Platné znění

Český lékopis 1997

zrušený předpis

6 Speciální část

  1. 6.1 Léčivé a pomocné látky

    Absinthii herbaObrázek

    Pelyňková nať

    Synonymum. Herba absinthii

    Jsou to usušené celé nebo řezané přízemní listy nebo kvetoucí vrcholky druhu Artemisia absinthium L. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 1 ml silice v 1 kilogramu drogy.

    Vlastnosti

    Droga intenzivního aromatického pachu a intenzivní hořké chuti.

    Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Listy zelenošedé až šedozelené, na obou stranách stříbrošedě plstnaté. Přízemní listy ouškatě řapíkaté, v obrysu vejčité, dvakrát až třikrát peřenosečné; úkrojky listu kopinaté až čárkovitě kopinaté. V horní části listy menší, přisedlé, méně dělené, v jednoduché listeny se zmenšující. Stonek v horní části zelenošedý, stříbrošedě plstnatý, rýhovaný, o průměru až 2,5 mm. Květenství uspořádáno v bohatou přímou latu. Úbory kulovité až ploše polokulovité o průměru 2 mm až 4 mm. Zákrov šedě plstnatý, četné žluté terčové oboupohlavné květy jsou asi 2 mm dlouhé, obvodové samičí květy a pentlicovité chlupy jsou asi 1 mm dlouhé.
    2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenošedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné krycí chlupy, s krátkou jednobuněčnou až pětibuněčnou nohou a na ní kolmo nasazenou velmi dlouhou koncovou buňkou; průduchy anomocytické (2.8.3); roztroušeně žláznaté mnohobuněčné chlupy; úlomky oboupohlavních a samičích květů; pylová zrna se třemi klíčními póry; svazky vláken a kolenchymatického pletiva stonku.
    3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

      Zkoušený roztok. 2 g práškované drogy (355) se smíchá s 50 ml vroucí vody R a nechá se stát 5 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se smíchá s 5 ml roztoku octanu olovnatého R (100 g/l) a zfiltruje se. Baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Filtrát se protřepe 50 ml dichlormethanu R; organická vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltruje se a na vodní lázni se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml lihu 96% R.

      Na vrstvu se nanese odděleně do tří bodů (vzdálených vzájemně asi 30 mm) po 10 μl zkoušeného roztoku (chromatogram A, B, a C). Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední části chromatogramů A, B a C je intenzivně zbarvená skvrna (artabsin). Mezi jednotlivými chromatogramy se odstraní úzký pruh vrstvy tak, aby chromatogramy byly vzájemně oddělené a postupně se překryjí vhodnou skleněnou deskou. Chromatogram B se postříká roztokem kyseliny chlorovodíkové R (620 g/l), chromatogram C se postříká acetanhydridem v kyselině sírové RS. Skvrna odpovídající artabsinu na chromatogramech B a C se zbarví modře. Vrstva se suší 20 min při 80 °C za stálého pozorování. Ve střední části chromatogramů B a C je intenzivní skvrna absinthinu; na chromatogramu B je zbarvena oranžovočerveně, na chromatogramu C červeně až vínově červeně. Na chromatogramech mohou být další slabě zbarvené skvrny.

    Zkoušky na čistotu

    Číslo hořkosti. Nejméně 15 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

    Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

    Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá a pak se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

    Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok s nejnižší koncentrací, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

    Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

    v němž značí:

    1. n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
    2. 10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 150,0ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

    Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % stonků o průměru více než 4 mm.

    Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

    Stanovení obsahu

    Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 2000ml baňce s 50,0 g drogy a 500 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se nejméně 3 h po vytvoření první kapky silice.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

    Acaciae gummiObrázek

    Arabská klovatina

    Synonymum. Gummi arabicum

    Je to na vzduchu ztvrdlá klovatina vytékající samovolně nebo získaná po naříznutí kmene a větví druhu Acacia senegal L. WILLD. a jiných afrických druhů rodu Acacia.

