Vyhláška ministerstva sociální péče o úpravě služebních a platových podmínek lékařů Ústřední národní pojišťovny.

§ 11.

Všeobecné podmínky

(1) Pojišťovna přijímá lékaře do služeb, šetříc předpisů o řízení práce a o závodních zastupitelstvech zaměstnanců, v rámci jednotného plánu zdravotní péče (§ 193 zákona).

(2) Lékaři mohou býti přijati do služeb pojišťovny jen s podmínkou, že mají nebo obdrží k výkonu praxe v příslušném místě (obvodě, závodu) povolení podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. o výkonu lékařské praxe, ve znění zákona č. 81/1948 Sb., pokud podle tohoto zákona jest povolení předepsáno.

(3) Dále musí lékař splňovati případné zvláštní podmínky stanovené pro jednotlivé skupiny v §§ 2 až 6 a v § 12.

§ 12.

Zvláštní podmínky pro jednotlivé skupiny.

(1) Pro přijímání lékařů, kteří mají zastávati místa ředitelů zdravotní služby podle §§ 164, 173 a 181 zákona, platí obdobně příslušné předpisy služebního řádu.

(2) Totéž platí i pro jiné lékaře, jejichž poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem.

(3) U lékařů uvedených v odstavci 1 pokládá se za splněnou podmínka vědomostí a schopností potřebných k výkonu služby, jestliže předloží doklady o tom, že mají nejméně osm let lékařské praxe, z toho tři roky povinného výcviku a alespoň dva roky činnosti ve vnitřní lékařské službě národního, po případě dřívějšího sociálního pojištění, a jde-li o uchazeče, kteří promovali po 1. lednu 1939, že s úspěchem poslouchali sociální lékařství na lékařské fakultě, pokud bylo přednášeno. Ústředna může na žádost podanou prostřednictvím pojišťovny podle § 190 zákona ve zvlášť odůvodněných případech od těchto podmínek upustiti.

(4) Uchazeči o místa jiných lékařů vnitřní služby [§ 2, odst. 2, písm. b)] jsou povinni vykázati kromě povinného výcviku ještě alespoň tři léta služby v postavení ošetřujícího lékaře pojišťovny. Ustanovení odstavce 3 o průkazu úspěšného absolvování sociálního lékařství a o dispensi platí obdobně.

(5) Závodní lékař může býti přijat do služeb pojišťovny pro výkon léčebné (kurativní) péče za podmínek stanovených ve směrnicích ministerstva sociální péče.

(6) Ústavní lékaři jsou povinni vykázati splnění předpokladů stanovených pro jednotlivé kategorie v § 5.

(7) Ústřední národní pojišťovna může stanoviti po slyšení jednotné odborové organisace pro jednotlivé skupiny lékařů, zejména lékařů vnitřní služby, bližší podmínky přijetí.

§ 13.

Zvláštní ustanovení pro ošetřující lékaře ve vlastních ordinacích.

Lékař vykonávající samostatně lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny je oprávněn požádati pojišťovnu, aby jej přijala do služeb. Nevyhoví-li pojišťovna této výzvě, může lékař postupovati podle § 196 odst. 2 zákona.

§ 14.

Důvody vylučovací.

Z přijetí jsou vyloučeni:

1. a) lékaři, kteří byli trestním soudem pravoplatně odsouzeni pro zločin nebo, byť i podmíněně, pro trestné činy spáchané z pohnutek nízkých a nečestných, nebo ke ztrátě cti, pokud nebylo odsouzení zahlazeno;
2. b) lékaři, kteří byli propuštěni na základě disciplinárního řízení ze služeb úřadů nebo podniků státu, nebo ze služeb veřejnoprávních korporací a ústavů nebo samosprávy, nebo kteří za disciplinárního řízení z uvedených služeb vystoupili;
3. c) lékaři, kteří byli uznáni vinnými v trestním (retribučním), kárném (očistném) řízení podle příslušných předpisů o potrestání trestných činů, po případě provinění proti státu, národu, národní cti atd., nebo kteří za očistného řízení ze služeb zaměstnavatele, u něhož se řízení vedlo, vystoupili;
4. d) lékaři, kteří podléhali disciplinární pravomoci pojišťovny, jestliže byli pravoplatným nálezem příslušného disciplinárního orgánu ze služeb pojišťovny, po případě některého z jejích předchůdců, propuštěni nebo kteří za disciplinárního řízení ze služeb pojišťovny, resp. některého z jejích předchůdců vystoupili;
5. e) lékaři, jejichž způsobilost k právnímu jednání je omezena;
6. f) lékaři, kteří upadli do konkursu, nebo o jejichž jmění bylo zahájeno vyrovnávací řízení, pokud řízení trvá.

