Český lékopis 1997

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence.

0,350 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,99 mg C₁₉H₂₂ClN₅O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-chlor-6,7-dimethoxychinazolin-4-amin,

1. B. (1,4-piperazindiyl)bis(2-íurylketon),

1. C. 6,7-dimethoxy-2-(1piperazinyl)chinazolin-4-amin,

1. D. 2-íuryl-l-piperazinylketon,

1. E. 2,2՛-(1,4-piperazindiyl)bis(6,7-dimethoxychinazolin-4-amin).

† Prednisoloni acetas

Prednisolonacetat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 230 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prednisolonacetatu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá se vychladnout.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanu R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 2 h 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a nechá se vychladnout.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně nižší než hlavní skvrny na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.
2. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +112° až +119°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonacetatu CRL a 2 mg prednisoloncetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 350 ml acetonitrilu R a 600 ml vody R a nechá se ustát. Potom se doplní vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: prednisolonacetatu asi 24 min a hydrokortisonacetatu asi 26 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonacetatu a hydrokortisonacetatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₃H₃₀O₆ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 370.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. hydrokortisonacetat,
2. B. prednisolon.

† Prednisoloni natrii phosphas

Sodná sůl prednisolonfosfatu

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se ethanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zábrusové skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 °C a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 415 nm je 0,10 až 0,20.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli prednisolonfosfatu CRL. Pokud spektra získaná v pevném stavu vykazují rozdíly, odděleně se zkoušená látka a referenční látka rozpustí v co nejmenším objemu lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra obou látek.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli dexamethasonfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové RS, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje červenohnědou fluorescenci. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.
2. E. K asi 40 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a směs se opatrně zahřívá až do vzniku bílého dýmu, pak se za současného zahřívání přidává po kapkách kyselina dusičná R, až je výsledný roztok téměř bezbarvý, a ochladí se. Přidají se 2 ml vody A a opakuje se zahřívání až do vzniku bílého dýmu. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a roztok se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 na papír lakmusový červený R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1) a zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +94° až +100°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli prednisolonfosfatu CRL a 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii E (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: do 250ml kuželové baňky se naváží 1,360 g dihydrogenfosforečnanu draselného E a 0,600 g hexylaminu E, promíchá se a nechá se 10 min stát. Potom se směs rozpustí v 185 ml vody R, přidá se 65 ml acetonitrilu R, promíchá se a zfiltruje se filtrem s velikostí pórů 0,45 μm.
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % stupnice zapisovače. Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při záznamu chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: sodné soli prednisolonfosfatu asi 6,5 min, prednisolonu asi 8,5 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími sodné soli prednisolonfosfatu a prednisolonu je nejméně 4,5. V případě potřeby se zvýší koncentrace acetonitrilu E nebo vody E v mobilní fázi.

Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Anorganické fosforečnany. 50 mg se rozpustí ve vodě E a zředí se jí na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R, promíchá se a nechá se 5 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku fosforečnanů (5 μg PO₄/ml) (1 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve vodě E a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou E na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 247 nm.

Vypočítá se obsah C₂₁H₂₇Na₂O₈P za použití specifické absorbance, která má hodnotu 312.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Prednisoloni pivalas

Prednisolonpivalat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 229 EC, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se odměří do zábrusové skleněné zkumavky s uzávěrem, přidá se 10,0 ml fenylhydrazinu v kyselině sírové RS, promíchá se a zahřívá se 20 min ve vodní lázni při 60 EC a pak se ihned ochladí. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 415 nm je 0,20 až 0,30.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonpivalatu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +104° až +112°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg prednisolonacetatu CRL, 25 mg kortisonacetatu CRL a 25,0 mg prednisolonpivalatu CRL se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (1 + 4) a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: 19 ml butylacetatu R1 se opatrně smíchá s 37 ml tetrahydrofuranu R a 213 ml methoxyethanolu R a potom s 231 ml vody R nechá se 1 h ustát a zfiltruje se (0,45 μm),
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Citlivost se nastaví tak, aby hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činil 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: prednisolonacetatu asi 3,5 min, kortisonacetatu asi 4,5 min a prednisolonpivalatu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonacetatu a kortisoncetatu je nejméně 2,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody R v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,25násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v líhu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 250,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.

