Platné znění

Český lékopis 1997

vyhlášené znění

Morčecí komplement. Z krve nejméně deseti morčat se připraví směsné sérum. Oddělí se od sražené krve odstředěním při asi 4 °C. Sérum se uchovává v malých množstvích při teplotě nižší než -70 °C. Sérum se naředí tlumivým roztokem barbitalovým s albuminem na 125 až 200 CH50v 1 ml bezprostředně před započetím hemolýzy účinkem komplementu a po dobu zkoušky se uchovává v lázni s ledem.

Antigen zarděnek. Volí se antigen zarděnek, který je vhodný na stanovení titru v hemaglutinačně inhibičním testu (titru HIT). Titr je větší než 256 HA jednotek.

Příprava taninovaných lidských červených krvinek. Z dostatečného objemu stabilizované lidské krve se odstředěním oddělí lidské červené krvinky. Nejméně třikrát se promyjí tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,2. Připraví se 2% (V/V) suspenze v témže roztoku, jímž se naředí i 0,1 ml roztoku taninu na 7,5 ml (konečná koncentrace 1,3 mg/l). Smíchá se 1 objemový díl čerstvě naředěného roztoku taninu s 1 objemovým dílem suspenze červených krvinek a směs se inkubuje 10 min při 37 °C. Krvinky se oddělí odstředěním (10 min při 400 g až 800 g), supernatant se odstraní a červené krvinky se jednou promyjí tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,2. V tomtéž roztoku se taninované krvinky resuspendují na koncentraci 1 % (V/V).

Taninované lidské červené krvinky s antigenem. Potřebný objem (Vs) taninovaných krvinek se smíchá s antigenem zarděnek v poměru 0,2 ml antigenu na 1 ml suspenze krvinek. Po inkubaci 30 min při 37 °C se krvinky oddělí odstředěním (10 min při 400 g až 800 g). Supernatant se oddělí a ponechá se jen objem 200 μl. Supenatant se nahradí stejným objemem tlumivého roztoku barbitalového s albuminem. Krvinky se resuspendují, oddělí se popsaným způsobem a promývací postup se opakuje. Zbylý objem 200 μl se doplní na tři čtvrtiny objemu Vs. Pro tento objem se zavede označení počáteční objem (Vi). Z něho se odebere 100 μl a zbylý objem se označí (Vr). K odebranému vzorku 100 μl se přidá 900 μl tlumivého roztoku barbitalového s albuminem a stanoví se počáteční absorbance (A) při 541 nm. Při naředění objemu (Vr) tlumivým roztokem barbitalovým s albuminem na A-násobnou hodnotu podle vzorce Vf = Vr x A se získá konečný nastavený objem senzibilizovaných červených krvinek (Vf) a nastaví se na hodnotu 1,0 ± 0,1 při desetinásobném ředění.

Vlastní zkouška

Vazba protilátky na taninované lidské červené krvinky s antigenem. Následující roztoky se připravují postupně a dvojmo. Pro každý roztok se používá samostatná semimikrokyveta (např. na jedno použití) nebo zkumavka:

  1. 1. Zkoušené roztoky. Zkoušený přípravek se, pokud je to třeba, upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na pH 7 a naředí se tlumivým roztokem barbitalovým s albuminem tak, aby obsahoval 30 mg až 40 mg imunoglobulinu a objem se upraví na 900 μl.
  2. 2. Porovnávací roztoky. Připraví se stejným způsobem jako zkoušené roztoky za použití lidského imunoglobulinu BRP.
  3. 3. Kontrola komplementu. Používá se 900 μl tlumivého roztoku barbitalového s albuminem.

Do každé kyvety nebo zkumavky se přidá 100 μl suspenze senzibilizovaných lidských červených krvinek. Obsah se dobře promíchá.

Provede se inkubace 15 min při obyčejné teplotě, přidá se 1000 μl tlumivého roztoku barbitalového s albuminem a buňky se oddělí odstředěním kyvet nebo zkumavek 10 min při 1000 g. Odstraní se 1900 μl supernatantu a nahradí se 1900 μl tlumivého roztoku barbitalového s albuminem. Celý promývací proces se opakuje. Supernatant se opět odstraní a nakonec se ponechá objem 200 μl. Zkoušené vzorky se mohou skladovat 24 h v dobře uzavřených kyvetách nebo zkumavkách při 4 °C.

Hemolýza vyvolaná komplementem. Před zahájením hemolýzy se přidá ke zkoušenému vzorku 600 μl tlumivého roztoku barbitalového s albuminem, který se nejprve předehřeje na 37 °C. Buňky se pečlivě resuspendují opakovaným pipetováním (nejméně pětkrát) a kyveta se umístí do nosiče spektrofotometru vybaveného termostatem. Po 2 min se přidá 200 μl morčecího komplementu nastaveného na 125 až 200 CH50/ml. Obsah se důkladně promíchá dvojnásobným pipetováním. Po druhém pipetování se okamžitě začne zaznamenávat absorbance při 541 nm v závislosti na čase. Tlumivý roztok barbitalový s albuminem se používá jako srovnávací tekutina. Měření se zastaví, když časová závislost absorbance jasně překročí inflexní bod.

Hodnocení

Stanoví se strmost (S) křivky hemolýzy v inflexním bodě takto: Rozdělí se nejstrmější část na vhodné časové intervaly Δt (například Δt = 1 min) a vypočte se S jako změna absorbance ΔA jednoho časového intervalu (na příklad ΔA za 1 min). Největší strmost je hledaná strmost v inflexním bodě (Sexp). Stanoví se ještě absorbance na počátku měření (As) extrapolací křivky, která je v prvních několika minutách téměř lineární a rovnoběžná s časovou osou. Strmost (Sexp) se koriguje pomocí vzorce:

Vypočítá se aritmetický průměr korigovaných hodnot strmosti (S) pro každý přípravek. Pro funkci Fc se vypočítá index (IFC) podle vzorce:

v němž značí:

  1. - aritmetický průměr korigované strmosti zkoušeného přípravku,
  2. - aritmetický průměr korigované strmosti referenčního přípravku,
  3. - aritmetický průměr korigované strmosti zjištěný v pokusech s kontrolou komplementu.

Vypočtený index Fc funkce zkoušeného přípravku nemá být menší než hodnota uvedená v příbalovém letáku referenčního přípravku.

  1. 2.8 Farmakognostické metody

    Vzorkování drogObrázek

    1. Před odběrem vzorků se provede senzorická kontrola obsahu jednotlivých balení, zaměřená zejména na:
      1. - nesprávné označení,
      2. - nestejnorodost,
      3. - trvale zatuchlý pach, případně cizí pach, nebo naopak absence pachu charakteristického pro danou drogu,
      4. - napadení plísněmi, prozrazující se změnami pachu, barvy,
      5. - napadení škůdci,
      6. - zvlášť hrubé mechanické znečištění.

    Při zjištění uvedených závad se odběr vzorků neprovádí.

