Vyhláška báňského hejtmanství v Praze o zabezpečení hnědouhelných dolů proti ohňům a výbuchům.

§ 54.

(1) Budovy nad vtažnými i výdušnými jamami nebo štolami a jiné stavby v přímé blízkosti takových děl musí být nadále jen ohnivzdorně zařízeny (zdivo nebo železo) a chráněny proti blesku; kde tomu tak není, stanoví revírní báňský úřad potřebná protipožární opatření.

(2) Takové budovy musí být ohnivzdorně odděleny nebo ohnivzdorně uzavíratelné proti všem přilehlým nebo blízkým budovám, které jsou nebezpečné požárem (na př. třídíme uhlí).

(3) V takových budovách nebo v nebezpečné blízkosti větracích jam nebo štol nesmí být ukládány hořlavé hmoty.

(4) V prašných nebo požárem nebezpečných provozovnách a v jejich blízkosti budiž tabulkami zakázáno kouření a každé neopatrné zacházení s ohněm a nedopalky; na zachovávání tohoto zákazu budiž přísně dbáno. Otevřený oheň, rozdělaný v dostatečné vzdálenosti od dřevěných provozoven a zařízení, musí být uhašen nejpozději koncem směny.

§ 55.

(1) V třídírnách uhlí budiž tabulkami zakázáno používat otevřeného světla a volného ohně K osvětlení uzavřených nádrži na uhlí smí být použito jen elektrických svítidel, přípustných pro místa nebezpečná výbuchem.

(2) Nádrže na uhlí musí být stále větrány, nejsou-li pod uzávěrou kysličníku uhličitého, a musí být aspoň jednou za 14 dní čištěny. Zásoby uhlí, které v nich leží delší dobu, musí být pravidelně pozorovány a při zapaření ihned vyprázdněny.

(3) Vozíky s doutnajícím uhlím nesmějí být vysypány ani v třídíme ani do zásobníků.

§ 56.

Opravy s použitím otevřeného ohně smějí být prováděny v třídírnách uhlí jen po předchozím schválení závodního a po zastavení provozu. Před použitím otevřeného ohně musí být očištěna a důkladně navlhčena místa v okolí a pod místem opravy. S otevřeným ohněm se smí pracovat jen za stálého dozoru; hasicí prostředky musí být po ruce v dostatečné míře.

§ 57.

Ustanovení §§ 55 a 56 platí obdobně pro všechny provozovny na povrchu, kde se tvoří nebo usazuje uhelný prach, pokud pro ně neplatí zvláštní předpisy.

§ 58.

(1) Všechny provozovny na povrchu, ve kterých jsou instalovány kabely nebo ve větším množství isolované elektrické vodiče, musí se dát odvětrat v nejvyšším místě u stropu.

(2) Nad budovami nebezpečnými požárem nesmí být nadále zřizována elektrická vedení vysokého napětí (300 V proti zemi); kde již jsou zřízena, musí být takové budovy zajištěny pro případ přetržení vodiče uzemněnou ochrannou sítí.

(3) Okna budov, ve kterých jsou hořlavé hmoty a zařízení, musí být stále zasklena nebo vyplněna hustou drátěnou sítí.

§ 59.

V okolí dřevěných provozoven musí být odstraňován suchý porost.

§ 60.

(1) Podzemní provozovny (strojovny lanovek, hlavní čerpací komory, dílny, transformovny, skladiště výbušin) musí míti ohnivzdornou výstroj. Jestliže tlakové poměry nedovolují řádné udržování ohnivzdorné výstroje těchto prostorů, postačí výjimečně řádné vydřevení, obednění dotčeného prostoru a ohnivzdorný nátěr.

(2) Výjimku z ustanovení předchozího odstavce může povoliti revírní báňský úřad.

(3) Mazadla a čistící prostředky smějí se uschovávati pouze v uzavřených ohnivzdorných nádobách. Upotřebené čisticí prostředky se musí ukládati do jiných uzavřených ohnivzdorných nádob a v nich pravidelně z dolu odstraňovati.

(4) Podzemní provozovny, ve kterých může náhle vzniknouti a rychle se rozšířiti požár (stáje, skladiště a pod.), musí být tak zařízeny, aby se daly ohnivzdorně uzavříti. Kromě toho musí být vybaveny hasicím zařízením, jehož, se dá kdykoli použiti. Používání otevřeného světla, jakož i každé počínání, při němž by mohl vzniknouti oheň, je v takových provozovnách zakázáno, Tento zákaz musí být vyvěšen před vchody do provozoven.

