Vyhláška ministra financí, kterou se uveřejňuje opatření Státní banky československé o platebním styku mezi republikou Československou a Švýcarskem.

(1) Běžné pohledávky a závazky mezi Československou republikou a Švýcarskem lze vyrovnávati ve švýcarských francích prostřednictvím účtu „A“ Státní banky československé, vedeného ve švýcarských francích u Švýcarské národní banky.

(2) Pro vzájemný přepočet měn obou států platí úředně stanovený kurs švýcarského franku v Praze.

Za běžné pohledávky, případně závazky podle § 1 se považují pohledávky, případně závazky, pokud vyplývají z níže uvedených titulů:

1. a) dodávky zboží československého původu do Švýcarska a švýcarského původu do Československé republiky;
2. b) výlohy z československo-švýcarského zušlechťovacího styku, výlohy za opravy a práce ve mzdě;
3. c) vedlejší výlohy ze vzájemného obchodu se zbožím, jako výlohy za dopravné, skladné, celní odbavení, clo, pojištění zboží (prémie a náhrady škod) atd.;
4. d) zprostředkovatelské provise, propagační a zastupitelské výlohy, výlohy náborové;
5. e) nároky za služby (honoráře, platy, mzdy, honoráře umělců a sportovců, pense plynoucí z pracovní smlouvy atd.);
6. f) platy a náhrady správců, ředitelů, jednatelů a komisionářů společností;
7. g) československé nebo švýcarské nároky z titulu intelektuálního vlastnictví (licence, výnosy z prodeje výrobních známek, autorské právo, právo z použití známek, vydavatelské právo, promítání filmů atd.);
8. h) výlohy spojené s vydržováním československých nebo švýcarských podniků, které tyto vlastní v druhém státě;
9. i) vedlejší výlohy a zisky z transitního obchodu prováděného československými nebo švýcarskými podniky;
10. k) daně, pokuty, soudní výlohy, dávky atd.;
11. l) periodické vyrovnávání poštovních, telegrafních a telefonních správ, jakož i železničních správ a leteckých společností obou států;
12. m) nájemné ze železničních vagonů a jiných dopravních prostředků;
13. n) námořní a říční dopravné prováděné československými nebo švýcarskými loďmi, jakož i přístavní výlohy a služby;
14. o) letecká doprava;
15. p) alimenty, výlohy vydržovací a vyživovací podpory;
16. q) výlohy cestovní, léčebné a školní;
17. r) obchody pojišťovací a zajišťovací;
18. s) sociální pojištění (prémie, renty, odškodnění);
19. t) kursové ztráty a úroky vyplývající z obchodů v tomto paragrafu vyjmenovaných;
20. u) všechny ostatní platby, které by byly přípustné po vzájemné dohodě příslušných úřadů obou států.

Prostřednictvím účtu „A“ uvedeného v § 1 lze vyrovnávati mezi Československou republikou a Švýcarskem též výnosy švýcarských kapitálů v Československé republice podle § 6, jakož i jiné platby finanční povahy, které Státní banka československá povolí.

(1) Pro přepočet vzájemných pohledávek a závazků vyjádřených v bývalých protektorátních korunách (K) a v bývalých slovenských korunách (Ks) na švýcarské franky a pro přepočet švýcarských franků na koruny československé se použije úředního kursu.

(2) Závazky vyjádřené v říšských markách (RM) převedou se nejprve na bývalé koruny kursem 1 RM = 10 K

Ve smyslu § 2 písm. r) připouštějí se k úhradě ve prospěch švýcarských pojišťoven a zajišťoven prémie splatné a zaplacené v Československé republice v předcházejícím roce a později (podle zvláštní mezistátní dohody).

(1) Ve smyslu § 3 lze konati platby z Československé republiky do Švýcarska, představující výnosy z kapitálů umístěných švýcarskými věřiteli v Československé republice, za podmínek uvedených v odstavcích 2 až 5.

(2) Za švýcarské věřitele podle odstavce 1 považují se osoby fysické bydlící ve Švýcarsku, jakož i osoby právnické nebo sdružení osob se sídlem ve Švýcarsku, oprávněné k obdržení osvědčení nebo affidavitu o švýcarském vlastnictví, stanovených společnou dohodou.

(3) Za převoditelné výnosy podle odstavce 1 se pokládají všechny úroky a dividendy, podíly ze zisku, nájemné, jakož i každá jiná periodická náhrada znamenající odměnu z kapitálu, dále smluvní umořovací částky splatné od 8. května 1945. Smluvními splátkami se rozumějí splátky v rámci amortisačního plánu, ke kterým se zavázal dlužník veřejné nebo soukromé půjčky v době uzavření smlouvy. Dále sem patří výnosy ze zákonné nebo dědické sukcese nebo věna. Ustanovení československé měnové reformy z roku 1945 zůstávají však vyhrazena.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na takové kapitálové výnosy, které byly pojaty do globální náhrady podle československo-švýcarské dohody o odškodnění švýcarských zájmů v Československé republice.

(5) Švýčarský věřitel, který má v Československé republice pohledávku odpovídající podmínkám odstavce 3, může si ji dáti připsat k dobru na zvláštní účet otevřený na jeho jméno u československých devisových bank. Rovněž tak může dáti připsat na tento účet výnosy, u kterých nebude trvat na převodu. Částky připsané na takovýto účet lze použíti s povolením Státní banky československé k účelům uvedeným ve zvláštní dohodě.

S výhradou opačné dohody stran československý nebo švýcarský dlužník osvobozuje se od svého závazku buď v okamžiku, kdy zaplatil svůj dluh u cedulové banky svého státu za účelem jeho převodu do státu věřitelova, pokud závazek je vyjádřen ve měně státu dlužníkova, anebo v okamžiku, kdy věřitel obdržel plnou protihodnotu své pohledávky, pokud tato je vyjádřena ve měně státu věřitelova anebo v třetí měně.

Platební kompensace se zásadně nepřipouštějí.

Vzhledem k uzavřené celní unii ze dne 29. března 1923 mezi Švýcarskem a knížetstvím Liechtensteinským vztahují se ustanovení tohoto opatření též na styk mezi Československou republikou a knížetstvím Liechtensteinským.

(1) Pro platy podle tohoto opatření platí obecné devisové předpisy.

(2) Pro poukazy do Švýcarska a likvidaci úhrad ze Švýcarska platí podmínky Státní banky československé pro nákup a prodej cizozemských platidel a pro provádění úhrad do ciziny a z ciziny.

Tato úprava platebního styku mezi Československou republikou a Švýcarskem platí od 1. ledna 1950 a nahrazuje opatření Národní banky Československé ze dne 12. května 1947 uveřejněné vyhláškou ministra financí č. 652/1947 Ú. l. I.