Český lékopis 1997

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, mírně rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 109 °C až 113 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenazonu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R
3. C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R, 0,25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 1 ml dusitanu sodného RS; vzniká zelené zbarvení.
4. D. K 1 ml roztoku S se přidají 4 ml vody R a 0,5 ml chloridu železitého RS2; vzniká červené zbarvení, které zmizí po přidání kyseliny sírové zředěné RS.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,25 ml červeně methylové RS a 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený nebo žlutočervený.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 (μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 (μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 (μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 6 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidají se 2 g octanu sodného R, 25,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a nechá se stát 30 min v temnu. Přidá se 25 ml dichlormethanu R, třepe se do rozpuštění sraženiny a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá ke konci titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 9,41 mg C₁₁H₁₂N₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

§ Phenobarbitalum

Fenobarbital

Vlastnosti

Bílý krystabcký prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a dobře rozpustný v etheru. S alkalickými hydroxidy, uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné sloučeniny.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Stanoví se teplota tání (2.2.14). Smíchají se stejné díly zkoušené látky a fenobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 176 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenobarbitalu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R

   Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

   Porovnávací roztok. 0,1 g fenobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda III).

Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, směs se 2 min vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 11,61 mg C₁₂H₁₂N₂O₃.

Uchovávání

Psychotropní látka.

§ Phenobarbitalum natricum

Sodná sůl fenobarbitalu

Synonymum. Phenobarbitalum solubile

Vlastnosti

Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě prosté oxidu uhličitého (malá část může být nerozpuštěná), dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a protřepe se s 20 ml etheru R Etherová vrstva se oddělí, promyje se 10 ml vody R vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha, zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C a stanoví se teplota tání (2.2.14) takto získaného zbytku ze zkoušené látky. Smíchají se stejné díly zbytku zkoušené látky a fenobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 176 °C, se od sebe Uší nejvýše o 2 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku zkoušené látky získaného ve zkoušce totožnosti A se shoduje se spektrem fenobarbitalu CRL. Jestliže se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se zbytek zkoušené látky a referenční látka odděleně v ethanolu R odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R

   Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml.

   Porovnávací roztok. 90 mg fenobarbitalu CRL se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm.

   Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1).
2. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). Nejvýše 10,2; měří se následující roztok: 5,0 g se dle možností úplně rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu R 50% (V/V) a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem R 50% (V/V) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrně na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 8 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS, zahřeje se k varu a ochladí se. Přidá se 30 ml methanolu R a třepe se do úplného rozpuštění. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Po získání prvního inflexního bodu se titrace přeruší, přidá se 10 ml pyridinu R, promíchá se a pokračuje se v titraci. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,42 mg C₁₂H₁₁N₂NaO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Psychotropní látka.

† Phenolsulfonphthaleinum

Fenolsulfonftalein

Synonymum. Červeň fenolová

Vlastnosti

Světle až tmavě červený krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 mg se rozpustí v roztoku uhličitanu sodného R (10 g/l) a zředí se jím na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem uhličitanu sodného R (10 g/l) na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 400 nm až 630 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 558 nm. Specifická absorbance v maximuje 1900 až 2100.
2. B. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 9 ml vody R; roztok je tmavě červený. K 5 ml roztoku se přidá mírný nadbytek kyseliny sírové zředěné RS; roztok se zbarví oranžově.
3. C. K 5 ml roztoku ze zkoušky B se přidá 1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným RS a 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, protřepe se a nechá se 15 min stát. Zalkalizuje se roztokem hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivně fialově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a terc.amylalkoholu R (25 + 25 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, vystaví se působení par amoniaku 26% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je, kromě hlavní skvrny, pouze jedna skvrna, která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Nerozpustný zbytek. 1,0 g se jemně rozetře, přidá se 12 ml hydrogenuhličitanu sodného RS a nechá se 1 h stát za občasného protřepání. Potom se zředí vodou R na 100 ml a 15 h se nechá stát. Odstřeďuje se 30 min při 2000 gn až 3000 gn supernatantní tekutina se dekantuje a zbytek se promyje nejprve 25 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (10 g/l) a potom 25 ml vody R. Vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g upráškované zkoušené látky se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,900 g se rozpustí v 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 250,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml kyseliny octové ledové R, 20,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 5 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l) a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R Ponechá se stát 15 min v uzavřené baňce se zabroušenou zátkou chráněn před světlem. Poté se přidá 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 4,43 mg C₁₉H₁₄O₅S.

Uchovávání

Separandum.

