Český lékopis 1997

Hodnota pH (2.2.3). 10,3 až 11,3; měří se roztok S.

Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 9 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu R předem protřepaného s amoniakem 26% R( 100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna o R_F vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R, (27 + 73), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazolu nečistoty D a omeprazolu není menší než 3.

Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 10,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 36,74 mg C₁₇H₁₈N₃NaO₃S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-methoxy-1H-benzimidazol-2-thiol,
2. B. 5-methoxy-2-{[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-1H-benzimidazol,
3. C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}-1H-benzimidazol(ufiprazol),
4. D. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-1H-benzimidazol(omeprazolsulfon),
5. E. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfmyl}-1H-benzimidazol-1´-oxid.

Ononidis radix

Kořen jehlice trnité

Synonymum. Radix ononidis

Je to usušený kořen a oddenek druhu Ononis spinosa agg.

Vlastnosti

Droga slabého pachu, škrablavé, natrpklé chuti s nasládlou příchutí.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Oddenek krátký, většinou několikahlavý; kořen o průměru až 2 cm, většinou nevětvený, zkroucený, často ze stran smáčklý, svraskalý, zdřevnatělý a velmi tuhý. Oddenek i kořen na povrchu krytý šupinovitou šedohnědou až černohnědou horkou. Lom nepravidelný, vláknitý. Na rovném příčném řezu je patrna excentrická stavba kořene; kůra úzká, dřevo velmi široké, nažloutlé, dřeňové paprsky bílé, nestejně široké, vějířovité.
2. B. Droga se upráškuje (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Prášek je šedobílý. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky kůry se ztlustlými nezdřevnatělými lýkovými vlákny; komůrková vlákna; obliterované sítkovice; úlomky dřeva se skupinami ztlustlých libriformních vláken; cévy schodovitě a síťovitě ztlustlé; úlomky parenchymu s krystaly šťavelanu vápenatého a malými, kulovitými škrobovými zrny.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 40 mg cholesterolu R se rozpustí v 5 ml chloroformu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, toluenu R a chloroformu R (10 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS1 a suší se 5 min až 10 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (onocerin) odpovídá přibližně polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu jsou další méně intenzivně zbarvené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 2 % drogy na lomu ztmavlé.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

§§ Opium crudum

Surové opium

Synonymum. Opium

Surové opium je určeno výhradně jako výchozí surovina pro přípravu galenických přípravků. Samostatné se nesmí vydat.

Je to na vzduchu usušená mléčná šťáva získaná z druhu Papaver somniferum L. naříznutím nezralých plodů. Obsahuje nejméně 10,0 % morfinu (C₁₇H₁₉NO₃; M_r 285,34) a nejméně 2,0 % kodeinu (C₁₈H₂₁NO₃; M_r 299,37), počítáno na drogu vysušenou při 100 °C až 105 °C.

Vlastnosti

Jsou to černohnědé kusy charakteristického pachu, různé velikosti, které bývají měkké a lesklé, po usušení tvrdé a křehké.

Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.

Zkoušky totožnosti

Odstraní se slupka, zkoušená látka se nakrájí na tenké plátky; je-li třeba, suší se 48 h při 60 °C a pak se upráškuje (500).

1. A. Pozoruje se pod mikroskopem. V suspenzi surového opia v roztoku hydroxidu draselného R (20 g/l) jsou patrna zrnka mléčné šťávy nahromaděná v neuspořádanou hmotu a světle hnědá protáhlá vlákna. Mohou být patrny úlomky cév a řidčeji i protáhlé, světlo lámající krystaly; stejně tak malý počet okrouhlých pylových zrn a úlomky protáhlých vláken. Mohou být přítomny ostře zašpičatělé chlupy různé délky a malé množství škrobových zrn zanesených v průběhu zpracování. Mohou být patrny úlomky epikarpu, tvořené mnohohrannými buňkami se stěnami ztlustlými a hvězdicovým luminem.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy se rozetře s 5 ml lihu 70% R (V/V), přidají se 3 ml lihu 70% R (V/V); směs se převede do kuželové baňky na 25 ml a zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C za stálého míchání. Po ochlazení se zfiltruje, filtr se promyje lihem 70% R (V/V) a filtrát se jím zředí na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok. 2,0 mg papaveriniumchloridu R, 12,0 mg kodeiniumdihydrogenfosfatu R, 12,0 mg noskapiniumchloridu R a 25,0 mg morfiniumchloridu R se rozpustí v lihu 70% R (V/V) a zředí se jím na 25,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 obou roztoků. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (2 + 6 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 a pak roztokem kyseliny sírové R (4 g/l). Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou oranžově červené až červené skvrny; v dolní části skvrna odpovídající morfinu, nad ní podobně zbarvená skvrna odpovídající kodeinu, v horní části skvrna odpovídající papaverinu a nad ní skvrna odpovídající noskapinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnami odpovídajícími kodeinu a papaverinu může být tmavě červená skvrna (thebain).