§ 15.

Důsledky vadností průkazů.

Lékař, který dosáhl přijetí nepravdivými průkazy, o jejichž vadnosti věděl, nebo zamlčel okolnosti přijetí vylučující, propustí se ihned bez výpovědní lhůty a jakékoliv náhrady a bez újmy trestního stíhání.

§ 16.

Příbuzenský poměr.

(1) Do služeb pojišťovny mohou býti přijati lékaři, kteří jsou příbuzní nebo sešvakření v řadě přímé vůbec, v řadě pobočné až do druhého stupně s jiným zaměstnancem pojišťovny, a lékaři, kteří jsou k nim v poměru manželském, jen za podmínky, že při svém služebním použití nepřijdou v poměr přímé nadřízenosti nebo podřízenosti nebo v poměr kontrolní mezi sebou.

(2) Žadatelé o přijetí do služeb pojišťovny jsou povinni oznámiti před přijetím příbuzenský, švakrovský nebo manželský poměr uvedený v odstavci 1. Vznikne-li takový poměr až po přijetí, je lékař povinen tuto okolnost ihned oznámiti.

(3) Lékař, který úmyslně zamlčel příbuzenský, švakrovský nebo manželský poměr uvedený v odstavci 1, může býti ihned propuštěn bez výpovědní lhůty a jakékoliv náhrady.

§ 17.

Způsob přijímání lékařů skupiny II., III., V. a VI.

(1) Lékaři se přijímají, s výjimkou § 196, odst. 2 zákona, na uvolněná nebo nově zřízená lékařská místa, pokud jejich obsazení nebude zajištěno přeložením lékaře. Přijetí se děje zpravidla na podkladě veřejné soutěže.

(2) Hodlá-li pojišťovna přijmouti lékaře na místo, které je spojeno též s výkonem funkce pro státní správu zdravotní (příp. pro jiného nositele zdravotní péče), vypíše na toto místo soutěž zpravidla v dohodě se státní správou zdravotní (jiným nositelem zdravotní péče), při čemž podmínky přijetí jest určiti tak, aby vyhovovaly předpisům stanoveným pro výkon obojí služby. To platí obdobně i pro lékaře skupiny III., hodlá-li závodního lékaře přijmouti pojišťovna pro činnost kurativní a závod pro činnost preventivní; v tom případě vypíše pojišťovna soutěž společně se správou závodu.

(3) Hodlá-li pojišťovna přijmouti lékaře na jiné místo, než jaké je uvedeno v odstavci 2, vypíše rovněž na toto místo soutěž, leč by pro přijetí přicházel v úvahu pouze jediný lékař, který má již povolení k výkonu praxe v příslušném obvodu (místě, závodu) podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.

(4) V případech, uvedených v odstavci 2 a 3 jest o vypsání soutěže vyrozuměti úřad, který vydává povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., s návrhem, aby případné žádosti o povolení výkonu praxe v tomto obvodu (místě, závodu) vrátil s pokynem, že se uchazeč má zúčastniti vypsané soutěže.

(5) Uchazeči, který podle výsledku soutěže má býti přijat, sdělí pojišťovna toto rozhodnutí s výhradou, že mu bude uděleno povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.

(6) Při rozhodování podle odstavce 1 mezi osobami, které vyhovují soutěžním podmínkám, přihlíží se přednostně:

1. a) k uchazečům, kteří splňují zákonné přednostní podmínky, zejména podle zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození,
2. b) k uchazečům, kteří vykazují lepší kvalifikaci, zejména delší předchozí službu pro národní (sociální) pojištění; jde-li však o obsazení místa ve větším městě nebo jeho okolí, mají při přibližně stejné kvalifikaci přednost uchazeči, kteří po delší dobu konali službu v odlehlejších venkovských obvodech.

(7) Je-li soutěžní řízení bezvýsledné, může pojišťovna přijmouti i lékaře, který se k soutěži včas nepřihlásil, pokud vyhovuje všeobecným i zvláštním podmínkám (§§ 11 a 12).

(8) O vypsaných soutěžích vyrozumí pojišťovna jednotnou odborovou organisaci zasláním opisu soutěžních podmínek.

§ 18.

Zajištění lékařské služby.

(1) Není-li lékařská služba u pojišťovny řádně zajištěna, je pojišťovna oprávněna vyzvati lékaře vykonávajícího v obvodu okresní národní pojišťovny samostatně lékařskou praxi, k uzavření služební smlouvy. Nevyhoví-li lékař této výzvě, může pojišťovna postupovati podle § 196, odst. 1 zákona.

(2) Nelze-li obsaditi místo podle předchozích ustanovení, může pojišťovna požádati státní správu zdravotní, aby zajistila v příslušném místě lékařskou službu tím, že uloží některému lékaři (po absolvování alespoň prvního roku výcviku) výkon výcviku na tomto místě podle § 7 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb. a že jej zaváže k výkonu služby pro pojišťovnu za podmínek podle této vyhlášky.

(3) Není-li možno nebo vhodno použiti způsobu uvedeného v odstavci 1 a 2, protože výkon služby vyžaduje delší praxe nebo protože jde o místo odborného lékaře, požádá pojišťovna státní správu zdravotní, aby zajistila podle platných předpisů lékařskou službu v takovém místě.

(4) Je-li nezbytně nutno zajistiti výkon lékařské služby neodkladně, je pojišťovna bez ohledu na ustanovení §§ 11 až 17 oprávněna pověřiti některého svého lékaře dočasným výkonem této služby do té doby, než bude možno provésti obsazení podle předchozích ustanovení.

§ 19.

Náležitosti služební smlouvy.

(1) O přijetí vyrozumí pojišťovna lékaře písemně a doručí mu výtisk této vyhlášky. Při tom určí den, kdy má lékař započíti s výkonem služby.

(2) Pojišťovna vydá lékaři do 14 dnů po nastoupení služby potvrzení o podstatných právech a povinnostech plynoucích ze sjednané smlouvy; potvrzení musí obsahovat alespoň ustanovení:

1. 1. které územní organisační složce nebo kterému léčebnému ústavu které územní organisační složky je lékař přidělen;
2. 2. pro kterou skupinu (§ 1, odst. 2) pojišťovna lékaře přijala, a to s dodatkem vyznačujícím:
   1. a) u lékařů skupiny I. až IV. druh a místo služby, dále pracovní dobu (stanovením pracovních hodin);
   2. b) u lékařů skupiny II. ještě dále s vyznačením, zda jde o lékaře praktického nebo odborného (odborného zubního);
   3. c) u lékařů skupiny V. sídlo a zdravotní obvod;
   4. d) u lékařů skupiny VI. sídlo a obor působnosti;

1. 3. zda se na lékaře vztahují předpisy služebního řádu (§ 1, odst. 3);
2. 4. předpisy o služebních povinnostech lékaře;
3. 5. předpisy o platových podmínkách s výpočtem služebních požitků u lékařů skupiny I. až IV. nebo s druhem platu u lékařů skupiny V. až VI.;
4. 6. ustanovení o smluvní pokutě (u lékařů skupiny V. a VI.);
5. 7. předpisy o zrušení smluvního poměru a výpovědní lhůtě (§§ 37 a násl.);
6. 8. předpisy o rozhodování případných sporů vzniklých při provádění této vyhlášky a služební smlouvy.

(3) Je-li lékař zaměstnán pro pojišťovnu v několika smluvních poměrech (§ 7), jest o každém z těchto poměrů vydati potvrzení podle odstavce 2 zvláště.

(4) Vzorné potvrzení podle odstavce 2 vydá ústředna po slyšení jednotné odborové organisace.

