím uplynutí.

Výkon rozhodnutí.

1. 197. Vykonatelná jsou rozhodnutí,
   1. a) proti nimž není připuštěno odvolání proto,
      1. aa) že je strana nepodala nebo že je podala opožděně, nebo
      2. bb) že odvolací orgán ve lhůtě 3 týdnů, stanovené v § 29, odst. 2 zákona, buď odvolání zamítl nebo o něm nerozhodl, nebo
   1. b) u nichž nebyl odvolání přiznán odkladný účinek.

   Bylo-li z rozhodnutí místního národního výboru podáno včas odvolání, jemuž byl přiznán odkladný účinek, přistoupí místní národní výbor k výkonu rozhodnutí nebo k podání návrhu na jeho výkon politickou exekucí zpravidla po vrácení spisů odvolacím orgánem (viz č. 196), z nichž je zřejmo, že odvolací orgán ve 3 týdenní lhůtě, stanovené v § 29, odst. 2 zákona, odvolání zamítl nebo o něm nerozhodl. Před vrácením spisů po uplynutí této lhůty může tak učiniti jen tehdy, zjistil-li si předem nepochybně a spolehlivě, že odvolací orgán odvolání zamítl nebo o něm nerozhodl.

1. 198. Prohlášením smlouvy o užívání bytu za zrušenou se ruší též smlouva o užívání části bytu, sjednaná s jeho uživatelem. Je proto nutno, aby místní národní výbor, prohlašuje smlouvu o užívání bytu za zrušenou, vyrozuměl zároveň o této skutečnosti všechny uživatele částí bytu. Při tom dlužno je upozorniti, že budou povinni platiti za užívání částí bytu, jež obývají, přikázanému nájemníku náhradu ve výši dosavadního podnájemného (nájemného) nebo, neplatilo-li se dosud, ve výši, kterou určí okresní národní výbor. Provésti rozhodnutí, jímž byla smlouva o užívání bytu prohlášena za zrušenou, lze proti uživateli části bytu teprve tehdy, až mu místní národní výbor opatří náhradní místnost (§ 27, odst. 3 zák.), o níž platí přiměřeně ustanovení č. 117, písm. b) až d) a č. 118 a 119.
2. 199. Dalším užíváním bytu jejím dosavadním uživatelem se nezakládá právní poměr mezi ním a přikázaným nájemníkem ani vlastníkem domu.
3. 200. Zvláštními předpisy, určujícími lhůty pro placení nájemného, se rozumějí
   1. a) v zemi České všeobecný výpovědní a stěhovací řád (vyhláška ze dne 8. května 1934, č. 119 Sb., ve znění vyhlášky ze dne 22. března 1937, č. 47 Sb., a vyhlášky ze dne 25. září 1943, č. 261 Sb.), podle něhož nájemné (podnájemné) musí býti zaplaceno do 19. hodiny
      1. aa) 5. dne každého kalendářního čtvrtletí, nesmluvily-li strany jinak (§§ 1 a 4);
      2. bb) 3. dne každého měsíce, vyhradil-li si nájemník i bez dohody s pronajimatelem měsíční placení nájemného [§§ 1 a 8 a)];
   1. b) na Slovensku všeobecný výpovědní a stěhovací řád (vyhláška ze dne 20. prosince 1937, č. 280 Sb.), podle něhož nájemné (podnájemné) musí býti zaplaceno do 17. hodiny 5. dne každého kalendářního čtvrtletí, nesmluvily-li strany jinak (§§ 1 a 4).

   V zemi Moravskoslezské platí o placení nájemného (podnájemného) místní zvyklosti, nesmluvily-li strany jinak.

Tresty.

1. 201. Trestání přestupků přísluší okresním národním výborům, jimž místní národní výbory mají hlásiti jednání a opomenutí, příčící se ustanovením zákona (č. 138/1948 Sb.).

   Trestání přestupků má býti přísné, avšak spravedlivé. Dlužno proto přihlížeti při posuzování skutkové podstaty přestupku též k možnostem pachatelova subjektivního vědomí spáchaného činu a při výměře trestu k jeho hospodářským a sociálním poměrům.

1. 202. Z trestního nálezu lze se odvolati
   1. a) v zemích České a Moravskoslezské k zemskému národnímu výboru, jehož rozhodnutí je konečné;
   2. b) na Slovensku k pověřenectvu sociální péče, jehož rozhodnutí je konečné.

