Český lékopis 1997, 1/1998 Sb., účinné od 1. 2. 1998

Předchozí stránka

Postup. Nejméně 50 g drogy (u kořenů a kůr nejméně 100 g) se prosévá kontrolními síty. Postupuje se od nejjemnějšího síta k sítu nejhrubšímu a prosévá se kruhovým pohybem tak dlouho, až je propad jednotlivých částic jen ojedinělý. Prosévání je třeba provádět opatrně tak, aby nedocházelo k mechanickému poškození drogy.

Je možno použít i mechanického prosévacího přístroje s kruhovým pohybem při vzestupném uspořádání sít. Není-li uvedeno jinak, prosévá se 2 min při frekvenci 200 otáček/min. Podíly propadlé jednotlivými síty se zváží a jejich hmotnost se vyjádří v procentech.

2.8.1 Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové
Je to podíl získaný po extrakci síranového popela nebo celkového popela kyselinou chlorovodíkovou R, přepočítaný na 100 g drogy.
Do kelímku obsahujícího zbytek po stanovení síranového popela nebo celkového popela se přidá 15 ml vody R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, kelímek se přikryje hodinovým sklem a mírně se zahřívá 10 min. Po ochlazení se zfiltruje bezpopelným filtrem, zbytek se promyje teplou vodou R až do neutrální reakce filtrátu. Filtrační papír se v kelímku vysuší, spálí a po vychladnutí v exsikátoru zváží. Rozdíl mezi dvěmi po sobě následujícími váženími je nejvýše 1 mg.

2.8.2 Cizí příměsi
Rostlinné drogy jsou prosté plísní, hmyzu a ostatních živočišných kontaminantů.
Podíl cizí příměsi je nejvýše 2 % (m/m), není-li uvedeno jinak.
Cizí příměs je látka popsaná v jednom nebo obou odstavcích uvedených níže:
1. 1. jiné části matečné rostliny - tzn. ty části matečné rostliny, které nejsou uvedeny v popisu,
2. 2. cizí příměsi - látky rostlinného nebo minerálního původu, ne však části matečné rostliny.
Stanovení cizí příměsi
Odváží se 100 g až 500 g zkoušené látky nebo nejmenší množství uvedené v jednotlivých monografiích. Vzorek se rozprostře do tenké vrstvy. Cizí příměsi se identifikují prostým okem nebo s použitím lupy (6x). Cizí příměsi se oddělí, zváží a jejich množství se vyjádří v procentech.

2.8.3 Stomata (průduchy) a stomatální index
Stomata (průduchy)
Obvyklé typy průduchů, viz obrázek 2.8.3-1, se rozlišují podle tvaru a uspořádání vedlejších buněk:
Obr. 2.8.3-1
1. 1. typ anomocytický: průduch je obklopen proměnlivým počtem buněk, které se tvarem a velikostí neliší od buněk pokožky,
2. 2. typ anizocytický: průduch je obklopen obvykle třemi vedlejšími buňkami, z nichž jedna je výrazně menší než druhé dvě,
3. 3. typ diacytický: průduch je obklopen dvěma vedlejšími buňkami, svěrací štěrbina průduchu leží kolmo na společnou stěnu obou buněk,
4. 4. typ paracytický: průduch je na každé straně obklopen jednou nebo více vedlejšími buňkami, jejich podélná osa je rovnoběžná se svěrací štěrbinou.
Stomatální index
Stomatální index se vypočítá podle vzorce:
v němž značí:
1. S - počet průduchů na dané ploše listu,
2. E - počet pokožkových buněk, včetně chlupů, na téže listové ploše. Stanovení se provádí pro každý vzorek listu nejméně desetkrát a vypočítá se průměrná hodnota.

2.8.4 Číslo bobtnavosti
Je vyjádřeno objemem v mililitrech, který zaujme 1 gram drogy spolu s ulpívajícím slizem po nabobtnání ve vodě po 4 h.
1,0 g drogy, celé nebo rozdrobněné podle požadavků uvedených v jednotlivých článcích, se převede do odměrného válce na 25 ml se zabroušenou zátkou o výšce 125 ± 5 mm a děleném po 0,5 ml. Není-li předepsáno jinak, navlhčí se droga 1,0 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a válec se uzavře. Během první hodiny se intenzivně protřepává vždy po 10 minutách, pak se nechá stát 3 h. Po 90 min od začátku zkoušky je již většina kapaliny vázána na drogu. Částice drogy ulpívající na hladině se odstraní mírným vertikálním krouživým pohybem válce. Odečte se objem, který zaujímá droga spolu s ulpívajícím slizem. Provádí se tři paralelní stanovení.
Číslo bobtnavosti je vyjádřeno průměrem ze tří paralelních stanovení.

2.8.5 Voda v silicích
10 kapek silice se smíchá s 1 ml sirouhlíku R; roztok je čirý.

2.8.6 Cizí estery v silicích
1 ml silice se smíchá se 3 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R v lihu 96% R (100 g/l) a zahřívá se 2 min na vodní lázni; do 30 min ani po ochlazení nevznikají krystaly.

2.8.7 Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích
Kapka silice se kápne na filtrační papír; nechá se 24 h volně na vzduchu; na filtračním papíru nezůstane průsvitná nebo mastná stopa.

2.8.8 Pach a chuť silic
Tři kapky silice se smíchají s 5 ml lihu 90% (V/V) R a směs se rozetře s 10 g sacharosy R. Pach i chuť jsou stejné jako u matečné rostliny nebo jejích částí, z nichž se silice získává.

2.8.9 Zbytek po odpaření silic
Je to procento hmotnosti silice, které zbývá po odpaření na vodní lázní za podmínek níže uvedených.
Přístroj, viz obrázek 2.8.9-1 se skládá z:
1. - vodní lázně s víkem s otvory o průměru 70 mm,
2. - odpařovací misky z tepelně odolného inertního skla,
3. - exsikátoru.
  Obr. 2.8.9-1
  Rozměry v milimetrech
Pracovní postup. Odpařovací miska se zahřívá 1 h na vodní lázni a po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Do vysušené odpařovací misky se převede 5,00 g silice, není-li jinak předepsáno, a za ochrany před proudícím vzduchem se zahřívá předepsaný čas na vroucí vodní lázni; po vychladnutí v exsikátoru se zváží.
Během prováděné zkoušky se hladina vody ve vodní lázni udržuje asi 50 mm pod úrovní víka vodní lázně.