(5) Ústředna (§§ 154 až 163 zákona) si může všeobecně nebo pro určité případy vyhraditi schválení smluv uzavíraných nižšími organisačními složkami.

(6) Opisem potvrzení podle odstavce 2 jest vždy vyrozuměti ústřednu jednotné odborové organisace.

§ 20.

Příslušnost pro osobní záležitosti lékařů.

Územní organisační složka, která podle všeobecných ustanovení jest příslušná k přijímání a propouštění lékařů, vyřizuje též veškeré jejich osobní záležitosti, pokud jimi nebudou pověřeny nižší složky. Pracuje-li výjimečně lékař současně pro dvě nebo více územních organisačních složek ústřední národní pojišťovny, vyřizuje jeho osobní záležitosti ta složka, v jejímž obvodu leží místo, pro něž mu byl povolen výkon praxe ve vlastním zařízení.

§ 21.

Všeobecné povinnosti.

(1) Lékaři jsou povinni vykonávati svou službu pro pojišťovnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jsou povinni osvojiti si znalost všeobecných předpisů, jakož i zvláštních instrukcí vydaných pro příslušný služební obor a jsou odpovědni za jejich bedlivé a přesné zachovávání; jsou povinni dbáti písemných, i ústních příkazů svých představených, vykonávati službu poctivě, pozorně, horlivě a nestranně a hájiti zájmy národního pojištění podle nejlepšího vědomí a svědomí. Domnívá-li se lékař, že příkaz daný mu jeho představeným je v rozporu s platnými právními nebo služebními předpisy (směrnicemi), je povinen upozorniti na to představeného, který tento příkaz dal. Trvá-li představený na provedení příkazu, je lékař povinen žádati o vydání příkazu písemného a předložiti pak věc vyššímu představenému. Dá-li takový příkaz vyšší představený, je lékař rovněž povinen žádati o vydání písemného příkazu.

(2) Představení jsou povinni dbáti, aby služební povinnosti byly řádně vykonávány, aby byly dodržovány platné předpisy a aby se s nimi také seznámili zaměstnanci jim přidělení. Dozírají na dodržování služební doby, chování zaměstnanců a výkon služby. Jsou povinni zachovávati nestrannost a spravedlnost ve svém rozhodování, míti na zřeteli zájem národního pojištění, dbáti oprávněných zájmů pojištěnců, býti rádci a pomocníky zaměstnanců, starati se o pracovní soudržnost a příznivé pracovní podmínky a především organisovati iniciativně služba tak, aby se zřetelem na všechny zásady hospodárnosti bylo docíleno nejlepších pracovních výsledků.

(3) Lékaři jsou povinni oznámiti zjištěné nesprávnosti ve službě neprodleně beze zření k osobě, která se jich dopustila, svému bezprostřednímu představenému, týká-li se to představeného, vyššímu představenému.

(4) Lékaři jsou oprávněni činiti podání a návrhy přímo správě Ústřední národní pojišťovny i její organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, vyjma osobních záležitostí. Podání lékařovo v osobních záležitostech, určené správě Ústřední národní pojišťovny, po případě její územní organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, musí býti učiněno prostřednictvím lékařova představeného, který je povinen předložiti je se svým vyjádřením do 14 dnů správě příslušné organisační složky. Podání týkající se představeného, nemusí býti podáno jeho, prostřednictvím.

(5) Lékař je povinen do 8 dnů oznámiti pojišťovně (§ 20) své stálé bydliště a každou jeho změnu, dále všechny rozhodné změny osobních poměrů (ztrátu státního občanství, sňatek, rozvod, rozluku, narození dítěte, úmrtí manželky nebo dítěte a pod.).

(6) Za představeného ve smyslu ustanovení odstavců 1 až 4 se u lékařů působících ve vlastních ordinacích pokládá ředitel zdravotní služby.

§ 22.

Zvláštní povinnosti ošetřujících lékařů.

(1) Ošetřující lékaři (skupina II. až VI.) jsou vedle služebních povinností uložených v § 21 a dále v §§ 23 a násl. zavázáni též zachovávati veškerá příslušná ustanoveni léčebného řádu (včetně směrnic k jeho provedení), zejména předpisy uvedená dále v odstavcích 2 až 11.

