Český lékopis 1997

účinné od 1. 2. 1998Nejmenší počet vzorků pro zkoušku na sterilitu doporučených ke zkoušení v poměru k počtu jednotek v šarži

účinné od 1. 2. 1998Pokud je v článku uvedeno, aby léčivá látka, pomocná látka, léčivý přípravek nebo zdravotnický materiál vyhověl zkoušce na sterilitu, vztahuje se tento požadavek na každou jednotku zkoušené šarže. Proto se zkouší dostatečný počet vzorků, aby výsledek zkoušky měl potřebný stupeň spolehlivosti. Pro zkoušku na sterilitu se pod pojmem šarže rozumí homogenní soubor uzavřených nádob, které byly připraveny tak, že nebezpečí znečištění je pro každou její jednotku stejné. Nejmenší počet vzorků, který je doporučen ke zkoušení a je uveden v tabulce 2.6.1-3, předpokládá, že výrobek byl na všech stupních výroby zpracován za podmínek vylučujících znečištění. Při použití tohoto doporučení je třeba vzít v úvahu objem přípravku v nádobě, validaci sterilizační metody a jakékoliv další zvláštnosti vztahující se k výrobku.

účinné od 1. 2. 1998Tab. 2.6.1-3

účinné od 1. 2. 1998Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu

účinné od 1. 2. 1998Následující živné půdy byly shledány vhodnými pro zkoušku na sterilitu. Thioglykolanová půda je především určena pro kultivaci anaerobních bakterií, ale umožní objevit také aerobní bakterie. Půda ze sójového a kaseinového hydrolyzátu je především určena pro kultivaci aerobních bakterií, ale je vhodná i pro kultivaci hub. Mohou se používat i jiné živné půdy, pokud podporují růst široké řady mikroorganismů a pokud vyhovují zkoušce na růstové vlastnosti za přítomnosti zkoušeného přípravku.

účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,1 ± 0,2.

účinné od 1. 2. 1998Agar se rozpustí varem ve vodě. Pak se L-cystin rozpustí v asi 6 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l a přidá se k teplému roztoku agaru. Postupně se přidají pankreatický kaseinový hydrolyzát, kvasničný výtažek, glukosa a chlorid sodný a po jejich rozpuštění za tepla se přidá thioglykolan sodný nebo kyselina thioglykolová a případně se ještě přidá roztok hydroxidu sodného 1 mol/l na úpravu pH. Je-li zapotřebí filtrace, zahřeje se roztok téměř až k varu a za tepla se filtruje navlhčeným filtračním papírem. Potom se přidá roztok sodné soli resazurinu, promíchá se a rozplní do vhodných nádob, které zajistí, že se do konce inkubační doby nezmění pohlcováním kyslíku barevně více než horní třetina půdy. Sterilizuje se 20 min v autoklávu při 120 °C. Je-li to nutné, regeneruje se půda právě před použitím tak, že se 20 min zahřívá ve vodní lázni a potom se rychle ochladí.

účinné od 1. 2. 1998Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu

účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2.

účinné od 1. 2. 1998Pevné látky se za mírného zahřátí rozpustí ve vodě a roztok se ochladí na pokojovou teplotu. V případě potřeby se přidá roztok hydroxidu sodného 1 mol/l na úpravu pH. Je-li to nutné, filtruje se do vyjasnění, potom se rozplní do vhodných nádob a sterilizuje se 20 min v autoklávu při 120 °C.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.2 Mycobacterium tuberculosis

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Nepřítomnost mikroba Mycobacterium tuberculosis se zjišťuje kultivací ve vhodných živných půdách a naočkováním přípravku vnímavým laboratorním zvířatům.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky

   1. účinné od 1. 2. 1998a) Kultivační metoda. Do nejméně deseti zkumavek obsahujících po 25 ml vhodné tekuté živné půdy a do nejméně deseti zkumavek obsahujících vhodnou pevnou živnou půdu se naočkuje po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Inkubuje se 42 dní při teplotě 37 °C. Růstové vlastnosti živných půd v přítomnosti zkoušeného přípravku se ověří naočkováním vhodného kmene Mycobacterium tuberculosis, jako je např. H 37 RA nebo BCG, a je-li třeba, použije se vhodná neutralizační látka. Jestliže v prvních osmi dnech inkubace vyrostou kolonie kontaminujících mikroorganismů, zkouška se opakuje a současně se provede bakteriologická zkouška sterility. Přípravek nevyhovuje, jestliže se na konci inkubační doby zjistí nárůst mykobakterií v některé zkumavce.
   2. účinné od 1. 2. 1998b) Naočkování a zkouška laboratorních zvířat. Pěti morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, jež byla v tuberkulinové zkoušce (ověří se intradermálním podáním 100 m.j. tuberkulinu) negativní, se intraperitoneálně vstříkne po 1 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 60 dní. Jestliže přežije méně než dvě zvířata, zkouška se opakuje. Zvířata, která přežila, se usmrtí a při pitvě se ani u jednoho z pěti morčat nenajdou tuberkulózní změny.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.3 Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Přítomnost cizích virů se zjišťuje naočkováním zkoušeného přípravku do alantoidního vaku a na chorioalantoidní membránu kuřecích embryí a sledováním, zda zkoušená očkovací látka nevyvolá jejich úhyn nebo vznik změn.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije tekutá nebo lyofilizovaná očkovací látka, jež byla rozpuštěna v tekutině uvedené na štítku nebo v jiné vhodné tekutině vždy s přísadou antibiotik. Předpisuje-li to článek, neutralizuje se očkovací látka monospecifickým antisérem. V případě potřeby se očkovací látka ředí tak, aby deset očkovacích dávek bylo obsaženo v 0,2 ml. Směs se naočkuje devíti až jedenácti denním kuřecím embryím z chovu bez specifikovaných patogenů. Embrya se rozdělí do dvou skupin po deseti:

   1. účinné od 1. 2. 1998- 0,2 ml se vstříkne do alantoidního vaku každého vejce z první skupiny,
   2. účinné od 1. 2. 1998- 0,2 ml se vstříkne na chorioalantoidní membránu každého vejce z druhé skupiny.

   účinné od 1. 2. 1998Vejce se po dobu 7 dní denně prosvěcují. Embrya, která uhynula v průběhu prvních 24 h, se vyřadí jako nespecifické úhyny; jestliže v každé skupině nepřežije prvních 24 h po naočkování alespoň šest embryí, je zkouška neplatná. U všech embryí, která uhynou po více než 24 h od naočkování, nebo u těch, která přežijí 7 dní, se hledají změny. Zárověň se hledají změny v chorioalantoidních membránách. Alantoidní tekutiny se zkoušejí na přítomnost hemaglutinačních látek a v buňkách získaných odstředěním alantoidní tekutiny se pomocí fluorescenční protilátky zjišťuje přítomnost viru infekční bronchitidy. Mimoto se provede další pasáž na kuřecích embryích.

   účinné od 1. 2. 1998Materiál z živých a mrtvých embryí se odděleně shromáždí a každá z takto získaných směsí se vstříkne výše uvedeným postupem do deseti vajec pro oba výše popsané způsoby podání. Směsi z chorioalantoidní membrány se vstříknou na tuto membránu, alantoidní tekutiny do alantoidních vaků. Vejce se pozorují 7 dní a zkoušejí stejným způsobem, jak je uvedeno výše.

   účinné od 1. 2. 1998Očkovací látka nevyhovuje, jestliže dojde k jakémukoliv úhynu nebo vzniku změn, jež by mohla způsobit očkovací látka.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.4 Zkouška na viry leukózy

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Přítomnost virů leukózy se zjišťuje metodou komplement-fixační reakce po pomnožení v buněčné kultuře kuřecích fibroblastů.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky. Je-li to předepsáno v článku, neutralizuje se očkovací látka monospecifickým antisérem. Na buněčné kultury kuřecích embryonálních fibroblastů, o kterých je známo, že podporují pomnožování virů leukózy podskupin A a B, se naočkuje očkovací látka v množství 10 dávek na jednu kulturu. Kultur má být alespoň pět a každá má mít plochu alespoň 60 cm². Fibroblasty se pasážují v tří- až čtyřdenních intervalech a udržují se alespoň 9 dní. Na konci poslední pasáže se buňky oddělí, resuspendují se na koncentraci 10⁷ buněk v ml a připraví se extrakt. Každý extrakt se komplement-fixační reakcí přezkouší na přítomnost skupinově specifického antigenu ptačí leukózy. Na kontrolní buněčné kultury se naočkují viry leukózy podskupin A a B a zkoušejí se souběžně. Očkovací látka nevyhovuje, jestliže se zjistí jakákoliv známka přítomnosti viru leukózy. Nejsou-li výsledky jednoznačné, provedou se další pasáže fibroblastů a zkouší se až do dosažení jednoznačného výsledku.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.5 Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Přítomnost cizích virů se zjišťuje naočkováním zkoušeného přípravku do buněčné kultury a sledováním, zda nedojde ke vzniku cytopatického efektu nebo ke vzniku hemadsorpce.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky. Ke zkoušce se použije tekutá nebo lyofilizovaná očkovací látka, jež byla rozpuštěna tekutinou uvedenou na štítku nebo jinou vhodnou tekutinou. Předepisuje-li to článek, neutralizuje se očkovací látka monospecifickým antisérem. V případě potřeby se očkovací látka zředí tak, aby 10 očkovacích dávek bylo obsaženo v 0,1 ml. Naočkuje se po 0,5 ml směsi na kultury ledvinných buněk odvozených z kuřat, která pocházejí z chovu bez specifikovaných patogenů, nebo na kultury jaterních buněk z embryí, která pocházejí z chovu bez specifikovaných patogenů, a nechá se 1 h adsorpovat při teplotě 37 °C. Kultur by mělo být alespoň pět a měly by mít celkovou plochu asi 150 cm². V kulturách se nejméně pět dní hledají cytopatické efekty, jejichž příčinou může být očkovací látka. Jestliže se nepozorují žádné specifické efekty, provedou se další pasáže směsí buněk a tekutin odebraných ze všech kultur v intervalech nejméně pětidenních a pozorují se v průběhu dvacetidenního inkubačního období. Zkoušejí se rovněž poslední pasáže kultur na přítomnost původců hemadsorpce, k čemuž se použijí kuřecí erytrocyty. Původci hemadsorpce jsou mikroorganismy nebo viry, které způsobují adsorpci erytrocytů na povrch buněčných kultur, v nichž se pomnožili. Hemadsorpce se zjišťuje tímto způsobem: Na konci období zkoušek se z jednovrstvé buněčné kultury slije tkáňové médium a kultura se promyje. Pak se přidá 0,5% suspenze promytých erytrocytů. Nechá se adsorpovat 20 min při teplotě 4 °C. Buňky se promyjí tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 a pozorují se pod mikroskopem. Došlo-li k hemadsorpci, jsou vidět shluky erytrocytů přichycených na jednovrstvou buněčnou kulturu. Jestliže po každé pasáži nepřežije alespoň 80 % kultur, je zkouška neplatná. Vakcína nevyhovuje zkoušce, jestliže se zjistí jakýkoliv cytopatický efekt nebo přítomnost původců hemadsorpce.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.6 Důkaz cizích antigenů zkouškou na kuřatech