§ 61.

(1) Aby se zabránilo mimořádnému oteplení strojů a elektrických zařízení v dole, musí se na ně pečlivě dohlížeti

(2) Brzdy musí být zařízeny tak, aby při brzdění nenastávalo nebezpečně zvýšení teploty.

§ 62.

(1) Kouření v dole je bez výjimky zakázáno.

(2) V dolech, v nichž není dovoleno užívati otevřeného světla (§ 129), je zakázáno také nositi s sebou zápalky (sirky) nebo zapalovač.

(3) Každé používání otevřeného ohně v dole je zakázáno. Výjimky může, pokud to nezbytně vyžaduje provoz, povoliti revírní báňský úřad, který stanoví v každém jednotlivém případě potřebná bezpečnostní opatření.

§ 63.

Hlubinné rubání pod hořlavými nebo hořícími odvaly a lomy je zakázáno, dá-li se vzhledem k hloubce a mocnosti dobývané sloje očekávati, že by mohly do porubu propadnouti hořící odvalové hmoty nebo vniknouti tam horké a hořlavé plyny.

§ 64.

(1) Ke zdolání povrchových požárů musí být pohotově vhodné a vždy upotřebitelné hasicí prostředky a požární žebříky v dostatečném množství.

(2) Nemá-li závod rozvedenou tlakovou vodu se stálým zdrojem, musí být zřízeny a udržovány přiměřeně veliké vodní nádrže; k čerpadlům pro hašení musí být zajištěn přívod elektrického proudu.

(3) Vodovodní potrubí s hydranty musí být rozvětveno tak, aby každý důležitý objekt mohl být zasažen přímým vodním proudem. Hydranty musí být v zimě odvodněny nebo tepelně izolovány. Potřebné vysokotlaké hadice s nářadím musí být připraveny buď v zasklené skřínce u hydrantu nebo v hasičské zbrojnici.

(4) Vodní hasicí zařízení musí být zkoušeno nejméně jednou za měsíc, hadice a ostatní nejméně jednou za čtvrt roku; o přezkoušení musí být vedeny záznamy.

(5) Sklady hmot nebezpečné ohněm, které v noci a v době pracovního klidu jsou uzamčeny, musí mít zvenčí vypinač pro osvětlení vnitřku budovy (§ 67 odst. 2).

§ 65.

(1) Pojízdné a přenosné hasicí zařízení musí být uloženo — není-li stanoveno jinak — v hasičské zbrojnici, umístěné tak, aby nebyla ohrožena požárem. Výjezd z hasičské zbrojnice musí být vždy volný.

(2) Na vnější straně dveří musí být nápis „Hasičská zbrojnice“ a zasklená skřínka s klíčem nebo označení místa, kde je klíč uložen. Další klíč musí být uložen ve vrátnici.

(3) Uvnitř hasičské zbrojnice musí být vyvěšen seznam hasicího zařízení v ní uloženého. Nepotřebné hasicí zařízení nebo jiné věci nesmějí být ve zbrojnici ukládány.

§ 66.

(1) Pro hašení ohně na povrchu musí být vycvičen závodní hasičský sbor. Cvičení sboru musí být opakováno nejméně jednou za čtvrt roku a zaznamenáváno.

(2) Seznam členů hasičského sboru s udáním přesných adres musí být vyvěšen ve vrátnici a v hasičské zbrojnici. Ve vrátnici musí být vyvěšen také seznam telefonních stanic, jimž musí být hlášen každý požár.

(3) V každé směně musí být zaměstnáni dělníci, kteří jsou vycvičeni pro hašení ohně; to platí také pro každou provozovnu, ve které jsou hasicí přístroje (§ 69 odst. 2).

(4) Dozorčí orgány prohlédnou po ukončení každé směny pracoviště se zřetelem na možnost vzniku požáru a zapíší svá pozorování do knihy hlášení.

§ 67.

(1) Na každém závodě musí být v noci a v době pracovního klidu zařízena hlídací služba ze svědomitých a způsobilých lidí; občas (nepravidelně) musí být kontrolována.

(2) Hlídači musí být vycvičeni v použití protipožárního zařízení a poučeni, jak si počínat při vzniku ohně. Jsou povinni obcházet uzamčené budovy a procházet neuzamčenými objekty, zvláště třídírnami uhlí.

§ 68.

Zaměstnanci musí býti poučeni o způsobu požárního poplachů a o tom, jak se mají chovat při ohni nebo výbuchu (§ 165 odst. 2).

