Směrnice ministra financí o proplacení slosovaných dluhopisů, vydaných peněžními ústavy.

§ 1.

Do dne účinnosti dekretu presidenta republiky ze dne 20. října 1945, č. 95 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů (t. j. do 23. října 1945) peněžními ústavy vydané a předpisům tohoto dekretu podléhající dluhopisy (dílčí dlužní úpisy, zástavní listy, bankovní obligace a pod.), jejichž umořování děje se slosováním a které se staly splatnými 1. listopadu 1945 a později a nebyly dosud proplaceny, jakož i ty, u kterých splatnost teprve nastane a které jsou v tuzemsku, smějí býti po dobu své vázanosti podle citovaného dekretu propláceny jen podle těchto směrnic, pokud ministr financí v jednotlivých případech nestanoví jinak

§ 2.

(1) Vydatel dluhopisů (dlužník), na které se tyto směrnice vztahují, nesmí zásadně splatné dluhopisy propláceti v hotovosti, nýbrž může je pouze vyměňovati za jiné slosovatelné dluhopisy, dosud neslosované. Výplaty v hotovosti smějí se na tyto dluhopisy konati pouze potud, poklid to tyto směrnice dovolují, a to jen v nových platidlech.

(2) Neproplácejí se dluhopisy, které má vydatel ve vlastní zásobě (na svém nostru) a které byly slosovány. Dluhopisy ty je odepsati přímo v knize dluhu.

§ 3.

(1) K výměně vydatel použije v prvé řadě dluhopisů emise, jejíž slosované kusy se vyměňují a které má emitent ve vlastní zásobě. Pokud dluhopisy ty nemá vůbec nebo je nemá v dostatečném množství, použije k výměně dluhopisů jiných svých emisí. Především to musí býti emise, které podléhaly přihlašovací povinnosti podle dekretu č. 95/1945 Sb., a dále emise o stejném úrokovém výnosu. Dluhopisů jiných emisí má použíti potud, pokud nelze očekávati, že jich bude nezbytně třeba k výměně slosovaných dluhopisů těchto emisí.

(2) Nestačí-li vydateli k výměně podle ustanovení předchozího odstavce vlastní zásoba dluhopisů jeho vydání, může mu tyto dluhopisy přenechati za nová platidla ministerstvo financí z dluhopisů, které jsou mu t. č. k disposici.

(3) Nepostačí-li pak k výměně ani tyto dluhopisy, může vydatel vyměňovati slosované dluhopisy za dluhopisy vnitřního státního dluhu. Vydatel použije k výměně v prvé řadě státních dluhopisů ze svých zásob. Je-li dlužníkem ústav, podnik, fond nebo zařízení, který podle zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 77 Sb., má povinnost ukládati část svých prostředků ve státních půjčkách, nesmí jeho zásoba státních papírů klesnouti v důsledku výměny za slosované dluhopisy pod hranice povinné držby stanovené tímto zákonem. Stejně tak není dovoleno použíti k výměně státních papírů, které tvoří zvláštní reservní fond ve smyslu § 4 vládního nařízení ze dne 27. července 1920, č. 465 Sb., o zřízování společností s r. o. a společností akciových (komanditních na akcie), o zvyšování základního kapitálu těchto společností a zakládání pobočných ústavů, resp. zákona č. 82/1942 Sl. z.

(4) Nemá-li vydatel státní papíry ve vlastní zásobě nebo nemá-li je v dostatečném počtu, může mu potřebné množství přenechati ministerstvo financí z dluhopisů, které jsou mu t. č. k disposici.

§ 4.

(1) Výměna se provede v poměru 100 : 100. Vyměňují-li se však 3½% dluhopisy za dluhopisy 3%, je vydatel povinen nahraditi majiteli ze svého rozdíl mezi hodnotou jmenovitou a kursem papíru výměnou dávaného. Tento kurs určuje se částkou:

1. 98 u 3% unifikační půjčky,
2. 100 u 3% půjčky obrany státu,
3. 96 u všech 3% dluhopisů (zástavních listů a pod.), vydaných peněžními ústavy v zemi České a Moravskoslezské,
4. 95 u všech 3% dluhopisů (zástavních listů a pod.), vydaných peněžními, ústavy na Slovensku.

(2) Úrokovou míru dluhopisů, z nichž se vyplácí na základě zvláštního povolení ministerstva financí toliko záloha na úroky do té doby, než bude stanovena jejich definitivní úroková míra, je pro účely výměny posuzovati podle výše povolené zálohy.

(3) Z částek, které se staly splatnými po 31. prosinci 1945 až do 30. června 1947 incl., je vydatel povinen nahraditi věřiteli ušlý úrok tak, že mu za dobu ode dne splatnosti jistiny slosovaných dluhopisů až do konce měsíce, v němž výměnu provede, přizná 1% depositální úrok p. a. Dále vyúčtuje mu stanovený úrok z dluhopisu výměnou daného za dobu od prvního dne měsíce následujícího po dni výměny až do dne, od kterého počíná úrokování tohoto dluhopisu již pro věřitele. Nekryje-li se splatnost jistiny slosovaného dluhopisu se splatností kuponovou, je vydatel dále povinen uhraditi věřiteli úroky za dobu od splatnosti posledního kuponu do dne splatnosti jistiny. Naproti tomu obdrží věřitel nové dluhopisy pouze s kuponem nejblíže splatným po dni výměny.

§ 5.

Vázne-li na slosovaných papírech pro vydatele pohledávka, je oprávněn si ji při výměně uhraditi jen z částky, kterou podle ustanovení § 6 má věřiteli vyplatiti v hotovosti. Hodnotu kuponů ke dni splatnosti jistiny ještě nesplatných, které k dluhopisům nebudou připojeny, je však oprávněn sraziti si i z jistiny.