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. V séru naočkovaných kuřat se sérologickými metodami zjišťuje přítomnost protilátek proti cizím antigenům.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky. Pokud není v článku předepsáno jinak, provede se zkouška nejméně na deseti dvoutýdenních kuřatech pocházejících z chovu bez specifikovaných patogenů. Každému kuřeti se intramuskulárně vstříkne 100 dávek a do oka se nakape 10 dávek. Za dva týdny se očkování opakuje. Kuřata se pozorují pět týdnů od prvního očkování. V období sledování se kuřatům nepodávají žádné protimikrobní látky.

   účinné od 1. 2. 1998Od všech kuřat se před prvním očkováním a na konci zkušebního období odebere sérum. Každý vzorek séra se vhodnou metodou vyzkouší na protilátky proti původcům níže uvedených infekcí s výjimkou protilátek proti původci, z něhož byla vakcína připravena. Vakcína nevyhovuje zkoušce, jestliže se dokáže přítomnost cizího antigenů. Zkouška je neplatná a opakuje se, když byla v sérech před očkováním prokázána nějaká protilátka. Jestliže do konce zkoušky přežije méně než 80 % zvířat, je zkouška rovněž neplatná. Se souhlasem národní autority se mohou použít jiné druhy zkoušek, pokud jsou alespoň tak citlivé, jako uvedené zkoušky a přiměřeně specifické.

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky

   Infekce	Druh zkoušky
   infekční bronchitida1)	precipitace v agarovém gelu nebo inhibice hemaglutinace
   infekce burzy (choroba Gumboro)	precipitace v agarovém gelu
   Markova choroba	precipitace v agarovém gelu
   Newcastleská choroba	inhibice hemaglutinace
   infekce Salmonella pullorum	aglutinace
   infekce adenoviry2)	precipitace v agarovém gelu
   infekce virem ptačí encefalomyelitidy	precipitace v agarovém gelu
   	nebo enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA)
   infekce reoviry2)	precipitace v agarovém gelu
   infekce viry leukózy2)	sérová neutralizace
   influenza A2)	precipitace v agarovém gelu
   infekční laryngotracheitida2)	sérová neutralizace

1. účinné od 1. 2. 19982.6.7 Zkouška na mykoplazmata

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Kultivací na pevných a v tekutých půdách se zjišťuje přítomnost mykoplazmat.

   účinné od 1. 2. 1998Zkouška používaná pro aviární vakcíny

   účinné od 1. 2. 1998Živné půdy. Ke kultivaci většiny známých druhů mykoplazmat se používají pevné a tekuté živné půdy popsané níže. Vybrané půdy se vyzkouší alespoň, zda umožňují růst Mycoplasma gallisepticum (půda I) a Mycoplasma synoviae (půda II). Ke zkoušení půd se doporučuje použít kmeny, které prošly omezeným počtem pasáží.

   účinné od 1. 2. 1998Inhibující látky. Zkouška se provede s přidáním i bez přidání zkoušeného přípravku. Je-li třeba, neutralizují se inhibující látky obsažené ve zkoušené vakcíně a opakováním zkoušky se ověří účinnost neutralizačního postupu.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky

   účinné od 1. 2. 1998Tekuté půdy. Použijí se alespoň dvě tekuté živné půdy, které jsou vhodné pro kultivaci mykoplazmat (viz níže). Pro každou půdu se rozpustí obsah pěti nádobek lyofilizované očkovací látky (nebo nejvýše 5000 očkovacích dávek) v 12 ml tekutiny uvedené na štítku nebo jiné vhodné tekutiny. U tekutých očkovacích látek se použije odpovídající množství. Do 100 ml půdy se naočkuje 10 ml rozpuštěné očkovací látky. Dojde-li po přidání očkovací látky k nějakým významným změnám pH půdy, upraví se pH na původní hodnotu přidáním roztoku hydroxidu sodného nebo kyseliny chlorovodíkové. Inkubuje se tři týdny při teplotě (37 ± 1) °C a denně se prohlíží. Třetí, sedmý a čtrnáctý den od začátku inkubace se vyočkuje po 0,2 ml na agarovou půdu (miska o průměru 90 mm obsahující 18 ml půdy). Pokud se v tekuté půdě zjistí nějaká barevná změna, vyočkuje se bezprostředně. Jestliže se v tekuté půdě projeví kontaminace bakteriemi nebo houbami, zkouška se opakuje.

   účinné od 1. 2. 1998Pro každé očkování se použijí čtyři misky, z nichž dvě se inkubují při teplotě (37 ± 1) °C za aerobních podmínek v atmosféře vzduchu s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého a další dvě se inkubují za anaerobních podmínek v dusíkové atmosféře s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého. Misky se 3 týdny pravidelně prohlížejí stereomikroskopem a v případě potřeby se barví vhodným barvivem. Když na agarové půdě vyroste kolonie, provede se identifikace.

   účinné od 1. 2. 1998Pevné půdy. Použijí se alespoň dvě pevné živné půdy, které jsou vhodné na kultivaci mykoplazmat (viz níže). Na šest misek od každé půdy se naočkuje po 0,2 ml směsi očkovací látky popsané ve zkoušce v tekutých živných půdách. Misky se inkubují a prohlížejí tak, jak je uvedeno výše.

   účinné od 1. 2. 1998Hodnocení. Vakcína vyhovuje, jestliže nebyla prokázána kontaminace mykoplazmaty.

   účinné od 1. 2. 1998Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata

   účinné od 1. 2. 1998Živné půdy. Použijí se živné půdy vybrané pro podporu pomnožování širokého rozsahu mykoplazmat. U každé šarže se prokáže, že podporuje pomnožování Mycoplasma hyopneumoniae a Ureaplasma urealyticum. Ke zkoušení půd se doporučuje použít kmeny, které prošly omezeným počtem pasáží. Zkouška se provede s tekutými a pevnými živnými půdami, jež byly vybrány tak, aby společně poskytovaly nejlepší podmínky k pomnožení všech možných kontaminant. Tekuté půdy obsahují fenolovou červeň.

   účinné od 1. 2. 1998Inhibující látky. Zkouška se provede s přidáním i bez přidání zkoušeného přípravku. Je-li třeba, neutralizují se inhibující látky obsažené ve zkoušeném přípravku a opakováním zkoušky se ověří účinnost neutralizačního postupu.

   účinné od 1. 2. 1998Vzorkování. Doporučený počet zkoušených nádobek (viz též 2.6.1) 1 % z množství v šarži, nejméně však 4 a nejvýše 10. Obsah nádobek se po případné rekonstituci smíchá.

   účinné od 1. 2. 1998Postup zkoušky

   účinné od 1. 2. 1998Tekuté půdy. 50 ml každé půdy se zvlášť naočkuje 5 ml zkoušeného přípravku. Dojde-li po přidání přípravku k nějakým významným změnám pH půdy, upraví se pH na původní hodnotu přidáním roztoku hydroxidu sodného nebo kyseliny chlorovodíkové. Inkubuje se tři týdny při teplotě (36 ± 1) °C a třikrát týdně se prohlíží. Třetí, sedmý a čtrnáctý den se vyočkuje po 0,2 ml na agarovou půdu v misce o průměru 60 mm. Pokud se v tekuté půdě zjistí nějaká barevná změna, vyočkuje se bezprostředně. Jestliže se v tekuté půdě projeví kontaminace bakteriemi nebo houbami, zkouška se opakuje. Pro každé vyočkování se použijí čtyři misky, z nichž dvě se inkubují při teplotě (36 ± 1) °C za aerobních podmínek v atmosféře vzduchu s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého a další dvě se inkubují za anaerobních podmínek v dusíkové atmosféře s vysokou relativní vlhkostí a obsahem 5 % až 10 % oxidu uhličitého. Misky se tři týdny pravidelně prohlížejí stereomikroskopem a v případě potřeby se barví vhodným barvivem.

   účinné od 1. 2. 1998Pevné půdy. Na čtyři misky (o průměru 60 mm) od každé půdy se naočkuje po 0,2 ml zkoušeného přípravku. Misky se inkubují a prohlížejí tak, jak je uvedeno výše. Kdyby po sedmi dnech od naočkování byla nejvýše jedna miska v každé části zkoušky náhodně kontaminována bakteriemi nebo houbami či poškozena, může se tato miska vyloučit z odčítání za předpokladu, že nevykazuje růst mykoplazmat. Jestliže by v jakékoliv části zkoušky bylo náhodně kontaminováno bakteriemi nebo houbami či poškozeno více než jedna miska, je zkouška neplatná a opakuje se.

   účinné od 1. 2. 1998Hodnocení. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyla prokázána kontaminace mykoplazmaty nebo ureaplazmaty.

   účinné od 1. 2. 1998Následující oddíl se uvádí jako informace a rada; netvoří část, jež by byla v rozporu s obecnou metodou.

   účinné od 1. 2. 1998Doporučené živné půdy

   účinné od 1. 2. 1998Následující půdy se doporučují. Jiné půdy mohou být použity za předpokladu, že se u každé šarže prokáže schopnost podporovat růst mykoplazmat v přítomnosti i nepřítomnosti zkoušené vakcíny.

   1. účinné od 1. 2. 1998I. Půdy doporučené pro důkaz Mycoplasma gallisepticum
      1. účinné od 1. 2. 1998a) Tekutá půda
      účinné od 1. 2. 1998

      Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

      infuze z hovězího srdce (1)	90,0 ml
      koňské sérum (nezahřáté)	20,0 ml
      roztok kvasničného výtažku (250 g/l)	10,0 ml
      roztok octanu thallného (10 g/l)	1,0 ml
      roztok červeně fenolové (0,6 g/l)	5,0 ml
      roztok penicilinu (20 000 m.j./ml)	0,25 ml
      roztok kyseliny deoxyribonukleové (2 g/l)	1,20 ml

      účinné od 1. 2. 1998pH se upraví na 7,8.

      1. účinné od 1. 2. 1998b) Pevná půda

         účinné od 1. 2. 1998Připraví se stejně jako tekutá půda s tím rozdílem, že infuze z hovězího srdce obsahuje v litru 15 g agaru.

   1. účinné od 1. 2. 1998II. Půdy doporučené pro důkaz Mycoplasma synoviae
      1. účinné od 1. 2. 1998a) Tekutá půda
      účinné od 1. 2. 1998

      Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

      infuze z hovězího srdce (1)	90,0 ml
      esenciální vitaminy (2)	0,025 ml
      roztok glukosy monohydrátu (500 g/l)	2,0 ml
      prasečí sérum (inaktivované při 56 °C, 30 min)	12,0 ml
      roztok ß-nikotinamid-adeninu dinukleotidu (10 g/l)	1,0 ml
      roztok cysteiniumchloridu (10 g/l)	1,0 ml
      roztok červeně fenolové (0,6 g/l)	5,0 ml
      roztok penicilinu (20 000 m.j./ml)	0,25 ml

      účinné od 1. 2. 1998Smíchají se roztoky ß-nikotinamid-adeninu dinukleotidu a cysteiniumchloridu a za 10 min se přidají k ostatním složkám. Hodnota pH se upraví na 7,8.

      1. účinné od 1. 2. 1998b) Pevná půda
      účinné od 1. 2. 1998

      Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

      infuze z hovězího srdce (1)	90,0 ml
      ionagar (3)	1,4 g

      účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH se upraví tak, aby bylo 7,8; sterilizuje se v autoklávu a pak se přidají:

      účinné od 1. 2. 1998

      Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

      esenciální vitaminy (2)	0,025 ml
      roztok glukosy monohydrátu (500 g/l)	2,0 ml
      prasečí sérum (nezahřáté)	12,0 ml
      roztok β-nicotinamid-adeninu dinukleotidu (10 g/l)	1,0 ml
      roztok cysteiniumchloridu (10 g/l)	1,0 ml
      roztok červeně fenolové (0,6 g/l)	5,0 ml
      roztok penicilinu (20 000 m.j./ml)	0,25 ml

   účinné od 1. 2. 1998(1) Infuze z hovězího srdce

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

   hovězí srdce (pro přípravu infuze)	500,0 g
   pepton	10,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   destilovaná voda do	1000,0 ml

   účinné od 1. 2. 1998Sterilizuje se v autoklávu.

   účinné od 1. 2. 1998(2) Esenciální vitaminy

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

   Biotin	100,0 mg
   pantotenan vápenatý	100,0 mg
   choliniumchlorid	100,0 mg
   kyselina listová	100,0 mg
   inositol	200,0 mg
   nikotinamid	100,0 mg
   pyridoxoliumchlorid	100,0 mg
   riboflavin	10,0 mg
   thiaminiumchlorid	100,0 mg
   destilovaná voda do	1000,0 ml

   účinné od 1. 2. 1998(3) Ionagar

   účinné od 1. 2. 1998Velmi čistý agar používaný pro mikrobiologii a imunologii, připravený výměnou iontů, čímž vzniká produkt mající vyšší čistotu, čirost a pevnost gelu. Obsahuje přibližně:

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy

   voda	12,2 %
   popel	1,5 %
   popel nerozpustný v kyselině	0,2 %
   chloridy	0
   fosforečnany (jako P2O5)	0,3 %
   celkový dusík	0,3 %
   měď	8 μg/g
   železo	170 μg/g
   vápník	0,28 %
   hořčík	0,32 %

1. účinné od 1. 2. 19982.6.8 Zkouška na pyrogenní látky

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Pyrogenní látky obsažené ve sterilním injekčním roztoku vyvolají u králíka po nitrožilním podání vzestup jeho rektální teploty.

   účinné od 1. 2. 1998Výběr zvířat. Ke zkoušce se použijí zdraví dospělí králíci³) o hmotnosti nejméně 1,5 kg. Zvířata jsou chována v klidném prostředí v individuálních klecích, krmena standardní vyváženou dietou bez obsahu antibiotik a jejich hmotnost nevykazuje během týdne před zkouškou žádný úbytek. Teplota chovné místnosti je stálá a neliší se o více než 3 °C od teploty zkušební místnosti. U všech králíků, používaných k těmto zkouškám, se vedou záznamy o jejich hmotnosti, podaných přípravcích a teplotních křivkách. Po zkoušce s nepyrogenním výsledkem se může králík vzít do nové zkoušky nejdříve za 3 dny, po zkoušce s pyrogenním přípravkem se tento interval prodlužuje na 3 týdny.

   účinné od 1. 2. 1998Přístrojové vybavení. Pohyblivost králíka při zkoušce se omezuje vhodným zařízením, které fixuje netraumatizujícím způsobem pouze šíji zvířete a dovolí mu zaujmout normální uvolněnou pozici v sedě. K měření tělesné teploty se použijí rektální teploměry nebo elektrické termometry, které udávají teplotu s přesností 0,1 °C. Po lehkém potření nedráždivou vazelínou jsou zavedeny do konečníku za vnitřní sfinkter, tj. přibližně do hloubky 5 cm. Tato hloubka zavedení teploměru musí být u každého králíka během celé zkoušky konstantní.

   účinné od 1. 2. 1998Nádoby, injekční stříkačky a jehly, které přicházejí do styku se zkoušeným roztokem, se pečlivě vymyjí vodou pro injekci a sterilizují v horkovzdušném sterilizátoru 30 min při 250 °C nebo 1 h při 200 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Předběžné otestování králíků. U každého králíka, vybraného pro zkoušku na pyrogen, je třeba otestovat jeho citlivost na nepyrogenní roztok chloridu sodného (9 g/l), zahřátý na 38,5 °C a podaný nitrožilně v dávce 10 ml/kg tělesné hmotnosti. Rektální teplota měřená průběžně od 90 min před injekcí do 3 h po injekci nevykazuje změnu vyšší než 0,6 °C, jinak se zvíře nepoužije k vlastní zkoušce. Tento test citlivosti se též provede u všech králíků, kteří mají být po zkoušce s pyrogenním výsledkem znovu vzati do pokusů.

   účinné od 1. 2. 1998Provedení zkoušky. Zkouška se provádí v oddělené nerušené místnosti se stálou teplotou kolem 20 °C. Ke zkoušce se použijí tři králíci, kterým je večer předtím odebrána potrava. Po upoutání do fixačního zařízení a zavedení rektálních termometrů se u každého zvířete 90 min sleduje tělesná teplota v 30min intervalech. Za "výchozí teplotu" králíka je považován průměr ze dvou odečtů, naměřených v posledních 40 min před podáním zkoušeného roztoku. "Maximální teplotou" se rozumí nejvyšší teplota naměřená v 30min intervalech v průběhu 3 h po podání zkoušeného roztoku. Reakce králíka je vyjádřena rozdílem mezi jeho výchozí a maximální naměřenou teplotou. Jestliže je tento rozdíl negativní, je výsledek počítán jako nulová odpověď. Ze zkoušky se vyřadí králík, u kterého se při stanovení "výchozí teploty" liší naměřené dvě hodnoty o více než 0,2 °C nebo"výchozí teplota" je vyšší než 39,8 °C nebo nižší než 38,0 °C. U jednotlivých zvířat ve skupině se jejich "výchozí teploty" mezi sebou neliší o více než 1 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok, zahřátý na teplotu asi 38,5 °C, se pomalu vstříkne do marginální ušní žíly králíka s dobou podání nejvýše 4 min, není-li v příslušném článku uvedeno jinak. Zkoušená látka se může rozpustit nebo zředit nepyrogenním roztokem chloridu sodného (9 g/l) nebo jiným předepsaným ředidlem. Množství látky pro provedení zkoušky se liší podle zkoušeného přípravku a je předepsáno v příslušném článku. Objem vstřikovaného roztoku má být nejméně 0,5 ml/kg a nejvýše 10 ml/kg tělesné hmotnosti.

