Vyhláška ministerstva techniky, kterou se vydávají pokyny a směrnice pro navrhování a provádění pozemních staveb vyjímaje stavby typisované.

Část V. Navrhování staveb veřejných. Část V.

1. 98. Pro navrhování veřejných staveb platí ustanovení příslušných předpisů, podmínky a požadavky veřejné správy a zadávacích míst, pokud nejsou v rozporu s dále uvedenými povšechnými směrnicemi pro navrhování některých staveb.

   Doporučuje se, aby s ohledem na současný nedostatek některých materiálů a potřebu snížit stavební náklady, byl stavební program v rámci potřeb stanoven co nejmenší. Zvláště buď uvážena možnost event. etapového provádění staveb.

   Ustanovení části I., č. 26 a 34 platí obdobně.

   1. A. Pokyny pro stavbu a zařizování ústavů pro účely zdravotnické.

      (Poslání a programovou náplň, jakož i směrnice pro vnitřní zařízení určuje ministerstvo zdravotnictví.)

      1. I. Pozemek.
         1. 99. Pozemek má býti zdravotně nezávadný, suchý a má ležet tak, aby nemocniční objekty byly chráněny před zanášením škodlivých výparů od převládajících větrů. Má býti v klidu a mimo hlavní komunikace, avšak snadno přístupný.
         2. 100. Při výběru pozemku budiž přihlíženo i k předvidatelným pozdějším změnám regulačním, k budoucím projektům železničním a silničním, jakož i k možnosti pozdějšího rozšíření ústavu při zachování ustanovení těchto směrnic, zejména zastavovacích podmínek.
         3. 101. Musí být možno na pozemku opatřit alespoň 300 l zdravotně nezávadné vody za den na nemocniční lůžko. Poloha pozemku musí také zaručovat snadné a nezávadné odvedení splašků.
      1. II. Zastavovací podmínky.
         1. 102. Velikost pozemku pro nemocnici budiž určena rozsahem programu a systémem zastavění. Nutno počítat:
            1. a) při zastavění pavilonovém cca 150 m²/lůžko,
            2. b) při zastavění blokovém cca 100 m²/lůžko,
            3. c) při zastavění monoblokem cca 75 m²/lůžko,
         1. 103. Trakty lůžkových pokojů buďtež orientovány směrem jižním, jihovýchodním nebo jihozápadním, a to do volného prostranství nebo tak, aby se docílilo proslunění každého lůžka v lůžkovém pokoji alespoň na 2 hodiny denně.
         2. 104. Vzdálenost mezi nemocničním a sousedním objektem nesmí být menší než výška vyššího z nich. Tato vzdálenost nesmí však nikdy klesnout pod 10 m.
         3. 105. Nejsou-li zatím zastavěny sousední pozemky do míry přípustné platnými zastavovacími podmínkami, je nutno dbát, aby požadavkům uvedeným ad 103 a 104 bylo vyhověno i v budoucnu.
         4. 106. Světlíky a větrací průduchy, jak je definují stavební řády (statuty) se nepřipouštějí.
      1. III. Ošetřovací jednotka.
         1. 107. Lůžková oddělení buďtež dělena na ošetřovací jednotky podle medicínských disciplin, podle stupně asepse a event. podle pohlaví a věku klientů. Ošetřovací jednotka, není-li programem ministerstva zdravotnictví jinak stanoveno, má obsahovat 25 lůžek; přípustné maximum nesmí přesahovat 30 lůžek. Ošetřovací jednotky pro dospělé mají být ve svém uspořádání a řazení upraveny jednotně jako universální ošetřovací jednotky.
      1. IV. Pokoj pro nemocné.
         1. 108. Počet lůžek v jednom pokoji je zpravidla 4 a nesmí být větší než 6. Každá ošetřovací jednotka má mít alespoň jeden isolační pokoj.
         2. 109. Na 1 dospělého nemocného má připadat v pokoji o několika lůžkách nejméně 7 m² podlahové plochy a 21 m³ volného vzdušného prostoru. Pro děti do 14 let se snižují tyto výměry na 6 m² a 18 m³, pro kojence pak na 3 m² a 9 m³. Světlá výška nesmí být menší než 3 m. Při výpočtu povinné kubatury jednostranně osvětlených ložnic se nepřihlíží k hloubce pokojů nad 5.50 m.
         3. 110. Půdorysné rozměry pokojů jsou takové, že každé lůžko lze kol vertikální osy otáčet a z pokojů vyvézti, aniž bude nutné odsunout sousední lůžko nebo jiná zařízení pokoje.
         4. 111. Celková plocha oken nesmí být menší než 1/5 podlahové plochy místnosti. Okna musí být otevíratelná.
         5. 112. Podlaha pokojů pro nemocné musí být zvýšena nad nejvyšším bodem terénu nejméně o 45 cm.
      1. V. Denní místnost.
         1. 113. Každá ošetřovací jednotka musí mít svoji denní místnost, o velikosti 1 m² na 1 nemocniční lůžko. Připouští se použít jako denních místností zasklených teras a oddělených částí chodeb, je-li postaráno o náležité jejich větrání, osvětlení a vytápění.
      1. VI. Příslušenství.
         1. 114. Každá ošetřovací jednotka musí mít vlastní lázeň pro nemocné, pokud možno přímo osvětlenou a větratelnou. Na 1 lázeň smí připadnout max. 15 lůžek. Vany k účelům léčebným se do tohoto počtu nepočítají. Pro personál má býti zvláštní lázeň mimo obvod ošetřovacích jednotek (pro personál přespolní poblíže personálních šaten).
         2. 115. Jeden kloset smí připadat nejvíce na 10 lůžek. Pro muže jest nutno zřídit mimo to 1 pisoár na 15 lůžek. Má býti zřízen samostatný, uzavíratelný kloset pro personál a návštěvy. Klosety musí být splachovatelné vodou a opatřeny přímo větratelnou a osvětlovatelnou předsíňkou, které smí býti použito jako umyvárny.
         3. 116. Každá ošetřovací jednotka musí míti také zvláštní místnost pro lékařské výkony, služební místnost ošetřovatelky, zvláštní místnost pro čištění kálecích mís a použité prádlo, čajovou kuchyňku, vesměs přímo osvětlené a větratelné, a komoru pro úklidové nářadí.
      1. VII. Komunikace v paviloně.
         1. 117. Nejmenší šířka chodeb, jichž se používá k dopravě nemocných, jest 230 cm. Musí být dostatečně osvětleny a větrány.
         2. 118. Dveře z nemocničních pokojů do chodby musí připouštět pohodlný transport všech lůžek. Požaduje se v plánu grafické vyznačení všech postelí.
         3. 119. Nejvzdálenější dveře v nemocnici nesmí být půdorysně vzdáleny od schodiště více než 45 m. Každé schodiště musí mít volný výstup z budovy, má být ohnivzdorné, přímo osvětlené a větrané. Nepřipouští se schody točité a klínové. Vstupní dveře musí být ven k otevírání.
      1. VIII. Strojně-technická zařízení.
         1. 120. Veškeré místnosti, určené i pro přechodný pobyt nemocných musí být vytápěny. V místnostech, v nichž nemocní leží obnaženi (vyšetřování, operační sály a pod.), se požaduje možnost vytápění i v době, kdy hlavní topný systém je mimo provoz.
         2. 121. V důležitých místnostech provozních (operační sály atd.) se požaduje nouzové osvětlení, nezávislé na normální osvětlovací síti.
      1. IX. Desinfekce.
         1. 122. Každá nemocnice musí být opatřena zařízením k řádné desinfekci infikovaného prádla před praním. Slouží-li desinfekční stanice nemocnice zároveň i potřebám mimo ústav, musí být situována tak, aby donášené předměty nikterak netangovaly vlastní nemocniční provoz.
         2. 123. Odpady všeho druhu (obvazy, odpadní vody atd.), obsahující látky zdraví škodlivé nebo bakterie, musí být učiněny neškodnými dříve, než přijdou do styku s jinými odpadky nebo se odvedou do veřejné odpadové sítě (veřejné stoky, potok, odvoz odpadků).
      1. X. Pitevna.
         1. 124. Každá nemocnice musí mít zvláštní separovanou místnost, jíž se používá jen k uložení mrtvol a další místnosti, kde by se mohla vykonávat pitva.
      1. XI. Opatření pro civilní ochranu.
         1. 125. Na nemocnice se vztahují také směrnice platné pro civilní ochranu. (Viz část I, č. 26 a 34.)
         2. 126. Nemocnice největších typů (oblastní) musí mít nejméně jedno podlaží v podzemí.
   1. B. Pokyny pro navrhování a stavby škol.
      1. I. Všeobecné požadavky.
         1. 127. Z hospodářských důvodů musí býti stavební program v rámci potřeb co nejmenší a disposiční řešení a vybavení škol budiž co nejúspornější při zachování požadavků pedagogických, hygienických, bezpečnostních a estetických a ustanovení školského zákona a učebních osnov. Z důvodů úsporných je možné, aby školy, zejména školy I. a II. stupně byly v téže obci umístěny ve společné budově.
         2. 128. Budova nechť volně stojí, je orientována k slunečním stranám (skupina pracoven, do nichž žáci nejčastěji docházejí, má být prosvětlována sluncem), dobře zapojena na komunikace obce a místní instalační síť, vertikálně i horizontálně začleněná do panoramatu obce a přizpůsobená architektonicky rázu krajiny a charakteru obce.
         3. 129. Zpravidla nemá míti školní budova více než čtyři podlaží.
         4. 130. V suterénu nebudiž situována žádná učebna.
         5. 131. Kromě hlavního vchodu budiž ještě nejméně jeden vchod vedlejší do traktu tělovýchovného či kulturního.
         6. 132. Pro odkládání šatstva a obuvi buďtež ve školách zřizovány jednosměrné ústřední šatny, dostatečně dimensované, dobře osvětlené a příčně větrané, v zimní době temperované, oddělené od ostatních prostor školy. Zřizovati šatny na chodbách se v nových budovách nedovoluje.
         7. 133. Ve větších školách se zapojuje správní appartement a s ředitelnou, sborovnou, podle potřeby i hovornou, s místností pro rozhlas a s hygienickými zařízeními a místnostmi tak, aby školní provoz nebyl rušen a aby netrpěla hygiena školy.
         8. 134. Naturální a služební byty při větších školách buďtež zpravidla zřizovány odděleně. Pro obsluhu ústředního vytápění a pro celodenní domovní dozor je však žádoucí, aby byt školníka byl s budovou spojen suchou cestou.
         9. 135. Pro větší školní budovy se žádá vytápění ústřední.
         10. 136. Všude, kde je to možno, musí být zavedeno elektrické osvětlení.
         11. 137. Školní budova musí být opatřena dostatečným přívodem pitné a užitkové vody rozvedené po budově a pokud možno i do učeben a dílen.
         12. 138. Záchodové místnosti se zřizují v každém podlaží a jsou ve spojení s umývárnou. Záchody musí být opatřeny splachovacím zařízením. Žádají se nejméně 2 sedadla pro 40 žákyň, 1 sedadlo a 3 stání pro 40 žáků. Soustava pisoárová budiž taková, aby nešířila zápach a byla hygienická. Na pisoárové stěny nemá být používáno dehtových nebo podobných nátěrů.
         13. 139. V umývárnách se počítá nejméně 1 umývací mísa pro 25 žáků. Ve školách, v nichž je zavedeno stravování žactva, musí být větší počet umyvadel umístěn v podlaží jídelny.
      1. II. Pozemek.
         1. 140. Základní podmínkou úspěšné školní stavby jest vhodný pozemek. Při volbě pozemku se má dbáti z důvodů hospodárnosti,
            1. a) aby byl k němu bezpečný a pohodlný přístup,
            2. b) aby byl v místě, k němuž je ze všech obcí školního obvodu nejvýhodnější spojení (u škol mateřských, I. a II. stupně mimo komunikace silně frekventované vozidly), vždy v místě klidném a zdravém,
            3. c) školní pozemek musí být úplně suchý, v jeho blízkosti nesmějí být vody bahnité nebo nechráněné. Pozemky v isundačním území, jsou pro školní stavby zcela nepřípustné; jakost základové půdy a stav spodních vod musí být zjištěn,
            4. d) už při volbě pozemku nechť se uvádí možnost splnění všech podmínek uvedených sub B I,
            5. e) při volbě pozemku buď též uvážena potřeba vhodného odvedení splašků, hlavně v obcích, kde není dosud provedena kanalisace,-
            6. f) velikost pozemku se řídí rozsahem stavebního programu. Nutno pamatovat na možnost budoucího rozšíření školy. Velikost pozemku pro školní budovu, zahradu a cvičiště školy bez zeleného rámce jest:
               1. pro školu mateřskou ¹/₅ až ½ ha podle velikosti školy,
               2. pro školu I. až III. stupně až 3 ha podle velikosti a druhu školy.

