Cizí agens při použití kuřat (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens při použití kuřat. Vakcína rovněž vyhovuje zkoušce s fluorescenčními protilátkami nebo enzymové imunoanalýze (ELISA) na aviární retikuloendotelový virus a enzymové imunoanalýze (ELISA) na virus krůtí rhinotracheitidy, která se provede ze séra vakcinovaných kuřat.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína může obsahovat pouze jeden saprofytický mikroorganismus v jedné dávce a neobsahuje žádný patogenní mikroorganismus. Vakcíny určené k parenterálnímu podání spolu s příslušnou tekutinou vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje inokulací na chorioalantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo na vhodné buněčné kultury. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně třicet vnímavých kuřat stejného původu z chovu prostého specifikovaných patogenů. Každému z nejméně dvaceti kuřat se podá jedna dávka vakcíny a nejméně deset kuřat slouží jako kontrola. Za 21 dnů se každé kuře intratracheálně čelenžuje dostatečným množstvím virulentního viru ptačí infekční laryngotracheitidy. Kuřata se pozorují 7 dnů po čelenži. Zaznamenají se úhyny, na konci pozorovací doby se provede postmortální vyšetření na makroskopické léze -- mukózní, hemoragický a pseudomembranózní zánět průdušnice a orbitálních sinů.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně 90 % kontrol uhyne nebo vykazuje průkazné makroskopické léze na průdušnici a v orbitálních sinech. V opačném případě se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže nejméně 90 % vakcinovaných kuřat přežije a nemá makroskopické léze na průdušnici ani v orbitálních sinech.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum leptospirosis ad usum veterinarium 
Vakcína proti leptospiróze pro veterinární použití
Je to inaktivovaná suspenze jednoho nebo více kmenů Leptospira interrogans sérovar canicola nebo icterohaemorrhagiae či směs obou sérovarů.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Leptospiry se kultivují ve vhodné živné půdě, která může obsahovat sérum. Z konečného výrobku se sérum odstraní. Na konci růstu se mikroorganismy zcela inaktivují fyzikálními nebo chemickými prostředky nebo jejich kombinací. Může se přidat adjuvans a přípravek se může též lyofilizovat.
Následující požadavky platí pro tekuté přípravky a pro lyofilizované přípravky po jejich rekonstituování podle návodu.
Zkouška totožnosti
Když se přípravek podá pokusným zvířatům, vyvolá tvorbu aglutinačních protilátek proti sérovaru nebo sérovarům použitým k jeho přípravě.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen a která jsou vnímavá k sérovaru či sérovarům použitým při výrobě přípravku. Sérum těchto zvířat neobsahuje aglutinační protilátky proti daným sérovarům. Každému zvířeti se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek předepsané dávky pro psy uvedené v označení. Zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.
Inaktivace. Zkouška na živé leptospiry se provede naočkováním do specifické živné půdy. Jeden mililitr zkoušeného přípravku se naočkuje do 100 ml živné půdy. Půda se inkubuje 14 dní při 30 °C, poté se vyočkuje do dalšího množství živné půdy a obě půdy se inkubují 14 dní při 30 °C; v žádné půdě se neobjeví růst leptospir. Současně se provede kontrolní zkouška naočkováním zkoušeného přípravku s kulturou leptospir do dalšího množství živné půdy. Inkubuje se 14 dní při 30 °C; během 14 dní se projeví růst leptospir.
Sérum. Pokud se během výroby přípravku použilo sérum, provede se sérum-precipitační zkouška, kterou se prokáže nepřítomnost séra v konečné várce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Pěti křečkům ze stejného chovu nejvýše 3 měsíce starým se podkožně vstříkne po 1/40 dávky uvedené v označení pro psy. Za 15 až 20 dní se intraperitoneálně vstříkne vakcinovaným zvířatům i nevakcinovaným kontrolám, které tvoří 5 křečků ze stejného chovu, v přiměřeném množství virulentní kultura leptospir sérovaru obsaženého ve vakcíně nebo suspenze jaterní či ledvinové tkáně zvířat infikovaných leptospirami shodného sérovaru. Jestliže se použily k výrobě vakcíny L. interrogans sérovar canicola i sérovar icterohaemorrhagiae, provádí se zkouška účinnosti pro každý sérovar zvlášť. Během 14 dní po čelenži uhynou nejméně 4 kontrolní zvířata za příznaků leptospirózy. Vakcinovaná zvířata se pozorují ještě 14 dní po úhynu kontrolních zvířat a nejméně 4 z nich přežijí v dobrém zdraví.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvede:
- - sérovar nebo sérovary použité při výrobě,
- - zda bylo při výrobě použito sérum.