   účinné od 1. 2. 1998Zhodnocení výsledků. Výsledek zkoušky se posoudí na základě naměřených vzestupů rektální teploty u použité skupiny králíků podle tabulky 2.6.8-1.

   účinné od 1. 2. 1998Jestliže součet reakcí (tj. vzestupů rektální teploty u jednotlivých králíků ve skupině) je vyšší než hodnoty uvedené v druhé kolonce, ale menší než limity uvedené ve třetí kolonce, zkouška se opakuje na další trojici králíků až do celkového a konečného počtu dvanácti zvířat.

   účinné od 1. 2. 1998Králíci, u nichž vzestup rektální teploty ve zkoušce na pyrogen přestoupí 1,2 °C,se trvale vyřadí.

   účinné od 1. 2. 1998Tab. 2.6.8-1

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1

   Počet králíků	Přípravek vyhovuje, není-li součet reakcí vyšší než	Přípravek nevyhovuje, je-li součet reakcí vyšší než
   3	1,15 °C	2,65 °C
   6	2,80 °C	4,30 °C
   9	4,45 °C	5,95 °C
   12	6,60 °C	6,60 °C

1. účinné od 1. 2. 19982.6.9 Zkouška na neškodnost

   účinné od 1. 2. 1998Všeobecná zkouška

   účinné od 1. 2. 1998Zkouška se provede na skupině pěti zdravých myší, vážících 17 g až 22 g. Množství zkoušené látky, předepsané v příslušném článku, se rozpustí v 0,5 ml vody na injekci R nebo sterilního roztoku chloridu sodného (9 g/l) a vstříkne se myším do ocasní žíly během 15 s až 30 s, není-li předepsáno jinak.

   účinné od 1. 2. 1998Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádná myš neuhyne během 24 h nebo během doby, která je předepsána v příslušném článku. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Při úhynu jednoho zvířete ze skupiny se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže z druhé skupiny neuhyne během určené doby pozorování žádná myš.

   účinné od 1. 2. 1998Imunní séra a vakcíny pro humánní použití

   účinné od 1. 2. 1998Pokud není předepsáno jinak, vstříkne se intraperitoneálně pěti zdravým myším, vážícím 17 g až 22 g, po jedné lidské dávce, nejvýše však po 1,0 ml zkoušeného přípravku. Lidskou dávkou se rozumí dávka uvedená v označení zkoušeného přípravku nebo v jeho příbalovém letáku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné zvíře nemá příznaky onemocnění. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Při úhynu nebo příznacích onemocnění jednoho zvířete se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování z druhé skupiny žádné zvíře neuhyne ani nemá žádné příznaky onemocnění.

   účinné od 1. 2. 1998Zkouška se také provede na dvou zdravých morčatech vážících 250 g až 350 g. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříkne jedna lidská dávka, nejvýše však 5,0 ml zkoušeného přípravku. Lidskou dávkou se rozumí dávka uvedená v označení zkoušeného přípravku nebo v jeho příbalovém letáku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné zvíře nemá příznaky onemocnění. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Při úhynu nebo příznacích onemocnění jednoho zvířete se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování z druhé skupiny žádné zvíře neuhyne ani nemá žádné příznaky onemocnění.

   účinné od 1. 2. 1998Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití

   účinné od 1. 2. 1998Pokud není předepsáno jinak, vstříkne se podkožně pěti zdravým myším, vážícím 17 g až 22 g, po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Přípravek vyhovuje, jestliže žádné zvíře nemá významné místní nebo systémové reakce. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Uhyne-li jedno zvíře nebo má významné místní nebo systémové reakce, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování žádné zvíře z druhé skupiny neuhyne ani nemá významné místní ani systémové reakce.

   účinné od 1. 2. 1998Zkouška se také provede na dvou zdravých morčatech vážících 250 g až 350 g. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříknou nejméně 2 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní.

   účinné od 1. 2. 1998Přípravek vyhovuje, jestliže žádné zvíře nemá významné místní nebo systémové reakce. Uhyne-li více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje. Uhyne-li jedno zvíře nebo má významné místní nebo systémové reakce, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže během určené doby pozorování žádné zvíře z druhé skupiny neuhyne ani nemá významné místní ani systémové reakce.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.10 Zkouška na přítomnost histaminu

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Přítomnost znečištěnin typu histaminu ve zkoušeném přípravku vyvolá na izolovaném tenkém střevě morčete kontrakce, které se porovnávají s účinkem standardu (histaminiumdichloridu).

   účinné od 1. 2. 1998Příprava zvířete. Ke zkoušce se použije zdravé morče o hmotnosti 250 g až 350 g, které bylo předchozích 24 h ponecháno bez krmiva. Po usmrcení vykrvácením se odejme distální část tenkého střeva v délce 2 cm a vymyje se šetrně pomocí stříkačky roztokem B, zahřátým na teplotu 34 °C až 36 °C. Na oba konce střevního segmentu se připevní tenká nit, kterou se prošije střevní stěna tak, aby střevo zůstalo průchodné. Jeden konec střeva se touto nití připevní ke skleněnému nosiči a vloží se na dno orgánové lázně o objemu 10 ml až 20 ml naplněné roztokem B, který je udržován na stálé teplotě 34 °C až 36 °C a probublává se směsí 95 % (V/V) kyslíku a 5 % (V/V) oxidu uhličitého. Druhý konec střeva se napojí na izotonický snímač kontrakcí, které se registrují pomocí kymografu nebo jiným vhodným kontinuálním zapisovačem při zvětšení přibližně dvacetinásobném. Napnutí střeva má být asi 9,8 mN (1 g) a mělo by být upraveno podle citlivosti orgánu.

   účinné od 1. 2. 1998Příprava roztoků.

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití

   Roztok A:	chlorid sodný	160,0 g
   	chlorid draselný	4,0 g
   	chlorid vápenatý bezvodý	2,0 g
   	chlorid hořečnatý bezvodý	1,0 g
   	hydrogenfosforečnan sodný dodekahydrát	0,10 g
   	voda na injekci do	1000,0 ml
   Roztok B:	roztok A	50,0 ml
   	atropiniumsulfat	0,0005 g
   	hydrogenuhličitan sodný	1,0 g
   	glukosa monohydrát	0,5 g
   	voda na injekci do	1000,0 ml

   účinné od 1. 2. 1998Roztok B se má připravovat vždy čerstvý pro spotřebu do 24 h.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. Jako porovnávací roztok se používá roztok histaminiumdichloridu R o doporučené koncentraci 0,1 mg/ml. Připraví se vždy čerstvý.

   účinné od 1. 2. 1998Provedení zkoušky. Orgánová lázeň se vypláchne roztokem B a nechá se 10 min stabilizovat. Po následném dvoj- až trojnásobném propláchnutí roztokem B se vyvolají stahy střeva přidáváním roztoku histaminiumdichloridu R v objemech mezi 0,2 ml až 0,5 ml, aby se zjistila dávka, která způsobí reprodukovatelnou submaximální kontrakci. Tato dávka se nazývá "dávka vysoká". Před každým přidáním histaminu se lázeň třikrát propláchne roztokem B (kontinuálním průtokem bez vyprázdnění lázně). Dávky se aplikují v pravidelných intervalech umožňujících úplnou relaxaci střevního segmentu (asi 2 min).

   účinné od 1. 2. 1998Po zjištění "vysoké dávky" se určuje dávka zvaná "nízká" tím, že se do lázně přidává roztok histaminiumdichloridu R ve větším zředění (ale ve stejných objemech) tak, aby se dosáhla reprodukovatelná kontrakce střevního segmentu přibližně poloviční ve srovnání s dávkou "vysokou".

   účinné od 1. 2. 1998V dalším postupu se pravidelně střídá podávání "vysoké" a "nízké" dávky roztoku histaminu s podáním zkoušené látky, jejíž koncentrace se upravuje tak, aby vyvolaná kontrakce střeva (pokud je vůbec pozorovatelná) byla menší než stah po “vysoké dávce“ histaminu. Kontrakce střeva po zkoušené látce mají být reprodukovatelné a velikost stahů po "vysoké" i "nízké" dávce histaminu má v průběhu sledování zůstat nezměněna.

   účinné od 1. 2. 1998Zhodnocení výsledků. Ze srovnání velikosti kontrakce střeva po podání zkoušené látky s kontrakcemi dosaženými po "vysoké" a "nízké" dávce histaminu se provede odhad obsahu histaminové účinnosti ve zkoušené látce, vyjádřený v mikrogramech báze histaminu. Tato hodnota nemá přesáhnout limit uvedený v lékopisném článku.