§ 6.

Pohledávku věřitele, vzniklou z jistiny slosovaných dluhopisů téhož druhu, je vydatel povinen — pokud tomu nebrání nějaká jiná překážka (ku př. soudní umoření dluhopisu, zákaz výplaty a pod.) — každému věřiteli vyrovnati tak, že mu na celé tisíce vydá dluhopisy, zbytek mu pak spolu s úroky, vypočtenými podle § 4, odst. 3, vyplatí v hotovosti.

§ 7.

(1) Proplaceny mohou býti jen ty dluhopisy, které byly podle předpisů dekretu č. 95/1945 Sb., složeny do vázané úschovy a přihlášeny. Smí proto vydatel proplatiti splatné dluhopisy toliko úschovnám (§ 13 dekretu).

(2) Úschovny předloží vydateli splatné dluhopisy seznamem, vyhotoveným pro každý druh dluhopisu zvlášť, v němž uvedou dluhopisy podle majitelů, které však neoznačí jménem, nýbrž pouze pořadovým číslem jeho přihlášky. K ní pak uvedou jmenovitou hodnotu jeho splatných dluhopisů, datum splatnosti jistiny a připojený kupon. Seznam vyhotoví trojmo. Jeden díl si vydatel ponechá, druhý a třetí pak doplní u každého majitele názvem dluhopisu výměnou dávaného, jeho jmenovitou hodnotou, připojeným kuponem a částkou, která se k vyrovnání špičky vyplatí každému věřiteli v hotovosti. S takto doplněným druhým dílem seznamu odešle vydatel úschovně vyměněné dluhopisy. Třetí díly předloží vydatel po provedené výměně Poštovní spořitelně s převodními šeky na dluhopisy, které úschovně odeslal.

(3) Úschovny uloží majiteli výměnou dané dluhopisy na místo dluhopisů proplacených do úschovy, pro kterou platí všechna omezení stanovená dekretem č. 95/1945 Sb. Na tyto dluhopisy se také vztahují veškerá práva, která příslušela finanční správě podle zákona č. 134/1946 Sb., o majetkových dávkách k papírům proplaceným. Hotovosti pak úschovny buď oprávněným osobám vyplatí nebo jim je připíší na účtech. Hotovosti z dluhopisů, které patří osobám státně nespolehlivým, jejichž majetek je zajištěn podle předpisů zd. vyhlášek ze dne 22. června 1945, č. j. 461/45-IV/5 a ze dne 25. června 1945, č. j. 6377/45-IV/5 (č. 82 a 83 Ú. l. I), vyúčtují úschovny vždy na vázaných účtech těchto osob.

§ 8.

(1) Vydatel smí vypláceti pouze ty dluhopisy, které mu budou úschovnami předloženy do dvou měsíců ode dne splatnosti; výplatu smí provésti ještě do 14 dnů po uplynutí této lhůty. Do dalších 30 dnů je pak vydatel povinen odvésti v hotovosti v nových platidlech Poštovní spořitelně, v jejímž obvodu má své sídlo, na „Zvláštní účet podle § 20, odst. 2 dekretu č. 95/1945 Sb.“ (čís. 61.000 u Poštovní spořitelny v Praze a čís. 44 u Poštovní spořitelny v Bratislavě), tu částku slosované jistiny, kterou neproplatil. Současně zašle vydatel Poštovní spořitelně úhrnný výkaz obsahující:

1. a) jméno úschovny, které dluhopisy byly vyměněny,
2. b) jmenovitou hodnotu dluhopisů, které jí byly vyměněny,
3. c) jmenovitou hodnotu dluhopisů, které jí byly výměnou dány.

Dále musí vydatel zapsati do výkazu čísla slosovaných dluhopisů, jež neproplatil a jejichž protihodnotu odvádí Poštovní spořitelně na jmenovaný účet.

(2) Dluhopisy, na které se tyto Směrnice vztahují a které dospěly již do dne uveřejnění těchto Směrnic v Úředním listu, mají úschovny předložiti vydateli k proplacení nejpozději do 30. června 1948 způsobem stanoveným v § 7, odst. 2, avšak pro každý druh cenných papírů odděleně. Vydatel smí pak propláceti splatné dluhopisy do konce října 1948. Nejdéle do 31. prosince 1948 je pak povinen odvésti neproplacenou část slosované jistiny Poštovní spořitelně a předložiti jí pro každý druh cenných papírů samostatně vyhotovený výkaz, uvedený v předchozím odstavci.

§ 9.

(1) Do 14 dnů po vykonaném slosování každé půjčky předloží vydatelé ministerstvu financí hlášení o slosování, které obsahuje:

1. a) název slosované půjčky,
2. b) den, kdy se slosování konalo,
3. c) stav oběhu dluhopisů před provedením slosování,
4. d) slosovanou částku,
5. e) den, kdy slosované dluhopisy budou splatny.

K tomuto hlášení připojí slosovací listinu.

(2) Opis tohoto hlášení předloží vydatelé současně Poštovní spořitelně.

(3) Tento výkaz o všech slosováních, provedený v době od 1. listopadu 1945 do dne uveřejnění těchto Směrnic v Úředním listu, předloží vydatelé do 80. dubna 1948.

§ 10.

Výměna dluhopisů podle těchto Směrnic nepodléhá dani z obchodu cennými papíry podle zákona č. 85/1921 Sb.

§ 11.

Proplacení slosovaných dluhopisů, jež jsou v cizině, bude upraveno samostatně.