Vypočítá se obsah C₂₆H₃₆O₆ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 337.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Prednisolonum

Prednisolon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

   Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou malých dávkách, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. Po 5 min se k roztoku přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, vzniká žlutá fluorescence v ultrafialovém světle při 365 nm a šedá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +96° až +102°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisolonu CRL a 2 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 50 ml methanolu R, 3,5 ml vody R a 700 ml chloroformu stabilizovaného amylenenem R a nechá se ustát. Potom se doplní chloroformem stabilizovaným amylenem R na 1000,0 ml a opět se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtokové rychlosti mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 20 μl porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: hydrokortisonu asi 12 min a prednisolonu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími hydrokortisonu a prednisolonu je nejméně 5,0. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu R a vody R v mobilní fázi za dodržení poměru methanolu a vody a homogenity mobilní fáze.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243,5 nm.

Vypočítá se obsah C₂₁H₂₈O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 415.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. hydrokortison.

† Prednisonum

Prednison

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg betamethasonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

   Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 50 μl zkoušeného roztoku (b) a 50 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou malých dávkách, aby byly získány malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne žluté zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok modře fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, ale fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +167° až +175°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisonu CRL a 2 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek:
   1. - mobilní fáze A - v odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 100 ml acetonitrilu R s 200 ml methanolu R a se 650 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
   2. - mobilní fáze B - acetonitril R,

1. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40. min až 52. min.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční časy látek jsou: prednisonu asi 19 min a prednisolonu asi 23 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prednisonu a prednisolonu není menší než 2,7. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A.

Nastříkne se odděleně po 20 μl methanolu R jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,75 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). K píkům zjištěným na chromatogramu při slepé zkoušce a píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm.

Vypočítá se obsah C₂₁H₂₆O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 425.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Primaquini diphosphas

Primachininiumdifosfat

Vlastnosti

Oranžový krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Taje při asi 200 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 15 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 310 nm až 450 nm. Absorpční maxima jsou při 332 nm a 415 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 45 až 52 a 27 až 35. 5,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Tento roztok měřený při 215 nm až 310 nm vykazuje tři absorpční maxima, při 225 nm, 265 nm a 282 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 495 až 515, 335 až 350 a 330 až 345.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem primachininiumdifosfatu CRL. Látky se zkouší ve formě tablet připravených takto: 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml amoniaku zředěného RS2, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva se vysuší nad 0,5 g síranu sodného bezvodého R Připraví se tableta z 0,3 g bromidu draselného R a na ní se po kapkách nanese 0,1 ml chloroformové vrstvy, přičemž se chloroform nechá vždy odpařit. Pak se tableta suší 2 min při 50 °C. Stejně se postupuje s referenční látkou.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Všechny postupy je třeba provádět co nejrychleji a za ochrany před světlem. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se připraví těsně před použitím.

   Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg primachininiumdifosfatu CRL se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Vrstva se promyje směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (1 + 40 + 60) a nechá se vysušit na vzduchu. Pak se na ni nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se uvedenou směsí rozpouštědel použitou při promytí vrstvy po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 5 ml chloroformu R; vodná vrstva okyselená kyselinou dusičnou R vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml amoniaku 26% R a protřepe se s 10,0 ml mobilní fáze. Použije se čirá spodní vrstva.

Porovnávací roztok (a). 50 mg primachininiumdifosfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml amoniaku 26% R a protřepe se s 10,0 ml mobilní fáze. Použije se čirá spodní vrstva.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, chloroformu R a hexanu R (0,1 + 10 + 45 + 45), s průtokovou rychlostí 3,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 261 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně vždy 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času primachininu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je těsně před hlavním píkem pík s plochou asi 6 % plochy hlavního píku a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je poměr signálu hlavního píku k šumu nejméně 5.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí mírným zahřátím ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,77 mg C₁₅H₂₇N₃O₉P₂.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Primidonum

Primidon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Použije se roztok předepsaný pro stanovení obsahu. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 300 nm (2.2.25). Absorpční maxima roztoku jsou při 252 nm, 257 nm a 264 nm a absorpční minima jsou při 254 nm a 261 nm. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absorbanci v minimu při 261 nm je 2,00 až 2,20. Zkoušku lze hodnotit, není-li poměr při zkoušce rozlišovací schopnost (2.2.25) nižší než 2,0.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem primidonu CRL. Zkouší se látky ve formě tablet připravených s bromidem draselným R.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,05 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (4 + 9); zahříváním vzniká růžově modré zbarvení.
4. D. 0,2 g se smíchá s 0,2 g uhličitanu sodného bezvodého R a zahřívá se, dokud směs neroztaje; vyvíjí se amoniak, který se dokáže čichem a alkalickou reakcí (2.2.4).

Zkoušky na čistotu