1. C. 1,0, g práškované drogy se protřepává 5 min s 5 ml vody R a pak se zfiltruje. Filtrát se smíchá s 0,25 ml chloridu železitého RS2; vznikne červené zbarvení, které se po přidání 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS nemění.

Zkoušky na čistotu

Thebain. Nejvýše 3,0 %, počítáno na vysušenou drogu. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Připraví se způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Porovnávací roztok. 25,0 mg thebainu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Stanoví se způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Zkoušku lze hodnotit, je-li hmotnostní rozdělovači poměr thebainu nejméně 3,0 a počet teoretických pater nejméně 3000. Obsah thebainu v procentech se vypočítá podle vzorce uvedeného ve Stanovení obsahu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %, 1,000 g opia nařezaného na tenké plátky se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g opia nakrájeného na tenké plátky se suspenduje v 50 ml lihu 50% R (V/V) a pomocí ultrazvuku se míchá 1 h; po ochlazení se zředí lihem 50 % R (V/V) na 100,0 ml a nechá se stát. 10,0 ml supernatantní tekutiny se smíchá s 5 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 9,5, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se. 20,0 ml tohoto roztoku se převede na chromatografický sloupec asi 150 mm dlouhý s vnitřním průměrem asi 30 mm naplněný 15 g křemeliny pro chromatografii R. Po 15 min se promyje dvakrát 40 ml směsi objemových dílů 2-propanolu R a dichlormethanu R (15 + 85). Eluát se odpaří do sucha ve vakuu při 40 °C. Zbytek po odpaření se převede pomocí mobilní fáze do odměrné baňky a zředí se jí na 25,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g morfiniumchloridu R a 25,0 mg kodeinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - předkolony délky 40 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
3. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 1,0 g monohydrát heptansulfonanu sodného R se rozpustí ve 420 ml vody R, upraví se pH na hodnotu 3,2 roztokem kyseliny fosforečné R (4,9 g/l) (asi 5 ml) a smíchá se se 180 ml acetonitrilu R,
4. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm,
5. - injektorové smyčky.

Nastříknou se vhodné objemy zkoušeného a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, není-li rozlišení mezi píky morfinu a kodeinu menší než 2,5. Je-li třeba, upraví se objem acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, není-li relativní směrodatná odchylka plochy píku morfinu větší než 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok.

Obsah jednotlivých alkaloidů v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m₁ - navážku alkaloidu použitého k přípravě porovnávacího roztoku v gramech,
2. m₂ - navážku zkoušené látky použité k přípravě zkoušeného roztoku v gramech,
3. A₁ - plochu píku odpovídajícího alkaloidu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
4. A₂ - plochu píku odpovídajícího alkaloidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
5. h - ztrátu sušením v procentech.

1 mg morfiniumchloridu R odpovídá 0,759 mg morfinu a 1 mg kodeinu R odpovídá 0,943 mg kodeinu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem. Omamná látka.

†† Orciprenalini sulfas

Orciprenalmiumsulfat

Synonymum. Orciprenalinium sulfuricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,04% (V/V) a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným roztokem kyseliny chlorovodíkové R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 240 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximu je 68,5 až 76,0, počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety orciprenaliniumsulfatu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 50 mg zkoušené látky a referenční látky v co nejmenším množství vody R přidá se 10 ml acetonu R a odstřeďuje se. Získané sraženiny se suší 3 h při 40 °C za sníženého tlaku a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg orciprenaliniumsulfatu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg orciprenaliniumsulfatu CRL a 10 mg salbutamolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a methanolu prostého aldehydu R (1,5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Přidají se 2 ml roztoku dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a 1 ml uhličitanu sodného RS; vznikne fialové zbarvení, které se mění na hnědé.
2. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 5) na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztok a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (4 + 16 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vystaví se účinku par jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná.

