Vyhláška Ústřední národní pojišťovny, kterou se vydává léčebný řád.

Čl. 3.

Zajištění mimoústavního ošetřování v nemoci.

(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) poskytují v případě nemoci (čl. 2) potřebné ošetřování lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby, se kterými pojišťovna uzavřela smlouvu o poskytování tohoto ošetřování.

(2) Pojišťovna vyvěsí ve svých veřejně přístupných místnostech seznam smluvních lékařů (po případě ostatních smluvních osob zdravotnické služby) s označením jejich oboru, obvodu působnosti, přesné adresy a doby ordinace a zařídí, aby tento seznam byl vyvěšen i místními národními výbory na veřejně přístupných místech. Tento seznam vydá pojišťovna na požádání také zaměstnavatelům, aby jej vyvěsili ve svých závodech.

(3) V rámci ošetřování podle odstavce 1 může pojišťovna poskytovati pojištěncům (rodinným příslušníkům) též ošetřovatelskou službu v rodinách. Výkonem této služby může pojišťovna podle směrnic k tomu vydaných pověřiti sociálně-zdravotní instituce, po případě může ji prováděti a organisovati sama.

Čl. 4.

Všeobecná ustanovení.

(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) je oprávněn svobodně si zvolit ošetřujícího lékaře ze smluvních lékařů podle čl. 3 (v ambulatoriu i mimo ambulatorium) za podmínek organisované svobodné volby, které jsou dále uvedeny.

(2) Pojištěnec (rodinný příslušník) nemůže během téhož kalendářního čtvrtletí měnit ošetřujícího lékaře (jeho zástupce), kterého si zvolil a který jej převzal do ošetřování, kromě případů uvedených v odstavci 3 (§ 55 odst. 2 zákona).

(3) Změna ošetřujícího lékaře je přípustná:

1. 1. bez souhlasu pojišťovny:
   1. a) při první pomoci (čl. 10 odst. 5);
   2. b) při změně bydliště (pobytu), po případě pracoviště (místa školení) osoby, která se u lékaře ve svém bydlišti, po případě pracovišti (místě školení) v témže čtvrtletí již léčila, do jiného obvodu (čl. 5 odst. 1);
   3. c) je-li pojištěnec (rodinný příslušník) ambulantně léčen v místě svého pracoviště (školení) a vyžaduje-li stav jeho nemoci, aby byl ošetřován v místě svého bydliště (pobytu), ležícím v jiném obvodu nebo naopak;
   4. d) přenese-li lékař působiště do jiného obvodu;
   5. e) přestane-li lékař býti smluvním lékařem pojišťovny;
   6. f) přeruší-li lékař dočasně výkon služby pro pojišťovnu, na př. pro nemoc, dovolenou a pod. a není-li za něho určen zástupce;
   7. g) odmítne-li lékař pojištěnce (rodinného příslušníka) nadále ošetřovati (čl. 12 odst. 3);

1. 2. se souhlasem pojišťovny:

   v jiných odůvodněných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 3 č. 1 na návrh nemocného nebo lékaře.

   Při změně lékaře uvědomí pojištěnec (rodinný příslušník) nového lékaře o dosavadním léčení.

(4) Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací a vrcholnými zájmovými organisacemi může, ukáže-li se toho potřeba, upraviti organisaci lékařské služby a svobodné volby též jiným způsobem, a to po případě jen v obvodech některých okresních národních pojišťoven.

(5) Směrnice podle § 55 odst. 7 zákona upraví svobodnou volbu lékaře pro zaměstnance pracující v závodech, ve kterých je ustanoven závodní lékař.

Čl. 5.

Svobodná volba praktických lékařů.

(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, působících v příslušném státním zdravotním obvodě. Příslušnost obvodu je dána bydlištěm (pracovištěm) pojištěnce, po případě bydlištěm (místem školení) rodinného příslušníka. Místo státních zdravotních obvodů může pojišťovna po dohodě s jednotnou odborovou organisací stanovit obvody jinak, ukáže-li se toho potřeba.

(2) Jestliže pojištěnec (rodinný příslušník) bydlí nebo pracuje (školí se) v okrajových obcích obvodu podle odstavce 1, může si zvoliti ošetření lékařem ze sousedního obvodu, je-li bližší nebo dopravně snáze dosažitelný.