    Odběr vzorků

    Postup. Z balení do 1 kg se odebere z celkového, dobře promíchaného množství jeden vzorek dostatečný pro zkoušení. Z balení od 1 kg do 5 kg se odeberou tři vzorky stejného objemu z horní, střední a spodní části balení, každý v dostatečném množství pro provedení zkoušek. Z balení větších než 5 kg se odeberou tři vzorky, každý o hmotnosti nejméně 250 g, z horní, střední a spodní části balení. Vzorky se pečlivě promíchají a ze směsi se odebere množství dostatečné k provedení zkoušek.

    Četnost vzorků. Je-li počet balení (n) tři nebo méně, odeberou se vzorky z každého balení, jak je uvedeno výše (viz Postup). Je-li počet balení větší než tři, odeberou se vzorky, jak je uvedeno výše (viz Postup) z balení, je-li třeba, se zaokrouhlením na nejbližší celé číslo.

    Úprava vzorku

    Hrubý vzorek získaný po promíchání vzorků z jednotlivých balení se rozprostře ve stejnoměrné vrstvě do tvaru čtverce. Ten se úhlopříčně rozdělí na čtyři stejné části, z nichž dvě protilehlé se včetně všech příměsí promíchají a znovu se rozprostřou do čtverce. Postup se opakuje až do získání konečného vzorku v množství dostačujícím k provedení všech předepsaných zkoušek.

    Vzorky se zkoušejí bezprostředně po odběru. Není-li to možné, uchovávají se tak, aby zůstaly zachovány všechny znaky a vlastnosti drogy, ve vzduchotěsných obalech, za ochrany před světlem.

    Stupeň rozdrobněníObrázek

    Ke stanovení stupně rozdrobnění se používají, není-li uvedeno jinak, síta (2.1.4) 8000, 2800, 2000 a 250. Požadovaný stupeň rozdrobnění závisí na charakteru drogy a účelu jejího použití a udává se číslem síta (v závorkách za názvem drogy v textu jednotlivých článků), kterým má projít, není-li uvedeno jinak, nejméně 50 % drogy. U řezaných drog prachový podíl procházející sítem 250 má být nejvýše 5 %.

    U práškovaných drog má předepsaným sítem projít nejméně 80 % drogy, zbylý podíl může procházet sítem nejvýše o jeden stupeň hrubším.

    Není-li uvedeno jinak, jsou drogy určené k použití buď samostatně, nebo k přípravě čajových směsí upravovány takto:

    Tab. N-1

    Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1
    Stupeň rozdrobnění, sítoDroga
    řezané, 8000kůry, květy, listy, oplodí
    drobně řezané, 2800natě
    velmi drobně řezané, 2000kořeny, plody, semena

    Výjimkou jsou níže uvedené drogy, které se upravují takto:

    Tab. N-2

    Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2
    DrogaSítoPodíl procházející sítem je nejméně
    Althaeae radix, Aurantii pericarpium dulce, Belladonnae radix, Levistici radix, Lichenislandicus, Liquiritiae radix, Marrubii herba, Ononidis radix, Petroselini radix, Salviae herba800050 %
    Strychni semen280050 %
    Centaurii herba, Cinchonae cortex, Hyperici herba, Thymi herba, Uvae ursi folium200050 %
    Absinthii herba, Millefolii herba280040 %
    Rhei radix200040 %

    Drogy určené k výrobě nálevových sáčků se upravují na velikost částic procházejících síty 250 až 2000.

    Pokud jsou řezané drogy určeny pro lékové formy připravované extrakcí, jejich jemnější podíly, pokud není uvedeno jinak, se neodstraňují. K tomuto účelu je možno použít i jemnější podíly získané při úpravě drog určených pro přípravu čajových směsí.

    Postup. Nejméně 50 g drogy (u kořenů a kůr nejméně 100 g) se prosévá kontrolními síty. Postupuje se od nejjemnějšího síta k sítu nejhrubšímu a prosévá se kruhovým pohybem tak dlouho, až je propad jednotlivých částic jen ojedinělý. Prosévání je třeba provádět opatrně tak, aby nedocházelo k mechanickému poškození drogy.

    Je možno použít i mechanického prosévacího přístroje s kruhovým pohybem při vzestupném uspořádání sít. Není-li uvedeno jinak, prosévá se 2 min při frekvenci 200 otáček/min. Podíly propadlé jednotlivými síty se zváží a jejich hmotnost se vyjádří v procentech.

    1. 2.8.1 Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové

      Je to podíl získaný po extrakci síranového popela nebo celkového popela kyselinou chlorovodíkovou R, přepočítaný na 100 g drogy.

      Do kelímku obsahujícího zbytek po stanovení síranového popela nebo celkového popela se přidá 15 ml vody R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, kelímek se přikryje hodinovým sklem a mírně se zahřívá 10 min. Po ochlazení se zfiltruje bezpopelným filtrem, zbytek se promyje teplou vodou R až do neutrální reakce filtrátu. Filtrační papír se v kelímku vysuší, spálí a po vychladnutí v exsikátoru zváží. Rozdíl mezi dvěmi po sobě následujícími váženími je nejvýše 1 mg.

    1. 2.8.2 Cizí příměsi

      Rostlinné drogy jsou prosté plísní, hmyzu a ostatních živočišných kontaminantů.

      Podíl cizí příměsi je nejvýše 2 % (m/m), není-li uvedeno jinak.

      Cizí příměs je látka popsaná v jednom nebo obou odstavcích uvedených níže:

      1. 1. jiné části matečné rostliny - tzn. ty části matečné rostliny, které nejsou uvedeny v popisu,
      2. 2. cizí příměsi - látky rostlinného nebo minerálního původu, ne však části matečné rostliny.

      Stanovení cizí příměsi

      Odváží se 100 g až 500 g zkoušené látky nebo nejmenší množství uvedené v jednotlivých monografiích. Vzorek se rozprostře do tenké vrstvy. Cizí příměsi se identifikují prostým okem nebo s použitím lupy (6x). Cizí příměsi se oddělí, zváží a jejich množství se vyjádří v procentech.

    1. 2.8.3 Stomata (průduchy) a stomatální index

      Stomata (průduchy)

      Obvyklé typy průduchů, viz obrázek 2.8.3-1, se rozlišují podle tvaru a uspořádání vedlejších buněk:

      Obrázek

      Obr. 2.8.3-1

      1. 1. typ anomocytický: průduch je obklopen proměnlivým počtem buněk, které se tvarem a velikostí neliší od buněk pokožky,
      2. 2. typ anizocytický: průduch je obklopen obvykle třemi vedlejšími buňkami, z nichž jedna je výrazně menší než druhé dvě,
      3. 3. typ diacytický: průduch je obklopen dvěma vedlejšími buňkami, svěrací štěrbina průduchu leží kolmo na společnou stěnu obou buněk,
      4. 4. typ paracytický: průduch je na každé straně obklopen jednou nebo více vedlejšími buňkami, jejich podélná osa je rovnoběžná se svěrací štěrbinou.