               Ve velikosti pozemku pro školu I. až III. stupně je již zahrnuto i cvičiště pro mimoškolní tělesnou výchovu. Rozloha pozemku bude stanovena vždy se zřetelem k tomu, zda při škole bude zřízeno branné nebo tělovýchovné středisko, cvičiště společné pro více škol a pod.,

            1. g) pozemek může být zastaven nejvýš z 25% a volen tak, aby elevační úhel světelného paprsku učeben v přízemí (úhel mezi vodorovnou a spojnicí myšlené přímky spojující hřeben protější budovy nebo vrchol sousední vyvýšeniny s nadpražím okna) byl nejvýše 30°.
      1. III. Školní místnosti.
         1. 141. Rozměry učeben: v mateřské škole se žádá aspoň 1,5 m² podlahové plochy a 4 až 5 m³ vzdušného prostoru na žáka. Pro herní prostor aspoň 1,7 m² podlahové plochy a 5 až 6 m³ vzdušného prostoru. Velikost učebny pro školy I., II. a III. stupně je stanovena zpravidla hloubkou 6,3 nebo 6,6 m (podle umístění topných těles) a délkou 9,6 m.
         2. 142. Plocha podlahy v učebnách budiž v jedné výši, podlaha nechť je trvanlivá, bezprašná, teplá a lehce čistitelná.

