Český lékopis 1997

1. A. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím za chránění před světlem. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml (roztok A). 10,0 ml roztoku A se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 300 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 316 nm. Měří se absorbance roztoku B při 220 nm až 250 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 229 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu při 229 nm je 1220 až 1300.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety oxazepamu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R, 5 min se zahřívá k varu a ochladí se. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a nechá se 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku kyseliny amidosírové R (5 g/l), promíchá se a nechá 1 min stát. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promývá methanolem R, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne nejméně 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 30 min zahřívá při 100 °C až 105 °C.

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg oxazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg oxazepamu CRL a 10 mg bromazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ve směru promývání methanolem R směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové bezvodé R a 90 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,67 mg C₁₅H₁₁ClN₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

† Oxprenololi hydrochloridum

Oxprenololiuinchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 107 °C až 110 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxprenololiumchloridu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu u zkoušené látky a referenční látky liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v ethylacetatu R, odpaří se do sucha a zaznamenají se nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ŽZ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se čerstvě připravený roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg oxprenololiumchloridu CRL se rozpustí ve 2,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9).

Porovnávací roztok (b). 0,4 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a, chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku, skvrny se suší na vzduchu po dobu 15 min a vyvíjí se ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (2 + 12 + 88) po dráze 13 cm. Potom se vrstva suší 10 min v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká anisaldehydem RS. Deska s vrstvou se zahřívá 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Olovo. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrofotometru (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním 0,5 ml a 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) vodou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,18 mg C₁₅H₂₄ClNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Oxygenum

Kyslík

Synonymum. Oxygenium

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 32 objemových dílech vody.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24)

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Kyslík R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 300 ml/m³ oxidu uhličitého R1 v dusíku R1.

Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla.

Porovnávací plyn (a). Kyslík R.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m³ oxidu uhelnatého R v dusíku R1.

Přístroj se kalibruje za použití porovnávacích plynů (a) a (b) a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Voda. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Stanoví se obsah kyslíku za použití paramagnetického analyzátoru (2.5.27).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.
2. B. Protřepává se s pyrogallolem zásaditým RS; zkoušený plyn je absorbován a roztok se zbarví tmavě hnědě.
3. C. Vyhovuje požadavkům zkoušky Stanovení obsahu.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6)

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6)

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6)

Uchovávání

Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají tukem ani olejem.

Nečistoty

1. A. oxid uhličitý,
2. B. oxid uhelnatý,
3. C. voda.

Oxymetazolini hydrochloridum

Oxymetazoliniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxymetazoliniumchloridu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 2 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,2 ml roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l), 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidají 2 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; vzniká fialové zabarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg oxymethazoliniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a methanolu R na 40 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 15 + 79) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, po ochlazení se postříká čerstvě připraveným roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (5,0 g/l) v chloridu železitém RS2 a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,68 mg C₁₆H₂₅ClN₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. N-(2-aminoethyl)-2-(3-hydroxy-2,6-dimethyl-4-terc.butylfenyl)acetamid.

† Oxyphenbutazonum

Oxyfenbutazon

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Roztok vykazuje absorpční maximum při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 710 až 770.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem oxyfenbutazonu CRL. Měří se roztoky látek (60 g/l) v dichlormethanu, R v 0,lmm vrstvě.
3. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne intenzivně zelené zbarvení.
4. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (7 g/l); vzniká žluté zbarvení. K 1 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg 2-naftolu R v 5 ml uhličitanu sodného RS; vznikne oranžová až oranžově červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 0,50 g se přidá směs 8 ml roztoku glycinu R (75 g/l) a 12 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Protřepává se 1 min a roztok se uchovává přesně 60 min při 25 °C a ihned se použije.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 420 nm v 4cm vrstvě není větší než 0,40.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,1 g látky se rozpustí v ethanolu R, který obsahuje 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R, a zředí se na 5 ml stejným rozpouštědlem. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R obsahujícím 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R na 200 ml. Připraví se těsně před použitím.

