Český lékopis 1997

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 7 ml methanolu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg triamcinolonacetonidu CRL a 2 mg triamcinolonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 525 ml methanolu R se 400 ml vody R, nechá se ustálit a pak se doplní vodou R po značku a znovu se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 10 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: triamcinolonu asi 5 min, triamcinolonacetonidu asi 17 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky triamcinolonu a triamcinolonacetonidu je nejméně 15. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi.

Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za chránění před světlem.

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238,5 nm a vypočítá se obsah C₂₄H₃₁FO₆ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 355.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. triamciolon.

† Triamcinoloni hexacetonidum

Triamcinolonhexacetonid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem triamcinolonhexacetonidu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle ihned po vybíjení.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg triamcinolonhexacetonidu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +92° až +98°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před světlem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg triamcinolonhexacetonidu CRL a 2 mg triamcinolonacetonidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, která je směsí připravenou takto: v l000rnl odměrné baňce se smíchá 750 ml methanolu R se 200 ml vody R, nechá se ustálit a pak se doplní vodou R po značku a znovu se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 2 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 10 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: triamcinolonacetonidu asi 3 min, triamcinolonhexacetonidu asi 12 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky triamcinolonacetonidu a triamcinolonhexacetonidu je nejméně 20. V případě potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm a vypočítá se obsah C₃₀H₄₁FO₇ za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 291.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. triamcinolonacetonid.

† Triamterenum

Triamteren

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS 10% (V/V) v ethanolu R a zředí se stejným roztokem na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS 10% (V/V) v ethanolu R na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 255 nm až 380 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 262 nm a 360 nm, a prodlevu při 285 nm.
2. B. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm kyselé roztoky, zvláště pak roztok v kyselině mravenčí bezvodé R (1 g/l), vykazují intenzivně modrou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 1,0 g se 5 min vaří s 20 ml vody R, ochladí se, zfiltruje a filtr se třikrát promyje vždy s 10 ml vody R. Filtrát a promývací vody se spojí a přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. Nitrosotriaminopyrimidin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, je-li třeba mícháním skleněnou tyčinkou. Připravuje se těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 4 mg nitrosotriaminopyrimidinu CRL se rozpustí v kyselině mravenčí bezvodé R a zředí se jí na 100 ml.

Na vrstvu se do proužků o délce 1,5 cm nanese odděleně 20 μl každého roztoku, dvakrát po 10 μl zkoušeného roztoku a dvakrát po 10 μl porovnávacího roztoku, po každém nanesení se vrstva usuší v proudu vzduchu. Vyvíjí se etherem R po dráze 5 cm a nechá se uschnout na vzduchu. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80), která obsahuje 0,5 g/l fluoresceinu sodné soli R, po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a vystaví se na několik sekund působení par amoniaku. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm; na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nitrosotriaminopyrimidinu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v 20 ml dimethylsulfoxidu R 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R, methanolu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu mobilní fáze a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Asi 0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 100 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,33 mg C₁₂H₁₁N₇.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Trifluoperazini hydrochloridum

Trifluoperaziniumchlorid

Vlastnosti

Bílý až nažloutlý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 242 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztoky se chrání před přímým světlem a absorbance se měří ihned. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm.

   5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. Měří se absorbance roztoku při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje asi 650.

1. B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3).
2. C. K 0,25 g ve 100ml dělicí nálevce se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a intenzivně se protřepává s 20 ml etheru R. Etherová vrstva se promyje 5 ml vody R, přidá se 0,15 g kyseliny maleinové R a ether se odpaří. Odparek se rekrystalizuje ze 30 ml lihu 96% R a vysuší se; teplota tání (2.2.14) je asi 192 °C.
3. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 0,1 ml bromové vody R a asi 1 min se protřepává. Potom se po kapkách přidává za stálého silného promíchávání 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení.
4. E. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidají se 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne tmavě červené zbarvení, které přechází na světle žluté. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 1,6 až 2,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R(5 + 95) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10 ml. Roztok se připravuje těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,02 mg C₂₁H₂₆Cl₂F₃N₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Trifolii fibrini folium

Vachtový list

Synonymum. Folium trifolii fibrini

Je to usušený list druhu Menyanthes trifoliata L.

Vlastnosti

Droga bez pachu, intenzivně hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Listy trojčetné, dlouze řapíkaté. Řapík, za sucha silně svraštělý, je až 5 mm silný, dole rozšířený v pochvu. Lístky přisedlé, obvejčité, až 10 cm dlouhé a až 5 cm široké, celokrajné nebo oddálené zubaté, na okraji s nahnědlými nebo načervenalými hydatodami. Čepel na svrchní straně sytě zelená, na spodní straně světlejší se širokou, bělavou, silně svraštělou hlavní žilkou.
2. B. Pozoruje se v chloralhydrátu RS. Pokožka lístku na obou stranách z buněk mnohohranných až vlnitě zprohýbaných, tenkostěnných, na zevní straně se stěnou vyklenutou, na povrchu krytých tenkou, zvrásněnou kutikulou. Průduchy velké, anomocytické (2.8.3), četnější na spodní straně lístku. Jen velmi zřídka jednořadé, až desetibuněčné krycí chlupy. Lístek bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až čtyřřadý, houbový parenchym čtyřřadý až devítiřadý s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym). V mezofylu listu roztroušené velmi malé krystaly šťavelanu vápenatého. Hlavní žilka s buňkami pokožky se stěnami ztlustlými; hypodermis jednořadá, mezofyl s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym). Svazky cévní kolaterální, uspořádány do oblouku, v řapíku do kruhu. Cévy šroubovité nebo kruhovitě ztlustlé.
3. C. Práškovaná droga. Prášek je zelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s anomocytickými průduchy (2.8.3); úlomky mezofylu s nápadně velkými intercelulárami (aerenchym); úlomky cév šroubovité nebo kruhovitě ztlustlé.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