    Vlastnosti

    Droga bez chuti, ulpívá na jazyku. Je velmi zvolna a téměř beze zbytku rozpustná ve dvojnásobném množství vody; rostlinné částice mohou být přítomny jen ve velmi malém množství.

    Tekutina (sliz) je bezbarvá nebo nažloutlá, hustá, viskózní, lepivá, průsvitná, na lakmusový papír reaguje kysele. Arabská klovatina je prakticky nerozpustná v lihu 96% a etheru.

    Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. Okrouhlé, oválné nebo ledvinovité kousky (kapky) o průměru 1 cm až 3 cm. Jsou nažloutlé, žluté nebo světle jantarové, občas s narůžovělým odstínem, drobivé, neprůhledné, na povrchu často popraskané, snadno se lámající na nepravidelné, bělavé nebo lehce nažloutlé hranaté úlomky, sklovité, průhledné; lom lasturovitý. Ve střední části celých, nerozlámaných kapek občas drobná dutina.
    2. B. Droga se upráškuje. Prášek je bílý nebo nažloutlý. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: hranaté, nepravidelné, bezbarvé, lesklé úlomky. Mohou být patrny jen stopy škrobu nebo rostlinných tkání. Nejsou přítomny vrstevnaté membrány.
    3. C. Roztok zkoušené látky (100 g/l) je levotočivý.
    4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Pro přípravu vrstvy se namísto vody R použije roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (16 g/l).

      Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy se smíchá s 25 ml roztoku kyseliny sírové R (40 g/l) a zahřívá se 90 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. 10 ml roztoku se zneutralizuje asi 2 g uhličitanu barnatého R; protřepává se 90 min a pak se zfiltruje. 1 ml filtrátu se smíchá s 9 ml methanolu R a odstřeďuje se.

      Porovnávací roztok. 10 mg arabinosy R, 10 mg glukosy R, 10 mg galaktosy R a 10 mg rhamnosy R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

      Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (16 g/l), 1-butanolu R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší několik minut v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě jednou, za výše uvedených podmínek po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 110 °C, postříká se zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 10 min při 110 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné čtyři zřetelně oddělené barevné skvrny odpovídající galaktose (žlutohnědá), glukose (žlutohnědá), arabinose (červenohnědá) a rhamnose (žlutá) v pořadí vzrůstajícího RF. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny tři skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám galaktosy, arabinosy a rhamnosy; není patrna skvrna odpovídající glukose a ani žádné další skvrny, zejména v horní části chromatogramu.

    1. E. 1 g práškované drogy se rozpustí ve 2 ml vody R a smíchá se s 2 ml lihu 96% R. Po protřepání vznikne bílý, želatinózní sliz; po přidání 10 ml vody R vznikne tekutina.
    2. F. Roztok zkoušené látky (1 : 10 000) se smíchá s octanem olovnatým zásaditým RS; po několika minutách vzniká sraženina.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 3,0 g práškované drogy se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml.

    Nerozpustné látky. 5,0 g práškované drogy se smíchá se 100 ml vody R a 14 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, mírně se vaří 15 min za častého protřepávání. Ještě horký roztok se filtruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla. Filtr se promyje horkou vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %).

    Agar a tragant. 2 ml roztoku S se smíchají s 8 ml vody R a 0,2 ml octanu olovnatého RS. Po protřepání nevznikne zákal.

    0,1 g práškované drogy se smíchá s 1 ml jodu 0,01 mol/l VS; nevznikne červené nebo olivově zelené zbarvení.

    Agar a slizy z rostlin rodu Sterculia. 50 mg práškované drogy se smíchá s 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Při pozorování pod mikroskopem nejsou patrny po přidání vody R žádné červeně zbarvené útvary.

    Škrob a dextrin. 10 ml roztoku S se zahřeje k varu, po ochlazení se přidá 0,1 ml jodu 0,05 mol/l- VS; nevznikne modré nebo hnědočervené zbarvení.