(3) V městech, v nichž pojišťovna vytvoří pro svobodnou volbu několik obvodů (částí města — dále jen „obvodů“), může si pojištěnec (rodinný příslušník) zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, kteří působí v příslušném obvodu; příslušnost obvodu se řídí obdobně podle odstavce 1 věty druhé. V ostatních městech, v nichž je usazeno více smluvních lékařů a v nichž nebyly vytvořeny obvody podle předchozí věty, může si pojištěnec (rodinný příslušník) zvoliti kteréhokoliv ze smluvních lékařů, jsou-li dány předpoklady příslušnosti pro léčení ve městě, obdobně podle odstavce 1 věty druhé. Ustanovení odstavce 2 platí i zde.

(4) Pojišťovna po projednání s jednotnou odborovou organisací stanoví ve vyhlášce, obsahující seznam smluvních lékařů (čl. 3 odst. 2):

1. a) ve kterých okrajových obcích si mohou pojištěnci (rodinní příslušníci) zvoliti lékaře ze sousedního obvodu;
2. b) jakým způsobem je provedeno rozdělení velkých měst na obvody (části) pro svobodnou volbu lékaře;
3. c) jakým způsobem je organisována lékařská služba, zejména návštěvní, v místech, kde je více lékařů, a v obcích k nim přilehlých.

(5) V době, po kterou působí lékařská služba noční, nedělní a sváteční, poskytuje ošetření lékař této služby podle předpisů pro ni vydaných.

Čl. 6.

Svobodná volba odborných lékařů.

(1) Pojištěnec (rodinný příslušník) může si v mezích svého práva na ošetřování (vyšetřování) odborným lékařem zvoliti svobodně kteréhokoliv smluvního odborného lékaře pojišťovny bez ohledu na to, koná-li službu pro pojišťovnu v ambulatoriu nebo ve své ordinaci; ustanovení čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 3 není tím dotčeno. Zvolený lékař je pak zásadně povinen konati u nemocného podle potřeby i návštěvy, vyžaduje-li případ odborného léčení.

(2) Je-li bydliště nemocného tak vzdáleno, že by lékaři nebylo možno pro nadměrnou ztrátu času konati případné návštěvy, upozorní lékař nemocného, že je záhodno, aby si zvolil bližšího lékaře, který by mohl zajistiti vykonávání případných návštěv. Zvolí-li si pojištěnec přesto vzdálenějšího lékaře, nemá lékař povinnost vykonati případnou návštěvu. Je-li odborná služba zajištěna jednak odbornými lékaři ambulatoria, jednak smluvními odbornými lékaři, působícími ve vlastních ordinacích, může pojišťovna omeziti návštěvní službu jen na lékaře působící ve vlastních ordinacích.

(3) Nezvolil-li pojištěnec (rodinný příslušník) smluvního odborného lékaře, který je nejblíže jeho bydlišti (pobytu), uhradí pojištěnec vzdálenějšímu odbornému lékaři za každou návštěvu rozdíl mezi vzdálenostními poplatky účtovanými zvoleným lékařem a částkou, kterou by byl oprávněn účtovati lékař nejbližší.

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí v případech první pomoci (čl. 10 odst. 5).

(5) Předpisy o tom, ke kterým odborným lékařům má pojištěnec (rodinný příslušník) přímý přístup bez zprostředkování praktického lékaře a ke kterým odborným lékařům je přístup jen na základě poukázky, vystavené praktickým lékařem nebo pojišťovnou, jsou obsaženy v čl. 9.

Čl. 7.

Všeobecná ustanovení.

(1) Nárok na ošetřování v nemoci uplatňuje nemocný poukázkou k lékaři, vystavenou na předepsaném tiskopise. Poukázku k lékaři odevzdá nemocný lékaři při první ordinaci (návštěvě).

(2) Poukázka k praktickému lékaři smí býti požadována a zpravidla vydána pro jednu osobu (pojištěnce, rodinného příslušníka) na jedno kalendářní čtvrtletí jen jednou.

(3) Totéž platí o vystavování poukázek k odbornému lékaři jednoho a téhož oboru. Potřebuje-li pojištěnec (rodinný příslušník) ošetřeni od odborných lékařů více různých oborů, lze vydati v témže kalendářním čtvrtletí více poukázek k odbornému lékaři. Obor, pro který se poukázka k odbornému lékaři požaduje, se přitom neuvádí a pojištěnec (rodinný příslušník) odpovídá sám za zachovávání předchozích ustanovení.

(4) Onemocní-li pojištěnec (rodinný příslušník) znovu v tomtéž kalendářním čtvrtletí, poskytuje ošetření lékař, jemuž byla poukázka již dříve odevzdána, a to na základě této poukázky.

