Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 3,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g pyridoxiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R dichlormethanu R tetrahydrofuranu R a acetonu R (9 + 13 + 13 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem uhličitanu sodného R (50 g/l) ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (30 + 70).

Po vysušení v proudu vzduchu se vrstva postříká roztokem dichlorchinonchlorimidu R (1 g/l) v lihu 96% R a ihned se pozoruje. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Ke skvrnám na startu se nepřihlíží.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 6 ml octanu rtuťnatého RS, přidá se 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l PS odpovídá 20,56 mg C₈H₁₂ClNO₃.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Pyrimethaminum

Pyrimethamin

Vlastnosti

Téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 239 EC až 243 EC.
2. B. 0,14 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 272 nm a absorpční minimum při 261 nm. Specifická absorbance v maximuje 310 až 330.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pyrimethaminu CRL.
4. D. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se 2 min třepe s 50 ml vody destilované R a zfiltruje se.

Vzhled roztoku. Roztok se připraví těsně před použitím. 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g pyrimethaminu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, 1-propanolu R, kyseliny octové ledové R a toluenu R (4 + 8 + 12 + 76) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (80 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku síranů (10 g SO₄ /ml)a 12,5ml vody destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí mírným zahřátím v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,87 mg C₁₂H₁₃ClN₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Quercus cortex

Dubová kůra

Synonymum. Cortex quercus

Je to usušená kůra mladých větví a kmenů druhu Quercus robur L. nebo druhu Quercus petraea (MATT.) LIEBL. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 3,0 % tříslovin.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Žlábkovitě až rourkovitě svinuté kousky, až 3 mm silné, různě dlouhé. Kůra je na svrchní straně šedohnědá až stříbřitě šedá, hladká, lesklá, někdy s bělavými, příčně protáhlými lenticelami; na vnitřní straně světle hnědá až červenohnědá, hrubě podélně rýhovaná. Lom je tříštivý, hrubě vláknitý.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý až červenohnědý, vláknitý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: svazky lýkových vláken provázených komůrkovými vlákny; bezbarvá, silně ztlustlá vlákna jednotlivě nebo ve skupinách; úlomky korku z buněk plochých, tenkostěnných buněk s nahnědlým až načervenalým obsahem; sklereidy se silně ztlustlými, zdřevnatělými, vrstevnatými stěnami se zřetelně patrnými dvojtečkami, jednotlivě nebo ve skupinách; krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; skupiny vláken s úzkým luminem a žlutými tečkovanými stěnami.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml lihu R 30% (V/V) a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 30 mg taninu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině modrá skvrna (tanin) a v horní třetině druhá modrá skvrna (kys. gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrozelená skvrna odpovídající polohou skvrně taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku; pod ní je další modrá a načervenalá skvrna. V poloze odpovídající skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku je modrozelená skvrna a mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je modrá a načervenalá skvrna. V dolní části chromatogramu mohou být další namodralé a nažloutlé skvrny.

1. D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 100 ml vody R a s 0,1 ml roztoku chloridu železitého R (100 g/l) v lihu 96% R; vzniká šedomodré až šedozelené zbarvení.
2. E. 1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se smíchá se 2 ml roztoku vanilinu R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % částí kůry silnějších než 6 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem. Pro přípravu se použije voda prostá oxidu uhličitého R

0,500 g práškované drogy (710) se v kuželové baňce smíchá se 150 ml vody R. Zahřeje se k varu a zahřívá se dalších 30 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou, směs se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 250,0 ml. Po usazení částic drogy se roztok zfíltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní.

Veškeré polyfenoly. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se smíchají s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A₁) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 2,0 ml filtrátu se smíchají s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně po 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 750 nm (A₂ za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a 17,0 ml roztoku uhličitanu sodného R (380 g/l). Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallolu se měří absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 750 nm (A₃) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Quinidini sulfas

Chinidiniumsulfat

Synonyma. Chinidini sulfas, Chinidinium sulfuricum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo lesklé bezbarvé jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 0,10 g chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanesou odděleně 4 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2: vzniká zelené zbarvení.
2. C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.
3. D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml horké vody R, po ochlazení se přidá 1 ml dusičnanu stříbrného RS1 a promíchá se skleněnou tyčinkou; po několika minutách vznikne bílá sraženina, která se rozpustí po přidání kyseliny dusičné zředěné RS.
4. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.4). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +275° až +290°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b). Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm nebo 10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,
3. - spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.

Postupně se nastříkne po 10 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se t _R^' vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Pak se postupně nastříkne po 10 porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže

1. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 1,5 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 1,0 a
2. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píků, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Obsah dihydrochinidinu není větší než 15 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chinidinem není vyšší než 5 %; obsah žádné jiné příbuzné látky není větší než 2,5 %.

Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,15 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,90 mg C₄₀H₅₀N₄O₈S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Quinini hydrochloridum

Chininiumchlorid

Synonyma. Chinini hydrochloridum, Chininium chloratum

Vlastnosti

Jemné bezbarvé lesklé jehličko vité krystalky, často ve shlucích. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanesou odděleně 4 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení.
2. C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.
3. D. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -245° až -258°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,
3. - spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.

Postupně se nastříkne po 10 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Pak se postupně nastříkne po 10 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže

1. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a
2. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píků, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné jiné příbuzné látky není vyšší než 2,5 %.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

Baryum. K 15 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Nejméně po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence směsi 15 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí ve směsi 50 ml kyseliny octové bezvodé R, 20 ml acetanhydridu R, přidá se 5 ml octanu rtut'natého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,04 mg C₂₀H₂₅ClN₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Quinini sulfas

Chininiumsulfat

Synonymum. Chinini sulfas

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo jemné bezbarvé jehličkovité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanesou odděleně 4 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení.
2. C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.
3. D. Asi 45 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,7 až 6,6; měří se suspenze ve vodě R (10 g/l).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -237° až245°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.

Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví na 2,8 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,
3. - spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.

Postupně se nastříkne po 10 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se tR' vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Pak se postupně nastříkne po 10 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním svých retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže

1. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a
2. - na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 5.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku normalizovaným postupem, přičemž se neberou v úvahu plochy píků, které jsou menší, než je plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné jiné příbuzné látky není vyšší než 2,5 %.

Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g se rozpustí ve směsi 10 ml chloroformu R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,90 mg C₄₀H₅₀N₄O₈S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Ranitidini hydrochloridum

Ranitidiniumchlorid

Synonymum. Ranitidinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 360 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 315 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 229 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 315 nm je 1,01 až 1,07.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ranitidiniumchloridu CRL. Měří se suspenze v parafinu tekutém R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně 20 mg zkoušené látky a 20 mg referenční látky v 5 ml methanolu R, odpaří se ve vodní lázni při 40 °C za sníženého tlaku a stálého míchání do sucha. Zbytky se suší 1 h ve vakuu při 60 °C a zaznamenají se nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.