Vaccinum meningococcale polysaccharidicum
Polysacharidová vakcína proti meningokokům
Je to lyofilizovaný přípravek jednoho nebo více puntíkovaných kapsulárních polysacharidů získaných z jednoho nebo více vhodných kmenů Neisseria meningitidis skupiny A, C, Y a W 135, které jsou schopny trvale vytvářet polysacharidy.
Polysacharid V. meningitidis skupiny A tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylovaného N-acetylmanosaminu spojené 1alfa 6 fosfodiesterovými vazbami.
Polysacharid N. meningitidis skupiny C tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové spojené 2alfa 9 glykosidickými vazbami.
Polysacharid N. meningitidis skupiny Y tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-glukosy spojené 2alfa 6 a 1alfa 4 glykosidickými vazbami.
Polysacharid V. meningitidis skupiny W 135 tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-galaktosy spojené 2alfa 6 a 1alfa 4 glykosidickými vazbami.
Polysacharidová složka nebo složky uvedené v označení na obalu tvoří společně s ionty vápníku a zbytkovou vlhkostí více než 90 % hmotnosti přípravku.
Zkoušený přípravek vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje homogenní přípravek s dostatečnou imunogenitou a bezpečností pro člověka.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9).
Inokula
Kmeny N. meningitidis použité na matečná inokula se určí podle vývojových záznamů, které obsahují informace o jejich původu a jejich biochemických a sérologických charakteristikách.
Kultury z pracovního inokula mají stejné charakteristiky jako kmen použitý k přípravě matečného inokula. Kmeny mají následující charakteristiky:
- - kolonie získané z kultury jsou kruhovité, jednotného tvaru a lesku s mukózním, opalescentním a našedlým vzhledem,
- - barvení podle Grama ukazuje charakteristické gramnegativní diplokoky v uspořádání kávových zrn,
- - oxidasová zkouška je pozitivní,
- - kultury utilizují glukosu a maltosu,
- - suspenze kultur jsou vhodnými specifickými antiséry aglutinovány.
Růst a sklizeň
Pracovní inokula se pěstují na pevných půdách neobsahujících substance krevních skupin ani látky savčího původu. Inokulum může pocházet z jedné nebo více subkultivací v tekuté živné půdě před tím, než bylo použito k inokulaci konečné živné půdy. Použité tekuté půdy a konečná živná půda jsou semisyntetické a prosty látek srážených cetrimoniumbromidem (hexadecyltrimethylamoniumbromid) a neobsahují substance krevních skupin ani vysokomolekulární polysacharidy.
Bakteriální čistota kultury se ověřuje mikroskopickým vyšetřením nátěrů barvených podle Grama a naočkováním do vhodných půd; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů.
Kultury se odstředí a z tekutiny se polysacharidy vysrážejí přidáním cetrimoniumbromidu. Získaná sraženina se oddělí a může se uchovávat před další purifikací při -20 °C.
Purifikované polysacharidy
Po rozštěpení komplexu polysacharidů a cetrimoniumbromidu se polysacharidy purifikují za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů.
Posledním purifikačním stupněm je srážení polysacharidů ethanolem. Ty se potom vysuší a uchovávají při -20 °C. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu jiných chemických výsledků zkoušek na vysušenou látku.
K přípravě konečné várky vakcíny se mohou použít pouze takové purifikované polysacharidy, které vyhovují následujícím požadavkům.
Bílkoviny (2.5.16). Nejvýše 10 mg bílkovin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku.
Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 10 mg nukleových kyselin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku.
O-acetyl skupiny (2.5.19). Nejvýše 2 mmol O-acetyl skupin v gramu purifikovaných polysacharidů skupiny A, nejvýše 1,5 mmol v gramu polysacharidů skupiny C, nejvýše 0,3 mmol v gramu polysacharidu skupin Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku.
Fosfor (2.5.18). Nejvýše 80 mg fosforu v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny A, přepočteno na vysušenou látku.
Kyselina sialová (2.5.23). Nejvýše 800 mg kyseliny sialové v gramu polysacharidu skupiny C a nejvýše 560 mg kyseliny sialové v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku. Použijí se tyto porovnávací roztoky:
Polysacharid skupiny C: roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l),
Polysacharid skupiny Y: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou R (95 mg/l) a glukosu R (55 mg/l),
Polysacharid skupiny W135: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou (95 mg/l) a galaktosu R (55 mg/l).
Vápník. Jestliže byly při purifikaci použity vápenaté soli, provede se stanovení vápníku, jehož obsah bude v rozmezí schváleném pro výrobek.
Rozdělení velikostí molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agarosy pro chromatografii R nebo agarosy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou.
Před dosažením distribučního koeficientu (KD) 0,50 se eluuje nejméně 65 % polysacharidu skupiny A, 75 % polysacharidu skupiny C, 80 % polysacharidu skupiny Y a 80 % polysacharidu skupiny W135. Mimo to jsou procenta eluovaná před dosažením tohoto distribučního koeficientu v rozmezích schválených pro jednotlivé výrobky.
Totožnost a sérologická specificita. Totožnost a sérologická specificita se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Potvrdí se totožnost a čistota každého polysacharidu a dokáže se, že obsah polysacharidu heterologní skupiny N. meningitidis nepřesahuje 1 %.
Pyrogenní látky (2.6.8). Polysacharid vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku obsahujícího 0,025 μg purifikovaného polysacharidu v mililitru.
Konečná várka vakciny
Jeden nebo více polysacharidů jedné nebo více skupin N. meningitidis se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat stabilizátor. Když se úplně rozpustí, zfiltruje se roztok filtrem zadržujícím bakterie.
K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícímu požadavku.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakciny vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou živnou půdu použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozdělí do sterilních obalů. Obaly se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Do spotřeby se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům, předepsaným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti.
Vlastnosti
Bílý nebo krémově zbarvený prášek nebo tablety snadno rozpustné ve vodě.
Zkouška totožnosti
Každý polysacharid obsažený ve vakcíně se dokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Zkoušky na čistotu
Rozdělení velikosti molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30). Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou.
Pro bivalentní vakcínu (skupina A + skupina C) se použije agarosa síťovaná pro chromatografii R Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže:
- - 65 % polysacharidu skupiny A se eluuje před KD = 0,50,
- - 75 % polysacharidu skupiny C se eluuje před KD = 0,50.
Pro tetravalentní vakcínu (skupina A + skupina C + skupina Y + skupina W135) se použije agarosa síťovaná pro chromatografii R1 a aplikuje se vhodná imunochemická metoda (2.7.1), aby se zajistily eluční podmínky pro různé polysacharidy. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže KD pro hlavní pík je:
- - nejvýše 0,70 pro polysacharid skupiny A a skupiny C,
- - nejvýše 0,57 pro polysacharid skupiny Y,
- - nejvýše 0,68 pro polysacharid skupiny W 135.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně 1 ml roztoku obsahujícího:
- - 0,025 μg polysacharidu monovalentní vakcíny,
- - 0,050 μg polysacharidu bivalentní vakcíny,
- - 0,10 μg polysacharidu tetravalentní vakcíny.
Stanovení obsahu
Provede se stanovení každého polysacharidu obsaženého ve vakcíně.
Pro bivalentní vakcínu (skupina A a skupina C) se použije měření obsahu fosforu (2.5.18) ke stanovení obsahu polysacharidu A a měření obsahu kyseliny sialové (2.5.23) ke stanovení obsahu polysacharidu C. Ke stanovení kyseliny sialové se jako referenční roztok použije roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l).
Pro tetravalentní vakcínu (skupina A + skupina C + skupina Y + skupina W 135) se použije vhodná imunochemická metoda (2.7.1) s referenčním přípravkem purifikovaného polysacharidu pro každou skupinu.
Vakcína obsahuje 70 % až 130 % množství každého polysacharidu uvedeného v označení.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- - skupina nebo skupiny polysacharidů (A, C, Y nebo W135) obsažené ve vakcíně,
- - počet mikrogramů polysacharidu v lidské dávce.
Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat
Je to suspenze vhodného kmene viru Aujeszkého nemoci inaktivovaného bez ovlivnění imunogenních vlastností nebo suspenze inaktivované frakce viru mající odpovídající imunogenní vlastnosti.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virový kmen se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Virová suspenze se sklidí a inaktivuje; mohou se připravit částice virů, které se purifikují a koncentrují.
Zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci se provádí na sklizené várce každé šarže a používá se přitom dvou pasáží na stejném typu buněčné kultury, jaký byl použit při výrobě vakcíny, a tím se potvrdí účinná inaktivace. Množství inaktivovaného viru používaného ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Může se přidat vhodné adjuvans a protimikrobní konzervační látky. Vakcína může být lyofilizovaná.
Výběr vakcinačního kmene
K přípravě vakcíny se může použít jen takový virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti a imunogenity. Mohou se použít následující zkoušky k důkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7).
Bezpečnost.
- A. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Použitá zvířata musí být prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Dvě dávky vakcíny se předepsaným způsobem podají nejméně deseti zvířatům. Po 14 dnech se každému zvířeti vstříkne jedna dávka vakcíny a zvířata se pozorují dalších 14 dnů. V průběhu 28 dnů zkoušky nevzniknou žádné abnormální místní či systémové reakce.
- B. U zvířat použitých ve zkoušce imunogenity se také hodnotí bezpečnost kmene. U každého vakcinovaného zvířete se měří rektální teplota v době vakcinace, za 24 h a 48 h po ní. Nezjistí se signifikantní vliv na tělesnou teplotu, ani jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.
- C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Použitá zvířata nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Vytvoří se nejméně tři skupiny o dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Tělesná teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, 24 h a 48 h po vakcinaci. Nezjistí se významný vliv na tělesnou teplotu. Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.
Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří vhodném k vakcinaci prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo frakcím viru. Tělesná hmotnost prasat se neliší od průměru skupiny o více než 20 %. Každé prase se očkuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se ponechá jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 100 kg) se každé prase zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného množství virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži, nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a dosažený denní průměr se vypočítá v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi denními průměrnými přírůstky v obou skupinách je nejméně 1,5. Zkoušku lze hodnotit jedině v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.
Jestliže je vakcína určena pro prasnice k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se ponechají jako kontrola. Selata od těchto prasnic se ve stáří 7 dní čelenžují vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Selata se pozorují 21 dní. Vakcína je vyhovující, jestliže u selat od vakcinovaných prasnic je nejméně 80% ochrana před úhynem v porovnání s kontrolní skupinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže každý vrh má nejméně osm selat.
Zkoušení šarže
Jestliže se s uspokojivým výsledkem provedla zkouška účinnosti na prasatech s reprezentativní šarží vakcíny, ale s použitím skupin o deseti prasatech místo pěti, může se tato zkouška u výrobce po schválení oprávněnou autoritou nahradit jako běžná zkouška jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula alternativní zkouškou, pro kterou byla dostatečná korelace výsledků s lékopisnou metodou potvrzena statistickým hodnocením.
Zkouška totožnosti
U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci použité pro výrobu vakcíny.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Nejméně třem selatům v minimálním stáří pro vakcinaci se vstříknou dvě dávky vakcíny předepsaným způsobem. Zvířata jsou bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zvířata se pozorují 14 dní a potom se každému vstříkne jedna dávka vakcíny. Pozoruj í se dalších 14 dní. V průběhu 28 dní zkoušky se nezjistí abnormální místní nebo systémové reakce.
Inaktivace. Pokud možno, provede se vhodná zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci s použitím dvou pasáží na stejné buněčné kultuře, jaká byla použita při přípravě vakcíny. Jinak se vstříkne po jedné dávce vakcíny podkožně pěti králíkům, kteří se pozorují 14 dní po podání. Nezjistí se výzkyt abnormálních reakcí (zejména místní vyrážka). Jestliže vakcinační virus není patogenní pro králíky, provede se zkouška na dvou ovcích.
Cizí virus. U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky. Vakcína nepodporuje tvorbu protilátek proti jinému viru než proti viru Aujeszkého nemoci, proti virům patogenním pro prasata nebo proti virům, které by mohly překážet diagnóze infekčních onemocnění prasat (včetně virů ze skupiny pestivirů).
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Živá hmotnost žádného z prasat se neliší o více než 25 % od průměrné hmotnosti ve skupině. Každému praseti se podá předepsaným způsobem jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se prasata jednotlivě zváží a provede se intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dochází dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměrný denní přírůstek v procentech. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíly mezi průměry denních přírůstků v obou skupinách jsou nejméně 1,1. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků dosahuje méně než -0,5.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- - zda je vakcinační kmen patogenní pro králíky,
- - zda je vakcína z celého viru nebo subjednotková.
Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem vivum cryodesiccatum ad usum parenterale
Lyofilizovaná živá vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat pro parenterální podání
Je to přípravek z oslabeného kmene viru Aujeszkého nemoci. Může se podávat po smíchání s adjuvans.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virový kmen se pěstuje na vnímavé buněčné kultuře (5.2.4) nebo na kuřecích embryích z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se.
Výběr vakcinačního kmene
K přípravě vakcíny se může použít pouze takový virový kmen, který prokazatelně odpovídá následující charakteristice: bezpečný; přenosný včetně přechodu přes placentu a přenosný semenem; nevratně oslabený a imunogenní. Kmen může mít genetické markery. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky:
Bezpečnost.
- A. Deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny, které nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se určeným způsobem podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Deset selat z téhož zdroje a stejného stáří, které nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se ponechá jako kontrola. Zvířata se pozorují po dobu 21 dní. Zvířata zůstávaj í zdravá a křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních.
- B. U zvířat použitých ve zkoušce na imunogenity se také hodnotí bezpečnost kmene. Rektální teplota se u každého vakcinovaného zvířete měří v době vakcinace, za 24 h a 48 h po ní. Nezjistí se signifikantní vliv na tělesnou teplotu, ani jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.
- C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Použitá zvířata nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Vytvoří se nejméně tři skupiny o dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Tělesná teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, 24 h a 48 h po vakcinaci. Nezjistí se významný vliv na tělesnou teplotu. Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.
- D. Deseti selatům ve stáří 3 až 5 dní, která jsou prosta protilátek viru proti Aujeszkého nemoci nebo jeho frakcím, se intranazálně podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Žádné sele neuhyne ani se neprojeví neurologické poruchy, jež by se mohly přisoudit vakcinačnímu viru.
- E. Pěti selatům ve stáří 3 až 5 dnů se intracerebrálně vstříkne jedna dávka vakcíny. Žádné sele neuhyne ani se neobjeví neurologické poruchy.
- F. Pět dní se denně deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci podávají 2 mg prednisolonu na kilogram tělesné hmotnosti. Třetí den se každému seleti určeným způsobem podá takové množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Protimikrobní látky se mohou podat, aby se předešlo nespecifickým příznakům. Zvířata se pozorují 21 dní po podání viru. Selata zůstávají zdravá.
- G. Použije se patnáct březích prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Pěti prasnicím se určeným způsobem podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny, ve 4. až 5. týdnu březosti. Dalším pěti prasnicím se stejným způsobem podá stejné množství viru v 10. až 11. týdnu březosti. Dalších pět březích prasnic se použije jako kontrola. Počet narozených selat od vakcinovaných prasnic, jakékoliv abnormality u selat a délka březosti se významně neliší od prasnic kontrolních. Od selat narozených od vakcinovaných prasnic se neizoluje virus Aujeszkého nemoci, ani se nezjistí protilátky proti viru Aujeszkého nemoci před napitím kolostra.
Šíření v těle. Použije se osmnáct prasat ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Čtrnácti prasatům se podá jedna dávka vakcíny doporučeným způsobem na doporučené místo. Skupiny po dvou vakcinovaných prasatech se porážejí za 6 h, 12 h, 24 h, 48 h, 72 h, 96 h a 120 h po vakcinaci. Zbývající dvě skupiny po dvou prasatech slouží jako kontrola a porazí se za 6 h a 120 h. Provedou se odděleně vhodné citlivé zkoušky na virus z následujících tkání a sekretů: tonzily, nosní sliznice, plíce, aplikační místo, satelitní lymfatické uzliny, slezina, mozková tkáň, výkaly a sliny. Vakcína je přijatelná, pokud virus není zjištěn v sekretech, výkalech, nosní sliznici, plicích a mozkové tkáni.
Infekčnost. Zkouška se provede čtyřikrát nezávisle na sobě. Pokaždé se použijí čtyři selata ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Každému seleti se určeným způsobem podá množství viru odpovídající jedné dávce vakcíny. Jeden den po podání vakcíny se do těsné blízkosti vakcinovaných selat dají selata nevakcinovaná stejného stáří a bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Za pět týdnů se všechna zvířata testuj í na přítomnost protilátek proti viru Aujeszkého nemoci. Protilátky proti viru Aujeszkého nemoci se nezjistí v žádné skupině kontaktních kontrol. U všech naočkovaných selat se protilátky prokážou.