   účinné od 1. 2. 1998Jestliže zkoušený roztok nevyvolá žádný stah střeva, připraví se čerstvý roztok zkoušené látky s přidaným histaminem v množství, které představuje povolené maximum pro zkoušenou látku podle lékopisného článku, a pozoruje se, zda po přidání do lázně odpovídá kontrakce střeva přidanému histaminu. Jestliže tomu tak není nebo není-li kontrakce, vyvolaná zkoušeným roztokem reprodukovatelná nebo jsou-li následné odpovědi na "vysokou" a "nízkou" dávku histaminu sníženy, výsledky zkoušky nejsou hodnotitelné a provede se Zkouška na hypotenzivní látky (2.6.11).

1. účinné od 1. 2. 19982.6.11 Zkouška na hypotenzivní látky

   účinné od 1. 2. 1998Podstata zkoušky. Nežádoucí příměs látek snižujících krevní tlak ve zkoušeném přípravku se zjišťuje na krevním tlaku anestezované kočky v porovnání s účinkem histaminu.

   účinné od 1. 2. 1998Příprava zvířete. Ke zkoušce se použije zdravá kočka o hmotnosti nad 2 kg, která se uvede do celkové anestezie pomocí chloralosy nebo barbiturátu tak, aby se zajistilo udržování stálého krevního tlaku.⁴)

   účinné od 1. 2. 1998Zvíře se upevní na operačním stole v poloze na zádech a dbá se na to, aby tělesná teplota, měřená rektálním teploměrem, neklesla pod fyziologickou hodnotu. Do průdušnice se zavede dýchací kanyla. Druhá kanyla, naplněná heparinizovaným roztokem chloridu sodného (9 g/l), se zavede do arteria carotis communis a spojí se s vhodným snímačem krevního tlaku a s registračním zařízením, umožňujícím kontinuální záznam. Pro nitrožilní podávání zkoušeného přípravku a referenční látky se zavede do vena femoralis třetí kanyla, naplněná též heparinizovaným roztokem chloridu sodného (9 g/l). Po deseti- až patnáctiminutové stabilizaci krevního tlaku se přistoupí k vlastní zkoušce.

   účinné od 1. 2. 1998Příprava roztoků. Zkoušená látka se rozpustí v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném předepsaném rozpouštědle na koncentraci předepsanou v příslušném článku.

   účinné od 1. 2. 1998Referenční látkou je histaminiumdichlorid R, který se rozpustí v roztoku chloridu sodného (9 g/l) na koncentraci odpovídající 0,1 μg histaminové báze v 1 ml (roztok histaminu).

   účinné od 1. 2. 1998Provedení zkoušky. Nejdříve je třeba ověřit citlivost zvířete na histamin tím, že se mu vstřikuje v pravidelných intervalech roztok histaminu v dávkách, odpovídajících 0,1 μg a 0,15 μg histaminové báze (tj. 1,0 ml a 1,5 ml roztoku histaminu RS) na kilogram tělesné hmotnosti. Každá následující dávka se vstříkne nejdříve za 1 min po navrácení krevního tlaku k normě. Kočka se použije ke zkoušce pouze tehdy, jestliže po nižší dávce histaminu dojde ke zřetelnému a konstantnímu poklesu krevního tlaku a jestliže vyšší dávka histaminu vyvolá vyšší odpověď.

   účinné od 1. 2. 1998Při vlastní zkoušce se zvířeti vstříkne 1 ml roztoku histaminu na kilogram, pak dvakrát roztok zkoušeného přípravku v objemu a koncentraci předepsané v příslušném článku a nakonec opět 1 ml roztoku histaminu na kilogram. Tato čtveřice dávek se dvakrát opakuje a celá zkouška se zakončí podáním 1,5 ml roztoku histaminu RS na kilogram. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže pokles krevního tlaku na vyšší dávku histaminu (1,5 ml/kg) je větší než na dávku nižší (1,0 ml/kg).

   účinné od 1. 2. 1998Zhodnocení výsledků. Zkoušený přípravek nevyhovuje:

   1. účinné od 1. 2. 1998a) jestliže průměrná hodnota ze série odpovědí na zkoušený přípravek je větší než průměr odpovědí na 1,0 ml roztoku histaminu na kilogram, nebo
   2. účinné od 1. 2. 1998b) jestliže některá z dávek zkoušeného přípravku vyvolá větší pokles krevního tlaku než závěrečná dávka roztoku histaminu (1,5 ml/kg).

   účinné od 1. 2. 1998Kočka se nemůže použít ke zkoušení jiného přípravku na obsah hypotenzivních látek, jestliže platí kritérium b) nebo jestliže odpověď na konečnou vyšší dávku histaminu je menší než průměr odpovědí na předchozí nižší dávky histaminu.

1. účinné od 1. 2. 19982.6.12 Zkouška mikrobiálního znečištění nesterilních výrobků (celkový počet živých aerobů)

   účinné od 1. 2. 1998Celkový počet živých aerobů se stanoví metodou membránové filtrace, počítáním na agarových půdách nebo za pomoci řady ředění podle předpisu.

   účinné od 1. 2. 1998Stanovení se provádí za podmínek vylučujících nahodilé znečištění. Opatření k vyloučení znečištění nepůsobí na prokazované mikroorganismy.

   účinné od 1. 2. 1998Pokud není předepsáno jinak, používá se 10 g nebo 10 ml zkoušené látky, odebrané za výše uvedených podmínek. K získání požadovaného množství se smíchá více vzorků látky náhodně odebraných nebo obsah dostatečného množství nádob. Podle povahy zkoušené látky se ředí, rozpouští, suspenduje nebo emulguje za použití vhodné tekutiny.

   účinné od 1. 2. 1998Pokud má látka protimikrobní vlastnosti, odstraní se tyto zředěním, neutralizací nebo filtrací.

   účinné od 1. 2. 1998Použije se vhodný stupeň ředění, aby počet kolonie tvořících jednotek byl v doporučených mezích použité metody.

   účinné od 1. 2. 1998Doporučené živné půdy jsou uvedeny dále.

   účinné od 1. 2. 1998Příprava vzorku

   účinné od 1. 2. 1998Látky rozpustné ve vodě. 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se rozpustí nebo zředí v tlumivém roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 (viz dále) nebo v jiné vhodné tekutině, která v podmínkách zkoušky nemá protimikrobní účinek, a doplní se jí na 100 ml (povaha některých látek vyžaduje použít větší objem). Pokud je třeba, upraví se pH na asi 7.

   účinné od 1. 2. 1998Látky nerozpustné ve vodě (nelipofilní). 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se suspenduje v tlumivém roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 nebo jiné vhodné tekutině, která v podmínkách zkoušky nemá protimikrobní účinek a doplní se jí na 100 ml (povaha některých látek vyžaduje použít větší objem). Zkoušená látka se v případě potřeby rozdrtí a suspenze se mechanicky zhomogenizuje. Je možné přidat vhodnou, povrchově aktivní látku, např. ke špatně smáčivým látkám se může přidat polysorbát 80 v koncentraci 1 g/l k usnadnění tvorby suspenze. Pokud je třeba, upraví se pH na asi 7.

   účinné od 1. 2. 1998Látky lipofilní. 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se zhomogenizuje s 5 g polysorbátu 20 nebo 80, přičemž se, pokud je to třeba, zahřeje na 40 °C (výjimečně lze v nezbytných případech zahřát po krátkou dobu na 45 °C). Při této teplotě se na vodní lázni nebo v sušárně dobře promíchá a přidá se 85 ml tlumivého roztoku chloridu sodného s peptonem o pH 7,0 zahřátého, pokud je to třeba, na nejvýše 40 °C. Tato teplota se udržuje jen po dobu potřebnou k vytvoření emulze a nesmí překročit 30 min. Pokud je třeba, upraví se pH emulze na asi 7.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušení vzorku

   účinné od 1. 2. 1998Membránová filtrace

   účinné od 1. 2. 1998Používají se membránové filtry s nominální velikostí pórů nejvýše 0,45 μm a jejichž účinnost zadržet bakterie byla ověřena. Filtry z dusičnanů celulosy se např. používají pro vodné, olejové a slabě lihové roztoky a filtry z octanu celulosy se např. používají pro silně lihové roztoky.

   účinné od 1. 2. 1998Dále popsaná metoda se vztahuje na použití membránových filtrů o průměru asi 50 mm. Pokud se použijí filtry jiného průměru, měly by se jim přizpůsobit objemy zřeďovacích a promývacích roztoků. Filtrační přístroj a membránové filtry se sterilizují vhodnými postupy. Přístroj je upraven tak, aby zkoušený roztok mohl být do něho naplněn a filtrován za aseptických podmínek a aby umožnil přenesení filtru na povrch živné půdy. Použijí se dva membránové filtry, na každý se přenese 10 ml nebo množství roztoku odpovídající 1 g zkoušeného vzorku a ihned se zfiltruje. Je-li třeba, zředí se zkoušený roztok tak, aby byl očekávaný počet kolonií 10 až 100. Oba filtry se promyjí nejméně třikrát asi 100 ml vhodné tekutiny, jako např. tlumivým roztokem s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0. Pro lipofilní látky může tato tekutina obsahovat vhodnou povrchově aktivní látku, jako je polysorbát 20 nebo 80. Jeden z filtrů, určený pro stanovení počtu bakterií, se přenese na povrch agarové půdy B a druhý, určený pro stanovení počtu hub, na povrch agarové půdy C. Půda B se inkubuje při teplotě 30 °C až 35 °C po dobu 5 dní a půda C při teplotě 20 °C až 25 °C též po dobu 5 dní, pokud není možný spolehlivější odečet v kratší době. Spočítají se vyrostlé kolonie a vypočítá se počet mikroorganismů na 1 g nebo 1 ml zkoušené látky, pokud je třeba zvlášť bakterie a zvlášť houby.