Methanol a 2-propanol. Nejvýše 0,1 % methanolu a 0,3 % 2-propanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití ethanolu R1 jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2 ml ethanolu R1 se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. Směs 1,0 ml methanolu R a 3,0 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 pra až 180 pra),
2. - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 140 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 180 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se ověří, že není přítomen žádný pík s retenčním časem stejným, jako má vnitřní standard. Vypočítá se obsah methanolu a 2-propanolu za použití hustoty při 20 °C, která je pro methanol 0,792 g/ml a 0,785 g/ml.

Fenon. 0,50 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,04% (V/V) a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 328 nm není větší než 0,16 (0,1 %).

Železo (2.4.9). Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku železa (2 μg Fe/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,06 mg C₂₂H₃₆N₂O₁₀S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

1. A. 2-isopropyl-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-4,6,8-triol,

1. B. 1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-(isopropylamino)ethanon.

† Ornidazolum

Ornidazol

Vlastnosti

Bílý až nažloutlý krystalický prášek, na světle je nestálý. Je těžce rozpustný ve vodě a snadno rozpustný v lihu 96 %.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 85 °C až 90 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 230 nm a 312 nm. Specifická absorbance v maximu při 230 nm je 145 až 170 a v maximu při 312 nm je 380 až 420.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ornidazolu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Cizí organické látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,500 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,50 g ornidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml (roztok A). 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku a 5 ml roztoku A připraveného u porovnávacího roztoku (b) se smíchají.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R a chloroformu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající 2-methyl-5-nitroimidazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,250 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R, zfiltruje se a filtr se promyje dvakrát 2 ml vody R. Promývací tekutiny se spojí s filtrátem a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší ve vakuu nad silikagelem bezvodým R při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,96 mg C7H₁₀ClN₃O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-methyl-5-nitroimidazol.

Oryzae amylum

Rýžový škrob

Synonymum. Amylum oryzae

Vlastnosti

Velmi jemný bílý prášek vrzající při tření mezi prsty, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Pozoruje se pod mikroskopem. Mnohohranná zrna o průměru 2 μm. až 5 μm, jednotlivá nebo shloučená do vejčitých útvarů o průměru 10 μm až 20 μm. Zrna bez soustředného vrstvení mají jen nezřetelnou středovou trhlinu. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž. Zrna s popraskanými nebo nepravidelnými okraji se vyskytují zcela výjimečně.
2. B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R. 1 min se povaří a pak se ochladí; vzniká řídký zakalený sliz.
3. C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení se opět objeví.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 10 g se smíchá se 100 ml lihu R 70% (V/V) předem zneutralizovaného po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS, protřepává se l h a pak se zfiltruje. Ke změně zbarvení 50 ml filtrátu se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Cizí příměsi. Mohou být přítomny pouze stopy buněčných stěn a protoplazmy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10³ aerobních bakterií a 10² plísní v gramu; stanoví se plotnovou metodou; vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

†† Ouabainum

Ouabain

Synonymum. g-Strophantinum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je mírně rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru a v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
2. B. 2 mg až 3 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R; vzniká růžové zbarvení, které rychle přechází v červené. Roztok vykazuje v ultrafialovém světle zelenou fluorescenci.
3. C. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dinitrobenzenu RS a přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká intenzivní modré zbarvení.
4. D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny sírové R (150 g/l) a několik minut se vaří. Roztok zežloutne a zakalí se. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (120 g/l), 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 15 ml vody R. Ochladí se a zředí se vodou R na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30° až 33 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 20 mg bezvodé látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100).

Porovnávací roztok (a). Množství oubainu CRL odpovídající 20 mg bezvodé látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100).

Porovnávací roztok (b). Množství ouabainu CRL odpovídající 10 mg bezvodé látky se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů vody R chloroformu R a methanolu R (32 + 100 + 100) na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se homogenní směsí objemových dílů chloroformu R methanolu R dimethylsulfoxidu R a vody R (70 +15 +15 +4) po dráze 13 cm. Vrstva se suší 30 min v sušárně s odvětráváním při 140 °C. Po ochlazení se rovnoměrně postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 15 min při 140 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se vzdálily od startu natolik, aby vedlejší skvrny byly jednoznačně odděleny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla zřetelně viditelná.

Alkaloidy a strophanthin-K. K 5,0 ml roztoku S se přidá 0,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); nevzniká žádná sraženina.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 18,0 % až 22,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Připraví se porovnávací roztok stejným způsobem za použití 40,0 mg ouabainu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a roztoky se nechají 30 min stát za chránění před přímým světlem a měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně a stejným způsobem připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

Obsah C₂₉H₄₄O₁₂ se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

§ Oxazepamum

Oxazepam

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).