Český lékopis 1997

1. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylacetatu.
2. účinné od 1. 2. 1998C. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).
3. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Směs 1 ml zkoušené látky a 15 ml vody R je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. K 10 ml lihu 96% R se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a tolik hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, aby vzniklo růžové zbarvení. Přidá se 5,5 ml zkoušené látky a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok zůstane nejméně 15 s růžový.

účinné od 1. 2. 1998Relativní hustota (2.2.5). 0,898 až 0,902.

účinné od 1. 2. 1998Index lomu (2.2.6). 1,370 až 1,373.

účinné od 1. 2. 1998Reakce s kyselinou sírovou. 2 ml se opatrně přidají k 10 ml kyseliny sírové R. Na styku obou kapalin do 15 min nevznikne zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (136 μm až 173 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Teplota kolony se zvyšuje rychlostí 8 °C/min z 90 °C až na 240 °C, při níž se udržuje 8 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 240 °C.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než 0,2 % plochy hlavního píku.

účinné od 1. 2. 1998Odparek. 100,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni a potom se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 3 mg (30 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 30 °C.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. methylacetat,
2. účinné od 1. 2. 1998B. ethanol,
3. účinné od 1. 2. 1998C. methanol.

účinné od 1. 2. 1998† Ethylis biscoumacetas

účinné od 1. 2. 1998Ethylbiskumacetat

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Ethylum biscumaceticum

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý až slabě nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96 %.

účinné od 1. 2. 1998Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A,B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 25,0 mg se rozpustí ve 25 ml methanolu R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml methanolu R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 222 nm a 310 nm, a dvě prodlevy, při 240 nm a 290 nm.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethylbiskumacetatu CRL.
4. účinné od 1. 2. 1998D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve 20,0 ml chloroformu R, roztok se použije také ke zkoušce absorbance. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku ze zkoušky Vzhled roztoku měřená v 50mm vrstvě při 420 nm za použití chloroformu R jako kontrolního roztoku je nejvýše 0,14.

účinné od 1. 2. 1998Volná kyselina bisoxykumarinyloctová. Nejvýše 1,6 %, počítáno na vysušenou látku. 2,500 g se rozpustí v 60 ml acetonu R přidá se 24 ml vody R, 5,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 10 min se nechá roztokem probublávat dusík. Potom se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku za potenciometrické indikace (skleněná a nasycená kalomelová elektroda, derivační křivka) (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi prvním a druhým inflexním bodem. Tato spotřeba se použije také ve zkoušce Stanovení obsahu.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 38,03 mg kyseliny bisoxykumarinyloctové.

účinné od 1. 2. 1998Jiné organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 0,10 g ethylbiskumacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (2 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, jsou přítomny dvě skvrny odpovídající kyselině bisoxykumarinyloctové a 4,4´-anhydroderivátu ethylbiskumacetatu. Žádná další skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

účinné od 1. 2. 19984,4´-Anhydroderivát ethylbiskumacetatu. Nejvýše 1,4 %. K 0,800 g se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 50 ml roztoku uhličitanu sodného R (58 g/l) a 10 min se třepe. Nerozpuštěný zbytek se odfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (4). Baňka i filtr se promyjí po malých dávkách asi 50 ml vody R, zbytek se suší 3 h při 105 °C a nechá se vychladnout v exsikátoru; zbytek váží nejvýše 0,011 g.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,3000 g (m) se rozpustí v 60 ml acetonu R, přidá se 24 ml vody R roztokem se nechá 10 min probublávat dusík a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS způsobem uvedeným ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová, viz Zkoušky na čistotu.. Od nalezené spotřeby se odečte spotřeba zjištěná ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová přepočtená na navážku (m).

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,84 mg C₂₂H₁₆O₈.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. kyselina bisoxykumarinyloctová,
2. účinné od 1. 2. 1998B. 4,4´-anhydroderivát ethylbiskumacetatu.

účinné od 1. 2. 1998§§ Ethylmorphini hydrochloridum

účinné od 1. 2. 1998Ethylmorfiniumchlorid

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. Ethylmorfínium chloratum, Aethylmorfinium chloratum

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a D.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylmorfinumchloridu.
2. účinné od 1. 2. 1998B. 0,5 g se rozpustí ve zkumavce v 6 ml vody R a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Krystalizace se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Bílá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje se a rozpustí ve 20 ml vody R zahřáté na 80 °C. Zfiltruje se a ochladí se ve vodě s ledem. Krystaly 12 h sušené ve vakuu tají (2.2.14) při 85 °C až 89 °C.
3. účinné od 1. 2. 1998C. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vznikne modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se změní na červené.
4. účinné od 1. 2. 1998D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,3 až 5,7; měří se roztok S.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -102° až -105°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R acetonu R lihu 96% R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35). Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R, 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,99 mg C₁₉H₂₄ClNO₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Omamná látka.

účinné od 1. 2. 1998Ethylparabenum

účinné od 1. 2. 1998Ethylparaben

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Ethylis parahydroxybenzoas

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, v lihu 96% a v methanolu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 115 °C až 118 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethylparabenu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. účinné od 1. 2. 1998D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztok a). K dalším asi 10 mg v podobné zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý nebo oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový nebo červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19982,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 166,2 mg C₉H₁₀O₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. 4-hydroxybenzoat,
2. účinné od 1. 2. 1998B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),
3. účinné od 1. 2. 1998C. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),
4. účinné od 1. 2. 1998D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

účinné od 1. 2. 1998† Etofyllinum

účinné od 1. 2. 1998Etofylin

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Aethophyllinum

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B a C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 166 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etofylinu CRL. Měří se tablety připravené z 0,5 mg až 1 mg látek a 0,3 g bromidu draselného R.
3. účinné od 1. 2. 1998C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80) a chladí se nejméně 20 min ve vodě s ledem za občasného protřepání. Zfiltruje se, sraženina se promyje směsí objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80), rekrystalizuje se z lihu 96% R a vysuší se ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 101 °C až 105 °C.
4. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Přidáním nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se změní zbarvení indikátoru na modré.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

účinné od 1. 2. 1998Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 1998Aby se předešlo přehřátí reakční směsi, promíchává se co nejdokonaleji a titrace se ukončí ihned, jakmile se dosáhne bodu ekvivalence.

účinné od 1. 2. 19980,200 g se rozpustí ve 3,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,42 mg C₉H₁₂N₄O₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Etoposidum

účinné od 1. 2. 1998Etoposid

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etoposidu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu.

   účinné od 1. 2. 1998Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

1. účinné od 1. 2. 1998D. Ve zkumavce se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky v 5 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Roztok se promíchá, opatrně se navrství 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vznikly dvě vrstvy, a nechá se asi 30 min stát; vzniká růžové až červenohnědé zbarvení na styku obou vrstev a žluté zbarvení horní vrstvy.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok stupně 6 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -106° až -114°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 10 mg etoposidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 20 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese do 10mm proužků po 5 μl každého roztoku. Zkoušený roztok (a) se nanáší jako poslední. Vyvíjí se ihned směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R acetonu R a dichlormethanu R (1,5 + 8 + 20 + 100) po dráze 17 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 + 9) a 15 min se zahřívá při 140 °C. Potom se vrstva ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikosti a hodnotí se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C pod vysokým vakuem.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu