(1) Smlouvou o kontrolní činnosti se zavazuje vykonatel kontroly provést nestranně ověření jakosti a množství zboží nebo ověření prací a vydat o tom podle skutečně zjištěného stavu osvědčení a objednatel kontroly se zavazuje mu za to zaplatit odměnu.
(2) Smlouva, jejímž předmětem je přejímání zboží nebo vykonaných prací, řídí se podle ustanovení o smlouvě příkazní.
Není-li sjednáno, kdy a kde se má kontrola provést, má se za to, že se má uskutečnit bez zbytečného odkladu v místě, kde je předmět kontroly v době uzavření smlouvy.
(1) Vykonatel kontroly je povinen provést kontrolu v rozsahu a způsobem stanoveným ve smlouvě, a není-li nic smluveno, v rozsahu a způsobem, který vyplývá z předchozí obdobné kontroly uskutečněné pro objednatele kontroly, jinak v rozsahu a způsobem vyplývajícím ze zvláštních předpisů platných na území státu, na němž má vykonatel kontroly své sídlo (bydliště).
(2) Nelze-li rozsah a způsob kontroly určit podle odstavce 1, je vykonatel kontroly povinen kontrolu provést v rozsahu a způsobem přiměřeným povaze věci.
Není-li výše odměny smluvena, je objednatel kontroly povinen zaplatit odměnu obvyklou se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly.
Objednatel kontroly je povinen uhradit vykonateli kontroly vedle odměny i nutné a užitečné náklady, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem kontroly, pokud z jejich povahy nevyplývá, že jsou již zahrnuty v odměně.
Vykonatel kontroly je povinen postupovat při kontrole tak, jak to odpovídá odborným znalostem použitým s náležitou péčí s přihlédnutím ke způsobu kontroly předepsanému nebo obvyklému pro daný předmět, dále k době, místu a rozsahu kontroly, jakož i ke stavu, v jakém předmět kontroly byl v době jejího provádění.
(1) Vykonatel kontroly je povinen vydat v souhlasu s výsledky kontroly objednateli kontrolní osvědčení.
(2) Kontrola se považuje za ukončenou teprve vydáním kontrolního osvědčení.
Objednatel kontroly je povinen poskytnout vykonateli kontroly spolupůsobení potřebné k provedení kontroly, zejména umožnit mu dostatečný přístup k předmětu kontroly.
Ustanovení smlouvy o kontrolní činnosti, jež ukládají vykonateli povinnosti, které by mohly ovlivnit nestrannost prováděné kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, jsou neúčinná.
Použije-li vykonatel kontroly k jejímu uskutečnění dalších osob, odpovídá tak, jako by kontrolu prováděl sám. Jestliže však objednatel kontroly si vymínil, že ke kontrole má být použito určité osoby, odpovídá vykonatel kontroly pouze za vadné pověření této osoby kontrolní činností; nároky z tohoto pověření uplatní vykonatel kontroly svým jménem na žádost a účet objednatele.
Provádění kontroly se nedotýká právních poměrů mezi objednatelem kontroly a jinými osobami, zejména osobami, jimž je určeno nebo od nichž pochází kontrolované zboží nebo práce, a nemá vliv na běh lhůt pro vytýkání vad.
Pokud vykonatel kontroly neprovedl kontrolu řádně, nemá nárok na odměnu a objednatel kontroly může po uplynutí doby stanovené k provedení kontroly od smlouvy odstoupit.
Vykonatel kontroly je povinen nahradit škodu způsobenou vadným výkonem kontroly, jen pokud tato škoda nemůže být nahrazena uplatněním nároku objednatele kontroly vůči osobě odpovědné za vadné plnění předmětu kontroly. Jako náhradu škody nemůže však objednatel kontroly požadovat náhradu toho, co opomenul včas uplatnit nebo vymáhat vůči osobě odpovědné za vadné plnění předmětu kontroly, nebo co nelze vymáhat vzhledem k ujednání uzavřenému s touto osobou, jež takové uplatnění po provedené kontrole vylučuje.
Je-li vykonatel kontroly povinen podle § 533 nahradit škodu zahrnující nároky vůči osobě odpovědné za vadné plnění, přecházejí na něho vůči této osobě zaplacením náhrady škody všechna oprávnění objednatele kontroly. Ustanovení § 140 až 143 platí obdobně.
Poskytne-li vykonatel kontroly písemně objednateli kontroly záruku, že zjistí všechny vady předmětu kontroly bez ohledu na rozsah a způsob kontroly, je povinen nahradit škodu vzniklou vadnou kontrolou bez omezení vyplývajícího z § 526. Ustanovení § 533 v tomto případě neplatí; ustanovení § 534 však tím není dotčeno.
Smlouvou zasílatelskou se zavazuje zasílatel příkazci, že mu vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věci (zásilky) z určitého místa (místo odeslání) do jiného místa (místo určení) nebo úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.
Zasílatel je oprávněn žádat, aby mu byl dán příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz) písemně.
(1) Zasílatel může k obstarání přepravy užít dalšího zasílatele (mezizasílatele); odpovídá při tom, jako by přepravu obstarával sám.
(2) Nezakáže-li to příkazce výslovně nejpozději do počátku uskutečňování přepravy, může zasílatel provést přepravu sám.
Při plnění smlouvy je zasílatel povinen jednat s odbornou péčí a dodržet v rámci smlouvy pokyny příkazce. Zasílatel je povinen upozornit příkazce na zjevnou nesprávnost jeho pokynů. Neobdržel-li zasílatel od příkazce dostatečné pokyny, je povinen si vyžádat u příkazce jejich doplnění; při nebezpečí z prodlení je povinen však obstarat přepravu tak, aby vyhovovala co nejvíce zájmům příkazce zasílateli známým.
Zasílatel odpovídá za škodu na zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče.
Zasílatel je povinen pojistit zásilku, jen jestliže je to smluveno.
Za škodu na zásilce, kterou má zasílatel u sebe, odpovídá podle ustanovení o smlouvě o skladování.
(1) Zasílatel je povinen podat příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo na ní vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak odpovídá za škodu vzniklou tím, že příkazce takto nezpravil.
(2) Hrozí-li bezprostředně podstatná škoda na zásilce a není-li času vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s takovými pokyny a neučiní sám potřebná opatření, může zasílatel zásilku prodat podle ustanovení § 370.
(1) Zasílateli přísluší smluvená odměna nebo, nebyla-li smluvena, odměna podle zasílatelských sazeb, jinak odměna přiměřená. Zasílateli kromě toho přísluší náhrada nutných a užitečných nákladů vynaložených za účelem splnění zasílatelské smlouvy.
(2) Zasílatel je oprávněn žádat na příkazci zaplacení odměny, jakmile uzavřel smlouvu s dopravcem a zasílané věci mu odevzdal. Příkazce je kromě toho povinen poskytnout zasílateli přiměřenou zálohu na náklady spojené se splněním smlouvy, a to dříve, než zasílatel započne s jejím plněním.
Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek zasílatele vůči příkazci ze zasílatelské smlouvy, pokud o nich příjemce věděl nebo vědět musel.
Zasílatel má k zajištění všech svých nároků, a to i z běžného účtu vzniklého ze zasílatelského poměru, zástavní právo na zásilce, dokud je u něho nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal.
Zasílatel je povinen na žádost dřívějších zasílatelů uplatnit všechna oprávnění, která jim přísluší, zejména z jejich zástavního práva, a je oprávněn uspokojit jejich nároky. Pokud tyto nároky uspokojil, přecházejí na něho spolu se zástavním právem je zajišťujícím.
Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z jednoho místa (místo odeslání) do jiného místa (místo určení) a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci odměnu (přepravné).
(1) Dopravce je oprávněn žádat, aby mu odesílatel vydal písemné potvrzení o objednávce přepravy (nákladní list), a odesílatel je oprávněn žádat, aby mu dopravce písemně potvrdil příjem zásilky.
(2) Je-li k provedení přepravy třeba zvláštních listin, je odesílatel povinen je odevzdat dopravci na jeho požádání při předání zásilky k přepravě. Odesílatel odpovídá za škody, které by dopravci vznikly neodevzdáním nebo opožděným odevzdáním takových listin nebo jejich nesprávností nebo nedostatečností.
(1) Mezi stranami může být ujednáno, že dopravce vydá odesílateli při převzetí zásilky k přepravě náložný list.
(2) Náložný list je listina představující nárok ze závazku dopravce vydat zásilku převzatou k přepravě osobě oprávněné podle listiny, která dopravci předloží náložný list a na něm potvrdí přijetí zásilky.
(1) Náložný list může být vydán na doručitele, na jméno určité osoby nebo na její řad.
(2) Náložný list na doručitele převádí se odevzdáním, náložný list na jméno podle předpisů o postupu pohledávky.
(3) Osoba, na jejíž řad byl náložný list vydán, je oprávněna převést vyplněným nebo nevyplněným rubopisem práva z náložného listu na další osoby, které jsou oprávněny k dalšímu takovému převodu. Není-li v náložném listě uvedeno, na čí řad je vydán, platí, že je vydán na řad odesílatele.
(1) Dopravce je povinen v náložném listě uvést:
(2) Byl-li náložný list vydán ve více stejnopisech, vyznačí se počet stejnopisů na každém z nich. Po vydání zásilky na jeden stejnopis oprávněné osobě pozbývají ostatní stejnopisy platnosti.
Náložný list je rozhodný pro právní vztah mezi dopravcem a osobou oprávněnou požadovat vydání zásilky při předložení náložného listu. Dopravce se nemůže vůči ní dovolávat ustanovení přepravní smlouvy, pokud nejsou v náložném listě obsažena nebo pokud se tam na ně výslovně nepoukazuje. Proti osobě oprávněné k přijetí zásilky podle náložného listu může dopravce vznést jen námitky, které vyplývají z obsahu náložného listu nebo z vlastního vztahu dopravce k oprávněnému.
Odesílatel je oprávněn žádat, aby přeprava byla přerušena a zásilka mu vrácena nebo aby byla dodána jinému příjemci, anebo aby s ní bylo naloženo jinak, pokud dopravce ještě zásilku příjemci nevydal. Byl-li však vydán náložný list a byl již předán osobě oprávněné požadovat vydání zásilky, může takové příkazy udělit jen tato oprávněná osoba při předložení náložného listu, popřípadě jen při předložení všech jeho stejnopisů, byly-li vydány.
(1) Byl-li v přepravní smlouvě určen příjemce, nabývá práva ze smlouvy vůči dopravci okamžikem, kdy požádá o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení nebo po lhůtě, kdy tam měla dojít. Tímto okamžikem přecházejí na příjemce i práva podle § 559 a 560.
(2) Byl-li vydán náložný list, má právo uvedené v odstavci 1 osoba oprávněná požadovat vydání zásilky při předložení náložného listu. Touto osobou je
(3) Dopravce není oprávněn zásilku vydat příjemci, jestliže by to bylo v rozporu s pokyny danými mu podle § 554; v tomto případě nároky podle odstavce 1 a 2 příjemci nevznikají.
Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek dopravce vůči odesílateli z přepravní smlouvy, pokud o těchto pohledávkách příjemce věděl nebo vědět musel.
Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu.
Dopravce může k provedení přepravy užít dalšího dopravce; při tom odpovídá, jako by přepravu uskutečňoval sám.
Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež na ní vznikla v době od jejího převzetí k přepravě až do vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.
(1) Za škodu na zásilce dopravce neodpovídá, jestliže byla způsobena
(2) Dopravce je však povinen vynaložit odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší.
(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit běžnou cenu, kterou by zásilka měla v místě určení v době, kdy měla být doručena.
(2) Při poškození nebo znehodnocení zásilky je dopravce povinen nahradit rozdíl mezi cenou zásilky poškozené nebo znehodnocené a cenou, kterou by zásilka měla ve stavu nepoškozeném v místě určení v době doručení.
(3) Z náhrady za ztracenou, zničenou, poškozenou nebo znehodnocenou zásilku se odečte částka, která byla v důsledku škody na zásilce uspořena na cle, přepravném a jiných nákladech.
(1) Dopravci přísluší smluvená odměna nebo nebyla-li smluvena, odměna podle vydaných dopravních sazeb závazných pro dopravce, jinak odměna přiměřená.
(2) Dopravce má nárok na přepravné po provedení přepravy ve smlouvě určené.
(3) Nelze-li přepravu provést pro skutečnosti, které nemohl dopravce odvrátit při vynaložení odborné péče, má dopravce nárok na poměrnou část přepravného s přihlédnutím k přepravě již vykonané.
(1) Dopravce má k zajištění všech svých nároků, které vyplývají z provedení přepravní smlouvy, zástavní právo k zásilce, pokud s ní může nakládat.
(2) Vázne-li na zásilce několik zástavních práv, má právo později vzniklé přednost před právem vzniklým dříve. Zástavní práva dopravce mají přednost před zástavními právy zasílatele.
O právu dopravce prodat zásilku a o povinnostech dopravce ve vztahu k předchozím dopravcům platí obdobně ustanovení o smlouvě zasílatelské.
Tento zákon platí pro přepravu zásilek bez ohledu na použití dopravních prostředků, pokud předpisy upravující jednotlivé druhy přeprav neobsahují úpravu odlišnou.
(1) Smlouvou o nájmu lodi zavazuje se pronajímatel přenechat nájemci dočasně užívání lodi a nájemce se zavazuje platit nájemné.
(2) Smlouva o nájmu lodi musí být uzavřena písemně.
Pronajímatel je povinen odevzdat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání spolu s potřebnými listinami; nájemce je povinen udržovat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání na náklad pronajímatele.
Pronajímatel odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do převzetí lodi nájemcem.
Nestanoví-li smlouva výslovně jinak, nesmí nájemce dát najatou loď do podnájmu, ani postoupit svá práva ze smlouvy.
Pokud § 567 až 569 nestanoví jinak, platí přiměřeně ustanovení o smlouvě nájemní.
(1) Smlouvou o provozu lodi (charter) se zavazuje poskytovatel provozu lodi (provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu lodi (objednatelem) a k tomu účelu vykonat buď s určitou lodí jednu nebo několik předem určených cest, nebo vykonat s určitou lodí během smluvené doby cesty podle určení objednatele, a objednatel se zavazuje zaplatit za to odměnu.
(2) Smlouva o provozu lodi musí být uzavřena písemně.
(1) Provozce lodi je povinen uvést loď před vyplutím do stavu způsobilého k smluvenému účelu a k plavbě pro příslušnou cestu. Dále je povinen náležitě ji opatřit posádkou a zásobami.
(2) Provozce odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do vyplutí lodi.
Objednatel může převést oprávnění ze smlouvy na další osobu. Tato osoba nenabývá v pochybnostech přímého nároku vůči provozci a ani mu není zavázána.
Pokud v § 571 až 573 není stanoveno jinak, platí pro smlouvu o provozu lodi mezinárodní zvyklosti, jinak, pokud to povaha věci připouští, ustanovení o smlouvě přepravní.
Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje nahradit ve sjednaném rozsahu škodu způsobenou nahodilou událostí ve smlouvě blíže označenou (pojistná událost) a pojistník se zavazuje zaplatit pojistné.
Součástí pojistné smlouvy jsou pojistitelovy pojistné podmínky, pokud se na ně smlouva odvolává; odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před ustanoveními pojistných podmínek.
Pojistník je povinen oznámit pojistiteli
(1) Pojistitel je povinen vydat pojistníkovi na jeho žádost listinu o uzavřené smlouvě (pojistku). Za ztracenou nebo zničenou pojistku je pojistitel povinen vydat na žádost a na náklad pojistníka náhradní pojistku; může však požadovat, pokud je nutno pojistku předložit k uplatnění práva na pojistnou náhradu, aby původní pojistka byla napřed umořena.
(2) V dopravním pojištění může pojistka obsahovat též oprávnění pojistníka převést práva z pojistné smlouvy rubopisem, a to i nevyplněným, na další osoby, které jsou oprávněny k dalšímu převodu (pojistka na řad). Tento převod dopravní pojistky rubopisem (indosamentem) má účinky postupu pohledávky, i když pojistitel nebyl o postupu vyrozuměn. Pojistitel není povinen zkoumat platnost rubopisu.
Bylo-li dohodnuto, že se pojištění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu, pokud pojistník v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že pojistná událost již nastala.
(1) Pojistník je povinen zaplatit pojistné ihned po uzavření pojistné smlouvy. Není-li zaplaceno pojistné a nejde-li o případ uvedený v § 579, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu z pojistných událostí, ke kterým došlo před zaplacením pojistného.
(2) Pojistitel nemá právo na pojistné, jestliže v době uzavření smlouvy věděl, že pojistná událost nemůže nastat.
Pojistník je povinen
Pojistitel je povinen poskytnout pojistnou náhradu bez zbytečného odkladu.
(1) Pojistitel je povinen nahradit do částky sjednané ve smlouvě (pojistná částka) jen škodu způsobenou na pojištěné věci pojistnou událostí, a to i tehdy, převyšuje-li pojistná částka hodnotu věci, která podle smlouvy platí za její pojistnou hodnotu. Není-li dohodnuto něco jiného, je pojistnou hodnotou věci její obchodní cena.
(2) Je-li pojistná částka nižší než pojistná hodnota, je pojistitel povinen nahradit škodu jen v poměru pojistné částky k pojistné hodnotě.
Pojistitel je zproštěn závazku z pojistné smlouvy, splnil-li v dobré víře svou povinnost poskytnout pojistnou náhradu tomu, kdo má pojistku. Bylo-li vydáno více stejnopisů pojistky, je pojistitel zproštěn závazku ze smlouvy, splnil-li v dobré víře svou povinnost poskytnout pojistnou náhradu tomu, kdo předložil kterýkoliv stejnopis pojistky.
Pojistitel je povinen nahradit pojistníku náklady, které nutně a účelně vynaložil k odvrácení bezprostředně hrozící pojistné události nebo ke zmírnění jejích následků, anebo k tomu, aby se škoda nezvětšila.
Je-li táž věc pojištěna proti témuž nebezpečí u více pojistitelů a převyšuje-li úhrn pojistných částek pojistnou hodnotu věci nebo převyšuje-li úhrn částek, které by z uzavřených pojistných smluv z téže události všichni pojistitelé byli povinni hradit, výši škody (dvojité pojištění), je každý z pojistitelů povinen nahradit škodu v mezích pojistné hodnoty věci toliko v poměru částky, kterou by byl povinen hradit podle své smlouvy, k částkám, které by byli úhrnem povinni hraditi všichni pojistitelé.
Pokud je věc pojištěna pro tutéž dobu ještě jiným pojištěním proti jednotlivým zvláštním nebezpečím, hradí pojistitel škody způsobené takovým zvláštním nebezpečím - je-li vůbec k náhradě povinen - pouze potud, pokud pojistník nemohl dosáhnout náhrady z pojištění proti takovému zvláštnímu nebezpečí.
Nastane-li pojistná událost, nesmí pojistník změnit ani zrušit v neprospěch ostatních pojistitelů žádné z uzavřených několika pojištění. Učiní-li tak, jsou ostatní pojistitelé oprávněni snížit poskytovanou náhradu v poměru k částce, která by pojistníku náležela, kdyby ke změně nebo ke zrušení pojištění nebylo došlo.
Uzavře-li pojistník pojistnou smlouvu nevěda o jiném pojištění, může žádat o zrušení nebo o úpravu smlouvy a o vrácení pojistného nebo jeho poměrné části, avšak jen tehdy, požádá-li o to bez zbytečného odkladu, jakmile se o dvojitém pojištění dověděl, a jen jestliže pojištění ještě nezačalo a neuplynula-li od uzavření smlouvy doba jednoho roku.
(1) Poruší-li pojistník své povinnosti uvedené v § 577 písm. a), může pojistitel odstoupit od smlouvy, jestliže by při splnění těchto pojistníkových povinností nebyl smlouvu uzavřel.
(2) Nastala-li pojistná událost, je pojistitel oprávněn pojistnou náhradu snížit nebo i zcela odmítnout, jestliže porušení pojistníkových povinností neodůvodňovalo odstoupení od smlouvy, týkalo se však okolností, které podstatně přispěly ke vzniku pojistné události nebo k zvýšení pojistné náhrady, anebo jestliže pojistitel svého práva odstoupit od smlouvy nepoužil.
Porušil-li pojistník povinnosti uvedené v § 577 písm. b) a c) a v § 581 a toto porušení se týkalo okolností, které přispěly ke vzniku pojistné události nebo ke zvýšení pojistné náhrady, je pojistitel oprávněn pojistnou náhradu přiměřeně snížit nebo odmítnout ji poskytnout.
Vyšlo-li porušení pojistníkových povinností najevo teprve po výplatě pojistné náhrady, je pojistník povinen vrátit pojistnou náhradu nebo takovou její část, o kterou by byl pojistitel oprávněn náhradu snížit.
(1) Nároky pojistníka na náhradu škody vůči třetí osobě, kterou lze činit odpovědnou za vzniklou škodu, přecházejí na pojistitele, pokud škodu nahradil.
(2) Žádá-li o to pojistitel, je pojistník povinen přijmout zpětné postoupení nároku a nárok sám svým jménem, avšak na účet pojistitele, uplatnit před soudem.
Nahradil-li pojistitel jen část škody, má pojistník přednost před pojistitelem pro uspokojení svého nároku z majetku osoby povinné k náhradě škody. Dosáhl-li pojistitel uspokojení svého nároku před pojistníkem, je povinen na jeho žádost převést na něho dosaženou náhradu až do částky, kterou nebyl pojistníkův nárok třetí osobou uspokojen z toho důvodu, že byl uhrazen nárok pojistitelův.
Pojistník je povinen učinit vše, aby právo na náhradu škody vůči třetí osobě, kterou lze činit odpovědnou za vzniklou škodu, bylo zachováno.
Vzdal-li se pojistník svého nároku na náhradu škody vůči třetí osobě, kterou lze činit odpovědnou za vzniklou škodu, nebo svého práva na zajištění takového nároku, anebo zmařil-li jinak uplatnění postihu proti takové osobě, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu potud, pokud bylo lze z nároku nebo práva jej zajišťujícího dosáhnout náhrady.
Projeví-li se následky v § 596 uvedeného pojistníkova jednání teprve v době, kdy již pojistitel svůj závazek poskytnout náhradu splnil, je pojistník povinen vrátit pojistiteli pojistnou náhradu nebo takovou její část, o kterou tím bylo uspokojení jeho postiženého nároku sníženo.
Ustanovení o právních úkonech a vědomostí pojistníka se použije přiměřeně, pokud jde o dobu, kdy byly oprávněny ze smlouvy jiné osoby, i na právní úkony a vědomosti těchto osob.
Nárok na pojistnou náhradu zaniká, nepředložil-li pojistník doklady o vzniku pojistné události a o výši škody nejpozději do tří let ode dne, kdy se o pojistné události dověděl nebo dovědět mohl.
Smlouvou o zprostředkování se zavazuje zprostředkovatel vyvíjet činnost, která má vést k uzavření určité smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou, a osoba, pro kterou má být smlouva zprostředkována (zájemce), se zavazuje zaplatit za zprostředkování odměnu (provizi).
Zprostředkováním se rozumí činnost směřující k tomu, aby třetí osoba uzavřela se zájemcem smlouvu, jež je předmětem zprostředkování, a aby pak splnila své smluvní povinnosti.
(1) Zprostředkovateli vzniká nárok na provizi sjednanou nebo, nebyla-li provize sjednána, na provizi přiměřenou, jestliže třetí osoba, s níž zájemce zprostředkovanou smlouvu uzavřel, splnila úplně své smluvní povinnosti. Byla-li smlouva splněna jen zčásti, přísluší zprostředkovateli jen poměrná část provize. Zprostředkovateli však nárok na provizi nepřísluší, byla-li smlouva sjednána bez jeho přičinění.
(2) Nárok na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním má zprostředkovatel pouze tehdy, bylo-li to výslovně ujednáno.
(3) Nárok na provizi a smluvenou náhradu nákladů nevzniká, jestliže zprostředkovatel byl v rozporu se smluvním ujednáním činný též pro druhou stranu.
Vyplývá-li však nepochybně z obsahu nebo z povahy smlouvy, že postačí, aby zprostředkovatel obstaral pro nájemce pouze příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním této příležitosti.
Zprostředkovatel není oprávněn pro zájemce cokoliv přijímat nebo za něho jednat, ledaže k tomu obdržel písemnou plnou moc.
Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni sdělovat si navzájem všechny důležité okolnosti souvisící se zprostředkováním, zejména okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovanou smlouvu.
Zprostředkovatel je povinen pro potřeby zájemce uschovat po přiměřenou dobu doklady, které se v souvislosti se zprostředkovatelskou činností dostaly do jeho rukou, zejména listiny, vzorky apod.
(1) Smlouvou o obchodním zastoupení zavazuje se obchodní zástupce, že bude soustavně zprostředkovávat (§ 601) pro zastoupeného kupní smlouvy o určitém druhu zboží nebo smlouvy o určitých službách (obchody) ve stanovené územní oblasti a zastoupený se zavazuje, že mu zaplatí za zprostředkování odměnu (provizi).
(2) Smlouva o obchodním zastoupení musí být uzavřena písemně.
Mezi zastoupeným a obchodním zástupcem nevzniká pracovní poměr.
Obchodní zástupce je povinen s vynaložením náležité péče dbát zájmů zastoupeného, podávat zastoupenému pravidelné zprávy o tržní situaci a o všech okolnostech důležitých pro posuzování zájmů zastoupeného ve stanovené územní oblasti. Není-li zástupce s to vykonávat svou činnost, musí o tom bez zbytečného odkladu zpravit zastoupeného.
Obchodní zástupce je povinen spolupůsobit podle pokynů zastoupeného při uskutečňování obchodů, a to až do jejich úplného skončení, zejména také zajišťovat zájmy zastoupeného spolupůsobením při projednávání nesrovnalostí, pokud vyplynuly z vad zboží, které bylo předmětem zprostředkovaných obchodů.
Obchodní zástupce není oprávněn uzavírat jménem zastoupeného nebo na jeho účet jakékoliv obchody, přijímat pro něho jakékoliv plnění nebo jakkoli zastoupeného zavazovat, ledaže k tomu obdržel písemnou plnou moc.
Zastoupený je povinen předat zástupci podklady, vzorky, výkresy a propagační materiál, který zastoupený považuje za vhodný a potřebný ke zprostředkování obchodů. Je rovněž povinen včas upozornit zástupce na změny ve svých dodávkových možnostech.
Pomůcky poskytnuté zástupci podle § 612 zůstávají majetkem zastoupeného a obchodní zástupce je povinen po skončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení je zastoupenému vrátit.
Obchodní zástupce nesmí údaje, které získal na základě zastupitelského poměru, sdělit třetí osobě nebo je jinak využít pro sebe nebo pro jiného, a to ani po skončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení.
Je-li smlouva o obchodním zastoupení sjednána na určitou dobu, zaniká obchodní zastoupení uplynutím této doby. Jestliže se však strany nadále smlouvou řídí, má se za to, že platnost smlouvy byla prodloužena o dobu, na kterou byla sjednána, nejvýše však o šest měsíců.
(1) Byla-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, může její platnost skončit kterákoliv ze stran písemnou výpovědí.
(2) Nevyplývá-li z obsahu výpovědi doba pozdější, skončí platnost smlouvy při výpovědi učiněné během prvého roku trvání obchodního zastoupení koncem kalendářního měsíce následujícího po výpovědi; trvalo-li obchodní zastoupení déle než jeden rok, skončí platnost smlouvy koncem kalendářního čtvrtletí následujícího po dané výpovědi. K platnosti výpovědi postačí odeslání doporučeného dopisu na poslední známou adresu druhé strany.
Sjednaná provize zahrnuje všechny nároky zástupce vůči zastoupenému, včetně náhrady za získání zákazníků.
Po skončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení má obchodní zástupce ještě nárok na provizi z obchodů uzavřených v době platnosti smlouvy, jestliže byly splněny podmínky § 602.
Zástupce ručí zastoupenému za splnění povinností třetí osoby z obchodů, které zprostředkoval, jen jestliže se k tomu výslovně zavázal. V takovém případě jeho práva a povinnosti se u všech zprostředkovaných obchodů posuzují podle ustanovení o ručení.
Pokud z § 607 až 619 nevyplývá nic jiného, řídí se práva a povinnosti stran rovněž ustanoveními § 600 až 606.
Není-li ve smlouvě stanoveno výslovně něco jiného, může zastoupený pro zprostředkování obchodů ve stanovené územní oblasti používat i další obchodní zástupce a obchodní zástupce je oprávněn zprostředkovat obchody i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody na vlastní účet.
Bylo-li sjednáno výhradní zastoupení, je zastoupený zavázán nepoužívat pro příslušný druh obchodů ve stanovené územní oblasti jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce je zavázán zprostředkovávat příslušný druh obchodů jen pro zastoupeného. V takovém případě není obchodní zástupce oprávněn uzavírat obchody, jichž se výhradní zastoupení týká, na vlastní účet.
Zastoupený je oprávněn uzavírat obchody v územní oblasti, pro kterou bylo sjednáno obchodní zastoupení, i bez zprostředkování obchodního zástupce, je však povinen zaplatit obchodnímu zástupci provizi z těchto obchodů. V pochybnostech má se za to, že není rozdílu ve výši provize za zprostředkované a nezprostředkované obchody.
Jestliže v územní oblasti, pro kterou bylo sjednáno výhradní zastoupení, nedosáhl obchodní zástupce ve smlouvě stanoveného, popřípadě odbytovým možnostem přiměřeného objemu obchodů během jednoho roku, je kterákoliv ze stran oprávněna kdykoliv odstoupit od smlouvy; nemá však nárok na náhradu škody.
Smlouvou o sdružení se zavazují dvě nebo více osob, že spojí svou činnost nebo majetkové hodnoty k dosažení určitého hospodářského účelu.
Každý účastník je povinen vyvíjet činnost k dosažení hospodářského účelu sdružení. Vzájemná práva a povinnosti účastníků při výkonu činnosti pro sdružení řídí se přiměřeně podle ustanovení o smlouvě příkazní, při níž je činnost vykonávána za odměnu.
Každý účastník sdružení je povinen zdržet se jakékoliv činnosti znemožňující nebo ztěžující dosažení hospodářského účelu, pro který smlouva o sdružení byla uzavřena.
Škodu, kterou účastník způsobil sdružení (společníkům) porušením svých povinností, nelze vyrovnat prospěchem, který účastník získal pro dosažení hospodářského účelu sdružení.
Každý účastník je oprávněn přesvědčit se o hospodářském stavu sdružení.
Za vady věcí vnesených do sdružení odpovídá jeho účastník, pokud to povaha věci připouští, jako prodávající. O vadách věcí přenechaných k bezplatnému užívání, jakož i pro stanovení práv a povinností při udržování a užívání těchto věcí platí přiměřeně ustanovení o smlouvě nájemní.
O zisk se účastníci sdružení dělí podle poměru velikostí podílů nebo vkladů a rozsahu činnosti, kterou přispěli k dosažení hospodářského výsledku. Ztrátu nesou účastníci sdružení podle poměru velikosti podílů nebo vkladů.
Smlouva o sdružení zaniká:
(1) Každý účastník může ze sdružení vystoupit; nesmí se to však stát v době nevhodné, nebo kdyby tím pro ostatní účastníky bylo znemožněno nebo podstatně ztíženo dosažení hospodářského účelu sdružení.
(2) Z vážných důvodů může účastník vystoupit ze sdružení, i když nebyla dodržena smluvená výpovědní lhůta; v tomto případě však platí ustanovení odstavce 1.
(1) Při zániku sdružení má účastník nárok na vrácení věci, jež dal pro účely sdružení do bezplatného užívání.
(2) Majetkové vypořádání mezi účastníky sdružení nemůže být provedeno, dokud nebyly uspokojeny nebo zajištěny nároky věřitelů.