(2) Lékař je povinen za podmínek zákona a léčebného řádu poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc (dále jen „oprávněné osoby“), potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Oprávněné osoby nesmějí požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecným: směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(3) Lékaři jsou povinni konati vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně; při tom jsou praktičtí lékaři povinni prováděti sami veškeré výkony, které má vykonávati lékař, pokud není nutno, aby tyto výkony byly provedeny výlučně odbornými lékaři nebo léčebnými ústavy proto, že jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal oprávněnou osobu do léčení, nesmí ji přesunovat k praktickému lékaři jen za účelem provádění výkonu. Toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.

(4) Lékař může ošetření odepříti, s výjimkou případu první pomoci, oprávněné osobě výlučně z vážných důvodů tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní, pokud je toho třeba, opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(5) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty, tedy v rámci platů touto vyhláškou stanovených, tiskopisy, které po slyšení jednotné odborové organisace pojišťovna vydala, aby mohla plniti své úkoly, zejména pokud jde o uplatňování dávek. Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala nebo které podle platných předpisů a vydaných směrnic mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni ve svých čekárnách vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.

(6) Lékař nesmí nemocnému ani jiné třetí osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu. Svůj výrok (posudek) o pracovní neschopnosti jest však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(7) Lékař, který zjistil u pojištěnce pracovní neschopnost, je povinen učiniti o tom neodkladně hlášení pojišťovně podle předpisů léčebného řádu.

(8) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(9) Lékař není oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření oprávněných osob, za jejich vyšetření, lékařské úkony, jakož i za použitý materiál a pod., za něž je pojišťovnou placen. Při styku s oprávněnými osobami je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystríhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(10) Zjistí-li lékař, že oprávněná osoba nedbá povinností uložených jí podle léčebného řádu, hlásí to pojišťovně.

(11) Lékař podává po osobním vyšetření návrhy (předpisy) ha dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavuje potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Při tom ručí za správnost i úplnost svých údajů a je povinen nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékař vystavuje, musí býti opatřeny jeho razítkem a podpisem.

§ 23.

Mlčelivost ve věcech úředních.

(1) O všech záležitostech, jež se staly lékaři známými při vykonávání služby nebo vzhledem k jeho služebnímu postavení a které v zájmu národního pojištění nebo stran nebo z jiných ohledů, zejména z důvodu veřejného zájmu vyžadují zachování důvěrnosti, nebo jako důvěrné byly výslovně označeny, je lékař povinen zachovávati úřední tajemství vůči každému, komu není povinen o takových záležitostech učiniti oznámení. Revisním orgánům k tomu určeným jsou však lékaři povinni podávati vysvětlení a předkládati doklady potřebné k výkonu jejich pravomoci.

(2) Ústřední národní pojišťovna nebo národní pojišťovna může pro určitý případ, zejména jde-li o zájem veřejný, zprostiti lékaře povinnosti zachovati úřední tajemství.

(3) Povinnost mlčelivosti trvá nezměněně dále, je-li lékař mimo službu, jakož i tehdy, byl-li služební poměr zrušen.

(4) Lékařům se zapovídá projevovati mimoúředně mínění o projednávaných věcech stran nebo o jejich pravděpodobném výsledku.

(5) Předpisy o zachování lékařského tajemství zůstávají nedotčeny.

(6) Lékaři mohou konati veřejné přednášky o věcech svého pracovního oboru a uveřejňovati pojednání o zkušenostech ze své úřední činnosti v časopisech nebo knižně, pokud tím není dotčen zájem národního pojištění nebo jiný zájem veřejný.

(7) Ustanovení o mlčelivosti nelze považovati za omezení povinnosti lékaře podle § 21, odst. 3.

§ 24.

Zákaz přijímání darů a výhod.

Lékaři nesmějí požadovati ani přijímati pro sebe ani pro jiné osoby dary nabízené ať přímo nebo nepřímo v souvislosti v jejich služební činností, a nesmějí si opatřovati pod jakoukoliv záminkou jiné výhody. Jestliže byl lékaři poskytnut nebo nabídnut nebo přislíben dar nebo jiné výhody, je povinen ihned o tom vyrozuměti svého představeného.