   Na vrstvu se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu, R a ethylacetatu R (8 + 15 + 77) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká zkoumadlem vanilinovým R a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu jsou patrné intenzivně fialové až tmavě modré skvrny (foliamenthin, menthiafolin a dehydrofoliamenthin); na chromatogramu mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %. Nejvýše 7 % jinak zbarvené drogy a nejvýše 3 % jiných částí matečné rostliny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.

Číslo hořkosti. Nejméně 4000. Provádí se porovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelij e 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

1. n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce. 10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 40,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Triglycerida saturata media

Střední nasycené triacylglyceroly

Je to směs triacylglycerolů nasycených mastných kyselin, hlavně kyseliny kaprylové (C₈H₁₆O₂) a kyseliny kaprinové (C₁₀H₂₀O₂). Získává se z oleje extrahovaného z tvrdé sušené frakce endospermu Cocos nucifera L. nebo ze sušené frakce endospermu Elaeis guineensis Jacq. Obsahuje nejméně 95 % nasycených mastných kyselin s 8 a 10 atomy uhlíku.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě nažloutlá olejovitá kapalina. Jsou prakticky nerozpustné ve vodě, mísitelné s lihem 96%, s dichlormethanem, s etherem petrolejovým a s mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 3,0 g a 50 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu draselného 2 mol/l v lihu RS a lihu 96% R se 30 min zahřívají pod zpětným chladičem. 10 ml směsi se uchová pro zkoušku totožnosti D. Ke 40 ml směsi se přidá 30 ml vody R, odpaří se líh a horký roztok se okyselí 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení se třepe s 50 ml etheru prostého peroxidických látek R. Etherová vrstva se třepe třikrát s 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se nad síranem sodným bezvodým R a zfíltruje se. Ether se odpaří a za použití 0,300 g získaného zbytku se stanoví číslo kyselosti (2.5.1), jehož hodnota je 350 až 390.
2. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Zkouška Složení mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
4. D. 10 ml roztoku získaného ve zkoušce A se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek se přenese do zkumavky, přidají se 0,3 ml kyseliny sírové R a zkumavka se uzavře zátkou, kterou prochází skleněná trubice tvaru U. Jeden konec trubice je ponořen do 3 ml roztoku tryptofanu R (10 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R. Zkumavka se 10 min zahřívá v lázni se silikonovým olejem při 180 °C a uvolněné páry se jímají v roztoku tryptofanu, který se pak 1 min zahřívá na vodní lázni; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₃ (2.2.2, Metoda I).

Zásadité nečistoty. 2,00 g se rozpustí ve směsi obsahující 1,5 ml lihu 96% R a 3,0 ml etheru R a přidá se 0,05 ml modře bromfenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 0,93 až 0,96.

Index lomu (2.2.6). 1,440 až 1,452.

Viskozita (2.2.9). 25 mPa.s až 33 mPa.s.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,2.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 10.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 310 až 360; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Nezmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Složení mastných kyselin. Provede se zkouška na Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).

Podíl mastných kyselin má následující složení:

1. - kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %,
2. - kyselina kaprylová: 50,0 % až 80,0 %,
3. - kyselina kaprinová: 20,0 % až 50,0 %,
4. - kyselina laurová: nejvýše 3,0 %,
5. - kyselina myristová: nejvýše 1,0 %.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Chrom. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,05 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 0,5 ml, 1,0 ml a 2,0 ml základního roztoku chromu (0,1 μg Cr/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 357,8 nm za použití chromové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Měď. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku mědi (0,1 μg Cu/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Olovo. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku olova (0,1 μg Pb/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu. Kalcinace se provádí v přítomnosti kyslíku při teplotě pod 800 °C.

Nikl. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,1 μg Ni/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Cín. Pokud je látka určena k parenterální výživě, nejvýše 0,1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v diisobutylketonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky rozpuštěním 2,0 g v minimálním množství diisobutylketonu R, přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku cínu (0,1 μg Sn/ml) a zředěním diisobutylketonem R na 10,0 ml.

Měří se absorbance při 286,3 nm za použití cínové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece uvnitř pokryté vrstvou karbidu palladia jako generátoru atomů a argonu R jako nosného plynu.

Uchovávání

V dobře uzavřených zcela naplněných obalech, chráněny před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka určena pro parenterální výživu.

† Trimecaini hydrochloridum

Trimekainiumchlorid

Synonymum. Trimecainium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 140 °C až 142 °C, stanoví se s vysušenou látkou.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety trimekainiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.

   Jestliže se spektrum zkoušené látky liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství lihu 96 %R, odpaří se při 60 °C do sucha a zaznamenají se nová spektra.

1. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Cizí organické látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a intenzitou shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.