(5) Další poukázka během téhož čtvrtletí může býti vyžádána a vydána pouze v těch případech, kdy je přípustná změna ošetřujícího lékaře podle čl. 4 odst. 3. V tom případě poznamená vystavovatel na nové poukázce „změna lékaře“.

(6) Pojištěnec (rodinný příslušník) je povinen při vystavování poukázky uvésti všechny údaje nutné k úplnému a přesnému vyplnění poukazu a odpovídá za správnost těchto údajů; po obdržení poukázky je povinen se přesvědčiti o tom, zda byla správně vyplněna. Pojištěnec (rodinný příslušník) je též povinen podle obecných předpisů nahraditi škodu, která by vznikla neoprávněným vyžádáním poukázky, pokud není dána povinnost k náhradě podle odstavce 7.

(7) Vystavovatel poukázky je povinen úplně a správně uvésti všechny údaje předepsané na tiskopise poukázky. O povinnosti náhrady škody platí obecné předpisy.

(8) Vystavovatelé poukázek jsou povinni vésti záznamy o poukázkách vydaných pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům s vyznačením dne vydání a poznámkou, zda šlo o poukázku k lékaři praktickému nebo odbornému (bez udání oboru). Opětovné vydání poukázky během téhož čtvrtletí je třeba v záznamu odůvodniti. O době uschování a předkládání těchto záznamů platí obdobně předpisy o mzdových záznamech (§ 21 odst. 1 zákona) s tím rozdílem, že záznamy se uschovávají pouze po dobu jednoho roku včetně čtvrtletí, v němž byla poukázka vydána. V odůvodněných případech může býti způsob vedení těchto záznamů upraven jinak, nebo může býti zaměstnavatel pojišťovnou této povinnosti zproštěn.

(9) Onemocní-li pojištěnec mimo obvod mateřské pojišťovny (čl. 72), uplatní nárok na ošetření v nemoci podle čl. 73.

(10) Poukázka platí jen pro osobu, které byla vystavena, a to do konce kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla vydána, není-li na poukázce jinak určeno.

(11) Jakékoliv zneužití poukázky, její padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároků na ošetření lze stihati jako správní přestupek. Zjevně závadné poukázky může lékař odmítnouti.

(12) Nemá-li nemocný poukázku, upozorní lékaře, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem). Lékař je povinen poskytnouti ošetření i v tomto případě, stejně jako osobám, o nichž mu i bez upozornění je, nebo alespoň může být známo, že jsou pojištěnci (rodinnými příslušníky). V těchto případech je lékař oprávněn požadovati zálohu do výše sazeb platných pro osoby nepojištěné; bude-li poukázka předložena dodatečně do 21 dnů, zálohu vrátí.

(13) V případech, uvedených v předchozím odstavci, předepíše lékař případné léky na účet nemocného a předpis označí vhodným způsobem (na př. „první pomoc“, „na zálohu“). O vydání léků v těchto případech platí ustanovení čl. 22 odst. 4.

(14) Vyžaduje-li zaměstnavatel potvrzení o provedeném ošetření je pojištěnec povinen předložit lékaři předepsaný tiskopis vyplněný zaměstnavatelem; lékař je povinen doplniti tiskopis požadovanými údaji a potvrdit.

Čl. 8.

Vydávání poukázek k praktickému lékaři.

(1) Poukázku k praktickému lékaři vydává zaměstnaným pojištěncům (jejich rodinným příslušníkům) jejich zaměstnavatel. V době, kdy po skončení pracovního poměru trvají nároky z pojištění (§ 52 zákona), vydává poukázku pojišťovna.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro domácké dělníky (jejich rodinné příslušníky), dosáhl-li domácký dělník v měsíci, v němž onemocněl, alespoň nejnižší čisté pracovní odměny, stanovené směrnicemi o pojištění domáckých dělníků, nebo byl-li povinně pojištěn v předcházejícím měsíci. Dosáhl-li domácký dělník nejnižší čistou pracovní odměnu teprve součtem pracovních odměn od více zaměstnavatelů, vydává poukázku pojišťovna. V době, kdy domácký dělník již nepodléhá pojištění, v níž však trvají jeho nároky, vydává poukázku rovněž pojišťovna.

(3) Osobám, střídavě zaměstnaným u různých zaměstnavatelů a jejich rodinným příslušníkům vydává poukázku pouze pojišťovna.

(4) Osobám vypomáhajícím při sezonních pracích v zemědělství nebo lesnictví a jejich rodinným příslušníkům vydá zaměstnavatel místo poukázky potvrzení o zaměstnání na předepsaném tiskopise; toto potvrzení nahrazuje řádnou poukázku k lékaři.