1. 203. Odvolací lhůta činí
   1. a) v zemích České a Moravskoslezské 3 dny (§ 3 nařízení ze dne 3. dubna 1855, č. 61 ř. z.);
   2. b) na Slovensku 15 dnů (§ 21 zák. čl. XX/1901).

Státní domy.

1. 204. U státních domů zákon rozlišuje
   1. a) domy státu [§ 6, odst. 2 a § 33, odst. 1, č. 2, písm. a) zák.] a
   2. b) domy podniků státem spravovaných [§ 10, odst. 2 a § 33, odst. 1, č. 1, písm. a) zák.].

1. 205. Domy státu se rozumějí domy, jejichž vlastníkem je stát a jejichž správa není svěřena státním podnikům. Pod pojem domů státu ani podniků státem spravovaných nenáleží však domy konfiskované dekretem č. 12/1945 Sb. (na Slovensku podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR — vyhl. č. 1/1948 Sb. n. SNR) nebo dekretem č. 108/1945 Sb., pokud jich stát nebo státní podnik nepoužije pro své účely pro ubytování státních zaměstnanců (vojenských osob).
2. 206. Podniky státem spravovanými jsou míněny státní závody, ústavy a zařízení, jež převahou nemají plniti správní úkoly a byly prohlášeny za podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření (státní podniky); vyjmenovány jsou ve vládním nařízení ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb., kterým se provádí zákon o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, ve znění vládních nařízení ze dne 20. ledna 1928, č. 11 Sb., ze dne 24. května 1928, č. 76 Sb., ze dne 18. prosince 1929, č. 183 Sb., ze dne 11. prosince 1930, č. 179 Sb., ze dne 17. května 1934, č. 97 Sb., ze dne 11. ledna 1944, č. 26 Sb., ze dne 8. ledna 1946, č. 10 Sb., ze dne 28. května 1946, č. 133 Sb., ze dne 28. června 1946, č. 159 Sb., ze dne 5. března 1948, č. 25 Sb., a ze dne 13. dubna 1948, č. 72 Sb.

   Pro obor působnosti zákona mají z těchto podniků význam zejména

   1. a) Státní báňské a hutnické závody (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);
   2. b) Státní lesy a statky (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař č. 133/1946 Sb. a č. 25/1948 Sb.);
   3. c) Státní lázně (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);
   4. d) Státní tiskárny (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař.. č. 133/1946 Sb.):
   5. e) Tabáková režie (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);
   6. f) Československé státní dráhy (vl. nař. č. 206/1924 Sb.);
   7. g) Československá pošta (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař. č. 179/1930 Sb.);
   8. h) Československý státní film (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař. č. 72/1948 Sb.);
   9. ch) Československé aerolinie (vl. nař. č. 206/1924 Sb. ve znění vl. nař. č. 159/1946 Sb.).

1. 207. Pod pojem podniků státem spravovaných nenáleží znárodněné ani národní podniky.

Vlastník domu.

1. 208. Poživatelem domu je osoba, která má věcné právo, aby cizího domu užívala beze všeho omezení (§ 509 obč. zák.), t. j. aby v něm buď sama bydlela nebo jej zcela nebo zčásti pronajala.
2. 209. Právo vlastníka domu nastěhovati se podle § 7 zákona do bytu v domě přiděleném mu do vlastnictví nepřísluší jeho zákonnému zástupci ani zmocněnci.

Uživatel bytu nebo jeho části.

1. 210. Uživatelem bytu podle zákona se rozumí
   1. a) nájemník;
   2. b) osoba, oprávněná užívati bytu na podkladě
      1. aa) jiného smluvního poměru s vlastníkem domu než z důvodu nájemní smlouvy, jako na př. zaměstnanec se služebním bytem nebo osoba, jíž bylo užívání bytu přenecháno výprosou (§ 974 obč. zák.), a pod., nebo
      2. bb) z důvodu věcného práva, jako na př. vlastník (poživatel) domu, pokud užívají bytu ve svém domě, nebo osoba oprávněná ze služebnosti bytu (§ 521 obč. zák.) a pod.

1. 211. Uživatelem (celého) bytu ve smyslu zákona není jeho podnájemník ani jiná osoba, oprávněná ho užívati na podkladě jiného smluvního poměru sjednaného s jeho uživatelem.
2. 212. Uživatelem části bytu (na rozdíl celého bytu) se rozumí
   1. a) podnájemník;
   2. b) osoba, oprávněná užívati části bytu na podkladě jiného smluvního poměru s uživatelem bytu než z důvodu podnájemní smlouvy, jako na př. nájemník, jemuž pronajal část svého bytu vlastník (poživatel) domu nebo jiný uživatel bytu než nájemník, a pod.