Vrstva se umístí do chromatografické komory obsahující mobilní fázi, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R a chloroformu R (20 + 80), s obsahem 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R. Vyvíjí se po dráze 4 cm a pak se vrstva vyjme a suší se 1 min v proudu studeného vzduchu. Na vrstvu se ihned nanese odděleně pod proudem dusíku R po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned mobilní fází uvedenou výše po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 25 ml acetonu R, přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení, které je stálé 15 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,44 mg C₁₉H₂₀N₂O₃.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Oxytetracyclinum

Oxytetracyklin

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě. Rozpouští se ve zředěných kyselých a alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracyklinu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.
2. C. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody RS. Protřepe se a přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Opalescence roztoku není intenzivnější než opalescence směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5 ml roztoku chloridu draselného R (0,021 g/l) a 1 ml dusičnanu stříbrného RS2.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,5; měří se suspenze 0,1 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -203° až -216°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 290 až 310, počítáno na bezvodou látku.

Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) při 430 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,25.

0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí sejí na 10,0 ml. Absorbance při 490 nm, počítaná na bezvodou látku, není vyšší než 0,20.

Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (e). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušené látky plocha jakéhokoliv píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg zkoušené látky se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg oxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-epioxytetracyklinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí sejí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 3,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá se 4,0 ml porovnávacího roztoku (c) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (8 μm až 10 μm) a udržované při 60 °C,
2. - mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: naváží se 60,0 g terc. butanolu R a převede se do odměrné baňky na 1000 ml za pomoci 200 ml vody R. Přidá se 60 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,5 (0,33 mol/l), 50 ml roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5, a 10 ml roztoku edetanu disodného R (0,4 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na 7,5; zředí se vodou R na 1000 ml. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
4. - pevné injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků nebyla menší než polovina celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (4-epioxytetracyklin) a druhým píkem (oxytetracyklin) je nejméně 4,0 a rozlišení mezi druhým píkem (oxytetracyklin) a třetím píkem (tetracyklin) je nejméně 5,0. Podle potřeby se přizpůsobí obsah terc. butanolu v mobilní fázi. Faktor symetrie druhého píku je nejvýše 1,25. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Obsah lze hodnotit pouze tehdy, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku oxytetracyklinu nejvýše 1,0 %. Podle potřeby se nastaví integrátor. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se vstřikují střídavě.

Obsah oxytetracyklinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-epioxytetracyklin,
2. B. tetracyklin,

1. C. 2-acetyl-2-dekarboxamidooxytetracyklin.

† Oxytetracyclini hydrochloridum

Oxytetracykliniumchlorid

Synonymum. Oxytetracyclinium chloratum

Vlastnosti

Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%. Roztoky ve vodě se stáním kalí vlivem vysrážení oxytetracyklinu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 7,0, asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm. Vrstva se nechá sušit nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg oxytetracykliniumchloridu CRL a 5 mg demeklocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne temně červené zbarvení. Roztok se přidá k 2,5 ml vody R; zbarvení se změní ve žluté.
2. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 2,9; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -188° až -200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 20,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 2,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,0 na 100,0 ml. Specifická absorbance při 353 nm je 270 až 290, počítáno na bezvodou látku.

Světlo absorbující nečistoty. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm a počítaná na bezvodou látku není větší než 0,50.

0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se jí na 10,0 ml. Absorbance měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou látku není vyšší než 0,20. Měření se provedou do 1 h od přípravy roztoků.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztok (g). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku 4-epioxytetracyklinu nebo tetracyklinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (0,5 %, event. 2,0 %) a celková plocha píků α-apo-oxytetracyklinu, β-apo-oxytetracyklinu a každého píku mezi těmito dvěma není větší než plocha píku β-apo-oxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, který se objeví na sestupné části hlavního píku, větší než čtyřnásobek plochy píku 4-epioxytetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (2,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %, provede se s 0,500 g zkoušené látky.