Platné znění

Český lékopis 1997

zrušený předpis

5 Všeobecné dodatky

  1. 5.1 Dodatky k technologii léčivých přípravků
    1. 5.1.1 Metody přípravy sterilních výrobků

      Sterilita je nepřítomnost živých mikroorganismů. Sterilita výrobku se nemůže zaručit zkoušením, ale zajistí se použitím vhodných validovaných výrobních postupů. Je proto nezbytné prověřit vliv vybrané sterilizační metody výrobku (včetně jeho konečného obalu nebo balení) s ohledem na jeho účinnost a neporušenost. Rovněž je nezbytné tuto metodu validovat před jejím zavedením do praxe. Doporučuje se vybrat takový obal, který dovolí optimální způsob sterilizace. Není-li validovaný postup úzkostlivě dodržován, vzniká riziko nesterilního nebo poškozeného výrobku. Novou validaci je třeba provést při každé větší změně sterilizačního postupu, včetně změn v plnění sterilizátoru. Očekává se, že zásady správné výrobní praxe, jak jsou popsány např. v pokynech pro správnou výrobní praxi ES, se budou při návrhu postupu dodržovat, a to zvláště použitím:

      1. - kvalifikovaného personálu s odpovídajícím školením,
      2. - odpovídajících prostor,
      3. - vhodného výrobního zařízení umožňujícího snadné čištění a sterilizaci,
      4. - postačujících opatření k omezení mikrobiální kontaminace před sterilizací,
      5. - validovaných postupů pro všechny kritické výrobní kroky,
      6. - monitorování pracovního prostředí a postupů průběžných výrobních kontrol.

      Opatření nezbytná pro minimalizaci mikrobiální kontaminace před sterilizací zahrnují použití vstupních materiálů s vhodně nízkou mikrobiální kontaminací. Mikrobiologické sledování a určení vhodných limitů může být vhodné pro složky, které se snadno kontaminují pro svůj původ, povahu nebo způsob přípravy.

      Zde popsané metody se hlavně týkají inaktivace nebo odstranění bakterií, kvasinek a plísní. Pro biologické přípravky zvířecího nebo lidského původu nebo v případě, že takové materiály byly užity při výrobním postupu, je nezbytné při validaci prokázat, že postup je schopen odstranit nebo inaktivovat závažnou kontaminaci viry. Pokyny pro tyto postupy jsou např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

      Kdekoli je to možné, užívá se sterilizace v konečném obalu. Je-li užita plně validovaná sterilizace v konečném obalu párou, suchým teplem nebo ionizujícím zářením, může se se souhlasem oprávněné autority provádět parametrické uvolňování, což je uvolnění šarže sterilizovaných položek založené na údajích o postupu spíše než na základě předložení vzorku ke zkoušce na sterilitu.

      Není-li sterilizace v konečném obalu možná, použije se filtrace filtry zadržujícími bakterie nebo aseptické zpracování. Kdekoli je to možné, použije se dodatečné ošetření výrobku (např. jeho zahřátí) v konečném obalu. Ve všech případech se požaduje, aby obal i uzávěr zajistily sterilitu výrobku po dobu jeho použitelnosti.

      Hladina sterilizační jistoty

      Ve vhodných případech se v dále uvedených metodách odkazuje na pojem "hladina sterilizační jistoty". Dosažení sterility u kteréhokoliv člena souboru členů podrobených sterilizaci nemůže být zaručeno ani prokázáno. Inaktivace mikroorganismů fyzikálními nebo chemickými prostředky sleduje exponenciální křivku. Zůstává tedy stále určitá statistická pravděpodobnost, že nějaký mikroorganismus může přežít sterilizační postup. Pro daný postup je pravděpodobnost přežití určena počtem, druhem a odolností přítomných mikroorganismů a prostředím, ve kterém se při ošetření nalézají. Hladina sterilizační jistoty sterilizačního postupu udává stupeň jistoty, s nímž uvažovaný postup vysterilizuje soubor sterilizovaných členů. Hladina sterilizační jistoty daného postupuje vyjádřena jako pravděpodobnost výskytu nesterilních položek v tomto souboru. Např. hladina sterilizační jistoty 10-6 značí pravděpodobnost existence výskytu nejvýše jednoho životaschopného mikroorganismu v 1 . 106 položek konečného výrobku. Hladina sterilizační jistoty postupu pro daný výrobek se stanoví vhodnými validačními studiemi.

      Metody a podmínky sterilizace

      Sterilizace se může provést některou z dále popsaných metod. Jejich modifikace nebo kombinace se může použít za předpokladu, že vybraný postup se validuje jak s ohledem na jeho účinnost, tak i na neporušenost výrobku, včetně jeho obalu nebo balení.

      U všech metod sterilizace se sledují kritické podmínky, aby se potvrdilo dosažení předem stanovených podmínek v celé šarži během celého sterilizačního postupu. To platí ve všech případech, včetně těch, kde se použily doporučené podmínky.

      Sterilizace v konečném obalu

      Pro sterilizaci v konečném obalu je nezbytné vzít v úvahu nehomogennost fyzikálních, případně chemických podmínek ve sterilizátoru. Místo ve sterilizátoru, které je pro sterilizační agens dostupné nejpozději, se stanoví jak pro každý způsob plnění, tak i pro různé velikosti a typy obalů nebo balení, např. nejchladnější místo v autoklávu. Minimální letalita daná sterilizačním cyklem a jeho reprodukovatelnost se také určí, aby se zajistilo, že všechny náplně shodně dostanou specifické ošetření.

      Při zavedení sterilizace v konečném obalu je třeba získávat data o průběhu rutinního užití, kdekoliv je to možné, monitorováním a vhodným záznamem fyzikálních, případně chemických podmínek dosažených v náplni uvnitř sterilizátoru během každého sterilizačního cyklu.

      Sterilizace parou (zahřívání v autoklávu). Sterilizaci nasycenou párou pod tlakem je třeba dát přednost všude, kde je to možné, obzvláště pro vodné přípravky. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami pro vodné přípravky 15 min zahřívání na nejméně 121 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10-6 nebo lepší. Pokyny zabývající se validací pomocí F0 jsou poskytnuty dále (5.1.5).

      Při sterilizaci se získávají znalosti o fyzikálních podmínkách (teplota a tlak) uvnitř autoklávu. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Podmínky se při každém cyklu vhodně zaznamenávají, např. jako teplotní graf nebo jinými vhodnými prostředky.

      Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2).

      Sterilizace suchým teplem. Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu jsou základními podmínkami nejméně 2 h při nejméně 160 C. Lze použít i jiné kombinace teploty a času za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraný postup poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10-6 nebo lepší.

      Tato sterilizace se provádí v horkovzdušných sterilizátorech vybavených nucenou cirkulací vzduchu nebo v podobných zařízeních vyvinutých speciálně pro tento účel. Sterilizátor se plní tak, aby v celé náplni byla dosažena stejná teplota. Teplota se obvykle měří pomocí teplotních čidel umístěných v obalech zastupujících výrobek a v předem určeném nejchladnějším místě naplněného sterilizátoru. Během celého cyklu se teplota vhodným způsobem zaznamenává.

      Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2).

      Suché teplo při teplotách vyšších než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci laboratorního skla. V tomto případě se může použít pokles o 3 log tepelně odolného endotoxinu místo biologických indikátorů (5.1.2).

      Sterilizace ionizujícím zářením. Sterilizace touto metodou se dosáhne vystavením výrobku ionizujícímu záření ve formě gama-záření z vhodného zdroje (např. kobalt-60) nebo svazku elektronů o vysoké energii vycházejících z vhodného urychlovače elektronů.

      V některých státech jsou směrnice, které stanoví pravidla pro použití ionizujícího záření ke sterilizačním účelům, např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

      Pro tuto metodu sterilizace v konečném obalu je doporučena absorbovaná dávka 25 kGy. Jiné dávky se mohou použít za předpokladu, že bylo dostatečně prokázáno, že vybraná dávka poskytne přiměřenou a reprodukovatelnou hladinu smrcení při rutinním používání se stanovenou tolerancí. Použité postupy a opatření jsou takové, aby se dosáhlo hladiny sterilizační jistoty 10-6 nebo lepší.

      Při sterilizačním postupu se sleduje výrobkem absorbovaná dávka radiace za použití stanovených dozimetrických postupů, které jsou nezávislé na počtu dávek. Dozimetry se kalibrují standardními zdroji referenční radiace, které jsou dodávány s přístroji od výrobce. Intervaly kalibrace by neměly přesáhnout 1 rok.

      Kde se provádí biologické vyhodnocení, získává se pomocí vhodných biologických indikátorů (5.1.2).

      Sterilizace plynem. Tato metoda sterilizace se používá výhradně tam, kde není jiná vhodná alternativa. Je nezbytné zajistit, aby plyn a vlhkost dokonale pronikly do sterilizovaného materiálu, a dále zajistit odstranění plynu za podmínek předem stanovených tak, aby jakékoli zbytky plynu, případně jeho rozkladných produktů, ve sterilizovaném výrobku byly pod koncentrací, která by při používání výrobku mohla mít toxické účinky. Pokyny pro použití ethylenoxidu jsou uvedeny např. v příslušných European Community Notes for Guidance.

      Kdekoliv je to možné, měří se a zaznamenává koncentrace plynu, relativní vlhkost, teplota a doba trvání postupu. Měření se provádí v místě, kde jsou nejpozději dosaženy sterilizační podmínky stanovené při validaci procesu.

      Účinnost postupu použitého při každé sterilizované náplni se kontroluje vhodným biologickým indikátorem (5.1.2).

      Přiměřený vzorek každé šarže se zkouší na sterilitu před uvolněním šarže (2.6.1).

      Filtrace

      Určité účinné látky a výrobky, které se nemohou sterilizovat v konečných obalech, se mohou podrobit filtračnímu postupu, který používá filtry typu, jenž prokázal uspokojivé výsledky při zátěžových zkouškách užívajících vhodné mikroorganismy, např. suspenze Pseudomonas diminuta (ATCC 19146, NCIMB 11091, CIP 103020 nebo CCM 4623). Doporučuje se provést zátěž při koncentraci nejméně 107 jednotek vytvářejících kolonie/cm2 účinné plochy filtru. Suspenze se připraví v živné půdě z hydrolyzátů sóji a kaseinu a po průchodu filtrem se asepticky odebere a inkubuje aerobně při 32 °C. Takové výrobky vyžadují zvláštní předběžná opatření. Výrobní postup a prostředí jsou navrženy tak, aby omezovaly mikrobiální kontaminaci, a pravidelně se podrobují příslušnému sledování. Výrobní zařízení, obaly a uzávěry, a kdekoli je to možné, také vstupní látky se podrobí vhodnému sterilizačnímu postupu. Doporučuje se provádět filtraci co nejblíže k místu plnění. Operace následující po filtraci se provádějí v aseptických podmínkách.

      Roztoky se filtrují membránovými filtry zadržujícími bakterie. Jmenovitá velikost pórů těchto filtrů je 0,22 μm nebo menší nebo se použije jiný typ filtru, o němž je známo, že má odpovídající vlastnost zachytávat bakterie. Vhodnými opatřeními se zabrání ztrátě roztoku způsobené absorpcí na filtr a také uvolňování kontaminant z filtru. Je třeba věnovat pozornost mikrobiální kontaminaci před filtrací, kapacitě filtru, velikosti šarže a době filtrace. Filtr se nepoužívá déle, než bylo schváleno při validaci kombinace filtru a dotyčného výrobku.

      Neporušenost sestaveného sterilizačního filtru se před použitím ověří a po použití potvrdí provedením zkoušky vhodné pro typ použitého filtru a fázi zkoušení, např. bublinkovým testem, testem difuzního toku nebo testem tlakové ztráty.

      Pro možná dodatečná rizika filtrační metody ve srovnání s ostatními sterilizačními postupy může být v případech, kde nelze zajistit nízkou mikrobiální kontaminaci jinými prostředky, vhodné použít předfiltraci filtrem zadržujícím bakterie.

      Aseptická příprava

      Cílem aseptického postupu je udržet sterilitu výrobku složeného ze součástí, z nichž každá byla sterilizována některou z výše popsaných metod. Toho se dosáhne použitím podmínek a zařízení určených k zábraně mikrobiální kontaminace. Aseptický postup může zahrnovat aseptické plnění výrobku do systémů obal-uzávěr, aseptické míchání složek následované aseptickým plněním a balením.