      Stomatální index

      Stomatální index se vypočítá podle vzorce:

      v němž značí:

      1. S - počet průduchů na dané ploše listu,
      2. E - počet pokožkových buněk, včetně chlupů, na téže listové ploše. Stanovení se provádí pro každý vzorek listu nejméně desetkrát a vypočítá se průměrná hodnota.
    1. 2.8.4 Číslo bobtnavosti

      Je vyjádřeno objemem v mililitrech, který zaujme 1 gram drogy spolu s ulpívajícím slizem po nabobtnání ve vodě po 4 h.

      1,0 g drogy, celé nebo rozdrobněné podle požadavků uvedených v jednotlivých článcích, se převede do odměrného válce na 25 ml se zabroušenou zátkou o výšce 125 ± 5 mm a děleném po 0,5 ml. Není-li předepsáno jinak, navlhčí se droga 1,0 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a válec se uzavře. Během první hodiny se intenzivně protřepává vždy po 10 minutách, pak se nechá stát 3 h. Po 90 min od začátku zkoušky je již většina kapaliny vázána na drogu. Částice drogy ulpívající na hladině se odstraní mírným vertikálním krouživým pohybem válce. Odečte se objem, který zaujímá droga spolu s ulpívajícím slizem. Provádí se tři paralelní stanovení.

      Číslo bobtnavosti je vyjádřeno průměrem ze tří paralelních stanovení.

    1. 2.8.5 Voda v silicích

      10 kapek silice se smíchá s 1 ml sirouhlíku R; roztok je čirý.

    1. 2.8.6 Cizí estery v silicích

      1 ml silice se smíchá se 3 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R v lihu 96% R (100 g/l) a zahřívá se 2 min na vodní lázni; do 30 min ani po ochlazení nevznikají krystaly.

    1. 2.8.7 Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích

      Kapka silice se kápne na filtrační papír; nechá se 24 h volně na vzduchu; na filtračním papíru nezůstane průsvitná nebo mastná stopa.

    1. 2.8.8 Pach a chuť silic

      Tři kapky silice se smíchají s 5 ml lihu 90% (V/V) R a směs se rozetře s 10 g sacharosy R. Pach i chuť jsou stejné jako u matečné rostliny nebo jejích částí, z nichž se silice získává.

    1. 2.8.9 Zbytek po odpaření silic

      Je to procento hmotnosti silice, které zbývá po odpaření na vodní lázní za podmínek níže uvedených.

      Přístroj, viz obrázek 2.8.9-1 se skládá z:

      1. - vodní lázně s víkem s otvory o průměru 70 mm,
      2. - odpařovací misky z tepelně odolného inertního skla,
      3. - exsikátoru.
        Obrázek

        Obr. 2.8.9-1

        Rozměry v milimetrech

      Pracovní postup. Odpařovací miska se zahřívá 1 h na vodní lázni a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Do vysušené odpařovací misky se převede 5,00 g silice, není-li jinak předepsáno, a za ochrany před proudícím vzduchem se zahřívá předepsaný čas na vroucí vodní lázni; po vychladnutí v exsikátoru se zváží.

      Během prováděné zkoušky se hladina vody ve vodní lázni udržuje asi 50 mm pod úrovní víka vodní lázně.

    1. 2.8.10 Rozpustnost silic v lihu 96%

      Do odměrného válce se zabroušenou zátkou na 25 ml až 30 ml se převede 1,0 ml silice; provádí se v termostatu při (20 ± 0,2) °C. Z byrety o objemu nejméně 20 ml se přidává do válce líh předepsané koncentrace po 0,1 ml až do úplného rozpuštění silice a pak za intenzivního protřepávání po 0,5 ml až do 20 ml. Objem spotřebovaného lihu se zaznamená v okamžiku, kdy vznikne čirý roztok. Vznikne-li zakalený nebo opalizující roztok při spotřebě nižší než 20 ml lihu, zaznamená se spotřeba v okamžiku, kdy vznikne zákal nebo opalescence, a je-li to možné, když zákal nebo opalescence vymizí.

      Nevznikne-li čirý roztok po přidání lihu předepsané koncentrace do 20 ml, provede se stanovení s následující vyšší koncentrací lihu.

      Silice je hodnocena jako "rozpustná v n nebo více objemových dílech lihu předepsané koncentrace t", jestliže čirý roztok v n objemových dílech po přidání lihu až do 20 ml zůstane beze změny v porovnání s neředěnou silicí.

      Silice je hodnocena jako "rozpustná v n objemových dílech lihu předepsané koncentrace t, dalším ředěním se roztok kalí", jestliže čirý roztok v n objemových dílech se kalí po přidání n1 objemového dílu (n1 je méně než 20) a zůstává zakalen i po dalším přidání lihu téže koncentrace až do 20 ml.

      Silice je hodnocena jako "rozpustná v n objemových dílech lihu předepsané koncentrace t se zákalem vznikajícím mezi objemy a n2", jestliže čirý roztok v n objemových dílech se kalí po přidání n1 objemového dílu (n1 je méně než 20) a zůstává zakalen i po dalším přidání n2 objemových dílů lihu téže koncentrace (n2 je méně než 20). Po dalším přidání lihu do 20 ml vznikne čirý roztok.

      Silice je hodnocena jako "rozpustná, roztok opalizuje"; jestliže lihový roztok silice je namodralý tak, jako čerstvě připravený porovnávací roztok.

      Porovnávací roztok. 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 se smíchá s 0,05 ml kyseliny dusičné R a zředí se roztokem chloridu sodného R (12 mg/l) na 50 ml; nechá se stát 5 min v temnu.

    1. 2.8.11 Stanovení cineolu v silicích

      3,00 g silice předem vysušené síranem sodným bezvodým R se odváží do suché zkumavky a přidá se 2,10 g kresolu R taveného. Zkumavka se upevní do přístroje na stanovení teploty tuhnutí (2.2.18), během chlazení se nepřetržitě míchá. V průběhu krystalizace dochází k pomalému vzestupu teploty. Zaznamená se nejvyšší dosažená teplota (t1).

      Směs se znovu roztaví na vodní lázni při teplotě nepřevyšující teplotu t1 o více než 5 °C a zkumavka se umístí do přístroje nastaveného na teplotu o 5 °C nižší než t1. Míchá se nepřetržitě od okamžiku, kdy začíná probíhat krystalizace, nebo je-li teplota směsi nižší o 3 °C než t1. Zaznamená se nejvyšší teplota, při níž směs krystalizuje (t2).

      Opakuje se tak dlouho, až rozdíl mezi dvěma hodnotami t2 je nejvýše 0,2 °C. Dojde-li k přechlazení, vyvolá se krystalizace přidáním malého krystalku směsi složené ze 3,00 g cineolu R a 2,10 g kresolu R taveného. Jestliže je t2 nižší než 27,4 °C, opakuje se stanovení s 5,10 g směsi. Obsah cineolu odpovídající nejvyšší nalezené teplotě (t2) je uveden v tabulce 2.8.11-1.