   účinné od 1. 2. 1998Počítání na pevných půdách

   účinné od 1. 2. 1998Pro bakterie. Používají se Petriho misky o průměru 9 cm až 10 cm; do každé se dá směs 1 ml zkoušeného roztoku a asi 15 ml agarové půdy B ohřáté na nejvýše 45 °C. Alternativně se zkoušený roztok rozetře na povrch ztuhlé půdy v Petriho misce o stejném průměru. Pokud je třeba, zředí se zkoušený roztok tak, aby počet kolonií nepřesahoval 300. Od každého ředění se připraví nejméně dvě Petriho misky a inkubují se při 30 °C až 35 °C po dobu 5 dní, pokud není možný spolehlivější odečet v kratší době. Spočítají se vyrostlé kolonie a vypočítá se výsledek z misky s nejvyšším počtem kolonií s přihlédnutím k tomu, že 300 kolonií na plotně je maximum pro správné vyhodnocení.

   účinné od 1. 2. 1998Pro houby. Používají se Petriho misky o průměru 9 cm až 10 cm; do každé se dá směs 1 ml zkoušeného roztoku a asi 15 ml agarové půdy C ohřáté na nejvýše 45 °C. Alternativně se zkoušený roztok rozetře na povrch ztuhlé půdy v Petriho misce o stejném průměru. Pokud je třeba, zředí se zkoušený roztok tak, aby počet kolonií nepřesahoval 100. S každým ředěním se připraví nejméně dvě Petriho misky a inkubují se při 20 °C až 25 °C po dobu 5 dní, pokud není možný spolehlivější odečet v kratší době. Spočítají se vyrostlé kolonie a vypočítá se výsledek z misek s počtem kolonií menším než 100.

   účinné od 1. 2. 1998Sériové ředění

   účinné od 1. 2. 1998Připraví se série dvanácti zkumavek, z nichž každá obsahuje 9 ml až 10 ml živné půdy A. Do každé z prvních tří zkumavek se přidá 1 ml 10krát zředěné, rozpuštěné nebo zhomogenizované látky, jak je popsáno výše. Do dalších tří zkumavek se přidá po 1 ml 100krát zředěné a do následujících tří po 1 ml 1000krát zředěné látky. Do posledních tří zkumavek se přidá po 1 ml rozpustidla. Zkumavky se inkubují při 30 °C až 35 °C nejméně po dobu 5 dnů. V posledních třech zkumavkách nemá dojít k růstu mikroorganismů. Pokud odečítání výsledků je nesnadné nebo nejisté z důvodů přítomnosti zkoušené látky, provede se vyočkování do tekuté půdy nebo na pevnou půdu a výsledky se odečítají až po další inkubační době. Nejpravděpodobnější počet mikrobů v 1 g nebo v 1 ml se stanoví z tabulky 2.6.12-1.

   účinné od 1. 2. 1998Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů

   Počet zkumavek s mikrobiálním růstem pro použité množství zkoušeného přípravku			Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů v 1 g (nebo v 1 ml)
   100 mg nebo 0,1 ml ve zkumavce	100 mg nebo 0,1 ml ve zkumavce	100 mg nebo 0,1 ml ve zkumavce
   3	3	3	> 1100
   3	3	2	1100
   3	3	1	500
   3	3	0	200
   3	2	3	290
   3	2	2	210
   3	2	1	150
   3	2	0	90
   3	1	3	160
   3	1	2	120
   3	1	1	70
   3	1	0	40
   3	0	3	95
   3	0	2	60
   3	0	1	40
   3	0	0	23

   účinné od 1. 2. 1998Jestliže v prvním sloupci vykazují mikrobiální růst dvě zkumavky nebo méně, je nejpravděpodobnější počet mikroorganismů v 1 g (nebo v 1 ml) menší než 100.

   účinné od 1. 2. 1998Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu

   účinné od 1. 2. 1998Je-li třeba, postupuje se takto: dále uvedené testovací kmeny se kultivují 18 h až 24 h při 30 °C až 35 °C nebo pro Candida albicans 48 h při 20 °C až 25 °C ve zkumavkách s půdou A.

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu

   Staphylococcus aureus, např.	ATCC 6538 P (NCIB 8625, CIP 53.156, CCM 2022, CNCTC Mau 28/58)
   nebo	ATCC 6538 (NCIB 9518, CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58)
   Bacillus subtilis, např.	ATCC 6633 (NCIB 8054, CIP 52.62, CCM 1999, CNCTC Bs 8/58)
   Escherichia coli, např.	ATCC 8739 (NCIB 8545, CIP 53.126, CCM 4517)
   Candida albicans, např.	ATCC 2091 (CIP 1180.79, CCM 8226, CNCTC 55/79)
   nebo	ATCC 10231 (NCPF 3179, CIP 48.72, CCM 8215, CNCTC 59/91)

   účinné od 1. 2. 1998Část vyrostlé kultury se zředí tlumivým roztokem s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 tak, aby vzniklá suspenze obsahovala v 1 ml asi 100 živých zárodků.

   účinné od 1. 2. 1998Je-li třeba, použije se samostatně suspenze každého mikroorganismu jako kontrola metod na stanovení počtu zárodků za přidání a též za nepřítomnosti zkoušené látky.

   účinné od 1. 2. 1998Při ověřování metody se počet u každého testovaného mikroorganismu nesmí lišit o více než desetinásobek od vypočteného množství referenční suspenze. K ověření sterility půd, ředicího roztoku a aseptického provedení zkoušky se stanoví celkový počet živých aerobních zárodků za použití sterilního tlumivého roztoku s chloridem sodným a peptonem o pH 7,0 jako zkoušeného přípravku. Nemá v něm být prokázán žádný růst mikroorganismů.

   účinné od 1. 2. 1998Vyhodnocení výsledků

   1. účinné od 1. 2. 1998Je-li v článku uveden limit počtu, interpretuje se takto:
      1. účinné od 1. 2. 199810² mikroorganismů - nejvyšší přípustná hodnota je 5 . 10²;
      2. účinné od 1. 2. 199810³ mikroorganismů - nejvyšší přípustná hodnota je 5 . 10³ atd.

   účinné od 1. 2. 1998Následující část se uvádí pro informaci a jako vodítko; netvoří závaznou součást celkové metody.

   účinné od 1. 2. 1998Doporučené živné půdy a roztoky

   účinné od 1. 2. 1998Následující roztok a živné půdy byly shledány dostatečnými pro účely, pro které jsou v lékopise předepsány pro zkoušku na mikrobiální znečištění. Jiné půdy mohou být použity, mají-li podobné výživné a selektivní vlastnosti pro mikroorganismy, které se mají zjišťovat.

   účinné od 1. 2. 1998Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0

   dihydrogenfosforečnan draselný	3,56 g5)
   hydrogenfosforečnan sodný dihydrát	7,23 g2)
   chlorid sodný	4,30 g2)
   pepton (z masa nebo kaseinu)	1,0 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998Může se přidat polysorbát 20 nebo 80 (1 g/l až 10 g/l). Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu)

   pankreatický hydrolyzát kaseinu	17,0 g
   papainový hydrolyzát sóji	3,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   hydrogenfosforečnan draselný	2,5 g
   glukosa monohydrát	2,5 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu)

   pankreatický hydrolyzát kaseinu	15,0 g
   papainový hydrolyzát sóji	5,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   agar	15,0 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky)

   pepton (z masa a kaseinu)	10,0 g
   glukosa monohydrát	40,0 g
   agar	15,0 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 5,6 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Bezprostředně před použitím se přidá 0,10 g sodné soli benzylpenicillinu a 0,10 g tetracyklinu na 1 l půdy ve formě sterilního roztoku nebo e přidá 50mg chloramfenikolu na 1 l půdy před sterilizací.

   účinné od 1. 2. 1998Tekutá půda D (laktosová půda)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda)

   masový výtažek	3,0 g
   pankreatický hydrolyzát želatiny	5,0 g
   laktosa	5,0 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 6,9 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C a ihned se ochladí.

   účinné od 1. 2. 1998Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae)

   pankreatický hydrolyzát želatiny	10,0 g
   glukosa mohohydrát	5,0 g
   sušená hovězí žluč	20,0 g
   dihydrogenfosforečnan draselný	2,0 g
   hydrogenfosforečnan sodný dihydrát	8,0 g
   brilantní zeleň	15 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,2 ± 0,2. Zahřívá se 30 min při 100 °C a ihned se ochladí.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení)

   kvasničný výtažek	3,0 g
   pankreatický hydrolyzát želatiny	7,0 g
   žlučové soli	1,5 g
   laktosa	10,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   glukosa monohydrát	10,0 g
   agar	15,0 g
   neutrální červeň	30 mg
   krystalová violeť	2 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,4 ± 0,2. Zahřeje se k varu; nelze zahřívat v autoklávu.