§ 69.

(1) Ve všech provozovnách v dole i na povrchu, v nichž by mohl vzniknouti oheň, nebo v jejich bezprostřední blízkosti musí být pohotově hasicí přístroje.

(2) Hasicí přístroje musí být stále upotřebitelné a lidé, zaměstnaní v takových ohněm nebezpečných prostorech, musí umět s nimi zacházeti.

(3) Na každém dole musí být na povrchu udržována zásoba písku, cihel, cementu, dřeva a na dolech ohrožených častějšími ohni i zásoba příměsi do malty, umožňující rychle ztvrdnutí.

§ 70.

(1) Každé vtažné úvodní dílo, jehož výstroj není ohnivzdorná, musí býti opatřeno na všech patrech a při každém vyústění podzemních děl uzávěrami (kouřové dveře), které umožní jeho rychlou isolaci od podzemních prostorů.

(2) Tyto uzávěry musí být ohnivzdorné a snadno s obou Stran otevíratelné.

§ 71.

Uzávěry větrních oddělení.

(1) Pro každé samostatné větrní oddělení musí být postaveny revírní uzávěry v místech, kde větry vcházejí do větrního oddělení a kde z něho výcházejí, jakož i v jiných přístupech.

(2) Revírní uzávěry je nutno nejméně jednou měsíčně přezkoušeti zda se dohře zavírají. Výsledek těchto prohlídek je nutno zapsati v požární knize [§ 161 písm. d)].

(3) Revírní uzávěry musí:

1. a) býti zřízeny v neporušeném pilíři,
2. b) býti zpravidla uzavíratelné z průchodního větrního proudu,
3. c) dovoliti uzavření v době co nejkratší při použití nejmenšího počtu lidí,
4. d) těsně uzavírati.

(4) Spojek mezi jednotlivými větrními odděleními musí být co nejméně, aby počet revírních uzávěr byl co nejmenší.

(5) Revírní uzávěry musí být označeny na obou stranách vlastním číslem a u dolů II. a III. třídy nebezpečí také čísly ostatních revírních uzávěr téhož větrního oddělení, v tom pořadí, v jakém se v případě potřeby musí uzavříti.

(6) Prostor u revírních uzávěr musí být úplně volný, aby dveře se daly bez překážky a rychle uzavříti.

(7) V bezprostřední blízkosti a na vnější straně revírních uzávěr musí být stále připraveny stavební a těsnicí hmoty (vlhký jíl a pod.) v upotřebitelném stavu.

§ 72.

Uvnitř větrních oddělení, která jsou nebezpečná rychle probíhajícími ohni, mají být zpravidla připraveny úsekové uzávěry, jimiž se v případě potřeby dají rychle uzavříti menší úseky větrních oddělení.

§ 73.

Pro poruby, u nichž je obava ze zapaření uhelné zásoby nebo z ohně ze stařin, musí být provedeny přípravy pro jejich rychlé uzavření. Hmoty k tomu potřebné musí být v blízkosti připraveny.

§ 74.

(1) Ve všech dolech musí být položeny vodovody v takovém rozsahu, aby se dalo vydatně zkropiti každé přístupné místo v dole. Při opravě vodovodu musí zámečník vyrozuměti dozorce o počátku a konci opravy.

(2) V dolech s příznivými poměry může revírní báňský úřad povoliti výjimku z ustanovení předchozího odstavce.

(3) Vodovody je nutno nejméně jednou za měsíc prohlédnuti a přezkoušeti, zda mají potřebný provozní tlak. Výsledky je třeba zapsati v požární knize [§ 161 písm. d)].

§ 75.

(1) V každém dole, případně v každém vzdáleném důlním oddělení se soustředěnou těžbou, musí být na vhodném místě zařízeno hasičské skladiště, ve kterém musí být stále pohotově veškerá zařízení, potřebná k zákrokům proti ohni.

(2) Veškerá protipožární zařízení, uložená v hasičském skladišti, musí být sepsána na tabulce, vyvěšené uvnitř skladiště.

(3) Jakékoli zneužití protipožárního zařízení, uloženého v hasičském skladišti, je zakázáno. Příslušný zákaz musí být vyvěšen u vchodu.

§ 76.

(1) V dolech nebo jejich částech, nebezpečných rychle probíhajícími ohni, musí být zřízeno požární družstvo, složené z přiměřeného počtu zkušených a spolehlivých dělníků, zapracovaných ve zmáhání ohňů.