      Jestliže bylo použito 5,10 g směsi, vypočítá se obsah cineolu v procentech m/m ze vzorce:

      ,

      v němž značí:

      1. A - hodnotu nalezenou v tabulce.

      Je-li třeba, vypočítá se obsah cineolu odpovídající nejvyšší nalezené teplotě (t2) interpolací.

      Tab. 2.8.11-1

      Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1
      t2
      °C      		Cineol
      obsah v procentech m/m      		t2
      °C      		Cineol
      obsah v procentech m/m
      2445,54067,0
      2547,04168,5
      2648,54270,0
      2749,54372,5
      2850,54474,0
      2952,04576,0
      3053,54678,0
      3154,54780,0
      3256,04882,0
      3357,04984,0
      3458,55086,0
      3560,05188,5
      3661,05291,0
      3762,55393,5
      3863,55496,0
      3965,05599,0
    1. 2.8.12 Stanovení silic v rostlinných drogách

      Stanovení obsahu silic v rostlinných drogách se provádí destilací s vodní párou na zvláštním přístroji za podmínek uvedených níže. Destilát se jímá v kalibrované trubici, silice je zachycována v xylenu; vodná fáze se automaticky vrací zpět do destilační baňky.

      Přístroj. Přístroj se skládá z následujících částí:

      1. a) vhodné destilační baňky s kulatým dnem a krátkým hrdlem, na širším konci o vnitřním průměru 29 mm,
      2. b) kondenzační části (viz obrázek 2.8.12-1), která přiléhá k destilační baňce zábrusem tak, že spolu tvoří jednolitý celek; použité sklo má nízký koeficient roztažnosti; zátka K‘ je odvětrávací, trubice K má otvor o průměru 1 mm, shodný s odvětrávacím otvorem zátky; širší konec trubice K o vnitřním průměru 10 mm je z matového skla; hruškovitě rozšířená část J o objemu 3 ml; trubice JL je dělena po 0,01 ml; kulovitá část L o objemu asi 2 ml; trojcestný kohout M; ústí trubice B je o 20 mm výše než horní značka dělení na trubici,
      3. c) vhodného tepelného zdroje umožňujícího přesné nastavení teploty,
      4. d) stojanu s kruhem pokrytým izolačním materiálem.

      Postup. Použije se důkladně vyčištěný přístroj. Stanovení se provádí podle charakteru zkoušené drogy. Do destilační baňky se převede předepsané množství destilační kapaliny, přidá se několik kousků porézního porcelánu a připojí se kondenzační část. Nálevkou N se vlije do přístroje voda R tak, aby její hladina dosáhla bodu B. Vyjme se zátka K‘ a pipetou, jejíž konec se dotýká spodní části trubice K, se přidá předepsané množství xylenu R. Zátka K‘ se uzavře; otvor v zátce odpovídá polohou otvoru v trubici K. Kapalina v baňce se zahřeje k varu, a není-li jinak předepsáno, destiluje se rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.

      Určí se destilační rychlost; během destilace se sníží pomocí trojcestného kohoutu hladina kapaliny tak, aby odpovídala polohou spodní značce (a) (viz obrázek 2.8.12-2). Kohout se uzavře a změří se čas potřebný k tomu, aby hladina dosáhla horní značky (b). Kohout se otevře a pokračuje se v destilaci, destilační rychlost se upraví vhodným zahříváním. Destiluje se 30 min. Pak se zahřívání přeruší a po nejméně 10 min se odečte objem xylenu v dělené trubici.

      Do baňky se převede předepsané množství drogy a pokračuje se v destilaci výše uvedeným způsobem po předepsanou dobu a předepsanou rychlostí. Pak se zahřívání ukončí a po 10 min se odečte objem kapaliny v dělené trubici, od něhož se odečte dříve zaznamenaný objem xylenu. Rozdíl vyjadřuje obsah silice ve zkoušené droze. Výsledek se přepočítá na obsah mililitrů ve 100 g drogy.

      Má-li být silice použita pro další analytické účely, oddělí se její bezvodá část s xylenem následujícím způsobem. Vyjme se zátka K‘ a přidá se 0,1 ml roztoku fluoresceinu, sodné soli R (1 g/l) a 0,5 ml vody R. Pomocí trojcestného kohoutu se vypustí směs xylenu a silice do kulovité části L a po 5 min stání se vypouští pomalu tak, až hladina klesne na úroveň kohoutu M. Kohout otočíme zprava doleva tak, aby vytekla voda ze spojovací trubice BM. Pomocí nálevky N promyjeme trubici acetonem R a malým množstvím toluenu R. Kohout se otočí zprava doleva a směs xylenu a silice se vypustí do vhodné baňky.

      Obrázek

      Obr. 2.8.12-1 Přístroj na stanovení silic v rostlinných drogách

      Rozměry v milimetrech

      Obrázek

      Obr. 2.8.12-2

      Obrázek

      Hmotnost zkoušené drogy se obecně řídí, není-li uvedeno jinak, požadovaným obsahem silice v ml/kg, přepočteno na drogu vysušenou (2.2.32) při 100 °C až 105 °C, viz tabulka N-1.

      Tab. N-1

      Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1
      Požadovaný obsah silice v ml/kgHmotnost zkoušené drogy v gramech
      ≤ 5,020,0
      10,010,0
      ≥ 10,05,0

      Není-li uvedeno jinak, upraví se zkoušená droga bezprostředně před stanovením na vhodnou velikost částic, viz tabulka N-2.

      Tab. N-2

      Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2
      Droga (obecně)Velikost částic, síto
      květy2800
      natě2000
      oplodí, plody
      kořeny, kůry1400

      U drog upravených na menší velikost částic se úprava pro stanovení silic neprovádí.

    1. 2.8.13 Zbytky pesticidů

      Pro lékopisné účely je pesticid jakákoli látka nebo směs látek určených k ochraně rostlin, likvidaci nebo regulaci jakýchkoli škůdců, nežádoucích druhů rostlin nebo živočichů působících škody nebo jinak rušících při výrobě, zpracování, skladování, dopravě nebo prodeji rostlinných drog. Tato skupina zahrnuje látky používané jako regulátory růstu, defolianty nebo desikanty aplikované na rostliny před nebo po sklizni nebo jiné látky používané k ochraně zboží před znehodnocením během skladování a dopravy.

      Limity. Není-li v článku uvedeno jinak, zkoušená droga přinejmenším vyhovuje limitům uvedeným v tabulce 2.8.13-1. Limity pro pesticidy, které nejsou uvedeny v tabulce a jejichž přítomnost lze z jakéhokoliv důvodu předpokládat, se shodují s limity určenými směrnicemi Evropského společenství 76/895 a 90/642, včetně doplňků a následných změn.