§ 25.

Podjatost.

(1) Lékaři se nemohou zúčastniti jednání a rozhodování ve věcech týkajících se jich samých, jejich manželek (manželů), družek (druhů), snoubenek (snoubenců), bývalých manželek a družek (bývalých manželů a druhů), poručníků, poručenců, osvojitelů, osvojenců, opatrovanců, pěstounů a schovanců nebo osob s nimi příbuzných nebo sešvakřených v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné až do třetího stupně, zejména se pak nemohou zúčastniti jednání a rozhodování o zadání dodávek nebo prací osobám shora uvedeným nebo podnikům, na jejichž správě mají oni sami nebo uvedené osoby účast.

(2) Lékaři, jejich manželky (manželé) a osoby s nimi spřízněné nebo sešvakřené v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné do třetího stupně, jsou vyloučeni z účasti na dodávkách nebo provádění prací pro národní pojištění a jeho zařízení vůbec, leč by se výdaje Ústřední národní pojišťovny prokazatelně a očividně touto dodávkou nebo prací podstatně snížily v porovnání s výdaji, které by jinak vznikly zadáním dodávky nebo prací osobě jiné.

(3) Lékaři jsou povinni i vůči osobám, s nimiž jsou pouze v přátelském, nikoliv příbuzenském poměru, vyvarovati se ve svém úředním jednání všeho, co by bylo na úkor nestranného postupu.

§ 26.

Pracovní doba.

(1) Lékaři jsou povinni přesně dodržovati pracovní dobu (ordinační hodiny). Běžnou službu v zařízeních pojišťovny (včetně případného pravidelného výkonu návštěv z těchto zařízení) a léčebných ústavech jest obstarávati ve služební době, v níž má lékař vyřizovati výhradně služební záležitosti. Vyžaduje-li toho zájem služby, jsou smluvní lékaři povinni pracovati z nařízení svých představených i v době mimoslužební.

(2) Placenou práci nad smluvený počet pracovních hodin nebo přes čas v odůvodněných a nutných případech za předem stanovenou odměnu nařizuje správa pojišťovny, v naléhavých případech pak představený. Směrnicemi Ústřední národní pojišťovny mohou býti upraveny podmínky výkonu placené práce přes čas odchylně.

§ 27.

Nepřítomnost ve službě pro nemoc, těhotenství nebo mateřství.

(1) Nemůže-li lékař pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu dostaviti se do služby (konati službu ve své ordinaci), jest povinen bez odkladu uvědomiti o tom pojišťovnu a na její vyzvání příčinu nepřítomnosti náležitým způsobem prokázati. V případě nemoci je povinen podrobiti se na vyzvání prohlídce lékaře, jenž k tomu bude určen.

(2) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství posuzuje se podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud se v tomto případě nevztahují na lékařku ustanovení služebního řádu.

(3) Po dobu nutné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství přesahující dobu podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud nejde o nemoc podle odstavce 1, může býti smluvní lékařce udělena další, avšak bezplatná dovolená. Ustanovení druhé věty odstavce 1 platí obdobně.

(4) Dobu zamýšleného přerušení služby z důvodů mateřství jest lékařka povinna oznámiti alespoň jeden měsíc předem pojišťovně a dohodnouti se s ní o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby u pojišťovny zůstal zajištěn. O zastoupení lékařky v době přerušení služby platí ustanovení § 90.

§ 28.

Nástup dovolené.

Dobu dovolené je lékař povinen oznámiti alespoň jeden měsíc předem pojišťovně na její všeobecnou výzvu a dohodnouti se s ní o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské slžby u pojišťovny zůstal zajištěn. O zastoupení lékaře v době přerušení služby platí ustanovení § 90.

§ 29.

Branná služba.

(1) Po dobu branné povinnosti zůstává služební poměr včetně případných peněžitých požitků zachován podle zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

(2) Lékař je povinen neprodleně hlásiti povolání k branné službě. O zastoupení lékaře v době branné služby platí ustanovení § 90.