   účinné od 1. 2. 1998Tekutá půda G (MacConkeyova půda)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda)

   pankreatický hydrolyzát želatiny	20,0 g
   laktosa	10,0 g
   sušená hovězí žluč	5,0 g
   bromkresolová červeň	10 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda H (MacConkeyův agar)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar)

   pankreatický hydrolyzát želatiny	17,0 g
   pepton (z masa a kaseinu)	3,0 g
   laktosa	10,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   žlučové soli	1,5 g
   agar	13,5 g
   neutrální červeň	30 mg
   krystalová violeť	1 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po sterilizaci bylo 7,1 ± 0,2. Za stálého třepání se povaří 1 min a pak se sterilizuje 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení)

   pepton	8,6 g
   sušená hovězí žluč	8,0 g
   chlorid sodný	6,4 g
   uhličitan vápenatý	20,0 g
   tetrathionan draselný	20,0 g
   brilantní zeleň	70 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby bylo po zahřátí 7,0 ± 0,2. Zahřeje se právě k varu. Nelze opakovaně zahřívat.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar)

   masový výtažek	10,0 g
   pepton z masa	10,0 g
   laktosa	10,0 g
   citronan sodný	20,0 g
   citronan železitý	1,0 g
   deoxycholan sodný	5,0 g
   agar	13,5 g
   neutrální červeň	20 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,3 ± 0,2. Povaří se 1 min, ochladí na 50 °C a rozplní se do Petriho misek. Nelze zahřívat v autoklávu.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem)

   xylosa	3,5 g
   L-lysin	5,0 g
   laktosa	7,5 g
   sacharosa	7,5 g
   chlorid sodný	5,0 g
   kvasničný výtažek	3,0 g
   fenolová červeň	80 mg
   agar	13,5 g
   deoxycholan sodný	2,5 g
   thiosíran sodný	6,8 g
   citronan amonno-železitý	0,8 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998pH se upraví tak, aby po zahřátí bylo 7,4 ± 0,2. Zahřeje se k varu, ochladí na 50 °C a rozplní se do Petriho misek. Nelze zahřívat v autoklávu.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou)

   pepton (z masa a kaseinu)	10,0 g
   kvasničný výtažek	3,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   laktosa	10,0 g
   sacharosa	10,0 g
   agar	20,0 g
   fenolová červeň	80 mg
   brilantní zeleň	12,5 mg
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998Povaří se 1 min. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 6,9 ± 0,2. Bezprostředně před použitím se sterilizuje 15 min v autoklávu při 121 °C, ochladí se na 50 °C a rozplní se do Petriho misek.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem)

   masový výtažek	3,0 g
   kvasničný výtažek	3,0 g
   pepton (z masa a kaseinu)	20,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   laktosa	10,0 g
   sacharosa	10,0 g
   glukosa monohydrát	1,0 g
   citronan amonno-železitý	0,3 g
   thiosíran sodný	0,3 g
   fenolová červeň	25 mg
   agar	12,0 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998Za stálého třepání se zahřeje a 1 min se povaří. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 7,4 ± 0,2. Rozplní se do zkumavek do 1/3 jejich výšky, sterilizuje se v autoklávu 15 min při 121 °C a ochladí se v takové poloze, při které má půda dostatečnou hloubku a šikmý povrch.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda N (cetrimidový agar)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar)

   pankreatický hydrolyzát želatiny	20,0 g
   chlorid hořečnatý	1,4 g
   síran draselný	10,0 g
   cetrimid	0,3 g
   agar	13,6 g
   voda	1000 ml
   glycerol	10,0 ml

   účinné od 1. 2. 1998Za stálého třepání se zahřeje a 1 min se povaří. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 7,2 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Agarová půda O (Baird-Parkerův agar)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar) Agarová půda O (Baird-Parkerův agar)

   pankreatický hydrolyzát kaseinu	10,0 g
   masový výtažek	5,0 g
   kvasničný výtažek	1,0 g
   chlorid lithný	5,0 g
   agar	20,0 g
   glycin	12,0 g
   pyruvan sodný	10,0 g
   voda	950 ml

   účinné od 1. 2. 1998Za stálého třepání se zahřeje a 1 min se povaří. Hodnota pH se upraví tak, aby po sterilizaci byla 6,8 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C, ochladí se na 45 °C až 50 °C a přidá 10 ml sterilního roztoku teluričitanu draselného (10 g/l) a 50 ml emulze vaječného žloutku.

   účinné od 1. 2. 1998Půda P (obohacená půda pro klostridia)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar) Agarová půda O (Baird-Parkerův agar) Půda P (obohacená půda pro klostridia)

   masový výtažek	10,0 g
   pepton	10,0 g
   kvasničný výtažek	3,0 g
   rozpustný škrob	1,0 g
   glukosa monohydrát	5,0 g
   cysteiniumchlorid	0,5 g
   chlorid sodný	5,0 g
   octan sodný	3,0 g
   agar	0,5 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998Agar se nechá nabobtnat a rozpustí se zahřátím k varu za stálého míchání. Je-li třeba, upraví se hodnota pH tak, aby po sterilizaci byla asi 6,8. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C.

   účinné od 1. 2. 1998Půda Q (Columbia agar)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar) Agarová půda O (Baird-Parkerův agar) Půda P (obohacená půda pro klostridia) Půda Q (Columbia agar)

   pankreatický hydrolyzát kaseinu	10,0 g
   peptický hydrolyzát masa	5,0 g
   pankreatický hydrolyzát srdce	3,0 g
   kvasničný výtažek	5,0 g
   kukuřičný škrob	1,0 g
   chlorid sodný	5,0 g
   agar, podle schopnosti tvořit gel	10,0 až 15,0 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998Agar se nechá nabobtnat a rozpustí se zahřátím k varu za stálého míchání. Je-li třeba, upraví se hodnota pH tak, aby po sterilizaci byla 7,3 ± 0,2. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C. Ochladí se na 45 °C až 50 °C; je-li třeba, přidá se gentamiciniumsulfat v množství odpovídajícím 20 mg báze gentamicinu a rozplní se do Petriho misek.

   účinné od 1. 2. 1998Půda R (laktoso-siřičitanová půda)

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar) Agarová půda O (Baird-Parkerův agar) Půda P (obohacená půda pro klostridia) Půda Q (Columbia agar) Půda R (laktoso-siřičitanová půda)

   pankreatický hydrolyzát kaseinu	5,0 g
   kvasničný výtažek	2,5 g
   chlorid sodný	2,5 g
   laktosa	10,0 g
   cysteiniumchlorid	0,3 g
   voda	1000 ml

   účinné od 1. 2. 1998Po rozpuštění se upraví pH na 7,1 ±0,1 a rozplní se po 8 ml do zkumavek délky 160 mm a průměru 16 mm a obsahujících malou Durhamovu zkumavku. Sterilizuje se 15 min v autoklávu při 121 °C a uchovává se při 4 °C. Před použitím se půda zahřívá 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku disiřičitanu sodného (12 g/l) a 0,5 ml roztoku citronanu železito-amonného (10 g/l). Oba roztoky se připraví v čas potřeby a filtrují se přes membránový filtr (0,45 μm).

1. účinné od 1. 2. 19982.6.13 Zkoušky na specifické mikroorganismy

   účinné od 1. 2. 1998Enterobakterie a určité jiné gramnegativní bakterie

   účinné od 1. 2. 1998Důkaz. Zkoušený přípravek se zpracuje postupem uvedeným v části 2.6.12, ale místo tlumivého roztoku s chloridem sodným a peptonem o pH 7,0 se použije živná půda D. Zhomogenizuje se a inkubuje při 35 °C až 37 °C po dobu postačující k oživení bakterií, ale nepostačující k jejich pomnožení (obvykle 2 h, ale ne více než 5 h). Tekutina se protřepe, homogenizát a množství odpovídající 1 g nebo 1 ml zkoušené látky se přenese do 100 ml pomnožovací půdy E a inkubuje 18 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Potom se vyočkuje na misky s agarovou půdou F a inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Přípravek vyhovuje, jestliže na žádné misce nevyrostou kolonie gramnegativních bakterií.

   účinné od 1. 2. 1998Kvantitativní stanovení. Do vhodných množství živné půdy E se přidají z homogenizátu a nebo roztoku zkoušeného přípravku množství odpovídající 1,0 g, 0,1 g a 0,01 g nebo 1,0 ml, 0,1 ml a 0,01 ml přípravku. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Z každé kultury se pro dosažení selektivní izolace provede vyočkování na agarovou půdu F. Inkubuje se 18 h až 24 h při 35 °C až 37 °C. Růst dobře vyvinutých, červených nebo načervenalých kolonií gramnegativních bakterií se hodnotí jako pozitivní výsledek. Zaznamená se nejmenší množství zkoušeného přípravku, které dává pozitivní výsledek, a největší množství zkoušeného přípravku, které dává negativní výsledek.

   účinné od 1. 2. 1998Z tabulky 2.6.13-1 se stanoví pravděpodobný počet bakterií.