Nevratnost oslabení. Dvěma selatům ve stáří 3 až 5 dní, která nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci ani frakci viru, se intranazálně podá množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Za tři až pět dnů se odeberou od každého selete vzorky mozku, plic, tonzil a místních lymfatických uzlin a vzorky se smíchají. Jeden mililitr smíchané orgánové suspenze se podá intranazálně dalším dvěma selatům stejného stáří a vnímavosti. Tato operace se opakuje nejméně devětkrát, naposledy na nejméně pěti selatech. Přítomnost viru se ověřuje v každé pasáži přímým nebo nepřímým způsobem. Jestliže virus zmizí, provede se druhá série pasáží. Selata nehynou a ani nevykazují neurologické poruchy, jež by se mohly přičíst vakcinačnímu viru. V porovnání s nepasážovaným virem nejsou známky zvýšení virulence.
Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří doporučeném k vakcinaci, která jsou prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Tělesná hmotnost se u prasat neliší od průměrné hmotnosti skupiny o více než 20 %. Každé prase se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 100 kg) se prasata zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, zváží a vypočítá se denní průměrný přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže všechna vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků obou skupin je nejméně 1,5. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata vykazují příznaky onemocnění Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.
Jestliže je vakcína určena k použití u prasnic k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se použijí jako kontrola. Selata od těchto prasnic se čelenžují vhodným množstvím virulentního viru Aujeszkého nemoci ve věku 7 dní a pozorují se 21 dní. Vakcína je uspokojivá, jestliže selata od vakcinovaných prasnic jsou v porovnání s kontrolní skupinou nejméně z 80 % chráněna oproti mortalitě. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže každý vrh selat má nejméně osm selat.
Zkoušení šarže
Jestliže byla zkouška na účinnost u prasat provedena s vyhovujícím výsledkem u reprezentativní dávky vakcíny, pak tato zkouška za souhlasu oprávněné autority může být opomenuta výrobcem při provádění pravidelné kontroly u dalších šarží vakcíny připravených z téhož inokula.
Zkouška totožnosti
U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo frakcím viru zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických neutralizujících protilátek.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Deset dávek vakcíny se podá způsobem uvedeným v označení nejméně třem selatům ve stáří 3 až 4 týdny, která jsou prostá protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Tři selata stejného stáří prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se použijí jako kontrola. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se abnormální místní nebo systémové reakce. Křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních.
Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem a naočkuje se na buněčnou kulturu vnímavou k viru patogennímu pro prasata. Kultura se udržuje 14 dní a v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvíjí se cytopatický efekt; buňky nevykazují přítomnost hemadsorpčního agens; tekutina z kultury je prosta hemaglutinačních agens.
U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky proti virům ze skupiny pestivirů. Vakcína nevyvolá tvorbu takových protilátek.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na buněčné kultuře nebo inokulací do alantoidní dutiny kuřecích embryí. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru viru, který je uveden v označení.
Stanovení účinnosti
Zkouška účinnosti se provede každým způsobem podání, který je uveden v označení. Použij e se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Hmotnost žádného prasete se neliší o více než 25 % od průměrné hmotnosti ve skupině. Každému praseti se podá způsobem uvedeným v označení jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se provede u každého prasete intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměr denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků v skupinách není menší než 1,6. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro cane
Živá vakcína proti psince lyofilizovaná
Je to přípravek z kmene viru psinky, který je oslaben pro psy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Oslabený kmen se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo kuřecích embryích získaných ze zdravých chovů (5.2.2).
Výběr vakcinačního kmene
Pouze virový kmen prokazatelně odpovídající z hlediska oslabení a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Oslabení. Objem virové suspenze odpovídající polovině dávky vakcíny, nebo jestliže tento objem obsahuje méně než 500 CCID50 nebo 500 EID50, množství, které obsahuje 500 CCID50, či 500 EID50, se intracerebrálně vstříkne každému ze dvou vnímavých štěňat ve stáří 8 až 16 týdnů. Během 21 dní tato dávka nevyvolává patogenní efekt.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene.
Zkoušení šarže
Pokud je stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína rekonstituovaná podle pokynů v označení a smíchaná s monospecifíckým psinkovým antisérem nevyvolá již cytopatický efekt ve vnímavé buněčné kultuře nebo poškození chorioalantoidní membrány kuřecích embryí starých 9 dní až 11 dní.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým štěňatům starým 8 až 16 týdnů a prostým psinkových virusneutralizačních protilátek se vstříkne po dvojnásobku dávky rekonstituované vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstávají zdravá bez významných místních či systémových reakcí.