      Tab. 2.8.13-1

      Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1
      LátkaLimit (mg/kg)
      alachlor0,02
      aldrin a dieldrin (součet)0,05
      azinfosmethyl1,0
      bromopropylat3,0
      chlordan (součet cis-, trans- a oxychlordanu)0,05
      chlorfenvinfos0,5
      chlorpyrifos0,2
      chlorpyrifosmethyl0,1
      cypermetrin (a izomery)1,0
      DDT (součet p,pˊ -DDT, o,pˊ-DDT,p,pˊ-DDE a p,pˊ-TDE)1,0
      deltametrin0,5
      diazinon0,5
      dichlorvos1,0
      dithiokarbamaty (jako CS2)2,0
      endosulfan (součet izomerů a endosulfansulfatu)3,0
      endrin0,05
      ethion2,0
      fenitrothion0,5
      fenvalerat1,5
      fonofos0,05
      fozalon0,1
      heptachlor (souhrn heptachloru a heptachlorepoxidu)0,05
      hexachlorbenzen0,1
      hexachlorcyklohexan - izomery (kromě γ-zomeru)0,3
      lindan (γ-hexachlorcyklohexan)0,6
      malathion1,0
      methidathion0,2
      parathion0,5
      parathionmethyl0,2
      permetrin1,0
      piperonylbutoxid3,0
      pirimifosmethyl4,0
      pyrethriny (součet)3,0
      quintozen (součet quintozenu, pentachloranilinu a methylpentachlorfenylsulfidu)1,0

      Limity pro pesticidy, které nejsou uvedeny v tabulce 2.8.13-1 ani ve směrnici ES, se vypočítají podle vzorce:

      v němž značí:

      1. ADI - povolenou denní dávku, jak je uváděna FAO-WHO, v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti,
      2. M - tělesnou hmotnost v kilogramech (60 kg),
      3. MDD - denní dávku rostlinné drogy v kilogramech.

      Je-li droga určena k přípravě extraktů, tinktur nebo jiných lékových forem a výrobním postupem se mění obsah pesticidů v konečných přípravcích, vypočítají se limity podle vzorce:

      v němž značí:

      1. E - extrakční faktor pro daný výrobní postup, stanovený experimentálně.

      Ve výjimečných případech mohou být schváleny i vyšší limity, zejména vyžaduje-li rostlina zvláštní způsob pěstování nebo jestliže její metabolismus nebo struktura způsobují vyšší obsah pesticidů, než je běžné.

      Oprávněná autorita může připustit úplné nebo částečné vypuštění zkoušky, jestliže je přesně znám celý postup ošetřování každé šarže (druh a množství použitých pesticidů, data každého použití v průběhu pěstování a po sklizni) a může být přesně kontrolován.

      Odběr vzorků. Odběr vzorků se provede podle článku N Vzorkování drog.

      Vzorky se zkoušejí bezprostředně po odběru, aby nedošlo k možnému rozkladu zbytků pesticidů. Není-li to možné, uchovávají se vzorky ve vzduchotěsných obalech, vhodných pro uchovávání potravin, při teplotě nižší než 0 °C, chráněny před světlem.

      Zkoumadla. Všechna zkoumadla a rozpouštědla jsou prostá jakýchkoli znečištěnin, zejména pesticidů, které mohou rušivě působit při zkoušení. Často je třeba používat rozpouštědla zvláštní jakosti, nebo není-li to možné, rozpouštědla čerstvě předestilovaná v celoskleněných přístrojích. Vždy musí být prováděny slepé zkoušky.

      Přístroje. Přístroje a zejména laboratorní sklo se vyčistí tak, aby bylo zaručeno, že neobsahuje pesticidy; např. namočí se nejméně na 16 h do roztoku detergentu prostého fosfátů, omývá se velkým množstvím vody destilované R a pak se omyje acetonem a hexanem nebo heptanem.

      Kvalitativní a kvantitativní zkoušení zbytků pesticidů. Použité analytické postupy jsou validovány dle platných předpisů. Zejména splňují následující požadavky:

      1. - zvolený postup, zvláště čisticí kroky, je vhodný pro kombinaci zbytek pesticidu/zkoušená látka a není citlivý k rušivým vlivům současně extrahovaných látek; detekční a kvantitativní limity se měří pro každou zkoušenou kombinaci pesticid-matrice,
      2. - je nalezeno 70 % až 110 % každého pesticidu,
      3. - opakovatelnost postupu není menší než hodnoty uvedené v tabulce 2.8.13-2,
      4. - reprodukovatelnost postupu není menší než hodnoty uvedené v tabulce 2.8.13-2,
      5. - koncentrace zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a nastavení přístroje jsou takové, aby odezva analytického detektoru byla lineární.

      Tab. 2.8.13-2

      Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1 Tab. 2.8.13-2
      Koncentrace pesticidu (mg/kg)Opakovatelnost (rozptyl, ± mg/kg)Reprodukovatelnost (rozptyl, ± mg/kg)
      0,0100,0050,01
      0,1000,0250,05
      1,0000,1250,25

      Následující část je uvedena pro informaci a jako návod; netvoří závaznou část obecných metod.

      Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy

      Následující postupy mohou být použity v návaznosti na Obecné metody uvedené výše. V závislosti na zkoušené látce je nezbytné upravit, někdy podstatně, postup uvedený níže. V každém případě je třeba použít navíc ještě jednu kolonu s odlišnou polaritou nebo ještě jednu detekční metodu (např. hmotnostní spektrometrie) nebo odlišný postup (např. imunochemické metody) potvrzující získané výsledky.

      Postup je validován jen pro analýzu vzorků rostlinných drog obsahujících méně než 15 % vody. Vzorky s vyšším obsahem vody se usuší tak, aby nebyl významně ovlivněn obsah pesticidu.

      1. 1. Extrakce

        10 g zkoušené látky hrubě práškované se smíchá se 100 ml acetonu R a nechá se stát 20 min. Přidá se 1 ml roztoku karbofenothionu R (1,8 μg/ml) v toluenu R. Homogenizuje se 3 min za použití vysokootáčkového přístroje. Zfiltruje se a filtr se promyje dvakrát 25 ml acetonu R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nejvýše 40 °C téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v několika mililitrech toluenu R a zahřívá se až do úplného odstranění acetonu. Zbytek se rozpustí v 8 ml toluenu R. Zfiltruje se membránovým filtrem (45 μm), baňka i filtr se promyjí toluenem R a zředí se jím na 10,0 ml (roztok A).

      1. 2. Čištění
        1. a) Organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy

          Stanoví se metodou vylučovací chromatografie (2.2.30).

          Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

          1. - nerezové ocelové kolony, délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm, naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (5 μm),
          2. - mobilní fáze toluenu R při průtokové rychlosti 1 ml/min.