   účinné od 1. 2. 1998Tab. 2.6.13-1

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar) Agarová půda O (Baird-Parkerův agar) Půda P (obohacená půda pro klostridia) Půda Q (Columbia agar) Půda R (laktoso-siřičitanová půda) Enterobakterie a určité jiné gramnegativní bakterie Tab. 2.6.13-1

   Výsledky pro množství přípravku			Pravděpodobný počet bakterií v 1 g přípravku
   1 g nebo 1 ml	0,1 g nebo 0,1 ml	0,01 g nebo 0,01 ml
   +	+	+	více než 102
   +	+	-	méně než 102 a více než 10
   +	-	-	méně než 10 a více než 1
   -	-	-	méně než 1

   účinné od 1. 2. 1998Escherichia coli

   účinné od 1. 2. 1998Do 100 ml živné půdy G se přidá objem kultury připravený jako pro zkoušku na enterobakterie a jiné vybrané gramnegativní bakterie v živné půdě D, v množství odpovídajícím 1 g nebo 1 ml zkoušené látky. Inkubuje se 18 h až 24 h při 43 °C až 45 °C. Vyočkuje se na agarovou půdu H a inkubuje se 18 h až 24 h při 43 °C až 45 °C. Nárůst červených, obvykle nemukózních kolonií gramnegativních tyčinek, obklopených někdy načervenalou precipitační zónou, indikuje možnou přítomnost E. coli. Tento výsledek je možné potvrdit tvorbou indolu při (44 ± 0,5) °C nebo jinými biochemickými reakcemi. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné takovéto kolonie nejsou pozorovány nebo když jsou potvrzující biochemické zkoušky negativní.

   účinné od 1. 2. 1998Salmonella

   účinné od 1. 2. 1998Množství odpovídající 10 g nebo 10 ml zkoušené látky se inkubuje 5 h až 24 h v půdě D při 35 °C až 37 °C, aby se zajistilo optimální obohacení. 10 ml obohacené kultury se přenese do 100 ml živné půdy I a inkubuje se 18 h až 24 h při 42 °C až 43 °C. Potom se vyočkuje na nejméně dvě různé pevné půdy, vybrané z agarové půdy J, agarové půdy K a agarové půdy L. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Pravděpodobná přítomnost salmonel je indikována růstem kolonií tohoto vzhledu:

   1. účinné od 1. 2. 1998- na půdě J: dobře rozvinuté bezbarvé kolonie,
   2. účinné od 1. 2. 1998- na půdě K: dobře rozvinuté červené kolonie s černým středem nebo bez něho,
   3. účinné od 1. 2. 1998- na půdě L: malé průsvitné bezbarvé nebo růžové až matně bílé kolonie, často obklopené růžovou nebo červenou zónou.

   účinné od 1. 2. 1998K potvrzení nálezu se samostatně naočkuje několik podezřelých kolonií na povrch a vpichem do agarové půdy M. Přítomnost salmonel je předběžně potvrzena, jestliže uvnitř půdy, ale nikoliv na jejím povrchu, dojde ke změně barvy z červené na žlutou a obvykle též ke tvorbě plynu. Tvoří se nebo též netvoří sirovodík. Potvrzení se může zpřesnit vhodnými biochemickými a sérologickými zkouškami. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nenajdou kolonie popsaného typu nebo jestliže jsou potvrzující biochemické a sérologické zkoušky negativní.

   účinné od 1. 2. 1998Pseudomonas aeruginosa

   účinné od 1. 2. 1998Do 100 ml živné půdy A se dá 10 ml upraveného zkoušeného vzorku (viz 2.6.12) nebo množství odpovídající 1 g nebo 1 ml přípravku. Promíchá se a inkubuje 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Potom se vyočkuje na agarovou půdu N a inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Není-li zjištěn růst mikroorganismů, přípravek vyhovuje. Jestliže vyrostou gramnegativní tyčinky, obvykle se zelenavou fluorescencí, provede se oxidasová zkouška a sleduje se, zda dojde k růstu v půdě A při 42 °C. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nezjistí kolonie popsaného typu a jestliže je ověřovací biochemická zkouška negativní.

   účinné od 1. 2. 1998Staphylococcus aureus

   účinné od 1. 2. 1998Připraví se obohacená kultura, jak je uvedeno u Ps. aeruginosa, a vyočkuje se na vhodnou půdu, např. na agarovou půdu O. Inkubuje se 24 h až 48 h při 35 °C až 37 °C. Není-li pozorován žádný růst, přípravek vyhovuje. Černé kolonie grampozitivních koků, často obklopené jasnými zónami, mohou indikovat přítomnost S. aureus. Ty mohou být potvrzeny jako katalasa-pozitivní koky, a dále např. koagulasovou a deoxyribonukleasovou zkouškou. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se neobjeví popsané kultury nebo jestliže jsou ověřovací biochemické zkoušky negativní.

   účinné od 1. 2. 1998Růstové a selektivní vlastnosti půd a validace zkoušky na specifické mikroorganismy

   účinné od 1. 2. 1998Pokud je třeba, postupuje se takto: dále uvedené kmeny se odděleně kultivují 18 h až 24 h ve zkumavkách v uvedených půdách při 30 °C až 35 °C.

   účinné od 1. 2. 1998

   Tab. 2.6.1-3 Živné půdy doporučené pro zkoušku na sterilitu Půda z hydrolyzátů sóji a kaseinu Postup zkoušky Zkouška používaná pro aviární vakcíny Postup zkoušky Zkouška na neaviární mykoplazmata a ureaplazmata Postup zkoušky Doporučené živné půdy Tab. 2.6.8-1 Všeobecná zkouška Imunní séra a vakcíny pro humánní použití Imunní séra a vakcíny pro veterinární použití Příprava vzorku Zkoušení vzorku Tab. 2.6.12-1 Nejpravděpodobnější počet mikroorganismů Růstové vlastností půd a validita metod na stanovení počtu Vyhodnocení výsledků Doporučené živné půdy a roztoky Tlumivý roztok s chloridem sodným a s peptonem o pH 7,0 Tekutá půda A (půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda B (agarová půda s hydrolyzáty sóji a kaseinu) Agarová půda C (Sabouraudův glukosový agar s antibiotiky) Tekutá půda D (laktosová půda) Obohacená tekutá půda E (Mosselova obohacená půda pro Enterobacteriaceae) Agarová půda F (žlučový agar s glukosou, krystalovou violetí a neutrální červení) Tekutá půda G (MacConkeyova půda) Agarová půda H (MacConkeyův agar) Tekutá půda I (tetrathionanová půda se žlučí a brilantní zelení) Agarová půda J (deoxycholano-citronanový agar) Agarová půda K (deoxycholanový agar s xylosou a lysinem) Agarová půda L (agar s brilantní zelení, fenolovou červení, laktosou a sacharosou) Agarová půda M (agarová půda se třemi cukry a železem) Agarová půda N (cetrimidový agar) Agarová půda O (Baird-Parkerův agar) Půda P (obohacená půda pro klostridia) Půda Q (Columbia agar) Půda R (laktoso-siřičitanová půda) Enterobakterie a určité jiné gramnegativní bakterie Tab. 2.6.13-1 Escherichia coli Salmonella Pseudomonas aeruginosa Staphylococcus aureus

   Staphylococcus aureus, např.	ATCC 6538P	půda A
   	(NCIB 8625, CIP 53.156, CCM 2022, CNCTC Mau 28/58)
   nebo	ATCC 6538	půda A
   	(NCIB 9518, CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58)
   Pseudomonas aeruginosa, např.	ATCC 9027	půda A
   	(NCIB 8626, CIP 82.118, CCM 1961, CNCTC Ps 37/65)
   Escherichia coli, např.	ATCC 8739	půda D
   	(NCIB 8545, CIP 53.126, CCM 4517)
   Salmonella typhimurium6)		půda D

   účinné od 1. 2. 1998Část roztoku každé kultury se zředí tlumivým roztokem s chloridem sodným a peptonem o pH 7,0 tak, aby suspenze obsahovala asi 1000 živých zárodků v 1 ml. Smíchají se stejné díly od všech suspenzí a použije se 0,4 ml (přibližně 100 mikroorganismů od každého kmene) jako inokulum ve zkouškách na E. coli, Salmonelly, Ps. aeruginosa a S. aureus, a to za přítomnosti i nepřítomnosti zkoušeného přípravku, je-li to nutno.Použitá metoda má umožnit důkaz hledaného mikroorganismu.

   účinné od 1. 2. 1998Klostridie

   účinné od 1. 2. 1998Dále popsané zkoušky jsou určeny pro vymezené účely. První metoda je určena pro přípravky, u nichž je nezbytné vyloučit přítomnost patogenních klostridií, a které je proto nutno zkoušet na jejich nepřítomnost. Tyto přípravky mají obecně nízký celkový počet zárodků. Druhá metoda je semikvantitativním stanovením Clostridium perfringens a je určena pro přípravky, kde množství tohoto druhuje kritériem jejich kvality.

   1. účinné od 1. 2. 19981. Zkouška na klostridie. Zkoušený přípravek se zpracuje tak, jak je uvedeno v části 2.6.12. Připraví se dvě stejné dávky odpovídající 1 g nebo 1 ml zkoušeného přípravku. Jedna se zahřívá na 80 °C po dobu 10 min a potom se rychle ochladí. Po protřepání se z ní naočkuje 10 ml do zkumavky (38 mm x 200 mm) nebo do jiné vhodné nádoby obsahující 100 ml živné půdy P. Druhá dávka se nezahřívá a naočkuje se stejným způsobem do druhé zkumavky. Obě zkumavky se inkubují za anaerobních podmínek 48 h při 35 °C až 37 °C. Po inkubaci se obě zkumavky vyočkují na živnou půdu Q, do níž byl přidán gentamicin, a inkubují se opět 48 h při 35 °C až 37 °C. Přípravek vyhovuje, jestliže není pozorován růst mikroorganismů.