Příslušníci rodiny.

1. 213. Příslušníky rodiny uživatele bytu podle zákona jsou toliko jeho
   1. a) manžel (manželka) nebo druh (družka);
   2. b) příbuzní v přímé řadě, t. j.
      1. aa) vlastní otec, matka, děd, bába, praděd a prabába;
      2. bb) vlastní (osvojené) děti (schovanci), vnuci a pravnuci;
   1. c) sourozenci, t. j. vlastní bratři a sestry.

1. 214. Druhem (družkou) se rozumí osoba, která žije s uživatelem bytu ve společné domácnosti a je otcem (matkou) jeho dítěte nebo která jinak žije s ním ve společné domácnosti nepřetržitě aspoň 3 leta.

Výjimky z účinnosti zákona.

Domy státních podniků a Státního bytového fondu a objekty sloužící účelům soudní a vězeňské správy nebo vojenským účelům nebo účelům SNB.

1. 215. Státní bytový fond, zřízený zákonem ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb., o Státním bytovém fondu, je samostatnou právnickou osobou; správa jeho jmění přísluší ministerstvu sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.
2. 216. Objekty, sloužícími účelům soudní a vězeňské správy nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti, se rozumějí domy, byty a místnosti, jichž se užívá pro tyto účely, a to nejen je-li vlastníkem těchto objektů stát, nýbrž i tehdy, užívá-li se jich na podkladě smluvního poměru, jako na př. nájmu, a pod., nebo podle zvláštních předpisů.

Nové stavby.

1. 217. Výjimka, týkající se bytů, pro něž bylo nebo bude dáno povolení k obývání po 9. srpnu 1946, se vztahnuje pouze na byty,
   1. a) které vystavěl zaměstnavatel buď přímo nebo prostřednictvím obecně prospěšného bytového sdružení pro své zaměstnance, nebo
   2. b) které fysická osoba určila pro sebe
      1. aa) v domě, jejž sama vystavěla, nebo
      2. bb) v rodinném domku, jejž pro ní vystavělo obecně prospěšné bytové sdružení.

1. 218. Obecně prospěšnými bytovými sdruženími se rozumějí sdružení (družstva, spolky, akc. společnosti nebo společnosti s o. r.),
   1. a) která byla podle čl. 30 stanov Státního bytového fondu, uveřejněných vyhláškou č. 28/1912 ř. z., uznána za obecně prospěšná ve smyslu § 12 zákona č. 242/1910 ř. z. a
   2. b) jejichž účelová činnost je podle jejich stanov (společenské smlouvy) i ve skutečnosti omezena výlučně na zaměstnance určitého podniku (závodu) nebo oboru veřejné správy a pod.

1. 219. Rovněž u všech těchto bytů platí zásada, že jich smějí užívati toliko osoby, u nichž jsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona, a že byt nesmí býti nadměrný. Místní národní výbor může proto
   1. a) prohlásiti smlouvu o jejich užívání za zrušenou
      1. aa) bylo-li při revisi řádně zjištěno, že uživatelem bytu je osoba, u níž nejsou splněny podmínky § 4, odst. 1 zákona (§ 22, odst. 3 zák.),
      2. bb) jsou-li nadměrné (§ 16 zák.), po případě
   1. b) uložiti uživateli nadměrného bytu, aby dal nadpočetné místnosti v užívání nebo, nesplní-li tuto povinnost, přikázati mu podnájemníky (§ 18 zák.).

   Práva uvedeného pod písm. a) nemůže místní národní výbor použíti u bytů v rodinných domcích, jichž užívají vlastníci těchto domků (§ 33, odst. 1, č. 5 zák.). V žádném případě nepřísluší mu právo přikázati nájemníky pro byty takto uvolněné (§ 33, odst. 1, č. 1 zák.).

Byty členů oficiálních a polooficiálních zahraničních missí.

1. 220. Vznikne-li pochybnost o tom, zdali některá osoba má býti uznána za člena oficiální nebo polooficiální zahraniční misse ve smyslu zákona, vyžádá si místní národní výbor rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí, které je pro něj závazné.

   Za členy oficiálních nebo polooficiálních zahraničních missí ve smyslu zákona se zpravidla nepovažují českoslovenští státní občané, zaměstnaní u takových missí.

Ubytovací podniky.