(2) V ostatních dolech nebo jejich částech musí dozorce vésti v patrnosti přiměřený počet dělníků, obeznámených se zmáháním ohňů a poučených, že v případě potřeby musí nastoupiti k určeným zmáhacím pracím.

§ 77.

(1) Jakmile vypukl oheň na povrchu závodu, musí to být bez odkladu hlášeno nejblíže dosažitelnému dozorci a závodnímu. Dále nutno postupovat podle požárního řádu [§ 165 odst. 1 písm. b)].

(2) V jakém rozsahu se má za ohně zastavit provoz, rozhodne závodní v dohodě s tím, kdo řídí hasicí práce. Jen na jeho rozkaz smí být uvedeno do chodu zařízení, které bylo zastaveno nebo je mimo provoz.

(3) V prašných prostorech (§§ 55 až 57) smí se hasit vodou jen v rozprášeném stavu anebo polévat vodou bez tlaku.

(4) Hasicích přístrojů tetrachlorových se smí použít při zachování náležité opatrnosti jen na volném prostranství.

§ 78.

(1) K hašení ohňů ve strojovnách nebo dílnách s elektrickým zařízením na povrchu i v dole nelze použiti vody, nýbrž jen nevodivých hasicích prostředků, určených pro hašení ohňů na elektrickém zařízení. V první řadě třeba vypnouti elektrický proud ve strojovně, po případě v nejbližší rozvodně.

(2) Pro uzavřené prostory může se použíti i hasicích přístrojů s kysličníkem uhličitým nebo práškových hasicích přístrojů. Hasicích přístrojů se vzduchovou pěnou lze použíti k hašení ohňů na elektrických zařízeních jen do napětí 500 V.

(3) Důlní ohně ve strojovnách a v dílnách lze také uhasiti jejich těsným uzavřením se strany vtažných a výdušných větrů.

§ 79.

(1) Hoří-li výdušná jáma, musí mužstvo co nejrychleji vyjeti vtažnou jamou. Když se tak stalo, zastaví se větráky hořící jámy a zahájí se zmáhání ohně.

(2) Hoří-li vtažná jáma a je-li při tom pro kouř a horko přístup do dolu nemožný, musí se ihned zastaviti hlavní větráky výdušných jam a uzavříti kouřové dveře u nárazišť hořící jámy. Není-li to pro kouř a horko možné, musí se hořící jáma uzavřít v širším Okruhu (na př. s použitím revírních uzávěr), aby se zabránilo přístupu kouře z hořící jámy do dolu. Při požáru vtažné jámy musí rovněž mužstvo ihned vyjeti jinou nedotčenou jamou.

(3) Vpouštěním vody se smí zdolávat oheň ve vtažné nebo výdušné jámě teprve tehdy, když mužstvo bezpečně opustilo důl, případně ohrožené větrní proudy, nebo možno-li předpokládati, že v dole nebo v ohrožených větrních proudech nemůže být nikdo živý.

§ 80.

(1) Ohně a zápary v porubech zmáhají se podle rozsahu buď přímo uhašením a rychlým odtěžením zásoby (přímé zdolání) nebo uzavřením přístupu vzduchu (prostorové uzavření).

(2) Je-li třeba počítati s tím, že se přímé zdolání nepodaří, musí se současně prováděti přípravy k uzavření dotčeného porubu.

§ 81.

(1) Ohně a zápary v jiných důlních dílech se zmáhají podle svého rozsahu takto:

1. a) přímým zdoláváním,
2. b) místním uzavřením a zakalováním,
3. c) prozatímním prostorovým uzavřením,
4. d) definitivním prostorovým uzavřením.

(2) Přímé zdolání je nutno provésti všude tam, kde je oheň malého rozsahu a kde nehrozí nebezpečí plynů. Po uhašení a vytěžení zásoby je nutno vybraný prostor zajistiti výdřevou, nebo utěsniti popelákem nebo zdí. Hořící výdřeva se hasí proudem vody, postupně, směrem po větrech. Je-li s ohledem na rozsah ohně třeba počítati s tím, že se přímé zdolání nepodaří, musí se současně prováděti potřebné přípravy k případnému prostorovému uzavření dotčeného úseku.

(3) Místní uzavření a zakalování je na místě všude tam, kde přímé zdolání není dobře možné. Spočívá v uzavření přístupu vzduchu ke hnízdu zápary nebo ohně vyzdívkou nebo popelákem a v zakalení hnízda vápenným mlékem nebo popílkem.