          Propustnost kolony. Nastříkne se 100 μl roztoku červeně methylové R (0,5 g/l) a modři oracetové R (0,5 g/l) v toluenu R a pokračuje se v chromatografii. Kolonu lze použít, jestliže se barva eluátu mění z oranžové na modrou při elučním objemu asi 10,3 ml. Je-li třeba, kalibruje se kolona za použití roztoku analyzovaného pesticidu s nižší molekulární hmotností (např. dichlorvos) vhodné koncentrace v toluenu R a pak roztoku analyzovaného pesticidu s vyšší molekulární hmotností (např. deltametrin) vhodné koncentrace v toluenu R. Zjistí se fáze eluátu obsahující oba insekticidy.

          Čištění zkoušeného roztoku. Nastříkne se vhodný objem roztoku A (100 μl až 500 μl) a pokračuje se v chromatografii; frakce se jímají výše popsaným způsobem (roztok B). Organofosfátové insekticidy se eluují obvykle mezi 8,8 ml a 10,9 ml, organochlorové a pyrethroidní insekticidy se elucí obvykle mezi 8,5 ml a 10,3 ml.

        1. b) Organochlorové a pyrethroidní insekticidy

          Na chromatografický sloupec o délce 0,1 m a vnitřním průměru 5 mm se vloží kousek odtučněné vaty a 0,5 g silikagelu zpracovaného následujícím způsobem: silikagel pro chromatografii R se suší nejméně 4 h v sušárně při 150 °C. Po vychladnutí se přidává po kapkách voda R v množství odpovídajícím 1,5 % hmotnosti použitého silikagelu; důkladně se protřepe, až se odstraní vzniklé hrudky, a pak se protřepává 2 h na mechanické třepačce. Kolona se nastaví pomocí 1,5 ml hexanu R. Předplněné kolony obsahující asi 0, 50 g vhodného silikagelu mohou být použity po předchozí validaci.

          Roztok B se odpaří téměř do sucha v proudu helia pro chromatografii R nebo dusíku prostého kyslíku R a rozpustí se ve vhodném množství toluenu R (200 μl až 1 ml, v závislosti na objemu nastříknutém při přípravě roztoku B). Roztok se přenese kvantitativně na kolonu a chromatografuje se za použití 1,8 ml toluenu R jako mobilní fáze, eluát se jímá (roztok C).

      1. 3. Kvantitativní analýza
        1. a) Organofosfátové insekticidy

          Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití karbofenothionu R jako vnitřního standardu. Je-li třeba, použije se druhý vnitřní standard ke zjištění možné interference s píkem odpovídajícím karbofenothionu R.

          Zkoušený roztok. Roztok B se odpaří v proudu helia pro chromatografii R téměř do sucha a zředí se toluenem R na 100 μl.

          Porovnávací roztok. Připraví se nejméně tři roztoky zkoušeného insekticidu a karbofenothionu v toluenu R obsahující zkoušené insekticidy a karbofenothion v koncentracích vhodných pro záznam kalibrační křivky.

          Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

          1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vázanou fází polydimethylsiloxanu R (tlouštka vrstvy 0,25 μm),
          2. - vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu, další plyny, jako helium pro chromatografii R nebo dusík pro chromatografii R, mohou být použity po předchozí vhodné validaci,
          3. - fosforo-dusíkového plamenoionizačního detektoru nebo hmotnostního detektoru,
          4. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 1 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min až na 150 °C, při níž se udržuje 3 min, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 280 °C, při níž se udržuje 1 min,
          5. - teploty nástřikového prostoru 250 °C a detektoru 275 °C.

          Vstříkne se zvolený objem každého roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek odpovídají relativní retenční časy přibližně hodnotám uvedeným v tabulce 2.8.13-3. Obsah každého pesticidu se vypočítá z plochy píku a koncentrací roztoků.

          Tab. 2.8.13-3

          Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1 Tab. 2.8.13-2 Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy Tab. 2.8.13-3
          LátkaRelativní retenční časy
          dichlorvos0,20
          fonofos0,50
          diazinon0,52
          parathionmethyl0,59
          chlorpyrifosmethyl0,60
          pirimifosmethyl0,66
          malathion0,67
          parathion0,69
          chlorpyrifos0,70
          methidathion0,78
          ethion0,96
          karbofenothion1,00
          azinfosmethyl1,17
          fozalon1,18
        1. b) Organochlorové a pyrethroidní insekticidy

          Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití karbofenothionu R jako vnitřního standardu. Je-li třeba, použije se druhý vnitřní standard ke zjištění možné interference s píkem odpovídajícím karbofenothionu R.

          Zkoušený roztok. Roztok C se odpaří v proudu helia pro chromatografii R nebo dusíku prostého kyslíku R téměř do sucha a zředí se toluenem R na 500 μl.

          Porovnávací roztok. Připraví se nejméně tři roztoky zkoušeného insekticidu a karbofenothionu v toluenu R obsahující zkoušené insekticidy a karbofenothion v koncentracích vhodných pro záznam kalibrační křivky.

          Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

          1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vázanou fází polydimethylsiloxanu R (tloušťka vrstvy 0,25 μm),
          2. - vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu, další plyny, jako helium pro chromatografii R nebo dusík pro chromatografii R, mohou být použity po předchozí vhodné validaci,
          3. - detektoru elektronového záchytu,
          4. - zařízení umožňujícího nástřik přímo na kolonu,
          5. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 1 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min až na 150 °C, při níž se udržuje 3 min, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 280 °C, při níž se udržuje 1 min,

          - teploty nástřikového prostoru 250 °C a detektoru 275 °C.

          Vstříkne se zvolený objem každého roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek odpovídají relativní retenční časy přibližně hodnotám uvedeným v tabulce 2.8.13-4. Obsah každého pesticidu se vypočítá z plochy píku a koncentrací roztoků.

          Tab. 2.8.13-4

          Vlastní zkouška Hodnocení Vzorkování drog Odběr vzorků Úprava vzorku Stupeň rozdrobnění Tab. N-1 Tab. N-2 Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1 Tab. 2.8.13-2 Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy Tab. 2.8.13-3 Tab. 2.8.13-4
          LátkaRelativní retenční časy
          α-hexachlorcyklohexan0,44
          hexachlorbenzen0,45
          β-hexachlorcyklohexan0,49
          lindan0,49
          δ-hexachlorcyklohexan0,54
          ε-hexachlorcyklohexan0,56
          heptachlor0,61
          aldrin0,68
          cis-heptachlorepoxid0,76
          p,pˊ-DDE0,81
          α-endosulfan0,82
          dieldrin0,87
          p,p- DDE0,87
          o,pˊ-DDD0,89
          endrin0,91
          β-endosulfan0,92
          o,p-DDT0,95
          karhofenothion1,00
          p,pˊ-DDT1,02
          cis-permetrin1,29
          trans-permetrin1,31
          cypermetrin1,40
          fenvalerat*1,47
          1,49
          deltametrin*1,54
        2. * Látka vykazuje několik píku.
  1. 2.9 Metody farmaceutické technologie
    1. 2.9.1 Zkouška rozpadavosti tablet a tobolek

      Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda se tablety nebo tobolky za níže popsaných experimentálních podmínek rozpadnou v předepsané kapalině během předepsané doby.