Závazky účastníků sdružení, které vznikly v době jejich účasti ve sdružení, trvají i po vystoupení ze sdružení nebo po zániku sdružení.
Sdružení stává se právnickou osobou, je-li to stanoveno ve smlouvě a je-li sdružení zapsáno do rejstříku, do něhož se právnické osoby zapisují. Zápis musí obsahovat alespoň název sdružení, jeho sídlo, výši podílů jednotlivých členů a orgány, kterými sdružení jedná.
(1) Podíly členů sdružení, jsou-li složeny v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu, stávají se majetkem sdružení. Podíly složené ve věcech jednotlivě určených jsou v bezplatném užívání sdružení.
(2) Výše podílu při věcech daných do bezplatného užívání posuzuje se podle výše částky, kterou by účastník sdružení získal pronájmem těchto věcí v místě, kde jsou věci pro účely sdružení užívány.
Členové sdružení ručí za závazky sdružení jen do výše určených podílů, pokud ze zápisu v rejstříku, do něhož je sdružení zapsáno, nevyplývá nic jiného.
Majetek nabytý při provozování společné činnosti náleží sdružení.
Sdružení jedná členem sdružení nebo osobou zapsanou v rejstříku jako orgán sdružení. O náležitostech sdružení rozhoduje většina členů, přičemž v pochybnostech má každý člen jeden hlas.
Sdružení zaniká teprve výmazem v rejstříku, v němž je zapsáno.
(1) Při zániku sdružení má člen nárok na vrácení jím vnesených majetkových hodnot, které se staly majetkem sdružení nebo na zaplacení jejich ceny, popřípadě jejich poměrného dílu, jestliže majetek sdružení nestačí. Po vyrovnání nároků na vnesené podíly rozdělí se zbývající majetek podle zásad § 631.
(2) Ustanovení odstavce 1 užije se obdobně při určení nároků účastníka, který ze sdružení vystoupil.
(1) Není-li sdružení právnickou osobou podle § 636, jsou jeho společníci zavázáni společně a nerozdílně. Mezi sebou se vypořádají podle zásad stanovených v § 631.
(2) Ujednání odchylné od odstavce 1 nemůže být na újmu třetím osobám, které o tomto ujednání nevěděly a ani vědět nemusily.
Vklady složené v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu stávají se spoluvlastnictvím všech společníků v poměru k hodnotě jednotlivých vkladů. Podíly složené ve věcech jednotlivě určených jsou v bezplatném užívání společníků. Ustanovení § 637 odst. 2 platí obdobně.
Majetek nabytý při provozování společné činnosti stává se spoluvlastnictvím všech společníků podle poměru velikosti vkladů a rozsahu činnosti jednotlivých společníků, kterou přispěli k dosažení hospodářského výsledku.
Společník je oprávněn zavazovat ostatní společníky jen na základě jimi udělené plné moci. O obstarávání záležitostí podle smlouvy o sdružení rozhodují společníci jednomyslně.
(1) Při zániku sdružení rozdělí se majetek ve spoluvlastnictví společníků podle § 652.
(2) Toto ustanovení použije se obdobně, jestliže některý ze společníků ze sdružení vystoupil.
(1) Je-li věc, jež slouží účelu sdružení, v spoluvlastnictví všech nebo několika účastníků sdružení, jsou spoluvlastníci, pokud jde o práva a povinnosti týkající se věci jako celku, oprávněni a zavázáni vůči jiným osobám společně a nerozdílně. Ve vzájemném poměru spoluvlastníků je rozhodující poměr jejich podílů.
(2) Každý spoluvlastník smí svým podílem nakládat samostatně, neruší-li tím práva ostatních spoluvlastníků.
Spoluvlastník se může kdykoliv přesvědčit, jak se hospodaří s věcí, jejímž je spoluvlastníkem, a může v obvyklých obdobích nebo z důležitých důvodů kdykoli žádat vyúčtování.
O hospodaření se společnou věcí rozhoduje většina spoluvlastníků počítaná podle velikosti jejich podílů. Při rovnosti hlasů rozhodne soud. Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci požadovat na většině, aby jim dala jistotu proti hrozící budoucí škodě.
Zcizuje-li se podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo koupit zcizovaný podíl rovným dílem.
(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání. Každý z nich je oprávněn požadovat na ostatních písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali.
(2) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a určí vzájemné vypořádání spoluvlastníků na návrh některého z nich soud. Je-li to možné a hospodářsky účelné, rozdělí soud věc mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů, jinak ji přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo několika spoluvlastníkům; dbá přitom na to, aby řešení bylo hospodářsky co nejvýhodnější vzhledem k účelu sdružení a pro vlastníky co nejméně tíživé.