            Okna v učebnách buďtež umístěna tak, aby světlo přicházelo s levé strany na pracovní plochy. Musí být zřízena v takových rozměrech, aby i místo od oken nejvzdálenější bylo dokonale osvětleno. Nadpraží oken budiž co nejmenší.

            V každé školní místnosti musí být pamatováno na dostatečnou a rychlou výměnu vzduchu příčným větráním.

            Dveře nechť jsou jednokřídlové v rozměrech 80X197 cm.

            Příčky mezi jednotlivými pracovnami musí být konstruovány tak, aby nepropouštěly zvuk. Zvukotěsná isolace stěn a stropů budiž zvlášť pečlivě provedena v hudebních síních a vůbec v učebnách a dílnách, kde při práci žáků vzniká hluk.

            V učebnách, v nichž film jest důležitým vyučovacím prostředkem, budiž postaráno o možnost snadného zatemnění i za dne. Kromě učeben a ostatních školních prostorů mají být v každé školní budově klubovny mládeže a kabinety pro pomůcky, upravené zpravidla tak, aby mohly po případě sloužit jako pomocné pracovny pro zájmové kroužky žáků.

      1. IV. Tělocvična.
         1. 143. V každé školní budově budiž zřízena tělocvična pro tělesnou výchovu školní i mimoškolní. V menších školách slouží tělocvična i pro osvětovou činnost školní. Tělocvična budiž projektována mimo učební trakt s tímto příslušenstvím: šatny, kabinet pro učitele (na větších školách další kabinet, který je zároveň místností pro lékaře), nářaďovna, umývárna, sprchy pro vystřídání aspoň poloviny třídy, 2 záchody. (Pro mimoškolní tělesnou výchovu samostatný vchod, klubovna s kanceláří). Dimensování tělocvičny se řídí druhem a velikostí školy.

            Nejmenší rozměry:

            1. 1. pro školu I. a II. stupně 12X22 m,
            2. 2. pro školu III. stupně 14X28 m.

            Světlá výška minimálně 5,50 m.

            Slouží-li tělocvična zároveň i jako shromažďovací síň škol, smí míti jen rozkládací jeviště s nejnutnějším příslušenstvím.

      1. V. Cvičiště a hřiště.
         1. 144. Při každé školní budově musí být zřízeno cvičiště, není-li v bezprostřední blízkosti školy jiné vyhovující cvičiště. Buď situováno tak, aby provoz na něm nerušil vyučování, aby bylo osluněno a zařízeno podle požadavků učebních osnov. Pro mateřské školy buď postaráno o pískoviště a brouzdaliště.

            Velikost hřiště pro školu I. stupně 2.400 m², pro školu II. stupně 4.500 m² a pro školu III. stupně 16.000 m². Má-li sloužit i mimoškolní tělesné a branné výchově, vyžadují se vždy rozměry nejméně 1,6 ha. V místech, kde není v blízkosti obce příležitost ke koupání v řece nebo v rybníku, budiž podle možnosti zřízeno umělé koupaliště s průtočnou vodou.

      1. VI. Školní zahrada.
         1. 145. Při každé školní budově jest nutno zřídit školní zahradu botanickou a pro samostatnou žákovskou práci.
      1. VII. Speciální požadavky pro budovy jednotlivých stupňů a druhů škol.
         1. 146. Škola mateřská.

            Nejmenší stavební program i pro typ nejmenší mateřské školy obsahuje pracovnu a hernu (alespoň jako společný prostor rozdělený skládací stěnou), administrativní místnost, (která slouží též pro umístění indisponovaných dětí), jídelnu (příp. v učebně), kuchyň s příslušenstvím (špíž, komora, sklep), umývárny se záchodky (pro 30 dětí 5 umyvadel a 5 klosetových sedadel), šatnu a komoru na uskladnění lehátek. Místnosti, kde se zdržují děti, buďtež prosluněny. Kuchyně a jídelna nechť jsou položeny tak, aby výpary a zápachy z nich nevnikaly do ostatních místností. Disposičně budiž mateřská škola vyřešena tak, aby místnosti tvořily výchovný celek vždy pro 30 dětí kontrolovatelný jednou učitelkou.

            Pokud je mateřská škola umístěna ve společné budově s jinou školou, musí mít vlastní vchod, zahradu, hřiště a příslušenství.

         1. 147. Škola I. stupně.

            Nejmenší stavební program pro školu I. stupně obsahuje mimo potřebný počet učeben, vyplývající z organisace školy a potřebných kabinetů pro pomůcky, jež není možno vyložiti ve skříních, ještě ředitelnu, čítárnu (v níž je zároveň umístěna knihovna), umývárny se záchody, hygienicky řešenou šatnu a klubovnu pro žákovské organisace. Na školách s větším počtem tříd budiž pamatováno také na sborovnu a eventuálně hovornu.

            Na školách s přespolními žáky a družinou mládeže se zřizuje pro jejich stravování též školní kuchyň a jídelna.

         1. 148. Škola II. a III. stupně.

            Nejmenší stavební program pro školu II. a III. stupně obsahuje mimo potřebný počet učeben, vyplývající z organisace školy, a potřebný počet kabinetů, ještě administrativní místnosti, speciální pracovny pro předměty, jejichž povaha práce vyžaduje speciálního disposičního řešení, na př. pracovna pro přírodopis, fysiku, chemii a kreslení, dílny, laboratoře a j., cvičnou kuchyni s jídelnou a knihovnu s čítárnou pro žákovské organisace.

         1. 149. Půdorysné řešení škol II. a III. stupně buď takové, aby hlavní místnosti všemi navštěvované byly všem žákům snadno dostupné. Při větších školách se doporučuje zřídit přiměřeně dimensovanou shromažďovací síň, která slouží též osvětovému životu obce, není-li již v obci jinak o osvětu postaráno. Shromažďovací síň a eventuálně i jiné místnosti přístupné veřejnosti buďtež tak umístěny, aby nebyl vnitřní provoz školy rušen, zejména, aby byla uchována čistota budovy. Pro stravování žactva se zřizuje školní kuchyň s jídelnou, jež slouží zároveň jako místnost pro přespolní žáky. Její dimense jsou určeny požadavkem hromadného stravování ¹/₃ žactva na škole (stravování ve třech směnách).
         2. 150. Stavební program odborných škol, vyplývající z odchylného jejich provozu, se případ od případu upraví zvláště.

            Tam, kde jsou zřízeny domovy mládeže (žákovské domovy), musí být situovány v přímé blízkosti školy. Internáty na školách odborných, kde jsou součástí vyučovacího celku, buďtež řešeny v souvislosti se školní budovou.

Část VI. Navrhování a provádění staveb s hlediska úspory stavebnin. Část VI.