    Sacharosa a fruktosa. 1 ml roztoku S se smíchá se 4 ml vody R, 0,1 g resorcinolu R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 1 min na vodní lázni; nevznikne žluté nebo růžové zbarvení.

    Třísloviny. 10 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne želatinózní sraženina, ale ani sraženina ani roztok se nezbarví tmavě modře.

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

    Mikrobiální znečištění. Nejvýše 104 živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech.

    Acaciae gummi dispersione desiccatumObrázek

    Arabská klovatina usušená rozprášením

    Získává se sušením roztoku arabské klovatiny v rozprašovací sušárně.

    Vlastnosti

    Vyhovuje požadavkům článku Acaciae gummi. Je úplně a rychle rozpustná ve dvojnásobném množství vody.

    Zkoušky totožnosti

    Pozoruje se pod mikroskopem v lihu 96%. Zkoušená látka je tvořena převážně kulovitými částicemi o průměru 4 μm až 40 μm; uprostřed s dutinou z jedné nebo několika vzduchových bublin; několik minut jsou patrny ploché úlomky. V polarizovaném světle není patrný černý kříž. Nejsou patrny rostlinné tkáně.

    Vyhovuje též Zkouškám totožnosti C, D, E a F článku Acaciae gummi.

    Zkoušky na čistotu

    Vyhovuje zkouškám na čistotu článku Acaciae gummi. Zkouška Nerozpustné látky se neprovádí. Zkouška Ztráta sušením se upravuje takto:

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Uchovávání

    Ve vzduchotěsných obalech.

    † Acebutololi hydrochloridumObrázek

    Acebutololiumchlorid

    Obrázek
    Absinthii herba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Acaciae gummi Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Acaciae gummi dispersione desiccatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání † Acebutololi hydrochloridum
    C18H29ClN2O4Mr 372,89CAS 34381-68-5

    Je to(RS)-N-isopropyl-N- {[3-(2-acetyl-4-butyrylaminofenoxy)-2-hydroxy]propyl} amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H29ClN2O4.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

    Taje při asi 143 °C.

    Zkoušky totožnost.

    Základní sestava zkoušek: B a D.

    Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

    1. A. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,1% (V/V) a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 233 nm a při 322 nm. Specifická absorbance v maximu při 233 nm je 555 až 605.
    2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acebutololiumchloridu CRL.
    3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

      Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

      Porovnávací roztok (a). 20 mg acebutololiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

      Porovnávací roztok (b). 20 mg pindololu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a).

      Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny chloristé R, methanolu R a vody R (0,5 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

    1. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev silikagelu GF254R.

    Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

    Porovnávací roztok (a). 3 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

    Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 15 ml.

    1. A. Na první vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm.
    2. B. Na druhou vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-propanolu R (10 + 90) po dráze 15 cm.

      Vrstvy se vysuší na vzduchu a pozorují se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného roztoku (A i B) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu.

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,300 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

    1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,29 mg C18H29ClN2O4.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

    Separandum.

    Nečistoty

    Obrázek
    1. A. 3´-acetyl-4´-(2,3-epoxypropoxy)butyranilid,
    Obrázek
    1. B. 3´-acetyl-4´-[2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]acetanilid (diacetolol),
    Obrázek
    1. C. 3´-acetyl-4´-hydroxybutyranilid,
    Obrázek
    1. D. 5´-amino-2´-[2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]acetofenon,
    Obrázek
    1. E. 4´-[2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]butyranilid.

    † Acetazolamidum Obrázek

    Acetazolamid

    Obrázek
    Absinthii herba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Acaciae gummi Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Acaciae gummi dispersione desiccatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání † Acebutololi hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnost. Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Acetazolamidum
    C4H6N4O3S2 Mr 222,24CAS 59-66-5

    Je to 5-acetamido-1,3,4-thiadiazol-2-sulfonamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H6N4O3S2.

    Vlastnosti

    Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

    Zkoušky totožnosti

    Základní sestava zkoušek: A a B.

    Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

    1. A. 30,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml (roztok a). Měří se absorbance roztoku (a) (2.2.25) při 230 nm až 260 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 240 nm a specifická absorbance v maximuje 162 až 176. 25,0 ml roztoku (a) se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml a měří se absorbance při 260 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 292 nm a specifická absorbance v maximu je 570 až 620.
    2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem acetazolamidu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v lihu 96% R, roztoky se odpaří do sucha a znovu se zaznamenají spektra tablet obou látek.
    3. C. Asi 20 mg se smíchá ve zkumavce se 4 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a s 0,2 g zinku práškového R. K ústí zkumavky se přiloží papír s octanem olovnatým R; papír se zbarví hnědočerně.
    4. D. Asi 25 mg se rozpustí ve směsi 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R a přidá se 0,1 ml síranu měďnatého RS; vznikne zelenomodrá sraženina.

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

    Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

    Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a ethylacetatu R a zředí se jí na 10 ml.

    Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se smíchá se směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a ethylacetatu R a zředí se jí na 100 ml.

    Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se v komoře nevyložené filtračním papírem a sycené 1 h čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a 2-propanolu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

    Sírany (2.4.13). K 0,4 g se přidá 20 ml vody destilované R a zahřátím k varu se rozpustí. Směs se za častého míchání ochladí a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).

    Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

    Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

    Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

    Stanovení obsahu

    0,200 g se rozpustí ve 25 ml dimethylformamidu R a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

    1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 22,22 mg C4H6N4O3S2.

    Uchovávání

    Separandum.

    AcetonumObrázek

    Aceton

    Obrázek
    Absinthii herba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Acaciae gummi Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Acaciae gummi dispersione desiccatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání † Acebutololi hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnost. Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Acetazolamidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Acetonum
    C3H6OMr 58,08CAS 67-64-1

    Je to 2-propanon.

    Vlastnosti

    Těkavá čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Jeho páry jsou zápalné.

    Zkoušky totožnosti

    1. A. K 1 ml roztoku zkoušené látky 0,5% (V/V) se přidá 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (10 g/l), 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a malý přebytek kyseliny octové R. Vznikne intenzivní červené zbarvení, které se po zředění vodou R změní na fialové.
    2. B. K 10 ml roztoku zkoušené látky 0,1% (V/V) v lihu R 50% (V/V) se přidá 1 ml roztoku nitrobenzaldehydu R (10 g/l) ve stejném rozpouštědle a 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Nechá se asi 2 min stát a potom se okyselí kyselinou octovou R; vznikne zelenomodré zabarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Vzhled roztoku. K 10 ml se přidá 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,15 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,7 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový.

    Relativní hustota (2.2.5). 0,790 až 0,793.

    Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

    Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

    Porovnávací roztok. K 0,5 ml methanolu R se přidá 0,5 ml 2-propanolu R a zředí se zkoušeným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem na 10,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - křemenné kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,3 mm se stěnou pokrytou vrstvou (0,5 μm) makrogolu 20 000 R,
    2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při dělicím poměru asi 50 : 1 a lineární průtokové rychlosti 21 cm/s,
    3. - plamenoionizačního detektoru.

    Teplota kolony se udržuje na 45 °C do nástřiku, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min na 100 °C, teplota nástřikového prostoru je 150 °C a teplota detektoru 250 °C. Nastřikuje se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

    Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek eluují látky v tomto pořadí: aceton, methanol, 2-propanol.

    Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času acetonu, který je asi 5,3 min.

    Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methanolu a 2-propanolu nejméně 1,0.

    Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího methanolu nebo 2-propanolu není větší než rozdíl mezi plochami odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochami odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % V/V pro každou nečistotu); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího methanolu a píku odpovídajícího 2-propanolu, není větší než rozdíl mezi plochou píku methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochou odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % V/V pro každou další nečistotu).

    Látky nerozpustné ve vodě. K 1 ml se přidá 19 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1).

    Redukující látky. K 30 ml se přidá 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a nechá se stát 2 h ve tmě; směs se zcela neodbarví.