(4) Prozatímní prostorové uzavření je na místě všude tam, kde předchozí dva způsoby nepostačí a kde lze očekávati udušení nebo aspoň omezení ohně rychlým uzavřením přístupu vzduchu. Spočívá v těsném uzavření ohroženého úseku důlního díla jednoduchými prostředky.

(5) Definitivní prostorové uzavření se použije všude tam, kde pro rozsah ohně nebo plyny nestačí prozatímní uzavření podle předchozího odstavce. Spočívá v uzavření ohroženého úseku dálného díla zděnými nebo špalíkovými hrázemi (požární, hráz), v nichž se ponechají syfony pro odtékání vody a trubky pro odebírání vzorků větrů, případně pro měření tlaku za hrází.

§ 82.

(1) Zápary a ohně za vyzdívkou se zmáhají podle svého rozsahu takto:

1. a) zamezením přístupu vzduchu,
2. b) zakalováním,
3. c) přímým zdoláváním.

(2) Zamezení přístupu vzduchu provede se utěsněním trhlin ve zdech, případně zesílením a prodloužením zdí a manšet až k pevnému uhlí a novým omítnutím.

(3) Nelze-li oheň zdolati zamezením přístupu vzduchu, přikročí se buď k zakalování nebo k přímému zdolávání. Přímé zdolávání provádí se tím způsobem, že se do zapařeného místa nejdříve vhání voda nebo vápenné mléko, načež se zdivo otevře a zapařená zásoba vybere. Vzniklý volný prostor se zasadí nebo utěsní nehořlavým materiálem.

§ 83.

(1) Zápary a ohně za požárními hrázemi se zmáhají podle svého rozsahu takto:

1. a) zamezením přístupu vzduchu (§ 82 odst. 2),
2. b) zakalováním (§ 81 odst. 3),
3. c) postavením další požární hráze; prostor mezi starou a novou požární hrází se zaplní nehořlavými hmotami a zakalí.

(2) Nelze-li zápary zdolati způsoby uvedenými v odstavci 1, je možno přikročiti k přímému zdolávání otevřením požární hráze, uhašením vodou a vytěžením zapařené zásoby. Při tom je však nutno postupovati podle předpisů, platných pro otevírání prostorů, uzavřených pro oheň (§§ 97 až 106).

§ 84.

(1) Zpozoroval-li řidič, že na lokomotivě vznikl oheň, musí okamžitě zastaviti chod lokomotivy, uzavříti přívod pohonné látky k motoru a bezodkladně přikročiti k hašení ohně, pokud je v začátcích, aby se nerozšířil na výdřevu nebo dřevěné součásti výstroje důlních chodeb. U Dieselových lokomotiv spustí řidič se svého stanoviště hasicí přístroj s kysličníkem uhličitým. U lokomotiv se spalovacími motory pokusí se o hašení s hasicím přístrojem nebo tlumí oheň uplácáváním hustou látkou nebo zasypává oheň pískem nebo kamenným práškem ze zásoby na lokomotivě nebo z beden na trati.

(2) Došlo-li však k ohni na lokomotivě dále na trati a je-li zřejmé, že nebude oheň v nejkratší době uhašen, třeba bez prodlení zahájiti kroky k záchraně horníků ohrožených jedovatými kouři, unášenými důlními větry. Horníci mají býti co nejrychleji varováni a vyzváni k okamžitému opuštění pracovišť a k odchodu k záchranným cestám podle místních poměrů. Zároveň je třeba zastaviti co nejdříve větrák u příslušné výdušné jámy, aby se aspoň zmírnila rychlost větrů v důlních chodbách. V hašení ohně na lokomotivě musí býti bez přerušení pokračováno s největším úsilím a také vzniklý snad oheň výdřevy musí býti bez prodlení uhašen.

§ 85.

(1) Nelze-li ohrožený úsek uhasiti anebo uzavříti v užším okruhu (§§ 79 až 83) a není-li obavy z vývinu třaskavých plynů, musí být provedeno uzavření v širším okruhu, a to nejprve prozatímně (§ 81 odst. 4) a hned potom definitivně (§ 81 odst. 5).

(2) Uzavírací práce je nutno provésti co nejrychleji s nejmenším počtem lidí a za stálého dozoru.

(3) Uzavření širšího okruhu se provádí nejdříve prozatímně a to napřed na vtažné straně a pak na straně výdušné; obdobně se postupuje při uzavírání definitivním.

(4) V nedýchatelných plynech musí se uzavírati s použitím záchranných dýchacích přístrojů. Příkaz k tomu dá závodní nebo jeho zástupce.