1. I. Užívání stavební oceli, železového betonu a dřeva v pozemních stavbách.
   1. A. Volba stavebnin a soustavy nosných konstrukcí.
      1. 151. Při volbě stavebnin, soustavy a celkového uspořádání nosných konstrukcí, jakož i při úpravě jejich podrobností nutno dbát vždy největší úspornosti ve stavebninách, pokud to nebude spojeno s neúměrným zvětšením stavebních nebo udržovacích nákladů. Především třeba přihlížet ke vší možné úspoře dřeva a oceli. Rozpětí všech konstrukcí nutno omezit na nezbytnou a hospodárnou míru a tam, kde to okolnosti připouštějí, nutno nahradit velké rozpony členěním na menší pole.
      2. 152. Dřevěných konstrukcí se smí užít jen v nezbytně nutných případech, kde je to hospodárné. Větších dřevěných konstrukcí buď použito jen výjimečně a se zřetelem na další ustanovení této části. Přitom nutno dbát vší možné úspory materiálu, zejména dřeva, a dbát, aby nevznikaly nevyužité půdní prostory. Sklon střech nutno volit se zřetelem na vhodně užitou krytinu (viz část VIII) podle místních poměrů.
      3. 153. Třeba dbát všemožně toho, aby bylo použito na stavbách pro dřevěné konstrukce dřeva dobré jakosti. Proto je také nutno i na staveništi řádně ukládat řezivo k přirozenému vysoušení na vzduchu. Konstruktivní dřevo vystavené vlivům povětrnosti nutno impregnovat alespoň povrchově.
      4. 154. Užití ocelových konstrukcí nutno omezit na případy, kde bez ocelové nosné konstrukce nelze dosíci technicky vyhovujícího řešení vůbec anebo jen s neúměrným zvětšením stavebního nebo udržovacího nákladu nebo kde ocelové konstrukce vyžadují ohledy na budoucí rozvoj závodu. Tam, kde je užití ocelové nosné konstrukce nezbytné, budiž uvážena možnost úspory oceli užitím konstrukce svařované místo konstrukce nýtované.
      5. 155. Nosné konstrukce ze železového betonu je dovoleno zřizovat jen, pokud se v č. 156 až 160 nestanoví jinak. Při návrhu a provádění těchto konstrukcí třeba dbát všech možných úspor dřeva na bednění, zejména umožnit jeho opakované použití pro více konstruktivních elementů, a zejména užít usporných systémů bednění. Nutno učinit vhodná opatření, aby se zamezilo znehodnocení a poškození dřeva při odbedňování.
      6. 156. Používat ocelových koster pro obytné domy je zakázáno. Používat koster ze železového betonu pro obytné domy a úřední budovy nutno omezit jen na zvlášť odůvodněné případy; o tom rozhodne krajský národní výbor také se zřetelem na možnost přídělu stavebnin.
      7. 157. Střešní konstrukce ocelové a ze železového betonu smějí být zřizovány jen v odůvodněných případech. Pro střešní konstrukce je vhodné užít úsporných konstrukcí dřevěných nebo z hotových prvků.
      8. 158. Stropy dřevěné, a to trámové nebo z prken spojovaných hřebíky, po případě lepených, se mohou zřizovati jen tam, kde je to nutné. Přednost je třeba dát stropům ze železového betonu, a to především ze schválených hotových prvků nebo z předpjatého betonu.
      9. 159. Podbíjení stropů budiž podle možnosti prováděno místo ze dřeva z keramického pletiva (pletiva z pálené hlíny s drátěnou vložkou), jehož možno užít i pro lehké příčky a vnitřní obklad stěn dřevěných a ocelových konstrukcí.
      10. 160. Zřizování základů ze železového betonu (desek, pasů a pod.) nutno omezit jen na skutečně nutné případy (kde toho únosnost základové půdy vyžaduje a je to hospodárné).
      11. 161. Překlady ze železového betonu nad většími otvory okenními a dveřními mají být provedeny buď jako pásy zdí (věnce), aby odpadly ocelové kleště nebo z hotových dílců. Jinak nutno otvory do světlosti 1,20 m pokud možno překlenout.
   1. B. Navrhování nosných konstrukcí.
      1. 162. Přísné šetření dřevem, stavební ocelí, plechy a barevnými kovy je při projektování každé stavby jedním z nezbytně nutných požadavků. Proto mají býti navrhováním, výpočtem, konstrukcí i prováděním staveb pověřeni jen závody a odborníci, kteří jsou s těmito pracemi všestranně obeznámeni.
      2. 163. Není-li zvláštních požadavků, budiž počítáno se zatížením stavebních konstrukcí podle normy ČSN 1050—1929. Volba zatížení průmyslových staveb budiž vždy pečlivě uvážena a odůvodněna. Pro obytné místnosti budiž počítáno s užitelným zatížením nejvýše 200 kg/m², pokud není větší zatížení odůvodněno zvláštními požadavky.
      3. 164. Pro navrhování ocelových konstrukcí podle normy ČSN 1051—1941 (2. revidované vydání) „Ocelové konstrukce pozemního stavitelství“ a normy ČSN 1120—1932 „Svařované ocelové konstrukce pozemního stavitelství“ platí tyto změny a doplňky:
         1. a) se zřetelem na vydání normy ČSN 1510—1948 „Stavební oceli“ platí tyto směrnice pro volbu materiálu:

            Část VI. Navrhování a provádění staveb s hlediska úspory stavebnin.

            	místo	užívá se nyní
            pro konstrukce nýtované	St 00, StHB (Co)	10003 (Oc)
            „	St 37	10370 (37)
            „	St 52, C 52	10522 (52P)
            pro šrouby a nýty (pro St 37) St 34		10341 (34T)
            pro šrouby a nýty (pro St 52, C 52) St 44		10451 (45T)
            pro konstrukce svařované	StHB, St 37	10370 (37) *
            „	St 52	10523 (52 PS)

         1. b) Vyhovují-li výsledky pravidelných zkoušek svařečů normě ČSN 1232—1939 „Předpisy pro svařované mostní konstrukce“, lze i u konstrukcí pozemního stavitelství a u jeřábů užít vyšších dovolených namáhání svarů a to:

            Část VI. Navrhování a provádění staveb s hlediska úspory stavebnin.

            pro svary tupé	v tlaku	Ks = k,
            	v tahu	ks = 0,85k,
            	v smyku	ks = 0,60k,
            pro svary koutové ve smyku		ks = 0,65k,

            kde k je dovolené namáhání základního materiálu.

      1. 165. Změny vyznačené v č. 164 platí také pro navrhování jeřábů a jeřábových drah podle normy ČSN 1330 „Jeřáby a jeřábové dráhy“, a to s těmito doplňky:

         u tlustých průřezů se jakost St 37 nahrazuje jakostí 10523 (37PSU) podle normy ČSN 1510—1948,

         únava materiálu se u svařovaných konstrukcí uvažuje podle obdobných předpisů pro svařované železniční mosty (ČSN 1232—1939 „Předpisy pro svařované mostní konstrukce“, čl. 31, 38, 40, 41, 66).

      1. 166. Pro navrhování betonových staveb viz normu ČSN 1090—1948 „Předpisy o betonových stavbách. Část I. Navrhování betonových staveb“ a normu ČSN 1090—1948 Dodatek „Předpisy o betonových stavbách. Část I. Navrhování staveb ze železového betonu podle stupně bezpečnosti“.