2.8.10 Rozpustnost silic v lihu 96%
Do odměrného válce se zabroušenou zátkou na 25 ml až 30 ml se převede 1,0 ml silice; provádí se v termostatu při (20 ± 0,2) °C. Z byrety o objemu nejméně 20 ml se přidává do válce líh předepsané koncentrace po 0,1 ml až do úplného rozpuštění silice a pak za intenzivního protřepávání po 0,5 ml až do 20 ml. Objem spotřebovaného lihu se zaznamená v okamžiku, kdy vznikne čirý roztok. Vznikne-li zakalený nebo opalizující roztok při spotřebě nižší než 20 ml lihu, zaznamená se spotřeba v okamžiku, kdy vznikne zákal nebo opalescence, a je-li to možné, když zákal nebo opalescence vymizí.
Nevznikne-li čirý roztok po přidání lihu předepsané koncentrace do 20 ml, provede se stanovení s následující vyšší koncentrací lihu.
Silice je hodnocena jako "rozpustná v n nebo více objemových dílech lihu předepsané koncentrace t", jestliže čirý roztok v n objemových dílech po přidání lihu až do 20 ml zůstane beze změny v porovnání s neředěnou silicí.
Silice je hodnocena jako "rozpustná v n objemových dílech lihu předepsané koncentrace t, dalším ředěním se roztok kalí", jestliže čirý roztok v n objemových dílech se kalí po přidání n₁ objemového dílu (n₁ je méně než 20) a zůstává zakalen i po dalším přidání lihu téže koncentrace až do 20 ml.
Silice je hodnocena jako "rozpustná v n objemových dílech lihu předepsané koncentrace t se zákalem vznikajícím mezi objemy a n₂", jestliže čirý roztok v n objemových dílech se kalí po přidání n₁ objemového dílu (n₁ je méně než 20) a zůstává zakalen i po dalším přidání n₂ objemových dílů lihu téže koncentrace (n₂ je méně než 20). Po dalším přidání lihu do 20 ml vznikne čirý roztok.
Silice je hodnocena jako "rozpustná, roztok opalizuje"; jestliže lihový roztok silice je namodralý tak, jako čerstvě připravený porovnávací roztok.
Porovnávací roztok. 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2 se smíchá s 0,05 ml kyseliny dusičné R a zředí se roztokem chloridu sodného R (12 mg/l) na 50 ml; nechá se stát 5 min v temnu.

2.8.11 Stanovení cineolu v silicích

3,00 g silice předem vysušené síranem sodným bezvodým R se odváží do suché zkumavky a přidá se 2,10 g kresolu R taveného. Zkumavka se upevní do přístroje na stanovení teploty tuhnutí (2.2.18), během chlazení se nepřetržitě míchá. V průběhu krystalizace dochází k pomalému vzestupu teploty. Zaznamená se nejvyšší dosažená teplota (t₁).

Směs se znovu roztaví na vodní lázni při teplotě nepřevyšující teplotu t₁ o více než 5 °C a zkumavka se umístí do přístroje nastaveného na teplotu o 5 °C nižší než t₁. Míchá se nepřetržitě od okamžiku, kdy začíná probíhat krystalizace, nebo je-li teplota směsi nižší o 3 °C než t₁. Zaznamená se nejvyšší teplota, při níž směs krystalizuje (t₂).

Opakuje se tak dlouho, až rozdíl mezi dvěma hodnotami t₂ je nejvýše 0,2 °C. Dojde-li k přechlazení, vyvolá se krystalizace přidáním malého krystalku směsi složené ze 3,00 g cineolu R a 2,10 g kresolu R taveného. Jestliže je t₂ nižší než 27,4 °C, opakuje se stanovení s 5,10 g směsi. Obsah cineolu odpovídající nejvyšší nalezené teplotě (t₂) je uveden v tabulce 2.8.11-1.

Jestliže bylo použito 5,10 g směsi, vypočítá se obsah cineolu v procentech m/m ze vzorce:

v němž značí:

A - hodnotu nalezenou v tabulce.

Je-li třeba, vypočítá se obsah cineolu odpovídající nejvyšší nalezené teplotě (t₂) interpolací.

Tab. 2.8.11-1

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1
t₂ °C	Cineol obsah v procentech m/m	t₂ °C	Cineol obsah v procentech m/m
24	45,5	40	67,0
25	47,0	41	68,5
26	48,5	42	70,0
27	49,5	43	72,5
28	50,5	44	74,0
29	52,0	45	76,0
30	53,5	46	78,0
31	54,5	47	80,0
32	56,0	48	82,0
33	57,0	49	84,0
34	58,5	50	86,0
35	60,0	51	88,5
36	61,0	52	91,0
37	62,5	53	93,5
38	63,5	54	96,0
39	65,0	55	99,0

2.8.12 Stanovení silic v rostlinných drogách
Stanovení obsahu silic v rostlinných drogách se provádí destilací s vodní párou na zvláštním přístroji za podmínek uvedených níže. Destilát se jímá v kalibrované trubici, silice je zachycována v xylenu; vodná fáze se automaticky vrací zpět do destilační baňky.
Přístroj. Přístroj se skládá z následujících částí:
1. a) vhodné destilační baňky s kulatým dnem a krátkým hrdlem, na širším konci o vnitřním průměru 29 mm,
2. b) kondenzační části (viz obrázek 2.8.12-1), která přiléhá k destilační baňce zábrusem tak, že spolu tvoří jednolitý celek; použité sklo má nízký koeficient roztažnosti; zátka K‘ je odvětrávací, trubice K má otvor o průměru 1 mm, shodný s odvětrávacím otvorem zátky; širší konec trubice K o vnitřním průměru 10 mm je z matového skla; hruškovitě rozšířená část J o objemu 3 ml; trubice JL je dělena po 0,01 ml; kulovitá část L o objemu asi 2 ml; trojcestný kohout M; ústí trubice B je o 20 mm výše než horní značka dělení na trubici,
3. c) vhodného tepelného zdroje umožňujícího přesné nastavení teploty,
4. d) stojanu s kruhem pokrytým izolačním materiálem.
Postup. Použije se důkladně vyčištěný přístroj. Stanovení se provádí podle charakteru zkoušené drogy. Do destilační baňky se převede předepsané množství destilační kapaliny, přidá se několik kousků porézního porcelánu a připojí se kondenzační část. Nálevkou N se vlije do přístroje voda R tak, aby její hladina dosáhla bodu B. Vyjme se zátka K‘ a pipetou, jejíž konec se dotýká spodní části trubice K, se přidá předepsané množství xylenu R. Zátka K‘ se uzavře; otvor v zátce odpovídá polohou otvoru v trubici K. Kapalina v baňce se zahřeje k varu, a není-li jinak předepsáno, destiluje se rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.
Určí se destilační rychlost; během destilace se sníží pomocí trojcestného kohoutu hladina kapaliny tak, aby odpovídala polohou spodní značce (a) (viz obrázek 2.8.12-2). Kohout se uzavře a změří se čas potřebný k tomu, aby hladina dosáhla horní značky (b). Kohout se otevře a pokračuje se v destilaci, destilační rychlost se upraví vhodným zahříváním. Destiluje se 30 min. Pak se zahřívání přeruší a po nejméně 10 min se odečte objem xylenu v dělené trubici.
Do baňky se převede předepsané množství drogy a pokračuje se v destilaci výše uvedeným způsobem po předepsanou dobu a předepsanou rychlostí. Pak se zahřívání ukončí a po 10 min se odečte objem kapaliny v dělené trubici, od něhož se odečte dříve zaznamenaný objem xylenu. Rozdíl vyjadřuje obsah silice ve zkoušené droze. Výsledek se přepočítá na obsah mililitrů ve 100 g drogy.
Má-li být silice použita pro další analytické účely, oddělí se její bezvodá část s xylenem následujícím způsobem. Vyjme se zátka K‘ a přidá se 0,1 ml roztoku fluoresceinu, sodné soli R (1 g/l) a 0,5 ml vody R. Pomocí trojcestného kohoutu se vypustí směs xylenu a silice do kulovité části L a po 5 min stání se vypouští pomalu tak, až hladina klesne na úroveň kohoutu M. Kohout otočíme zprava doleva tak, aby vytekla voda ze spojovací trubice BM. Pomocí nálevky N promyjeme trubici acetonem R a malým množstvím toluenu R. Kohout se otočí zprava doleva a směs xylenu a silice se vypustí do vhodné baňky.
Obr. 2.8.12-1 Přístroj na stanovení silic v rostlinných drogách
Rozměry v milimetrech
Obr. 2.8.12-2
Hmotnost zkoušené drogy se obecně řídí, není-li uvedeno jinak, požadovaným obsahem silice v ml/kg, přepočteno na drogu vysušenou (2.2.32) při 100 °C až 105 °C, viz tabulka N-1.
Tab. N-1

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1
Požadovaný obsah silice v ml/kg Hmotnost zkoušené drogy v gramech
≤ 5,0 20,0
10,0 10,0
≥ 10,0 5,0

Není-li uvedeno jinak, upraví se zkoušená droga bezprostředně před stanovením na vhodnou velikost částic, viz tabulka N-2.
Tab. N-2

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2
Droga (obecně) Velikost částic, síto
květy 2800
natě 2000
oplodí, plody
kořeny, kůry 1400

U drog upravených na menší velikost částic se úprava pro stanovení silic neprovádí.

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1
Požadovaný obsah silice v ml/kg	Hmotnost zkoušené drogy v gramech
≤ 5,0	20,0
10,0	10,0
≥ 10,0	5,0

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2
Droga (obecně)	Velikost částic, síto
květy	2800
natě	2000
oplodí, plody
kořeny, kůry	1400

2.8.13 Zbytky pesticidů

Pro lékopisné účely je pesticid jakákoli látka nebo směs látek určených k ochraně rostlin, likvidaci nebo regulaci jakýchkoli škůdců, nežádoucích druhů rostlin nebo živočichů působících škody nebo jinak rušících při výrobě, zpracování, skladování, dopravě nebo prodeji rostlinných drog. Tato skupina zahrnuje látky používané jako regulátory růstu, defolianty nebo desikanty aplikované na rostliny před nebo po sklizni nebo jiné látky používané k ochraně zboží před znehodnocením během skladování a dopravy.

Limity. Není-li v článku uvedeno jinak, zkoušená droga přinejmenším vyhovuje limitům uvedeným v tabulce 2.8.13-1. Limity pro pesticidy, které nejsou uvedeny v tabulce a jejichž přítomnost lze z jakéhokoliv důvodu předpokládat, se shodují s limity určenými směrnicemi Evropského společenství 76/895 a 90/642, včetně doplňků a následných změn.

Tab. 2.8.13-1

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1
Látka	Limit (mg/kg)
alachlor	0,02
aldrin a dieldrin (součet)	0,05
azinfosmethyl	1,0
bromopropylat	3,0
chlordan (součet cis-, trans- a oxychlordanu)	0,05
chlorfenvinfos	0,5
chlorpyrifos	0,2
chlorpyrifosmethyl	0,1
cypermetrin (a izomery)	1,0
DDT (součet p,pˊ -DDT, o,pˊ-DDT,p,pˊ-DDE a p,pˊ-TDE)	1,0
deltametrin	0,5
diazinon	0,5
dichlorvos	1,0
dithiokarbamaty (jako CS₂)	2,0
endosulfan (součet izomerů a endosulfansulfatu)	3,0
endrin	0,05
ethion	2,0
fenitrothion	0,5
fenvalerat	1,5
fonofos	0,05
fozalon	0,1
heptachlor (souhrn heptachloru a heptachlorepoxidu)	0,05
hexachlorbenzen	0,1
hexachlorcyklohexan - izomery (kromě γ-zomeru)	0,3
lindan (γ-hexachlorcyklohexan)	0,6
malathion	1,0
methidathion	0,2
parathion	0,5
parathionmethyl	0,2
permetrin	1,0
piperonylbutoxid	3,0
pirimifosmethyl	4,0
pyrethriny (součet)	3,0
quintozen (součet quintozenu, pentachloranilinu a methylpentachlorfenylsulfidu)	1,0

Limity pro pesticidy, které nejsou uvedeny v tabulce 2.8.13-1 ani ve směrnici ES, se vypočítají podle vzorce:

v němž značí:

ADI - povolenou denní dávku, jak je uváděna FAO-WHO, v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti,
M - tělesnou hmotnost v kilogramech (60 kg),
MDD - denní dávku rostlinné drogy v kilogramech.

Je-li droga určena k přípravě extraktů, tinktur nebo jiných lékových forem a výrobním postupem se mění obsah pesticidů v konečných přípravcích, vypočítají se limity podle vzorce:

v němž značí:

E - extrakční faktor pro daný výrobní postup, stanovený experimentálně.

Ve výjimečných případech mohou být schváleny i vyšší limity, zejména vyžaduje-li rostlina zvláštní způsob pěstování nebo jestliže její metabolismus nebo struktura způsobují vyšší obsah pesticidů, než je běžné.

Oprávněná autorita může připustit úplné nebo částečné vypuštění zkoušky, jestliže je přesně znám celý postup ošetřování každé šarže (druh a množství použitých pesticidů, data každého použití v průběhu pěstování a po sklizni) a může být přesně kontrolován.

Odběr vzorků. Odběr vzorků se provede podle článku N Vzorkování drog.

Vzorky se zkoušejí bezprostředně po odběru, aby nedošlo k možnému rozkladu zbytků pesticidů. Není-li to možné, uchovávají se vzorky ve vzduchotěsných obalech, vhodných pro uchovávání potravin, při teplotě nižší než 0 °C, chráněny před světlem.

Zkoumadla. Všechna zkoumadla a rozpouštědla jsou prostá jakýchkoli znečištěnin, zejména pesticidů, které mohou rušivě působit při zkoušení. Často je třeba používat rozpouštědla zvláštní jakosti, nebo není-li to možné, rozpouštědla čerstvě předestilovaná v celoskleněných přístrojích. Vždy musí být prováděny slepé zkoušky.

Přístroje. Přístroje a zejména laboratorní sklo se vyčistí tak, aby bylo zaručeno, že neobsahuje pesticidy; např. namočí se nejméně na 16 h do roztoku detergentu prostého fosfátů, omývá se velkým množstvím vody destilované R a pak se omyje acetonem a hexanem nebo heptanem.

Kvalitativní a kvantitativní zkoušení zbytků pesticidů. Použité analytické postupy jsou validovány dle platných předpisů. Zejména splňují následující požadavky:

- zvolený postup, zvláště čisticí kroky, je vhodný pro kombinaci zbytek pesticidu/zkoušená látka a není citlivý k rušivým vlivům současně extrahovaných látek; detekční a kvantitativní limity se měří pro každou zkoušenou kombinaci pesticid-matrice,
- je nalezeno 70 % až 110 % každého pesticidu,
- opakovatelnost postupu není menší než hodnoty uvedené v tabulce 2.8.13-2,
- reprodukovatelnost postupu není menší než hodnoty uvedené v tabulce 2.8.13-2,
- koncentrace zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a nastavení přístroje jsou takové, aby odezva analytického detektoru byla lineární.

Tab. 2.8.13-2

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1 Tab. 2.8.13-2
Koncentrace pesticidu (mg/kg)	Opakovatelnost (rozptyl, ± mg/kg)	Reprodukovatelnost (rozptyl, ± mg/kg)
0,010	0,005	0,01
0,100	0,025	0,05
1,000	0,125	0,25

Následující část je uvedena pro informaci a jako návod; netvoří závaznou část obecných metod.

Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy

Následující postupy mohou být použity v návaznosti na Obecné metody uvedené výše. V závislosti na zkoušené látce je nezbytné upravit, někdy podstatně, postup uvedený níže. V každém případě je třeba použít navíc ještě jednu kolonu s odlišnou polaritou nebo ještě jednu detekční metodu (např. hmotnostní spektrometrie) nebo odlišný postup (např. imunochemické metody) potvrzující získané výsledky.

Postup je validován jen pro analýzu vzorků rostlinných drog obsahujících méně než 15 % vody. Vzorky s vyšším obsahem vody se usuší tak, aby nebyl významně ovlivněn obsah pesticidu.

1. Extrakce
10 g zkoušené látky hrubě práškované se smíchá se 100 ml acetonu R a nechá se stát 20 min. Přidá se 1 ml roztoku karbofenothionu R (1,8 μg/ml) v toluenu R. Homogenizuje se 3 min za použití vysokootáčkového přístroje. Zfiltruje se a filtr se promyje dvakrát 25 ml acetonu R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nejvýše 40 °C téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v několika mililitrech toluenu R a zahřívá se až do úplného odstranění acetonu. Zbytek se rozpustí v 8 ml toluenu R. Zfiltruje se membránovým filtrem (45 μm), baňka i filtr se promyjí toluenem R a zředí se jím na 10,0 ml (roztok A).

2. Čištění
1. a) Organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy
  Stanoví se metodou vylučovací chromatografie (2.2.30).
  Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
  1. - nerezové ocelové kolony, délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm, naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (5 μm),
  2. - mobilní fáze toluenu R při průtokové rychlosti 1 ml/min.
  Propustnost kolony. Nastříkne se 100 μl roztoku červeně methylové R (0,5 g/l) a modři oracetové R (0,5 g/l) v toluenu R a pokračuje se v chromatografii. Kolonu lze použít, jestliže se barva eluátu mění z oranžové na modrou při elučním objemu asi 10,3 ml. Je-li třeba, kalibruje se kolona za použití roztoku analyzovaného pesticidu s nižší molekulární hmotností (např. dichlorvos) vhodné koncentrace v toluenu R a pak roztoku analyzovaného pesticidu s vyšší molekulární hmotností (např. deltametrin) vhodné koncentrace v toluenu R. Zjistí se fáze eluátu obsahující oba insekticidy.
  Čištění zkoušeného roztoku. Nastříkne se vhodný objem roztoku A (100 μl až 500 μl) a pokračuje se v chromatografii; frakce se jímají výše popsaným způsobem (roztok B). Organofosfátové insekticidy se eluují obvykle mezi 8,8 ml a 10,9 ml, organochlorové a pyrethroidní insekticidy se elucí obvykle mezi 8,5 ml a 10,3 ml.
1. b) Organochlorové a pyrethroidní insekticidy
  Na chromatografický sloupec o délce 0,1 m a vnitřním průměru 5 mm se vloží kousek odtučněné vaty a 0,5 g silikagelu zpracovaného následujícím způsobem: silikagel pro chromatografii R se suší nejméně 4 h v sušárně při 150 °C. Po vychladnutí se přidává po kapkách voda R v množství odpovídajícím 1,5 % hmotnosti použitého silikagelu; důkladně se protřepe, až se odstraní vzniklé hrudky, a pak se protřepává 2 h na mechanické třepačce. Kolona se nastaví pomocí 1,5 ml hexanu R. Předplněné kolony obsahující asi 0, 50 g vhodného silikagelu mohou být použity po předchozí validaci.
  Roztok B se odpaří téměř do sucha v proudu helia pro chromatografii R nebo dusíku prostého kyslíku R a rozpustí se ve vhodném množství toluenu R (200 μl až 1 ml, v závislosti na objemu nastříknutém při přípravě roztoku B). Roztok se přenese kvantitativně na kolonu a chromatografuje se za použití 1,8 ml toluenu R jako mobilní fáze, eluát se jímá (roztok C).