(5) Osoby samostatně výdělečně činné vystavují, pokud trvá pojištěná výdělečná činnost:

1. a) poukázky pro pojištěnce: pro sebe a spolupracující členy své rodiny;
2. b) poukázky pro rodinné příslušníky: pro ostatní rodinné příslušníky, jejichž nároky se odvozují z pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny.

O vystavování poukázek po skončení pojištěné výdělečné činnosti platí ustanovení odstavce 1 věty druhé přiměřeně.

(6) Důchodcům (jejich rodinným příslušníkům), pokud nemají nárok jako osoby uvedené v odstavci 1 nebo 2, vystavuje poukázky pojišťovna, v jejímž obvodu mají své bydliště, po případě na její zmocnění příslušný místní národní výbor. Při tom důchodce předloží výměr o přiznání důchodu a průkaz totožnosti a podepíše prohlášení, že důchod dosud pobírá; jinak platí ustanovení čl. 42 odst. 4.

(7) Nezaměstnaným a jejich rodinným příslušníkům vydává poukázku příslušný referát práce a sociální péče okresního národního výboru.

(8) Osobám, dobrovolně pokračujícím v nemocenském pojištění podle § 147 zákona (jejich rodinným příslušníkům) a osobám dobrovolně pojištěným podle § 149 zákona, vydává poukázky pojišťovna příslušná podle místa jejich bydliště.

Čl. 9.

Vydávání poukázek k odbornému lékaři.

(1) Poukázky k odborným lékařům, s výjimkou lékařů oborů uvedených v odstavci 2, vydává ošetřující lékař, po případě pojišťovna.

(2) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají s poukázkou vydanou podle čl. 8 přímý přístup bez zprostředkování ošetřujícího lékaře:

1. a) k odbornému lékaři dětskému (pro děti do ukončeného 8. roku věku),
2. b) k odbornému lékaři pro choroby ženské a porodnictví,
3. c) k odbornému lékaři očnímu,
4. d) k odbornému lékaři pro choroby kožní a pohlavní,
5. e) k odbornému zubnímu lékaři (po případě k praktickému lékaři, provádějícímu výkony zubní, dále k zubnímu technikovi s výjimkou péče orthodontické.

O vydávání těchto poukázek platí obdobně ustanovení čl. 8. Vystavují je tedy přímo zaměstnavatelé, po případě osoby samostatně výdělečně činné, místní národní výbory a pojišťovny.

Čl. 10.

Ošetřování praktickým lékařem.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) ošetřování (vyšetření) prostřednictvím příslušných smluvních praktických lékařů. Smluvní praktičtí lékaři poskytují toto ošetření:

1. a) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,
2. b) v ambulatoriu pojišťovny,
3. c) v závodních ambulatoriích,
4. d) při návštěvách u nemocného (čl. 13 odst. 2),

(2) Poskytl-li první pomoc lékař, který není ve smluvním poměru k pojišťovně (nesmluvní lékař), má nárok na náhradu do výše sazeb pro smluvní lékaře; uhradil-li ji přímo pojištěnec (rodinný příslušník), poskytne mu pojišťovna náhradu podle § 55 odst. 5 zákona.

(3) Náklady ošetření nesmluvním lékařem, mimo případ první pomoci, pojišťovna nehradí, pokud k tomu předem nedala písemný souhlas.

(4) Za ošetření nesmluvním lékařem se pokládá též, vyžádal-li si nemocný ošetření smluvním lékařem, kterého není oprávněn svobodně si zvolit ve smyslu ustanovení čl. 4 až 6. Ustanovení čl. 73 není tím dotčeno.

(5) První pomocí se rozumí poskytnutí lékařské pomoci v naléhavých případech, při nichž jde o náhlé onemocnění, po případě náhlé zhoršení probíhající nemoci, vyžadující bezodkladné lékařské pomoci, bez níž by byly život nebo zdraví pojištěnce (rodinného příslušníka) ohroženy.

(6) Ošetření lékařem, který je příslušný podle předpisu o noční, nedělní a sváteční službě lékařské, se pokládá za ošetření smluvním lékařem.

(7) Pojištěnec (rodinný příslušník) se smí léčiti během téhož kalendářního čtvrtletí pouze u jednoho lékaře (jeho zástupce), leč by šlo o výjimky uvedené v čl. 4 nebo v čl. 73, jinak se léčení u dalšího lékaře považuje za léčení u nesmluvního lékaře.

(8) Pokud se ve vyhlášce podle § 197 odst. 3 zákona pro určité výkony stanoví povinnost předběžného povolení pojišťovny, je pojištěnec (rodinný příslušník) povinen vyžádati si toto povolení.