         Při obvyklých konstrukcích budov pro klidné užitelné zatížení do 250 kg/m² (včetně), u nichž lze účinky vedlejšího zatížení pro jejich nepatrnost zanedbat, smí napětí všech druhů výztuže v tahu i tlaku dostoupit pro zatížení hlavní hodnot stanovených pro zatížení celkové.

      1. 167. Pro dřevěné konstrukce viz normu ČSN 1052—1941 „Předpisy pro dřevěné konstrukce“. K dosažení úspory dřeva nutno navrhovati zpravidla lehká provedení. Pro nosné části je třeba volit pokud možno složené nosníky lepené nebo s hřebíkovými spoji, hmoždinkami a pod. Vhodnou konstrukcí jsou hřebíkové nosníky příhradové nebo plnostěnné. Kde nejsou zvláštní důvody statické nebo konstruktivní, nutno při volbě profilu přihlížet k možnosti jich sestavení z průřezů, jež lze vyrobit, pokud možno ze slabé kulatiny.
      2. 168. Krovové soustavy třeba navrhovat bez vazných trámů a krovové konstrukce nutno účelně spojit s nosnou stropní konstrukcí nad posledním patrem.
      3. 169. Při ocelových konstrukcích a betonářské výztuži budiž v mezích dodávkových možností Československých hutí, n. p., dávána s výjimkami stanovenými dále v oddíle C přednost kvalitním ocelím o vyšší mezi průtažnosti, jejichž užitím lze dosáhnouti jak úspory na váze potřebné oceli, tak zpravidla i zmenšení stavebního nákladu.

         Užívání výztuže Beton-Speciál se zakazuje.

      1. 170. V zájmu zmenšení spotřeby oceli budiž u nosných částí namáhaných ohybem (zejména u trámů ocelových a ze železového betonu) konstruktivní výška taková, aby se vystačilo s jednoduše vyztuženým průřezem.

         U částí ze železového betonu lze užít konstrukcí deskových místo trámových jen tam, kde je to hospodářsky odůvodněno.

      1. 171. Dvojitá výztuž průřezu je přípustná jen tam, kde proměnné zatížení vyvozuje střídavé namáhání průřezu ze železového betonu a obojích vložek je střídavě využito na tah, nebo v míře nutné z jiných statických a konstruktivních důvodů; zesilování výztuže nad míru takto stanovenou jen proto, aby jí bylo užito jako tlačené výztuže, není dovoleno.
      2. 172. Pro úsporné navrhování nosných konstrukcí budiž zpravidla zabezpečeno a využito vzájemné statické spolupůsobení jednotlivých nosných prvků konstrukce.
      3. 173. U ocelových plnostěnných nosníků budiž zpravidla konstruktivními opatřeními zajištěno a k úspornému navrhování pak využito statického spolupůsobení s deskou ze železového betonu (spřažené nosníky ocelobetónové) všude tam, kde se deska stýká přímo s tlačeným pásem ocelového nosníku nebo kdo přímého styku lze dosíci vhodným uspořádáním konstrukce bez zvláštních obtíží.
      4. 174. Pro zatížení konstrukcí a dovolené namáhání, není-li v této vyhlášce stanoveno jinak, platí ustanovení norem ČSN, pokud byla stanovena jejich závaznost podle zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 84 Sb., o závaznosti hospodářských a technických norem. Přitom se v ocelových konstrukcích stanoví, po případě zvětšují dovolené namáhání v tahu za ohybu takto:

         Část VI. Navrhování a provádění staveb s hlediska úspory stavebnin.

         		Dovolené namáhání
         Ocel jakosti	zaručena mez průtažnosti	při zatížení hlavním	při zatížení hlavním a vedlejším
         obchodní	—	1200 kg/cm2	1400 kg/cm2
         10 372	2300 kg/cm2	1400 kg/cm2	1600 kg/cm2
         10 522	3600 kg/cm2	2100 kg/cm2	2400 kg/cm2

      1. 175. Pro zařízení sloužící k civilní ochraně obyvatelstva platí předpisy zvláštní.
   1. C. Pokyny pro užívání betonářských výztuží zvláštního průřezu.
      1. 176. Aby se omezilo nebezpečí vlasových trhlin v tažených částech betonových průřezů, doporučuje se při stavbách vystavených kouřovým vlivům nebo vlivům povětrnosti dát okolo tažených vložek pletivo a zvětšit normou předepsané krytí těchto vložek betonem o 1 cm.
      2. 177. U konstrukcí ze železového betonu, kde je zvýšené nebezpečí poškození výztuže vlivy chemikálií (jako jsou:

         výroba a zpracování kyseliny sírové,

         provozovny se zpracováním fenolů a síry,

         výrobny a skladiště síranu amonného,

         výrobny a skladiště dusičňanu amonného,

         výrobny a skladiště ledku vápenatého,

         výrobny a skladiště ledku amono-vápenatého,

         výrobny a skladiště smíšených hnojiv,

         výrobny a skladiště močoviny,

         výrobny a skladiště kyseliny dusičné,

         výrobny a skladiště kyseliny šťavelové,

         skladiště minerálních olejů, jakož i

         při výrobě, kde prchají páry a plyny SO₂, a všude tam, kde se kyseliny a louhy vyrábějí nebo kde se tyto látky zpracovávají anebo jsou jako vedlejší produkt), třeba zabránit vzniku trhlin v betonové vrstvě, obalující tažené vložky vyloučením vysoko-hodnotné oceli, po případě snížením dovoleného namáhání oceli 10370 na 1000 kg/cm².

      1. 178. U ocelových (neobetonovaných) tahových prutů z ocelí zvláštního průřezu [na př. táhel z oceli 10472 (Isteg) a 10492 (Toros), jež jsou jen po koncích kotveny do betonu], nelze upustit od koncových háků, není-li kotvení jinak zajištěno.
      2. 179. Pruty z oceli 10512 (Roxor) je dovoleno ohýbati za studena až do průměru 30 mm. Pruty o průměru větším než 30 mm se mohou ohýbat jen za tepla, při čemž nutno ohřát dostatečně dlouhý kus výztuže (rovný asi dvojnásobné délce oblouku) na stejnoměrnou teplotu 800 až 900° C, t. j. na červený žár (ve stínu). Za tepla ohnutá výztuž se pak musí nechat na vzduchu pozvolna vychladnouti. V teplém stavu nesmí být kladena na mokrou půdu, do vody nebo do sněhu a musí být chráněna před deštěm nebo sněhem.
      3. 180. Pruty z oceli 10492 (Toros) nebo 10472 (Isteg) je dovoleno ohýbat jen za studena.
      4. 181. Ocel 10512 (Roxor) lze stykovat též svařováním, jež má však prováděti jedině výrobce této oceli, který ručí za její jakost, a to svými svářeči a jen elektrodami k tomu úředně vyzkoušenými. Při zaměstnání jiných svářečů nebo užití jiného druhu elektrod musí být provedeny dříve nové zkoušky.
      5. 182. Při svařování za chladného počasí nebo v zimě se doporučuje konce obou prutů, jež mají býti svařeny, ohřát na délku asi 50 cm od místa budoucího svaru. Při chladnutí svařených prutů je třeba dbát stejných opatrností, jako při ohýbání za tepla.
      6. 183. Tam, kde jde o výztuž z oceli zvláštního průřezu, jež má být svařována (podle ustanovení čl. 95 normy ČSN 1090-1948), nutno prokázat jakost materiálu v každém jednotlivém případě buď přejímacími zkouškami nebo hutním osvědčením.
      7. 184. Jinak viz ustanovení normy ČSN 1090-1948 „Navrhování betonových staveb“.

1. II. Hospodárné užívání stavebnin pro jednotlivé části staveb.

   Provádění staveb.

   1. A. Základy.
      1. a) Obytné a veřejné stavby.
         1. 185. Základy obytných domů nájemních a rodinných nejvýše o třech podlažích je zakázáno provádět ze železového betonu. Použije se zdiva kamenného nebo z jiného materiálu podle místních poměrů se zřetelem na nutné spoření s cementem a cihlami. Výjimky jsou přípustny jen, kde toho vyžadují zvláštní předpisy nebo místní poměry (na př. poddolovaná území, neúnosná půda a pod.).
         2. 186. U staveb o více než třech podlažích a u staveb veřejných nutno volbu základů ze železového betonu odůvodnit staticky, pokud jejich volba není dána zvláštními předpisy a místními poměry.
      1. b) Průmyslové stavby.
         1. 187. U průmyslových staveb se smějí stavět základy z jiného staviva než z kamene nebo prostého betonu jen, kde to vyžadují statické a konstruktivní podmínky (velikost a způsob zatížení — dynamické otřesy, nosnost základové půdy a její povaha — nutnost zvláštního způsobu založení, způsob zakotvení konstrukce a pod.), platné předpisy nebo místní okolnosti.
   1. B. Nosné konstrukce a stěny.
      1. a) Všeobecně.
         1. 188. O používání koster ocelových nebo ze železového betonu platí ustanovení č. 154 až 156 oddílu I. této části.
      1. b) Obytné stavby.
         1. 189. U obytných staveb se smí užít zdiva z pálených cihel nebo tvárnic z lehkého betonu nebo kamene či zdiva smíšeného. Pro plné pálené cihly je závazný formát 29X14X6,5 cm.

            Možno použít také zvláštních tvárnic, jichž užívání bylo povoleno ministerstvem techniky, dále montovaných konstrukcí, avšak jen systémů schválených ministerstvem techniky a jen pokud nevyžadují většího množství oceli. Dřevěných tesařských konstrukcí se smí užít jen tam, kde povaha a účel stavby nepřipouštějí jiného řešení.

         1. 190. Pokud neplatí zvláštní konstruktivní předpisy, musí se volit tloušťky zdí jen staticky odůvodněné a zdí obvodových mimo to tak, aby při dostatečné tepelné akumulaci isolovaly stejně jako cihelná omítnutá zeď tloušťky 45 cm.
      1. c) Veřejné stavby.
         1. 191. Podle účelu budovy nutno správně posoudit možnost snížení požadavků na tepelnou isolaci. Jinak platí stejná ustanovení jako u staveb obytných.
      1. d) Průmyslové stavby.
         1. 192. Zde musí být disposice navržena tak úsporně, jak ta technické a provozní podmínky dovolují. Vzájemná poloha podpor musí být taková, aby nevyžadovala nehospodárná konstruktivní opatření. Statické předpoklady musí vystihovat správně očekávaná zatížení.
         2. 193. Při užití dřevěných a ocelových kostrukcí musí být dbáno ustanovení č. 152 až 154 oddílu I. této části.
         3. 194. Tloušťka zdí nesmí podstatně překročit míru odůvodněnou staticky, konstruktivně a provozními nároky na akumulaci tepla.
         4. 195. Pro stavby skladišť, menších továrních objektů a provozoven (jakož i hospodářských příslušenství) je vhodnější užít podle možnosti místo zdiva cihelného jiného zdiva náhradního (na př. tvárnic nebo montovaných dílců).
   1. C. Stropy.
      1. a) Obytné stavby.
         1. 196. Stropy musí vyhovovat ustanovení č. 158 a 159 oddílu I. této části. Stropů z hotových dílců z předpjatého nebo i železového betonu, jež ministerstvo techniky schválilo, buď pro úsporu dřeva přednostně užíváno.
      1. b) Veřejné stavby.
         1. 197. U veřejných staveb se připouštějí stropy ze železového betonu, z hotových dílců nebo hospodárné konstrukce dřevěné. U nemocnic a léčebných ústavů se dřevěné stropní konstrukce nedovolují.
      1. c) Průmyslové stavby.
         1. 198. U těchto staveb se užije stropních konstrukcí podle podmínek statických, bezpečnostních a provozních.
         2. 199. Rozpětí stropů a konstruktivní výška musí být voleny hospodárně co do spotřeby hmot, nebrání-li tomu nezbytné požadavky provozní.
         3. 200. Konsoly a balkonové nosníky se nesmějí nehospodárně vykládat z nosné konstrukce ani neúměrně přetěžovat.
   1. D. Střešní konstrukce.
      1. a) Obytné stavby.
         1. 201. Dřevěné střešní konstrukce se doporučují z prken s hřebíkovými nebo lepenými spoji nebo jiných úsporných soustav, především z hotových dílců. O vazních trámech platí ustanovení č. 168 oddílu I. této části.
      1. b) Veřejné stavby.
         1. 202. Zde platí ustanovení č. 201.
      1. c) Průmyslové stavby.
         1. 203. U těchto staveb třeba se řídit ustanovením č. 157 oddílu I. této části.
         2. 204. Podle okolností nutno vždy uvážit, není-li správné užití konstrukce skořepinové místo obvyklých konstrukcí ze železového betonu. Přitom nutno dbát účelného vyřešení krytiny.
   1. E. Okna.
      1. 205. U obytných staveb musí dřevěná okna vyhovovat normě (ČSN 2218—1947 „Dřevěná okna“). Úsporným typům dřevěných oken nutno dát přednost.
      2. 206. U veřejných staveb mohou být okna železná, pokud jsou z konstruktivních důvodů nutná.
      3. 207. U průmyslových staveb rozhodují při volbě oken důvody provozní a bezpečnostní.
   1. F. Schodiště.
      1. 208. Schodiště ze železového betonu zhotovená na místě se u obytných staveb z cihelného zdiva nepřipouštějí. U veřejných a průmyslových staveb toto omezení neplatí.
   1. G. Práce klempířská.
      1. 209. Provádění plechové krytiny u staveb obytných se zakazuje; u veřejných staveb možno jí užít ve zvláště odůvodněných případech.
      2. 210. U průmyslových staveb možno navrhnout plechové krytiny jen ve zvláště odůvodněných případech po předchozím úředním povolení.
   1. H. Práce truhlářská.
      1. 211. Pro dřevěné dveře viz ustanovení norem ČSN 2021—1947 „Dveřní křídla“ a ČSN 2042—1948 „Dřevěné zárubně“.
   1. Ch. Práce zámečnická.
      1. a) Obytné stavby.
         1. 212. Není dovoleno zřizovat mříže v oknech, dveřích a nadsvětlících. Ocelové zárubně se zřizují u dveří v požárních zdech a na půdu. Ocelová okna v obytných domech se zakazují. Pro vrchní kování oken a dveří se doporučuje užít náhradních hmot.
      1. b) Veřejné stavby.
         1. 213. Zde platí stejná ustanovení jako u obytných domů, pokud účel stavby nevyžaduje určitý způsob provedení (nemocnice a pod.).
      1. c) Průmyslové stavby.
         1. 214. Omezení uvedená pro stavby obytné neplatí. Nutno však dbát úspor oceli.
   1. I. Instalace.
      1. a) Obytné stavby.
         1. 215. Platí ustanovení části XI. Litinových trub možno použít jen, kde to dovolují tato ustanovení. Rovněž tak ostatních trub kovových.
      1. b) Veřejné stavby.
         1. 216. U nemocnic a jiných veřejných staveb možno výjimečně použít trub měděných. Pro méně důležité veřejné stavby platí ustanovení č. 215 obdobně.
      1. c) Průmyslové stavby.
         1. 217. Podle provozních a stavebních poměrů se zde užije především trub kameninových, asbestocementových nebo z jiných náhradních hmot a jen podle nezbytné potřeby trub litinových.
   1. J. Oplocení.
      1. 218. Ploty se smějí provést jen jednoduše s nejmenší možnou spotřebou oceli a dřeva. Drátěné pletivo se musí zavěsit na betonové sloupky. Pletiva v železných rámech ani železných sloupků se nesmí užívat.