3. Kvantitativní analýza

a) Organofosfátové insekticidy

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití karbofenothionu R jako vnitřního standardu. Je-li třeba, použije se druhý vnitřní standard ke zjištění možné interference s píkem odpovídajícím karbofenothionu R.

Zkoušený roztok. Roztok B se odpaří v proudu helia pro chromatografii R téměř do sucha a zředí se toluenem R na 100 μl.

Porovnávací roztok. Připraví se nejméně tři roztoky zkoušeného insekticidu a karbofenothionu v toluenu R obsahující zkoušené insekticidy a karbofenothion v koncentracích vhodných pro záznam kalibrační křivky.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vázanou fází polydimethylsiloxanu R (tlouštka vrstvy 0,25 μm),
- vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu, další plyny, jako helium pro chromatografii R nebo dusík pro chromatografii R, mohou být použity po předchozí vhodné validaci,
- fosforo-dusíkového plamenoionizačního detektoru nebo hmotnostního detektoru,
- programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 1 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min až na 150 °C, při níž se udržuje 3 min, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 280 °C, při níž se udržuje 1 min,
- teploty nástřikového prostoru 250 °C a detektoru 275 °C.

Vstříkne se zvolený objem každého roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek odpovídají relativní retenční časy přibližně hodnotám uvedeným v tabulce 2.8.13-3. Obsah každého pesticidu se vypočítá z plochy píku a koncentrací roztoků.

Tab. 2.8.13-3

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1 Tab. 2.8.13-2 Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy Tab. 2.8.13-3
Látka	Relativní retenční časy
dichlorvos	0,20
fonofos	0,50
diazinon	0,52
parathionmethyl	0,59
chlorpyrifosmethyl	0,60
pirimifosmethyl	0,66
malathion	0,67
parathion	0,69
chlorpyrifos	0,70
methidathion	0,78
ethion	0,96
karbofenothion	1,00
azinfosmethyl	1,17
fozalon	1,18

b) Organochlorové a pyrethroidní insekticidy

Zkoušený roztok. Roztok C se odpaří v proudu helia pro chromatografii R nebo dusíku prostého kyslíku R téměř do sucha a zředí se toluenem R na 500 μl.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm se stěnou pokrytou vázanou fází polydimethylsiloxanu R (tloušťka vrstvy 0,25 μm),
- vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu, další plyny, jako helium pro chromatografii R nebo dusík pro chromatografii R, mohou být použity po předchozí vhodné validaci,
- detektoru elektronového záchytu,
- zařízení umožňujícího nástřik přímo na kolonu,
- programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 1 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min až na 150 °C, při níž se udržuje 3 min, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 280 °C, při níž se udržuje 1 min,

- teploty nástřikového prostoru 250 °C a detektoru 275 °C.

Vstříkne se zvolený objem každého roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek odpovídají relativní retenční časy přibližně hodnotám uvedeným v tabulce 2.8.13-4. Obsah každého pesticidu se vypočítá z plochy píku a koncentrací roztoků.

Tab. 2.8.13-4

Stanovení cizí příměsi Stomata (průduchy) Stomatální index Tab. 2.8.11-1 Tab. N-1 Tab. N-2 Tab. 2.8.13-1 Tab. 2.8.13-2 Zkoušení pesticidů - organochlorové, organofosfátové a pyrethroidní insekticidy Tab. 2.8.13-3 Tab. 2.8.13-4
Látka	Relativní retenční časy
α-hexachlorcyklohexan	0,44
hexachlorbenzen	0,45
β-hexachlorcyklohexan	0,49
lindan	0,49
δ-hexachlorcyklohexan	0,54
ε-hexachlorcyklohexan	0,56
heptachlor	0,61
aldrin	0,68
cis-heptachlorepoxid	0,76
p,pˊ-DDE	0,81
α-endosulfan	0,82
dieldrin	0,87
p,p- DDE	0,87
o,pˊ-DDD	0,89
endrin	0,91
β-endosulfan	0,92
o,p-DDT	0,95
karhofenothion	1,00
p,pˊ-DDT	1,02
cis-permetrin	1,29
trans-permetrin	1,31
cypermetrin	1,40
fenvalerat^*	1,47
	1,49
deltametrin^*	1,54

^* Látka vykazuje několik píku.