† Phenolum

Fenol

Vlastnosti

Bezbarvé nebo slabě růžové nebo nažloutlé krystaly nebo krystalická hmota, rozplývající se. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v glycerolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí ve 2 ml amoniaku 26% R. Látka se zcela rozpustí. Roztok se zředí vodou R na 100 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml chlornanu sodného RS; vzniká modré zbarvení, které se pozvolna prohlubuje.
2. B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R a 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne fialové zbarvení, které zmizí po přidání 5 ml 2-propanolu R.
3. C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R a 1 ml bromové vody RS; vznikne bledě žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,05 ml methyloranže RS; roztok je žlutý.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 39,5 °C.

Zbytek po odpaření. Nejvýše 0,05 %; 5,000 g se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 50,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Baňka se uzavře a nechá se stát 30 min za občasného promíchání a pak ještě dalších 15 min. Přidá se 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l), protřepe se a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Přidá se 0,5 ml škrobu RS a 10 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního protřepávání. Provede se slepá zkouška.

1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS odpovídá 1,569 mg C₆H₆O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Phenoxyethanolum

Fenoxyethanol

Vlastnosti

Bezbarvá slabě viskózní kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s acetonem, s lihem 96% a s glycerolem, těžce rozpustný v podzemnicovém oleji a v olivovém oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Index lomu (2.2.6). 1,537 až 1,539.
2. B. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 269 nm a 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 269 nm je 95 až 105 a v maximu při 275 nm je 75 až 85.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxyethanolu CRL.
4. D. 2 ml se třepou 30 min se směsí 4 g manganistanu draselného R, 5,4 g uhličitanu sodného R a 75 ml vody R. Přidá se 25 g chloridu sodného R a nepřetržitě se 60 min míchá. Zfiltruje se a okyselí kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu pH asi 1,7. Teplota tání (2.2.14) sraženiny po rekrystalizaci z vody R je 96 °C až 99 °C.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,105 až 1,110.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methyllauratu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,25 g methyllauratu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml.

Zkoušený roztok (a). 5,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 g se rozpustí v dichlormethanu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se dichlormethanem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (150 μl až 180 μm), impregnovanou 3% polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 130 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 200 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výšky dvou píků, kromě píku rozpouštědla, nebyly menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: fenoxyethanol a methyllaurat. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku není rozlišení mezi píky fenoxyethanolu a methyllauratu menší než 12.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že není přítomen žádný pík o stejném retenčním čase, jako má vnitřní standard.

Nastříkne se odděleně po 1 μl zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času fenoxyethanolu (asi 5 min). Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku fenoxyethanolu k ploše píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr součtu ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku vnitřního standardu a píku rozpouštědla, k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než R (1,0 %).

Fenol. 1,00 g se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a protřepe se. Horní vrstva se promyje dvakrát 20 ml dichlormethanu R a zředí vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 287 nm není větší než 0,27 (0,1%).

Stanovení obsahu

Ke 2,000 g v acetylační baňce opatřené vzdušným chladičem se přidá 10,0 ml čerstvě připraveného acetanhydridu RS1 a zahřívá se 45 min ve vodní lázni za častého protřepání. Ochladí se, opatrně se přidá 10 ml vody R a zahřívá se další 2 min. Znovu se ochladí, přidá se 10 ml 1-butanolu R, intenzivně se třepe a titruje se nadbytek kyseliny octové hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Celý postup se opakuje bez zkoušené látky. Rozdíl spotřeb odměrného roztoku při obou titracích odpovídá množství acetanhydridu potřebného k acetylaci zkoušené látky.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1382 g C₈H₁₀O₂.

Uchovávání

V nádobách dobře uzavřených.

† Phenoxymethylpenicillinum

Fenoxymethylpenicilin

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxymethylpenicilinu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vybarvení skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 4,0; měří se následující suspenze: 50 mg se suspenduje v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +186° až +200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v 1-butanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená při 306 nm není větší než 0,36. 20,0 ml roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml; absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 274 nm je nejméně 0,56.

Kyselina fenoxyoctová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fenoxyoctové R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se touto směsí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (1 + 7 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R 5% (V/V). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kyselině fenoxyoctové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Rozkladné produkty. K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6, třepe se do úplného rozpuštění a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační.

Obsah rozkladných produktů (D), vyjádřený jako C₁₆H₁₈N₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

1. Peniciliny. 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, přidá se 5 ml vody R a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití merkurosulfatové elektrody jako srovnávací a platinové nebo rtuťové elektrody jako indikační. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžné inflexe na titrační křivce se neberou v úvahu.

   Obsah penicilinů, vyjádřený jako C₁₆H₁₈N₂O₅S, se v procentech vypočte ze vzorce:

   v němž značí:

   1. m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
   2. n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,
   3. D - obsah rozkladných produktů v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Phenoxymethylpenicillinum kalicum

Draselná sůl fenoxymethylpenicilinu

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vybarvení skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vznikne tmavě červenohnědé zbarvení.