      Pro udržení sterility složek a výrobků při výrobě je třeba věnovat zvláštní pozornost zejména:

      1. - prostředí,
      2. - personálu,
      3. - kritickým povrchům,
      4. - sterilizaci systému obal-uzávěr a postupům přepravy,
      5. - maximální době uchovávání přípravku před rozplněním do konečných obalů.

        Postup validace obsahuje vhodnou kontrolu všeho výše uvedeného a kontrola postupu se provádí pravidelně pomocí zkoušek, které postup napodobí a používají mikrobiologické pomnožovací půdy, které se potom inkubují a vyšetřují na mikrobní kontaminaci (zkoušky pomocí rozplněných půd). Navíc před uvolněním každé šarže jakéhokoli výrobku, sterilizované filtrací nebo též aseptickým zpracováním, se přiměřený počet vzorků přezkouší na sterilitu (2.6.1).

    1. 5.1.2 Biologické indikátory pro sterilizaci

      Biologické indikátory jsou standardizované přípravky z vybraných mikroorganismů používané k ověření účinnosti sterilizačního postupu. Obvykle je tvoří populace bakteriálních spor umístěná na inertním nosiči, např. proužku filtračního papíru, krycím sklíčku nebo trubičce z plastu. Naočkovaný nosič je pokryt tak, aby byl chráněn před jakýmkoliv poškozením nebo kontaminací, přičemž sterilizační agens může vejít do styku s mikroorganismy. Suspenze spor může být též v zatavených ampulích. Biologické indikátory se připravují tak, aby se mohly uchovávat v určených podmínkách; je vyznačena doba exspirace.

      Mikroorganismy téhož bakteriálního druhu, jako jsou bakterie používané v přípravě biologických indikátorů, se mohou očkovat přímo do tekutého výrobku, který se má sterilizovat, nebo do tekutého výrobku, který je mu podobný. V tomto případě se však prokáže, že tekutý výrobek nemá inhibiční účinek na použité spory, zvláště na jejich klíčení.

      Biologický indikátor je charakterizován jménem použitého bakteriálního druhu, číslem kmene v původní sbírce, počtem živých spor na nosiči a hodnotou D. Hodnota D je hodnota sterilizačního parametru (doba trvání nebo absorbovaná dávka), která je zapotřebí ke snížení počtu živých organismů na 10 % původní hodnoty. To je významné jedině v dobře definovaných experimentálních podmínkách. Obsaženy jsou pouze deklarované mikroorganismy. Mohou se používat biologické indikátory obsahující na jednom nosiči více než jeden bakteriální druh. Uvedou se informace o živné půdě a podmínkách inkubace.

      Doporučuje se, aby indikátorové organismy byly umístěny na místa, o nichž se předpokládá nebo, kde je to možné, na nichž bylo dříve fyzikálním měřením zjištěno, že jsou méně přístupná sterilizačnímu agens. Po expozici sterilizačnímu agens se nosiče spor za použití aseptického postupu přenesou do živných půd tak, aby se předešlo jejich kontaminaci. Mohou se použít biologické indikátory, které obsahují ampulku s živnou půdou umístěnou přímo v obale chránícím naočkovaný nosič.

      Výběr indikátorových mikroorganismů se provádí tak, že:

      1. a) v porovnání s patogenními mikroorganismy a mikroorganismy, jež mohou výrobek potenciálně kontaminovat, je u zkušebního kmene velká rezistence k jednotlivým sterilizačním postupům,
      2. b) zkušební kmen je nepatogenní,
      3. c) zkušební kmen se snadno kultivuje.

      Po inkubaci růst zkušebního mikroorganismu, který byl podroben sterilizačnímu postupu, prokazuje, že tento postup byl nedostatečný.

      1. 1. Sterilizace parou. Použití biologických indikátorů určených pro sterilizaci parou se doporučuje pro validaci sterilizačních cyklů. Doporučují se spory Bacillus stearothermophilus (např. ATCC 7953, NCTC 10007, NCIMB 8157, CCM 4395 nebo CIP 52.81). Počet živých spor na nosiči přesahuje 5 . 105. Hodnota D při 121 °C přesahuje 1,5 min. Je ověřeno, že 6min expozice biologických indikátorů páře při (121 ± 1) °C nechává spory schopné oživení a že při 15min expozici biologického indikátoru páře při (121 ± 1) °C zkušební mikroorganismy nevyrostou.
      2. 2. Sterilizace suchým teplem. Pro přípravu biologických indikátorů se doporučují spory Bacillus subtilis (např. var. niger ATCC 9372, NCIMB 8058, CCM 4624 nebo CIP 77.18). Počet živých spor na nosiči přesahuje 1 .105 a hodnota D je asi 5 min až 10 min. Suché teplo při teplotě vyšší než 220 °C se často používá ke sterilizaci a depyrogenizaci skleněných předmětů. V tomto případě se místo biologických indikátorů může k důkazu snížení o 3 log použít bakteriální endotoxin rezistentní na teplo.
      3. 3. Sterilizace ionizujícím zářením. K monitorování běžných operací se mohou použít biologické indikátory jako doplněk stanovení účinnosti zvolené dávky radiační energie, zvláště v případě sterilizace urychlenými elektrony. Doporučují se spory Bacillus pumilus (např. ATCC 27.142, NCTC 10327, NCIMB 10692, CCM 4625 nebo CIP 77.25). Počet živých spor na nosiči přesahuje 1 .107. Hodnota D přesahuje 1,9 kGy. Je ověřeno, že zkušební mikroorganismy nevyrostou, jestliže byl biologický indikátor vystaven 25 kGy (minimální absorbovaná dávka).
      4. 4. Sterilizace plynem. Použití biologických indikátorů je nezbytné při všech postupech sterilizace plynem, jak pro validaci sterilizačního cyklu, tak pro běžné operace. Počet živých spor na nosiči přesahuje 5 . 105 Pro peroxid vodíku a kyselinu peroctovou se doporučují spory Bacillus stearothermophilus (např. ATCC 7953, NCTC 10007, NCIMB 8157, CCM 4395 nebo CIP 52.81), pro ethylenoxid a formaldehyd se doporučují spory Bacillus subtilis (např. var. niger ATCC 9372, NCIMB 8058 CCM 4624 nebo CIP 77.18). Pro použité postupy jsou známy parametry rezistence: např. pro ethylenoxid přesahuje hodnota D 2,5 min pro zkušební cyklus zahrnující 600 mg/l ethylenoxidu při 54 °C a 60% relativní vlhkosti. Je ověřeno, že při výše popsaném cyklu nedojde k růstu zkušebních mikroorganismů, pokud byly biologické indikátory vystaveny 60min expozici. Pokud byla expozice indikátorů jen 15 min a teplota nižší (600 mg/l, 30 °C a 60% relativní vlhkost), zůstanou spory schopné oživení. Je důležité, aby biologický indikátor byl schopen zjistit, že vlhkost ve sterilizátoru ani ve sterilizovaném výrobku nedostačuje k zajištění inaktivace dehydrovaných mikroorganismů. Při 60min expozici indikátorů 600 mg/l ethylenoxidu při 54 °C bez zvlhčení zůstanou spory schopné oživení.
    1. 5.1.3 Účinnost protimikrobních konzervačních látek

      Pokud léčivý přípravek nemá sám dostačující protimikrobní účinnost, může se, zvláště u přípravků obsahujících vodu, přidat protimikrobní konzervační látka, která za obvyklých podmínek skladování nebo užívání zamezí pomnožování mikrobiální kontaminace nebo ji omezí. Používá se zvláště u vícedávkových balení a chrání pacienta před infekcí a před poškozením způsobeným zkažením přípravku. Protimikrobní konzervaci nelze použít k nahrazení správné výrobní praxe.

      Účinnost konzervační látky může být zvýšena nebo snížena účinnou látkou léčivého přípravku nebo jeho celkovým složením, případně jeho obalem nebo uzávěrem. Protimikrobní účinnost léčivého přípravku se stanoví v jeho konečném balení a v průběhu trvání jeho použitelnosti, aby se zjistilo, že se účinnost během uchovávání nenarušila. Toto zkoušení se má provádět na vzorcích odebraných z konečného obalu bezprostředně před zkoušením.

      V průběhu vývoje léčivého přípravku se prokazuje, že protimikrobní účinnost přípravku jako takového anebo, pokud to je nutné, s přidáním vhodné konzervační látky nebo látek zajišťuje dostačující ochranu před nežádoucími účinky, jež mohou pocházet z mikrobiální kontaminace nebo z jejího pomnožení v průběhu uchovávání a používání přípravku.

      Účinnost protimikrobního působení se prokazuje dále popsanou zkouškou, která není určena k užití pro běžné kontrolní účely.

      Zkouška účinností protimikrobní konzervace

      Podstatou zkoušky je naočkování vhodných mikroorganismů, pokud možno do léčivého přípravku v jeho konečném obalu, uchovávání naočkovaného přípravku při předepsané teplotě, odebírání vzorků z obalu v určených časových intervalech a stanovení počtu mikroorganismů ve vzorcích takto odebraných.

      Konzervační vlastnosti přípravků jsou dostačující, jestliže při zkoušce za předepsané teploty a v předepsaných časech se počet mikroorganismů v naočkovaném přípravku významně sníží nebo nevzroste. Požadavky na pokles počtu mikroorganismů v závislosti na době se liší podle druhu přípravků a stupně požadované ochrany (viz tabulky 5.1.3-1 až 5.1.3-3).

      1. Zkušební kmeny
        Hladina sterilizační jistoty Metody a podmínky sterilizace Sterilizace v konečném obalu Filtrace Aseptická příprava Zkouška účinností protimikrobní konzervace
        Pseudomonas aeruginosaATCC 9027, NCIMB 8626, CIP 82.118, CCM 1961, CNCTC Ps 37/65
        Staphylococcus aureusATCC 6538, NCTC 10788, NCIMB 9518,CIP 4.83, CCM 4516, CNCTC Mau 29/58
        Candida albicansATCC 10231, NCPF 3179, IP 48.72, CCM 8215, CNCTC 59/91
        Aspergillus nigerATCC 16404, IMI 149007, IP 1431.83, CCM 8222

        Zkoušky se provádějí s každým kmenem samostatně. Určené kmeny se doplňují, když je to vhodné, jinými kmeny nebo druhy, které mohou představovat pravděpodobné kontaminanty přípravku. Např. se doporučuje, aby pro všechny perorální přípravky byla použita Escherichia coli (ATCC 8739, NCIMB 8545, CIP 53.126, CCM 5417) a Zygosaccharomyces rouxii (NCYC 381, IP 2021.92, CCM 8224) pro perorální přípravky obsahující vyšší koncentrace cukru.

      1. Příprava inokula

        Ze sbírkových kultur se bakterie přeočkují na povrch živné půdy B (2.6.12) a houby na povrch živné půdy C bez přidání antibiotik (2.6.12). Bakterie se inkubují 18 h až 24 h při 30 °C až 35 °C, C. albicans 48 h při 20 °C až 25 °C a A. niger při 20 °C až 25 °C po dobu jednoho týdne nebo do dosažení dobré sporulace. Kmeny lze přeočkovávat po oživení dříve, než dosáhnou optimálního stavu, ale počet přeočkování má být omezen na minimum.

        Narostlé kolonie bakterií a C. albicans se smyjí sterilním roztokem obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) a pepton R (1 g/l), převedou se do vhodné nádoby a stejným roztokem se naředí tak, aby obsahovaly 108 mikroorganismů v 1 ml. Kolonie A. niger se smyjí a naředí asi na 108 v 1 ml stejným způsobem za pomoci sterilního roztoku obsahujícího chlorid sodný R (9 g/l) a polysorbát 80 R (0,5 g/l).

        Z každé suspenze se ihned odebere vzorek a stanoví se počty jednotek vytvářejících kolonie v 1 ml jednotlivé suspenze metodou stanovení počtu na pevných půdách nebo metodou membránové filtrace (2.6.12). Tato hodnota slouží ke stanovení velikosti inokula a je východiskem pro provedení zkoušky. Suspenze se použijí ihned po přípravě.

      Postup zkoušky

      Ke stanovení počtu živých mikrobů v naočkovaném přípravku se použije stejná živná půda jako při pomnožování příslušného mikroorganismu.

      Naočkuje se série balení zkoušeného přípravku, každé balení suspenzí jednoho zkušebního kmene tak, aby v 1 g nebo v 1 ml přípravku bylo 105 až 106 mikroorganismů. Objem suspenze inokula nemá překročit 1 % objemu přípravku. Pečlivě se promísí, aby se dosáhlo stejnoměrného rozptýlení inokula.