2.9 Metody farmaceutické technologie
1. 2.9.1 Zkouška rozpadavosti tablet a tobolek
  Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda se tablety nebo tobolky za níže popsaných experimentálních podmínek rozpadnou v předepsané kapalině během předepsané doby.
  Obr. 2.9.1-1 Přístroj na zkoušku rozpadavosti tablet a tobolek
  Rozměry v milimetrech
  Přístroj. Hlavní částí přístroje (obr. 2.9.1-1) na stanovení rozpadavosti tablet a tobolek je pevný závěsný košík, v němž je ve vertikální poloze symetricky umístěno šest skleněných trubic dlouhých (77,5 ± 2,5) mm, o vnitřním průměru 21,5 mm a o tloušťce stěn asi 2 mm. Trubice jsou drženy ve vertikální poloze dvěma průhlednými plastickými deskami o průměru 90 mm a tloušťce 6 mm s šesti otvory. Otvory jsou pravidelně rozmístěny od středu desky. Dolní otvor trubic je uzavřen síťkou z nerezového drátu o průměru 0,635 mm a o velikosti ok 2,00 mm. Každá trubice je opatřena vyjímatelným válcovitým diskem o průměru (20,7 ± 0,15) mm a výšce (9,5 ± 0,15) mm vyrobeným z průhledné umělé hmoty s relativní hustotou 1,18 až 1,20. Disky mají pět otvorů o průměru 2 mm, z nichž jeden je ve středu disku a ostatní čtyři jsou rovnoměrně rozmístěny v kruhu o poloměru 6 mm od středu disku. Na obvodu disku jsou pravidelně rozmístěny 4 zářezy, hluboké 2,55 mm, u horní základny disku široké 9,5 mm a u dolní základny široké 1,6 mm. Košík je zavěšen na kovové tyčce, která se upevňuje k mechanickému zařízení. Ta zabezpečuje pohyb košíku ve vertikální poloze stálou frekvencí 28 až 32 zdvihu/min při výšce zdvihu 50 mm až 60 mm. Košík se vkládá do vhodné nádoby, většinou do kádinky na objem 1000 ml. Objem kapaliny je takový, že pokud je zařízení v horní úvrati, je drátěná síťka alespoň 15 mm pod hladinou kapaliny, a je-li zařízení v dolní úvrati, je drátěná síťka alespoň 25 mm nad dnem kádinky a horní otevřené konce trubic zůstávají pod povrchem kapaliny. Tekutina je vytemperována na teplotu 36 °C až 38 °C.
  Provedení závěsného košíku může být různé při zachování parametrů skleněných trubic a drátěné síťky.
  Postup zkoušky. Do každé ze šesti trubic se vloží jedna tableta nebo tobolka, je-li předepsáno, použije se disk. Závěsný košík se umístí do kádinky obsahující předepsanou tekutinu.
  Přístroj se uvede do chodu na předepsanou dobu a poté se kontroluje stav tablet nebo tobolek. Hodnocení. Vzorek vyhovuje zkoušce, jestliže se rozpadly všechny tobolky nebo tablety.
  Tableta nebo tobolka se pokládá za rozpadlou, jestliže
  1. a) na síťce nezůstal žádný zbytek nebo
  2. b) zůstal zde měkký zbytek bez tvrdého nezvlhčeného jádra nebo
  3. c) na síťce nebo přilepené ke spodní části disku zůstaly úlomky obalu obalovaných tablet, příp. úlomky tobolek.
1. 2.9.2 Zkouška rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků
  Podstata zkoušky. Zkouškou se zjišťuje, zda rektální přípravek (čípek, tobolka) nebo vaginální přípravek (globule, tobolka, tableta) umístěný v tekutém prostředí za níže popsaných podmínek se rozpadne nebo změkne během předepsané doby.
  Přístroj. Přístroj (obr. 2.9.2-1) je tvořen trubicí ze skla nebo vhodné plastické průhledné hmoty vhodné tloušťky, na níž se uvnitř připevňuje třemi úchytkami kovová část skládající se ze dvou děrovaných disků z nerezavějícího kovu. Každý disk, jehož průměr (50 mm) je prakticky shodný s vnitřním průměrem trubice, má 39 otvorů o průměru 4 mm. Disky jsou od sebe vzdáleny přibližně 30 mm. Ke zkoušce se použijí tři přístroje, z nichž každý obsahuje jednu jednotku zkoušené lékové formy. Každý přístroj je umístěn v nádobě o minimálním objemu 4 l nebo všechny tři přístroje jsou umístěny v nádobě o minimálním objemu 12 l. Nádoba je naplněna vodou temperovanou na teplotu 36 °C až 37 °C, pokud není předepsáno jinak. Nádoba je vybavena pomaloběžným míchadlem a držákem, který udržuje trubice ve svislé poloze 90 mm pod hladinou vody a umožňuje jejich převrácení bez vynoření z vody.
  Postup. Zkouší se tři jednotky sledované lékové formy. Každá jednotka se umístí na spodní disk kovové části, která se upevní do trubice. Přístroje se každých 10 min obrátí a po uplynutí předepsané doby se hodnotí rozpad jednotlivých jednotek zkoušené lékové formy. Rozpad zkoušené lékové formy je vyhovující, jestliže se všechny tři jednotky rozpadly nebo změkly.
  Hodnocení. Rozpadu je dosaženo, jestliže:
  1. a) přípravek se rozpustil,
  2. b) složky přípravku se oddělily. Roztavené hydrofobní složky se hromadí na hladině kapaliny, nerozpustné tuhé složky klesají ke dnu a rozpustné složky se rozpouštějí. Podle typu přípravku se mohou složky rozdělit jedním nebo více uvedenými způsoby,
  3. c) nastalo změknutí přípravku, které může být provázeno patrnou změnou tvaru bez úplného rozdělení složek. U zkoušené jednotky lékové formy nesmí zůstat pevné jádro, které klade odpor tlaku skleněné tyčinky,
  4. d) došlo u želatinových tobolek k uvolnění jejich obsahu,
  5. e) na disku nezůstal žádný zbytek tablety nebo byl tento zbytek tvořen pouze měkkou nebo pěnovou hmotou bez pevného jádra kladoucího odpor tlaku skleněné tyčinky.
  Zkouška rozpadavosti vaginálních tablet
  Použije se kovová část výše popsaného přístroje, která se postaví na úchytky disků do nádoby vhodného průměru obsahující vodu temperovanou na teplotu 36 °C až 37 °C. Hladina vody se ostaví těsně pod horní disk a pipetou se zvýší tak, aby se vytvořila souvislá tenká vrstva pokrývající otvory horního disku (obr. 2.9.2-2). Zkouška se provede se třemi jednotkami zkoušených vaginálních tablet jednotlivě. Každá jednotka se umístí na horní disk a přístroj se překryje skleněnou deskou, aby byla dosažena vhodná vlhkost. Po uplynutí předepsané doby se hodnotí rozpad zkoušených jednotek. Rozpad zkoušených vaginálních tablet vyhovuje, jestliže se všechny tři jednotky rozpadly nebo změkly.
  Obr. 2.9.2-1 Přístroj pro stanovení rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků
  Rozměry v milimetrech
  Obr. 2.9.2-2