1. 221. Výjimka se týká
   1. a) hostinských pokojů v hotelích a jiných ubytovacích podnicích, provozovaných na podkladě živnostenského oprávnění, pokud nejsou pronajímány výlučně trvalým nájemníkům,
   2. b) jiných místností a bytů v těchto podnicích, které jsou určeny pro ubytování osob v podniku činných.

1. 222. Za trvalé nájemníky se považují osoby, jejichž ubytování v témže podniku trvá déle než dva měsíce [§ 9 vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 233 Sb., o hlášení pobytu (řád hlášení)].

Domovnické byty.

1. 223. Domovnickými byty se rozumějí byty, jejichž užívání obdrží za konání domovnických prací osoby, jímž vlastník domu svěřil, aby měly dohled na dům, udržovaly v něm čistotu a pořádek a obstarávaly jinaké práce, týkající se správy domu.
2. 224. Zdali je u určitého bytu splněna tato podmínka, nutno posuzovati případ od případu. Při zkoumání této povahy bytu může jako směrnice sloužiti ustanovení zákona o pracovním poměru domovnickém, podle něhož má domovník nárok na vhodný, světlý a k řádnému užívání způsobilý byt, pokud možno o dvou místnostech (kuchyni a pokoji).
3. 225. Ustanovení č. 219 se vztahuje přiměřeně i na tyto byty.

Zaměstnanecké byty.

1. 226. Výjimka se týká toliko bytů, určených pro ubytování zaměstnanců výrobních závodů, t. j. provozních částí podniků, v nichž pomocí strojové nebo ruční práce se vyrábějí hospodářské statky. Na rozsahu podniků nezáleží, takže sem patří jak velké podniky průmyslové, tak drobné podniky živnostníků, zemědělců a pod.
2. 227. Pokud jde o byty samé, rozlišuje při tom zákon byty,
   1. a) jež zaměstnavatel vystavěl pro ubytování zaměstnanců výrobního závodu a které tvoří s provozními budovami tohoto závodu s místního hlediska jeden celek, jako na př. byty vrátných, správců a pod., zřízené v prostoru provozních budov, nebo kolonie rodinných domků, související přímo s provozními budovami a pod., a to bez ohledu, o jaký podnik jde;
   2. b) které zaměstnavatel vystavěl nebo získal jiným způsobem, jako na př. koupí domu a pod., pro ubytování zaměstnanců výrobního závodu, a to bez ohledu na jejich místní polohu, avšak jen, jde-li o podnik, určený okresním národním výborem v dohodě s okresním úřadem ochrany práce po slyšení zájmových hospodářských organisací.

1. 228. Podmínkou vynětí zaměstnaneckých bytů je, že vlastník domu (zaměstnavatel) je dává v užívání státně spolehlivým zaměstnancům podniku, pokud ovšem jsou přímo činně účastni na provozu výrobního závodu, a byty se nestanou nadměrnými.
2. 229. Ustanovení č. 219 se vztahuje přiměřeně i na tyto byty.

Živnostenské a zemědělské byty.

1. 230. Mimo případy stanovená v § 33, odst. 1, č. 1 zákona nemá býti pokud možno používáno přikazovacího práva u bytů,
   1. a) které tvoří stavební celek s obchodními nebo živnostenskými místnostmi, jako dílnami, krámy a pod., a bývají obvykle společně s nimi pronajímány;
   2. b) které z provozních důvodů bývají zpravidla propachtovány společně se zemědělskými nebo lesními pozemky.

Podnájem nadpočetných místností v úředních a provozních budovách.

1. 231. Výjimka, týkající se práva místních národních výborů uložiti uživateli nadměrného bytu, aby dal nadpočetné místnosti v užívání, nebo přikázati pro ně podnájemníky, platí především pro nadměrné byty v úředních a provozních budovách, kde důležitý veřejný zájem nepřipouští, aby do budovy byl dovolen svobodný přístup i osobám, které v ní nejsou zaměstnány. Tak tomu je zejména u bytů v objektech, které slouží účelům soudní a vězeňské správy nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti, v železničních nebo poštovních budovách, v některých továrních budovách a pod.

Rodinné domky.

1. 232. Rodinným domkem ve smyslu zákona se rozumí dům o jednom nebo dvou bytech, po případě dům o třech bytech, je-li třetí byt zřízen v prostoře získané využitím přirozeného svahu staveniště. Byla-li na stavbu udělena podpora podle některého ze zákonů o stavebním ruchu, považuje se za rodinný domek bez ohledu na počet bytů dům, který byl při jejím konečném vyměření posuzován jako takový, nebyl-li ovšem počet bytů v něm dodatečně rozmnožen, třebas se tak stalo se svolením úřadu oprávněného k tomu podle předpisů o podpoře stavebního ruchu.
2. 233. Výjimka § 33, odst. 1, č. 5 zákona nebrání, aby místní národní výbor uložil podle § 27, odst. 1 zákona vlastníku rodinného domku, aby vyklidil byt, jehož užívá ve svém domku, jde-li o důvody uvedené v § 3, § 10, odst. 1, § 11, odst. 1, § 13, odst. 3, § 20, odst. 2 nebo § 22, odst. 2 zákona.

Další výjimky.

1. 234. Další výjimky z působnosti zákona možno povoliti jen zcela výjimečně a toliko tam, kde toho vyžaduje veřejný zájem. Při tom má býti hleděno vždy k tomu, aby u bytů takto vyňatých zůstala i nadále vyhrazena místním národním výborům možnost postupovati podle ustanovení §§ 16 až 18 a §§ 21 a 22 zákona, ovšem s omezením podle § 33, odst. 1, č. 5 zákona.
2. 235. Výjimky lze povoliti zejména
   1. a) pro byty a místnosti v budovách, sloužících sociálním a sociálně zdravotním účelům, jako na př. v chudobincích, chorobincích a pod., nebo účelům léčebným nebo zdravotním, jako na př. v nemocnicích, sanatoriích, ozdravovnách, zotavovnách a pod.;
   2. b) pro byty a místnosti, určené pro duchovní církví a náboženských společností nebo pro potřeby veřejné duchovní správy, jakož i pro místnosti klášterů, uzavřené vnitřní klausurou, v rozsahu nezbytně potřebném;
   3. c) pro byty a místnosti, pronajímané (dávané v podnájem) v lázeňských místech, uvedených ve vyhlášce ze dne 5. ledna 1928, č. 10 Sb., kterou se vyhlašuje seznam léčebných míst lázeňských, zpravidla se léčícím lázeňským hostům;
   4. d) pro byty a místnosti v budovách, sloužících veřejnému školství;
   5. e) pro byty, pro něž bylo nebo bude dáno povolení k obývání po 9. srpnu 1946 a jejichž stavebníkem je obecně prospěšné stavební sdružení, byly-li vystavěny podle státního hospodářského plánu a
      1. aa) jsou-li pronajímány v pořadí stanoveném pod č. 58 osobám, u kterých jsou splněny též ostatní podmínky § 4, odst. 1, č. 1 zákona a které přispěly příslušnou částkou, poskytnutou buď v hotovosti nebo v hodnotě prací, vykonaných na stavbě, sdružení k úhradě stavebního nákladu domu, a
      2. bb) nestanou-li se nadměrnými.

Zvláštní ustanovení.

Rozhodnutí a opatření akčních a národních výborů.

1. 236. Právo místních národních výborů přezkoumati rozhodnutí nebo opatření akčních nebo národních výborů zahrnuje též právo tato rozhodnutí a opatření změniti, po případě i zrušiti.
2. 237. Rozhodnutí nebo opatření mohou býti změněna nebo zrušena zejména tenkráte,
   1. a) jsou-li v rozporu s ustanoveními zákona, nebo
   2. b) znamenala-li by pro sociálně slabou osobu nenahraditelnou zdravotní nebo hospodářskou újmu, kdyby zůstala v platnosti.

Exekuce nuceným vyklizením bytů.

1. 238. Účelem ustanovení § 37 zákona je zabrániti tomu, aby nedošlo k nucenému vyklizení bytu soudem dříve, než místní národní výbor opatří povinné straně náhradní byt.

   Ježto soud nepovolí exekuci nuceným vyklizením, dokud mu vymáhající strana nepředloží potvrzení místního národního výboru, že je zajištěn náhradní byt pro povinnou stranu, nutno těmto případům věnovati zvýšenou pozornost.

1. 239. Při nuceném vyklizení soudem jde nejen o byty, jichž užívají jejich uživatelé na podkladě nájemní smlouvy, nýbrž i o byty, jichž se užívá ve spojitosti s pracovním poměrem, zejména o byty umístěné v prostorách podniku nebo veřejného ústavu a potřebné k provozním účelům, jako na př. o byty vrátných, deputátníků a pod., nebo o domovnické byty. Poněvadž zánikem pracovního poměru pozbývá zaměstnanec nároku na užívání takového bytu, který musí býti uvolněn pro jeho nástupce v zaměstnání, je nutno, aby potvrzení podle § 37 zákona byla vydávána s urychlením.