      Naočkovaný přípravek se uchovává při teplotě 20 °C až 25 °C, chráněn před světlem. Z každého obalu se odebírá vhodný vzorek, obvykle 1 g nebo 1 ml, a to ihned po naočkování a dále ve vhodných intervalech podle druhu přípravku a stanoví se počet živých zárodků metodou stanovení počtu na pevných půdách nebo metodou membránové filtrace (2.6.12). K odstranění zbytkové protimikrobní účinnosti se použije ředění, filtrace nebo specifická inaktivační látka. Použije-li se ředění, je třeba počítat se snížením citlivosti malého množství živých mikroorganismů. Použije-li se specifická inaktivační látka, je nutno ověřit přiměřenými kontrolami, zda je systém schopen umožnit růst testovacího kmene.

      Postup se validuje ověřením jeho schopnosti dokázat požadované snížení počtu živých zárodků.

      Požadavky

      Požadavky pro hodnocení protimikrobní účinnosti jsou v tabulkách 5.1.3-1 až 5.1.3-3 vyjádřeny v logaritmickém snížení počtu živých zárodků proti hodnotám získaným pro čerstvě naočkované přípravky.

      Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky

      Hladina sterilizační jistoty Metody a podmínky sterilizace Sterilizace v konečném obalu Filtrace Aseptická příprava Zkouška účinností protimikrobní konzervace Postup zkoušky Požadavky Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky
      Logaritmické snížení počtu zárodků
      6 h24 h7 d14 d28 d
      BakterieA23--NR**
      B-13-NI*
      HoubyA--2-NI
      B---1NI
    2. * NI = bez zvýšení počtu
    3. ** NR = bez nálezu

      Požadavky v řádku A vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. V oprávněných případech, kdy tyto požadavky nemohou být splněny, např. pro zvýšené riziko nežádoucích účinků, uplatní se požadavky uvedené v řádku B.

      4. Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití

      Hladina sterilizační jistoty Metody a podmínky sterilizace Sterilizace v konečném obalu Filtrace Aseptická příprava Zkouška účinností protimikrobní konzervace Postup zkoušky Požadavky Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití
      Logaritmické snížení počtu zárodků
      24 h7 d14 d28 d
      BakterieA23-NI
      B--3NI
      HoubyA--2NI
      B---NI

      Požadavky v řádku A vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo. V oprávněných případech, kdy tyto požadavky nemohou být splněny, např. pro zvýšené riziko nežádoucích účinků, uplatní se požadavky uvedené v řádku B.

      Tab 5.1.3-3 Perorální přípravky

      Hladina sterilizační jistoty Metody a podmínky sterilizace Sterilizace v konečném obalu Filtrace Aseptická příprava Zkouška účinností protimikrobní konzervace Postup zkoušky Požadavky Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití Tab 5.1.3-3 Perorální přípravky
      Logaritmické snížení počtu zárodků
      14 d28 d
      Bakterie3NI
      Houby1NI

      Výše uvedené požadavky vyjadřují doporučenou účinnost, které má být dosaženo.

    1. 5.1.4 Mikrobiologická jakost léčivých přípravků

      Při výrobě, balení, skladování a distribuci léčivých přípravků se k zajištění jejich mikrobiologické jakosti použijí vhodné prostředky. Léčivé přípravky mají vyhovovat dále uvedeným požadavkům.

      Kategorie 1

      Přípravky, u nichž je v platném článku předepsána sterilita aplikační formy, nebo jiné přípravky, jež jsou označeny jako sterilní.

      1. - Zkouška na sterilitu (2.6.1).

      Kategorie 2

      Přípravky k místnímu použití nebo k použití v dýchacím ústrojí s výjimkou přípravků, u nichž je předepsána sterilita.

      1. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 102 aerobních bakterií a hub v gramu nebo v mililitru.
      2. - Nejvýše 101 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).
      3. - Nepřítomnost Pseudomonas aeruginosa (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).
      4. - Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

      Kategorie 3

      1. A. Přípravky k perorálnímu a rektálnímu použití.
        1. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 103 aerobních bakterií a nejvýše 102 hub v gramu nebo v mililitru.
        2. - Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).
      1. B. Přípravky k perorálnímu podání obsahující suroviny přírodního živočišného, rostlinného nebo nerostného původu, které nelze protimikrobně ošetřit a pro něž oprávněná autorita připouští mikrobiologické znečištění suroviny překračující 103 živých mikroorganismů v gramu nebo v mililitru. Nevztahuje se na přípravky z rostlin popsané ve 4. kategorii.
        1. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 104 aerobních bakterií a nejvýše 102 hub v gramu nebo v mililitru.
        2. - Nejvýše 102 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).
        3. - Nepřítomnost Salmonella (v 10,0 g nebo v 10,0 ml) (2.6.13).
        4. - Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo 1,0 ml) (2.6.13).
        5. - Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).

      Kategorie 4

      Přípravky z rostlin sestávající jen z jedné nebo více rostlinných drog (celých, rozdrobněných nebo práškovaných).

      1. A. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím přidává vroucí voda.
        1. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 107 aerobních bakterií a nejvýše 105 hub v gramu nebo v mililitru.
        2. - Nejvýše 102 Escherichia coli v gramu nebo v mililitru (2.6.13 za použití vhodného zředění).
      1. B. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím vroucí voda nepřidává.
        1. - Celkový počet živých aerobů (2.6.12). Nejvýše 105 aerobních bakterií a nejvýše 104 hub v gramu nebo v mililitru.
        2. - Nejvýše 103 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).
        3. - Nepřítomnost Escherichia coli (v 1,0 g nebo v 1,0 ml) (2.6.13).
        4. - Nepřítomnost Salmonella (v 10,0 g nebo v 10,0 ml) (2.6.13).
    1. 5.1.5 Používání pojmu F0 při sterilizaci vodných přípravků parou

      Tato část podává informace a návod, ale není závaznou částí lékopisu.

      Hodnota F0 sterilizačního postupu využívajícího nasycenou páruje letalita vyjádřená jako odpovídající čas v minutách při teplotě 121 °C ve vztahu k mikroorganismům majícím hodnotu Z = 10 při sterilizaci výrobku v jeho konečném obalu.

      Celková hodnota F0 postupu bere v úvahu všechny zahřívací a chladicí fáze cyklu a může se vypočítat integrací smrtících hodnot všech teplotních intervalů s ohledem na dobu jejich trvání.