  1. A skleněná deska
  2. B vaginální tablety
  3. C hladina vody
  4. D voda
  5. E nádoba
  Stanovení doby úplné deformace hydrofobních čípků
  Podstata zkoušky. Hydrofobní čípek zahřátý na stanovenou teplotu je deformován závažím předepsané hmotnosti a tvaru. Měří se čas potřebný k sestupu použitého závaží po dráze odpovídající délce čípku zmenšené o 0,5 mm.
  Přístroj. Přístroj se skládá ze skleněné trubice 200 mm dlouhé o vnitřním průměru 26 mm a na dolním konci uzavřené zátkou, v níž je otvor o průměru 3 mm. V trubici je umístěna 50 mm od jejího dolního okraje kovová válcovitá vložka vysoká 20 mm o průměru 25 mm s pěti rovnoběžnými průchody o průměru 2 mm. Jeden prochází osou válcovité vložky a čtyři další souměrně poblíž jejího obvodu. Uprostřed horní kruhové základny válcovité vložky je vyhloubení 5 mm ve tvaru špičky čípku. Trubice s teploměrem děleným po 0,1 °C se upevní ve skleněné válcovité nádobě dlouhé 225 mm o průměru 50 mm, která má na spodním konci přívod a na horním konci odvod vody vyhřívané na (37 ± 0,5) °C pomocí ultratermostatu. V trubici je kovová tyčinka asi 140 mm dlouhá o průměru 7 mm na spodním konci válcovitě rozšířená na průměr 15 mm. Celá tyčinka váží 30,0 g. Uprostřed rozšíření je ve směru podélné osy zapuštěna jehla dlouhá 3 mm. Válcovité rozšíření má 20 mm od svého dolního okraje tři výčnělky, které směřují souměrně do stran. Podobné výčnělky jsou i na vlastní tyčince ve vzdálenosti 100 mm od dolního okraje válcovitého rozšíření. Výčnělky jsou tak dlouhé, že udržují tyčinku po jejím zasunutí do trubice ve svislé poloze, ale nebrání jejímu volnému pohybu v trubici.
  Postup zkoušky. Nejprve se přístroj vyhřeje na (37 ± 0,5) °C, pak se při pokojové teplotě nabodne zkoušený čípek na jehlu tyčinky ve středu kruhové základny. Jehlu je možno předem přiměřeně nahřát, aby se čípek neroztrhl. Potom se tyčinka s čípkem opatrně vloží do trubice tak, aby jeho špička zapadla do vyhloubení válcovité vložky, a v témž okamžiku se spustí stopky. Jakmile klesne spodní plocha válcovitého rozšíření tyčinky 0,5 mm nad horní plochu válcovité vložky, a v okamžiku, kdy se zářez na tyčince kryje s horním okrajem trubice, zastaví se stopky a zaznamená se čas. Odečtená hodnota je dobou úplné deformace. Stanovení se provede u pěti čípků a ze zjištěných hodnot se vypočítá průměrná doba úplné deformace.
  Hodnocení. Doba úplné deformace jednotlivých čípků se neliší od zjištěné průměrné doby úplné deformace o více než ± 10 %. Doporučená doba úplné deformace pro čípky s hmotností do 2,5 g je 15 min a pro čípky o větší hmotnosti než 2,5 g je 20 min, není-li předepsáno a schváleno jinak, zejména pro čípky s větším rozdílem hmotnosti od 2,5 g.
1. 2.9.3 Zkouška disoluce pevných lékových forem
  1. Podstata zkoušky
    Zkouškou disoluce se stanoví množství uvolněné léčivé látky z pevné lékové formy (např. tablet, tobolek a čípků) v předepsané kapalině a v předepsaném čase.
    Není-li předepsána a schválena určitá metoda, lze použít přístroje s míchadly nebo přístroje s košíčky nebo přístroje s průtokovou celou.
    Pro každý léčivý přípravek, u něhož je předepsána zkouška disoluce, jsou stanoveny následující podmínky k provedení zkoušky:
    1. - přístroj, který má být použit; pokud je ve výjimečných případech použit přístroj s průtokovou celou, je nutno uvést typ použité cely (obr. 2.9.3-4 až 2.9.3-6),
    2. - složení, objem a teplota disoluční kapaliny,
    3. - počet otáček, případně průtoková rychlost disoluční kapaliny,
    4. - čas, způsob a množství odebraného roztoku ke stanovení obsahu účinné látky, případně podmínky pro automatické vyhodnocování,
    5. - metoda stanovení obsahu účinné látky,
    6. - hodnocení disoluce přípravku v předepsaném čase.
  1. Přístroje
    Všechny části přístroje, které přicházejí do styku s přípravkem nebo disoluční kapalinou, jsou chemicky inertní, a tedy neadsorbují hodnocené látky, nereagují ani neinterferují se zkoušeným vzorkem. Všechny kovové části přístroje, které přicházejí do styku s přípravkem nebo disoluční kapalinou, jsou vyrobeny z nerezové oceli nebo chráněny vhodným inertním materiálem, který zamezí reakci nebo interferenci s přípravkem nebo disoluční kapalinou. Žádná část přístroje nebo jeho příslušenství nevykazuje vibrace nebo výkyvy, rotace hnací hřídele a průtok celou jsou plynulé.
    Přístroj ke zkoušce se vybírá podle fyzikálně-chemických charakteristik zkoušené lékové formy.
    Přednostně je vhodné použít přístroj, který umožňuje pozorování přípravku a míchání během zkoušky.
    Obr. 2.9.3-1 Přístroj s míchadlem
    Rozměry v milimetrech
    Přístroj s míchadly. Přístroj (obr. 2.9.3-1) se skládá:
    1. - z válcovité nádoby s kulatým dnem z borosilikátového skla nebo jiného inertního průhledného materiálu o objemu 1000 ml; nádoba má víko k zamezení odpařování; ve víku je středový otvor pro hnací hřídel, otvor pro teploměr a otvor pro odběr a přidávání disoluční kapaliny,
    2. - z míchadla sestávajícího z hnací hřídele a dvou lopatek na jejím spodním konci; lopatky míchadla jsou umístěny na hřídeli tak, že spodní okraj lopatek prochází přesně spodním koncem hřídele; hnací hřídel musí být vystředěna, s maximální povolenou výchylkou 2,0 mm od středové osy nádoby, a její spodní konec s lopatkami musí být umístěn ve vzdálenosti (25 ± 2) mm od dna nádoby po dobu zkoušky; horní konec hřídele je připojen k motorové jednotce s regulací otáček; míchání musí být plynulé bez znatelného chvění,
    3. - z vodní lázně zaručující během celé zkoušky teplotu disoluční tekutiny (37 ± 0,5) °C.
    Přístroj s košíčky. Přístroj (obr. 2.9.3-2) se skládá:
