Český lékopis 1997

1. M_vs - obsah undekanu v roztoku vnitřního standardu v gramech,
2. M_s - obsah silice ve zkoušeném roztoku v gramech,
3. f - korekční faktor pro porovnání odezvy undekanu a složky i.

   Obsah látek v procentech:

   1. - součet obsahů α-felandrenu a limonenu je nejméně 45 %,
   2. - součet obsahů α-pinenu a β-pinenu je nejvýše 40 %,
   3. - obsah ostatních složek (jednotlivě) nejvýše 5 %.

Stanovení obsahu

5,000 g se smíchá s 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml modři thymolové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 98,15 mg C₁₂H₂₀O₂.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

† Piperazini adipas

Piperaziniumadipat

Synonymum. Piperazinium adipicum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 250 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety piperaziniumadipatu CRL.
2. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a protřepe se třikrát s 10 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se odpaří do sucha. Zbytek promytý 5 ml vody R a vysušený při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 150 °C až 154 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí na 10 ml směsí objemových dílů ethanoluR a amoniaku 26% R (2 + 3).

Porovnávací roztok (a). 0,1 g piperaziniumadipatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postříká se postupně roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R a vrstva se suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se pak postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Žádná skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Neberou se v úvahu skvrny, které zůstanou na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,61 mg C₁₀H₂₀N₂O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Piperazini citras

Piperaziniumcitrat

Vlastnosti

Bílý granulovaný prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Po vysušení při 100 °C až 105 °C taje při asi 190 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piperaziniumcitratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se suší 5 h při 120 °C, upráškují se za nepřístupu vlhkosti, připraví se tablety a ihned se měří spektra.
2. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3).

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g piperaziniumcitratu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (0,03 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R. Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstanou na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 14,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 10,71 mg C₂₄H₄₆N₆O₁₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Piperazinum hexahydricum

Hexahydrát piperazinu

Synonyma. Piperazinum hydricum, Piperazinum

Vlastnosti

Bezbarvé rozplývající se krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Taje při asi 43 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hexahydrátu piperazinu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se suší 48 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškují se za nepřístupu vlhkosti, připraví se tablety a ihned se změří spektra.
2. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduj e polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,5 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Přidá se 0,2 ml benzoylchloridu R, promíchá se a pak se pokračuje v přidávání benzoylchloridu R po 0,2 ml, až se netvoří další sraženina. Zfilfruje se a sraženina se promyje celkem 10 ml vody R rozdělené do malých dávek. Sraženina se rozpustí ve 2 ml horkého lihu 96% R, roztok se naleje do 5 ml vody R a nechá se stát 4 h. Pak se vzniklé krystaly odfiltrují, promyjí vodou R a vysuší při 100 °C až 105 °C. Tají (2.2.14) při 191 °C až 196 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 10,5 až 12,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3).

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g hexahydrátu piperazinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R. Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 (μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 9,705 mg C₄H₁₀N₂ . 6H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Piroxicamum

Piroxikam

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 mg se rozpustí v 80 ml methanolu R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. 10,0 ml takto připraveného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 420 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 242 nm a 334 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 334 nm k absorbanci naměřené v maximu při 242 nm je 2,2 až 2,5.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piroxikamu CRL. Měří se roztoky látek (50 g/l) v chloroformu R v 0,lmm vrstvě.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sibkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 60,0 mg piroxikamu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 60 mg 2-pyridylaminu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající 2-pyridylaminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 2-pyridylaminu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 60 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,14 mg C₁₅H₁₃N₃O₄S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = CH₃, R² = H; 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,
2. B. R¹ = C₂H₅, R² = H; 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,
3. C. R¹ = CH₃, R² = CH₃; 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,
4. D. R¹ = C₂H₅, R = C₃H; 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

1. E. R = CH₃; 1,1-dioxid methylesteru kyseliny 2-(3-oxo-1,2-benzothiazolin-2-yl)octové,
2. F. R = C₂H₅; 1,1-dioxid ethylesteru kyseliny 2-(3-oxo-1,2-benzothiazolin-2-yl)octové,

1. G. 2-pyridylamin.

† Pivampicillinum

Pivampicilin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pivampicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R

   Porovnávací roztok (a). 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg pivampicilinu CRL, 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL a 10 mg talampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min na 60 C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromátogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnáva čího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a 15 mm v průměru. Zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je téměř bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Roztok neopalizuje silněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +208° až +222°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v 5,0 ml lihu 96% R a zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml acetonitrilu R a zředí se roztokem kyseliny fosforečné R (1 g/l) na 20 ml.

Porovnávací roztok. 2,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 9,0 ml acetonitrilu R a 9,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (1 g/l).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii s vysycenými zbytkovými silanoly R,
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
   1. - mobilní fáze A - směs objemových dílů roztoku fosforečnanu amonného R (1,32 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (100 g/l) na 2,5, a acetonitrilu R (50 + 50),
   2. - mobilní fáze B směs objemových dílů roztoku fosforečnanu amonného R (1,32 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (100 g/l) na 2,5, a acetonitrilu R (15 + 85), s následujícím elučním programem:

1. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže kapacitní poměr dimeru pivampicilinu (s retenčním časem asi 5 min) a pivampicilinu (hlavní pík) je nejméně dvanáct. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (3 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 10 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS. Zkumavka se zahřívá 10 min na vodní lázni, ochladí se a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se v zabroušené zkumavce přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe.

Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Triethanolamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9).

Porovnávací roztok. 5,0 mg triethanolaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9) a zředí se touto směsí na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, 1-butanolu R, tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 5,8, kyseliny octové ledové R a butylacetatu R (5 + 15 + 24 + 40 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se 10 min suší při 110 °C a nechá se zchladnout. Do chromatografické komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2). Komora se uzavře a nechá v klidu 15 min; poté se do ní vloží vysušená vrstva a komora se opět uzavře. Na vrstvu se nechají působit páry chloru po dobu 15 min až 20 min. Deska se vyjme, nechá se 2 min až 3 min stát na vzduchu a postříká se zkoumadlem tetramethyldiaminodifenyl-methanovým R. Žádná skvrna odpovídající triethanolaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se použijí do dvou hodin od přípravy.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg pivampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25,0 mg propyl-4-hydroxybenzoanu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml posledního roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R (2,22 g/l), jejíž pH bylo upraveno triethylaminem R na 2,5, (40 + 60),
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (pivampicilin) a druhým pikem (propyl-4-hydro-xybenzoan) je nejméně 5,0 a faktor symetrie píku pivampicilinu je nejvýše 2,0. Nastříkne se šestkrát 20 (μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A.kyselina2-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]ammo}-2-{(41S)-4-{[[(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]meth oxy]karbonyl}-5,5-dimethylthiazolidin-2-yl} octová (penicilové kyseliny pivampicilinu),

1. B.[(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]methyl-(4S)-[5,5-dimethyl-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)thia zolidin-4-karboxylat] (diketopiperazin pivampicilinu),

1. C. ko-oligomery pivampicilinu a penicilových kyselin pivampicilinu.

Plantaginis folium

Jitrocelový list

Synonymum. Folium plantaginis

Je to usušený list druhu Plantago lanceolata L.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu, mírně hořké, poněkud svíravé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

1. A. List kopinatý, někdy až čárkovitě kopinatý, až 30 cm dlouhý a 4 cm široký, olysalý nebo chlupatý, zúžený dole v krátký žlábkovitý řapík. Čepel celokrajná, zřídka oddálené mělce zubatá, zelená, šedozelená nebo hnědozelená, na bázi někdy fialově naběhlá. Žilnatina rovnoběžná, se třemi až sedmi naspod ostře vyniklými žilkami.
2. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka z buněk se stěnami tenkými, vlnitě zprohýbanými, krytá hladkou kutikulou. Na obou stranách listu převládají průduchy diacytické (2.8.3), kromě nich se vyskytují i průduchy anomocytické (2.8.3). Krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, bazální buňka téměř kulovitá, nasedá na zvětšenou buňku pokožky, další dvě buňky jsou dlouhé, čípkovité, výrazně ztlustlé,s luminem vláknitým. Řidčeji se vyskytují mnohobuněčné, jednořadé, velmi dlouhé, zprohýbané chlupy s buňkami často kolabovanými. Žláznaté chlupy s jednobuněčnou kuželovitou nohou a víceřadou hlavičkou z drobných buněk, ukončenou jednou špičatou buňkou koncovou. List monofaciální. Palisádový parenchym na svrchní straně nejvýše třířadý, na spodní straně nejvýše dvouřadý, houbový parenchym mohutný. Přechod mezi jednotlivými vrstvami parenchymu nezřetelný.
3. C. Práškovaná droga. Prášek je nahnědle zelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s diacytickými a anomocytickými průduchy (2.8.3); krycí chlupy nebo jejich úlomky s bazální buňkou téměř kulovitou, následujícími dvěma buňkami dlouhými, čípkovitými, výrazně ztlustlými s vláknitým luminem, mnohobuněčné, velmi dlouhé zprohýbané chlupy s buňkami často kolabovanými; žláznaté chlupy s jednobuněčnou kuželovitou nohou a víceřadou hlavičkou z drobných buněk ukončenou jednou špičatou koncovou buňkou.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem při 65 °C. Po ochlazení se zfíltruje.

   Porovnávací roztok. 5 mg žluti naftolové SR se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Pak se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS2 a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C.

   Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní hnědošedá skvrna (aukubin), která se barví modrošedě v poloze přibližně odpovídající skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, méně intenzivní skvrny odpovídající zbarvením aukubinu; na čele chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna (chlorofyl).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,0 %; nejvýše 12,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 5,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 1,0 % anorganických příměsí.

Záměny.

1. A. Nejsou přítomny listy nevýrazně zelené, podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji brvité, až 20 cm dlouhé a až 3 cm široké, na spodní straně s vyniklou hlavní žilkou a souběžnými žilkami prvního řádu.
2. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Nejsou patrny buňky pokožky mnohohranné až slabě zvlněné, s nepravidelně uzlinovitě ztlustlými stěnami, kryté jemně zrnitou kutikulou; průduchy na obou stranách listu téměř okrouhlé, bez typických vedlejších buněk; v okolí žilnatiny roztroušené hlavičkovité chlupy s jednobuněčnou nohou a většinou dvoubuněčnou hlavičkou; krycí chlupy dlouhé, mnohobuněčné.

   List bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až třířadý, z buněk krátkých, se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými; houbový parenchym víceřadý. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklerenchymatická vlákna chybějí (Digitalis lanata EHRH.).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12%.