      Jestliže je cyklus sterilizace parou navržen na základě metody F0, je nezbytné věnovat velkou pozornost přiměřenému jištění sterility. Navíc může být také nutné vedle validace postupu provádět při běžné výrobě trvalé a přísné mikrobiologické sledování tak, aby se prokázalo, že se mikrobiologické parametry pohybují v rámci platných mezí s cílem dosáhnout hladinu sterilizační jistoty 10-6 nebo lepší.

      V případě sterilizace parou se hodnota Z vztahuje k tepelné odolnosti mikroorganismu v závislosti na teplotě. Hodnota Z je změna teploty potřebná ke změně hodnoty D o faktor 10.

      Hodnota D (decimální redukční hodnota) je hodnota parametru sterilizace (čas nebo absorbovaná dávka) potřebná ke snížení počtu živých organismů na 10 % původního počtu. Hodnota D má význam jedině při zachování přesně definovaných experimentálních podmínek. Používají se následující matematické vztahy:

      kde značí:

      1. D121 – hodnotu D referenčních spor (5.1.2) při teplotě 121 °C,
      2. N0 – počáteční počet živých mikroorganismů,
      3. N – konečný počet živých mikroorganismů,
      4. IF – inaktivační faktor.

      kde značí:

      1. D1 – hodnotu D mikroorganismu při teplotě T1,
      2. D2 – hodnotu D mikroorganismu při teplotě T2.

      kde značí:

      1. t – dobu expozice,
      2. D – hodnotu D mikroorganismu za podmínek expozice.
  1. 5.2 Dodatky k technologii vakcín
    1. 5.2.1 Terminologie použitá v článcích vakcín

      V některých případech, obvykle ve spojitosti s veterinárními vakcínami, používané alternativní pojmy jsou uvedeny v závorce.

      1. Systém jednotné inokulace – Seed lot systém

        Systém, podle něhož za sebou jdoucí šarže výrobku jsou odvozeny z jednoho matečného inokula. Pro běžnou výrobu se může z matečného inokula (master seed lot) připravit pracovní inokulum (working seed lot). U matečného i pracovního inokula je evidován původ a počet pasáží.

      1. Matečné inokulum – Master seed lot

        Kultura mikroorganismů pocházející z jedné várky, rozdělené do nádob, zpracovaných společně v jedné operaci takovým způsobem, aby se zajistila stejnorodost a stabilita a nedošlo ke kontaminaci. Matečné inokulum v tekuté formě se obvykle uchovává při teplotě -70 °C nebo nižší. Lyofilizované matečné inokulum se uchovává při takové teplotě, o které je známo, že zaručí stabilitu.

      1. Pracovní inokulum – Working seed lot

        Kultura mikroorganismů odvozená od matečného inokula a určená pro použití ve výrobě. Pracovní inokulum je rozděleno do nádob a skladuje se stejně, jak je předepsáno pro matečné inokulum.

      1. Systém buněčných bank – Cell bank systém (Cell-seed systém)

        Systém, kde za sebou jdoucí šarže výrobku jsou výráběny kultivací v buňkách, které jsou získány ze stejné banky základních buněk. Určitý počet nádob banky základních buněk se použije k přípravě banky pracovních buněk. Systém buněčných bank se validuje pro nejvyšší počet pasáží dosažený v průběhu běžné výroby.

      1. Banka základních buněk – Master cell bank (Master cell seed)

        Kultura buněk rozdělená do nádob v jedné operaci zpracovaná společně a uchovávaná tak, aby se zajistila stejnorodost a stabilita a nedošlo ke kontaminaci. Banka základních buněk se obvykle uchovává při teplotě -70 °C nebo nižší.

      1. Banka pracovních buněk – Working cell bank (Working cell seed)

        Kultura buněk pocházejících z banky základních buněk a určená k přípravě kultury produkčních buněk. Banka pracovních buněk je rozdělena do nádob, zpracována a uchovávána stejně, jak je předepsáno pro banku základních buněk.

      1. Kultury primárních buněk – Primary cell cultures

        Kultury buněk získaných pomocí trypsinu ze vhodné tkáně nebo orgánu. Buňky jsou v podstatě totožné s buňkami původní tkáně a jsou nejvýše v páté pasáži in vitro od původní přípravy ze živočišné tkáně.

      1. Buněčné linie – Cell lines

        Kultury buněk, které mají velkou schopnost pomnožování in vitro. V liniích diploidních buněk mají buňky v podstatě stejné charakteristiky s buňkami původní tkáně. U kontinuálních buněčných linií jsou buňky schopny se neomezeně množit v kultuře a mohou se získávat ze zdravé nebo nádorové tkáně. Za určitých podmínek mají některé kontinuální buněčné linie onkogenní schopnost.

      1. Kultura produkčních buněk – Production cell culture

        Kultura buněk určených k použití ve výrobě; může pocházet z jedné nebo více nádob banky pracovních buněk nebo to může být kultura primárních buněk.

      1. Kontrolní buňky – Control cells

        Množství buněk oddělených při očkování virem jako neinfikovaná buněčná kultura. Neinfikované buňky se inkubují v podobných podmínkách jako buňky použité v kultuře produkčních buněk.

      1. Jednotlivá sklizeň – Single harvest

        Materiál získaný jednorázově nebo opakovaně z jedné kultury produkčních buněk naočkovaných stejným pracovním inokulem nebo suspenzí odvozenou z tohoto inokula, inkubované a sklizené v jednom výrobním postupu.

      1. Monovalentní spojená sklizeň – Monovalent pooled harvest

        Smíšený materiál obsahující jeden kmen nebo typ mikroorganismu nebo antigenu. Odvozuje se z určitého počtu embryí nebo nádob s buněčnými kulturami, které jsou zpracovány ve stejnou dobu.

      1. Konečná várka vakcíny – Final bulk vaccine

        Materiál, který prošel všemi stupni výroby až na konečné rozplnění. Obsahuje jednu nebo více monovalentních spojených sklizní, z kultur jednoho nebo více druhů nebo typů mikroorganismů, po jejich vyčeření, zředění, přidání adjuvans nebo jiné pomocné látky. Je zpracován tak, aby se zajistila jeho homogenita, a použije se k rozplnění do nádob, jako jedna nebo více šarží.