    1. - z válcovité nádoby popsané u přístroje s míchadly, - z hnací hřídele, která je na spodním konci zakončená válcovitým košíčkem; košíček tvoří dvě části: horní příruba, která je na konci hnací hřídele a je opatřena jedním otvorem o průměru 2,0 mm. Pomocí tří pružných per nebo jiným vhodným způsobem se k horní přírubě připevňuje tubus košíčku, do kterého se umísťuje zkoušený přípravek. Upevnění tubusu musí být natolik pevné, aby během rotace nedocházelo k jeho vychýlení od středové osy nádoby; tubus košíčku je tvořen síťkou válcovitého tvaru zasazenou nahoře i dole do úzkých kovových prstenců; jestliže není předepsáno jinak, je síťka tvořena drátem o průměru 0,254 mm a čtverhrannými otvory o rozměru 0,381 mm; pro práce ve zředěných kyselinách může být použito košíčků pozlacených vrstvou 2,5 μm silnou; dno košíčku je umístěno po dobu zkoušky (25 ± 2) mm ode dna nádoby; horní konec hřídele je připojen k motorové jednotce s regulací otáček; rotace musí být plynulá bez znatelného chvění,
    2. - z vodní lázně zaručující během celé zkoušky teplotu disoluční tekutiny (37 ± 0,5) °C.
    Obr. 2.9.3-2 Přístroj s košíčkem
    Rozměry v milimetrech
  Přístroj s průtokovou celou. Přístroj (obr. 2.9.3-3) se skládá:
  1. - ze zásobní nádoby na disoluční tekutinu,
  2. - z pumpy, která vytlačí disoluční tekutinu nahoru přes průtokovu celu,
  3. - z průtokové cely (viz obr. 2.9.3-4 až 2.9.3-6) z průhledného materiálu umístěné vertikálně s filtračním zařízením zamezujícím průtoku nerozpuštěných částic. Průtoková cela, viz obr. 2.9.3-6, je určena pro lipofilní lékové formy, jako jsou některé čípky a měkké želatinové tobolky. Celá se skládá ze tří vzájemně spojitelných, průhledných částí. Dolní část (1) obsahuje dvě sousedící komůrky napojené na průtokové zařízení. Disoluční kapalina protéká přes komůrku A a jejím vrchem přetéká do komůrky B, kde stéká do otvoru o malé světlosti, a odtud proudí opět vzhůru k filtračnímu zařízení. Ve střední části cely (2) je dutina určená k hromadění lipofilních pomocných látek, které plavou na vlastní disoluční kapalině. Kovová mřížka je hrubým filtrem. Horní část cely (3) obsahuje filtrační jednotku pro filtry papírové, ze skleněných vláken nebo celulosy,
  4. - z vodní lázně, udržující během celé zkoušky teplotu disoluční kapaliny (37 ± 0,5) °C.
    Obr. 2.9.3-3 Přístroj s průtokovou celou
  Disoluční kapalina. Jestliže disoluční kapalinou je tlumivý roztok, jeho pH se upravuje v rozmezí ±0,05 jednotek od předepsané hodnoty. Před zkouškou je třeba z disoluční kapaliny odstranit rozpuštěné plyny, které by mohly být příčinou bublinek uvolňujících se během zkoušky a ovlivňujících její průběh a výsledky.
  1. Postup zkoušky
    Způsob míchadlový a košíčkový. Předepsané množství disoluční kapaliny se odměří do nádoby, sestaví se přístroj, disoluční kapalina se vytemperuje na (37 ± 0,5) °C a odstraní se teploměr.
    Pro způsob míchadlový: Jednotka zkoušeného přípravku se vloží na dno nádoby před spuštěním přístroje; přípravky, které plavou nebo se vznášejí v disoluční kapalině se přidrží vodorovně u dna za použití vhodné pomůcky, jako je spirálka z drátu nebo skla.
    Pro způsob košíčkový: Jednotka zkoušeného přípravku se vloží do suchého košíčku, který se upevní na hnací hřídel. Je třeba se pečlivě vyhnout vzduchovým bublinkám na povrchu zkoušeného přípravku. Otáčky přístroje se nastaví na předepsaný počet (s přesností ±4 %) a přístroj se ihned uvede do chodu.
    Obr. 2.9.3-4 Průtoková cela
    Rozměry v milimetrech
    Obr. 2.9.3-5 Průtoková cela
    Rozměry v milimetrech
    Způsob průtokový. Cela, viz obr. 2.9.3-4 a 2.9.3-5. Do kuželového dna cely se umístí jedna skleněná kulička o průměru (5 ± 0,5) mm k ochraně vstupu disoluční kapaliny do cely a pak další skleněné kuličky vhodného rozměru, nejlépe o průměru (1 ± 0,1) mm. Do cely nebo do vrstvy kuliček se umístí jednotka zkoušeného přípravku a zatíží se držákem. K cele se připojí víko cely, v němž je umístěno filtrační zařízení. Za použití vhodného čerpadla se disoluční kapalina o teplotě (37 ± 0,5) °C nechá rovnoměrně proudit přes dno cely předepsanou rychlostí (±5 %).
    Cela, viz obr. 2.9.3-6. Jednotka zkoušeného přípravku se umístí do komůrky A. Cela se zkompletuje a uzavře horní částí s filtrem. Na začátku zkoušky je třeba odstranit vzduch z komůrky A přes malý otvor vedoucí k filtračnímu zařízení. Disoluční kapalina se zahřeje na vhodnou teplotu vzhledem k teplotě tání přípravku. Za použití vhodného čerpadla vtéká ohřátá disoluční kapalina dnem cely předepsanou rychlostí (±5 %). Disoluční kapalina pak přetéká do komůrky B, vzduch uniká kapilárou a komůrka B se plní kapalinou. Přípravek se rozpadá v disolučním médiu podle svých fyzikálně-chemických vlastností.
    V předepsaných a schválených případech u velkoobjemových čípků lze k disoluční zkoušce použít jejich reprezentativní úlomky.
    Obr. 2.9.3-6 Průtoková cela Rozměry v milimetrech
  1. Odběr roztoku
    Způsob míchadlový a košíčkový. V předepsaném čase nebo v předepsaných časových intervalech nebo průběžně se odebere předepsané množství roztoku z nádoby ve středu mezi hladinou disoluční tekutiny a horní hranou lopatky míchadla, resp. košíčku, minimálně 10 mm od stěny nádoby.
    Způsob průtokový. V případě přístroje s průtokovou celou se vzorky odebírají při výstupu z cely nehledě na uzavřený nebo otevřený okruh.
    Je-li předepsán odběr opakovaný, odebraný objem roztoku v případě, kdy je použita metoda s míchadly nebo košíčky, se nahradí vždy stejným objemem disoluční kapaliny, případně se počítá s jejím úbytkem, s výjimkou automatického vyhodnocování, kdy je disoluční tekutina vracena zpět do nádoby.
    Odebraný roztok se zfiltruje přes inertní filtr o vhodné velikosti pórů, který neadsorbuje zkoušený vzorek z disoluční kapaliny a neobsahuje látky, které se extrahují disoluční kapalinou a interferují při použití předepsaného způsobu stanovení. Obsah se stanoví způsobem uvedeným v příslušném článku.
  1. Hodnocení
    Množství uvolněné účinné látky v předepsaném čase se vyjadřuje v procentech deklarovaného množství.
1. 2.9.4 Zkouška disoluce transdermálních přípravků
  Podstata zkoušky. Zkouškou se stanovuje rychlost disoluce léčivých látek z transdermálních náplastí.
  1. 1. Disková metoda