      Obrázek

      Obr. 2.9.1-1 Přístroj na zkoušku rozpadavosti tablet a tobolek

      Rozměry v milimetrech

      Přístroj. Hlavní částí přístroje (obr. 2.9.1-1) na stanovení rozpadavosti tablet a tobolek je pevný závěsný košík, v němž je ve vertikální poloze symetricky umístěno šest skleněných trubic dlouhých (77,5 ± 2,5) mm, o vnitřním průměru 21,5 mm a o tloušťce stěn asi 2 mm. Trubice jsou drženy ve vertikální poloze dvěma průhlednými plastickými deskami o průměru 90 mm a tloušťce 6 mm s šesti otvory. Otvory jsou pravidelně rozmístěny od středu desky. Dolní otvor trubic je uzavřen síťkou z nerezového drátu o průměru 0,635 mm a o velikosti ok 2,00 mm. Každá trubice je opatřena vyjímatelným válcovitým diskem o průměru (20,7 ± 0,15) mm a výšce (9,5 ± 0,15) mm vyrobeným z průhledné umělé hmoty s relativní hustotou 1,18 až 1,20. Disky mají pět otvorů o průměru 2 mm, z nichž jeden je ve středu disku a ostatní čtyři jsou rovnoměrně rozmístěny v kruhu o poloměru 6 mm od středu disku. Na obvodu disku jsou pravidelně rozmístěny 4 zářezy, hluboké 2,55 mm, u horní základny disku široké 9,5 mm a u dolní základny široké 1,6 mm. Košík je zavěšen na kovové tyčce, která se upevňuje k mechanickému zařízení. Ta zabezpečuje pohyb košíku ve vertikální poloze stálou frekvencí 28 až 32 zdvihu/min při výšce zdvihu 50 mm až 60 mm. Košík se vkládá do vhodné nádoby, většinou do kádinky na objem 1000 ml. Objem kapaliny je takový, že pokud je zařízení v horní úvrati, je drátěná síťka alespoň 15 mm pod hladinou kapaliny, a je-li zařízení v dolní úvrati, je drátěná síťka alespoň 25 mm nad dnem kádinky a horní otevřené konce trubic zůstávají pod povrchem kapaliny. Tekutina je vytemperována na teplotu 36 °C až 38 °C.

      Provedení závěsného košíku může být různé při zachování parametrů skleněných trubic a drátěné síťky.

      Postup zkoušky. Do každé ze šesti trubic se vloží jedna tableta nebo tobolka, je-li předepsáno, použije se disk. Závěsný košík se umístí do kádinky obsahující předepsanou tekutinu.

      Přístroj se uvede do chodu na předepsanou dobu a poté se kontroluje stav tablet nebo tobolek. Hodnocení. Vzorek vyhovuje zkoušce, jestliže se rozpadly všechny tobolky nebo tablety.

      Tableta nebo tobolka se pokládá za rozpadlou, jestliže

      1. a) na síťce nezůstal žádný zbytek nebo
      2. b) zůstal zde měkký zbytek bez tvrdého nezvlhčeného jádra nebo
      3. c) na síťce nebo přilepené ke spodní části disku zůstaly úlomky obalu obalovaných tablet, příp. úlomky tobolek.
    1. 2.9.2 Zkouška rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků

      Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda rektální přípravek (čípek, tobolka) nebo vaginální přípravek (globule, tobolka, tableta) umístěný v tekutém prostředí za níže popsaných podmínek se rozpadne nebo změkne během předepsané doby.

      Přístroj. Přístroj (obr. 2.9.2-1) je tvořen trubicí ze skla nebo vhodné plastické průhledné hmoty vhodné tloušťky, na níž se uvnitř připevňuje třemi úchytkami kovová část skládající se ze dvou děrovaných disků z nerezavějícího kovu. Každý disk, jehož průměr (50 mm) je prakticky shodný s vnitřním průměrem trubice, má 39 otvorů o průměru 4 mm. Disky jsou od sebe vzdáleny přibližně 30 mm. Ke zkoušce se použijí tři přístroje, z nichž každý obsahuje jednu jednotku zkoušené lékové formy. Každý přístroj je umístěn v nádobě o minimálním objemu 4 l nebo všechny tři přístroje jsou umístěny v nádobě o minimálním objemu 12 l. Nádoba je naplněna vodou temperovanou na teplotu 36 °C až 37 °C, pokud není předepsáno jinak. Nádoba je vybavena pomaloběžným míchadlem a držákem, který udržuje trubice ve svislé poloze 90 mm pod hladinou vody a umožňuje jejich převrácení bez vynoření z vody.

      Postup. Zkouší se tři jednotky sledované lékové formy. Každá jednotka se umístí na spodní disk kovové části, která se upevní do trubice. Přístroje se každých 10 min obrátí a po uplynutí předepsané doby se hodnotí rozpad jednotlivých jednotek zkoušené lékové formy. Rozpad zkoušené lékové formy je vyhovující, jestliže se všechny tři jednotky rozpadly nebo změkly.

      Hodnocení. Rozpadu je dosaženo, jestliže:

      1. a) přípravek se rozpustil,
      2. b) složky přípravku se oddělily. Roztavené hydrofobní složky se hromadí na hladině kapaliny, nerozpustné tuhé složky klesají ke dnu a rozpustné složky se rozpouštějí. Podle typu přípravku se mohou složky rozdělit jedním nebo více uvedenými způsoby,
      3. c) nastalo změknutí přípravku, které může být provázeno patrnou změnou tvaru bez úplného rozdělení složek. U zkoušené jednotky lékové formy nesmí zůstat pevné jádro, které klade odpor tlaku skleněné tyčinky,
      4. d) došlo u želatinových tobolek k uvolnění jejich obsahu,
      5. e) na disku nezůstal žádný zbytek tablety nebo byl tento zbytek tvořen pouze měkkou nebo pěnovou hmotou bez pevného jádra kladoucího odpor tlaku skleněné tyčinky.

      Zkouška rozpadavosti vaginálních tablet

      Použije se kovová část výše popsaného přístroje, která se postaví na úchytky disků do nádoby vhodného průměru obsahující vodu temperovanou na teplotu 36 °C až 37 °C. Hladina vody se ostaví těsně pod horní disk a pipetou se zvýší tak, aby se vytvořila souvislá tenká vrstva pokrývající otvory horního disku (obr. 2.9.2-2). Zkouška se provede se třemi jednotkami zkoušených vaginálních tablet jednotlivě. Každá jednotka se umístí na horní disk a přístroj se překryje skleněnou deskou, aby byla dosažena vhodná vlhkost. Po uplynutí předepsané doby se hodnotí rozpad zkoušených jednotek. Rozpad zkoušených vaginálních tablet vyhovuje, jestliže se všechny tři jednotky rozpadly nebo změkly.