Čl. 11.

Ošetřování odborným lékařem.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) odborné vyšetření, po případě odborné ošetřování svými příslušnými smluvními odbornými lékaři. Toto ošetřování poskytují smluvní odborní lékaři:

1. a) v odborných ambulatoriích pojišťovny,
2. b) v ordinacích mimo ambulatorium pojišťovny,
3. c) v závodních odborných ambulatoriích,
4. d) při návštěvách u nemocného,

a to buď jako ošetřování případu, jako vyšetření nebo provedení vyžádaného zvláštního úkonu. O tom, kterého způsobu má býti odborným lékařem použito, rozhoduje ve sporných případech pojišťovna.

Péče o chrup se poskytuje způsobem uvedeným pod písm. a) až d) prostřednictvím smluvních odborných zubních lékařů, praktických lékařů, zubních techniků.

(2) Pojišťovna může poskytovati mimoústavní odbornou lékařskou službu též v ambulancích veřejných nemocnic, po případě též v jiných léčebných a ošetřovacích ústavech (ambulantních zařízeních), a to za podmínek stanovených v dohodě s veřejnou správou zdravotní nebo jiným jejich provozovatelem.

(3) Pojišťovna může po projednání s jednotnou odborovou organisací soustřediti poskytování odborného vyšetření (ošetřování) pro všechny nebo pro určitou část pojištěnců (rodinných příslušníků), do svých odborných ambulatorií, jestliže jimi poskytovaná péče je odborně i provozně dostatečná,

(4) Pojišťovna je oprávněna soustřediti provádění určitých úkonů, vypočtených ve vyhlášce podle § 197 zákona, u některých zvlášť kvalifikovaných lékařů, a to v zařízeních pojišťovny nebo mimo tato zařízení.

(5) Není-li v obvodu okresní národní pojišťovny dostatečně postaráno o odborné ošetřování v určitých oborech smluvními odbornými lékaři, zajistí tato pojišťovna odborné vyšetření (ošetřování) prostřednictvím jiných okresních národních pojišťoven, v jejichž obvodu působí potřební smluvní odborní lékaři příslušných oborů. Tito lékaři jsou pak povinni vyšetřovati a ošetřovati též pojištěnce (rodinné příslušníky) oněch okresních národních pojišťoven, pro které byla odborná lékařská služba tímto způsobem zprostředkována.

(6) O tom, ke kterým odborným lékařům je přímý přístup a ke kterým jen prostřednictvím ošetřujícího lékaře (pojišťovny), platí ustanovení čl. 9.

(7) Ustanovení čl. 10 odst. 2 až 8 platí zde obdobně.

Čl. 12.

Všeobecná ustanovení pro smluvní lékaře a pro ostatní osoby zdravotnické služby.

(1) Lékař je povinen za podmínek stanovených zákonem a léčebným řádem poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc, potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Pojištěnec (rodinný příslušník) není oprávněn požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(2) Lékaři jsou povinni konati vyšetřovaní, ošetřování a návštěvy osobně; praktičtí lékaři jsou povinni prováděti sami veškeré lékařské úkony, pokud není nutno, aby byly provedeny odbornými lékaři, nebo v léčebných a ošetřovacích ústavech, protože jde o zvláštní vyšetření (ošetřování), vyžadující zvláštních pomůcek nebo znalostí. Provádění kvalifikovaných úkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal nemocného do ošetřování, nesmí ho bez souhlasu pojišťovny předávati praktickému lékaři za účelem provádění jednotlivých nebo řadových úkonů.

(3) Lékař může odepříti ošetření — s výjimkou případu první pomoci — pojištěnci (rodinnému příslušníku) výlučně z vážných důvodů, tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní — pokud je toho třeba — opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(4) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty tiskopisy vydané k provádění zákona a léčebného řádu.

Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala, nebo které podle platných předpisů mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni v čekárnách svých ordinací vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.

(5) Lékař nesmí nemocnému ani jiné osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu, leč by k tomu byl podle zvláštních předpisů povinen. Svůj výrok (posudek) o pracovní schopnosti je však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(6) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(7) Za činnost, za kterou náleží lékaři plat stanovený vyhláškou vydanou podle § 197 zákona, není lékař oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření pojištěnců (rodinných příslušníků), za jejich vyšetření, lékařské výkony, jakož i za použitý materiál a pod.

(8) Při styku s pojištěnci (rodinnými příslušníky) je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystříhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(9) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro ostatní osoby zdravotnické služby.