      Stavby zemědělské a jiné.

      1. 219. Pro zemědělské stavby platí obdobně předchozí ustanovení tohoto oddílu pro stavby obytné, pokud odchylky nevyplývají z předpisů části II. této vyhlášky.
      2. 220. Pro stavby obchodních a řemeslnických provozoven platí obdobně předchozí ustanovení tohoto oddílu pro stavby průmyslové.

Část VII. Část VII.

1. A. Podlahy a dlažby.
   1. 221. Aby doprava nebyla přetěžována, budiž při volbě hmot pro podlahy, dlažby a obklady stěn přihlíženo k místním poměrům a dbáno regionální výroby.
   2. 222. Pro nedostatek dřeva možno dřevěné podlahy provádět jen v nejnutnější míře.
   3. 223. Podle místních poměrů (opatření odborných pracovních sil a materiálu) se použije keramických dlaždic, litého terazza, dlaždic terazzových, z pálené hlíny (terakoty) nebo strojně lisovaných cementových dlaždic. Použití dlažeb z cementových dlaždic ručně dusaných se pro bytové stavby nedovoluje.
   4. 224. Podle předchozích zásad se provedou podlahy a dlažby v jednotlivých místnostech takto:
      1. a) v obytných místnostech a ložnicích podlahy vlýskové s použitím méně hodnotného dřeva (III. třídy) na hrubé podlahy,
      2. b) v příslušenství (kuchyních, kuchyňských koutech, předsíních, lázních, klosetech, spížích, komorách) na podestách, v přilehlých chodbách a ve vestibulech podlaha z keramických dlaždic, xylolitu nebo jiných vhodných hmot,
      3. c) v prádelnách betonová dlažba s cementovým páleným potěrem ve spádu, v ústředních prádelnách dlažba z terazzových dlaždic, z litého terazza nebo keramická, položená na dobře isolující vrstvě;
      4. d) v chodbách ve sklepích, ve sklepech na potraviny a pod. dlažby betonové,
      5. e) ve sklepech na uhlí dlažba betonová se zastřeným povrchem,
      6. f) v kotelnách dlažba betonová, po případě kolem kotlů z keramických dlaždic,
      7. g) na půdách musí být dlažba nespalná,
      8. h) na uzavřených balkonech dlažba z dlaždic keramických nebo terazzových,
      9. ch) na otevřených balkonech je nutné odborné a pečlivé provedení tak, aby byla zaručena dobrá isolace vodotěsná, na příklad možno volit úpravu: podkladní spádový beton na nosné desce ze železového betonu je téhož druhu jako beton desky. Na podklad se dá druhá vrstva z asfaltové malty o náležité tloušťce z asfaltového mastixu v dolní vrstvě měkčího, v horní tvrdšího s přimíšením písků kaolinových nebo téže jakosti, po př. ostrého říčního písku o maximální velikosti zrna 7 mm. Na svislých stěnách nutno provést asfaltové sokly do výše minimálně 15 cm z nanášeného (špachtlovaného) pružného mastixu o tloušťce 6 mm se řádným připojením a vytažením pochozí dlažby na tento sokl do výše nejméně 6 cm.

         Na tuto isolační vrstvu se dá dlažba, upravená podle lit. h), v náležitém spádu,

      1. i) živnostenské provozovny musí býti opatřeny vhodnou dlažbou podle platných předpisů. Především nutno dbát náležité dobré čistitelnosti a okolnosti při vhodné volbě dosažitelného materiálu.

1. B. Obklady stěn a soklů.
   1. 225. Pro obklady stěn a soklů uvnitř budov se použije keramických nebo skleněných obkladaček nebo jiných vhodných hmot.

      V lázních a u sprch nutno náležitým spárováním docílit dokonalé vodotěsnosti.

   1. 226. Obklady stěn se provedou keramickými nebo skleněnými obkladačkami
      1. a) v lázních (do výšky nejvýše 165 cm),
      2. b) v kuchyních u dřezů a sporáků (do výše 135 cm nad podlahou a v nejnutnější potřebné šířce),
      3. c) v klosetech a umývárnách veřejných a průmyslových budov.
   1. 227. Pro obklady vnitřních soklů se užije:
      1. a) na schodištích buď těchže hmot, jako bylo použito k provedení dlažeb, nebo keramických nebo skleněných obkládaček,
      2. b) v kuchyních mimo obložené stěny uvedené v č. 226, písm. b) keramických obkládaček v téže barvě jako obklad,
      3. c) v klosetech obytných budov keramických obkládaček,
      4. d) v předsíních při dlažbách rovněž keramických obkládaček,
   1. 228. Provede-li se u obytných budov obklad soklů ve fasádě, pak jen do výše přiměřené. K obkladu se užije kameninových obkládaček. Sokly z nanášené kameniny se u obytných, průmyslových a zemědělských staveb dovolují jen zcela výjimečně.
   2. 229. Splávky okenní se doporučuje provést z keramických okapnic.
   3. 230. U staveb průmyslových (i průmyslu výživy) a veřejných, zejména nemocnic a zdravotně sociálních ústavů, nutno přihlížet ke zvláštním požadavkům na tyto objekty při zachování účelné hospodárnosti.

Část VIII. Provádění krytin a isolací. Část VIII.