      1. Šarže – Final lot (Batch)

        Soubor uzavřených konečných obalů nebo jiných konečných dávkovaných jednotek, u nichž se očekává, že jsou homogenní a rovnocené se zřetelem na riziko kontaminace při plnění nebo přípravě konečného přípravku. Dávkované jednotky se plní nebo se jinak připravují z téže konečné várky vakcíny, společně se lyofilizují (pokud to lze) a uzavírají v jedné nepřetržité pracovní směně. Mají rozlišovací číslo nebo kód identifikující šarži. Jestliže se konečná várka vakcíny plní, případně lyofilizuje v několika oddělených pracovních směnách, vzniká souvislý soubor šarží, které se obvykle identifikují použitím společné části rozlišovacího čísla nebo kódu. Tyto související šarže se někdy uvádějí jako subšarže nebo rozplňovaná partie.

      1. Složená vakcína – Combine vaccine

        Vícesložkový přípravek, který je sestaven tak, aby se různé antigeny podaly současně. Různé antigenní složky jsou zamýšleny k ochraně před různými kmeny či typy stejného organismu nebo též proti různým organismům. Složená vakcína se může výrobcem dodávat buď jako jeden tekutý nebo lyofilizovaný přípravek, nebo jako několik složek s pokyny ke smíchání před použitím.

    1. 5.2.2 Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakostí vakcín

      Kuřata, embrya nebo buněčné kultury použité ve výrobě nebo ke zkoušení jakosti vakcín pocházejí z vajec produkovaných chovy prostými specifikovaných patogenů (SPF), je-li to v článku uvedeno. Status chovu SPF se zajišťuje prostředky systému popsaného dále. Seznam daných mikroorganismů se zakládá na průběžných poznatcích a podle potřeby se aktualizuje.

      Všeobecné principy a postupy

      Chov je definován jako skupina ptáků sdílejících společné prostředí a majících vlastního chovatele, který nemá žádný styk s chovy, které nejsou SPF. Pokud se jednou určí chov jako SPF, nepřidá se k němu žádný pták, který není SPF.

      U chovů SPF založených na obměňovaném základu se všechny výměny líhnou a odchovávají v místnosti s kontrolovaným prostředím. Schválení oprávněnou autoritou podléhá, zda se SPF embrya, získaná z kontrolovaného SPF chovu v jiné odchovně, mohou umístit na stejné stanoviště. Od stáří osmi týdnů jsou tito přemístění ptáci považováni za chov a měsíčně se sledují podle požadavků popsaných v článku Pozdější zkoušky. V době snášky se všichni přemístění ptáci zkoušejí podle požadavků uvedených v odstavci Úvodní zkoušky.

      Chov se umísťuje tak, aby se snížilo riziko kontaminace. Neumísťuje se do blízkosti chovů ptáků, které nejsou SPF, ale umísťuje se a chová se v izolovaných prostorách nebo na roštech v odchovnách, jejichž vzduch se filtruje pod přetlakem. Dodržují se vhodná opatření proti přístupu hlodavců, divokého ptactva, hmyzu a nepovolaných osob.

      Osoby oprávněné ke vstupu nesmějí přijít do styku s jinými ptáky nebo s agens, které by mohlo infikovat chov. Doporučuje se, aby se personál před vstupem do místnosti s kuřaty vy sprchoval a převlékl, nebo aby nosil ochranný oděv.

      Všechny věci, které se přinášejí do prostor chovu, se sterilizují. Vhodně se ošetří i krmivo, aby se předešlo zavlečení nežádoucích mikroorganismů, a voda se získává z chlorovaných zdrojů. Neprovádějí se žádná léčení, která by mohla překážet při zjišťování nemoci v chovu. Průběžně se zaznamenávají údaje o celkovém zdravotním stavu chovu a každá abnormalita se prošetřuje. Sledované faktory zahrnují morbiditu, mortalitu, obecnou fyzickou kondici, spotřebu krmiva, denní produkci vajec, jejich kvalitu, plodnost a líhnivost. Špinavá vejce se odstraní, povrch čistých vajec se ještě za tepla může dezinfikovat.

      Chov pochází z kuřat prostých vertikálně přenosných zárodků, zvláště se opakovaně vyšetřuje každé kuře, z něhož se odvozuje chov, aby se zajistilo, že je prosto viru leukózy a protilátek proti ní. Statut SPF se může chovu přisoudit pouze tehdy, chová-li se v SPF podmínkách po zkušební dobu nejméně čtyři měsíce. Každý kus v chovu musí být prostý infekce vyvolané níže uvedenými zárodky podle odstavce Úvodní zkoušky. Po šesti týdnech a na konci zkušebního období se prokáže, že v celém chovu je každý pták prost příznaků infekce zárodky dále uvedenými v seznamu Úvodní zkoušky.

      V každé nové generaci založeného chovu se všichni ptáci zkoušejí nejpozději ve stáří dvaceti týdnů. Používají se zkoušky uvedené v odstavci Úvodní zkoušky. Po úvodních zkouškách se každý měsíc provádějí u reprezentativního vzorku 5 % (nejméně u deseti a nejvýše u 200 ptáků). Přitom se používají zkoušky uvedené v odstavci Pozdější zkoušky. Poslední zkouška se provádí čtyři týdny po posledním sběru vajec.

      Pro všechny zkoušky se odebírá krev vhodnému počtu ptáků ve specifikované době. Výsledné vzorky séra se zkoušejí na protilátky proti příslušným zárodkům. Sérumneutralizační zkoušky se provádějí ze směsných vzorků nejvýše pěti sér. Ostatní zkoušky se provádějí samostatně u každého vzorku séra. U všech zkoušek se používají pozitivní a negativní kontroly. Ve zkouškách se užívají reagencie, které jsou kalibrovány na mezinárodní nebo evropský standard, pokud existuje. Vedle těchto sérologických zkoušek na přítomnost protilátek se zkouší přiměřené množství vzorku na virus aviární leukózy.

      Aby se potvrdila absence neštovic a příznaků jiných infekcí, provádí se nejméně jednou týdně kromě sérologických zkoušek i klinické vyšetření. U každého uhynulého kusu se provádí pitva, a je-li nutné potvrdit diagnózu, i histopatologické vyšetření, aby se ověřilo, že se nejedná o infekci. Nepřítomnost rodu Salmonella se stanovuje nejméně jedenkrát za 4 týdny kultivací vzorků trusu; může se použít směsný vzorek z nejvýše deseti kusů.

      Pokud se u různých zkoušek získá pozitivní výsledek před udělením statutu SPF, nemůže se chov označit za SPF chov. Pokud se zjistí pozitivní výsledek v jakékoliv zkoušce u chovu, jemuž byl již statut SPF udělen, chov svůj status ztrácí. Speciální opatření se uplatňují na původce kuřecí anémie (CAA), jak je dále popsáno. Všechna kuřata, embrya i buněčné kultury získané v období od posledního negativního výsledku jsou neupotřebitelné: všechny výrobky z nich se musí odstranit a všechny provedené zkoušky s tímto materiálem jsou neplatné a musí se opakovat.

      K opětovnému získání statutu SPF se chov udržuje v SPF podmínkách a mimo každoměsíčního zkoušení každého ptáka z celého chovu na infekční agens, které bylo dříve pozitivní, pokračují rutinní zkoušky na 5 % chovu. Infikovaní ptáci a jejich potomci se odstraní z chovu. SPF statut je chovu opět přidělen, jestliže ve dvou z těchto po sobě jdoucích zkoušek byly dosaženy dva zcela negativní výsledky.

      Pozitivní výsledek na CAA nevylučuje nutně použití materiálu získaného z tohoto chovu, ale živé vakcíny pro ptáky méně než 7 dnů staré musí být vyrobeny z materiálu z CAA-negativního chovu. Inaktivované vakcíny určené pro ptáky méně než 7 dnů staré mohou být vyrobeny z materiálu chovu, u kterého nebyla dokázána nepřítomnost CAA, pokud bylo dokázáno, že inaktivační proces inaktivuje CAA.

      Nejméně 5 let se ukládají záznamy o úmrtnosti a výsledcích zkoušek. Podrobnosti o poklesu produkce vajec nebo líhnivosti, mimo případy nehod identifikovaných jako nehody neinfekčního původu a jakékoli jiné výsledky zkoušek indikující infekci specifikovaným agens, jsou ihned poskytnuty uživateli vajec.

      Úvodní zkoušky

      Užití jiných zkoušek, pokud jsou nejméně stejně citlivé a odpovídají specifitě jako zkoušky uvedené dále, podléhá schválení oprávněnou autoritou.

      Hladina sterilizační jistoty Metody a podmínky sterilizace Sterilizace v konečném obalu Filtrace Aseptická příprava Zkouška účinností protimikrobní konzervace Postup zkoušky Požadavky Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití Tab 5.1.3-3 Perorální přípravky Kategorie 1 Kategorie 2 Kategorie 3 Kategorie 4 Všeobecné principy a postupy Úvodní zkoušky
      MikroorganismusDruh zkoušky
      aviární adenoviryELISA
      virus aviární encefalomyelitidyELISA
      virus aviární infekční bronchitidyELISA
      virus aviární infekční laryngotracheitidysérumneutralizace
      virus aviární leukózyELISA-virus
      sérumneutralizace protilátkyvirus aviární nefritidy
      fluorescenční protilátky
      aviární reoviryELISA
      virus aviární retikuloendoteliózyfluorescenční protilátky
      anémie kuřatfluorescenční protilátky
      hemaglutinující aviární adenovirus
      (syndrom poklesu snášky 76 – EDS 76 virus)      		HIT
      virus infekční burzitidysérumneutralizační test proti každému sérotypu vyskytujícímu se v zemi původu
      virus influenzy AELISA
      virus Markovy obrnyELISA
      virus Newcastleské chorobyHIT
      virus rhinotracheitidy krůtELISA
      Mycoplasma gallisepticumaglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT
      Mycoplasma synoviaeaglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT
      Salmonella pullorumaglutinace

      Pozdější zkoušky

      Užití jiných zkoušek, pokud jsou nejméně stejně citlivé a odpovídají specifitě jako zkoušky uvedené dále, podléhá schválení oprávněnou autoritou.

      Hladina sterilizační jistoty Metody a podmínky sterilizace Sterilizace v konečném obalu Filtrace Aseptická příprava Zkouška účinností protimikrobní konzervace Postup zkoušky Požadavky Tab 5.1.3-1 Parenterální a oftalmologické přípravky Tab 5.1.3-2 Přípravky k místnímu použití Tab 5.1.3-3 Perorální přípravky Kategorie 1 Kategorie 2 Kategorie 3 Kategorie 4 Všeobecné principy a postupy Úvodní zkoušky Pozdější zkoušky
      MikroorganismusDruh zkoušky
      aviární adenoviryELISA
      virus aviární encefalomyelitidyELISA
      virus aviární infekční bronchitidyELISA
      virus aviární infekční laryngotrachitidysérumneutralizace
      virus aviární leukózyELISA na protilátky
      virus aviární nefritidyfluorescenční protilátky
      aviární reoviryfluorescenční protilátky
      virus aviární retikuloendoteliózyfluorescenční protilátky
      anémie kuřatfluorescenční protilátky
      hemaglutinující aviární adenovirusHIT
      virus infekční burzitidyimunodifuzní test proti každému sérotypu vyskytujícímu se v zemi původu
      virus influenzy AELISA
      virus Markovy obrnyELISA
      virus Newcastleské chorobyHIT
      virus rhinotracheitidy krůtELISA
      Mycoplasma gallisepticumaglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT
      Mycoplasma synoviaeaglutinace a pro potvrzení pozitivity HIT
      Salmonella pullorumaglutinace
    1. 5.2.3 Humánní diploidní buňky pro výrobu humánních vakcín

      Příprava vakcín na humánních diploidních buňkách je založena na systému buněčných bank. Raná populace diploidní buněčné kultury ve dvojnásobné hladině (výchozí buňky) je subkultivována na hladinu vyhovující vytvoření pracovních buněk.

      Výchozí buňky. Výchozí buňky, z nichž se odvozují pracovní buňky, jsou charakterizovány se zřetelem na genealogii, totožnost (izoenzymy, sérologie, peptidové mapy nukleových kyselin), genetické markery (HLA), karyotyp (viz níže v odstavci Chromozomální charakteristika), růstové vlastnosti, virovou vnímavost, životaschopnost během uchovávání a konečnou dobu života.

      Pozdní pasáž (v produkční zralosti nebo po ní) buněčného kmene se zkouší na nepřítomnost tumorogenity, na totožnost a normální karyotyp.