(5) Nelze-li oheň uzavříti v dole, budiž těsně uzavřen, celý důl (ústí úvodních děl).

§ 86.

Při vývinu požárních plynů a kouře musí být — až na mužstvo potřebné ke zdolání — odvolána osádka z části větrního proudu mezi ohněm a výdušnou jamou a, je-li nebezpečí výbuchu, osádka celého dolu. Odvolání provede dozorce, který se první o ohni dozví.

§ 87.

O větších nebo nebezpečnějších důlních ohních musí být okamžitě vyrozuměn závodní nebo jeho zástupce. Jen zmáhání menších důlních ohňů a zápar mohou prováděti dozorci sami, musí to však při nejbližší příležitosti dodatečně oznámiti závodnímu nebo jeho zástupci.

§ 88.

Při zmáhání ohňů je třeba postarati se co nejrychleji o zamezení přístupu nepovolaným do ohroženého úseku.

§ 89.

(1) Pracovní četa, zaměstnaná zmáháním důlního ohně, musí být zásobována čerstvými větry.

(2) Zařízení pro větrání nesmí býti bez souhlasu závodního měněno.

§ 90.

Při zmáhání ohňů smí se používat jen elektrického osvětlení. Zjišťování třaskavých a nedýchatelných plynů (zvláště kysličníku uhelnatého) úředně schválenými indikátory je při zmáhání ohňů vyhrazeno pouze dozorčím orgánům.

§ 91.

Pracovní četa zaměstnaná zmáháním ohně, musí si vždycky zachovati volnou útěkovou cestu.

§ 92.

(1) Voda se nesmí nikdy stříkati přímo do rozhořelého uhlí. Oheň se smí vodou ochlazovati jen po okrajích.

(2) Při zmáhání všech ohňů má se zpravidla okolí ohně v bocích, ve stropě i na počvě vydatně zkropiti vodou.

§ 93.

(1) Jde-li o větší nebo nebezpečnější oheň, musí býti okamžitě nařízena pohotovost záchranné čety se záchrannými dýchacími přístroji.

(2) Při vzrůstajícím nebezpečí musí se včas opatřiti pohotovost záchranných sborů sousedních dolů.

(3) Při větších a nebezpečnějších ohních je nutno do dolu vzíti též kyslíkový křísící přístroj a přiděliti k němu člověka, který s ním umí zacházet.

§ 94.

Přístup k požární hrázi muší být udržován a větrán tak, aby tlak vzduchu před a za hrází byl vyrovnáván. Od uzavřených požářišť má být pokud možno odvrácen jednostranný tlak větrů.

§ 95.

(1) Plyny v uzavřených důlních prostorách buďtež zkoumány až k úplnému uhašení ohně v přiměřených obdobích, která stanoví revírní báňský úřad, na obsah kyslíku, kysličníku uhelnatého, kysličníku uhličitého, uhlovodíků a vodíku. Také tlak vzdušin v uzavřených prostorách nutno měřiti vodním manometrem. Výsledky těchto měření a rozborů se musí zapisovati do knihy o měření a rozborech větrů [§ 161 písm. a)].

(2) Vzorky vzdušin musí býti brány a jejich rozbory konány odborně, spolehlivě a rychle. Trubky na braní vzorků vzdušin z požářiště za hrázemi třeba klásti na vtažné i výdušné straně až za přípravné hráze (pažení, zátky a pod.) a umísťovati blíže stropu chodeb.

(3) Zejména budiž dbáno na to, aby se vzorky vzdušin braly na výdušné straně za přetlaku. Je-li více takových míst, budiž dána přednost místu nejblíže k ohnisku požáru.

(4) Opakovaným odebíráním vzorků a rozborem vzdušin z uzavřených požářišť a pozorováním hrází nutno sledovati, co se děje v požářišti. Ukáže-li se, že uzávěrka není dosti těsná, nutno netěsnosti včas odstraňovati.

§ 96.

(1) Opětné obsazení pracovišť v okruhu okolo uzavřeného požářiště je přípustné teprve po jeho těsném definitivním uzavření a po zjištění, že za přetlaku v požářišti neproniká před hráz kysličník uhelnatý. Toto se prokáže rozborem vzorků vzatých před hrázemi nebo detektorem kysličníku uhelnatého.

(2) Zjistí-li se opakovaným rozborem podle § 95 nebezpečná změna ve složení větrů, musí být osádka ihned opět odvolána.