1. A. Krytiny.
   1. 231. Zásadně nutno užívat tak zv. tvrdých krytin pálených, ostatních krytin jen v případech dále uvedených. Cementových drážkových tašek se smí užívat jen pro menší opravy dosavadních krytin.
      1. I. Tvrdé krytiny.
         1. 232. Pro užívání tvrdých krytin se stanoví tyto směrnice:
            1. a) taškové krytiny z tašek plochých, hladkých bez drážek čili bobrovek je nutno použít pro budovy ve větších průmyslových místech,
            2. b) krytiny z tašek drážkových se použije jen pro tvarově jednoduché střechy,
            3. c) krytiny z prejzů se použije jen pro opravy dosavadních prejzových krytin, po případě i pro význačné, památné a veřejné budovy a pro jiné budovy v památkově chráněných místech,
            4. d) krytiny z vlnovek možno užít pro veřejné, význačné a památné budovy, pro ostatní budovy jen v oblastech, kde je výroba zavedena, nebo kde je možnost snadné dopravy,
            5. e) přírodní břidlicí tuzemskou možno opravovat dosavadní břidlicové krytiny; na novostavby možno jí použit jen v blízkosti výskytu a výroby,
            6. f) asbestocementové břidlice ve čtvercových deskách lze použít jen pro opravy dosavadních krytin břidlicových. Tam, kde toho vyžadují technické důvody nebo živnostensko-právní předpisy, v místech špatných povětrnostních poměrů a pro ostatní novostavby v okolí místa výroby lze krýt jen deskami z vlnitého eternitu.
      1. II. Lepenkové krytiny.
         1. 233. Pro užívání lepenkových krytin se stanoví tyto směrnice:
            1. a) se zřetelem na jakost materiálu se provádění krytin z jednoduché lepenky prozatím nepřipouští,
            2. b) pro provisoria nutno užít dvojité lepenkové krytiny provedené ze dvou vložek impregnovaných lepenek, na hladko nebo s lištami, po př. z pískovaných lepenek č. 333,
            3. c) pro živnostenské stavby (výrobny, skladiště a pod.) trvalého rázu možno použít dvojité lepenkové krytiny jako v písm. b), avšak s lepenkou č. 560 po případě se dvěma vložkami plsti. Pro snížení udržovacích nákladů možno pro tyto stavby užít i několikavrstvové tak zv. křemílkové krytiny ze dvou nebo tří vložek impregnovaných lepenek nebo plsti se zaválením křemílku do povrchového nátěru. Jinak možno s výhodou použít zvláštní lepenkové kritiny, na př. Ruberoidu, na hladko nebo s lištami,
            4. d) u veřejných budov možno provést krytiny z litého asfaltu ve dvou vrstvách celkem tloušťky 18 až 30 mm, a to bude-li to nutno z důvodů architektonických.

1. B. Vodotěsnící isolace.
   1. 234. Vodotěsnicí isolace musí bezpečně a trvale chránit stavbu proti vodě, zemní vlhkosti a vlivům atmosférickým. Nutno provést řádné přesahování a spoje.
   2. 235. O provádění vodotěsnících isolací v domech obytných a jiných platí:
      1. a) základní nátěr (infiltrační) pro pevné spojení isolace s povrchem podkladu se provede vhodnými natěradly (emulsí nebo suspensí), po případě natěradly s organickými rozpouštědly,
      2. b) krycí nátěr, tvořící pružnou isolační vrstvu, odolnou proti vodě a slabším kyselinám, se provede buď za horka tuhými natěradly nebo za studena natěradly s organickými rozpouštědly, po případě hustou emulsí nebo suspensí,
      3. c) vodotěsnící isolace a lepenkové krytiny se smějí dělat jen za suchého počasí. Položená lepenka nesmí být přes noc ponechána bez nátěru.
   1. 236. Ploché střechy možno zřizovat, pokud je dána záruka řádného provedení a jakosti hmot.
   2. 237. Asfaltová isolace pod kouřovými kanály musí být chráněna vyzděnou vrstvou, na př. ze šamotových cihel.

      Podzemní výtahové šachty musí být vodotěsně isolovány.

   1. 238. Isolace otevřených balkonů je popsána ve spojení s dlažbou v č. 224, písm. ch) části VII. této vyhlášky.
   2. 239. Podle místních poměrů (vlhkosti) na staveništi je nutno:
      1. a) i tam, kde ve výkopech základů není zemní vlhkosti, provést vhodnou isolaci zdiva. Doporučuje se použíti isolačních lepenkových pásu, asfaltovaných nebo dehtovaných z lepenky č. 500 s oboustrannou isolační vrstvou upnutých řádně do zdiva,
      2. b) kde byla zjištěna ve výkopu základu zemní vlhkost, isolovat zdivo asfaltovým nebo dehtovým isolačním povlakem, sestávajícím z jedné vložky impregnované lepenky č. 500, asfaltované nebo dehtované, po případě vložky asfaltové plsti mezi dvěma isolačními vrstvami asfaltového nebo dehtového nátěru nebo tmele za předpokladu řádného upnutí do zdiva,
      3. c) proti zvýšené zemní vlhkosti provést isolaci zdiva vložkovým povlakem, obsahujícím dvě vložky asfaltem impregnované lepenky č. 500 nebo dvě vložky impregnované plsti mezi třemi vrstvami asfaltových nátěrů,
      4. d) proti beztlakové spodní vodě, aby isolaci zdiva provedl výhradně odborný asfaltér, a to vždy v takovém rozsahu, aby isolace na ohrožených místech zdiva tvořila celistvou uzavřenou ochrannou vrstvu, zamezující za všech okolností styk spodní vody se zdivem. Nebude-li jinak předepsáno, použije se tří vložek asfaltem impregnované lepenky v sestavení č. 333, č. 500 a č. 500 nebo tří vložek isolační plsti, mezi čtyřmi vrstvami asfaltových isolačních nátěrů,
      5. e) při isolaci zdiva proti tlakové spodní vodě provésti vždy zvláštní úpravu; musí ji prováděti výhradně odborný asfaltér tak, aby tvořila celistvou, uzavřenou ochrannou vrstvu, po případě se vzduchovou isolací. Budiž pamatováno na odvod spodní vody vhodnou drenáží,
      6. f) isolací dělících spar napojit vždy vodotěsně na isolaci zdiva; isolace se provede buď zvlněním isolačního povlaku nebo ve zvláštních případech vložením a zaisolováním měděného žlábku do dělící spáry. Uzávěry otvorů pro části potrubí procházející isolací se utěsní asfaltovaným asbestovým provazcem nebo ve zvláštních případech měděnou plechovou přírubou, přes něž se přetáhne isolační povlak,
      7. g) litinová potrubí a hlavně kolena opatřit vždy na celém povrchu neporušenou asfaltovou isolační vrstvou k ochraně proti korosi. Porušený povrch nutno před zabudováním dodatečně na stavbě opatřit nátěrem.
   1. 240. Při vodách se škodlivými chemickými účinky nutno učiniti vhodná opatření na ochranu stavby.

1. C. Zvukové a tepelné isolace.
   1. 241. Použití isolací proti otřesům, hluku a vyšším teplotám se řeší případ od případu podle odborných výpočtů, daných platnými normami ČSN nebo platnými předpisy.