      Obrázek

      Obr. 2.9.2-1 Přístroj pro stanovení rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků

      Rozměry v milimetrech

      Obrázek

      Obr. 2.9.2-2

      1. A skleněná deska
      2. B vaginální tablety
      3. C hladina vody
      4. D voda
      5. E nádoba

      Stanovení doby úplné deformace hydrofobních čípkůObrázek

      Podstata zkoušky. Hydrofobní čípek zahřátý na stanovenou teplotu je deformován závažím předepsané hmotnosti a tvaru. Měří se čas potřebný k sestupu použitého závaží po dráze odpovídající délce čípku zmenšené o 0,5 mm.

      Přístroj. Přístroj se skládá ze skleněné trubice 200 mm dlouhé o vnitřním průměru 26 mm a na dolním konci uzavřené zátkou, v níž je otvor o průměru 3 mm. V trubici je umístěna 50 mm od jejího dolního okraje kovová válcovitá vložka vysoká 20 mm o průměru 25 mm s pěti rovnoběžnými průchody o průměru 2 mm. Jeden prochází osou válcovité vložky a čtyři další souměrně poblíž jejího obvodu. Uprostřed horní kruhové základny válcovité vložky je vyhloubení 5 mm ve tvaru špičky čípku. Trubice s teploměrem děleným po 0,1 °C se upevní ve skleněné válcovité nádobě dlouhé 225 mm o průměru 50 mm, která má na spodním konci přívod a na horním konci odvod vody vyhřívané na (37 ± 0,5) °C pomocí ultratermostatu. V trubici je kovová tyčinka asi 140 mm dlouhá o průměru 7 mm na spodním konci válcovitě rozšířená na průměr 15 mm. Celá tyčinka váží 30,0 g. Uprostřed rozšíření je ve směru podélné osy zapuštěna jehla dlouhá 3 mm. Válcovité rozšíření má 20 mm od svého dolního okraje tři výčnělky, které směřují souměrně do stran. Podobné výčnělky jsou i na vlastní tyčince ve vzdálenosti 100 mm od dolního okraje válcovitého rozšíření. Výčnělky jsou tak dlouhé, že udržují tyčinku po jejím zasunutí do trubice ve svislé poloze, ale nebrání jejímu volnému pohybu v trubici.

      Postup zkoušky. Nejprve se přístroj vyhřeje na (37 ± 0,5) °C, pak se při pokojové teplotě nabodne zkoušený čípek na jehlu tyčinky ve středu kruhové základny. Jehlu je možno předem přiměřeně nahřát, aby se čípek neroztrhl. Potom se tyčinka s čípkem opatrně vloží do trubice tak, aby jeho špička zapadla do vyhloubení válcovité vložky, a v témž okamžiku se spustí stopky. Jakmile klesne spodní plocha válcovitého rozšíření tyčinky 0,5 mm nad horní plochu válcovité vložky, a v okamžiku, kdy se zářez na tyčince kryje s horním okrajem trubice, zastaví se stopky a zaznamená se čas. Odečtená hodnota je dobou úplné deformace. Stanovení se provede u pěti čípků a ze zjištěných hodnot se vypočítá průměrná doba úplné deformace.

      Hodnocení. Doba úplné deformace jednotlivých čípků se neliší od zjištěné průměrné doby úplné deformace o více než ± 10 %. Doporučená doba úplné deformace pro čípky s hmotností do 2,5 g je 15 min a pro čípky o větší hmotnosti než 2,5 g je 20 min, není-li předepsáno a schváleno jinak, zejména pro čípky s větším rozdílem hmotnosti od 2,5 g.

    1. 2.9.3 Zkouška disoluce pevných lékových forem
      1. Podstata zkoušky

        Zkouškou disoluce se stanoví množství uvolněné léčivé látky z pevné lékové formy (např. tablet, tobolek a čípků) v předepsané kapalině a v předepsaném čase.

        Není-li předepsána a schválena určitá metoda, lze použít přístroje s míchadly nebo přístroje s košíčky nebo přístroje s průtokovou celou.

        Pro každý léčivý přípravek, u něhož je předepsána zkouška disoluce, jsou stanoveny následující podmínky k provedení zkoušky:

        1. - přístroj, který má být použit; pokud je ve výjimečných případech použit přístroj s průtokovou celou, je nutno uvést typ použité cely (obr. 2.9.3-4 až 2.9.3-6),
        2. - složení, objem a teplota disoluční kapaliny,
        3. - počet otáček, případně průtoková rychlost disoluční kapaliny,
        4. - čas, způsob a množství odebraného roztoku ke stanovení obsahu účinné látky, případně podmínky pro automatické vyhodnocování,
        5. - metoda stanovení obsahu účinné látky,
        6. - hodnocení disoluce přípravku v předepsaném čase.
      1. Přístroje

        Všechny části přístroje, které přicházejí do styku s přípravkem nebo disoluční kapalinou, jsou chemicky inertní, a tedy neadsorbují hodnocené látky, nereagují ani neinterferují se zkoušeným vzorkem. Všechny kovové části přístroje, které přicházejí do styku s přípravkem nebo disoluční kapalinou, jsou vyrobeny z nerezové oceli nebo chráněny vhodným inertním materiálem, který zamezí reakci nebo interferenci s přípravkem nebo disoluční kapalinou. Žádná část přístroje nebo jeho příslušenství nevykazuje vibrace nebo výkyvy, rotace hnací hřídele a průtok celou jsou plynulé.

        Přístroj ke zkoušce se vybírá podle fyzikálně-chemických charakteristik zkoušené lékové formy.

        Přednostně je vhodné použít přístroj, který umožňuje pozorování přípravku a míchání během zkoušky.

        Obrázek

        Obr. 2.9.3-1 Přístroj s míchadlem

        Rozměry v milimetrech

        Přístroj s míchadly. Přístroj (obr. 2.9.3-1) se skládá:

        1. - z válcovité nádoby s kulatým dnem z borosilikátového skla nebo jiného inertního průhledného materiálu o objemu 1000 ml; nádoba má víko k zamezení odpařování; ve víku je středový otvor pro hnací hřídel, otvor pro teploměr a otvor pro odběr a přidávání disoluční kapaliny,
        2. - z míchadla sestávajícího z hnací hřídele a dvou lopatek na jejím spodním konci; lopatky míchadla jsou umístěny na hřídeli tak, že spodní okraj lopatek prochází přesně spodním koncem hřídele; hnací hřídel musí být vystředěna, s maximální povolenou výchylkou 2,0 mm od středové osy nádoby, a její spodní konec s lopatkami musí být umístěn ve vzdálenosti (25 ± 2) mm od dna nádoby po dobu zkoušky; horní konec hřídele je připojen k motorové jednotce s regulací otáček; míchání musí být plynulé bez znatelného chvění,
        3. - z vodní lázně zaručující během celé zkoušky teplotu disoluční tekutiny (37 ± 0,5) °C.

        Přístroj s košíčky. Přístroj (obr. 2.9.3-2) se skládá: