zákoník mezinárodního obchodu

§ 385

Dohodnou-li se strany písemně o zřízení práva zpětné koupě, je prodávající oprávněn požadovat na kupujícím vrácení prodaného zboží, bude-li kupujícímu vrácena kupní cena.

§ 386

(1) Prodávající musí prohlásit, že uplatňuje právo zpětné koupě v téže formě, v jaké byla uzavřena kupní smlouva, a to, není-li smluveno nic jiného, do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zaniká.

(2) Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit zboží bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy.

§ 387

(1) Týká-li se právo zpětné koupě zboží určeného podle druhu, vzniká uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit zboží téhož druhu.

(2) Týká-li se právo zpětné koupě zboží jednotlivě určeného, nesmí kupující se zbožím nakládat takovým způsobem, který by znemožňoval výkon práva zpětné koupě, a je povinen vrátit zboží, které koupil, v nezhoršeném stavu.

§ 388

Dohodnou-li se strany písemně o zřízení práva zpětného prodeje, může kupující zboží jednotlivě určené vrátit a požadovat vrácení kupní ceny; jinak platí pro právo zpětného prodeje obdobně ustanovení o právu zpětné koupě.

§ 389

(1) Koupě na zkoušku vzniká uzavřením kupní smlouvy s podmínkou, že kupující do uplynutí zkušební doby zboží schválí. Není-li zkušební doba ve smlouvě stanovena, je prodávající oprávněn určit pro vyjádření kupujícího přiměřenou lhůtu.

(2) Došlo-li k odevzdání zboží kupujícímu, platí, jakmile zkušební doba uplynula, že kupující zboží schválil, pokud v této době nesdělil prodávajícímu, že zboží odmítá. V ostatních případech platí podmínka za zmařenou uplynutím zkušební doby, pokud v ní kupující neoznámil prodávajícímu, že zboží schvaluje.

§ 390

(1) Uzavře-li prodávající smlouvu s tím, že je oprávněn prodat zboží jinému kupujícímu za výhodnějších podmínek, má se za to, že smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou. Smlouva nabude účinnosti, jestliže prodávající neoznámí v smluvené lhůtě, nebo, nebyla-li lhůta smluvena, v přiměřené lhůtě dané kupujícím, že hodlá zboží prodat jinému kupujícímu za výhodnějších podmínek.

(2) Zda jde o prodej za výhodnějších podmínek přísluší posoudit prodávajícímu a kupující není oprávněn požadovat průkaz o podmínkách smlouvy, které s novým kupujícím prodávající sjednal. Prodávající je oprávněn dát jinému zájemci přednost, i kdyby původní kupující nabídl podmínky stejně výhodné nebo výhodnější, je však povinen prokázat, že zboží prodal.

§ 391

Uzavře-li kupující smlouvu s tím, že je oprávněn koupit zboží téhož druhu u jiného prodávajícího za výhodnějších podmínek, platí pro určení práv a povinností stran obdobně ustanovení o výhradě výhodnějšího prodeje.

§ 392

(1) Kdo prodá zboží s výhradou, že mu je kupující nabídne ke koupi, kdyby je chtěl prodat, má předkupní právo.

(2) V případě pochybností se má za to, že předkupní právo bylo sjednáno na dobu pěti let.

(3) Účastníci si mohou dojednat předkupní právo i bez souvislosti s kupní smlouvou.

§ 393

Smluví-li strany, že předkupní právo působí i vůči třetím osobám, může osoba z předkupního práva oprávněná požadovat vydání zboží od třetí osoby, která je nabyla, jestliže třetí osoba o předkupním právu věděla a jestliže jí nabídne prodávající totéž, co bylo naposled zaplaceno.

§ 394

(1) Oprávněná osoba je povinna do třiceti dnů od doby, kdy jí zavázaný sdělil smluvní podmínky nabízené třetí osobou, závazně prohlásit, zda využívá svého předkupního práva. Jestliže tyto smluvní podmínky v této lhůtě nepřijme, nebo do dalších třiceti dnů po přijetí návrhu na využití předkupního práva nesloží ve prospěch zavázaného kupní cenu, předkupní právo zanikne.

(2) Bylo-li předkupní právo zřízeno v souvislosti s kupní smlouvou, která byla uzavřena v písemné formě, musí mít písemnou formu i návrh na využití předkupního práva a vyjádření oprávněného.

§ 395

Je-li v kupní smlouvě písemně smluveno, že se kupujícímu zakazuje další vývoz (reexport) koupeného zboží, odpovídá kupující prodávajícímu pro případ, že by zboží bylo kýmkoliv vyvezeno ze stanovené oblasti. Kupující je povinen nahradit prodávajícímu škodu způsobenou mu porušením tohoto závazku bez ohledu na to, zda zboží dále vyvezl sám nebo zda je vyvezla jiná osoba, a bez ohledu na to, zda kupující dalšího nabyvatele zboží potřebným způsobem zavázal.

§ 396

Kupující, který převzal závazek zboží dále nevyvážet, je povinen na vyzvání prodávajícího bez zbytečného odkladu prokázat, že zboží nebylo ze stanovené oblasti vyvezeno.

§ 397

Je-li pochybné, z kterého území je další vývoz zakázán, má se za to, že je to území státu, v němž je místo určení zboží, jehož se zákaz týká; neobsahuje-li smlouva místo určení, má se za to, že je to území státu, v němž má kupující sídlo (bydliště).

§ 398

Základní ustanovení

(1) Ujednáním o omezení prodeje se prodávající zavazuje, že nebude prodávat určité zboží určeným zákazníkům nebo do stanovené oblasti země sídla kupujícího nebo, že bude takto prodávat zboží jen v omezené míře.

(2) Toto ujednání musí být smluveno písemně a jeho platnost je závislá na platnosti kupní smlouvy, jejíž je součástí nebo v souvislosti s níž bylo smluveno.

§ 399

Závazek prodávajícího zaniká, jestliže kupující poruší své povinnosti z kupní smlouvy. Není-li určena lhůta, po kterou je prodej omezen, nebo ujednají-li si strany lhůtu delší než dva roky, zaniká uplynutím lhůty dvou let od odevzdání zboží.

§ 400

Poruší-li prodávající své povinnosti z ujednání o omezení prodeje, je kupující oprávněn požadovat náhradu škody; nemůže však z tohoto důvodu odstoupit od kupní smlouvy.

§ 401

(1) Jestliže strany sjednají při určení ceny, že stanovená cena má být dodatečně upravena se zřetelem k cenovým složkám výrobních nákladů, a nesjednají, ke kterým složkám těchto nákladů se má přihlížet, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k výrobě prodávaného zboží.

(2) Nesjednají-li strany, která doba je rozhodující pro posuzování cenových změn, přihlíží se k cenám rozhodných výrobních nákladů v době uzavření smlouvy a v stanovené době plnění prodávajícího. Je-li doba plnění stanovena na určité období, je rozhodná doba skutečného včasného plnění, jinak konec určeného období.

§ 402

Strana, která se chce dovolávat změny kupní ceny na základě klouzavé doložky, musí druhé straně před odevzdáním zboží oznámit úpravu kupní ceny s náležitým odůvodněním.

§ 403

Měnová doložka

(1) Stanoví-li smlouva, že smluvená kupní cena se rozumí při určitém kursu měny ve vztahu k jiné měně, a dojde-li po uzavření smlouvy k změně kursovního poměru obou měn, je kupující povinen zaplatit kupní cenu sníženou nebo zvýšenou v stejném poměru, v jakém se změnil kursovní poměr obou měn.

(2) Není-li ve smlouvě vyjádřeno, které měnové kursy jsou rozhodné, má se za to, že jsou rozhodné úřední střední kursy platné v zemi sídla (bydliště) kupujícího jednak v době uzavření smlouvy, jednak v době placení kupní ceny.

§ 404

Zlatá doložka

Stanoví-li smlouva, že kupní cena se rozumí při určitém zlatém obsahu měnové jednotky, v níž je kupní cena sjednána, a dojde-li k změně zlatého obsahu této měnové jednotky po uzavření smlouvy, je kupující povinen zaplatit kupní cenu sníženou nebo zvýšenou tak, aby kupní cena vyjádřená ve zlatě zůstala beze změny. Pro porovnání změny zlatého obsahu je rozhodný zlatý obsah měnové jednotky uvedený ve smlouvě, jinak zlatý obsah měnové jednotky, jaký byl v době uzavření smlouvy.

§ 405

Základní ustanovení

(1) Smlouvou o výhradním prodeji se zavazuje písemně dodavatel, že zboží uvedené ve smlouvě bude v určité oblasti dodávat pouze určitému odběrateli.

(2) Není-li ve smlouvě o výhradním prodeji stanovena oblast nebo zboží, na něž se výhradní prodej vztahuje, je smlouva neplatná.

§ 406

Jednotlivé prodeje zboží v rámci smlouvy o výhradním prodeji se uskutečňují na základě samostatných kupních smluv. Část obsahu těchto smluv může být smluvena již ve smlouvě o výhradním prodeji.

§ 407

Není-li ve smlouvě o výhradním prodeji stanoveno, na jakou dobu se uzavírá, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku od jejího uzavření. Je-li ze smlouvy zřejmé, že ji strany zamýšlely uzavřít na dobu neurčitou, může ji kterákoliv ze stran kdykoliv ukončit jednoměsíční výpovědí.

§ 408

Dodavatel nesmí po dobu platnosti smlouvy dodávat stanovené zboží přímo ani nepřímo do oblasti uvedené ve smlouvě nikomu jinému než výhradnímu odběrateli uvedenému ve smlouvě o výhradním prodeji, popřípadě dalším osobám v ní uvedeným. Zřízení práva výhradního prodeje nezbavuje dodavatele oprávnění provádět propagaci a průzkum trhu ve vyhrazené oblasti.

§ 409

(1) Nedodržel-li výhradní odběratel časové rozvržení odběru zboží předpokládané ve smlouvě nebo odebírá-li zboží, jež je předmětem smlouvy o výhradním prodeji, od jiného dodavatele, ačkoliv mu toto právo nebylo ve smlouvě přiznáno, může dodavatel od smlouvy odstoupit.

(2) Dodává-li dodavatel v rozporu se smlouvou o výhradním prodeji smluvené zboží jiným odběratelům, může odběratel odstoupit od smlouvy.

§ 410

Základní ustanovení

Smlouvou o výhradním odběru se zavazuje písemně odběratel, že zboží uvedené v smlouvě bude odebírat pouze od určitého dodavatele.

§ 411

Jednotlivé koupě zboží v rámci smlouvy o výhradním odběru se uskutečňují na základě samostatných kupních smluv. Část obsahu těchto kupních smluv může být smluvena již ve smlouvě o výhradním odběru.

§ 412

Není-li ve smlouvě o výhradním odběru stanoveno, na jakou dobu se uzavírá, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku od jejího uzavření. Je-li ze smlouvy zřejmé, že strany zamýšlely ji uzavřít na dobu neurčitou, může ji kterákoliv ze stran kdykoliv ukončit jednoměsíční výpovědí.

§ 413

Odběratel nesmí po dobu platnosti smlouvy odebírat stanovené zboží bez souhlasu výhradního dodavatele přímo nebo nepřímo od nikoho jiného, než od výhradního dodavatele, popřípadě od jiných osob uvedených ve smlouvě.

§ 414

(1) Odběratel může od smlouvy odstoupit, nedodává-li výhradní dodavatel zboží v rozsahu stanoveném ve smlouvě nebo nejsou-li jeho dodávky přiměřené odběrním možnostem odběratele a rozsah dodávek není ve smlouvě blíže stanoven.

(2) Odebírá-li odběratel v rozporu se smlouvou stanovené zboží od jiných dodavatelů, může výhradní dodavatel od smlouvy odstoupit.

§ 415

Základní ustanovení

Smlouvou o přednostním odběru se zavazuje odběratel písemně, že bude přednostně odebírat určité zboží od určitého dodavatele podle své potřeby.

§ 416

Odběratel je podle smlouvy o přednostním odběru povinen před uzavřením kupní smlouvy týkající se smluveného zboží s jinými dodavateli vyrozumět přednostního dodavatele o smluvních podmínkách nabízených jinými dodavateli. Toto oznámení má povahu závazného návrhu odběratele na uzavření kupní smlouvy za shodných smluvních podmínek. Nepřijme-li přednostní dodavatel návrh ve lhůtě určené pro jeho přijetí, je odběratel oprávněn zboží za oznámených podmínek koupit od jiných dodavatelů.

§ 417

Není-li smluvně stanoveno, na jakou dobu se uzavírá nebo v jaké lhůtě ji lze vypovědět, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku po jejím uzavření. Je-li však ze smlouvy zřejmé, že strany zamýšlely uzavřít ji na dobu neurčitou, může ji kterákoliv ze stran kdykoliv ukončit jednoměsíční výpovědí.

§ 418

Základní ustanovení

(1) Smlouvou o přednostním prodeji se zavazuje dodavatel písemně, že bude dodávat určité zboží do oblasti určené ve smlouvě přednostně určitému odběrateli.

(2) O právech a povinnostech stran a o době platnosti smlouvy platí ustanovení § 415 až 417, obdobně.

§ 419

Smlouvy závislé (reciproční a junktimové)

Vyplývá-li ze smlouvy nebo z okolností, za nichž byla smlouva (hlavní smlouva) uzavřena a jež byly známé oběma stranám, že její splnění je, zejména s přihlédnutím k úpravě mezistátního platebního styku, závislé na plnění ze smlouvy jiné (smlouvy vedlejší), má se za to, že plnění z vedlejší smlouvy tvoří odkládací podmínku účinnosti smlouvy hlavní. Má-li být nebo je-li z hlavní smlouvy plněno předem, má nesplnění vedlejší smlouvy povahu podmínky rozvazovací.

§ 420

(1) Za vícestranné výměnné obchody ve smyslu tohoto zákona se považují obchody, při nichž uzavírá více osob jednu nebo několik spolu souvisících smluv, podle nichž - zejména vzhledem k nedostatku úpravy mezistátního platebního styku - má dojít k vzájemnému dodání zboží mezi účastníky majícími sídlo (bydliště) na území různých států, avšak kupní cena má být vyrovnána pouze mezi těmi účastníky všech vzájemně souvisejících smluv, kteří mají sídlo (bydliště) na území téhož státu.

(2) Vztahy vznikající z vícestranných výměnných obchodů podle odstavce 1 se řídí podle ustanovení o smlouvě kupní. Každému z účastníků vzniká přitom nárok na plnění smlouvou mu určené podle ustanovení o smlouvách ve prospěch třetího (§ 133 až 136); účastníci však nemohou smlouvu zrušit nebo změnit bez souhlasu účastníka, jemuž je plnění určeno.

(3) Dvoustranné výměnné obchody se řídí podle ustanovení o smlouvě o výměně (§ 424 a 425).

§ 421

Na rozdíl od ustanovení o smlouvě kupní však u vícestranných výměnných obchodů

1. a) při prodlení některého z účastníků není žádný z ostatních účastníků oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže některý z účastníků již plnil, ledaže účastník odstupující od smlouvy nahradí škodu tím způsobenou účastníku, který již plnil,
2. b) účastník, kterému vznikl nárok na uplatňování vad zboží, nemůže požadovat slevu podle § 305, odst. 1 písm. c).

§ 422

Žádný z účastníků vícestranného výměnného obchodu nemůže bez ohledu na ustanovení § 361 až 365 odkládat odevzdání zboží vůči účastníku majícímu sídlo (bydliště) na území cizího státu jen proto, že mu nesplnil závazek jiný účastník mající s ním sídlo (bydliště) na území téhož státu.

§ 423

Účastníci vícestranného výměnného obchodu mající sídlo (bydliště) na území téhož státu ručí za splnění závazku každého z nich vůči účastníkům majícím sídlo (bydliště) na území jiného státu společně a nerozdílně.

§ 424

Základní ustanovení

Smlouvou o výměně se strany zavazují ke vzájemnému odevzdání určitého zboží za určité zboží jiné s tím, že si navzájem umožní nabýt k němu vlastnického práva.

§ 425

(1) Na smlouvu o výměně se přiměřeně užije ustanovení o smlouvě kupní, a to tak, že každá strana je prodávajícím, pokud jde o její vlastní plnění, a kupujícím, pokud jde o plnění druhé strany.

(2) Strana, které vznikl nárok na uplatnění vad zboží, není oprávněna však požadovat slevu podle § 305 odst. 1 písm. c).

§ 426

Základní ustanovení

Smlouvou o půjčce se zavazuje věřitel přenechat dlužníkovi zboží určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po čase zboží stejného druhu.

§ 427

Pro přechod nebezpečí škody na zboží platí přiměřeně ustanovení o smlouvě kupní.

§ 428

(1) Byly-li ujednány úroky z půjčených peněz, platí se v téže měně jako jistina. V případě pochybností má se za to, že smluvené úroky se týkají ročního období a že jsou splatné pozadu koncem kalendářního období.

(2) Není-li ve smlouvě stanovena výše úroků, platí eskontní sazba stanovená v zemi dlužníka, jinak 5 % ročně z půjčené částky.

(3) V pochybnostech má se za to, že má být placen také úrok z dlužných úroků.

§ 429

Při půjčce nepeněžité lze ujednat jako úroky plnění přiměřeného většího množství půjčených věcí nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.

§ 430

Nezaplatí-li dlužník stanovenou splátku nebo úroky z půjčky, ač byl písemně upomenut, ani do splatnosti další splátky nebo úroků za další období, je věřitel oprávněn požadovat, aby celá půjčka byla ihned zaplacena.

§ 431

Základní ustanovení

Smlouvou o výpůjčce se zavazuje půjčitel přenechat věc vypůjčiteli k bezplatnému dočasnému užívání.

§ 432

Vypůjčitel je oprávněn užívat věc způsobem smluveným nebo přiměřeným povaze a určení věci a je povinen chránit ji před ztrátou, zničením, poškozením nebo znehodnocením. Vypůjčitel není oprávněn přenechat věc k užívání jiné osobě bez souhlasu půjčitele.

§ 433

(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit ve smluvenou dobu. Nebyla-li doba k vrácení smluvena, je povinen se zařídit tak, aby mohl věc po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátit.

(2) Nebyla-li smluvena ani doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se jí má užívat, může půjčitel žádat vrácení věci kdykoliv.

§ 434

Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však půjčiteli vznikly z předčasného vrácení obtíže, nemůže věc vrátit bez souhlasu půjčitele.

§ 435

Užívá-li vypůjčitel věci neoprávněným způsobem, může půjčitel žádat, aby mu věc byla vrácena ihned. Totéž platí, jestliže půjčitel potřebuje věc nutně z důvodů, které nepředvídal ani nemohl předvídat při vzniku smlouvy, ledaže by vrácení věci působilo vypůjčiteli nepřiměřené obtíže.

§ 436

Vypůjčitel je oprávněn domáhat se na půjčiteli náhrady škody, která mu byla způsobena vadou věci, kterou půjčitel vypůjčiteli zatajil.

§ 437

Obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel. K vynaložení mimořádných nákladů na zachování věci není povinna žádná ze stran, vypůjčitel je však povinen upozornit půjčitele na potřebu takových mimořádných nákladů.

§ 438

Vzájemných práv z výpůjčky lze se domáhat jen do jednoho roku po vrácení věci, jinak zanikají.

§ 439

Základní ustanovení

Smlouvou nájemní se zavazuje pronajímatel přenechat nájemci věc, aby ji dočasně užíval, a nájemce se zavazuje platit nájemné.

§ 440

Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Drobné opravy a obyčejné náklady spojené s užíváním nese však nájemce.

§ 441

(1) Nájemce je povinen ohlásit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřebu oprav, které má provést pronajímatel, jinak odpovídá za škodu způsobenou nesplněním této povinnosti a nemůže z tohoto důvodu žádat o slevu z nájemného nebo od smlouvy odstoupit.

(2) Nájemce je povinen snášet omezení v užívání věci v rozsahu nutném pro provedení oprav.

§ 442

Nájemce je oprávněn užívat najatou věc přiměřeně její povaze a určení. Stejně se posuzuje, zda nájemce je povinen věc užívat a jakou měrou.

§ 443

Vynaložil-li nájemce na věc náklad při opravě, kterou je povinen obstarat pronajímatel (§ 440), přísluší mu náhrada podle ustanovení o jednatelství bez příkazu. Nárok na náhradu musí ohlásit pronajímateli do jednoho měsíce po provedení opravy; uplatnit před soudem jej lze jen do šesti měsíců po vrácení věci, jinak právo zanikne.

§ 444

Nájemné se platí čtvrtletně předem.

§ 445

(1) Jestliže nájemce pro mimořádné okolnosti nebo vady věci, které nezpůsobil, nemohl najatou věc užívat podle smlouvy, popřípadě přiměřeně povaze věci nebo ji mohl užívat jen v omezeném rozsahu, není povinen platit nájemné, popřípadě má nárok na poměrnou slevu z nájemného.

(2) Nájemce se může domáhat prominutí nebo slevy nájemného, jestliže bez zbytečného odkladu ohlásil pronajímateli událost, která zakládá jeho nárok; jinak jeho právo zaniká.

§ 446

(1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán.

(2) Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel nevznese námitky do jednoho měsíce od doby, kdy se o tom dozví, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za kterých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

§ 447

(1) Ke zrušení nájemní smlouvy ujednané na neurčitou dobu je třeba výpovědi.

(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět čtvrtletně, nejpozději patnáctého dne měsíce února, května, srpna a listopadu, a to s účinnosti ke konci příslušného kalendářního čtvrtletí; byla-li smlouva vypovězena po uplynutí těchto výpovědních lhůt, nabývá výpověď účinnosti teprve ke konci příštího čtvrtletí.

§ 448

Za podstatné porušení smlouvy pronajímatelem považuje se předání najaté věci ve stavu nezpůsobilém k užívání smluvenému nebo obvyklému, anebo jestliže se stane věc nezpůsobilou k smluvenému nebo obvyklému užívání později bez souvislosti s porušením povinnosti nájemce.

§ 449

Za podstatné porušení smlouvy nájemcem se považuje užívání najaté věci způsobem, při němž pronajímateli vzniká značná škoda, nebo jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil dlužné nájemné ani do splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, nezaplatil-li dlužné nájemné do tří měsíců.

§ 450

Zničením najaté věci nájemní poměr končí.

§ 451

Po skončení nájmu je nájemce povinen vrátit najatou věc ve stavu, jaký odpovídá stanovenému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém ji nájemce převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

§ 452

(1) Byla-li najatá věc zničena, poškozena nebo opotřebena nad obvyklou míru, odpovídá nájemce za škodu na věci, kterou způsobil sám nebo kterou způsobily osoby, jimž umožnil k věci přístup.

(2) Náhrady lze se domáhat jen do šesti měsíců po vrácení najaté věci, jinak právo zanikne.

§ 453

O právních vadách najaté věci platí přiměřeně ustanovení § 331 až 333.

§ 454

Základní ustanovení

(1) Smlouvou o úschově zavazuje se schovatel převzít věc, aby ji bezplatně pro uschovatele opatroval.

(2) Jestliže nevyplývá z předmětu obchodní činnosti schovatele nebo z předchozího hospodářského styku mezi stranami nic jiného, má se za to, že věc svěřená k opatrování je předmětem smlouvy o úschově.

§ 455

Schovatel je povinen věc převzít bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy a převzatou věc spolu s tím, co k ní přibylo, vydat uschovateli ve smluvené době a v místě, kde měla být opatrována. Požádá-li o to uschovatel, je schovatel povinen věc vrátit i dříve, než uplyne doba úschovy, sám však není oprávněn ji dříve vrátit.

§ 456

Není-li ujednáno ani z okolností patrno, jak dlouho má být věc v úschově, je schovatel povinen věc uschovateli vydat ihned, jakmile jej o to uschovatel požádá, a schovatel je oprávněn domáhat se toho, aby uschovatel věc převzal v přiměřené lhůtě po tom, kdy jej o převzetí požádal.

§ 457

Schovatel je oprávněn domáhat se na uschovateli, aby převzal věc ještě před uplynutím smluvené doby uschování, jestliže další plnění jeho povinností by mu způsobilo nepřiměřené obtíže nebo jestliže se vydání věci domáhá třetí osoba.

§ 458

Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat pečlivě a dbát s přihlédnutím k její povaze a svým možnostem, aby na věci nevznikla škoda.

§ 459

Uschovatel je povinen nahradit schovateli všechny škody a účelně vynaložené náklady, jež vzniknou schovateli při plnění jeho povinností a kterým nemohl zabránit. Pokud je to možné, je schovatel povinen u mimořádných nákladů, které nemohly strany předvídat při uzavření smlouvy, vyžádat si před jejich vynaložením vyjádření uschovatele. Jestliže uschovatel bez zbytečného prodlení nesdělí nic jiného, má se za to, že s vynaložením nákladů souhlasí.

§ 460

Vyžadují-li to okolnosti, které strany v době uzavření smlouvy nemohly předvídat, může se schovatel odchýlit od způsobu smluveného opatrování, musí však o tom ihned vyrozumět uschovatele.

§ 461

Schovatel nemůže věc bez souhlasu uschovatele užívat ani přenechat k užívání třetí osobě. Dal-li uschovatel k užívání věci schovateli dodatečně souhlas, mění se smlouva o úschově ve smlouvu o výpůjčce.

§ 462

Svěří-li schovatel opatrování věci jiné osobě bez souhlasu uschovatele, odpovídá stejně, jako by věc opatroval sám. Odporuje-li uschování věci u jiné osoby ujednání stran nebo účelu smlouvy, který byl schovateli znám při uzavření smlouvy, odpovídá schovatel podle ustanovení § 232.

§ 463

Základní ustanovení

Smlouvou o skladování zavazuje se skladovatel převzít věc, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to odměnu (skladné).

§ 464

(1) Skladovatel je povinen vydat uloženou věc v tomtéž stavu, v jakém ji převzal, spolu s tím, co k ní přibylo.

(2) Skladovatel neodpovídá za škodu na věci, byla-li způsobena

1. a) ukladatelem nebo vlastníkem věci,
2. b) vadou nebo přirozenou povahou uložené věci,
3. c) vadným obalem, na který skladovatel při převzetí věci ukladatele upozornil; neupozornil-li jej, neodpovídá skladovatel za škodu jen tehdy, nemohl-li takové upozornění učinit proto, že vadnost obalu nebyla seznatelná.

(3) Skladovatel není zproštěn odpovědnosti podle odstavce 2, pokud mohl škodu odvrátit při vynaložení odborné péče.

§ 465

(1) Skladné se platí při skončení skladování věci; trvá-li skladování věci déle než půl roku, platí se skladné pololetně pozadu. Skladné kryje také úhradu nákladů spojených se skladováním, nezahrnuje však náklady pojištění, pokud je skladovatel povinen podle smlouvy dát věc pojistit.

(2) Je-li smlouva ujednána na určitou dobu, může ukladatel věc vyzvednout ještě před jejím uplynutím, musí však před tím zaplatit skladné připadající na celou smluvenou dobu.

§ 466

Není-li uvedena lhůta, na kterou se sjednává smlouva o skladování, má se za to, že věc má být uskladněna po dobu neurčitou. V tomto případě platnost smlouvy končí vyzvednutím věci ukladatelem.

§ 467

Skladovatel je povinen uložit uskladněné věci odděleně s označením, že jde o věci ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav uskladněné věci a brát z ní vzorky.

§ 468

Jestliže věci nebyly vyzvednuty po skončení ujednané doby, nebo jde-li o uskladnění na dobu neurčitou a ukladatel dluží skladné za dobu nejméně jednoho roku, nebo hrozí-li vznik podstatné škody na uložených věcech, může skladovatel po předchozím upozornění ukladatele a po marném poskytnutí přiměřené lhůty k vyzvednutí uložené věci prodat podle ustanovení § 369 a 370.

§ 469

Skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování zákonné zástavní právo na věcech u něho uložených.

§ 470

Základní ustanovení

Smlouvou o svěření věci třetí osobě zavazují se dvě nebo více osob (ukladatelé) svěřit věc, o niž je mezi nimi spor, osobě třetí a ta se vůči nim zavazuje, že vydá věc osobě, v jejíž prospěch bude spor vyřešen.

§ 471

Uplyne-li doba přiměřená k vyřešení sporu, je ten, u něhož je věc uložena, oprávněn po předběžném upozornění ukladatelů, popřípadě ukladatele, v jehož prospěch byl spor vyřešen, uložit věc do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného na účet osoby oprávněné požadovat vydání věci.

§ 472

Hrozí-li vznik podstatné škody na uložené věci, může osoba, u níž je věc uložena, věc prodat podle § 370.

§ 473

Osoba, u níž je věc uložena, má nárok na odměnu, jen pokud byla výslovně sjednána.

§ 474

Pokud z ustanovení § 470 až 473 nevyplývá nic jiného, řídí se práva a povinnosti stran podle předpisů o smlouvě o uskladnění, byla-li sjednána za uložení věci odměna, jinak podle předpisů o smlouvě o úschově.

§ 475

Základní ustanovení

Smlouvou o dílo zavazuje se ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), k jeho provedení a objednatel k zaplacení sjednané odměny.

§ 476

Zhotovitel díla je povinen na svůj náklad a na své nebezpečí provést dílo a obstarat i prostředky potřebné k jeho provedení. Při provádění díla postupuje samostatně a není co do způsobu výkonu díla vázán příkazy objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal.

§ 477

Za věci převzaté od objednatele k zpracování odpovídá zhotovitel díla jako skladovatel. Při jejich zpracování je povinen postupovat s odbornou péčí a s provedeným dílem vrátit objednateli věci, které mu zbyly po dokončení díla.

§ 478

Opatřil-li zhotovitel díla část věcí zpracovaných při provádění díla, má stran těchto věcí, pokud se staly součástí díla, postavení prodávajícího. V pochybnostech má se za to, že kupní cena těchto věcí je zahrnuta v odměně za zhotovení díla.

§ 479

Zhotovitel díla, i nedokončeného, stává se jeho vlastníkem, jestliže hodnota jeho provádění spolu s hodnotou věcí zhotovitelových, které byly zpracovány, je stejná nebo vyšší, než hodnota zpracovaných věcí, které náležely objednateli díla. Zhotovitel díla stává se vlastníkem také tehdy, má-li dílo povahu věci určené podle druhu.

§ 480

Nestal-li se podle ustanovení § 479 vlastníkem zpracováním vzniklé věci zhotovitel díla, nabývá zpracováním vlastnického práva objednatel díla.

§ 481

(1) Nabyl-li zpracováním vlastnického práva zhotovitel díla a splnění závazku se neuskuteční nebo závazek zanikne pro nemožnost plnění, a to z důvodů, za něž zhotovitel díla neodpovídá, nemůže se objednatel díla domáhat náhrady za zpracované věci, které předal k zpracování. Nárok z bezdůvodného obohacení není tím dotčen.

(2) Zmaří-li se splnění smlouvy z důvodů, za něž odpovídá zhotovitel díla, je zhotovitel díla povinen poskytnout objednateli peněžitou náhradu za jeho zpracované věci nebo vrátit mu totéž množství věcí téhož druhu.

§ 482

(1) Nabyl-li zpracováním vlastnické právo objednatel díla a zmaří-li se dílo z důvodů, za něž odpovídá zhotovitel díla, může objednatel díla buď požadovat vydání zpracováním vzniklé věci, nebo tuto věc odmítnout a požadovat náhradu svých věcí použitých k zpracování.

(2) Při vydání zpracováním vzniklé věci objednateli, přísluší zhotoviteli díla nároky podle předpisů o bezdůvodném obohacení. Odmítne-li objednatel díla věc vzniklou zpracováním, má objednatel díla vůči zhotoviteli díla nárok na peněžitou náhradu svých věcí použitých při zpracování nebo na vrácení téhož množství věcí téhož druhu.

§ 483

Nabyl-li vlastnického práva objednatel díla a dojde-li k zmaření díla z důvodů, za něž zhotovitel díla neodpovídá, může objednatel díla požadovat pouze vydání zpracováním vzniklé věci, je však zhotoviteli díla povinen uhradit hodnotu jeho věcí použitých k zpracování.

§ 484

Zhotovitel díla není povinen provést dílo osobně, pokud ze smlouvy nebo z povahy díla nevyplývá něco jiného.

§ 485

(1) Není-li výše odměny stanovena smlouvou, má zhotovitel díla nárok na odměnu přiměřenou.

(2) Zhotoviteli díla vzniká nárok na odměnu při odevzdání celého díla.

(3) Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je zhotovitel oprávněn domáhat se již během provádění díla přiměřené části odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům.

§ 486

Zhotovitel díla je povinen objednatele upozornit bez odkladu na zřejmě nevhodnou povahu věcí předaných k zpracování nebo pokynů daných mu objednatelem k provádění díla. Zhotovitel díla, který tyto povinnosti splní, neodpovídá za vady díla, které vznikly v důsledku nevhodnosti věcí nebo pokynů, a má nárok na odměnu, i když se dílo z uvedených příčin nezdaří; odměna však se sníží o to, co zhotovitel ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu.

§ 487

Znemožní-li objednatel provedení díla tím, že porušil povinnosti ze smlouvy, náleží přesto zhotoviteli díla sjednaná odměna. Od odměny se však odečte vše, co zhotovitel díla ušetřil neprovedením díla.

§ 488

(1) Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu a byla-li závaznost rozpočtu zaručena, nemůže se zhotovitel díla domáhat zvýšení odměny, ani když rozsah nebo nákladnost práce má za následek překročení rozpočtu.

(2) Byla-li zaručena úplnost rozpočtu, nemůže se zhotovitel díla domáhat zvýšení odměny, objeví-li se potřeba dalších prací k dokončení díla.

§ 489

Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, jehož závaznost nebyla zaručena, a ukáže-li se, že je nevyhnutelné jej značně překročit, může objednatel díla od smlouvy odstoupit, poskytne-li přiměřenou náhradu za vykonanou práci a vzniklé náklady. Zhotovitel díla však musí, jakmile se ukáže, že překročení rozpočtu je nevyhnutelné, oznámit to bez zbytečného odkladu objednateli; jinak pozbude nároku na náhradu za práce rozpočet převyšující.

§ 490

O nárocích z vad díla platí přiměřeně ustanovení o vadách zboží při kupní smlouvě (§ 297 až 313). Objednateli díla však nepřísluší nárok podle § 305 odst. 1 písm. a). Odstoupit od smlouvy může objednatel jen v případě, že oprava není možná a dílo pro své vady nemůže sloužit smluvenému, popřípadě obvyklému účelu. Není-li oprava možná, avšak dílo může v omezeném rozsahu sloužit tomuto účelu, přísluší objednateli nárok na přiměřenou slevu z odměny.

§ 491

Základní ustanovení

Smlouvou příkazní se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará určitou záležitost.

§ 492

Pokud smlouva neuděluje výslovně příkazníkovi oprávnění jednat jménem příkazce, nezakládá udělení plné moci, a to ani tehdy, jestliže osoba, s kterou příkazník jedná, o příkazní smlouvě ví. Ustanovení § 53 a 54 nejsou tím dotčena.

§ 493

Příkaz je třeba provést tak, jak to odpovídá pokynům a zájmům příkazce, které jsou příkazníkovi známy. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas.

§ 494

Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi vše, co je nutné pro splnění jeho závazku a co si nemůže opatřit sám příkazník.

§ 495

Příkazník je povinen jednat osobně; svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám. Má-li příkazník provést příkaz bezplatně a musí-li svěřit provedení příkazu někomu jinému, odpovídá pouze za zástupce, o němž věděl nebo musil vědět, že se k provedení příkazu nehodí.

§ 496

Příkazník je povinen jednat pečlivě podle svých schopností a znalostí. Má-li být příkaz proveden za odměnu, odpovídá příkazník za škodu způsobenou tím, že příkaz nebyl proveden s potřebnou odbornou péčí.

§ 497

Příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost zprávu o plnění příkazu a po jeho provedení provést vyúčtování.

§ 498

(1) Příkazník je povinen vydat věci nebo postoupit právo získané na účet příkazce, i když příkazník jednal vlastním jménem.

(2) Jedná-li příkazník za odměnu, odpovídá za škodu na věcech, které pro příkazce získal nebo které mu příkazce svěřil, podle ustanovení o smlouvě o skladování; jedná-li bez odměny, odpovídá podle ustanovení o smlouvě o úschově.

§ 499

Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu, je-li smluvena nebo obvyklá vzhledem k povolání příkazníka, jestliže řádně vykonal činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv.

§ 500

Příkazce je povinen uhraditi příkazníkovi veškeré náklady, které příkazník účelně vynaložil k provedení příkazu; provádí-li příkazník příkaz bezplatně, je příkazce povinen nahradit mu veškerou škodu, která mu vznikla při provádění příkazu, až do výše obvyklé odměny, kterou by jinak příkazce musel zaplatit, a to i když se výsledek nedostavil.

§ 501

Smlouva příkazní zaniká provedením smluvené činnosti nebo smrtí příkazníka.

§ 502

(1) Příkazce může kdykoliv s okamžitou účinností smlouvu vypovědět; je však povinen nahradit příkazníku vzniklé náklady a utrpěnou škodu podle § 500. Přísluší-li příkazníkovi odměna, je příkazce povinen zaplatit její část, jež je přiměřená vykonané činnosti.

(2) Příkazník může smlouvu vypovědět kdykoliv jednoměsíční výpovědí. Použije-li příkazník tohoto oprávnění, přísluší mu podle ustanovení § 500 náhrada účelně vynaložených nákladů a náhrada škody, a měl-li být příkaz proveden za odměnu, též část odměny přiměřená dosaženému výsledku.

§ 503

Zanikne-li smlouva výpovědí, je příkazník povinen učiniti vše, co nelze odložit a co si nemůže příkazce obstarat sám.

§ 504

Pokud příkazník obstarává pro příkazce záležitost bez odměny vlastním jménem, použije se přiměřeně i ustanovení § 506, 514, 515 a 519 o smlouvě komisionářské. Kromě toho je příkazce povinen zprostit příkazníka závazků, které příkazník převzal při plnění smlouvy. Příkazník neručí za splnění závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu na účet příkazce.

§ 505

Základní ustanovení

Smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že obstará pro komitenta a na jeho účet určitou záležitost vlastním jménem, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

§ 506

Z právních úkonů, které učinil komisionář ve vztahu k třetím osobám, není ani zavázán ani oprávněn komitent, nýbrž komisionář sám.

§ 507

Komisionář je povinen jednat s odbornou péčí podle pokynů komitenta. Komisionář se může odchýlit od pokynů komitenta jen tehdy, je-li to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas, jinak komitent nemusí uznat jednání za provedené na svůj účet, jestliže účinnost jednání pro sebe odmítl bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dověděl.

§ 508

Komisionář je povinen chránit jemu známé zájmy komitentovy a zpravit ho o všech okolnostech, které mohou mít vliv na změnu komitentových příkazů. Pojištění však je povinen obstarat jen tehdy, dostal-li k tomu od komitenta příkaz.

§ 509

Komisionář je povinen použít k splnění komisionářské smlouvy jiné osoby, jestliže svůj závazek ze smlouvy nemůže splnit sám.

§ 510

Použije-li komisionář k splnění závazku ze smlouvy jiné osoby, odpovídá komitentovi, jako by záležitost obstarával sám.

§ 511

Komisionář je povinen zpravit komitenta o provádění jeho příkazů a po obstarání záležitosti provést vyúčtování, postoupit komitentovi nároky získané v souvislosti s obstaráváním záležitosti a vydat mu vše, co při tom získal.

§ 512

Komitent může požadovat na komisionáři splnění závazku osoby, s níž uzavřel komisionář smlouvu na účet komitenta, jen pokud komisionář takový závazek písemně převzal nebo pokud porušil příkazy komitenta o osobě, s níž měla být smlouva uzavřena. V takovém případě platí přiměřeně ustanovení o ručení.

§ 513

Za škodu na věcech svěřených komitentem komisionáři odpovídá komisionář podle ustanovení o smlouvě o skladování (§ 463 až 469). Nelze-li hrozící škodu na věcech jinak odvrátit, je komisionář oprávněn věci prodat podle § 369 a 370.

§ 514

Věci svěřené komisionáři k prodeji zůstávají vlastnictvím komitenta, pokud vlastnické právo nenabude třetí osoba.

§ 515

Komitent může požadovat přímo na třetí osobě vydání věci nebo plnění závazků, které pro něho opatřil komisionář, jestliže komisionář není s to uskutečnit vydání věci nebo převedení práva na komitenta pro okolnosti týkající se osoby komisionáře.

§ 516

(1) Nebyla-li výše odměny sjednána, přísluší komisionáři odměna přiměřená vykonané činnosti a dosaženému výsledku.

(2) Komitent je povinen zaplatit komisionáři odměnu, jakmile na něho komisionář převede nároky získané v souvislosti s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal.

§ 517

Zároveň s odměnou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku, pokud nejsou zahrnuty ve sjednané odměně. V pochybnostech má se za to, že v odměně je obsažena i náhrada nákladů. Kromě toho je komitent povinen zprostit komisionáře závazků, které komisionář převzal při plnění smlouvy.

§ 518

Neoznačí-li komisionář ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na účet komitenta uzavřel smlouvu, je komitent oprávněn uplatnit své nároky proti komisionáři samotnému jako zavázanému z této smlouvy.

§ 519

Komitent je oprávněn odvolat příkaz toliko do doby, než vznikl závazek komisionáře vůči třetí osobě.

§ 520

Pokud není stanoveno v § 505 až 519 jinak, použije se přiměřeně ustanovení o smlouvě příkazní.