Český lékopis 1997

1. D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +215° až +230°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená při 306 nm není větší než 0,33. 20,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 274 nm je nejméně 0,50.

Kyselina fenoxyoctová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fenoxyoctové R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (1 + 7 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 5% (V/V). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kyselině fenoxyoctové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Rozkladné produkty. K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6, třepe se do úplného rozpuštění a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační.

Obsah rozkladných produktů (D), vyjádřený jako C₁₆H₁₇KN₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Peniciliny. 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 5 ml vody R a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžné inflexe na titrační křivce se neberou v úvahu.

Obsah penicilinů, vyjádřený jako C₁₆H₁₇KN₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,
3. D - obsah rozkladných produktů v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Phentolamini mesilas

Fentolaminiummesilat

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C.
2. B. 60,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 278 nm. Specifická absorbance v maximuje 220 až 245.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem fentolaminiummesilatu Ph. Eur.
4. D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 5 ml lihu 96% R a 5 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a přidá se 0,5 ml roztoku vanadičnanu amonného R (5 g/l); vznikne světle zelená sraženina.
5. E. 50 mg se smíchá s 0,2 g hydroxidu sodného R, zahřívá se do roztavení a pokračuje se v zahřívání několik sekund. Nechá se vychladnout a přidá se 0,5 ml teplé vody R. Okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a zahřeje se. Uvolňuje se oxid siřičitý, který zbarví navlhčený papír škrobový s jodičnanem draselným R modře.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Pokud je roztok červený, ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Porovnávací rotok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a 2-butanonu R (5 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intezivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 100 ml 2-propanolu R1 a titruje se v atmosféře dusíku tetrabutylamoniumhydroxidem v propanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití skleněné elektrody jako indikační a kalomelové elektrody obsahující nasycený roztok tetramethylamoniumchloridu R v 2-propanolu R1 jako srovnávací elektrody. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 37,75 mg C₁₈H₂₃N₃O₄S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. N-(2-aminoethyl)-2-[(3-hydroxyfenyl)(4-methylfenyl)amino]acetamid.

Phenylalaninum

Fenylalanin

Synonyma. L-Phenylalaninum, L-fenylalanin

Vlastnosti

Lesklé bílé vločky nebo bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenylalaninu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K asi 10 mg se přidá 0,5 g dusičnanu draselného R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 20 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (50 g/l) a nechá se 10 min stát ve vodě s ledem. Pak se přidá 9,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vzniká fialově červené až fialově hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33,0° až-35,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg fenylalaninu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg fenylalaninu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy bez dalšího přidání kyseliny dusičné (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm umístěná těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g)K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg C₉H₁₁NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Phenylbutazonum

Fenylbutazon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v alkalických roztocích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 104 °C až 107 °C.
2. B. 30,0 mg se rozpustí v 25 ml methanolu R, přidá se 50 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 240 nm až 350 nm vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximuje 650 až 700. Jako kontrolní roztok se použije směs 0,5 ml methanolu R, 1,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 98,5 ml vody R.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenylbutazonu CRL.
4. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a směs se 30 min zahřívá pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 3 ml roztoku dusitanu sodného R (7 g/l); vznikne žluté zbarvení. K 1 ml tohoto roztoku se přidá roztok 10 mg 2-naftolu R v 5 ml uhličitanu sodného RS; vznikne červenohnědá až červenofialová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí za protřepávání ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se nechá stát 3 h při 25 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se smíchá s 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Ochladí se třepáním v uzavřené baňce a zfiltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Přidá se 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový.

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená v 40mm vrstvě při 420 nm není větší než 0,20.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Vrstva se rovnoměrně postříká roztokem disiřičitanu sodného R (20 g/l), až je úplně mokrá, suší se 15 min na vzduchu a 30 min se zahřívá při 120 °C. Před použitím se ochladí.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R obsahujícího 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R obsahujícího 0,2 g/l butylhydroxytoluenu R na 200 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, cyklohexanu R chloroformu R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 25 ml acetonu R přidá se 0,5 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení stálého nejméně 15 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,84 mg C₁₉H₂₀N₂O₂.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Phenylephrini hydrochloridum

Fenylefriniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Taje při asi 143 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenylefriniumchloridu CRL.
3. C. 0,3 g se rozpustí ve 3 ml vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1 a vyvolá se krystabzace třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Vzniklé krystaly se promyjí ledovou vodou R a suší se 2 h při 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 171 °C až 176 °C.
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,05 ml roztoku síranu měďnatého R (125 g/l) a 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l); vzniká fialové zbarvení. Přidá se 1 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva zůstává bezbarvá.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0, 01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -43° až -47°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Potom se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, postříká se ninhydrinem RS, zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Ketony. 10,0 ml roztoku S se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 310 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS jako kontrolního roztoku není větší než 0,20.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 80 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 20,37 mg C₉H₁₄ClNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Phenylephrinum

Fenylefrin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, mírně rozpustný v methanolu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 174 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenylefrinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, přidá se 0,05 ml síranu měďnatého RS a 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l); vzniká fialové zbarvení. Přidá se 1 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva zůstává bezbarvá.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -53° až -57°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,250 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance. 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se stejným rozpouštědlem na 200 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 315 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS jako kontrolního roztoku je nejvýše 0,15 (0,4 %), počítáno jako 1-(3-hydroxyfenyl)-2-(methylamino)-1-ethanon.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.25) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Směs rozpouštědel. Připraví se směs stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolického roztoku kyseliny chlorovodíkové (1 objemový díl kyseliny chlorovodíkové R se zředí na 10 objemových dílů methanolem R).

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg fenylefrinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 1 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 50 ml.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Potom se vrstva usuší v proudu studeného vzduchu, pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se rovnoměrně postříká roztokem červeně pravé B R( 1 g/l) v roztoku uhličitanu sodného R (50 g/l) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Asi 0,150 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 1 mol/l VS odpovídá 16,72 mg C₉H₁₃NO₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-(3-hydroxyfenyl)-2-(benzylamino)-1-ethanon,
2. B. (S)-1-(3-hydroxyfenyl)-2-)methylamino)-1-ethanol,
3. C. 1-(3-hydroxyfenyl)-2-(methylamino)-1-ethanon.

† Phenylhydrargyri boras

Fenylhydrargyriumborat

Synonyma. Phenylhydrargyrum boricum, Hydrargyrum phenylboricum, boritan fenylrtuťnatý

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek nebo bezbarvé, lesklé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 8 ml vody R a 0,1 ml sulfidu sodného RS; vzniká bílá sraženina, která zahříváním pomalu tmavne.
2. B. K 0,1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny dusičné R a zahřívá se, až se vzniklý roztok zbarví tmavě hnědě. Roztok se převede 20 ml vody R do kádinky na 50 ml. Je cítit pach nitrobenzenu.
3. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Roztok je čirý a bezbarvý, po zapálení hoří plamenem na okraji zeleným.

Zkoušky na čistotu