    Zbytek po odpaření. 20,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha a potom se suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (50 μg/g).

    Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3 g/l. Stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky za použití 20 ml pyridinu bezvodého R jako rozpouštědla.

    Uchovávání

    V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

    Nečistoty

    1. A. methanol,
    2. B. 2-propanol.

    Acetylcysteinum Obrázek

    Acetylcystein

    Obrázek
    Absinthii herba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Acaciae gummi Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Acaciae gummi dispersione desiccatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání † Acebutololi hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnost. Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Acetazolamidum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Acetonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Nečistoty Acetylcysteinum
    C5H9NO3SMr 163,19CAS 616-91-1

    Je to kyselina (R)-2-acetamido-3-merkaptopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C5H9NO3S.

    Vlastnosti

    Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

    Zkoušky totožnosti

    Základní sestava zkoušek: A a C.

    Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

    1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
    2. B. Teplota tání (2.2.14). 104 °C až 110 °C.
    3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acetylcysteinu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
    4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou přibližně shodné s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
    5. E. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,05 ml roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,05 ml amoniaku 26% R; vznikne tmavě fialové zbarvení.

    Zkoušky na čistotu

    Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

    Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

    Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 2,8; měří se roztok připravený smícháním 2 ml roztoku S s 8 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

    Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +27,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se následující roztok: ve 25ml odměrné baňce se smíchá 1,25 g zkoušené látky s 1 ml roztoku edetanu disodného R (10 g/l), přidá se 7,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a promíchá se. Po rozpuštění se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (2).

    Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Použijí se čerstvě připravené roztoky, pokud není předepsáno jinak.

    Zkoušený roztok (a). 0,80 g se suspenduje v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

    Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

    Zkoušený roztok (c). Použije se zkoušený roztok (a) nejméně po 1 h stání.

    Porovnávací roztok (a). 4,0 mg acetylcysteinu CRL, 4,0 mg L-cystinu R, 4,0 mg L-cysteinu R, 4,0 mg N,N-diacetyl-L-cystinu CRL a 4,0 mg N,S-diacetyl-L-cysteinu CRL se suspenduje v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

    Porovnávací roztok (b). 4,0 mg acetylcysteinu CRL se suspenduje v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

    Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

    1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
    2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (3 + 97) a jejíž hodnota pH byla upravena kyselinou fosforečnou R na 3,0. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
    3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

    Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy následující: L-cystinu asi 2,2 min, L-cysteinu asi 2,4 min, 2-methyl-2-thiazolin-4-karboxylové kyseliny vzniklé ve zkoušeném roztoku (c) asi 3,3 min, acetylcysteinu asi 6,4 min, N,N-diacetyl-L-cystinu asi 12 min, N,S-diacetyl-L-cysteinu asi 14 min. Nastříkne se 20 μl roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky L-cystinu a L-cysteinu nejméně 1,5 a rozlišení mezi píky N,N-diacetyl-L-cystinu a N,S-diacetyl-L-cysteinu nejméně 2,0.

    Nastříkne se 20 μl kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS jako slepá zkouška. Odděleně se nastříkne 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl každého zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času acetylcysteinu, který je asi 30 min.

    Z chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se vypočítá procentuální obsah známých a neznámých nečistot podle následujících vzorců:

    v nichž značí:

    1. A1 - plochu píku jednotlivé nečistoty (L-cystin, L-cystein, N,N-diacetyl-L-cystin a N,S-diacetyl-L-cystein) na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
    2. A2 - plochu píku jednotlivé nečistoty (L-cystin, L-cystein, N,N-diacetyl-L-cystin, N,S-diacetyl-L--cystein) na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
    3. A3 - plochu píku neznámé nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
    4. A4 - plochu píku acetylcysteinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
    5. m1 - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a),
    6. m2 - hmotnost jednotlivé nečistoty v porovnávacím roztoku (a),
    7. m3 - hmotnost acetylcysteinu v porovnávacím roztoku (b).